ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VÉD

M O N U M E N T A A RC H A E OLO GIGA I I I

Archeologický ústav ČSA V

STARÉ M ĚSTO
VELKOMORAVSKÉ POHŘEBIŠTĚ
„NA V A L A C H “
 MONUMENTA ARCHAEOLOGICА

A C T A P R A E H I S T O R I C A , P R O T O H I S T O R I С A ET H I S T O R I C A
INSTITUTI ARCHAEOLOGICI
A C A D E M I AE S C I E N T I A R U M B O H E M O S L O V E N I C A E
CURANTE JAROSLAVO BÖHM EDITA

T O M U S III

VILÉM HRUBÝ

STARÉ MĚSTO
VELKOMORAVSKÉ POHŘEBIŠTĚ
„NA V A L Á C H “

СТАРЕ М ЕСТО
ВЕЛИКОМОРАВСКИЙ м о г и л ь н и к
„НА В А Л А Х “

STARÉ MĚSTO
DIE G R O SS M Ä H R ISC H E BEG RÄ BNISSTÄ TTE
„NA V A LÄ C H “

PRAGAE MCMLV
 STARÉ MĚSTO
VELKOMORAVSKÉ POHŘEBIŠTĚ

„NAVALÁCH“

VILÉM HRUBÝ

NAKLADATELSTVÍ

Č E S K O S L O V E N S K É A K A D E M IE VÉD

P R A H A 1955
 ČESK OSL OVEN SKÁ AKADEMIE VĚD

Vě d e c k ý r e d a k t o r a k a d e m i k J a n E i s n e r
R e c e n s e n t a k a d e m i k J a r o s l a v Böhm
 Ú V O D N Í SLOVA

d p is Viléma Hrubého náleží k našim velkým knihám, které se obírají památkami z t. zv. doby
hradištní. Uvítá je j nejen naše a celá slovanská veřejnost, ale i déjepisci jiných národů, a to nejen pro
historický význam nalezišté a pro bohatství jeho památek, ale i pro velkou cenu jejich popisu a roz­
boru. Vyznaíoval-li se výzkum V. Hrubého přesností, kterou jsme poznávali při odborných komisích,
často na nalezišté svolávaných, je stejné pečlivá i zpráva, kterou autor o nJém podává. K památkám,
na néž se v Starém Mésté přicházelo, byl j i ž dávno obrácen pilný zřetel místních archeologů. Byl to
především Antonín Jelnitius, který se tam oddané a vytrvale vénoval záchrannému i soustavnému
výzkumu, na néjž potom navázali Jaroslav Bóhm, Jo sef Poulík a V. Hrubý. A byl to Lubor
Niederle, který první podal rozbor staroméstských památek, dosud cenný. V. Hrubý se o Niederlovu
studii hojné opírá, přináší však mnoho nových údajů, postřehů a námětů k diskusi. Analysuje přede­
vším archeologické prameny, které sám v poloze „N a valách“ vydobyl, přihlíží však i k nálezům
Jelnitiovým a Bohmovým i k památkám, které získal J . Poulík výzkumem svatyné a hrobů v poloze
„Na Spitálkách“. J e si všakpřáti, aby za knihou V. Hrubého následovala publikace všech ostatních
výzkumů v Starém Mésté a v jeho okolí, mimo jiné i nových úspéšných výkopů autorových. Jeho rozbor
přehojného materiálu staroméstského je založen na poctivém studiu a je až kupodivu, že se mu podařil
v dobé pomérné krátké. Podává to krásné svédectví o autorové píli a jeho velké lásce k dějinám rodné
Země. Jako při jeho práci na nalezišti, tak i v jeho knize vidíme jeho stálou snahu po úplnosti a přes­
nosti. Protože ke zjevům, které při svém výzkumu zjistil, a k památkám, které popisuje, hledá obdoby
v jiných nálezech, stává se jeho spis do značné míry příručkou slovanské archeologie. Jednotlivé jeho
oddíly mají ráz úplných samostatných monografií. Autor pilně přihlíží ke struktuře moravské společ­
nosti a předvádí nám staroméstský lid v jeho pilné a dovedné práci, s jeho živými styky se zeměmi
blízkými i dalekými a s jeho vývojem náboženským. Chválíme též autorovu péči, aby nálezy, které se
vymykají z rámce studia archeologova ( na př. látky, dřevo, malta), určili povolaní odborníci.
Lze oČekávati, že se kolem díla tak významného rozvine živá odborná diskuse nejen u nás a
v jiných slovanských zemích, ale i jinde. Autor jisté uvítá, budou-lijeho četné a vždy dobře uvážené
i pečlivé dokumentované závéry kriticky hodnoceny. Rozbor tak důležitého materiálu musí se nezbytné
státi základem dalšího studia slovanských památek z 9. a 10. stol.
Moravská archeologie doplňuje v poslední dobé podstatné zprávy o našich nejstarších déjinách.
Sám jsem kdysi, ješté dříve než V. Hrubý začal své výzkumné dílo, došel v souhlase s některými
našimi předními déjepisci k přesvédčení, že v oblasti Starého Mésta bylo významné politické i církevní
středisko Velké Moravy a že tam bylo svou dobou sídlo sv. Methodéje a možná i hlavní residence
velkomoravských vládců. Skvélé nálezy, na néž se tam potom přišlo a dosud přichází, mne v tom utvrdily.
Byla ovšem i jiná znamenitá střediska v jihomoravských úvalech, které byly, ja k archeologie svédčí,

5
jádrem velkomoravského státu, a není vyloučeno, že další důležitá naleziště budou tam i pozdéji ob­
jevena. Ale Starému Méstu se dosud nevyrovná nic nejen v našich zemích, ale v celém západním
Slovanstvu. A je to na Moravé jediné místo, na němž tkví stará velkomoravská tradice, které nelze
nedbati. Základem všech úvah o významu Starého Města a jeho oblasti v našich dějinách v 9. století
a na počátku 10. věku se stává kniha V. Hrubého, která se důstojně řadí k předním slovanským spisům
archeologickým doby nejnovější.

V Praze v únoru r. 1954. Jan Eisner

 J S a zasedání VI. sekce ČSAV, konaném 3. prosince 1953, jsem podal obšírný rozbor předlo-
Žené práce Viléma Hrubého před členy redakčně vydavatelské rady sekce a v několika bodech jsem
polemisoval s vývody autora. Zde podávám jen stručný závěr.
Práce Viléma Hrubého se rozpadá ve dvě části. Především obsahuje ( ve své druhé Části) popis
výzkumu i objektů nalezených v trati „N a v a lá ch k te rý je podán s přesností, která umoln i kaldému
autorovy vývody sledovat, eventuálně s tímto materiálem pracovat samostatně s nejrůznějších hledisek.
Tato část práce je vzornou nálezovou zp rá vo u a jako pramenná publikace bude mít po všech
stránkách trvalou hodnotu, a budou se k ní vracet specialisté v těchto otázkách po celé generace.
První část práce obsahuje analysu jednotlivých nálezových objektů i předmětů i zkoumaného
objektu jako celku. Také tato část práce je zpracována se stejnou akribií, ale je přirozeně závislá na
dobových podmínkách, t. j . na současném stavu našeho vědění i na současném stavu výkladu dnes zná­
mých skutečností. V této Části jsou rozdíly v názorech mezi autorem a mnou. Jako ncensent díla
nemohu popřít, le vývody autorovy jsou pečlivě uváleny, lejsou logické, domnívám se však, le některé
chronologické závěry, k nim i dochází, jsou podmíněny nesprávným, podle mého soudu úzce historickým
výchozím stanoviskem autora. To však neubírá nic na ceně autorovým vývodům, a ja k se ukázalo u l
na diskusi v VI. sekci ČSA V, bude to naopak podnětem ke kritické revisi dosavadních závěrů, tvoře­
ných často jen rychlými soudy per analogiam.
Z těchto důvodů navrhoval podepsaný na diskusi v VI. sekci ČSAV, aby práce vyšla ve dvou
částech. Uznávám však v diskusi s několika stran uplatňovaný názor, le důlelitost této práce je taková,
le je nutno její vydání co nejvíce uspíšit v zájmu pokroku našeho slovanského výzkumu a le rozdílnost
v názorech mezi autorem a rejerentem není tak závažná, aby tím vyjití této práce i v první její Části
bylo zdrleno. I při rozmarnosti a nákladnosti díla si uvědomuji nutnost, aby dílo vyšlo co nejdříve,
a doporučuji je vřele k vydání.

V Praze v únoru 1954. Jaroslav Bóhm

7
 PRAMENY

Kosmova kronika česká, ed. Karel H rdina (Praha 1947).

Kronika t. ř. Dalimila, ed. Václav Flajšhans (Praha 1920).
Die Jahrbücher von Fulda und X anten, ed. K. Rehdantz (1852).
Panonsko — moravská legenda, ed. J á n Stanislav (Bratislava—Praha 1934).
De conversione Bagoariorum et Carantanorum , ed. M. Kos (Lublaň 1936), F. Pastmek,
Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a M ethoda (Praha 1902) 264— 273.
Geograf bavorský, ed. Frant. Přikryl v Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und
M ethod in Europa (Vídeň 1920) tab. I—II.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, ed. Gustav Friedrich (Praha 1904),
11(1912).
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, ed. Ant. Boček, Petr Chlumecký, Josef
Chytil, Petr Brandl, Berchtold Bretholz (1836— 1903).
Ú m rtní farní m atrika v Uh. Hradišti z r. 1680, aut. Rozemsky Jakobus, Capellanus
Hradistii.

8
 PERIO DIKA A SOUBORNÉ PRÁCE
A. B. — Altschlesische Blätter. Nachrichten­
blatt für schlesische Vor- und Frühge­
schichte (Vratislav).
A . É . — Archaeologiai Értosito (Budapešť).
A. H. — Archaeologia Hungarica (Budapešť).
Altböhmen — Altböhmen und Altmähren, Mit­
teilungen für die Ur-, Vor- und Frühge­
schichte des Sudeten-Karpathenraumes
(Lipsko).
Altschlesien — Altschlesien, Mitteilungen des
Schlesischen Altertumsvereins (Vratislav).
Anthropologie — Anthropologie (Praha).
A. R. — Archeologické rozhledy (Praha).
B. u. M . — Böhmen und Mähren (Praha).
Cest. uméní — Cestami umění (Praha).
Ciba — Měsíčník Ciba (Praha).
Č. M . M . — časopis Matice moravské (Brno).
Č. Mor. Mus. — časopis Moravského musea
v Brně (Brno).
Č. M . S. — Časopis Muzeálnej slovenskej spo-
ločnosti (Martin).
Č. N . M . — časopis Národního musea (Praha).
Čas. Sp. pf. star. — Časopis Společnosti přátel
starožitností (Praha).
ČVMSO — Časopis Vlasteneckého spolku mu­
sejního v Olomouci (Olomouc).
Čsl. vlast. — Československá vlastivěda (Praha).
Československo — Československo (Praha).
Č. Č. H. — český časopis historický (Praha).
Český lid — český lid (Praha).
Germania — Germania, Anzeiger der römisch-
germanischen Komission des Deutschen
archäologischen Instituts (Berlín).
Gniezno — Gniezno w zaraniu dziejów (od
V III. do X III. wieku) w šwietle wyko-
palisk (Poznaň 1939).
HwbddA — Handwörterbuch des deutschen
Aberglaubens.
Hist. Slov. — Historica Slovaca (Bratislava).
Hist. sbor. — Historický sborník (Bratislava).
Hvézd. roč. — Hvězdářská ročenka (Praha).
Jahresschrift — Jahresschrift für die Vorge­
schichte der sächsisch-thüringischen Län­
der (Halle).
Jahrbuch — Jahrbuch für Altertumskunde
(Vídeň).
Komenský — Komenský. Týdeník vychovatel-
ský. Orgán spolku moravských učitelů
v Olomouci (Olomouc).
M . Z- — Mainzer Zeitschrift (Mohuč).
Mannus — Mannus, Zeitschrift für Vorge--
schichte (Lipsko).
Materiály SSSR — Materiály i issledovanija po
archeologii SSSR (Moskva-Leningrad).
Mat. wczesnosredn. — Materiály wczesnosred-
niowieczne (Varšava).
M . A. G. W. — Mitteilungen der anthropolo­
gischen Gesellschaft in Wien (Vídeň).
Nachrichtenblatt — Nachrichtenblatt für deut­
sche Vorzeit (Lipsko).
Niederdonau — Niederdonau — Natur und
Kultur (Vídeň-Lipsko).
Nitra — Nitra. Dějiny a umenie nitrianského
zámku (Trnava).
O. R. L. — Der Obergermanisch-Raetische
Limes des Roemerreiches (Heidelberg).
O. P. — Obzor praehistorický (Praha).
Offa — Offa (Neumünster).
Osvéta — Osvěta (Praha).
P. A. — Památky archeologické (Praha).
Plav. cesty — Plavební cesty Dunaj Odra Labe
(Praha).
Pravék — Pravěk. Ústřední list pro praehistorii
a anthropologii zemí českých (Uh. Hra­
diště, Brno-Praha, Kojetín).
Pravosl. sb. — Pravoslavný sborník (Brno).
9
P. Z- — Prähistorische Zeitschrift (Berlin).
Przeglqd — Przegl^d archeologiczny (Poznaň).
Příroda — Příroda (Brno).
R. V. — Rheinische Vorzeit in Wort und Bild
(Bonn-Trier).
Rořenka Buř. — Ročenka spořitelny města Bu­
čovic na vlárské dráze (Bučovice).
Sb. M . Sl. — Sborník Matice slovenskej (Bra­
tislava).
Sbor. Miletiř— Miletič-Festschrift (Sofia 1933).
S. P. S. — Sborník přírodovědecké společnosti
v Mor. Ostravě (Mor. Ostrava).
S. V. —- Sborník velehradský. Nová řada (Vele­
hrad).
Schl. V. — Schlesiens Vorzeit in Wort und Bild
(Vratislav).
Slav. Ant. — Slavia Antiqua (Poznaň).
Sl. D. — Slovenské dějiny I (Bratislava).
Soobšřenija — Kratkie soobščenija o dokladach
i polevých issledovanijach Instituta istorii
materialnoj kultury (Moskva-Leningrad).
S. A. — Sovjetskaja archeologija (Moskva -
Leningrad).
Studii Studii §i cercetäri de istorie veche
(Bukurešť).
Sudeta — Sudeta, Zeitschrift für Vor- und
Frühgeschichte (Liberec).
Südostforsch. — Südostforschungen (Mnichov).
Tech. hlíd. koi. — Technická hlídka koželužská
(Brno).
Umžní — Umění na Slovensku (Praha).
Véd a lidé — Věci a lidé (Praha).
Véda a život — Věda a život (Praha).
10
V. Z • h í. — Věstník čsl. zemědělského musea
(Praha).
V. V. M . — Vlastivědný věstník moravský
(Brno).
Vlast. sbor. U. H. — Vlastivědný sborník
okresu uh.-hradištského (Uh. Hradiště).
Vorgeschichte — Vorgeschichte der deutschen
Stämme I— III (Berlin).
W. A. — Wiadomošci archeologiczne (Var­
šava) .
W. P. Z- — Wiener prähistorische Zeitschrift
(Vídeň).
Zahrada — Zahrada Moravy, vlastivědný sbor­
ník župy uh.-hradištské (Uh. Hradiště).
Zbomik — Zbornik radova ha III. Kongresu
slovenskih geografa i etnografa v Jugo-
slaviji.
Z dáv. véká — Z dávných věků (Brno).
Z- M . L. — Zeitschrift des mährischen Landes­
museums (Brno).
Z mor. arch. výzk. — Z moravských archeolo­
gických výzkumů 1948 (Brno).
Z otchl. wiek. — Z otchlani wieków (Poznaň).
Zprávy Anthr. — Zprávy Anthropologické spo­
lečnosti (Brno).
Zprávy P. P. — Zprávy památkové péče (Pra­
ha) .
Zprávy S. A. Ü. — Zprávy Československého
státního ústavu archeologického (Praha).
Zprávy M . U. B. — Zprávy Musea J. A. Ko­
menského v Uh. Brodě (Uh. Brod).
Zprávy S. Ü. S. — Zprávy Slováckého studij­
ního ústavu v Uh. Hradišti (Uh. Hradiště).
 LITERA TU RA

Zkratka
Plné znění

Abramií, Kirchdorf-Micheldorf
Abramií Michael, Funde aus der Zeit der Völkerwanderung bei Kirchdorf-Micheldorf O. ö .,
Jahrbuch 111(1909)221 a d.
Adámek, Byzantské nálezy
Adámek František, Byzantské nálezy ze staroslovanských hrobů u Maloměřic, Příroda X X X V
(1942) 24— 27.
Albrecht, Die Slawen
Albrecht Christoph, Die Slawen in Thüringen, Jahresschrift X II— 2(1925)1— 72.
Arbman, Schweden
Arbman Holger, Schweden und das karolingische Reich (Štokholm 1937).
Artamonova, Kultura
Artamonova — Poltavceva 0 . A ., Kultura severo-vostočnogo Kavkaza v skifskij period, S. A. X IV
(1950) 20— 101.
Asmus, Wikingerspuren
Asmus Wolfgang-Dietrich, Wikingerspuren in Mecklenburg, Mannus 26 (1934) 24— 30.
Axamit, Zajímavá nádoba
Axamit Jan, Zajímavá nádoba z okolí Labského Kostelce, P. A. X X IX (1917) 9— 11.
Áberg, Franken und Westgoten
Äberg M ls, Die Franken und Westgoten in der Völkerwanderungszeit (Uppsala, Lipsko,
Paříž 1922).
Áberg, Goten und Langobarden
Äberg M ls, Die Goten und Langobarden in Italien (Uppsala, Haag, Lipsko, Paříž 1923).
Bachmánek, Nálezová zpráva
Bachmánek Vladimír, Nálezová zpráva o výzkumu staroslovanských mohyl na „Třesném“. Ru­
kopis v museu v Napajedlích.
Banner, Hódmezovásárhely
Banner Jánoš, Trouvailles de bronze des environs de Hódmezovásárhely, A. É. (III) V —VI
(1944—45) 35—42.
Bata-Sýkora, Užitkové rostliny
Baťa Leontin-Sýkora Ladislav, Užitkové rostliny ve starověku (Praha 1945).
Behrens, Jahresbericht
Behrens-Sprockhoff, Jahresbericht des Röm.-Germ. Zentral-Museums zu Mainz, M. Z. X X V III
(1933) 86— 98.
Beneš, čtení
Beneš Buchlovan Bedřich, Vlastivědné Čtení z pověstí hradištského okresu (Uh. Hradiště
1935).
Beneš, Dokumentace
Beneš Josef, Dokumentace brodského kroje, Zprávy M. U. B. 6(1951)1— 3.

11
Beninger, Germanenzeit
Beninger Eduard, Germanenzeit in Niederösterreich (Vídeň 1934).
Beninger-Freising, Bodenfunde
Beninger Eduard-Freising Hans, Die germanischen Bodenfunde in Mähren (Liberec 1933).
Bemštam, Trudy
Bemštam A. N ., Trudy semirečenskoj archeologičeskoj ekspedicii čujskaja dolina, Materiály
SSSR 14 (1950),
Blume, Die germanischen Stämme
Blume Erich, Die germanischen Stämme und die Kulturen zwischen Oder und Passarge zur
römischen Kaiserzeit, Mannus 8 (1912).
Bohnsack, Die Burgunden
Bohnsack Dietrich, Die Burgunden, Vorgeschichte III (1940) 1033— 1145.
Borkovský, Staroslovanská keramika
Borkovský Ivan, Staroslovanská keramika ve střední Evropě (Praha 1940).
Borkovský, Das Wikingergrab
Borkovský Ivan, Das Wikingergrab auf der Prager Burg, Altböhmen I— 3(1941) 171— 182.
Borkovský, Hrob bojovníka
Borkovský Ivan, Hrob bojovníka z doby knížecí na pražském Hradě, P. A. IX — X V I (1946)
122— 132.
Borkovský, Staročeské pohřebiště
Borkovský Ivan, Staročeské pohřebiště poblíže pražského Hradu, Hist. Slov. V (1948) 145— 152.
Borkovský, Královská jízdárna
Borkovský Ivan, Pohřebiště u Královské jízdárny na pražském Hradě, A. R. III (1951) 102.
Böhm, Opevnění
Böhm Jaroslav, Opevnění Starého Města u Uherského Hradiště, Zprávy P. P. III (1939) 94— 96.
Böhm, Kronika
Böhm Jaroslav, Kronika objeveného věku (Praha 1941).
Böhm, Objevy
Böhm Jaroslav, Nové archeologické objevy v Československu, Československo 9 (1950) 513— 567.
Böhm, Feudalismus
Böhm Jaroslav, K otázce o vzniku feudalismu v českých zemích, Český lid V I (1951) 162— 180.
Brandl, Poloha Velehradu
Brandl Vincenc, Poloha starého Velehradu (Brno 1862).
Brmdsted, Oldtid
Brendsted Johannes, Danmarks Oldtid (Kpbenhavn 1940).
Brandsted, Costumes
Brmdsted Johannes, Costumes of the bronze Age in Denmark (Gopenhagen 1940).
Caspart, Pottschach
Caspart Julius, Ein frühgeschichtliches Gräberfeld bei Pottschach, M. A. G. W. LXI (1931)
162— 168.
Csalldny, Szentes-Nagyhegy
Csalldny Dezsö, Der gepidische Grabfund von Szentes-Nagyhegy und seine archäologischen
Beziehungen, A. É. III (1941) 143—-161.
Cibulka, Kostely
Cibulka Josef, Velkomoravské kostely, objevené r. 1949 ve Starém Městě (Praha 1950). Před­
náška ze dne 3. března 1950 v Praze, rozmnožená jako rukopis.
Čermák, Starožitnosti
Čermák Kliment, Starožitnosti dob kovů v Evropě (Praha 1898).
Černohorský, Keramika
Černohorský Karel, Keramika a feudalismus, Český lid 39(1952) 223— 230.

12
Černohorský, Značky
Černohorský Karel, Keramika a feudalismus II. Značky slovanské keramiky. Český lid 40 (1953)
21— 31.
Červinka, Zprávy 1897
Červinka Inocenc Ladislav, Archeologické zprávy z okolí Uh. Hradiště, ČVM SO X IV (1897)
140— 149.
Červinka, Zprávy 1898
Červinka I. L ., Archeologické zprávy z okolí Uh. Hradiště, ČVM SO X V (1898) 95— 100.
Červinka, Zprávy 1899
Červinka I. L ., Archeologické zprávy z okolí Uh. Hradiště, ČVM SO X V I (1899) 42— 44.
Červinka, Kněžpole
Červinka I. L ., Kostrový hrob u Kněžpole, ČVM SO X V III (1901) 41 a d.
Červinka, Děvín a Velehrad
Červinka I. L., Děvín a Velehrad, dva hrady velkomoravské (Kroměříž 1902).
Červinka, Zpráva 1901
Červinka I. L., Zpráva o archeologických výzkumech konservátora I. L. červinky za rok 1901,
čas. Mor. Mus. 11(1902) 72— 81.
Červinka, Morava za pravěku
Červinka I. L., Vlastivěda moravská I. Země a lid. Morava za pravěku (Brno 1902).
Červinka, O keramice
Červinka I. L ., O keramice neolitické na Moravě. Pravěk (1904) 60— 68.
Červinka, Zpráva 1904
Červinka I. L ., Zpráva o archeologických výzkumech za rok 1904, Čas. Mor. Mus. V (1905)
179— 197.
Červinka, Moravské starožitnosti
Červinka I. L ., Moravské starožitnosti. O pokolení skrčených koster na Moravě (Kojetín 1908).
Červinka, Hradiska
Červinka I. L., Hradiska pravěká, hrady, hrádky a tvrze na Moravě, ČVM SO X X X I (1914)
69— 102.
Červinka, O poloze Velehradu
Červinka I. L., O poloze velkomoravského hradu Velehradu. Osvěta 28— 45 (1915) 264,334,417.
Červinka, Nová Dědina
Červinka I. L ., Řadové pohřebiště u Nové Dědiny. Poslední slovanská pohřebiště na Moravě,
Pravěk (1927) 3— 12.
Červinka, Lipov
Červinka I. L., Hroby u Lipová, Pravěk (1927) 25— 26.
červinka, Židenice
Červinka /. L ., Hroby v Židenicích, Pravěk (1927) 31— 32.
Červinka, Holásky
Červinka I. L ., Řadová pohřebiště u Holásek, Pravěk (1927) 17— 22.
Červinka, Slované na Moravě
červinka I. L., Slované na Moravě a říše velkomoravská (Brno 1928).
červinka, Otázka velehradská
•Červinka I. L., Otázka velehradská. Rukopis z r. 1928, v arch. V. Hrubého.
Červinka, Germáni
Červinka I. L., Germáni na Moravě, Anthropologie X IV (1936) 107— 146.
Červinka, Pece
Červinka I. L., Pravěké pece na tavení železa, Příroda X X X I (1938) 65— 67.
Červinka, Velehrad
Červinka /. L., Velehrad velkomoravský, Věda a život 11— 12 (1942) 490— 500.

13
červinka, Pražský typ
Červinka I. L., Pražský typ keramiky v moravských nálezech, Věda a život 11— 12 (1942)
466—471.
Červinka, Hradiště a Velehrady
Červinka I. L., Hradiště a Velehrady na Moravě (Uh. Hradiště 1948).
červinka, Bojkovice
Červinka I. L., Staromoravské mohyly na Hradské nivě u Bojkovic, okr. Uh. Brod, Gas. Mor.
Mus. X X X V (1950) 299— 307.
červinka, Hradiště na Moravě
Červinka I. L., Hradiště na Staré Moravě, Rukopis z r. 1951, v arch. Slováckého musea v Uh.
Hradišti.
Červinka, Hradiště na Starém Městě
Hradiště na Starém Městě. Stať z rukopisu ve Zprávách S. Ü. S. 8— 9 (1952) 1—3.
Dekan, Ríša velkomoravská
Dekan Ján, Začiatky slovenských dejín a ríša velkomoravská, Sl. dej. II (Bratislava 1951).
Dezort, Styky Moravy
Dezort Jan, Styky Moravy s jihovýchodem v době bronzové, O. P. X III (1946) 57— 63.
Dinklage, Frühgeschichte Thüringens
Dinklage Karl, Zur deutschen Frühgeschichte Thüringens, Mannus 33 (1941) 480— 507.
Dinklage, Blučina
Dinklage Karl, recense: Josef Poulík, Předhradištní kostrové hroby v Blučině, W. P. Z. X X IX
(1942) 136— 137.
Dinklage, Volkskultur
Dinklage Karl, Frühdeutsche Volkskultur in Kärnten und seinen Marken (Lublaň 1943).
Dobiáí, Zahrada Moravy
Dobiáš M . S., Zahrada Moravy, Zahrada III (1925) 1— 2.
Dorazil, Světové dějiny
Dorazil Otakar, Světové dějiny v kostce (Praha 1946).
Drenko, Prša
Drenko J ., srv. Tolik Anton, Výzkum v Prši.
Dubský, Pravěk
Dubský Bedřich, Pravěk jižních Gech (Blatná 1949).
Dvomik, The Making
Dvornik František, The Making o f Central and Eastern Europe (London 1949).
Dziekoňski-Kólka, Przedmioty drewniane
Dziekoňski Tadeusz-Kóíka Wojciech, Przedmioty drewniane z grodu gniežnieňskiego, Gniezno
(Poznaň 1939) 136— 145.
Eckstein, Ei
Hwbdd A II (1929— 1930) 595— 644, s. v. Ei.
Eisner, Pamiatky
Eisner Jan, Pamiatky z doby velkomoravskej na Slovensku, Nitra (Trnava 1933) 44— 57.
Eisner, Slovensko v pravěku
Eisner Jan, Slovensko v pravěku (Bratislava 1933).
Eisner, Slovensko na počátku dějin
Eisner Jan, Slovensko v pravěku a na počátku dějin, Umění Slov. (Praha 1938) 1— 5.
Eisner, Děvín
Eisner Jan, Pohřebiště z doby velkomoravské v Děvíně, Hist. Slov. III (1940) 300— 303.
Eisner, Sídliště
Eisner Jan, Sídliště ze starší doby hradištní v slovenském Pomoraví, P. A. IX —X V I (1946)
94— 105.

14
Eisner, O velehradské otázce
Eisner Jan, Archeologie o velehradské otázce, čas, Sp. př. star. LV (1947) 1— 10.
Eisner, Ein Hortfund
Eisner Jan, Ein Hortfund der älteren Burgwallzeit aus der Slowakei, Altböhmen I— 3 (1941)
153— 171.
Eisner, Slovensko v dobe kultúry hradištnej
Eisner Jan, Slovensko v dobe kultúry hradištnej, Slov dej. 1(1947) 120— 158.
Eisner, Hradištní šperk
Eisner Jan, K dějinám našeho hradištního šperku, č . N. M. C X V I (1947) 142— 162.
Eisner, Kovářství
Eisner Jan, Základy kovářství v době hradištní v Československu, Slav. Ant. I (1948) 367— 394.
Eisner, Kultura normanská
Eisner Jan, Kultura normanská a naše země, Cest. umění (1949) zvi. ot.
Eisner, D . Nová Ves
Eisner Jan, Devínska Nová Ves (Bratislava 1952).
Eisner, Výhledy
Eisner Jan, srv. Filip Jan, Výhledy.
Engels, Původ rodiny
Engels Bedřich, Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1949).
Fabricius-Kokl- Tröltsch, Weissenburg
Fabricius Ernst, Kohl W., Tröltsch J ., Kastell Weissenburg, O. R. L. X X V I (1906).
Fettich, Späthunnische Metallkunst
Fettich Nándor, Studien zur Geschichte der späthunnischen Metallkunst, A. H. X X X I (1951).
Filip, Otázka velehradská
Filip Jan, Otázka velehradská a poslední nálezy moravské, Národní politika ze dne 16. X II.
1932.
Filip, Kulturní kapitoly
Filip Jan, Kulturní kapitoly z našeho pravěku (Praha 1940).
Filip, Hospodářský stav
Filip Jan, Hospodářský stav českých zemí na rozhraní letopočtu, O. P. X III (1946) 22— 26.
Filip, Umělecké řemeslo
Filip Jan, Umělecké řemeslo v pravěku (Praha 1941).
Filip, Počátky
Filip Jan, Počátky slovanského osídlení v Československu (Praha 1946).
Filip, Pravěké Československo
Filip Jan, Pravěké Československo (Praha 1948).
Filip-Eisner, Výhledy
Filip Jan - Eisner Jan, Výhledy do pravěku evropského lidstva (Praha 1945).
Fišer, Uh. Hradiště
Fišer Bohumil, Uherské Hradiště I. Topografie (Uh. Hradiště 1921).
Fišer, Paměti
Fišer Bohumil, Paměti hradištské (Uh. Hradiště 1920).
Freising, Bodenfunde
Freising Hans, srv. Beninger, Bodenfunde.
Gottwald, Výzkum
Gottwald Antonín, Můj archeologický výzkum (Prostějov 1931).
Graus, O vzniku feudalismu
Graus František, O vzniku feudalismu v českých zemích, Český lid V I (1951) 282— 285.
Grekov, Kresťjane na Rusi
Grekoo B ., Kresťjane na Rusi s drevnejšich vremen do X V II. veka (Moskva 1946).

15
Grempler, Sackrau
Grempler, Der Fund von Sackrau II—III (Vratislav 1888).
Gurevič, Drevnejšie busy
GureviS F. D ., Drevnejšie busy Staroj Ladogi, S. A. X IV (1950) 170— 186.
Guth-Link, Efemeridy
Guth Vladimir-Link František, Efemeridy Slunce, Hvězd. roč. X X V II (1950) 9— 22.
Haarnagel, Hodorf
Haamagel Werner, Die frühgeschichtlichen Siedlungen in der schleswig-holsteinischen Elb- und
Störmarch, insbesondere die Siedlung Hodorf, Offa 2 (1937) 31— 78.
Hahne, Vorzeitfunde
Hahne Hans, Vorzeitfunde aus Niedersachsen (Hannover 1915).
Hampel, Alterthümer
Hampel Joseph, Alterthümer des frühen Mittelalters in Ungarn I— III (Braunschweig 1905).
Hanák, Starý Velehrad
Hanák Karel, činnost spolku „Starý Velehrad“ po stránce archeologické, S. V. 2 (1931) 5— 7.
Hanák, Pohled
Hanák Karel, Pohled do pravěkých sídlišť, pohřebišť a hradisk ve Starém Městě u Uherského
Hradiště, S. V. 2 (1931) 8— 14.
Hanák, Po stopách
Hanák Karel, Po stopách zašlých hradisk na půdě staroslovanského Velehradu, S. V. 3 (1932)
5— 9.
Hanák, Nádoba
Hanák Karel, Nádoba s črtami písma, S. V. 4 (1933) 10— 12.
Hanák, Výsledky
Hanák Karel, Výsledky dalších nálezů a výkopů, S. V . 6 (1935) 36— 37.
Hanák, Pohřebiště
Hanák Karel, Slovanská pohřebiště ve Starém Městě u Uh. Hradiště, S. V. 6 (1935) 45— 48.
Hanák, Nálezy a výkopy
Hanák Karel, Pravěké nálezy a výkopy 1938, S. V. 10 (1939) 3—9.
Hanák, Kostel
Hanák Karel, Nález zbytků románského kostela na mor. Slováčku, S. V. 10 (1939) 23— 25.
Hanák, Nálezy a objevy
Hanák Karel, Předhistorické a historické nálezy a objevy, S. V. 16 (1948) 8— 10.
Havelka, Kříže
Havelka Jan, Kříže cyrillské a památky jim příbuzné, ČVM SO II (1885) 126— 131.
Havránek, Nářečí
Havránek Bohuslav, Nářečí česká, Česk. vlast. III (1934) 84— 218.
Hensel, Geramika
Hensel Witold, Ceramika z grodów piastowskich v Gnieznie, Gniezno (1939) 146— 165.
Hensel, Studia
Hensel Witold, Studia i materiály do osadnictwa Wielkopolski wczesnohistorycznej (Poznaň
1950).
Hensel, Slowiaňszczyzna
Hensel Witold, Slowiaňszczyzna wczesnošredniowieczna (Poznaň 1952).
Hilczerówna, Przyczynki
Hilczerówna Z°fia>Przyczynki do handlu Polski z Rusiq. Kijowsk^, Przegl^d 26 (1950) 8— 23.
Hoernes, Kultur der Urzeit
Hoemes Moritz, Kultur der Urzeit III. Eisenzeit (Lipsko 1912).
Hofschlaeger, Lékařské umění
Hofschlaeger Reinhard, Lékařské umění v pravěku, Ciba 6 (1939) 322— 346.

16
Holter, Obermöllern
Holter Friedrich, Das Gräberfeld bei Obermöllern aus der Zeit des alten Thüringen, Jahres­
schrift X II— 1 (1925).
Horsák, Výkopy
Horsák Antoš, Výkopy v Kunovicích, Derfli, Míkovicích, Ostr. Nové Vsi, St. Městé, S. V. 12
(1941) 88—92.
Horsák, Olsava
Horsák Antoš, Ě.eka Olsava, její tok a jméno, S. V. 13 (1942) 83—87.
Hosák, Historický místopis
Hosák Ladislav, Historický místopis země Moravsko-slezské IV, Hradištský kraj (Praha 1935).
Hosák, Nové dějiny
Hosák Ladislav, Nové Československé dějiny (Praha 1947).
Hosák, Hustopečsko
Hosák Ladislav, Dějiny Hustopečská do poloviny 14. století (Praha 1948).
Hostmann, Darzau
Hostmann Christian, Der Urnenfriedhof bei Darzau in der Provinz Hannover (Braunschweig
1874).
Hrubý, Hluboček
Hrubý Vilém, Mohylové pohřebiště v Hlubočku, S. V. 10 (1939) 12— 17.
Hrubý, Spytihněv
Hrubý Vilém, Nálezy ze Spytihněvi, S. V. 10 (1939) 17— 19.
Hrubý, čertův kút
Hrubý Vilém, čertův kút, S. V. 10 (1939) 9— 12.
Hrubý, Hrnčířské značky
Hrubý Vilém, Hrnčířské značky na nádobí typu hradištního, S. V. 11 (1940) 23—25.
Hrubý, Slovanské pohřebiště
Hrubý Vilém, Slovanské pohřebiště ve St. Městě, S. V. 11 (1940) 15— 17.
Hrubý-Zelnitius, Kostel ve Spytihněvi
Hrubý Vilém - ^ř/nťh'ar Antonín, Zbytky starého kostela ve Spytihněvi, S. V. 11 (1940) 95— 100.
Hrubý, Osídlení
Hrubý Vilém, Osídlení uh.-hradištského okresu v době hradištní, S. V. 12 (1941) 55—64.
Hrubý, Pomoraví
Hrubý Vilém, Střední Pomoraví důležitým střediskem moravsko-byzantských styků v IX . století,
Z mor. arch. výzk. (1948) 12— 14.
Hrubý, Z pravěku
Hrubý Vilém, Z pravěku středního Pomoraví, Vlast. sbor. U. H. II (1948) 3— 43.
Hrubý, Nové nálezy
! Hrubý Vilém, Nové nálezy na slovanském pohřebišti ve Starém Městě, A. R. I (1949) 30— 36.
Hrubý, Objev kostela
Hrubý Vilém, Objev kostela z 9. století na pohřebišti ve Starém Městě, A. R. I (1949) 109— 122.
Hrubý, Výzkum
Hrubý Vilém, Výzkum ve Starém Městě u Uherského Hradiště, ča s. Mor. Mus. X X X IV
(1949) 186— 198.
Hrubý, Nové objevy
Hrubý Vilém, Nové objevy ve Starém Městě, Vlast. sbor. U . H. III (1949) 20— 25.
Hrubý, Velkomoravské pohřebiště
Hrubý Vilém, Velkomoravské pohřebiště ve Starém Městě u Uh. Hradiště, Z dáv. věků II
(1950) 73—98.
Hrubý, Staré Město
Hrubý Vilém, Výzkum slovanského pohřebiště ve Starém Městě, A. R. II (1950) 3— 12.

2 Staré Město 17
Hrubý, Paleolitické nálezy
Hrubý Vilém, Paleolitické nálezy z Uh. Hradištska, čas. Mor. Mus. X X X V I (1950) 65— 101.
Hrubý, Meče
Hrubý Vilém, Meče v staroslovanských hrobech na Moravě, čas. Mor. Mus. X X X V (1950)
308— 318.
Hrubý, Archeologické výzkumy
Hrubý Vilém, Archeologické výzkumy ve středním Pomoraví, Zprávy S. Ü. S. 2 (1951)
1— 2 .
Hrubý, Výzbroj
Hrubý Vilém, Tausovaná jezdecká výzbroj ze Starého Města, A. R. III (1951) 181— 185.
Hrubý, Základy kostela
Hrubý Vilém, Základy kostela na staroslovanském pohřebišti ve Starém Městě „Na valách“,
P. A. (v tisku).
Hubáček, Zeměpisné poměry
Hubáček Josef, Zeměpisné poměry politického okresu uh.-hradištského se zvláštním zřetelem
k sídelně zeměpisné charakteristice Napajedelska, Vlast. sbor. U . H. I (1947) 64— 77.
Hubáček, Geologické poměry
Hubáček Josef, Geologické poměry okresu uh.-hradištského a jejich vliv na hospodářskou pros­
peritu kraje, Vlast. sbor. U . H. III (1949) 41— 49.
Hudeček, Velehrad-Staré Město
Hudeček Jakub, Velehrad-Staré Město hlavním hradem staromoravským, S. V. 3 (1932)
13—44.
Hudeček, Slovanští apoštolé
Hudeček Jakub, Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj (Velehrad 1935).
Hudeček, Huštěnovice
Hudeček Jakub, Výkop v Huštěnovicích, S. V. 6 (1935) 37— 44.
Hudeček, Výzkum
Hudeček Jakub, Výzkum v Huštěnovicích, S. V. 7 (1936) 7— 11.
Hurt, Dějiny kláštera
Hurt Rudolf, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I (Olomouc 1934).
Husa, Epochy
Husa Václav, Epochy českých dějin (Praha 1949).
Hülle, Die Schwaben
Hülle Werner, Die Schwaben oder Alamannen, Vorgeschichte II (1940) 477—560.
Chleborád, Žárové hroby
Chleborád Miroslav, Žárové hroby slovanské na Moravě, Ročenka Buč. (1936) zvi. ot. 1— 20.
Christin, O dřevním Velehradě
Christin Julius Jeroným, O dřevním Velehradě, Komenský II (1874) 446— 449, 463— 465,
480— 483.
Isačenko, Začiatky vzdělanosti
Isačenko A. V., Začiatky vzdělanosti vo Velkomoravskej říši (Turč. sv. Martin 1948).
Ivanov-Omskij, Geografické prostředí
Ivanov - Omskij I. /., Geografické prostředí a vývoj společnosti (Praha 1952).
Jahn, Der Reitersporn
Jahn Martin, Der Reitersporn, seine Entstehung und früheste Entwicklung (Lipsko 1921).
Jahn, Wandalische Kultur
Jahn Martin, Die Gliederung der wandalischen Kultur in Schlesien, Schl. V. V III (1924)
20— 36.
Jahn, Funde
Jahn Martin, Funde aus dem vierten Jahrhundert n. Ch., Altschlesien 1— 2 (1924) 86— 103.

18
Jahn, Skythiscbe Funde
Jahn Martin, Neue skythische und keltische Funde, Altschlesien 4 (1934) 112— 126.
Jahn, Die Wandalen
Jahn Martin, Die Wandalen, Vorgeschichte III (1940) 943— 1032.
Jakimowicz, Przyczynki
Jakimowicz Roman, Przyczynki do poznania ceramiky grodziskowej (Poznaň 1930) 351— 2.
Jakimowicz, Ksi^ga
Jakimowicz Roman, Ksi?ga pamiqtkowa Demetrykiewicza (1930).
Jakimowicz, Prehistoria
Jakimowicz Roman, Prehistoria ziem polskich (1939— 1948).
Jakimowicz, O pochodzeniu
Jakimowicz Roman, O pochodzeniu ozdób srebrnych znajdowanych w skarbach wczesno-
historycznych, W. A. X II (1933) 103— 126.
Jaždžewski, Wyniki
Jaždžewski Konrad, Dotychczasowe wyniki badaň archeologicznych na Kujawach w roku 1937,
Z otchr. wiek. X II (1937) 95— 106.
Jaždžewski, Lutomiersk
Jaždžewski Konrad, Cmentarzysko wczesnošredniowieczne w Lutomiersku pod Lodzia w šwietle
badaň z r. 1949, Mat. wczesnošredn. I (1951) 91— 163.
Jefimenko-Treťjakov, Don
Jefimenko P. P.-Treťjakoo P. N ., Drevneruskije poselenija na Donu, Materiály SSSR 8 (1948).
Jenny, Die Kunst
Albert Wilhelm von Jenny, Die Kunst der Germanen im frühen Mittelalter (Berlin 1940).
Kalmar, Pfeilspitzen
Kalmár Jánoš, Die Typen der awarischen Pfeilspitzen, A. É. (1944— 45) 293— 294.
Kalousek, Západní Slované ,
Kalousek František, srv. Šimek, Západní Slované.
Karaman, Groblje
Karaman Ljubo, Starohrvatsko groblje na „Majdanu“ kod Solina (Split 1936).
Karger, Kijev
Karger M . K., K voprosu o drevnejšej istorii Kijeva, S. A. X (1948) 235— 254.
Karger, Mongolskoje zavojevanije
Karger M . K., Kijev i mongolskoje zavojevanije, S. A. X I (1949) 55— 102.
Kisa, Das Glas
Kisa Anton, Das Glas im Altertume I (Lipsko 1908) 109— 160.
Kleíka-Skutil, Obilniny
Klečka A. - Skulil J ., Moravské příspěvky k výzkumu pravěkých obilnin, Vést. zeměd. mus. X
(1937) zvi. ot. 1— 6.
Knies, Bořitov
Knies Jan, Předhistorické nálezy bořitovské III, ČVM SO IX (1892) 50— 53.
Knorr, Die slawische Keramik
Knorr Heinz A., Die slawische Keramik zwischen Elbe und Oder (Lipsko 1937).
Knorr, Messerscheidenbeschläge
Knorr Heinz A., Die slawischen Messerscheidenbeschläge, Mannus 30 (1938) 479—545.
KoroŠec, Ptuj
Korošec Josip, Staroslovansko grobišče na ptujskem Gradu (Lublaň 1950).
Korzuchina, Iz istorii
Korzuchina G. F., Iz istorii drevneruskogo oružija X I. vjeka, S. A. X III (1950) 63— 94.
Kossinna, Wikinger
Kossinna Gustav, Wikinger und Wäringer, Mannus 21 (1921) 84— 112.

19
Kossinna, Wikingschwerter
Kossima Gustav, Die Griffe der Wikingschwerter, Mannus 21 (1929) 300— 308.
Kossinna, Germanische Kultur
Kossinna Gustav, Germanische Kultur im 1. Jahrtausend (Lipsko 1939).
Kostrzewski B ., Oseíki
Kostrzewski Bogdan, Oseíki i podkladki z Gniezna, Gniezno (1939) 125— 128.
Kostrzewski B., Rzemioslo
Kostrzewski Bogdan, Rzemiosló u Polán (Lodž 1946).
Kostrzewski J., Wielkopolska
Kostrzewski Jósef, Wielkopolska w czasach przedhistorycznych (Poznaň 1923).
Kostrzewski J., Znaki
Kostrzewski Jósef, Znaki na dnách naczýn wczesno-historycznych z Wielkopolski, O. P. IV
(1925) 117— 130.
Kostrzewski J ., Kultura Prapolska
Kostrzewski Jósef, Kultura Prapolska (Poznaň 1949).
Kóíka, Gród
Kóíka Wojciech, Gród plemienny i piastowski w Gnieznie w swietle wykopalisk, Gniezno
(1939) 41— 56.
Kóíka, Przedmioty drewniane
Kóíka Wojciech, srv. Dziekónski, 1. c.
Kraskovská, Moravský Sv. Ján
Kraskovská Ludmila, Slovanské pamiatky z Moravského S. Jána, S. M. Sl. X V (1937)
224—234.
Kraskovská, Kultura laténská
Kraskovská Ludmila, Kultura laténská, Slov. dej. I (1947) 104— 119.
Kraskovská, Skvosty
Kraskovská Ludmila, Skvosty z doby hradištnej na Slovensku, Slav. Ant. I (1948) 536— 550.
Kraskovská, Príspevok
Kraskovská Ludmila, Príspevok k pohřebným zvykom starých Slovanov, Hist. sbor. V III (1950)
43—49.
Kraskovská, Rusovce
Kraskovská Ludmila, Nález římského hrobu v Rusovciach, A. R. III (1951) 160— 161.
Kriíka, Výtvarný přejav
Kriíka Vojtech, Výtvarný préjav slovenského pravěku (Turč. sv. Martin 1942).
Kriíka, Liptov
Kriíka Budinský Vojtech, Prvé staroslovanské radové pohrebištia v Turci a v Liptove (Turč. sv.
Martin 1944).
Kriíka, Nové nálezy
Kriíka Budinský Vojtech, Nové nálezy kostrových hrobov z doby hradištnej na juhozápadnom
Slovensku, Č. M. S. X X X V III (1947) 33— 40.
Kriíka, Výčapy
Kriíka Budinský Vojtech, Slovanské popolnicové pole z doby predhradištnej vo Výčapoch-
Opatovciach, okr. Nitra, Hist. Slov. V (1948) 135— 144.
Kruta, Mineralogický výzkum
Kruta Tomáš, Mineralogický výzkum Slovácká, S. V. 14 (1946) 41— 53.
Kruta, Hornictví
Kruta Tomáš, Krátké dějiny hornictví a hutnictví na Bojkovsku, V. V. M. II (1947)
215— 219.
Kruta, Výzkum Slovácká
Kruta Tomáš, Mineralogický výzkum Slovácká, Čas. Mor. Mus. X X X V I (1951).

20
Krüger, Die Siedelung
Krüger Georg, Die Siedelung der Altslawen in Norddeutschland. — 25 Jahre Siedlungsarchäo­
logie, Mannus-Bibliothek 22 (Lipsko 1922) 116— 133.
Kríí, Předmostí
K n ž Martin, M é výzkumné práce u Předmostí a jejich hlavní výsledky. Slovanské pohřebiště
pohanské. CVM SO X III (1896) 56— 57.
Kubelka, Zpracování kůže
Kubelka V., Zpracování kůže v dějinách lidstva. Tech. hlíd. kož. X X II (1947) zvi. ot. 1— 24,
X X III (1948) zvi. ot. 1—22.
Kučera, Zprávy
Kučera Jan, Zprávy o předhistorických nálezech z okolí Uh. Brodu, CVM SO X IX (1902)
83— 98.
Kurtz, Slawische Bodenfunde
Kurtz H., Slawische Bodenfunde in Schlesien (Vratislav 1936).
La Baume, Die Wikinger
La Baume Wolfgang, Die Wikinger, Vorgeschichte III (1940) 1277— 1357.
Lakos, Objets de bronze
Lakos Sellye Ibolya, Vue d’ensemble des objets de bronze ajourés de Pannonie, A. É. III
(1941) 79—97.
Langenheim, Wikinger
Langenheim Kurt, Die Bedeutung der Wikinger für Schlesiens Frühgeschichte, Altschlesien
6 (1936) 278— 286, 309.
Langenheim, Gustau
Langenheim Kurt, Ein wichtiger frühslawischer Siedlungsfund vom „Schniedcberg“ bei Gustau
Kr. Glogau, Altschlesien 7 (1938) 76—93.
László, Etnografia
László Gyula, Contributi all’etnografia degli Ávari, A. É. III (1941) 191— 204.
Lehr-SplawiAski, Zarys
Lehr-Splawiňski Tadeusz, Zarys dziejów slowianoznawstwa polskiego (Krakov 1948).
Lechler, Wutike
Lechler Jörg, Das spätrömische Holzeimerchen von Wutike, (Ostprignitz), Mannus V I (1928)
36—38.
Lennart, Bronsáldersmanteln
Lennart Post, Bronsáldersmanteln frán gerumsberget і Västergötland (Štokholm 1924).
Lindenschmit, Handbuch
Lindenschmit L., Handbuch der deutschen Alterthumskunde (Braunschweig 1880, 1886, 1889).
Link, Efemeridy
Link František, srv. Guth Efemeridy.
Lukasiewicz, Przedmioty želazne
Lukasiewicz Kazimierz, Przedmioty želazne z Gniezna, Gniezno (1939) 41—56.
Lukáš, Spytihněv
Lukáš Ludvík, Spytihněv (1934).
Matthes, Die Sweben
Matthes Walter, Die Sweben oder Altschwaben, Vorgeschichte I (1940) 309— 398.
Maorodin, Očerk istorii
Mavrodin V. V., Očerk istorii drevnej Rusi do mongolskogo zavojevanija. Istorija kuftury
drevnej Rusi — domongolskij period I (Moskva-Leningrad 1948) 7— 43.
Minajeva, R. Giljač
Minajeva T. M ., Archeologičeskije pamjatniky na r. Giljač v verchovjach Kubáni. Materiály
SSSR 23 (1951) 272— 301.

21
 Minus, Scythians
Minus E. H., Scythians and Greeks (Cambridge 1913).
Mitscha-Märheim, Mistelbach
Mitscha-Märheim Herbert, Die frühmittelalterlichen Gräberfunde von Mistelbach, Katzels-
dorf, Münchendorf und Schwechat, Niederdonau 8 (1941).
Miske, Velem St. Vid
Miske Kálmán, Die prähistorische Ansiedelung Velem St. V id (Vídeň 1908).
Montelius, Kulturperioden
Montelius Oscar, Die älteren Kulturperioden im Orient und in Europa (Štokholm 1903).
Moravský, Hrob Methoděje
Moravský K., Našel se hrob sv. Methoděje? Kalendář Práce (1950) 76.
Moravoe, Hiltipreht
Morawe Ferdinand, Hiltipreht, Mannus 21 (1929) 292— 299.
Moszyúski, Kultura ludowa
Moszynski Kazimierz, Kultura ludowa Slowian (Krakov 1929).
Miiller-Kuales, Die Goten
Müller-Kuales Gogo, Die Goten, Vorgeschichte III (1940) 1149— 1274.
Müllner, Laibach
Mällner A ., Typische Formen aus den archäologischen Sammlungen des krainischen Landes­
museums „Rudolfinum“ in Laibach (Lublaň 1900).
Myklík, Starý Velehrad
Myklík František, Z čeho můžeme souditi, že stojíme na půdě starého Velehradu? ČVMSO
V II (1890) 81— 87.
Navarro, Prehistorie routes
Navarro J . M ., Prehistorie routes betweem Northern Europe and Italy defined by theam ber
trade, The Geographical Journal L X V I (1925) 481— 507.
Näbe, Die Bodenstempel
Näbe Max, Die Bodenstempel auf wendischen und frühdeutschen Gei assen des 9.— 14. nachr.
Jahr., Mannus X (1918) 71— 78.
Neeb, Jahresbericht
Jahresbericht des Altertums-Museums der Stadt Mainz für die Zeit vom 1. April 1931 bis
1. April 1932, M. Z. X X V I (1931) 102— 112.
Nekvasil, Drobné nálezy
Nekvasil Jindra, Tři drobné nálezy z okolí Uh. Hradiště, Z dáv. věků II (1950) 218—221.
Neuburger, Die Technik
Neuburger Albert, Die Technik des Altertums (Lipsko 1919).
Neústupný, Slovanská kultura
Neústupný J iň , O nejstarší slovanská kultuře v Cechách, C. N. M. C X III (1939) 1— 12.
Neústupný, Pravěké umění
Neústupný Jiří, Pravěké umění v Cechách a na Moravě (Praha).
Neústupný, Polabí
Neústupný Jiří, Příspěvek k datování hradištní keramiky v Polabí, Slav. Ant. I (1948) 387— 434
Nžmec, Zaniklé osady
Nžmec Jaroslav, O zaniklých osadách v obvodu polešovské farnosti, Vlast. sbor. U . H. II
(1948) 72— 78.
Niederle, Lidstvo
Niederle Lubor, Lidstvo v době předhistorické (Praha 1893).
Niederle, Život
Niederle Lubor, Život starých Slovanů. Slovanské starožitnosti, oddíl kulturní, I— III (Praha
1911— 1925).

22
Niederle-Jelnitius, Slovanské pohřebiště
Niederle Lubor-Zelnitius Antonín, Slovanské pohřebiště v Starém Městě u Uh. Hradiště, Zprávy
SAÜ 1 (1929) 1— 35.
Niederle, Byzantské šperky v č . M.
Niederle Lubor, Byzantské šperky v Cechách a na Moravě, P. A. X X X V (1927) 338
—352.
Niederle, Byzantské šperky
Niederle Lubor, Příspěvky k vývoji byzantských šperků ze IV .— X . století (Praha 1930).
Niederle, Rukověť
Niederle Lubor, Rukověť slovanské archeologie (Praha 1931).
Niederle, Staré Město
Niederle Lubor, Staré Město, moravská osada z doby říše velkomoravské, Sbor. Miletič (1933)
463— 466.
Niederle, Avaři
Niederle Lubor, Avaři a Slované, O. P. IX (1936) 1— 10.
Niederle, Ploska
Niederle Lubor, Ploska (čutora) z hrobů v Starém Městě, P. A. X X X IX (Praha 1933)
44—46 s obr.
Oklhaver, Eisenbarren
Ohlhaver Horst, Frühmittelalterliche Eisenbarren aus Staré Město in Mähren, Germania
23 (1939) 119— 122.
Palacký, Dějiny
Palacký František, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (Praha 1939).
Palliardi, Znojmo
Palliardi Jaroslav, Předhistorické památky města Znojma, ČVM SO V (1888) 53— 58.
Pastmek, Cyrill a Method
Pastmek František, Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Methoda (Praha 1902).
Pavelšík, Kosterní materiál
Pavelíik Jan, Kosterní materiál z výkopu ve Starém Městě r. 1948, Zprávy Anthr. II (1949)
zvi. ot. 1—8.
Pavelíik, Kroje
Pavelíik Jan, O starobylosti krojů moravských Slováků, Věci a lidé III (1952) 349— 356.
Pavelíik, O diskusi
Pavelíik Jan, O diskusi archeologických pracovníků v Brně s P. N. Treťjakovem z Moskvy,
Zprávy SÚS 8 (1952) 4— 5.
Pavelíik, Korespondence
Pavelíik Jan, srv. Skutil, Korespondence.
Paulsen, Axt und Kreuz
Pqulsen Peter, Axt und Kreuz bei den Nordgermanen (Berlin 1939).
Pdrducz, Denkmäler
Párducz Mihály, Denkmäler der Sarmatenzeit Ungarns I, A. H. X X V (Budapešť 1941).
Pekař, O Velehradu
Pekař Josef, O poloze starého Velehradu, Č. č . H. V III (1902) 198— 202.
Petersen, Kleinitz
Petersen Ernst, Der Burgwall von Kleinitz Kr. Grünberg, Altschlesien 7 (1938) 59— 75.
Petersen, Sperrfesten
Petersen Ernst, „Fränkische“ Sperrfesten des 6. bis 7. Jahrhunderts aus den Sudetenpässen,
Nachrichtenblatt X V (1939) 130— 137.
Petersen, Der ostelbische Raum
Petersen Emst, Der ostelbische Raum als germanisches Kraftfeld (Lipsko 1939).

23
Petersen J ., De Vikingesverd
Petersen Jan, De norske Vikingesverd (Kristiania 1919).
Pfützenreiter, Staatsforst Guttentag
Pfützenreiter Franz, Ein völkerwanderungszeitliches Gräberfeld im Staatsforst Guttentag O. S.,
Altschlesien 7 (1938) 40— 44.
Pfützenreiter, Eine Kulturgruppe
Pfützenreiter Franz, Eine neue Kulturgruppe in Oberschlesien, Nachrichtenblatt 17 (1941) 53— 55.
Pii, Archaeologický výzkum
P ii Josef Ladislav, Archaeologický výzkum ve středních Čechách (Praha 1893).
Pii, Starožitnosti
P ii Josef Ladislav, Starožitnosti země české II-2, I I I-l, (Praha 1900— 1909).
Pii, Hradischt de Stradonitz
P ii Josef Ladislav, Le Hradischt de Stradonitz en Bohéme (1906).
Pittioni, March-Thaya-Auen
Pittioni Richard, Frühgeschichtliche Brandgräber in den March-Thaya-Auen, Germania
(1934) 130.
Pittioni, Bernhardsthal
Pittioni Richard, Das Gräberfeld von Bernhardsthal, Verw.-Bez. Mistelbach, Niederösterreich,
P. Z. X X V I (1935) 165— 189.
Pospíšil, Habáni
Pospíšil Josef, Habáni v Nové Vsi Ostrožské, Vlast. sbor. U . H. III (1949) 27— 30.
Poulík, Blučina
Poulík Josef, Předhradištní kostrové hroby v Blučině (Praha 1941).
Poulík, Západní Slované
Poulík Josef, srv. Šimek, Západní Slované.
Poulík, Avaři
Poulík Josef, Kultura moravských Slovanů a Avaři, Slav. Ant. I (1948) 325— 348.
Poulík, Staroslovanská Morava
Poulík Josef, Staroslovanská Morava (Praha 1948).
Poulík, Dolní Dunajovice
Poulík Josef, Hroby staroslovanských zemědělců v Dolních Dunajovicích, A. R. I (1939) 37— 40.
Poulík, Styky
Poulík Josef, Styky velkomoravské říše s Byzancí, Pravosl. sbor. (1950) 112— 119.
Poulík, Druhý kostel
Poulík Josef, Objev druhého kostela ve Starém Městě, A. R. II (1950) 12— 22.
Poulík, Jižní Morava
Poulík Josef, Jižní Morava, země dávných Slovanů (Brno 1950).
Poulík, Přítluky
Poulík Josef, Staroslovanské mohylové pohřebiště v Přítlukách na Moravě, A. R. III (1951)
97— 100.
Preidel, Die germanischen Kulturen
Preidel Helmut, Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger I (Kassel 1930).
Preidel, Das Begräbnis
Preidel Helmut, Das Begräbnis eines wikingischen Kriegers in Saaz, Böhmen, M. A. G. W.
L X V III (1938) 88—89.
Preidel, Der Silberschatz
Preidel Helmut, Der Silberschatz von Saaz, Mannus 31 (1939) 538— 589.
Preidel, Handel
Preidel Helmut, Handel und Verkehr in den Sudetenländern während der zweiten Hälfte des
ersten Jahrtausend n. Chr., Südostforsch. 5 (1940).

24
Preidel, Awaren
Preidel Helmut, Awaren und Slawen, Südostforsch. X I (1952) 33— 45.
Preidel, Die Markomannen
Preidel Helmut, Die Markomannen u. Bayern, Vorgeschichte II, 561— 668.
Procházka, Zprávy
Procházka Alois, Zprávy o nálezech na Vyškovsku, Pravěk I (1903) 145— 158.
Procházka, Gallská kultura
Procházka Alois, Gallská kultura na Vyškovsku (1937).
Pfikryl, Praehistorické nálezy
Přikryl František, Praehistorické nálezy u Kroměříže a Kvasíc, ČVMSO V II (1890) 14— 21.
Přikryl, Ss. Cyrill a Method
Přikryl František, Ss. Cyrill a Method v upomínkách památek starožitných na Moravě (Týn
u Lipníka 1905).
Přikryl, Denkmale
Přikryl František, Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa (Vídeň 1920).
Přikryl, Velehradsko
Přikryl František, Velehradsko v pra- a předvěku (Drahotuše 1928).
Přikryl, Mojmírova říše
Přikryl František, Mojmírova říše II (1938)
Rajewski, Zabytki z rogu
Rajewski Zdzislaw Adam, Zabytki z rogu i kos'ci w grodzie gniežnieňskim, Gniezno (1939) 66— 102.
Ravdonikas, Staraja Ladoga
Raodonikas V. /., Staraja Ladoga, S. A. X I (1949) 5— 54.
Regling, Libra
Regling, s. v. Libra v Pauly, Realencyklopädie der classischen Altertumswissenschaft. Neue
Bearbeitung* von G. Wissowa — W. Kroll (Stuttgart Bd. I. nn., 1894 nn., Svazek X III)
str. 116.
Reinecke, Studien
Reinecke Paul, Studien über Denkmäler des frühen Mittelalters, M. A. G. W. X X IX (1899)
35— 52.
Reinerth, Die Urgermanen
Reinerth Hans, Die Urgermanen, Vorgeschichte I (1940) 1— 64.
Riegl, Kunstindustrie
Riegl Alois, Spätrömische Kunstindustrie (Vídeň 1927).
Rieth, Bingen
Rieth Adolf, Alanjannische Grabfunde von Bingen bei Sigmaringen, Hohenzollern, Mannus
31 (1939) 126— 140. „
Richter, O středověké architektuře
Richter Václav, O středověké architektuře na Moravě, č . M. M. LX V (1943).
Richter, Glossy
Richter Václav, Glossy k velehradským otázkám, Čas. Sp. přát. star. L IX (1951) 1— 26.
Richthofen, Feuerstahle
Richthofen Bolko, Germanische und slawische Feuerstahle als Stoff für eine Gemeinschafts­
arbeit der Vor- und Frühgeschichtsforschung mit der Volks- und Völkerkunde, A. B. 13
(1938) 51— 55.
-rmt-, Výzkum
Výzkum slovanských nálezů, provedených preh. oddělením Národního musea v letech
1935— 1938, O. P. X I (1938— 1939) 142— 143..
Rybakov, Řemeslo
Rybakov B. A., Řemeslo drevnej Rusi (Moskva 1948).

25
Rygh, Oldsager
Rygh 0 ., Norské Oldsager (1885).
Rzehak, Die römische Eisenzeit
Rzehak A., Die römische Eisenzeit in Mähren (Brno 1918).
Říkovský, Sídelní zeměpis
Říkovský František, Základy k sídelnímu zeměpisu Česko-slovenska (Brno 1939).
Salin, Thierornamentik
Salin Bernhard, Die altgermanische Thierornamentik (Štokholm 1935).
Satumík, O právu
Satumík Theodor, O právu soukromém u Slovanů v dobách starších, v Niederle, Život II-2
(1934).
Saeftel, Die Stellerburg
Saeftel Friedrich, Die Stellerburg und wikingerzeitliche Zimmermannkun^t, Mannus 31(1939)
29—50.
Seger, Die Silberfunde
Seger Hans, Die schlesischen Silberfunde der spätslawischen Zeit, Altschlesien 2 (1928)
129— 161.
Seger, Nachträge
Seger Hans, Nachträge zu den schlesischen Silberfunden der spätslawischen Zeit, Altschlesien
3 (1931) 67— 75.
Schirmeisen, Mähr. Neustadt
Schirmeisen Karl, Neue Ausgrabungen bei Mähr. Neustadt, Sudeta X I (1935) 97— 110.
Schlabow, Tuchmacher
Schlabow Karl, Germanische Tuchmacher der Bronzezeit (Neumünster 1937).
Schmid, Die Knochenfunde
Schmid Elisabeth, Die Knochenfunde des frühslawischen Burgwalls von Kleinitz Kr. Grünberg,
Altschlesien 7 (1938) 263— 265.
Schmidt, Údolí Svatojiřské
Schmidt Václav, Archaeologický výzkum Údolí Svatojiřského, P. A. X V I (1893) 1—30.
Schnellenkamp, Wallerstädten
Schnellenkamp W., Ein Grabhügel bei Wallerstädten in Hessen-Starkenburg, M. Z. (1932)
59— 74.
Schörgendorfer, Die römerzeitliche Keramik
Schörgendorfer August, Die römerzeitliche Keramik der Ostalpenländer (Brno-Mnichov-Vídeň
1942).
Schroller, Die Friesen und Sachsen
Schroller Hermann, Die Friesen und Sachsen, Vorgeschichte III (1940) 67— 156.
Schuchhardt, Die Urnenfriedhöfe
Schuchhardt Carl, Die Urnenfriedhöfe in Niedersachsen (Lipsko 1921).
Schumann, Die Kultur Pommerns
Schumann Hugo, Die Kultur Pommerns in vorgeschichtlicher Zeit (Berlin 1897).
Schultz, Die Thüringer
Schultz Walter, Die Thüringer, Vorgeschichte I (1940) 401— 472.
Schultz Wolfg., Altgermanische Kultur
Schultz Wolfgang, Altgermanische Kultur in Wort und Bild (Mnichov 1937).
Schránil, Několik příspěvků
Schránil Josef, Několik příspěvků k poznání kulturních proudů v zemích českých v X. a
X I. věku, O. P. IV (1925) 160— 193.
Schránil, Die Vorgeschichte
Schránil Josef, Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens (Berlín-Lipsko 1928).

26
Schránil, Západní Slované
Schránil Josef, Ke které kulturní oblasti náležejí západní Slované ve svých dějinných počátcích.
Zbornik Jug. (1930) 260—262.
Schránil, Doba knížecí
Schránil Josef, Země české za doby knížecí (Praha 1932).
Sinicjn, Sarmatskaja kultura
Sinicyn І. V., K materialam po sarmatskoj kultuře na territorii Nižnego Povolž’ja, S. А. V III
(1946) 73— 95.
Skazkin, Kniga
Skazkin S. D ., Kniga dlja čtenija po istorii srednich vekov I (Moskva 1951).
Skutil, Výkopy 1930
Skutil Josef, Moravské praehistorické výkopy a nálezy 1930, S. P. S. (1930— 1931) zvi. ot.
Skutil, Výkopy 1931
Skutil Josef, Moravské prehistorické výkopy a nálezy 1931, O. P. IX (1936) 140— 164.
Skutil, Avarské nálezy
Skutil Josef, Avarské nálezy na Moravě (Litovel 1937).
Skutil, Moravské příspěvky
Skutil Josef, srv. Klečka A., Moravské příspěvky.
Skutil (jSk), Zlatá náušnice
Skutil Josef, Zlatá náušnice staroměstská ze sbírek Zemského musea v Brně, S. V. 9 (1938) 18.
Skutil, Příspěvky
Skutil Josef, Drobné příspěvky k poznání staroslovanské kultury, S. V. 10 (1939) 24— 36.
Skutil, Kloboucko
Skutil Josef, Pravěké nálezy na Kloboučku (Klobouky u Brna 1939).
Skutil, Paleolitické nálezy
Skutil Josef, Paleolitické nálezy z Hradištska a z přilehlého Pomoraví, S. V. 11 (1940) 50— 69.
Skutil, Výkopy 1933— 1936
Skutil Josef, Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení mor. pravěku Zemského musea
1933— 1936, Z. M. L. (1941) 139— 188.
Skutil, Paleolitické osídlení
Skutil Josef, Nové doklady paleolitického osídlení z Uhersko-Hradištska, S. V. 12 (1941) 99.
Skutil, Strážovice
Skutil Josef, Výzkum hradištních mohyl ve Strážovicích na Kyjovsku 1940, S. V. 12 (1941)
6—48.
Skutil, Cesta Dunaj-Odra
Skutil Josef, Cesta Dunaj-Odra vedla Moravou již v pravěku, Plav. cesty IV (1943) 19—21.
Skutil, Naše pravlast
Skutil Josef, Naše pravlast je střední Evropa (Blansko 1946).
Skutil, Výkopy 1937— 1945
Skutil Josef, Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zem­
ského musea 1937— 1945, čas. Mor. Mus. X X X III (1947) 45— 134.
Skutil-Pavelíík, Korespondence
Skutil Josef-Pavellík Jan, Z veletínské korespondence Niederlovy, S. V. 15 (1947) 14— 47.
Stalin, Materialismus
Stalin J . V., O dialektickém a historickém materialismu (Moskva 1945).
Stampfuss, Die Franken
Stampfuss Rudolf, Die Franken, Vorgeschichte I (1940) 161— 295.
Stanislav, Slovanskí apoštoli
Stanislav Ján, Slovanskí apoštoli Cyril a Metod a ich činnost vo velkomoravskej říši (Brati­
slava 1945).

27
Stefan, Patrunderea...
Stefan Gh., Patrunderea Slavilor la Dunarea de Jos, Studii I (1950) 69— 74.
Stocký, Doba železná
Stocký Albín, Cechy v době železné (Praha 1933).
Stokar, Spinnen
Stokar Walter, Spinnen und Weben bei den Germanen (Lipsko 1938).
Stoll, Die fränkische Besiedlung
Stoll Hermann, Die fränkische Besiedlung des Neuwieder Beckens, R. V. 2 (1939) 120— 138.
Stoll, Hailfingen
Stoll Hermann, Die Alamannengräber von Hailfingen (Berlin 1939).
Stoll, Kölner Bucht
Stoll Hermann, Die fränkische Besiedlung der südlichen Kölner Bucht, R. V. 2 (1939) 18—26.
Strobel, Sport
Ströbel Rudolf, Sport der Germanen (Berlin 1936).
Svoboda, Spony
Svoboda Bedřich, Destičkovité spony mladší doby císařství římského, P. A. IX — X V I (1946)
40— 70.
Svoboda, Imperium
Svoboda Bedřich, Cechy a římské Imperium (Praha 1948).
Synek, Slavkov
Synek Emanuel, Nové hroby od Slavkova, Pravěk II (1904) 144— 147.
Synek, N. Rousínov
Synek Emanuel, Hradištní hrob v N. Rousínově, Pravěk V (1909) 143— 145.
Sýkora, Užitkové rostliny
Sýkora Ladislav, srv. Baťa, Užitkové rostliny.
Šafařík, Starožitnosti
Šafařík Pavel Josef, Slovanské starožitnosti II (Praha 1863) 711— 712.
Šimek, Cechy a Morava
Šimek Emanuel, Cechy a Morava za doby římské (Praha 1923).
Šimek, Velká Germania
Šimek Emanuel, Velká Germania Klaudia Ptolemaia (Brno 1935).
Šimek-Poulík-Kalousek, Západní Slované
Šimek Emanuel-Poulik Josef-Kalousek František, Západní Slované a Germáni (Brno 1947), Kniž­
nice Z dávných věků.
Tauber, Otázky
Tauber Otakar, Otázky cyrilometodějské III, Velehrad, jeho význam a jeho buditelé (Olo­
mouc 1928).
Tischler, Handwerk
Tischler F., Handwerk und Kunst am Niederrhein von der Vorzeit bis ins Mittelalter (Duis­
burg 1943).
Tkáč, Jména tratí
Tkáč Ignác, Jména tratí Uh. Hradištských, CVMSO IV (1887) 32— 33.
Točík-Drenko, Prša
Točík Anton-Drenko J ., Výzkum v Prši na Slovensku, A. R. II (1950) 159— 174.
Trávníček, Moravská nářečí
Trávniček František, Moravská nářečí (Praha 1926).
Tretjakov, Plemena
Tretjakov P. JV., Vostočnoslavjanskie plemena (Moskva-Leiiingrad 1948) 116— 140.
Tretjakov, Don
Tretjakov P. JV., srv. Jefimenko, Don.

28
Treíjakov, Slovanské kmeny
Treíjakov P. N ., Východní slovanské kmeny a otázky původu Slovanů, Přednáška 10. 11. 1951
v Praze.
Tröltsch, Weissenburg
Tröltsch Julius, srv. Fabricius, Weissenburg.
Turek, Pohřební ritus
Turek Rudolf, K pohřebnímu ritu slovanských mohyl, Č. N. M. C X IV (1940) zvi. ot.
1— 16.
Turek, .Libice
Turek Rudolf, Slavníkova Libice (Praha 1946).
Turek, Prachovské skály
Turek Rudolf, Prachovské skály na úsvitě dějin (Praha 1946).
Turek, K počátkům Prahy
Turek Rudolf, K počátkům Prahy, P. A. X L III (1947— 48) 59—95.
Turek, jelenice
Turek Rudolf, Želenické pohřebiště, Hist. Slov. V (1948) 163— 183.
Turek, Hradištní nálezy
Turek Rudolf, České hradištní nálezy, datované mincemi, Slav. Ant. I (1948) 485— 534.
Turek, Kmenová území
Turek Rudolf, Kmenová území v Čechách, Č. N. M. C X X I (1952) 3— 43.
Vaněěek, Prvních tisíc let
Vaněěek Václav, Prvních tisíc let (Praha 1949).
Váňa, Liberecký kraj
Váňa Zdeněk, Liberecký kraj v pravěku (Liberec 1951).
Váňa, Kmenová území
Váňa Zdeněk, K otázce kmenových území v severozápadních Čechách, A. R. IV (1952) 436— 442.
Vitásek, Uh. Hradiště
Vitásek J . E., Dějiny a místopis král. města Uh. Hradiště (Uh. Hradiště 1879) 110.
Vocel, Pravěk
Vocel Jan Erazim, Pravěk země české (Praha 1868).
Voronin, Muromskaja ekspedicija
Voronin N . /., Muromskaja ekspedicija, Soobščenija X X I (1947) 136— 139.
Vychodil, Velehradský kostel
Vychodil Jan, Velehradský kostel a klášter, S. V. II (Praha 1881) 23— 85.
Vychodil, Vzpomínky
Vychodil Jan, Vzpomínky na Cyrillomethodějský rok 1863 (Velehrad 1913).
Wegewitz, Die Langobarden
Wegewitz Willi, Die Langobarden an der Niederelbe, Vorgeschichte II (1940) 744— 826.
Werner, Austrasische Grabfunde
Werner Joachim, Münzdatierte austrasische Grabfunde (Berlin-Lipsko 1935).
Wienecke, Religion
Wienecke Erwin, Untersuchungen zur Religion der Westslawen (Lipsko 1940).
Wilke, Mutter und Kind
Wilke Georg, Mutter und Kind, Mannus 21 (1929) 26—51.
Wurth, Guntramsdorf
Wurth Emst Karl, Awarische Gräber in Guntramsdorf und Traiskirchen, Niederösterreich,
W. P. Z. X X V (1938) 152— 167.
X r , Handbook
The Dumbarton Oaks Research Library and Collection o f Harvard University. Handbook
o f the Collection (Washington 1946).

29
X T, Baltimore Museum
The Walters Art Gallery. Early Christian and Byzantine Art an exhibition held at the Balti­
more Museum of Art (Baltimore 1947).
X Ґ , Schlesisches Museum
Vermehrung der vorgeschichtlichen Sammlung des Schlesischen Museums für Kunstgewerbe
und Altertümer, Altschlesien Г (1922) 263— 274.
Zamjatnin, Mogilnik
Zamjatnin S. N ., Skifskij mogilnik „častyje kurgany“ pod Voronežem, S. A. V III (1946)
9— 50.
Zfiiss, Friedrichsthal
Zeiss Hans, Nordgermanische Funde der Völkerwanderungszeit von Friedrichsthal bei Schwedt
a. d. Oder, Altschlesien 5 (1934) 291— 296.
Zeiss, Die Grabfunde
Zeiss Hans, Die Grabfunde aus dem spanischen Westgotenreich (Berlín-Lipsko 1934).
Zdnitius, Slovanské pohřebiště
Zdnitius Antonin, srv. Niederle, Slovanské pohřebiště.
Zdnitius, Staroslovanské pohřebiště
Zdnitius Antonín, Staroslovanské pohřebiště ve St. Městě „na valách“, S. V. 1 (1930) 4— 10.
Zdnitius, Velehrad
Zdnitius Antonín, Kde byl starý Velehrad? Lid ze dne 11. X . 1931.
Zdnitius, Slovanská pohřebiště
Zdnitius Antonín, Slovanská pohřebiště ve Starém Městě u Uh. Hradiště, S. V. 2 (1931)
15— 25.
Zdnitius, Pokračování výkopu
Zdnitius Antonín, Pokračování výkopu pohřebiště „N a valách“ ve Starém Městě, S. V. 3
(1932) 45— 53.
Zdnitius, Pohřebiště ve Starém Městě
Zdnitius Antonín, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě u Uh. Hradiště, S. V. 4 (1933) 19— 32.
Zdnitius, Přehled
Zdnitius Antonín, Stručný přehled archeologie a archeologického výzkumu v okresu uhersko-
hradištském, S. V. 4 (1933) 12— 18.
Zdnitius, Staré Město
Zdnitius Antonín, Staré Město, Lidové noviny z 29. V III. 1934.
Zdnitius, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě
Zdnitius Antonín, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 5 (1934) 16— 22.
Zdnitius, Výzkum na Velehradě
Zdnitius Antonin, Archeologický výzkum na Velehradě, S. V. 5 (1934) 22— 26.
Zdnitius, Nahodilé nálezy
Zdnitius Antonín, Nahodilé nálezy, S. V. 6 (1935) 47— 48.
Zdnitius, Pohřebiště „Na valách“
Zdnitius Antonín, Staré Město, pohřebiště „Na valách“, S. V. 7 (1936) 3— 4.
Zdnitius, Výzkum Starého Města
Zdnitius Antonín, Výzkum Starého Města, S. V. 7 (1936) 4— 7.
Zdnitius, Výzkum
Zdnitius Antonín, Výzkum Starého Města, S. V. 8 (1937) 14— 18.
Zdnitius. Velehrad-pravdou
Zdnitius Antonín, Velehrad-pravdou, S. V. 8 (1937) 18— 31.
Zdnitius, Vykopávky
Zdnitius Antonín, Vykopávky „na valách“ v mlýnské zahradě p. Vrat. Schildra, S. V. 8 (1937)
32— 33.

30
 Zelnitius, Doplněk
Zelnitius Antonín, Doplněk k článku J. Skutila — „Zlatá náušnice staroměstská ze sbírek Zem­
ského musea v Brně“, S. V. 9 (1938) 18— 22.
Zelnitius, Nálezy
Zelnitius Antonín, Nálezy, S. V. 10 (1939) 36— 38.
Zelnitius, Sekery
Zelnitius Antonín, Avarské sekery a nožíky ze St. Města, S. V. 11 (1940) 8— 10.
Zelnitius, Kostelík
Zelnitius Antonín, Kostelík sv. Víta ve Veligradu-Starém Městě, S. V. 11 (1940) 42— 49.
Zelnitius, Kostel ve Spytihněvi
Zelnitius Antonín, srv. Hrubý, Kostel ve Spytihněvi.
Zelnitius, K výzkumu
Zelnitius Antonín, K výzkumu Velehradu-Starého Města, S. V. 12 (1941) 65— 77.
Zelnitius, Poznatky
Zelnitius Antonín, Poznatky z pohřebiště „Na valách“, S. V. 13 (1942) 25—28.
Zelnitius, Ojedinělé nálezy
Zelnitius Antonín, Ojedinělé nálezy ze Starého Města, S. V. 13 (1942) 29— 32.
Zelnitius, Velkomoravský Velehrad
Zelnitius Antonín, Staré Město-Velehrad, velkomoravský Velehrad, S. V. 13 (1942) 33—55.
Dtto, ČVMSO 55 (1946) 182— 191.
• Z e in e s >Výzkum „Na špitálkách“
Zelnitius Antonín, Staré Město, archeologický výzkum „N a špitálkách“ od r. 1925 do konce
r. 1936 (Uh. Hradiště 1943).
Zelnitius, Výzkum valu .
Zelnitius Antonín, Staré Město, archeologický výzkum valu „Na valách“ (Uh. Hradiště 1945).
Zelnitius, Pohřebiště „N a špitálkách“
Zelnitius Antonín, Staré Město-Veligrad, pohřebiště „N a špitálkách“, S. V. 14 (1946) 32—40.
Zelnitius, Slovíčko
Zelnitius Antonín, Slovíčko o velkomoravském Velehradě, S. V. 14 (1946) 95— 110.
Zelnitius, Veligrad
Zelnitius Antonín, Staré Město-Veligrad v památkách (Uh. Hradiště 1948).
Zotz, Zwei Schwerter
Zotz Lothar, Zwei germanische Schwerter aus der slawischen Zeit Schlesiens, Altschlesien 4
(1934) 162— 165.
Zotz, Die Brunneneimer
Zotz Lothar, Die germanischen Brunneneimer, A. B. 17 (1942) 158— 161.
Zotz, Prager Burg
Zotz Lothar, Die Frühgeschichte der Prager Burg, B. u. M. 11— 12 (1942) 302— 304.

31
ROZBOR ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENŮ
A H IS T O R IC K É ZÁVĚRY
 PŘEDMLUVA

„Archeologie nás názorně poučuje o tom, že kolem r. 800 nastal

v našich zemích značný rozkvět, především n a M oravě, která pak
byla po celé 9. století nejvyspělejší zemí v celém západním Slovan­
stvu a dosáhla vrcholu svého dějinného významu v státě velko­
moravském.“
J . Eisner, Základy kovářství v době hradištní v Československu.
Slavia A ntiqua I (Poznaň 1948), 367.

^ á d n ý jiný kraj zatím neposkytl více svédectví opravdivosti mota této práce než střední Pomoraví
s množstvím staroslovanských sídlišť a pohřebišť, jejichž bohaté archeologické nálezy jsou výmluvným
obrazem života, práce a kulturního vzmachu lidu, z něhož vzešli Mojmírovci. Jméno i polohu jejich
sídla skryla minulost. Avšak tam kde historie mlěí, hledá tím usilovněji archeologie, a tak se podařilo
najiti v Uh. Hradišti — Starém Městě, ohnisku nejživější cyrilometodějské tradice, řadu lokalit s tak
přesvěděivými doklady o specialisované výrobě, vyspělém obchodu a vysoké kulturní úrovni, že jasně
svěděí o nějakém významném centru velkomoravském z konce prvého tisíciletí našeho letopoětu.
Co o něm víme, zvěděli jsme zatím jen z pohřebiště, které k této dnes bezejmenné osadě náleželo.
Jeho ústředí se základy hřbitovního kostela je v poloze „N a valách.“, jejíž archeologický význam byl
Známý j i ž dávno, a kam se proto soustředil systematický výzkum Archeologického ústavu ČSAV
a Moravského musea v Brně v letech 1948 — 1951.
Tento výzkum přinesl tolik pozoruhodného materiálu a tolik rozmanitých pozorování, že si vy­
nutil samostatné zpracování j i ž v době, kdy ještě není proveden v širším měřítku výzkum sídliště lidu,
pohřbeného „Na valách“ . Proto budou mít závěry, týkající se sociálněekonomického rámce IX . století
na Moravě, patrně jen platnost dočasnou, kdežto poznatky o staroslovanském pohřebním ritu a
hmotné kultuře z polohy „Na valách“ mohou se státi do jisté míry oporou při výzkumech jiných
pohřebišť z té doby.
Předkládaje tuto práci veřejnosti, pokládám za milou povinnost projevit své díky především těm,
kdo se zasloužili ojejí vydání: jejím recensentům, akademikovi J . Bohmovi a akademikovi J . Eisne-
rovi, a historicko-filosojické sekci Č SAV v Praze, kteří schválili zařazení rukopisu do edičního programu
ČSAV.
. Neméně upřímně děkuji však také svému učiteli, p. univ. prof. dr. Em. Šimkovi, který mne
uvedl do problematiky velkomoravského období. Velkým díkem jsem zavázán akademikovi J . Bohmovi,
řediteli Archeologického ústavu Č SAV v Praze, a dr. J . Poulíkovi, řediteli Archeologického ústavu
ČSAV v Brně, kteří mne pověřili výzkumem ve Starém Městě a vždy mi při něm i při jeho publikaci
poskytovali všestrannou pomoc. Zvláštní vděčností jsem povinen řediteli Moravského musea, dr.
K. Tihelkovi, za laskavé porozumění, s nímž mi při mých služebních povinnostech vycházel vždy
vstříc při nárocích, které na mne kladl ja k výzkum v terénu, tak zpracovávání jeho materiálu v museu.
Vroucím díkem jsem zavázán p. Ant. Z eínitiovi, řediteli škol v. v. a archeologovi, který mně se
vzácnou ochotou a cennými radami dal k disposici materiál ze svých záchranných výzkumů polohy
„Na valách“ i jiných hradištních lokalit ve Starém Městě. Srdečně děkuji své milé kolegyni dr. V.
Hochmanové za trvalou spolupráci na nalezišti a při zpracovávání nálezových zpráv i za stylistické
přehlédnutí této publikace. Vděčni jmenuji: p. ing. J . Jakubce a p. ing. J . Jankovce, profesory

35
 Vyšší průmyslové školy textilní v Brné, za provedení rozborů tkanin; dr. J . Jelínka z Moravského
musea v Brné, autora klasifikace zvířecího osteologického materiálu; p. prof. Jd . Junu, profesora
Vyšší školy uméleckého průmyslu v Brné, který podal odborné posudky o nálezech ze skla; dr. T.
Krutu, přednostu mineralogicko-petrografického oddělení Moravského musea v Brné, autora minera­
logické klasifikace kamenných artefaktů; p. univ. prof. dr. V. Kubelku, který podal odborný posu­
dek o zbytcích kůží; ing. dr. V. Přečesaného, který provedl rozbory uhlíků a zbytků dřev; dr. J .
Pavelěíka, přednostu archeologického oddělení Krajského musea v Gottwaldově, který vypracoval
anthropologické posudky; dr. Th. Strakovou, přednostku hudebněhistorického a divadelního oddělení
Moravského musea v Brně, která klasifikovala kostěný hudební nástroj; R N C M . Součkovou, vedoucí
botanického oddělení Moravského musea, a doc. dr. J . Šmardu z přírodovědecké fakulty Masarykovy
university v Brně, autory odborných posudků o botanických nálezech.
Velkým díkem jsem zavázán také p. Vrat. Schildrovi, který dal laskavé svolení k výzkumu po­
hřebiště na svém pozemku „Na valách“, a zúčastnil se s obětavým zájmem terénních prací stejně jako
celý pracovní kolektiv na nalezišti, jen ž svědomitě provedl všechny výkopové práce. S upřímným po­
děkováním oceňuji rovněž: konservaci staroměstského archeologického materiálu, kterou provedl
J . Tomek, odborný preparátor pravěkého oddělení Moravského musea; fotografické tabulky této
práce, o něž se zasloužil p. J . Škvařil z Archeologického ústavu Č SAV v Brně; kresby a grafickou
úpravu všech příloh, provedené grafikem p. Vlad. Pospíšilem z Brna; a konečně zaměření základů
hřbitovního kostelíka, je ž provedl p. F. Buřil z Archeologického ústavu Č SAV v Praze.

V Brně 1952. Dr. Vilém Hrubý

 I.

ÚVODNÍ KAPITOLA

H l e d á n í nových zdrojů obživy, které vedlo pravěkou kolonisaci podél vodních toků,
vytvořilo ze středního Pomoraví jednu z oněch sídelních oblastí moravských, které
lákaly lidstvo již po celá tisíciletí1. Zde se střetala obchodní cesta, připínající se na jihu
k trati dunajské2 a na severu k cestě oderské — moravskooderská antická cesta ja n ta ­
rová3 — s neméně důležitými spoji z U her a z Pováží podél říčky Vlárky a OlŠavy4,
a na této křižovatce dálkových cest se obyvatelstvo usazovalo od nejstarších dob (ta b . 1 ) .
Zvláště území na pravém břehu inundačního terénu středního toku Moravy, jež do
nedávná meandrovala úvalem mezi výběžky Chřibů a Bílých K arpat, těžilo vždy ze své
výhodné polohy naproti bývalému ústí Olšavy5. A tak zde vyrostla z dávných kořenů
osada, která se r. 1131 jm enuje „V eligrad“6 a po r. 1257 (patrně od r. 13217) „Staré
Město“ , jež se stalo svou polohou i jm énem protějškem v té době založeného města
„Nového V elehradu“ , od X IV . století zvaného „H radiště“ a od počátku X V III. věku
„Uherské Hradiště“8.
Podle archeologických pram enů se zdržovaly na území dnešního Starého Města
již tlupy divošských lovců m am utů a sídlilo zde zemědělské i pastevecké lidstvo barbarské,
které se po tisíciletém vývoji a výrobních zkušenostech dopracovalo onoho kulturního
stupně, kdy vykročilo z šera pravěkých dějin Moravy do údobí civilisace9. Toto trvalé
osídlení na staroměstském průsečíku kolonisačních a obchodních cest potvrzují četné
archeologické nálezy, z nichž zaslouží letmou zmínku paleolitické artefakty, zhotovené
z bíle patinovaného pazourku10, neolitická sídliště s hlazenými kamennými nástroji a

1 Říkovský, Sídelní zeměpis (1939), 20. Srv. Hubáček, Zeměpisné poměry, Vlast. sbor. U . H . I. (1947), 64— 77.
* Niederle, Život I I (1906), 39, I I I (1927), 209, pozn. 2.
* Skutil, Gesta D unaj-O dra, Plav. cesty IV (1943), 19— 21. Navarro uvádí pomoravskou (zv. Východní)
jantarovou cestu až do doby halstatské, Prehistorie routes, T he Geographical Jo u rn al L X V I (1925), 481— 507.
* Skutil, Paleolitické nálezy, S. V. 11 (1940), 50. Šimek, Cechy a M orava (1923), 84 a d. Týž, Velká G erm a­
nia I I (1935), 86 a d. Červinka, H radiska, ČV M SO X X X I (1914), 101. Hrubý, Z pravěku, Vlast. sbor. U . H . II
(1948), 3—4.
8 Dnešní ústí Olšavy do M oravy u K ostelan bylo upraveno až po r. 1910; Horsák, Olsava, S. V. 13 (1942),
83—87.
* Friedrich, Codex Boh. I (1904), 122, 123.
’ Hurt, Dějiny kláštera I (1934), 17, 71.
8 Fišer, Uherské H radiště I (1921), 7—9.
* Srv. Engels, Původ rodiny (1949), 25—30.
10 Zelnitius, Nálezy S. V. 10 (1939), 38. Týž, O jedinělé nálezy, S. V. 13 (1942), 29. Skutil, Paleolitické nálezy,
S. V. 11 (1940), 57. T ý l Paleolitické osídlení, S. V. 12 (1941), 99. Hrubý, Paleolitické nálezy, Č. M or. Mus. X X X V I
(1950), 88—92.

37
keram ikou v o lu tovou 11 a jí příbuznou keram ikou m alovan ou 12, eneolitick é sídliště se
střepy n ád ob m oravské kulturní varian ty jevišovick é a se stopam i osíd lení lidstva s kera­
m ikou k a n d o v a n o u 13, ojed inělý nález sekerom latu kultury šňůrové14, osíd len í a kostrové
hroby se zajím avým i keram ickým i tvary únětického lid stva15, sídlištní n á lezy a d epot
b ron zových předm ětů středodunajského lidstva m oh ylovéh o16, několik sídlišť a žárových
hrobů lidstva p op eln icových polí kultury lu žick é17, m ezi n im iž se vyskytují i n álezy
jejíh o nejm ladšího vývojovéh o stupně s keram ikou p latěn ick ou 18, keltská osada s n álezy
p ozd n ě laténské keram iky stradonické19, ojedinělé i hrom ad n é n álezy řím ských m in cí
a bronzových p ředm ětů20 a ojedinělé střepy nád ob z ob d o b í germ ánského osíd lení n ašich
zem í21.
J e jen o m přirozené, že sídlištní kontinuitu n a všech těch to pravěkých lokalitách
dovršil konečně slovanský lid m oravský, který Šel v dalším v ytvářen í m ateriálních
h od n ot a kulturních projevů vlastn í svéráznou cestou, čerpaje zkušenosti ze starých z a ­
nikajících tradic. P on ěvad ž jsou však n á lezy hradištní kultury n a ú zem í dnešního
Starého M ěsta tak četn é, že n elze zatím s jistotou rozh odnouti, zd a se je d n á o jed in o u
velikou osadu s jed in ý m pohřebištěm , či o několik sam ostatných soused ících sídlišť,
z n ich ž každé m ělo vlastn í hřbitov, rozděluji všech n y staroslovanské lok ality ve Starém
M ěstě — ovšem p ou ze pro přehled nost — d o d vou okruhů, vých od n íh o a záp ad n íh o,
od d ělen ý ch od sebe potokem Salaškou, protékajícím kdysi b ah n itým ú d olím „Š irů ch u “ .
O b a n álezové areály se rozkládají ve výši kolem 190 m n. m . n a sou b ěžn ých ostrožnách,

11 Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 140, 144. Týž, M orava za pravěku (1902), 76, 89. Týž, Staro­
žitnosti (1908), 62, 90. Týž, Z práva 1901, Č. M or. Mus. I I (1902), 73. Týž, Z práva 1904, Č. Mor. Mus. V (1905),
182. Týž, O keramice, Pravěk I I (1904), 61. Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 8— 9. Týž, Nálezy a výkopy, S. V. 10
(1939), 5. Hrubý, Čertův kút, S. V. 10 (1939), 9. Týž, Slovanské pohřebiště, S. V. 11 (1940), 15. Zelnitiue, Slovanská
pohřebiště, S. V. 2 (1931), 15, 24. Týž, Slovanské pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 5 (1934), 20. Týž, Výzkum, S. V.
8 (1937), 15. Týž, K výzkumu, S. V. 12 (1941), 66. Týž, Ojedinělé nálezy, S. V. 13 (1942), 29. Týž, Výzkum „N a
špitálkách“ (1943), 7— 10. Hudeček, Huštěnovice, S. V. 6 (1935), 39.
12 Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 8. Týž, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 3. Hudeček, Výzkum, S. V. 7 (1936),
9. Bohm, Objevy, Československo 9 (1950), 525.
13 Myklik, Starý V elehrad, ČV M SO V II (1890), 85. Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 144, tab.
V II. Týž, Zprávy 1898, ČV M SO XV (1898), 98. Týž, M orava za pravěku (1902), 184, tab. X X V . Týž, Z práva 1901,
Č. M or. Mus. I I (1902), 73. Týž, Děvín a V elehrad (1902), 57. Týž, Starožitnosti (1908), 193.
14 N ahodilé nálezy, S. V. 6 (1935), 48.
16 Uloženo v místním museu ve Starém Městě.
14 Červinka, M orava za pravěku (1902), 147. Týž, Zprávy 1897,ČV M SO X IV (1897), 140. Myklik, Starý Vele­
hrad, ČV M SO V II (1890), 84. Hanák, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 6.
” Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 140— 144. Týž, M orava za pravěku (1902), 184, 203. Týž,
Zpráva 1901, Č. Mor. Mus. I I (1902), 73. Týž, Děvín a V elehrad (1902), 57, Týž, Starožitnosti (1908), 193. Z^nitius
Slovanská pohřebiště, S, V. 2 (1931), 15—25. Týž, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 50. Týž, Pohřebiště ve Starém
Městě, S. V. 4 (1933), 20. Týž, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 5 (1934), 18—22. Týž, Výzkum, S. V.
8 (1937), 15. Týž, K výzkumu, S. V. 12 (1941), 67— 73. Týž, Výzkum „N a špitálkách“ (1943), 7— 10, Hanák, Pohled,
S. V. 2 (1931), 9— 10. Týž, Výsledky, S. V. 6 (1935), 36. Týž, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 5. Hrubý, Č ertův kút,
S. V. 10 (1939), 9— 12.
18 Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 140, 144. Týž, M orava za pravěku (1902), 184. Týž, Zpráva
1901, Č. Mor. Mus. I I (1902), 73. Týž, Děvín a V elehrad (1902), 57. Týž, Starožitnosti (1908), 193. Z ^ itiu s , Slovan­
ská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 15. Týž, K výzkumu, S. V. 12 (1941), 66. Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 10— 11. Týž,
Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 5.
18 Z výzkumu V. Hrubého uloženo ve Slováckém museu v Uh. H radišti.
20 Beninger-Freising, Bodenfunde (1933), 41.
21 Hrubý, Soupis pravěkých nalezišť a nálezů v okrese uh.-hradištském ; rukopis uložen u Archeologického
ústavu ČSAV v Bm ě, kde je popis všech výše uvedených nalezišť a nálezů.

38
které klesají jih o v ý c h o d n ím sm ěrem k řece M oravě na 179 m , kdežto sm ěrem severo­
záp ad n ím se zvedají k zalesn ěn ým C hřibům : jed n a k k velehradském u H áji, kóta 252 m ,
jed n a k k t. zv. D lo u h ý m rovin ám u J a lu b í, vysokým 259 m 22.
V západním areálu byly objeveny v poloze „Špitálky“ hroby žárové i kostrové ze
střední i mladší doby hradištní, sídlištní objekty z IX .—X I. století, depot sekerovitých
nástrojů23 a základy staroslovanského kostela čís. I I 24. V poloze „Certůj k ú ť ‘, navazující
na „Špitálky“ , byly zkoumány mladší kostrové hroby a k nim náležející sídlištní jám y26,
podobně jako v poloze „N iva“ 26. N a opačné straně přiléhá ke „Špitálkám “ poloha
„Písečnice“ , na níž byl náhodně objeven zatím jen jeden žárový a jeden kostrový hrob
ze střední doby hradištní27. Kromě tohoto okruhu sousedících nalezišť je třeba ještě
jm enovat v západní části staroměstského katastru polohu „Olší“ se sídlištěm z mladší
doby hradištní28 a podobné sídliště a hroby v poloze „Zadní kruhy“29.
Ve východním nálezovém okruhu staroměstském byl v poloze „N a valách“ ob­
jeven staroslovanský kostel čís. I30, postavený na rozsáhlém pohřebišti se žárovými
i kostrovými hroby ze starší a střední doby hradištní, které sahá do přilehlých čtvrtí31.
Sídliště současné s pohřebištěm bylo objeveno v zavlažovaném území „N a trávníku“32
22 K t. srv. Topografickou m apu 1 : 25.000, list čís. 4359/3.
28 Bohm, Pestrý týden V II (1932). Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 9. Týž, N ádoba, S. V. 4 (1933), 10. £elnitius,
Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 22. Týž, Pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 4 (1933), 28. Týž, Slovanské
pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 5 (1934), 20. Týž, K výzkumu, S. V. 12 (1941), 66, 71. Týž, Velkomoravský Vele­
hrad, S. V. 13 (1942), 48. Týž, Výzkum „N a špitálkách“ (1943), 1— 12. Přikryl, M ojm írova říše I I (1938—9), 36—40.
Červinka, V elehrad, V ěda a život X I—X II (1941), 497. Týž, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 140. Týž, Slované
n a M oravě (1928), 154. Týž, M orava za pravěku (1902), 328. Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 60. Myklik, Starý
V elehrad, ČV M SO V II (1890), 84. Horsák, Výkopy, S. V. 12 (1941), 91—92.
24 Poulík, Styky, Pravosl. sbor. (1950), zvi. ot. 1— 8. Týž, Již n í M orava (1950), 116— 118. Cibulka, Kostely
(1950).
28 Myklik, Starý V elehrad, ČV M SO V II (1890), 84. Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 140.
Hanák, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 5. Hrubý, Čertův kút, S. V. 10 (1939), 9. Týž, Osídlení, S. V. 12 (1941), 60.
aa Hanák, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 5. Hrubý, Osídleni, S. V. 12 (1941), 60.
27 Červinka, Slované na M oravě (1928), 148. Zelnitius, Pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 4 (1933), 28. Hrubý,
Osídlení, S. V. 12 (1941), 59.
28 Ze sběrů V. Hrubého uloženo ve Slováckém museu v U h. H radišti.
28 Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 145. Týž, Děvín a V elehrad (1902), 59. Týž, Slované n a M o­
ravě (1928), 166, 179. Týž, M orava za pravěku (1902), 322. Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 10.
80 Hrubý, O bjev kostela, A. R . I (1949), 109— 122. Týž, Výzkum, Č. Mor. Mus. X X X IV (1949), 186— 198.
Týž, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I (1950), 73— 98. Týž, Základy, P. A. v tisku. Poulik, Styky, Pravosl.
sbor. 1 (1950), zvi. ot. 1—8. Týž, Jižn í M orava (1950), 108— 114. Cibulka, Kostely (1950). Bohm, Objevy, Česko­
slovensko 9 (1950), 520—521.
81 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 1— 35. Zelnitius, Staré Město, Lidové
Noviny z 29. V II. 1934. Týž, K de byl starý V elehrad, Lid ze dne 11. X . 1931. Týž, Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1
(1930), 4— 10. Týž, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 17— 22. Týž, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 45— 53.
Týž, Pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 4 (1933), 19—28. Týž, Slovanské pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 5 (1934),
16. Týž, N ahodilé nálezy, S. V. 6 (1935), 45— 48. Týž, Pohřebiště „N a valách“ , S. V. 7 (1936), 3. Týž, Vykopávky,
S. V. 8 (1937), 33. Týž, Nálezy, S. V. 10 (1939), 36— 37. Týž, K výzkumu, S. V. 12 (1941), 74. Týž, Ojedinělé nálezy,
S. V. 13 (1942), 29— 32. Týž, Veligrad (1948), 16—20. Hrubý, Slovanské pohřebiště, S. V. 11 (1940), 15— 17. Týž,
Pomoraví, Z mor. arch. výzk. (1948), 12— 14. Týž, Nové nálezy, A. R. I (1949), 30— 36. Týž, O bjev kostela, A. R.
I (1949), 109— 122. Týž, Staré Město, A. R . I I (1950), 3— 12. Týž, Výzbroj, A. R. I I I (1951), 181— 185. Týž, Vý­
zkum , Č. Mor. Mus. X X X IV (1949), 186— 198. Týž, Meče, Č. Mor. Mus. X X X V (1950), 308— 318. Týž, Nové
objevy, Vlast. sbor. U . H . I I I (1949), 20—25. Týž, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I (1950), 73— 98. Týž,
Archeologické výzkumy, Zprávy SÚS 2 (1951), 1—2. Červinka, Slované n a M oravě (1928), 154. -ek, Lidové noviny ze
dne 19. IX . 1924. Filip, N árodní politika ze dne 16. X II . 1932. Hanák, Pohřebiště, S. V. 6 (1935), 45— 47. Skutil,
Avarské nálezy (1937), 16. Týž, Z latá náušnice, S. V. 9 (1938), 18.
82 Zelnitius, Výzkum, S. V. 8 (1937), 15.

39
a v těsné blízkosti polohy „N a valách“ , kde byly nalezeny i dva sklady sekerovitých ná­
strojů33. Mladší sídlištní objekty jsou v poloze „Nový svět“ , „Padělky“ , „Zahrádky“
a v prostranství dnešního hřbitova34. Kostrové hroby z X III. století a ještě mladší byly
zjištěny v poloze „Z a kostelíkem“, kde stával kostel sv. Víta, r. 1786 zrušený a roz­
bořený; současné sídliště se pak rozkládalo na přiléhajících polích a lukách a v místech
bývalého dvora Ham berku u dnešních staroměstských škol35. Mimo tento okruh na­
lezišť leželo ve východní části staroměstského katastru v poloze „Koňov“ sídliště ze
střední doby hradištní36.
Ze všech uvedených slovanských lokalit ve Starém Městě poskytlo nejvíce archeo­
logického materiálu naleziště v poloze „N a valách“ , kde se systematický výzkum v letech
1948— 1951 omezil na plochu zahrady bývalého Schildrova mlýna.

Z HISTORIE VÝZKUMU POLOHY „NA V A L Á C H “

Polohu „N a valách“ v severovýchodní části Starého Města (tab. 2/1 ) vymezuje na

severní straně mlýnský náhon, na jižní Jesuitská ulice, na západě zvýšenina „Palánku“ a
na východě silnice, vedoucí do Huštěnovic. Označení polohy se zkracuje někdy na
název „V aly“ , jindy se píše „na Valech“37 nebo podle místního nářečí „na Valoch“38.
Po prvé zaznamenává toto jm éno v odborné literatuře r. 186239 Vine. Brandl, který se
snaží získat i topografické důkazy pro lokalisaci velkomoravského Velehradu. Brandlův
názor, klasifikující polohu „N a valách“ jako staroslovanskou lokalitu, přebírá r. 1881
J . Vychodil pro studii „Velehradský kostel a klášter“40. Jejich domněnku však popřel
Frant. Myklík, který r. 1887 provedl prvý archeologický výzkum valu a polohy „N a
valách“ a prohlásil, že je to celina, netknutá rukou41; přitom naprosto pominul skuteč­
nost, že se našla lidská lebka v jedné ze zkušebních sond, které vyhloubil v mlýnské
zahradě a kterých prý bylo pět42.
T ři zcela recentní sondy, pravděpodobně některé z Myklíkových, podařilo se mi
zachytit při systematickém výzkumu mlýnské zahrady. Prvá z nich, objevená r. 1948,
prosekávala dřevěnou konstrukci valu a obsahovala v druhotné výplni kusy novodobých
cihel43. D ruhá sonda, zjištěná r. 1949, porušila zčásti hrob č. 81/49, uložený v jiho­

33 Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1 (1930), 6. Týž, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 15— 17.

Týž, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 47— 50. Týž, Sekery, S. V. 11 (1940), 8— 10. Týž, K výzkumu, S. V. 12
(1941), 73. Červinka, Slované na M oravě (1928). Týž, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 143. Skutil, Avarské nálezy
(1937), 15.
34 Zelnitivs, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 5 (1934), 16. Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV
(1897), 143. Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 12.
33 Hanák, ibid. £e/niíň«, Kostelík, S. V. 11 (1940), 46. Červinka, Zprávy 1897, ČV M SO X IV (1897), 143.
33 Hudeček, Huštěnovice, S. V. 6 (1935), 38. Týž, Výzkum, S. V. 7 (1936), 9.
37 Přikryl, Ss. Cyrill a M ethod (1905), 49, pozn. 2.
33 Tkáč, Jm én a tratí, ČV M SO IV (1887), 33.
33 Brandl, Poloha V elehradu (1862), 16, 26.
43 Vychodil, Velehradský kostel, S. V. I I (1881), 37.
41 Myklik, Starý V elehrad, ČV M SO V II (1890), 81.
42 Našinec ze dne 22. IX . 1927. Tauber, O tázky I I I (1928), 38.
43 Srv. protokol ze dne 6. X . 1948, uložený v Archeolog, ústavu ČSAV v Brně.

40
západním rohu lodi staroslovanského kostela čís. I. Snad by to byla výše zmíněná sonda
„s lidskou lebkou“ , neboť lebka tohoto hrobu byla od kostry, ležící dosud v původní
poloze, někdy dříve vyzvednuta a pak bez mandibuly opět pohozena do recentního humu-
sovitého zásypu jám y44. K této domněnce se však nelze přiklonit s plnou jistotou, neboť
Ant. Zelnitius uvádí podle svědectví Frant. Maliny, který se r. 1887 zúčastnil onoho
výzkumu, že F. Myklík nalezenou lebku vyzvedl a odnesl45. Třetí sonda, obsahující
zlomky novodobého stavebního materiálu a keramiky, byla rozpoznána r. 1951 v západní
části plochy, uzavřené objevenými základy středověkého stavení46.
K Myklíkovu názoru o archeologické sterilitě valu „N a valách“ se připojil i M. Kříž,
který rovněž dal r. 1889 opevnění na několika místech prozkoumat47. Myklíkovo a
Křížovo zjištění přejal pak I. L. Červinka, který ho r. 1902 užil jako argum entu, svědčí­
cího proti historickému významu Starého Města v době říše velkomoravské48. Snad
proto Frant. Přikryl r. 1905 polohu „N a valách“ sice zakreslil ve svém „Situačním
plánu Velehradu“49, ale podrobněji ji nepopisoval a ani nezdůrazňoval význam, jaký jí
přisoudil V. Brandl. Poněvadž konec minulého století byl naplněn mimořádným zájmem
o t. zv. otázku velehradskou, který vyplynul z oslav cyrilometodějského milénia r. 1863
a 188550, vypřádaly se z archeologických pozorování romantické pověsti, které nelze
dnes již přesně odliŠiti od původní lidové tradice, vztahující se k těmto místům. Když
na př. Ign. Tkáč r. 1887 uvedl, že „N a valách“ u mlýna jsou „velikánské, dílem i
zazděné sklepy“ 51, brzy se o nich rozšířila pověst, že z nich vedou tajemné chodby,
skrývající poklad52. Nebo když r. 1889 prováděl M. Kříž archeologický výzkum mlýn­
ské zahrady, roznesla se zpráva, že se hledá hrob sv. Metoděje53, a od té doby byla
v poloze „N a valách“ často „pozorována rozličná zjevení“ . Nábožensky zanícení jednot­
livci, zaujatí vzrušujícími zvěstmi o „viděních“ , nevšímali si přitom archeologických
objevů, které přece upozorňovaly již v té době na důležitost těchto míst. Vždyť zde byl
už r. 1876 objeven staroslovanský hrob bojovníka (hrob č. 364/AZ), r. 1887 nalezl
F. Myklík v mlýnské zahradě lidskou lebku a od r. 1897 byly v poloze „N a valách“ roz­
váženy již každoročně kostrové hroby s milodary.
Toho roku byl zde totiž otevřen na pozemku J a n a Klečky a Petra Bureše písečník
(tab. 2/2), v němž byly strhávány kostrové hroby, o nichž se soudilo, že pocházejí z třiceti­
leté války nebo z dob ještě pozdějších54. Tato domněnka byla do jisté míry správná,
neboť — podle sdělení Vratislava Schildra — tu byl skutečně objeven hromadný hrob
zalitý vápnem, v němž se uchovaly i zbytky vojenského stejnokroje a nějaké zbraně.

41 Srv. popis hrobu čís. 81/49.

46 Zelnitius, Výzkum valu (1945), 6.
44 Situaci sond srv. na plánu pohřebiště.
17 Myklík, Starý V elehrad, ČV M SO V II (1890), 81.
48 Červinka, Děvín a V elehrad (1902), 33.
48 Pfikryl, Ss. Cyrill a M ethod (1905), 49, pozn. 2, příloha.
80 Vychodil, Vzpomínky (1913).
51 Tkál, Jm éna tratí, ČV M SO IV (1887) 33.O chodbě, vedoucí z mlýnské zahrady n a „Palánek“ , psal již
r. 1874 J . Christin, O dřevním Velehradě, Komenský I I (1874), 448.
88 Zelnitius, Výzkum valu (1945), 5. Beneš, č te n í (1935), 62.
88 ibid., str. 6.
84 Mederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 2 a j.
 Později zaznamenává I. L. Červinka, že se r. 1903 uhodilo v Klečkově písečníku na
několik kostrových hrobů, ale bez jakéhokoliv přídavku55, jak se přesvědčil i r. 190556.
R. 1912 zajíždí na naleziště Em. Šimek, který datuje pohřebiště do IX .—X. století a
podává o něm zprávu L. Niederlovi57. Poněvadž válečné události zabránily provést zde
záchranný výzkum, ničily se hroby i nadále. Tak se stalo, že byla v letech 1897— 1924
zničena v pískovišti jedna z nejvýznamnějších částí hřbitova „N a valách“ . Počet strže­
ných hrobů odhaduje K. H anák na 30058, kdežto majitelé pozemku a po nich Ant. Zelni-
tius uvádějí zpravidla 500—600 hrobů59, v nichž se zničilo dnes již nekontrolovatelné
množství železných předmětů, nádob a stříbrných i zlatých šperků60.
M imořádnou zásluhu o zamezení dalšího ničení staroslovanského pohřebiště „N a
valách“ m á Antonín Zelnitius, který již r. 1922 prohlédl naleziště a upozornil dělníky
zde pracující na možnost nálezů historické ceny.61 Avšak teprve po dvou letech (3. srpna
1924) oznámil Petr Bureš, že našel při nakládání písku zlatou náušnici (tab. 2 4 fl3 ) ,
kterou později získal I. L. Červinka pro Moravské zemské museum v Brně62. V téže době
nalezl J a n Klečka část železného vědérka a rozpadlé stříbrné náušnice, obalené zbytky
bronzového tkaniva63. Denní tisk nálezy zaznamenal64 a J . Skutil později zjistil, že snad
byla k hlášené náušnici nalezena i párová, ale pátrání po ní zůstalo bezvýsledné65.
I když v té době prozkoumal I. L. Červinka v písečníku další dva hroby bez nálezů66,
přece A. Zelnitius se svým spolupracovníkem K. Hanákem pravidelně docházeli jako
zástupci místního musejního spolku „Starý Velehrad — Staré Město“ do pískoviště, aby
alespoň sbírali a zachraňovali náhodné nálezy67, které získávali od dělníků. Výjimečnost
těchto nálezů si však brzy vynutila, aby byl v ohrožené části pískoviště proveden Státním
archeologickým ústavem v Praze záchranný výzkum, který zahájil r. 1928 K. Buchtela
a Ja r. Bóhm, jenž kromě 28 hrobů prozkoumal i val (tab. 2 /2 )68. Téhož roku podává
informativní zprávu o pohřebišti K. H anák69 a r. 1929 J . Skutil70. Další vedení zá­
chranného výzkumu bylo pak svěřeno A. Zelnitiovi, avšak některé nálezy přece ještě
unikaly pozornosti, jak nejlépe dokládá skutečnost, že Em. Lepká nalezl r. 1929 při beto-

ís Červinka, O poloze V elehradu, Osvěta (1915), 347. Týž, O tázka velehradská, rukopis (1928), 550, uložen
v archivu V. Hrubého.
69 červinka, V elehrad, V ěda a život 11— 12 (1941), 498.
57 Skutil-PavelHk, Korespondence, S. V. 15 (1947), 43.
99 Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 12.
" Zelnitius, Našinec ze dne 22. IX . 1927. Týž, V elehrad pravdou, S. V. 8 (1937), 29. Týž, Slovíčko, S. V. 14
(1946), 97. Tauber, O tázky I I I (1928), 38. N a plánku ze dne 27. II. 1952 uvádí A. Zelnitius dokonce 700 zničených
hrobů; v arch. V. Hrubého.
99 Zelnitius, V elehrad pravdou, S. V. 8 (1937), 28. Týž, Velkomoravský V elehrad, S. V. 13 (1942), 36. ČV M SO
55 (1946), 182 a d.
91 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 5.
99 Ibid. str. 2— 3. Zelnitius, Doplněk, S. V. 9 (1938), 18.
99 Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 6.
M -ek, Lidové noviny ze dne 19. IX . 1924.
•*jSk, Z latá náušnice, S. V. 9 (1938), 22.
. Červinka, H radiště pa Staré M oravě (1951), rukopis.
97 Zelnitius, Našinec 63—217 (1941), 498. Tauber, O tázky I I I (1928), 36.
•9 Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 9, 15, pozn. 8. Bóhm, O pevnění, Zprávy P . P. I I I (1939), 94— 96.
99 Hanák, Zájm y Slovaěe 20—21 (1928).
»• Skutil, Výkopy 1930, S. P. S. (1930— 31), zvi. ot., 6.

42
nování v písku zlatou náušnici, vyvezenou zřejmě z pískoviště „N a valách“ . Při každo­
denním sledování odkopových prací a příležitostnými záchrannými výzkumy bylo do
r. 1932, kdy byl písečník již vyčerpán, zaznamenáno „N a valách“ 358 hrobů, jejichž
nálezový obsah vytvořil jedinečný sbírkový základ pro nově upravené místní museum
ve Starém Městě (tab. 3/1).
V téže době se však objevovaly podobné hroby na staveništích domů a při kanali-
sačních a jiných pracích i v okolních staroměstských čtvrtích, které přiléhají k ústředí
„N a valách“ a tvoří s ním souvislé rozsáhlé pohřebiště71, při jehož záchranném výzkumu
spolupracovali i L. Novák a V. H rubý72.
Po ukončení záchranného výzkumu v Klečkově písečníku zůstávala z nezastavěné
plochy polohy „N a valách“ neprozkoumána pouze Schildrova zahrada (tab. 4/1), která
přiléhá k východní straně exploatovaných pozemků bývalého písečníku. Poněvadž pohře­
biště nebylo v těchto místech ohroženo a systematický výzkum nebyl ani finančně zajištěn,
nebylo možné dokončit slibně se rozvíjející archeologické práce, ač jejich provedení bylo
pro jedinečnost dotavadních nálezů přáním mnoha archeologů a historiků. K jeho
uskutečnění došlo teprve v letech 1948— 1951, kdy byly vládou zajištěny takové finan­
ční prostředky pro plánované výzkumy v Československu, že se mohly archeologické
terénní práce plně rozvinout i ve Starém Městě.

KULTURNÍ PROFIL P O L O H Y „NA V A L Á C H “

V poloze „N a valách“ byla někdy před 30.000 lety jedna z četných přechodných
stanic diluviálních lovců. Při skopávání povrchových humusovitých vrstev Schildrovy
zahrady a v zásypové hlíně staroslovanských hrobů (čís. 72/50, 149/50, 26/51 a osmi
dalších) bylo totiž nalezeno několik modrobíle patinovaných pazourkových úštěpů,
přeražená čepelka a masivní pazourkový kus nucleovitého tvaru73 jako svědectví, že
paleolitický člověk skutečně pobýval v těchto místech, aby pronásledoval na bažinatých
březích řeky M oravy zvěř — zejména mam uty a nosorožce, jejichž kosti se také našly
na rozličných místech staroměstského území74.
Zdá se, že polohu „N a valách“ osídlil i člověk mesolitický, jak snad dokazuje hrob
čís. 362/49, uložený v neporušených vrstvách nejmladší terasy řeky Moravy. Komise
archeologů, geologů a anthropologů prohlásila jej s jistotou za hrob předneolitický,
přitom však vyloučila jeho diluviální stáří.75 Proto nelze soudit jinak, než že tento pohřeb
pochází z období asi 8.000—4.000 let před n. I,76 kdy se po odchodu paleolitických lovců
usazují přechodně i u nás skupiny lidstva, které se živí sice stále ještě lovem a sběrač-
stvím, avšak seznamuje se také s některými obilninami.77

71 Zfltátím, Velkomoravský V elehrad, S. V. 13 (1942), 35 a d. Týž, ČV M SO 55 (1946), 182— 191.

77 Zfhtttius, Výzkum Starého M ěsta, S. V. 7 (1936), 3— 4. Hrubý, Slovanské pohřebiště, S. V. 11 (1940), 15— 17.
78 Hrubý, Paleolitické nálezy, Č. M or. Muš. X X X V I (1950), 92.
74 ibid., str, 70.
78 Protokol o komisi ze dne 25. V III. 1949; uložen v Archeolog, úst. ČSAV v Brně.
74 Bohm, Kronika (1941), 254.
77 ibid., str. 113.

43
 Někdy ve 3. tisíciletí př. n. 1. oživilo polohu „N a valách“ zemědělské lidstvo neoli­
tické, jehož stopy spatřujeme v ojedinělých nálezech střepů moravské keramiky malované,
které se vyskytly v zásypu staroslovanských hrobů (čís. 73/48, 195/49, 91/50 a dvaceti
dalších). Mimo to byl v hrobě č. 97/51 zlomek přeraženého kamenného m latu a r. 1950
byly objeveny i dva sídlištní objekty z té doby: nedaleko ohniště (objekt III/50) o prů­
měru asi 80—90 cm byla pec kupolovitého tvaru (objekt č. V III/50; tab. 6/7), jejíž horní
část, zasahující až do podbrázdí, byla zničena orbou. Její kruhovité dno o prům ěru
66 cm bylo v síle 10 cm ěerveno-černě propáleno, podobně jako její klenuté boky, které
se uchovaly do výšky 27 cm.78
Po zániku neolitické osady zůstala poloha „Na valách“ na delší dobu opět pustá.
Teprve někdy kolem r. 1000 př. n. 1. byl její svah znovu osídlen lidem popelnicových
polí, po němž zůstaly na našem nalezišti jen ojedinělé střepy z nádob kultury lužické, jež
se vyskytly v zásypu staroslovanských hrobů (čís. 12/48, 270/49, 72/50 a dvacetipěti dal­
ších). A. Zelnitius však objevil v blízkosti hrobu č. 179/AZ i ohniště se zvířecími kostmi,
kostěným šídlem a střepy lužické keramiky79, jám u 120 cm hlubokou, datovanou rovněž
nálezy lužickými80, a v sídlištních objektech pozdně hradištních (čís. I—X III) nalezl
i větší kusy hrubých nádob, které jsou na povrchu zdobené vertikálním žlábkováním.81
Stejně jako zanikla starší osídlení, podlehla zkáze i osada lidu popelnicových polí.
Porušení všech sídlištních objektů z dřívějších dob bylo nepochybně způsobeno pozděj­
ším založením staroslovanského pohřebiště, k němuž byl archeologický výzkum přede­
vším zaměřen. Poloha „Na /alách se stala hřbitovem osady, která je dnes snadpřekrytá
vrstvami říčních náplavů.82 Systematickým výzkumem pohřebiště bylo zjištěnc^Eevětšina
kostrových hrobů pochází z doby Velké Moravy, ale že jsou zde i starší hroby žárové,
které lze datovat nejpozději do VI. století. Někdy ve druhé polovině IX . století byl
uprostřed pohřebiště postaven kostel, jehož základy byly objeveny r. 1949. A hřbitov
v poloze „N a valách“ přetrval i zánik říše velkomoravské, neboť nejmladší hroby
pocházejí až z prvéjpoloviny X. vekuT)>
Avšak již od počátku X. století pronikají sídlištní objekty na okrsek pohřebiště. Asi
změna vodního režimu ve středním Pomoraví nutí tehdy obyvatele staré' nížinné osady,
aby se stěhovali před zvýšením hladiny řeky M oravy na vyšší, bezpečnější polohy. Tuto
domněnku lze podepříti analogickým přemisťováním nedalekého Spytihněvgradu, které
je doloženo i historicky a k němuž došlo právě z těchže důvodů.83 Jasným důkazem, že
jsou slovanské sídlištní objekty v poloze „N a valách“ nesporně mladší než jižní část
pohřebiště, je okolnost, že překrývají a porušují některé hroby: ohniště čís. 1/50překrývá
hroby čís. 62/48, 65/48, 67/48 a 68/48; objekt čís. IV/50 překrývá hroby čís. 175/50 a

78 Bohm, Objevy, Československo 9 (1950), 525.

78 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 19.
80 Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 20. Týž, K výzkumu, S. V. 12(1941), 73— 74.
81 Z^hitius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 16.
88 Výzkum Starého M ěsta, S. V. 7 (1936), 4— 7. Týž, Výzkum, S. V. 8 (1937), 14— 18. Ze sondážních
výzkumů V. Hrubého.
83 Hanák, Kostel, S. V. 10 (1939), 23—25. Hrubý-Zelnitius, Kostel ve Spytihněvi, S. V. 11 (1940), 95— 100.
Červinka, M orava Za pravěku (1902), 336. Týž, Slované n a M oravě (1928), 132. Týž, Z právy 1899, ČV M SO X V I
(1899), 42. Lukáš, Spytihněv (1934).

44
 176/50 (tab. 21/1 ); jám a čís. V /50 porušila hrob čís. 178/50 {tab. 6j2 ) a popeliště čís.
VI/50 překrývalo hroby čís. 177/50 a 181/50. Při výzkumu Schildrovy zahrady bylo
celkem objeveno 6 pozdíiě hradištních jam , kdežto A. Zelnitius uvádí z Klečkova píseč-
níku 39 sídlištních objektů84, řadu ojedinělých nálezů85 a depoty sekerovitých nástrojů.86
O dalších podstatných změnách v poloze „N a valách“ mluví pak teprve nálezy
z konce středověku a ještě mladší: zvláštní zmínku zasluhuje především val {tab. 5/1),
který probíhá souběžně s mlýnským náhonem na severním okraji naleziště {tab. 3/2 ),
jemuž bude věnována samostatná práce. Dále je to budova „malého mlýna“ 87 s hospo­
dářskými staveními, provázená již písemnými záznamy;, stavení obdélníkovitého půdo­
rysu {tab. 5j2) a velké obytné budovy křížové disposice, pod nimiž byly sklenuty roz­
sáhlé sklepy, a j. Přibližné stáří těchto staveb určují nálezy mincí ze X IV .— X V III. století.
Z tohoto letmého přehledu archeologického m ateriálu z jednotlivých vývojových
fází, jež postupně měnily tvářnost polohy „Na valách“ , jsou s hlediska historického nej­
důležitější a také nejpočetnější nálezy ze střední doby hradištní. Proto spočívá těžisko
této práce právě v jejich rozboru a kusé výhledy do období starších měly jen načrtnout
dějinné pozadí, z něhož vyrostla v celé mnohotvárnosti svého života zatím bezejmenná
osada říše velkomoravské, jejíž hospodářský rozmach a kulturní bohatství zanechalo
odlesk v hrobech pohřebiště „N a valách“ .

81 Zelnitius, Slovíčko, S. V. 14 (1946), 97.

85 Z elnltius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 16, 17. Týž, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 27.
Týž, Sekery, S. V. 11 (1940), 8.
88 Zelnitius, Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1 (1930), 6. Týž, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 47. Týž,
Sekery, S. V. 11 (1940), 8— 10. Červinka, Slované na M oravě (1928), 171. Skutil, Avarské nálezy (1937), 15.
87 Fišer, Paměti (1920), 136. Vitásek, U h. H radiště (1879), 110.

45
 II.

S TA R O SLO V A N SK É P O H Ř E B IŠ T Ě „NA V A L Á C H “

GEOLOGICKÉ POMĚRY

J i ž r. 1911 konstatoval L. Niederle, že Slované vyhledávali pro pohřbívání svých

mrtvých vhodná místa opodál svých sídlišť a s oblibou zakládali hřbitovy na zalesněných
stráních a mírných výšinách1. A staroslovanské pohřebiště „N a valách“ se vskutku
rozkládá na mírné vyvýšenině, zvedající se nad inundační území řeky M oravy do výše
sotva 10 m. Podložím hřbitovního území je značně tvrdý, Štěrkovitý rezavý písek, který
geologicky klasifikoval Vlastimil Zázvorka jako nejmladší terasu (3A) řeky M oravy.2
Štěrkovitá base polohy „N a valách“ byla původně překryta asi 60— 100 cm mocnou
vrstvou písčitohlinité půdy, která je dnes ve vrchním horizontu silně humusovitá, neboť
byla již po několik století obdělávána.3
N a nejvyšším místě zkoumané části pohřebiště v Schildrově zahradě byla nevelká
plošina (později překrytá válem a recentními navážkami z výkopu přiléhajících sklepů),
na níž byl postaven kostel, zbudovaný na dříve již založeném pohřebišti. Poněvadž
svah pohřebiště má od kostela severo-jižní sklon 10— 15° velký (tab. 4/1), byly povrchové
půdní vrstvy s vyšších poloh jednak splachovány deštěm, jednak pozdější orbou shrno­
vány až k úpatí svahu nad Jesuitskou ulicí. Tím se stalo, že dnes vystupuje místy (ze­
jm éna asi uprostřed délky svahu) štěrkovité podloží až na povrch, kdežto v nejnižších
částech pohřebiště je původní úroveň zvýšena splavenými humusovitými vrstvami až
o 120 cm. Současně s těmito pozvolnými změnami terénu docházelo často k rozrušování
nehluboko uložených hrobů a vyorávání lidských kostí.
Nevýhody, vyvolané terénními změnami a půdním složením (neboť pro archeo­
logický výzkum se zpravidla nejlépe hodí půdy sprašové), jsou vyváženy především tím,
že se anthropologický i archeologický materiál uchoval vcelku ve velmi dobrém stavu.
Navíc však, vlhké prostředí téměř nepropustného podloží uchovalo i zbytky organických
hm ot: dřeva, kůže, tkaniva, vlasů a pod.

1 Niederle, Život I (1911), 370.

8 Protokol o komisi ze dne 25. V III. 1949; uložen v Archeolog, úst. ČSAV v Brně.
8 Podle historických zpráv nepochybně již od X V . století.

46
 ROZLOHA POHŘEBIŠTĚ

Poloha „N a valách“ je však jen částí mimořádně rozsáhlé nekropole, pro niž není
u západních Slovanů analogie. Ze svého centra v dnešní Schildrově zahradě se rozšiřuje
pohřebiště všemi směry. N a sever pokračuje na „Nový svět“ , oddělený od polohy „N a
valách“ mlýnským náhonem (tab. 3/2), a dále ke Stodůlkám“ a k „Pančavě“ , v délce
230 m. Jižním směrem se šíří k Jesuitské ulici, vzdálené 80 m, a snad ještě dále, neboť
ojedinělé hroby byly nalezeny až na Návsi před dnešním hřbitovem. K východu se
pohřebiště táhne až po „Klevetov“ , vzdálený 120 m. Směrem západním pokračuje
k „Palánku“ a dále do polí, kde byly zjištěny hroby ve vzdálenosti 180 m od Schildrovy
zahrady. Celková rozloha hřbitova měří tedy asi 10 ha, z nichž byla prozkoumána
plocha asi 1/2 ha, t. j. 1/20 celého pohřebiště. Jeho větší část je dnes již zastavěna domy,
takže je systematický výzkum celého areálu prakticky nemožný (plán II).
Poněvadž byla soustavně prozkoumána jen ústřední část pohřebiště {plán III), nelze
jeho hranice přesně vymezit. Proto se také nenašel ani jediný doklad, který by nasvědčo­
val, že pohřebiště bylo původně ohraničeno plotem, zdí nebo válem, což není u slovan­
ských hřbitovů — podle L. Niederla — vyloučeno.4

POVRCH POHŘEBIŠTĚ

P odobn/nebyla zjištěna ani zvláštní povrchová označení jednotlivých hrobťpjaká

uvádí L. Nieaěrle z Pomořanska a z Balkánu, nebo jak jsou historicky doložena u Se-
verjanů, Radimičů, Vjatičů a j.5 Zato se však místy uchoval původní vzhled opustlého
hřbitova. Dříve totiž, než bylo pohřebiště zemědělsky intensivně obděláváno, byl na
něm zbudován val, který překryl v pásmu 8 m Širokém hroby v době, kdy se násypy rovů
na povrchu ještě jasně jevily. Při výzkumu se po odstranění valu objevila v profilu, za­
hloubeném pod úroveň, stará humusovitá vrstva, která byla místy přerušena vyhloube­
nými hrobovými jám am i. Na povrchu jejich zásypu se však vytvořil druhotný humus,
který se buďto kotlinovitě propadal od okrajů jám y ke dnu hrobu, nejvýše asi o 50 cm,
nebo se obloukovitě klenul nad hrobovými jám am i, maximálně zase asi o 50 cm nad
původní úroveň. Plošný výzkum objasnil tuto situaci tak, že vedla k pozoruhodným
závěrům.
Nad všemi hroby byly původně patrně nasypány malé mohylovité násypy, které
přesahovaly půdorys hrobové jám y nejvýše o 80 cm. Za příznivých okolností ztvrdly ně­
které ž těchto zásypů tak, že se uchovaly i po ztrouchnivění dřevěné hrobní komory.
Proto byly hroby pod těmito mohylkami vždy alespoň zčásti duté (hroby č. 202/51,
207/51, 208/51 a j .; obr. 2, tab. 18/1, 13/3). Jiné mohylovité násypy se však po rozpadu
dřevěné hrobní konstrukce propadly a vyplnily hlínou původně dutou hrobovou jám u.
Tím vzniklo ono kotlinovité snížení povrchu hrobu (č. 216/51, 200/51, 217/51 a j.).

4 Niederle, 1. c., str. 371.

5 Ibid., str. 323.

47
Druhotný humus, kryjící mohylovité násypy stejně jako kotlinovitě propadlé zásypy
hrobových jam , jevil se v některých profilech jako pruh hlíny, tvořící vlnovku (obr. 1),
který místy klesal, místy vystupoval nad původní horizont, s maximálním výškovým
rozdílem asi 100 cm (tab. 4j2).

1 dílek na k resbě =
T ěleso valu Zásyp hrobových jam
■’i í - V ó • ’•’V-'; 'O •
25 cm ve sk u te čn é velikosti

Dr u h o t n ý povrch Hlinitopísčité vrstvy

p o h řeb iště

O rn ice
■ a s. povrch
p o h řeb iště ж Štěrkové podloží

Obr. 1. Mohylovité násypy a propadlé zásypy hrobových ja m pod tělesem-valu. — Рас. 1. Могильные насыпи и
завалы могильных ям под валом. — Abb. 1. G rabhügelartige Aufschüttungen und eingestürzte Verschüttungen
der G ruben unter dem W allkörper.

Podle tohoto zjištění se lze domnívat, že povrch staroslovanského pohřebiště „Na

valách“ byl zvlněný, takže se svým vzhledem značně podobal pohřebišti mohylovému,
ovsem s násypy značně menšími. Toto konstatování souhlasí s předpokladem L. Niederla,
že i na pohřebištích, kde dnes není stopy po násypech, byly hroby původně označeny
aspoň malými mohylkami, jež ovšem během času vzaly za své.6

• Ibid., str. 303.

48
 DISLOKACE HROBŮ

Dislokace hrobů na zkoumané ploše se zdá zcela nepravidelná. Poněvadž je však

třeba bráti v úvahu okolnost, že se pohřebiště fakticky používalo po dobu téměř 500 let,
je nutno předpokládat, že jeho vzhled prodělal nepochybně značné změnv.^řočátek
pohřebiště je totiž třeba hledat někdy v V I. století, kdy byli v poloze „N a valách“
ukládáni z p o p d n ^ j a g b o ž t í d - y " p o p e h u c k h i pražského.-typu. Konec trvání po­
hřebiště stanoví nám pak nejmladší kostrové hroby ze století X. Vzhled pohřebiště
určovaly tedy původně žárové hroby ze V I.—V III. století, avšak nelze jej již podle
dosavadního výzkumu rekonstruovat, poněvadž byl zilejvětší části setřen pozdějšími
hroby kostrovýífíT^Zato jejich rozložení, z něhož vyplynul celkový zevní ráz hřbitova,
je možno bezpečně zachytit, a tím se zredukuje prakticky i doba, po kterou můžeme
sledovat vývoj pohřebiště. Tuto dobu lze vymezit asi počátkem IX . století a asipolovi-
nou X. století. Údobí, v němž se objevují „N a valách“ hroby s kostrami, trvalo tedy
asi 150 let, t. j. po dobu 4—5 lidských generací. Poněvadž během této doby prošlo
lidstvo středního Pomoraví velkými změnami výroby, společenského a politického
zřízení i náboženských představ, zdá se nepochybné, že se tento vývoj promítá rozličným
způsobem i na pohřebišti. Zatím si však povšimneme jen dislokace hrobů, pro jejíž posu­
zování je třeba všechny objevené hroby stratigraficky a chronologicky roztřídit do tří
fází, jež lze na pohřebišti bezpečně diferencovat.
1. Kostrové hroby z nejstaršího vývojového období pohřebiště „N a valách“ vy­
tvářejí skupiny, v nichž jsou pohřbeni nebožtíci obého pohlaví i rozličného věku. Tyto
skupiny o nestejném počtu pohřbených individuí jsou nepravidelně rozloženy, a původně
byly navzájem odděleny volnými plochami. Hrobové jám y těchto skupin jsou zpravidla
nejhlubší, neboť jejich dna jsou 120—200 cm pod původní úrovní. Jednotlivé hroby ve
skupinách se často dotýkají, převrstvují, a mnohdy i porušují. (Takovou skupinou hrobů
jsou na př. hroby č. 28— 33, 83, 84, 160, 226/49 nebo 203, 206, 209,213,224,275,276/49
nebo 26, 27, 36, 233, 239, 243, 244, 258, 259, 260, 270, 271/49 a j.; plán III). Střed
těchto skupinových hrobů bývá někdy tvořen hrobovou jám ou neobvyklých rozměrů,
kterou lze právem označit jako hrobku. NejvětŠí dosud zjištěná hrobka měla jám u o roz­
měrech 270 X 230 cm (hroby č. 227—229/51; tab. 8/1 ). V těchto hrobkách byli ne­
božtíci ukládáni někdy vedle sebe, někdy nad sebou, při čemž byly jednotlivé pohřby
vzájemně isolovány vrstvou hlíny nebo dřevy z komorové konstrukce hrobových jam .
Jindy relativně mladší pohřeb porušil v hrobce starší kostru tak, že její jednotlivé kosti
byly rozhozeny v sekundárním zásypu jám y. Toto skupinové pohřbívání lze podle
milodarů v jednotlivých hrobech sledovat až asi do třetí čtvrtiny IX . věku, kdy zaniká.
2. Hroby druhé, střední fáze pohřebiště „N a valách“ již nejsou ukládány ve skupi­
nách. Jsou rozloženy zcela nepravidelně nad nimi, ale zpravidla mezi nimi, takže se
povrch pohřebiště cele zaplňuje hroby a původní skupiny na něm zanikají (hroby č.
9/48, 255/49, 22/50 a j.). H roby z této doby se nápadně koncentrují ke kostelu, takže
kolem něho vzniká nej větší kumulace hrobů z celého pohřebiště. Tyto hroby jsoti také
mělčí, neboť dosahují hloubky jen asi 80— 130 cm. Objevují se opět etážovitě, avšak
s tím rozdílem, že se respektují pozůstatky starších hrobů (č. 153, 311 a 312/49 nebo

4 Staré Mésto 49
 145 a 365/49 nebo 31—34 a 46/49 a j.). Tyto relativně mladší pohřby se často propadají
do hrobů níže uložených (tab. 23j l — 2). V okolí kostela vyskytly se také sklady lidských
kostí (tab. 13/1, 22/2), které u nás dosud nebyly v takovém počtu zaznamenány na jiných
pohřebištích (hroby č. 221/49, 199/49, 201/49 a j.). Hroby nepravidelně rozložené a
soustřeďující se především ke kostelu lze podle nálezového materiálu datovat asi do
poslední čtvrtiny IX . století.
3. Hroby třetí, nejmladší fáze pohřebiště „N a valách“ opouštějí starý, pohřby již
přeplněný hřbitovní areál a šíří se především do nižších poloh. Jsou sice většinou ještě
nepravidelně rozložené (tab. 18j2, 90j2), ale místy vytvářejí již více měně pravidelné
řady (hroby č. 70, 66, 106, 83 a 91/50 nebo 73, 85, 84, 86/50 nebo 121, 112, 108, 79 a
115/50 a j.; tab. 17 jl — 2). Nepřevrstvují se již, ale naopak lze někdy mezi jednotlivými
hroby jednoho a téhož horizontu pozorovat i značné, zcela pravidelné vzdálenosti,
velké až 150 cm. Mimo to, jak se zdá, byly v této době, alespoň místy, pohřby ukládány
podle pohlaví a věku. Někde se totiž objevují jen hroby žen, jinde hroby mužů, zatím
co jsou v některých místech pohřebiště jen hroby dětské. Nejmladší hroby staroměst­
ského pohřebiště jsou nejméně zahloubeny, neboť leží pouhých 40— 100 cm pod původ­
ní úrovní. Nálezy se v nich vyskytují jen výjimečně, a když přece, pak vesměs náleží do
prvé poloviny X. století.
I když byla na zkoumaném území Schildrovy zahrady plocha pohřebiště rozlože­
ním hrobů všech tří fází plně využita, přece se sporadicky objevují menší mezery ne­
pravidelného tvaru bez jediného hrobu (pl. III). Nedovedu archeologickou sterilitu
těchto míst vysvětlit jinak než domněnkou, že v těch místech stály stromy starého po­
svátného háje — pozdějšího křesťanského hřbitova.

ZÁSYP HROBOVÝCH JAM

Jak již bylo uvedeno, ležely hroby v poloze „N a valách“ místy v jediném hori­
zontu, místy však, zejména v okolí kostela, tvořily až pět vrstev nad sebou. Hrobové
jám y, které byly zahloubeny do tvrdého štěrkovitého podloží, nebo hroby osamocené,
byly okrajově bezpečně kontrolovatelné. Avšak u mladších hrobů, které tvořily více
nálezových horizontů, byla půda několikerým výkopem hrobových jam tak promíšena,
že nebylo možno jednotlivé jám y obrysově postihnouti. Zásypy neporušených hrobových
jam byly však vždy bezpečně zjistitelné. Hroby, zahloubené jen do vrchních hlinito-
písčitých vrstev, rýsovaly se poněkud tmavším zbarvením zásypu, který v Šedohnědé
celině, zvláště za vlhka, jasně vynikal. Zásyp hrobových jam , zahloubených až do štěrko­
vitého podloží, lišil se ještě nápadněji svou hrubou strukturou a rezivě hnědou barvou.
Rozličné vlastnosti hrobových zásypů jsou dány půdním materiálem, do něhož
byly hroby zahloubeny, a jeho propustností. Zásyp hrobových jam , vyhloubených jen
v hlinitopísčitých a lehce prostupných povrchových vrstvách, byl vždy suchý a prašný,
neboť vrchní vláha rychle prosákla až pod dno hrobu. V těch hrobech, jejichž dno bylo
až na tvrdém, téměř nepropustném Štěrkovitém podloží, byl zásyp rovněž suchý, ale ve
spodních vrstvách obyčejně značně tvrdý a hrudkovitý. Snad proto, že se vláha, která

50
Obr. 2. Mohylovitý násyp nad hrobem čís. 202/51, překrytý válem. — Puc. 2. Могильная насыпь н ад могилой
№ 202/51 под валом. — Abb. 2. G rabhügelartige Aufschüttung ü b er dem vom W allkörper bedeckten G rabe
N r. 202/51.

51
prostoupla rychle zásypem hrobu, u dna dočasně nashromáždila, avšak časem měla
možnost vsáknout se po povrchu podloží do stran. Takto postupně provlhlé a opět
vysušené spodní vrstvy hrobového zásypu časem ztvrdly a zhrudkovatěly. Hroby, vyko­
pané hluboko do štěrkovitého podloží, vyplňoval vždy nápadně sypký a značně vlhký
štěrk, který sám odpadával od suchých a tvrdých stěn jámy. To proto, že se vláha,
která prostoupla vrchními vrstvami zásypu, ve spodních vrstvách shromažďovala a
stále obnovovala. Poněvadž jsou stěny těchto hrobů téměř nepropustné, nemůže z nich
vláha rychleji unikat, takže zásyp jam zůstává trvale vlhký.
Toto zjištění je pro staroměstské pohřebiště značně důležité, neboť s vlastnostmi
zásypu hrobových jam přímo souvisí zachovalost jejich archeologického materiálu.
Když se v suchých hrobech uchovaly kovové předměty, keramika i osteologický materiál
ve velmi dobrém stavu (tab. lO jl, 3, 4 a j.), nezůstala v nich po organických látkách
zpravidla ani stopa. Naopak ve vlhkém prostředí byl kosterní materiál téměř vždy
ztráven (tab. 9/1, 15/2, 2 0 jl), kovové předměty byly značně oxydovány a keramika tak
provlhlá, že se rozpadávala a drobila. Zato se však v těchto hrobech uchovaly zbytky
organických hm ot (tab. 15)3 , 16/1, 2 a j.), které nám umožňují pohled na ty staroslovan­
ské archeologické památky, které nám jin á moravská naleziště dosud v této míře ne­
poskytla.

STAROSLOVANSKY POHŘEBNÍ RITUS „NA V A L A C H “

Výzkum staroměstského pohřebiště potvrdil četná rozličná pozorování na jiných

staroslovanských pohřebištích7, namnoze však také rozšířil dosavadní zkušenosti a ob­
jevy, doplňující historické zprávy, které se zabývají pohřebním ritem slovanským.8
Poněvadž byl pohřební ritus pohanských Slovanů, stejně jako pohřební zvyklosti a
ceremoniel prvých křesťanských M oravanů, rozmanitý a jistě i značně složitý, lze jen
těžko a kuse pronikati k oněm obřadům , jež provázely pohřeb našich předků. Proto se
neodvažuji rekonstruovat z archeologických výsledků, získaných výzkumem staroměst­
ského pohřebiště, celý staroslovanský pohřeb „N a valách“, ale omezím se jen na konsta­
tování a interpretaci těch skutečností, pro něž byla objevena spolehlivá svědectví.
Staroslovanský pohřební ritus lze ve Starém Městě „N a valách“ rozděliti, stejně
jako na celém území slovanském, n a dva podstatně se lišící způsobyTPryý z nich, který
je starší, zpopelňoval nebožtíky9, kdežto druhý, mladší, pohřbíval těla zemřelých ne-
zpopelněnT

’ Srv. na př. Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 69—80. Turek, Pohřební ritus, ČI. N. M . C X IV (1940),
zvi. ot., 1---16.
* Srv. Niederle, Život I (1911), 224 a d., kde uvádí zprávy Fadlánovy, M as’údiho, Jordánovy, Dětmarovy,
Letopisů Kyjevských, Nestorovy, sv. Bonifáce a v. j.
• Ibid., str. 224 a d. Červinka, Slované na M oravě (1928), 137 a d.

52
 POHŘBY ŽEHEM

Je pravděpodobné, že ve Starém Městě „N a valách“ bylo větší popelnicové po­

hřebiště, které však bylo pozdějšími hroby kostrovými převrstveno, a z největší části
i zničeno. Nasvědčují tom u především nálezy ojedinělých zlomků nádob keramiky, jaká
je znám á z nejstarších žárových hrobů slovanských. Tak v mlýnském valu, nahozeném
ze souběžného náhonu, byl nalezen r. 1948 velký střep z horní části popelnice, r. 1949
část ode dna a zlomek z výduti a r . 1951 tém ěř úplný profil podobné nádoby. V zásypu
třinácti kostrových hrobů (čís. 73/48, 99/49, 62/50 a j.) byly nalezeny další střepy
z keramiky téhož druhu. Mimo to byly r. 1948 nalezeny v násypu valu fragmenty spále­
ných lidských kostí, stejně jako v zásypu devíti kostrových hrobů (čís. 239/49, 15/50,
232/51 a j.), jež nepochybně pocházejí z porušených hrobů žárových. Mimo tento ne­
kontrolovatelný počet zničených popelnicových pohřbů bylo „N a valách“ objeveno pět
žárových hrobů neporušených. Je pozoruhodné, že byly všechny, stejně jako jejich
rozhozené zbytky, objeveny na severním okraji zkoumané plochy pohřebiště, tedy
v místech nejvýše položených. Poněvadž je dnes tato část hřbitova vlastně na břehu
mlýnského náhonu, je pravděpodobné, že většina žárových hrobů byla zničena jeho
výkopem.
Staroměstské žárové hroby byly mělce zahloubeny, nejvýše 48 cm (hrob čís. 221/51;
tab. 7/2), což odpovídá dosavadním zkušenostem z jiných současných pohřebišť morav­
ských.10 Nelze rozhodnout, zda nad nimi byly navršeny mohylky podobně jako na po­
hřebišti u Přítluk11, ale jejich nehluboké uložení a velké vzdálenosti mezi nimi by tomu
nasvědčovaly. Dále zaslouží zmínky domněnka, že v poloze „N a valách“ byly žárové
pohřby dvojího d ru h u :
1. Spálené kosti nebožtíka byly uloženy přímo na místě jeho zpopelnění, t. j. v do­
líku, vyhloubeném na žárovišti či ustrině (hrob čís. 256/AZ). Takto klasifikoval A. Zel-
nitius při popisu tohoto hrobu popeliště čís. XXXVT/AZ, na němž byly spálené kůstky
shrnuty na hromádku a zahrabány. Omylem však označuje hrob i popeliště jako lužiqké,12
jindy jako platěnické,13 ačkoliv střepy, nalezené v blízkosti pohřbu a v popelišti, pocházejí
z nádob keramiky t. zv. pražského typu. Zpopelňování na místě pohřbu není ostatně
na území Československa neznámé, neboť bylo zjištěno na př. v mohylách u Jerusaléma
v Cechách, u Vinařic14 a j.
2. Spálené kosti nebožtíka byly pravděpodobně se společného žároviště přeneseny
k místu zvolenému pro hrob, kde byly nasypány do vyhloubeného dolíku (hrob čís.
181/AZ). Podobné hroby byly objeveny i ve Velaticích15 a ve Vícemilicích16 a uvádí je
10 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 69. Eisner zaznam enává u žárových hrobů n a pohřebišti v Děvínské
Nové Vsi jám y až 70 cm hluboké. — D. Nová Ves (1952), 226.
11 Poulík, 1. c., str. 69— 70.
12 Zelnitius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 22.
18 ^elnitius, Veligrad (1948), 20.
“ Turek, Pohřební ritus, Č. N. M . C X IV (1940), zvi. ot., 5, 7, 10.
18 Chleborád, Žárové hroby, Ročenka Buč. (1936), zvi. ot., 13.
18 Ibid. str. 17. Eisner se domnívá, že v těch hrobech, kde nebyly popelnice, byly zbytky spáleného těla vloženy
do nějakého vaku, který shnil beze stopy — D. Nová Ves (1952), 226.

53
i L. Niederle.17 V jiných případech tohoto druhu pohřbů byly spálené kosti nasypány do
popelnice a s ní vloženy do hrobové jám y (hroby čís. 321/AZ, 221/51, 293/51). Analogie
pro podobné hroby nalezneme na všech staroslovanských popelnicových pohřebištích
moravských,18 slovenských i českých.19
O ba tyto způsoby pohřbívání žehem — zpopelňování na místě hrobu nebo mimo
hrob — vyskytují se u Slovanů současně, jak to dokládá i L. Niederle z probádaných
ruských pohřebišť.20
Popelnice z hrobu čís. 221/51 (tab. 5111), 321/AZ a střepy z nádob, nalezených
v popelišti u hrobu čís. 256/AZ, stejně jako zlomky popelnic, objevené v násypu
mlýnského valu a v zásypu jam výše zmíněných kostrových hrobů, patří k nejstarší slo­
vanské keramice.21 Podle dělení J . Poulíka náleží tedy do I. stupně starší doby hradištní,28
takže je lze datovat asi do V I.—V II. století. Zcela odlišného charakteru je popelnice
z hrobu čís. 293/51, jejíž okraj je již přehrnut a jež je na výduti zdobená vpichy, hřebeno­
vými vlnovkami a obvodovými rýhami (tab. 51 / 2). Svou stavbou a celým vzhledem patří
II. stupni starší doby hradištní, t. j. do V III. století, nejpravděpodobněji však až do
konce toho věku. Nelze také vyloučiti, že některé střepy z podobných nádob, nalezené
r. 1951 ve valu a v zásypu některých kostrových hrobů (čís. 65/48, 191/50, 37/51 a j.),
pocházejí rovněž z rozhozených mladších žárových pohřbů s keramikou II. stupně.
Poněvadž však nejsou přímé důkazy, že se nádob, z nichž tyto střepy pocházejí, použilo
jako popelnic, nelze je s jistotou žárovým pohřbům přičítat.

POHŘBÍVÁNI n e z p o p e l n e n y c h t e l

Mnohem více poznatků, objasňujících staroslovanský pohřební ritus, přinesl výzkum

hrobů kostrových. Pro množství rozličného dokumentárního m ateriálu roztřiďuji jej do
několika obsahových celků.

HROBOVÉ JÁMY

S přechodem od pohřbů žehem k pohřbívání nezpopelněných těl souvisí změna

tvaru a velikosti hrobových jam . Tvary jam kostrových hrobů na staroměstském pohře­
bišti se celkem neliší od běžných forem, zjištěných na jiných současných pohřebištích
moravských. Jsou vždy více méně přesného obdélníkového tvaru o svislých stěnách
(tab. I l j i , 2.) Na stěnách jám y hrobu čís. 50/48 byly zcela výjimečně patrné i stopy
širokých nástrojů, jichž bylo použito při původním hloubení. Rozměry okrajů jam vždy
přibližné odpovídají rozměrům dna hrobů. Jen v některých případech bylo možné

17 Niederle, 1. c., str. 241.

18 Ibid., str. 4— 18.
19 Borkovský, Staroslovanská keramika (1940), 21 a d.
80 Niederle, 1. c., str. 372.
81 Borkovský, 1. c., str. 59 a d.
22 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 15.

54
pozorovat zešikmení stěn, zpravidla kratších stran hrobu, takže dno jám y bylo poněkud
menší než její okraj. Toto zúžení u dna nebylo však ani u hlubokých hrobových jam
nikdy větší než 10— 20 cm. Proto nelze bezpečně rozhodnout, zda zešikmení stěn jám y
bylo záměrné, nebo zda vzniklo náhodně z technických potíží při jejím výkopu. Na zá­
měrné zúžení dna se dá s větší jistotou
usuzovat jen v několika málo případech:
tak na př. já m a hrobu čís. 264/51, pou­
hých 48 cm hluboká, byla u okraje široká
65 cm, kdežto u dna jen 30 cm, takže její
zúžení do poměrně nepatrné hloubky
tvořilo 35 cm (tab. 7/1, obr. 3 ); jám a
hrobu čís. 76/48, hluboká 110 cm, zúžila
se od okraje 100 cm širokého na šířku
dna pouhých 85 cm, a pod.
Pozoruhodnou variantou byly však
jámy, jejichž dno bylo ve středu schůd-
kovitě sníženo {tab. 15/2, 19/2 ). Pro­
hloubení středu dna o 10—30 cm bylo
„Na valách“ prováděno dvojím způso­
bem. Buďto probíhalo po celé délce hro­
bu od čela k čelu, takže vznikl schůdek
jen podél delších stran jám y, nebo byly
schůdkovitě odsazeny všechny čtyři stra­
ny jám y. Ve stupňovitě sníženém dně
hrobové jám y lze nepochybně spatřovati
počáteční stadium stavby dutých hrobo­
vých komor. Odsazené stěny hrobové
jám y tvořily totiž přirozenou konstruk­
ční oporu pro dřevěné překlady nad ne­
božtíkem. Takto hloubené jám y nejsou
ve středním Pomoraví výjimkou, neboť
byly zjištěny pod mohylami na „Třes­
1 dílek -na kresbě = 10 cm ve skutečné velikosti
ném“ u Zlutav,23 v Jarohněvicích,24 u
Strážovic25 a j.
(Hrobové jám y s bočními výklenky,
jaké Uvádí J . Poulík Z Blučiny, Z Bole- Obr. 3. Zářez jám y hrobu čís. 264/51, překrytého válem,
radic, z Rousínova a ze Strážovic,26 ne- f 64/51 n°?
Abb. 3. Einschnitt der G rube des vom W allkorper
b y ly V poloze „N a valách“ zjištěny.) überdeckten Grabes N r. 264/51.

** Z výzkumu V. Hrubého uloženo ve Slováckém museu v U h. H radišti, z výzkumu VI. Bachmánka, uloženo
v K rajinském museu v Napajedlích.
s* červinka, M orava za pravěku (1902), 316, obr. 144.
“ Skátil, Strážovice, S. V. 12 (1941), 20.
*• Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 73.

55
 Délka a šířka hrobových jam se na staroměstském pohřebišti značně liší. Jám y nej­
starších hrobů jsou ve srovnání s dnešními zvyklostmi nadměrné (tab. 9/4), neboť u dospě­
lých individuí měří zpravidla 200—230 cm X 80— 100 cm x 150—200 cm. Vyskytla se
však i jám a o rozměrech 260 X 120 X 170 cm (hrob čís. 224/51), z níž bylo tedy vy­
zvednuto více než 5 m3 půdy. Vynaložení takové nám ahy k účelům pohřebním stojí za
povšimnutí, zvláště s ohledem na tehdejší technické vybavení a při tvrdosti štěrkovitého
podloží polohy „N a valách“ . Jám y hrobek jsou ovšem ještě větší, jako na př. společná
jám a hrobů čís. 227—229/51, která měřila 270 x 230 x 110 cm. Postupem doby se však
velikost hrobových jam značně zmenšovala. Nejmladší hroby na staroměstském pohře­
bišti mají již rozměry minimální, neboť jejich půdorys odpovídá délce a šířce nebožtíka,
a zahloubeny byly leckdy přímo v podbrázdí.
Hloubka hrobových jam je rovněž značně rozdílná, neboť zatím co byli někteří
nebožtíci uloženi sotva 10— 20 cm pod povrch pohřebiště, byly jiné hroby zahloubeny
100, 200 až 280 cm pod původní úroveň. A. Procházka uvádí, že je ze zdravotních dů­
vodů pro pohřbení lidské mrtvoly účelná a postačující hloubka mezi 80— 180 cm.27 Na
staroměstském pohřebišti bylo z 994 hrobů, u nichž byly hloubky bezpečně měřitelné,
uloženo 718 pohřbů, t. j. 72% hrobů, v této běžné hloubce, kdežto 216 hrobů, t. j. 22%
nebožtíků, spočívalo v jám ách nedostatečně hlubokých, a 60 hrobů, t. j. 6% zemřelých,
bylo pohřbeno v jám ách nadměrně hlubokých.

ÚPRAVA H R O B O V Ý C H JAM

Výzkum staroměstského pohřebiště poskytl mimořádné množství dokladů o vnitřní

úpravě hrobových jam . Ze starších výzkumů moravských pohřebišť je znám a řada hrobů,
v nichž byly pozorovány rozličné dřevěné nebo kamenné konstrukce, avšak systematická
pozornost jim dosud nebyla věnována;28 v Cechách se touto otázkou již více zabýval
R. Turek.29 Zvlášť příznivé půdní podmínky uchovaly „N a valách“ v mnoha hrobech
zřetelné zbytky dřev nebo alespoň otisky dřevěných komor, takže se dal sledovat jejich
tvar i rozměry. Popis úpravy jednotlivých hrobů je podrobně uveden v nálezových
zprávách; zde si povšimneme jen zásadních poznatků a pozoruhodné variability vnitř­
ních konstrukcí hrobových jam .
Zbytky dřev se uchovaly nejčastěji v hrobech, hluboko zapuštěných do štěrkovitého
podloží, v jejichž sypkých zásypech se udržovala povrchová vláha (tab. 19/1). Značně
zhumusovatělé dřevo, zpravidla sytě černé barvy, si podrželo svoji vláknitou strukturu,
avšak stiskem se roztírá v bahnitou beztvarou hmotu. V suchém a tvrdém hrudkovitém
zásypu hrobových jam , vyhloubených až k tvrdému štěrkovitému podloží, se uchovaly
z desk jen vrstvy suchého zhumusovatělého prachu tmavohnědé barvy, bez patrné struk­

27 Procházka, Gallská kultura (1937), 19.

28 K t. srv. Červinka, M orava za pravěku (1902), 315— 326. Týž, Slované n a M oravě (1928), 140— 170. Hrubý,
Hluboček, S. V. 10 (1939), 13— 16. Piž, Starožitnosti I I I - l (1900), 76. Poulík, 1. c., str. 143— 153. Turek, Libice (1946),
45—47. Týž, Pohřební ritus, Č. N. M. C X IV (1940), zvi. o t , 1— 16.
28 Turek, Zeleníce, Hist. Slov. (1948), 177.

56
tury dřeva. Po setření prachu objevily se však na stěnách jám y zřetelné otisky dřev
(tab. 9/2, 94/4). V suchém a prašném zásypu hrobů, zahloubených jen do povrchových
hlinitopísčitých vrstev, nezbyla z dřevěného obložení ani nejmenŠí stopa. Na stěnách
těchto hrobů se uchovaly pouze otisky desk, s patrným i stopami povrchové struktury
štípaného dřeva. V několika podobných hrobech byly objeveny v jejich ztvrdlém hlinito-
písčitém zásypu i duté nebo jemným naplaveným pískem vyplněné štěrbiny po zetlelém
dřevě (tab. 9/3). V těchto případech se uchovaly oboustranné otisky desk, takže se dala
bezpečně prom ěřit nejen jejich délka a šířka, ale i síla. U koster, spočívajících v pod-
brázdí, nebyly vůbec zjištěny doklady po dřevěném obložení nebožtíka, neboť ve většině
případů nebyly kontrolovatelné ani obrysy hrobových jam .
Soudě podle zjištěného a měřitelného tvaru objevených zbytků dřev nebo jejich
otisků, bylo použito k vnitřní úpravě hrobů na pohřebišti „N a valách“ rozličného
m ateriálu: desek o rozměrech 45—230 cm x 5— 30 cm X 1,5— 8 cm; trám ců o roz­
měrech 55—220 cm X 4— 14 cm X 5— 14 cm; kůlů o rozměrech ? cm X 8 cm X 9
— 10 cm; závlaček o rozměrech 14 cm X 2,5 cm; kmenů stromů o rozměrech 116
—200 cm X 32— 70 cm X 17— 45 cm. Vzhled desk a stopy obráběcích nástrojů na
jejich zbytcích poukazují na to, že dřevo bylo zpracováváno příčným řezáním a podél­
ným štípáním.
N a staroměstském pohřebišti „N a valách“ byly zjištěny zbytky dřev nebo jejich
otisky z vnitřních konstrukcí jam ve 229 hrobech. Z tohoto počtu byly však ve 39 hrobech
stopy dřevěné úpravy tak nezřetelné, že nebylo možné bezpečně rozpoznat její původní
tvař. Lze jen konstatovat, že dřevo v 29 hrobech (čís. 80/48, 259/49, 90/50 a j.) pochází
z obkladů jam a v 10 hrobech z nerekonstruovatelných rakví (hroby čís. 23/48, 216/49,
106/50 a j.). Ze zbývajících 190 hrobů byly ve 107 zjištěny dřevěné obklady jam , v 58 hro­
bech dřevěné komory pro tělo nebožtíka a v 25 hrobech rakve.
K vnitřní úpravě hrobových jam bylo použito i kamenů, které se vyskytly ve
24 hrobech (tab. 7/3 — 4). Ve 4 hrobech nebylo však bezpečně zjištěno jejich použití
(hroby čís. 143/49, 147/49, 190/49, 216/49). Kameny, objevující se na pohřebišti „N a
valách“ , jsou z lomového, jem nozrnného šedého a hnědého pískovce, dále však již ne-
opracovávaného. Potřebný kámen, jak lze soudit z místních geologických poměrů, mohl
být dovážen na pohřebiště ze dvou protilehlých míst. Buďto z nejbližších výběžků Chřibů,
vzdálených od Starého Města 8— 10 km30, nebo z „V inohradů“ u M ařatic na levém
břehu řeky Moravy, vzdálených sotva 3 km. Tento kamenolom je však dnes již vyčerpán
stavbou středověkých hradeb města Uh. Hradiště. Je velmi pravděpodobné, že v mno­
hých hrobech bylo použito druhotně kamenů, které pocházejí z rozbořené hřbitovní
svatyně, jak tomu nasvědčuje malta, často na nich přichycená.
Vnitřní úpravu hrobových jam lze pak na staroměstském pohřebišti roztříditi do
pěti základních typů, z nichž každý m á několik dalších variant.
Typ I. s 12 variantam i zahrnuje hrobové jám y se zvláštní úpravou dna (vyma­
záním, vysypáním, podestýlkami a dřevěnými obklady).
T yp II. s 8 variantam i zahrnuje hroby, které mají dno prohloubeno ve sklípek.
30 N a př. opuštěný lom v Boršicích u Buchlovic je z podobného jem nozrnného pískovce; Hubáček, Geologické
pom ěry, Vlast. sbor. U . H . I I I (1949), 42.

57
 Typ III. s 12 variantam i zahrnuje rozličné konstrukce dřevěných komor, které jsou
se všech stran uzavřeny deskami tak, že nad dnem hrobu vznikla dutá schránka pro tělo
nebožtíka. U komor (podobně jako u obkladů typu prvého) nebyla zjištěna vazba desk,
stejně jako u nich nebyly nalezeny železné hřebíky, jimiž by byly desky sbity. Je n ve
dvou hrobech byly nalezeny deskami prostupující dřevěné závlačky k stažení stěn ko­
mory. Proto se lze domnívat, že obklady i komory byly sestavovány z volných desk
přímo v hrobě.
Typ IV. se 6 variantam i zahrnuje rakve, které byly sbity železnými hřeby nebo
skobami a někdy i obity železnými pásy. Poněvadž rakve jsou již přenosné schránky pro
tělo zesnulého, je nepochybné, že nebožtíci byli pohřbíváni do hrobové jám y přímo
v nich.31 Do této skupiny je třeba zařadit ovšem i ty rakve, jež byly upraveny z vydlaba­
ného kmene stromu, přestože k jejich zhotovení nebylo použito železného kování.
Typ V. s 9 variantam i zahrnuje hroby, k jejichž úpravě bylo použito kamenů
k částečnému nebo úplnému obestavení nebožtíka. Vyskytly se však dvě výjimky:
v prvém případě byl nebožtík uložen v uzavřené kamenné schránce, kdežto ve druhém
případě byly k úpravě hrobu kameny kombinovány s dřevem.
V řadě hrobů nebyly však nalezeny vůbec stopy po zvláštní úpravě jám y, ani
zbytky organických hmot na dně. Proto se lze domnívat, že ve většině těchto hrobů byli
nebožtíci kladeni na holou zem (hroby čís. 80/49, 74/50, 160/51 a j.). Podobné hroby se
objevují na všech současných pohřebištích slovanských.
Typ I— la : dno hrobu bylo vymazáno 1—3 cm silnou vrstvou jem ně plavené
světleŠedé hlíny (hroby čís. 259/51, 274/51, 286/51 a j . ; obr. 4jl).
Typ I— lb : dno hrobu bylo vysypáno jem ným žlutým pískem (hrob čís. 263/51).
Typ I— lc: dno hrobu bylo vysypáno popelem (hrob čís. 290/49). Podobnou
úpravu dna hrobů uvádí L. Niederle z Ruska, kde byly zjištěny podložky jak z písku,
tak z popela nebo z jinobarevných vrstev hlíny.32
Typ I— ld : dno hrobové jám y bylo posypáno vápnem. Zlomky vápna byly však
i mezi kostmi nebožtíka a vápenný prach prostupoval i zásypovou hlínu hrobů (čís. 60/48,
65/48, 167/51 a j.). Hroby prosypané vápnem objevil i R. Turek na pohřebišti v Libici.33
L. Niederle se domnívá, že těla byla obkládána vápnem z důvodů hygienických.34
Typ I—2a: na železných předmětech byly přichyceny zbytky březových větviček
s listím (Betula species)35, jejichž nepravidelné humusovité sledy byly i na dně hrobu.
J e pravděpodobné, že nebožtík byl jim i podestlán (hroby čís. 63/48, 191/51, 316/AZ
a j . ; obr. 4/2). Podestlání listím a větvemi bylo zjištěno i na mohylovém pohřebišti
v „H lubočku“ u Hluku.36 Podestýlka z větví a listí březového nebo dubového, jindy
z větviček jedlových a jalovcových, je žnám á i z ruských hrobů37. Na dně hrobů č. 63/48,
126/49, 315/AZ a j. se uchovaly vrstvy žlutozelené organické hmoty, která se odlupuje

81 Niederle, Život I (1911), 353.

82 Ibid., str. 357 a pozn. 2.
88 Turek, Libice (1946), 44, 46 a j.
81 Niederle, 1. c., str. 359.
88 Z a odbornou klasifikaci nálezu děkuji M. Součkové z botanického oddělení Moravského musea.
88 Hrubý, Hluboček, S. V. 10 (1939), 16.
87 Niederle, 1. c., str. 358 a pozn. 2.

58
Obr. 4. V arianty v úpravě hrobů „N a valách“ . —- Puc. 4. Варианты в устройстве могил „ Н а валах“ . —
Abb. 4. V arianten der H errichtung der G ruben au f dem Gräberfelde „N a valách“ .

59
od podloží. Svým vzhledem upom íná na rašelinu nebo na neobvyklé shluky hmyzích
vajíček nebo kukel. Botanikové a entomologové nedospěli tu však dosud k jednotném u
názoru.
Т ур I—2b: na železných předmětech, zejména na vědrech a sekyrách, byly při­
chyceny nepravidelně se křížící zbytky stébel trav, rákosí a slámy (hroby čís. 116/51,
251/51, 263/51 a j.), jim iž byl nebožtík podestlán.
Тур I—2c: na dně hrobu a na kostech nebožtíka byly nalezeny rozpadlé zbytky
stromové kůry (hroby čís. 187/AZ, 240/AZ, 74/48 a j.). Podložka z březové kůry nebo
ovinutí celého nebožtíka kůrou bylo zjištěno i v hrobech ruských.38
Тур I—2d: Kostra z hrobu č. 1/AZ byla obalena zuhelnatělou přikrývkou. U vý-
chodoslovanských hrobů byli nebožtíci podestýláni šatem, hedvábím nebo kobercem,
jak uvádí L. Niederle39. Na vědrech (hroby č. 55/48, 299/49, 323/49) nebo na vnějších
stranách železných kování rakví (typ IV — 1, hroby č. 149/51, 219/51, 287/51, 289/51
a j.) jsou často přichyceny zbytky tkanin. Tuto skutečnost nelze vysvětlit jinak, než že
rakve s nebožtíky byly někdy překryty látkam i nebo prostěradly. Podobné překrývání
nebožtíků a rakví bylo pozorováno i v hrobech keszthelyských a z oblasti bajuvarské ze
V I.—V III. století.39b
Тур I—3: dno hrobové jám y bylo vyloženo deskami (hroby čís. 49/48, 111 /49,
245/51 a j . ; obr. 4/3). Deskové podklady pod nebožtíky byly objeveny i v hrobech u Zidlo-
chovic,40 u Nové Dědiny,41 u Zalan v Cechách,42 ve Velkém Grobě na Slovensku43 a j.
Тур I—4: delší stěny hrobu byly u dna jám y obloženy deskami (hroby čís. 25/48,
88/48, 179/51 a j . ; obr. 4/4). Podobný hrob byl zaznamenán i na mohylovém pohřebišti
u Hluku.44
Typ 1—5: všechny čtyři stěny hrobu byly u dna jám y obloženy deskami tak, že
delší bočnice kryly kratší čela (hroby čís. 20/48, 119, 49, 155/51 a j . ; obr. 4/5).
Тур I —6: všechny čtyři stěny hrobu byly u dna jám y obloženy deskami tak, že
kratší čela kryla delší bočnice (hroby čís. 9/48, 69/48, 113/51 a j . ; obr. 4/6). Podobné
obložení hrobové jám y bylo zjištěno i v mohylách u Skalice46 a v mohylách volyňských46.
Тур I— 7: dno i spodek všech čtyř stěn hrobové jám y byly obloženy deskami (hroby
čís. 60/48, 126/49, 102/51 a j .; obr. 4/7). Analogická obložení hrobových jam z mohyl IX .
а X. století jsou znám á z výzkumů u Vitebsku47.
Тур I—8: na dně hrobové jám y byla podél kostry s obou stran položena dřeva tak,
že ohraničila plochu užší, než je šířka dna jám y (hroby čís. 14/51, 170/51; obr. 4)8).
« Ibid.
*• Ibid., str. 357 a pozn. 2.
39b Hampel, Alterthiim er I I (1905), 173. Preidel, Die M arkom annen, Vorgeschichte 11-639. Sr. i Eisner, D. Nová
Ves (1952), 234, pozn. 25.
40 Červinka, Slované na M oravě (1928), 170.
41 Červinka, Nová D ědina, Pravěk (1927), 7.
44 rmt, Výzkum, O . P. X I (1938), 143.
44 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V II I (1950), 48.
44 Hrubý, 1. c.
45 Červinka, Slované na M oravě (1928), 140. Eisner zaznamenává, že valná část hrobů z Děvínské Nové Vsi byla
u d na „vydeštěna“ — D. Nová Ves (1952), 229.
44 Niederle, 1. c., str. 344.
47 Ibid., str. 339.

60
Obr. 5. V arianty v úpravě hrobů „N a valách“ . — Puc. 5. Варианты в устройстве могил „ Н а валах“ . —
Abb. 5. V arianten d er H errichtung der G ruben au f dem G räberfelde „N a valách“ .

61
 Тур І—9: nebožtík byl se všech čtyř stran obložen deskami tak, že delší čela přesa­
hovala kratší bočnice o 10— 15 cm (hrob čís. 204/51; obr. 4(9).
Тур I— 10: nebožtík byl se všech čtyř stran obložen deskami tak, že delší bočnice
přesahovaly kratší čela o 8— 15 cm (hroby čís. 136/AZ, 45/48, 157/51 a j.; obr. 4 jl0 ,
tab. 9/3).
Тур I— 11: nebožtík byl se všech čtyř stran obložen deskami tak, že delší bočnice
přesahovaly kratší čela. Bočnice byly zapřeny dvěma dvojicemi kůlů, zaražených do dna
hrobu (hrob čís. 291/AZ; obr. 4} 11).
Тур I— 12: nebožtík byl obložen třemi deskami, složenými do tvaru rovnoramen-
ného trojúhelníku, jehož základnou bylo obložení v nohách nebožtíka, a ramena tvořily
bočnice, stýkající se za hlavou (hrob čís. 40/51; obr. 4/12).
Тур Г І - 1 : střední část dna jám y byla po celé délce hrobu snížena o 10—30 cm
tak, že se vytvořil sklípek pro tělo nebožtíka, odsazený od delších stěn hrobu schůdkem
(hroby čís. 24/48, 41/48; obr. 5(1). Podobný sklípek byl objeven i v hrobě pod mohylou
ve Strážovicích.48
Тур II— 2: dno jám y, prohloubené ve sklípek pro nebožtíka, bylo na všech čtyřech
stranách odsazeno schůdkem od stěn hrobu (hroby čís. 14/48, 31/48; obr. 5/2).
Тур II— 3: sklípek varianty prvé byl podél schůdků obložen deskami (hroby čís.
33/48, 86/48; obr. 5(3).
Тур I I —4: sklípek varianty druhé byl na svém dně i na všech čtyřech stranách
vyložen deskami (hroby čís. 99/49, 107/49, 203/51 a j . ; obr. 5/4 ).
Тур I I —5: sklípek varianty prvé byl překryt deskami tak, že se vytvořila dutá
komora pro nebožtíka (hrob čís. 83/48; obr. 5j5). Analogické překrytí sklípků bylo
ujištěno i v mohylách u Strážovic49 a Jarohněvic.50
Тур I I —6: sklípek varianty prvé byl překryt kamennými deskami (hrob čís. 59/AZ;
obr. 5/6) . Analogie k tomuto hrobu jsou snad na pohřebištích u Nové Dědiny51 avL ibici
v Cechách.52
Тур I I — 7: sklípek varianty prvé byl na svém dně i na všech čtyřech stěnách vy­
ložen deskami a ještě překryt deskami stejně jako u varianty páté, takže se vytvořila
dřevěná komora, zapuštěná do dna hrobové jám y (hroby čís. 56/48, 50/50, 207/51 a j.;
obr. 5j7).
Тур I I —8: sklípek varianty prvé byl vyložen deskami šikmo k sobě skloněnými tak,
že se vytvořilo jakési „korýtko“ pro tělo zemřelého. Nad sklípkem na obou schůdcích
podél delších stran hrobu byly postaveny dvě bočnice, překryté volně kladenými deskami,
takže vznikla dutá komora pro nebožtíka (hrob čís. 281/51; obr. 518).
Тур I I I — 1: na dně hrobu byla z volných desk sestavena se všech čtyř stran
uzavřená komora pro nebožtíka, opírající se o stěny hrobové jám y (hroby čís.
137/AZ, 19/48, 261/51 a dalších 15; obr. 5/9, tab. 9/2). Tyto hrobové komory se vyví-
48 Skutil, Strážovice, S. V. 12 (1941), 24. Některé hrobové jám y v Děvínské Nové Vsi měly dno „vanovitě pro­
hloubené“ a jiné měly na dně obdélníkovou prohlubeň — Eisner, D. Nová Ves (1952), 229.
48 Skutil, 1. c., str. 20.
80 Červinka, M orava za pravěku (1902), 316, obr. 144.
41 Červinka, Slované na M oravě (1928), 166.
48 Turek, Libice (1946), 47 a j.

62
Obr. 6. V arianty v úpravě hrobů „N a valách“ . — Puc. 6. Варианты в устройстве могил „ Н а валах“ . —
Abb. 6. V arianten der H errichtung der G ruben au f dem Gräberfelde „N a valách“ .

63
jely v rozličné varianty a jsou rozšířeny na celém slovanském území, jak poukázal již
L. Niederle.53 Zdá se, že analogické komory byly i v hrobech pod mohylami u Strá-
žovic.54
Typ I I I —2: nad dřevěnou komorou varianty prvé byly delší stěny hrobu vyloženy
ještě dvěma a dvěma deskami (hroby čís. 63/48, 209/51, 277/51 a j .; obr. 5/ 10). Podobné
obložení stěn hrobů deskami zjistil i R. Turek na pohřebišti v Libici.55
Typ I I I —3: hrobová jám a, jejíž dno i všechny čtyři stěny byly téměř až k jejím u
okraji vyloženy deskami, byla ještě překryta deskami tak, že vznikla vysoká komora —
hrobka. Tyto hrobky, pokud byly kryty mohylkami pod tělesem valu, uchovaly se
mnohdy až dodnes duté (hroby čís. 47/AZ, 46/48, 87/51 a 13 dalších; obr. 5 jll) . Ana­
logii k hrobce vyložené dřevy můžeme spatřovat i v knížecím hrobě vandalském
v Polsku.66
Typ I I I —4: na dně hrobové jám y byla sestavena z volných desk dvojetážová ko­
mora, v níž byli nad sebou uloženi dva nebožtíci (hrob čís. 202/51; obr. 5/12).
Typ I I I —5: na dně široké hrobové jám y byly sestaveny z volných desk vedle sebe
dvě komory. Přitom byly delší stěny hrobové jám y vyloženy deskami až k jejím u okraji.
■Do téže výšky sahala také příčka, dělící obě komory, takže nelze vyloučiti, že společná
hrobka měla původně i dřevěný strop (hroby čís. 76— 77/48; obr. 6 fl).
Typ I I I —6: dřevěná komora menších rozměrů než dno jám y spočívala na dvou
trámcích, příčně položených na dně hrobu (hroby čís. 43/48, 64/48; obr. 6j2).
Typ I I I — 7: rohy dřevěné komory, která byla menších rozměrů než dno jám y,
byly podloženy čtyřmi kameny (hrob čís. 218/51; obr. 6(3, tab. 7j3).
Typ I I I —8: dřevěná komora byla na dně i na víku zpevněna pěti a pěti příčně
kladenými trámci, jejichž konce ji přesahovaly a dotýkaly se delších stěn jám y (hrob
čís. 116/51; obr. 6/4).
Typ I I I —9: delší stěny hrobu byly u dna vyloženy deskami, o něž se opíraly volné
dvě desky šikmo k sobě skloněné tak, že tvořily ,;korýtko“, překryté víkem z dalších dvou
desk (hrob Čís. 200/51; obr. 6/5).
Typ I I I — 10: vysoká komora pro nebožtíka (o něco nižší než u varianty třetí) byla
překryta dvěma fošnami, střechovitě k sobě skloněnými (hrob čís. 215/51; obr. 6/6).
Tvarově připom íná dřevěnou kovanou rakev z germánského pohřebiště doby merovejské
v Tyrolsku.57
Typ I I I — 11: volně stojící komora menších rozměrů než dno hrobu, jejíž čela pevně
svírala bočnice způsobem, pozoruhodným co do konstrukce. Protilehlými otvory v čelech
komory byla totiž podélně prostrčena široká fošna, která byla v místech, kde přečnívala
obě čela, zajištěna vždy dvěma a dvěma dřevěnými, příčně do fošny vraženými závlač-
kami. Nebožtík ležel na této průběžné fošně, takže ^nespočíval na dně komory, nýbrž
volně nad ním, v jejím prostoru (hroby čís. 132— 133/51, 276/51; obr. 6j7). Analogickou
vazbu dřev předpokládal již F. Saeftel při rekonstrukcích vikinských obytných stavení
ís Niederle, 1. c., str. 354.
51 Skutil, 1. c., str. 21.
** Turek, 1. c., str. 45.
M Jahn, Die W andalen, Vorgeschichte I I I (1940), obr. 217.
47 Niederle, Lidstvo (1893), 386, obr. 395.

64
z IX . a X. věku, objevených při výzkumu Stellerburgu v Holštýnsku. Staroměstský objev
jeho hypothesu prakticky potvrdil.68
Typ I I I — 12: na dně hrobové jám y, jejíž všechny čtyři stěny byly vyloženy deskami,
byla sestavena volně stojící komora, v níž ležel jeden nebožtík, druhý na jejím víku
(hroby čís. 132— 133/51; obr. 618).
Typ IV — 1: na dně hrobové jám y spočívala rakev — t. j. volně stojící komora,
sbitá železnými hřeby, skobami a někdy i pásovým kováním (hroby čís. 33/AZ, 366/49,
219/51 a 14 dalších; obr. 6/9). L. Niederle se domnívá, že rakve, okované železnými pásy,
přejali Slované z římského prostředí.69 Podobné pásové kování se vyskytlo i na truhlici
k úschově předm ětů z římskoprovinciálního období v hrobě u Zakrzówa (Sackrau)60 a
rakve „bednovitého“ tvaru byly i na alamanském pohřebišti v BingenuHohenzollernu.61
Zbytky jednoduchých rakví byly u nás nalezeny v Nové Dědině,62 v Držovicích, v Pusti-
měři63 a na celé řadě jiných moravských pohřebišť. Avšak analogii k rakvi, okované
železnými pásy, znám jen z hrobu u Lipová na Strážničku64 a z hrobu v „Homolce“
u Malého Cepčína na Slovensku.66
Typ IV —2: rakev, jejíž víko mělo zaoblené hrany (hroby čís. 290/49, 149/51;
obr. 6110).
Typ IV — 3: rakev, jejíž příčný průřez tvoří nepravidelný pětiúhelník, takže se
podobá dnešním rakvím. Byla sbita železnými skobami a na hranách okována železnými
pásy (hroby čís. 22/48, 265/51; obr. 6 j l l , tab. 94/3). Rakev podobného tvaru, avšak
opatřená na hřbetu víka podélným žebrem, byla nalezena v hrobě středolaténské kultury
u Vevey ve Švýcarsku.66
Typ IV — 4: rakev, upravená z vydlabaného kmene stromu, byla v rozích zapřena
kůly, vraženými do dna hrobové jám y (hroby čís. 52/48, 68/48; obr. 6/12). Podobné
rakve či sarkofágy z kmene stromů jsou známé již z bronzové doby v Dánsku a vyskytují
se po celé Evropě,67 u nás na př. na únětickém pohřebišti v Rebešovicích. Objevují se
též v Anglii, jednak na pohřebišti z římské doby u Gristorpe, jednak u Solby, kde jsou
současné se staroměstskými, neboť pocházejí z poslední anglosaské periody, a patří tudíž
do IX .—X. století.68 Celou řadu analogických sarkofágů uvádí L. Niederle i ze slovan­
ských hrobů v Rusku.69
Typ IV —5: stěny jám y byly téměř až po horní okraj hrobu obloženy deskami.
Na dně spočívala na třech příčně položených pražcích rakev z vydlabaného kmene
stromu, která byla svrchu přikrytá deskou (hrob čís. 122/51; obr. 711). Rakev vydlabaná
58 Saeftei, Die Stellerburg, M annus 31 (1939), 39, obr. 12— 14. Srv. i Schroller, Die Friesen und Sachsen,
Vorgeschichte I I I (1940), tab. 38, obr. 38c.
58 Niederle, Život I (1911), 356.
80 Grempler, Sackrau (1888), 7, tab. 11/11.
81 Rietk, Bingen, M annus 31 (1939), 131, obr. 5.
88 červinka, Nová D ědina, Pravěk (1927), 5.
88 Červinka, Slované na M oravě (1928), 150, 156.
84 Červinka, Lipov, Pravěk (1927), 25.
88 Eisner, K ultura normanská, Cest. um ění (1949), zvi. ot., str. 4.
88 Hoemes, K ultur der Urzeit (1912), 95, obr. 33.
67 Reinerth, Die Urgermanen, Vorgeschichte I (1940), tab. 2b, c, 3, 3a.
88 Lindensckmit, H andbuch (1880), 121, obr. 38, 40.
88 Niederle, 1. c., str. 354.

5 Staré Město 65
 z kmene, překrytá víkem a podložená dřevěnými špalky, byla nalezena i na pohřebišti
u „Královské jízdárny“ v Praze70. Jiné podobné sarkofágy byly objeveny v Cechách
u Dymokur a Radim ě71 a na Slovensku v mohylách u Skalice.72
Typ IV —6: stěny jám y byly až po horní okraj hrobu obloženy deskami. N a dně
spočívala rakev z vydlabaného kmene, překrytá víkem, rovněž z kmene vydlabaným
(hrob čís. 193/51; obr. 7/2).
Typ V— 1: u lebky kostry byl postaven jeden nebo více pískovcových kamenů
(hroby čís. 21/AZ, 144/49, 209/49 ; obr. 7/3).
Typ V—2: u nohou kostry byl postaven jeden nebo více pískovcových kamenů
(hroby čís. 47/49, 122/49, 194/49; obr. 7/4).
Typ V—3: u lebky i u nohou kostry bylo postaveno po jednom nebo více pískov­
cových kamenech (hroby čís. 213/AZ, 22/49, 365/49 a j , ; obr. 7)5). N a částečné obkládání
hrobů kameny na českých a moravských pohřebištích upozornil již dříve L. Niederle.73
Bylo žjištěno na př. na pohřebišti u Levého Hradce v Cechách.74
Typ V— 4: dno hrobové jám y bylo v rozích vyznačeno vždy jedním pískovcovým
kamenem (hrob čís. 196/49; obr. 7/6).
Typ V—5: nebožtík byl obstaven kameny tak, že jeden stál za hlavou, jiný za
chodidly, další byly u obou loktů a u obou kolen (hrob čís. 122/51; obr. 7[7).
Typ V—6: na dně hrobu byla kostra částečně nebo kolem celého těla obstavena
volně stojícími pískovcovými kameny (hroby čís. 113/49, 133/49, 145/49; obr. 7/8 ). Po­
dobné hroby byly objeveny v Uh. Brodě75, u Nové Dědiny na Kroměřížsku76, v Libici
v Cechách77 a j.
Typ V— 7: na dně hrobu byla podél všech čtyř stěn postavena kamenná zídka
(hrob čís. 197/AZ; obr. 7/9), značně upomínající na franské hroby z doby karolinské.78
Typ V—8: kostra ležela v kamenné schránce, sestavené na dně hrobu z velkých pískov­
cových desk (hrob čís. 2/48). T uto kamennou schránku lze označit jako primitivní kamenný
sarkofág, který napodobuje dokonalejší vzory římské (obr. 7/10, tab. 7/4). Je známé, že na
př. charvátští velmoži v V III. století byli pohřbíváni rovněž již do kamenných sarkofágů.79
Typ V—9: lebka kostry spočívala na pískovcovém kameni, položeném na dno
hrobu (hroby čís. 57/49, 31/51, 327/49; obr. 7/11). Lebka z hrobu čís. 59/48 ležela na
kusu mlýnského kamene s provrtem uprostřed.80 Na kameni pod lebkou z hrobu čís. 76/50
byla přichycena malta, svědčící snad o tom, že kámen pochází z rozbořené svatyně.
Zvyk, podkládat nebožtíku hlavu kamenem, označuje L. Niederle za častý.81

70 Borkooský, Královská jízdárna, A. R . I I I (1951), 102.

71 Pii, Starožitnosti I I I - l (1900), 76, 343.
78 Červinka, Slované na Moravé (1928), 140.
73 Niederle, 1. c., str. 329.
7* Pii, 1. c., str. 77.
76 Červinka, 1. c., str. 149.
73 Ibid., str. 166.
77 Turek, Libice (1946), 44, 47 a j.
78 Stolí, K ölner Bucht, R . V. 2 (1939), 24, obr. 2, Die fränkische Besiedlung, R . V. 2 (1939), 137, obr. 7.
79 Niederle, Život I (1911), 355.
80 Hrubý, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I (1949), 80.
81 Niederle, 1. c., str. 329.

66
Obr. 7. V arianty v úpravě hrobů „N a valách“ . — Puc. 7. Варианты в устройстве могил „ Н а валах“ . —
Abb. 7. Varianten der H errichtung d er G ruben a u f dem G räberfelde „N a valäch“ .

67
 Kameny se objevily i nad hlavou, na prsou {obr. 7 jl2 ) a na nohou nebožtíků v roz­
ličných hrobech. Tento zjev však souvisí patrně s vampyrismem, a tudíž nem á přím ou
souvislost s vlastní úpravou hrobových jam .
Je pozoruhodné, jak značně předčila úprava jam kostrových hrobů ve Starém
Městě úpravu hrobů na jiných, třeba i rozsáhlých hřbitovech z doby velkomoravské.
Zatím co se v hrobech IX .—X. století objevují zpravidla jen ojediněle jednoduché dřevěné
obklady, které jsou ovšem známé i z kostrových hrobů laténských,82 ze stěhování národů,83
a zcela výjimečně snad i dřevěné komory nebo sarkofágy z vydlabaných kmenů, bylo na
pohřebišti „N a valách“ takřka běžným zvykem ukládat nebožtíky do rozmanitě, někdy
velmi důkladně upravených hrobových jam . Prkenné podklady nebo příkrovy nebožtíků,
stejně jako obkládání zemřelých kameny, vyskytují se na jiných moravských pohřebištích
hojněji až v X I. století. Dokladem toho jsou hřbitovy z Bořitova, Horních Dunajovic,
Heršpic, Nové Dědiny, Tištína, Vranovic, Zidlochovic a v. j.,84jež jsou již datované esovi-
tými záušnicemi a knížecími denáry. V té době se také častěji objevují rakve, sbité želez­
nými hřeby a skobami. L. Niederle dokonce soudí, že se rakve na našich hřbitovech,
objevující se prý od počátku X I. věku, stávají typickými až asi od X III. století.85
Ve Starém Městě „N a valách“ se však užívá dřevěných konstrukcí hrobových jam
už v prvé polovině IX . století, a v druhé polovině již i rakví rozmanitých tvarů. V hro­
bech z prvé poloviny X. století však už nebyly zjištěny zbytky dřev, jež by svědčily
o vnitřní úpravě hrobových jam . Tento zjev lze snad vysvětlit nehlubokým zahloubením
hrobů, při němž vzalo dřevo za své. M ožná však, že hroby nebyly dřevem vůbec vyba­
veny. Příčinou této jednoduchosti pohřbívání bylo by asi nejspíše ochuzení místního
obyvatelstva, zaviněné zpustošením a zánikem říše velkomoravské.

HROBY PODLE POČTU POHŘBENÝCH INDIVIDUÍ

Podle počtu individuí, uložených v téže jám ě, lze hroby „N a valách“ roztříditi
do tří skupin, k nimž přiřazuji jako samostatnou skupinu i druhotné pohřby lidských
kostí, t. zv. sklady.

1. H r o b y ,
v jejichž jám ách byl pohřben vždy pouze jeden nebožtík a kterých je „N a valách“
většina, tak jako na všech ostatních pohřebištích. V těchto hrobech se objevují kostry
mužů, žen i dětí a nejsou mezi nimi podstatné rozdíly. Liší se pouze rozličnými velikostmi
hrobových jam , které zpravidla odpovídají velikosti zemřelého. Jejich vnitřní úprava
nebyla v té době patrně vázána ani na pohlaví, ani na věk. Stejnou pietu u pohřbů
mužů, žen i dítek konstatoval již dříve I. L. Červinka na pohřebištích mohylových.88

61 Jahn, Skythische Funde, Altschlesien 4 (1934), tab. I X /1.

88 Bohm, Kronika (1941), 477.
81 Červinka, Slované na M oravě (1928), 160— 170.
88 Niederle, 1. c., str. 353 a pozn. 2.
88 Červinka, 1. c., str. 140.

68
 Zdá se, že rozdíly v úpravě hrobů souvisí spíše s individuálním majetkovým nebo třídním
postavením zemřelého. Nasvědčovala by tomu okolnost, že některé kostry mužů, stejně
jako žen i dětí, ležely v úpravně vybavených hrobech nebo v rakvích, kdežto v jiných
současných hrobech spočívaly na holé zemi nebo v hrobech méně náročně upravených
(tab. 14J1— 3 a j . ) .

2. D v o j h r o b y ,

v jejichž jám ách byly pohřbeny současně dvě osoby. Současné uložení nebožtíků do
hrobové jám y bývá patrné z polohy koster, které nejsou odděleny vrstvou hlíny, kdežto
při pohřbívání postupném by musela býti isolační vrstva ponechávána. Dodatečný zásah
do zasypaného již hrobu by totiž nevyhnutelně starší kostru porušil, jako je tomu při
postupném pohřbívání do společných hrobek. Ve dvojhrobech se kostry dotýkají, nebo
se jejich kosti i překrývají. Snad by někdy bylo možné spatřovati v nebožtících z dvoj-
hrobů příslušníky téhož blízkého příbuzenského svazku — matku nebo otce s dítětem,
sourozence a pod., ale dokázati to nelze ani archeologicky, ani anthropologicky. G. Wilke,
uvažuje o příčinách současného pohřbu matky a dítěte v t. zv. dvojhrobech, které za­
znamenává od neolitu až po dobu hradištní, uvádí jako možnost neštěstí (vraždu, sebe­
vraždu, porod), epidemické nemoci, představy o vampyrismu nebo obyčej, kdy dítě
muselo následovat matku, „aby mu nescházela“ , jak dokládá analogickým zvykem
u dnešních primitivů. Konečně však dospívá k názoru, že ve dvojhrobech dlužno spa­
třovat stopy m atriarchálního rodinného zřízení.87 Ačkoliv je názor G. Wilkeho pozoru­
hodný, zůstává přece jen skutečností, že i když se objevuje nejčastěji kostra dospělé
osoby (zpravidla ženy) a kostra dětská, vyskytly se i dvojhroby jen s dospělými individui,
takže by uvedené zdůvodnění pozbylo své platnosti. L. Niederle nevylučuje u podobných
dvojhrobů možnost, že je druhá kostra pohanskou obřadní oběti,88 ale tento případ sotva
přichází v úvahu na pohřebišti „N a valách“ , jež má již převážně křesťanský ráz. Proto
zůstává tento úkaz, jak se aspoň domnívám, i nadále nedořešen.
Ve Starém Městě „N a valách“ bylo bezpečně zjištěno 18 dvojhrobů. Poloha koster
v nich nebyla jednotná, ale naopak v ní byly podstatné rozdíly. Tak na př. ležely vedle
sebe v hrobě čís. 40—41/NS kostry dvou dospělých individuí, v hrobě čís. 197/AZ nebo
51—52/51 kostra ženy a muže (tab. 10/2 ), v hrobě čís. 117a—b/AZ kostra ženy a dítěte,
v hrobě čís. 96—97/50 kostry dvou dospívajících dětí (tab. 10/4 ) a v hrobě čís. 34—35/NS
kostry dvou nemluvňat. Dvě kostry, spočívající vedle sebe v jedné hrobové jám ě, byly
i na pohřebišti boleradickém (hroby čís. 30 a 32), v Blučině (hrob čís. II) a na pohřebišti
ze starší doby hiadištní v D. Nové Vsi.89 Dětská kostra, pohřbená ke kostře dospělého
individua do téhož hrobu, ležela na rozličných místech: v hrobě čís. 266—267/AZ ležela
u pravé ruky ženy, v hrobě čís. 2I9/AZ na pravé noze dospělého individua, v hrobě
čís. 263—264/49 u pravého boku ženy, v hrobě čís. 319/AZ u pravé ruky ženy, přikrčené
na bok, v hrobě čís. 60/NS na hrudi ženy a v hrobě čís. 114— 115/50 u pravého ramena

87 Wilke, M utter und K ind, M annus 21 (1929), 26—51.

88 Niederle, 1. c., str. 252.
88 Poullk, Staroslovanská M orava (1948), 72, tab. X X X lI/l-la . Eisner, D. Nová Ves (1952), 239.

69
dívky (tab. 12/1). V hrobě čís. 144/149/49 ležela mezi pánevnímikostmimužekostranemluv-
něte (tab. 10jl) a v hrobě čís. 114— 115/51 ležely kostry dvou mladších individuí tak, že
lebka jednoho spočívala v pánvi druhého. Konečně se vyskytly i kostry ležící na sobě, jako
na př. v hrobě čís. 155— 156/50, v němž spočívaly dvě ženy (tab. 1212), a v hrobě čís.
129— 130/51 dvě kostry nemluvňat. Analogický hrob, v němž byly dvě kostry dospělých
individuí na sobě, byl na pohřebišti v Boleradicích (hrob čís. 36).90 Zcela ojedinělým pří­
padem byl na staroměstském pohřebišti trojhrob čís. 46— 48/48, v němž ležela kostra
hocha, mezi jehož rozklesnutýma noham a spočívala dětská kostra a za ní kostra muže.

3. H r o b k y
jsou nejpozoruhodnějším úkazem mezi pohřby „N a valách“ .91 Jsou to velké hrobové
jám y o rozměrech až 270 X 230 cm (hroby čís. 227—229/51; tab. 8/1 ), zasahující až do
hloubky 250 cm do tvrdého štěrkovitého podloží (hroby čís. 287— 288/51). Jejich stěny
jsou zpravidla vyloženy deskami a některé z nich měly nepochybně i dřevěný strop, jak
bylo zjištěno i v řadě jihoruských mohyl.91b Nasvědčuje tomu skutečnost, že tyto hrobky
byly dodnes ještě zčásti duté, a zásypová hlína, která kryla jen dno hrobu, byla nápadně
sypká a budí dojem náhodného sesypání. T ato situace se ovšem dochovala jen v hrobkách,
překrytých později válem, pod nímž povrch pohřebiště zůstal v původním stavu (obr. 2).
Hlína, kdysi kryjící hrobovou jám u, zřítila se po vyhnití dřev stropní konstrukce patrně
až v době, kdy byl val již zbudován a jeho násypové dusané vrstvy ztvrdly tak, že dnes
tvoří kompaktní a značně pevný překryv nad dutými hroby a hrobkami. Dutiny hrobek,
jež nebyly později překryty válem, byly cele vyplněny hlínou, která však byla vždy
sypčejší než v hrobech ostatních.
Do dřevy vyložených hrobek byli pohřbíváni jednotliví nebožtíci v samostatných
rakvích nebo ukládáni do komor, které se v hrobce při dalších pohřbech do ní postupně
upravovaly, a to vedle sebe, za sebou nebo nad sebou do etáží. Příkladem hrobky s pohřby
ukládanými vedle sebe jsou hroby čís. 76— 77/48 (obr. 6/1). Ve společné hrobové jám ě-
hrobce ležela vedle sebe kostra muže a ženy, každá však v samostatné dřevěné komoře.
Na postupnost pohřbů ukazuje okolnost, že je mezi hloubkami jejich dna rozdíl o 20 cm.
Tento zjev se totiž nikdy nevyskytne u dvojhrobů, t. j. u současného pohřbu dvou indi­
viduí do téže hrobové jám y. O postupném pohřbívání svědčí i skutečnost, že komora
hrobu čís. 76/48 nespočívala na celině, ale na vrstvě 20 cm silné, která se sesypala na dno
již dříve použité hrobky.
Za sebou byli uloženi nebožtíci v hrobce s pohřby čís. 254 a 255/51, při čemž však
byly kosti horní poloviny kostry staršího pohřbu shrnuty к nohám později pohřbeného
individua. Pohřbům za sebou odpovídá i neobvykle protáhlý tvar této hrobové jám y
o rozměrech 315 X 80 cm.

»0 Poulik, I. c. tab. X X X V /1.

81 Při výzkumu r. 1948, kdy byla na pohřebišti objevena zcela neobvyklá kum ulace hrobů, bylo v některých
případech chybně interpretováno jejich převrstvování. Poněvadž byly registrovány jednotlivé pohřby samostatně,
odděleně od ostatních, nebyly tenkráte rozpoznány společné hrobové jám y s více individui, jež označuji za hrobky.
Teprve získanými zkušenostmi na nalezišti a revisí již prozkoumaných míst, připadajících v úvahu, byla jejich exi­
stence zjištěna a potvrzena. Je d n á se o skupiny hrobů čís. 76 a 77/48 a 20—25/48.
91b Niederle, Rukověť (1931) 79. T yi, Život 1-1 (1911), 345-346.

70
 Příkladem etážovitého pohřbívání je hrobka s pohřby čís. 193— 195/51: nad kostrou,
spočívající v sarkofágu z kmene stromu na dně hrobu v hloubce 230 cm, byla v hloubce
pouhých 148 cm dřevěná komora s pohřbem relativně mladším. Ještě výše, v hloubce
130 cm, byla další dřevěná komora s kostrou dívky, jež je v této hrobce pohřbem nej­
mladším.
Při etážovitém pohřbívání často porušil pozdější pohřeb kostru staršího hrobu. Do­
kladem toho je hrobka o rozměrech 230 x 140 cm, y níž bylo postupně uloženo 6 indi­
viduí: na dně hrobu, v hloubce 180 cm, spočívala kostra ženy (čís. 158/51), jejíž kosti
byly však částečně zpřeházeny pozdějším pohřbem muže (čís. 157/51). N ad těmito ne­
božtíky, v hloubce 100 cm, spočívala pak kostra mladšího individua (čís. 156/51), která
byla rovněž zčásti porušena pozdějším pohřbem mladíka (čís. 155/51), jenž byl uložen
nad ní. Ještě výše, ale stranou, v hloubce 90 cm, bylo ještě později pohřbeno nemluvně
(čís. 151/51), vedle něhož, avšak v hloubce pouhých 75 cm, byla nalezena kostra dalšího
nemluvněte (čís. 152/51).
Kostrám, pocházejícím ze starších pohřbů, nebyla při pohřbech pozdějších někdy
věnována zvláštní pozornost, neboť kosti celé kostry byly často rozházeny v zásypu hro­
bových jam . T ak v zásypových vrstvách hrobu s dětskou kostrou (hrob čís. 219/51) byly
rozhozeny kosti ženské kostry (hrob čís. 270/51), jež byla nepochybně dříve pohřbena
v téže hrobové jám ě. Podobný úkaz, svého času jistě přímo odpudivý, byl zjištěn v hrobce
o rozměrech 270 X 165 X 250 cm, kde byl starší hrob (čís. 288/51) porušen mladším
pohřbem (hrob čís. 287/51) patrně už v době, kdy byl dříve pohřbený nebožtík ještě
ve stadiu rozkladu: v zásypové hlíně hrobky byly totiž nalezeny kosti celých paží a nohou
ve svém přirozeném sledu, které mohly být takto rozhozeny jen v době, kdy je vazivo
ještě pojilo v celek. Podobně tomu musilo být i s lebkou, která tvořila v zásypu tohoto
hrobu jeden celek s uzavřenými čelistmi a krčními obratli. Analogický případ byl
v menším měřítku konstatován i ve skladu lidských kostí (čís. 143/49), kde spočívaly
v přirozeném sledu kůstky ruky, jež také svědčí o předčasné exhumaci nebožtíka.
Jindy však byla pozůstatkům dříve pohřbených individuí prokazována pietní šetr­
nost. Dokladem toho je na př. hrobka o rozměrech 270 x 230 X 130 cm, na jejímž dně
byl mezi dvěma kostrami dospělých individuí (hrob čís. 227—228/51) upraven sklad
kostí, pocházející z kostry muže, který zde byl pohřben nepochybně už dříve (hrob
čís. 229/51).
Analogie z naší doby by nám snad dovolovaly domněnku, žé jsou tyto hroby hrob­
kami rodinnými. Podobný zjev, ovšem v hrobech pod mohylami, byl zjištěn také na žito-
mirských, volyňských, drevljanských a j. pohřebištích ruských. Při interpretaci tam ní
situace dovozoval L. Niederle, že je v mohylách se 2— 3 kostrami obyčejně hrobka ro­
dinná s pohřbem otce, matky, dítěte a pod. Ruské kurhany s větším počtem pohřbů,
v nichž byli nebožtíci postupně kladeni vedle sebe nebo nad sebou, takže se vytvořilo
několik hrobních etáží, považuje pak za hrobky rodové.92 Podobně klasifikoval kolektivní
hroby-hrobky u východních Slovanů i P. N. Treťjakov93. Hroby, ukládané nad sebou,

Niederle, 1. c., str. 356 a pozn. 2, str. 357 a pozn. 1.

9* Treijakov, Slovanské kmeny, předneseno 10. X I. 1951 v Praze.

71
 nejsou z dřívějších výzkumů ani na Moravě neznámé (Těmice94). Zpravidla se však
objevují až na mladších pohřebištích z X I. století, jako na př. v Citově u Přerova,95
v Bořitově na Blanensku, kde byly v jedné hrobové jám ě dvě kostry nad sebou,96 v Ro-
kytné u Mor. Krumlova, kde byly kostry ve 3—4 vrstvách97 podobně jako na pohřebišti
u Zidlochovic,98 v Předmostí u Přerova99 a j. Jedná-li se však i na těchto pohřebištích
0 skutečné hrobky nebo pouze o koncentraci hrobů do více horizontů, nelze dnes již
rozhodnout. Jedině během výzkumu lze totiž jasně odliŠiti, zda jde o hrobky či pře-
vrstvování hrobů, jaké bylo zjištěno v mnoha jiných případech i na pohřebišti ve Starém
Městě nebo na velkomoravském pohřebišti v Blučině,100 v Dolních Věstonicích101 a j.,
a které je pouhou kumulací hrobů, vyplývající zpravidla z dlouhého trvání pohřebiště
a jeho přeplnění hroby.
Naskýtá se však otázka, zda k hloubení velkých jam pro hrobky vedly ve Starém
Městě pohnutky praktické — snaha vyhnouti se mnohonásobnému hloubení hrobových
jam do tvrdého podloží, nebo cit pro rodinnou sounáležitost, která měla býti zachována
1 v záhrobí. První domněnka nepostrádá při složení půdy v poloze „N a valách“ pravdě­
podobnosti, neboť hloubení hrobových jam do štěrkovitého podloží je i při dnešním
běžném technickém vybavení značně obtížné. Ovšem není také vyloučen ani předpoklad,
že jsou hrobky vskutku pohřebním místem příslušníků téže rodiny. Více jistoty o tom
mohlo by snad přinésti anthropologické studium koster ze dvou nebo více generací,
uložených v téže hrobce. Z archeologických pram enů by svědčila pro tento názor sku­
tečnost, že v téže jám ě hrobky byla — mimo jiné pohřby — uložena dívčí kostra (hrob
čís. 25/48) s náhrdelníkem o 15 bronzových pozlacených korálech žaludovitého tvaru,
a nad ní kostra ženy (hrob čís. 24/48) s náhrdelníkem se čtyřmi korály téhož druhu.
Přitom je dlužno ještě dodat, že podobné korály nebyly dosud nalezeny v žádném
jiném hrobě staroměstského pohřebiště. Snad by se tedy dalo říci, že je možné v těchto
korálech spatřovat „rodinný šperk“, rozdělený ve dva náhrdelníky, jež byly nošeny
ženami (matkou a dcerou ?) téže rodiny.
Pohřbívání do hrobek nebylo však v té době jistě běžné, neboť dosud jich bylo na
staroměstském pohřebišti bezpečně zjištěno jen devět.102 Zda byly jám y hrobů čís. 50/50,
110/50, 163/51 a j. hloubeny ve značných rozměrech také proto, že měly býti hrobkami,
či z důvodů jiných, nedovedu rozhodnout; dá se jen konstatovat, že byla v každé z nich
jen jedna kostra. Podle milodarů, nalezených u koster, uložených ve společných jám ách,
lze dále soudit, že si hrobky budovala jen zámožná vrstva: vždy alespoň některý z nebož­
tíků z téhož společného hrobu byl uložen v rakvi kované železnými pásy, v sarkofágu
z kmene stromu nebo alespoň v dřevěné komoře. Muži, pohřbení v hrobkách, měli

84 Červinka, 1. c. str. 158. Nový pohřeb ve starším hrobě se vyskytl snad i n a pohřebišti v Děvínské Nové Vsi —
Eisner, D. Nová Ves (1952), 233.
86 Knies, Bořitov, ČV M SO IX (1892), 51. Červinka, 1. c. str. 162.
88 Červinka, 1. c., str. 162.
87 Ibid., str. 168.
88 Ibid., str. 170.
88 KHZ, Předmostí, ČV M SO X I I I (1896), 57.
100 Poulik, 1. c., str. 146— 147, plán 140.
101 Poulik, Jižní M orava (1950), 78, plán 76.
102 Srv. na plánu pohřebiště.

72
zpravidla těžší zbraně, a ženy zdobily zlaté nebo alespoň zlacené šperky. Takto zjištěná
zámožnost těchto nebožtíků nepochybně souvisí i s jejich třídním postavením, uvážíme-li,
že v oné době měli jen významnější příslušníci svobodné vrstvy M oravanů právo na
takové vyzbrojení.103 K této skutečnosti se ještě vrátíme později.
Konečně je třeba zjistit původ staroměstského pohřbívání do hrobek. Domnívám se,
že kolektivní hroby východoslovanské nebyly vzorem pro společné pohřby „N a valách“ .
U ruských kmenů jsou totiž nebožtíci pohřbíváni v mohylách, t. j. ve stavbách nad­
zemních, které se při každém dalším pohřbu zvyšovaly nebo prodlužovaly násypem —i
podle toho, byl-li zesnulý položen nad pohřby v původní mohyle nebo vedle nich.104
Podobný zjev konstatoval J. Poulík i na mohylovém pohřebišti se staroslovanskými žáro­
vými hroby v Přítlukách na jižní M oravě.105 N a pohřebišti staroměstském byli však
nebožtíci naproti tomu pohřbíváni do objektů podzemních, a to do jam předem daných
a později neměnných rozměrů. Právě s faktem, že se kapacita mohyly přibýváním
pohřbů zvětšovala, kdežto u hrobek podzemních zůstávala beze změny, souvisí okolpost,
že kostry v kurhanech nebyly nikdy porušeny novým pohřbem, kdežto v hrobkách staro­
městských narušil často další pohřeb kostry hrobů starších. Po vytčení tohoto zásadního,
rozdílu mezi hrobkami a mohylami dalo by se tedy snad uvažovat o tom, že M oravané
převzali současně s okovanými rakvemi, jež podle názoru L. Niederla pocházejí z řím­
ského prostředí,106 i stavbu rodinných hrobek. Ale poněvadž se tato domněnka neopírá
o dostatek přesvědčivého dokladového materiálu, zdá se mi pravděpodobnější, že se stavba
rodinných hrobek na staroměstském pohřebišti, která ostatně zatím nem á analogii z ji­
ných. moravských pohřebišť, vyvinula ze specifických podmínek domácího prostředí —-
z vysoké místní kulturní úrovně, založené na příznivých hospodářských poměrech ve
středním Pomoraví.

4. S k l a d y k o s t í
Samostatnou a zcela zvláštní skupinu pohřbů ve Starém Městě „N a valách“ tvoří
t. zv. sklady, vzniklé druhotným uložením lidských kostí. Při systematickém výzkumu
pohřebiště bylo jich objeveno 47. Jsou projevem úcty k pozůstatkům zemřelých, které byly
exhumovány při výkopu jám y pro nový pohřeb v místech staršího hrobu. Tyto sklady
se ojediněle objevují i ve starších hrobech a v hrobkách, jako na př. sklad kostí čís. 229/51,
který byl uložen na dně hrobky mezi dvěma kostrami pozdějších pohřbů (hroby čís.
227—228/51). Příznačné jsou však až pro střední fázi staroměstského pohřebiště, kdy sr
hroby soustřeďují především ke kostelu.
Sklady kostí jsou buďto úplné nebo částečné. Úplné sklady, obsahující více méně
kosti celé kostry, vznikly nepochybně při výkopu jám y pro nový pohřeb tak, že po­
zůstatky dříve pohřbeného individua byly vybrány, složeny na hromádku a znovu za­
kopány, buďto do samostatné jám y (sklady čís. 142/49, 305/49, 308/49 a j.) nebo do
jám y nově hloubeného hrobu (sklad čís. 236/49 byl uložen v jám ě hrobu čís. 220/49,

108 Vanilek, Prvních tisíc let (1949), 100. Isalenko, Začiatky vzdělanosti (1948), 16— 17.
1M Treíjakov, 1. c.
105 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 69— 70.
108 Niederle, Život I (1911), 356.

73
 sklad čís. 237/49 byl v jám ě hrobu čís. 217/49 \tab. 22]2], sklad čís. 197/51 byl v jám ě
hrobu čís. 196/51 a pod.).
Za sklady částečné označuji ty, u nichž byly složeny na hromádku jen některé kosti
staršího pohřbu, kdežto zbývající část kostry spočívala dále v původním uložení. Tak
na př. ze staršího hrobu čís. 332/49 spočívaly in situ jen kosti levé paže a levé nohy,
kdežto ostatní kosti, jež byly z tohoto hrobu vybrány, byly přiloženy k nohám hrobu
mladšího (čís. 334/49). Jindy, když byl starší hrob porušen jen částečně výkopem nové
jám y, byly kosti z rozhozené části kostry přiloženy k jejím u neporušenému zbytku, který
zůstal dále v původním uložení: tak na př. z kostry muže (hrob čís. 137/49) spočívala
in situ její horní část až po kosti pánevní a k ní byly pak složeny kosti nohou (tab. 13/1),
jež byly vybrány při výkopu mladšího hrobu (čís. 153/49). Ve skladech kostí byla
zpravidla kostra jednoho individua (hroby čís. 49/49, ,102/50, 165/51 a j.), ale vy­
skytly se i sklady, v nichž byly složeny kosti dvou nebožtíků. T ak na př. byly polo­
ženy na téže hromádce kosti muže a dítka (hroby čís. 54—55/49), dvou žen (hroby čís.
176-—177/49), ženy a dítěte (hroby čís. 83—84/49) a pod. Někdy byly ponechány ve
skladech i původní milodary: u skladu čís. 64/49 byla nalezena rolnička, u skladu
čís. 95/49 ležel nůž, u skladu čís. 228/51 zůstala část hrnku, zlomky ostruh, zbytky
vědérka a pod.
V druhotných pohřbech lidských kostí spatřuji již výrazné ovlivnění pohřebních
zvyklostí v poloze „N a valách“ křesťanstvím. Přitom je tento projev piety dokladem
kulturnosti moravských Slovanů, která zejména ve středním Pomoraví předčila soudobý
vývoj ve svém Širokém okolí, jak o tom stále jasněji svědčí nálezy. Neúplné sklady kostí
zaznamenává I. L. Červinka rovněž na řadovém pohřebišti z Nové Dědiny, na němž
se pohřbívalo asi od poloviny X I. do poloviny X II. století,107 a z Knínic u Boskovic,
jež je datováno esovitými záušnicemi,108 tedy z pohřebišť nepochybně již křesťanských.
Proto se zdá pravděpodobné, že původ druhotných pohřbů, tak častých na hřbitovech
v době neinověiší, tkví svými kořeny už na našich časně křesťanských pohřebištích
z IX . až X II. věku.

ORIENTACE HROBŮ

Jiným charakteristickým znakem pohřebního ritu, jejž lze jasně sledovat na staro­
městském pohřebišti, je t. zv. orientace nebožtíka, t. j. zároveň orientace jeho hrobu.
Slované zpravidla pohřbívali své zemřelé noham a k východu a hlavou k západu tak,
aby mrtvý pohlížel k vycházejícímu slunci, jež bylo nepochybně již tenkráte symbolem
pozemského života i víry v jeho pokračování v záhrobí. Stejně jako na všech staroslovan­
ských pohřebištích, převládá tato poloha i ve Starém Městě. Orientace Z—v109 se však
uchyluje velmi často do směru SZ—jv nebo J Z —sv. N a tyto úchylky, souvisící se zdán­

107 Červinka, Nová Dědina, Pravěk, (1927), 10.

108 Červinka, Slované na M oravě (1928), 165. Z dá se, že pietní uloženi lebky ze staršího pohřbu bylo i n a po­
hřebišti ze starší doby hradištní v Děvínské Nové Vsi, Eisner, D. Nová Ves (1952), 243.
108 Velkým písmenem je označena světová strana, k níž směřuje hlava, m alým písmenem pak strana, k níž
směřují nohy a je obrácena tvář nebožtíka.

74
livým ročním pohybem slunce, upozornil již L. Niederle, který je konstatoval na všech
slovanských pohřebištích.110
Dnes nelze sice posuzovat, do jaké míry se orientace jednotlivých hrobů řídila
přesně místem slunečního východu v té či oné roční době, ale jistou přesnost je při tom
určitě možné předpokládat. Z toho plyne, že lze podle těchto přirozených úchylek

Obr. 8. O rientace hrobů na staroslovanském pohřebišti „N a valách“ . — Pitc. 8. Ориентация могил н а старо­
славянском могильнике „ Н а валах“ . — Abb. 8. O rientierung der G räber au f der altslawischen Begräbnisstätte
„N a valách“ .

orientace hrobů stanovití alespoň přibližně dobu, v níž „N a valách“ přibývalo nejvíce
pohřbů — t. j. dobu největší úmrtnosti za rok. Tuto možnost komplikuje však skutečnost,
že se totéž místo zdánlivého východu slunce během roku opakuje dvakrát, takže nelze
stanovití jednoznačně dobu pohřbu na jednotlivé měsíce. Úm rtnost dá se však určití
alespoň přibližně pro jednotlivá roční období. Srovnáním orientace hrobu a místa zdán­
livého východu slunce v té které roční době dojdeme k závěru, že nebožtíci, orientovaní
ve směru: SZ—jv — zemřeli v zimě, SSZ—j w — zemřeli v pozdním podzimu nebo

110 Niederle, 1. c„ str. 359.

75
v pozdní zimě, Z —v — zemřeli v časném jaru nebo v časném podzimu, J Z Z —s w —
zemřeli v pozdním ja ru nebo v pozdním létě, J Z —sv — zemřeli v létě.111
Pro naše statistické přehledy úmrtnosti, které jsou stejně tak či onak jen přibližné,
není ovšem třeba bráti v úvahu, že se azimut slunce každého roku poněkud mění. Efe-
meridy slunce na našem diagramu platí přesně jen pro 50° rovnoběžky na rok 1951
{obr. <9).112 Tyto změny, stejně jako otázka přesné orientace hrobu v době pohřbu
a dublování místa východu slunce během roku, jsou právě fakta, která vylučují napro­
stou přesnost našich závěrů.
A přece lze do odhadů úmrtnosti během jednotlivých ročních dob zavěsti jistý
řád. Za obvyklé polohy nebožtíků, pohřbených staroslovanským pohřebním ritem,
lze považovat jen ty, kde jsou hrobové jám y orientovány ve směru SZ—jv až J Z —sv.
Všechny ostatní polohy je možné klasifikovat jako výjimky [obr. 8). Podle orientace
hrobů, zjištěné ve Starém Městě „N a valách“ , dala se sestaviti tabulka přibližné
tam ní úmrtnosti:

Orientace hrobů Roční doba Počet hrobů %

JZ -sv Léto 29 2,7
S Z — jv Zima 65 6,2
SZZ — j w Pozdní podzim až zima 116 11,-
JZZ — s w Pozdní jaro až léto 153 14,4
Z—v časné jaro nebo časný podzim 608 57,5
Jiná Nelze určit 87 8,2
Celkem 1.058 100,—

Z tohoto přehledu vyplývá, že v poloze „N a valách“ bylo v létě pohřbeno nejméně

individuí, kdežto v časném ja ru a v časném podzimu tam byl pohřben největší počet
zesnulých. Uvážíme-li, že je dodnes právě v těchto ročních obdobích úmrtnost nej-
vyšší, mohli bychom snad usuzovat, že nebožtíci, pohřbem „N a valách“, umírali zpra­
vidla přirozenou smrtí — stářím a nemocemi — v měsících nejškodlivějších lidskému
zdraví, nikoliv násilím bojů a válek. To by snad nasvědčovalo zároveň tomu, že
sídliště k hřbitovu „N a valách“ leželo v klidném zázemí říše velkomoravské. Násilné
úmrtí se dalo „N a valách“ archeologicky zjistit bezpečně jen v jednom případě: v hrobě
čís. 176/50 bylo prvé levé žebro kostry asi 50Ietého muže zezadu proraženo šípem,
jehož železná šipka asi těžce poranila plíce a uvízla v kosti, kde zarezivěla {tab. 71/3,
14/3— 4).
N a slovanských pohřebištích se objevují i hroby, které úchylkou své orientace od
směru Z—v překračují hranice, dané rozpětím zdánlivého pohybu slunce po horizontu
během roku. N a staroměstském pohřebišti byly hroby orientovány vlastně ve všech
směrech. T ak na př. hrob čís. 23/49 nebo 78/50 byl orientován ve směru SSZ—jjv, a hroby
čís. 283/49 a 333/49 dokonce ve směru S—j. Tito nebožtíci byli tedy tváří obráceni více

111 Podrobnosti srv. na diagram u.

Guth-Link, Efemeridy, Hvězd. roč. X X V II (1950), 9—22.

76
 méně k jihu. Naopak zase hroby čís. 61/50 a -174/50 byly orientovány ve směru J W —szz
a hroby čís. 113/49 a 332/49 ve směru J —s, takže nebožtíci byli tváří obráceni k severu.
V těchto a v celé řadě dalších podobně orientovaných hrobů je třeba spatřovat úchylku,
motivovanou rozličně. L. Niederle se domnívá, že v pohřbech s odchylnou orientací je
dlužno spatřovat projev cizího vlivu nebo přímo zemřelé jiných tradic, jiného původu.113
Poněvadž je přítom nost cizinců na středomoravské křižovatce pravěkých obchodních
cest v místech dnešního Starého Města víc než pravděpodobná, není vyloučeno, že
opravdu v těchto hrobech, orientovaných způsobem, cizím slovanskému pohřebnímu
ritu, je možné hledat příslušníky jiného ethnického původu. Při posuzování odchylné
orientace nebožtíků vybavuje se i domněnka, zda nelze snad uvést v souvislost jejich
uložení do směru S—j s analogickou orientací řad gefmánských žárových hrobů.114 Ne­
obvykle orientované hroby nebyly na Moravě zaznamenány po prvé ve Starém Městě,
ale předtím byly již objeveny na pohřebišti v Ostrožském Předměstí,116 v Rebešovi-
cích,116 ve Vitčicích117 a j.
V několika staroměstských hrobech byli nebožtíci uloženi v hrobových jám ách
s orientací sice obvyklou, ale tak, že hlava směřovala k východu a nohy k západu, takže
nebožtík byl obrácen tváří k zapadajícímu slunci (hroby čís. 277/49, 2/50, 111/51 a j.).
í tento zjev se objevuje na Moravě častěji: byl zaznamenán na pohřebišti v Rousínově,118
ve Starém Šaldorfu,119 ve Vícemilicích,120 v Zidlochovicích,121 v Libici v Cechách,122 na
Děvíně a ve Velkém Grobě na Slovensku123 a j. Tyto případy ze Starého Města a z Mo­
ravy vůbec nelze však srovnávat s podobnými úchylkami na pohřebištích ruských, kde
je opačná poloha často vázána na pohlaví zemřelého.124 Zdá se pravděpodobnější, že je
změna v orientaci nebožtíka ze směru Z—v do směru V—z na moravských pohřebištích
stejně cizím elementem pohřebního ritu jako úchylky v orientaci hrobů do směru S—-j
nebo J —s. Tento výklad by se ovšem mohl nahradit i romantičtější domněnkou, že ob­
chodníci a cizinci vůbec, kteří v té době přicházeli do středního Pomoraví z rozličných
zemí, byli při úm rtí v cizině pohřbeni tak, aby byli tváří obráceni k své vzdálené domo­
vině. Konečně je ještě jedna možnost vysvětlení opačné orientace v slovanských hrobech:
podle slov pečerského mnicha Feodosia kladli ve východní církvi mrtvé noham a na
východ, na rozdíl od latinského pohřebního ritu.125 Proto se vybavuje otázka, zda nelze
spatřovat v opačně orientovaných hrobech staroměstských latinské duchovní nebo
alespoň přívržence latinské liturgie.
Jak je vidět, vysvětlují se úchylky od běžné orientace hrobů zatím jen pouhými
113 Niederle, 1. c., str. 360.
1M Bohm, K ronika (1941), 459.
115 Červinka, 1. c., str. 155.
118 Ibid., str. 156.
>» Ibid., str. 159.
118 Ibid., str. 156.
118 Ibid., str. 157.
180 Ibid., str. 158.
181 Ibid., str. 170.
188 Turek, Libice (1946), 50.
188 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V II I (1950), 47.
188 Niederle, 1. c., str. 363.
188 Ibid. pozn. 3. V opačně orientovaných hrobech vidí pohřbené kněze i A. gelnitius, Výzkum valu (1945), 10.

77
dohady, které pro nedostatek důkazů nelze ještě bráti jako fakta; větší jistotu by mohla
vnést do tohoto problému snad jen revise dosavadních výzkumů slovanských pohřebišť
v Československu, jejíž výsledky by se mohly stát spolehlivější základnou konečného
řešení.

POLOHA KOSTER

Nebožtíci jsou na staroměstském pohřebišti uloženi převážně naznak, v poloze na­

tažené, s lebkou na týlu (tab. 20/2), s rukam a podél těla a nohama těsně vedle sebe
(hroby čís. 48/49, 109/50, 188/51 a j . ; tab. 9j4, 12/4 ) . Je to opět znak jednotného pohřeb­
ního' ritu, rozšířeného u všech Slovanů. Podobně jako na jiných pohřebištích, objevují
se však i „N a valách“ rozličné odchylky v poloze jednotlivých údů nebo celého těla.
Lebky některých koster se uchylují z týlní polohy na pravý (hroby čís. 23/49, 85/50,
164/51 a j.; tab. 10/1, 2 2 \í) nebo na levý spánek (hroby čís. 349/49, 94/50, 82/51 a j . ;
tab. 10j3, 7(4). Jindy jsou skloněny k hrudi (hroby čís. 283/49, 15/51,98/51 a j.),a n ě k d y
zvřácený nazad (hroby čís. 14/49, 57/50, 144/51 a j.). Některé z těchto poloh, jako
zvrácení lebky, rozevření čelistí (hroby čís. 214/49, 155/50, 242/51 a j.) a uchýlení
lebky na tu či onu stranu (hroby čís. 2/48, 57/49, 56/51 a j.), byly nepochybně vyvolány
druhotně, hnilobným procesem a tlakem zásypové hlíny. Avšak k evidentně spánkovým
polohám (hroby čís. 91/50, 69/51, 290/49 a j.) nebo ke sklonu lebky k pravému (hroby
čís. 12/51,95/51, 181/51 a j.), jindy k levému ram eni (hroby čís. 172/49, 10/51,94/51 aj.)
došlo jistě při úpravě nebožtíkova těla v době jeho pohřbu.
Kosti natažených paží se zdají býti v některých hrobech podstrčeny pod pánevními
kostmi (hroby čís. 129/50, 10/51, 223/AZ a j.; tab. 10j i , 4). Tato poloha vznikla však
tím, že pánevní kosti, které se rozklesly, překryly pak paže, původně těsně přiléhající
k tělu zesnulého. Častěji se objevují hroby, u nichž buďto levá (hroby čís. 161 /AZ,
13/49, 86/50 a j.), jindy pravá ruka (hroby čís. 148/AZ, 200/49, 189/50 a j.) nebo obě
ruce (hroby čís. 202/AZ, 120/50, 80/51 a j.; tab. 22/1 ) jsou vloženy do klína. Zcela
ojediněle byly prsty do klína složených rukou pevně spiaty (hrob čís. 91/50). V některých
hrobech se vyskytly kostry, jež měly jednu paži nataženou a druhou položenou na prsa
(hroby čís. 219/AZ, 70/50, 242/51 a j.). V jednom případě byly obě ruce složeny na hrudi
(hrob čís. 117/50). Jen výjimečně měl nebožtík jednu ruku (hroby čís. 198/AZ, 187/51,
203/AZ a j.) nebo obě ruce (hrob čís. 185a/AZ) podložené pod hlavou. Velmi vzácně se
vyskytují i kostry, jejichž paže byly od těla poněkud odsunuty (hroby číš. 159/50, 9/NS)
nebo přímo ohnuty do boku (hroby čís. 39/49, 59/49).
Méně úchylek se objevuje v poloze nohou, které byly u většiny koster na staroměst­
ském pohřebišti nataženy podél sebe. Jen zcela ojediněle byly kosti nohou překříženy
(hroby čís. 11/AZ, 24/48, 58/51 a j.). V několika hrobech, kde ležel nebožtík naznak,
byly nohy v kolenou pokrčeny do prava (hroby čís. 296/AZ, 69/49, 58/50 a j.) nebo do
leva (hroby čís. 68/49, 204/49, 192/50 a j.). Všechny tyto úchylky v poloze rukou a nohou
mají četné analogie na jiných slovanských pohřebištích.126

128 Niederle, 1. c., str. 365 a pozn. 2, 366. Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 72.

7«?
 Z polohy koster „N a valach“ lze však vytěžiti poznatek, přispívající do jisté míry k da­
tování hrobů. V hrobech starších, ještě „pohanského charakteru“ , leží kostry vždy přísně
podle rituálních zvyklostí: naznak, s lebkou na týlu, s rukam a těsně podél těla a nohama
nataženýma. V hrobech mladších, a zejména nejmladších, jež jsou někdy již bez milodarů,
— snad z pokročilejší fáze christianisační, objevují se jednak rozličné úchylky v poloze
lebky, jednak, a to hlavně, úchylky v poloze rukou, jež bývají často složeny do klína.
Zvlášť je však třeba zmíniti se o některých hrobech, které se svou polohou .vymykají
z běžných úchylek. V hrobě čís. 15/48 ležela kostra ženy s rukam a ohnutýma do boků
a noham a silně rožkleslýma (tab. 11)2). Bylo by však jistě ukvapené vysvětlovat toto
uložení nebožky podle zprávy Fadlánovy,127 Maurikiovy128 nebo Mas’údiho.129 V jiných
hrobech (čís. 329/49 a 32/51 ; tab. 21)2) byli pohřbeni starci, jejichž levá noha byla nata­
žena, kdežto pravá tak ohnutá, že kolenem dosahovala k pravému lokti. Tato nepřirozená
poloha nemohla vzniknout jinak než násilím, snad přímo připoutáním nohy k tělu ; dů­
vody toho jsou ovšem již mimo dosah archeologického pozorování, ale nelze vyloučiti, že
souvisí s vampyrismem. V hrobě čís. 37/St ležela zase kostra, jejíž obě nohy byly v kole­
nou tak do výšky pokrčeny, že se opíraly chodidly o dno jám y. Mimo tyto výjimečné polohy
nebožtíků, ležících naznak, byly objeveny ojediněle i kostry, spočívající na pravém (hroby
čís. 52/51, 319/AZ; tab. 10/2) nebo na levém boku (hroby čís. 320/AZ, 36/St), s nohama
pokrčenýma v kolenou. L. Niederle uvádí skrčenou polohu koster z řady slovanských i
českých pohřebišť, avšak příčinou těchto úchylek se blíže nezabývá. Sám se domnívám, že
tato poloha nebožtíků na staroměstském pohřebišti souvisí spíše s přirozenou polohou
zemřelého nebo s povrchností při jeho ukládání do hrobu než s jakýmsi ohlasem pravě*
kého pohřbívání ve skrčené poloze nebo jiným i rituálním i pohnutkami. K tomuto názoru
mne vede skutečnost, že hroby s kostrami v poloze „skrčené“ patří k nejmladším pohřbům
„Na valách“ , a okolnost, že leží již daleko od středu, na okraji pohřebiště.
Samostatnou zmínku si zaslouží hroby, v nichž kosti nohou spočívaly zpravidla v pů­
vodním uložení, kdežto kosti trupu byly zpřeházené (hroby čís. 291/49, 187/51, 255/51,
11/AZ a j . ; tab. 13)2, srv. i tab. 13)4, 14)3, 8)3 a j.) , jako tomu bylo na příklad v hrobě
čís. 282/49: klíční kost ležela v pánvi, dolní čelist mezi chodidly, dlouhé kosti rukou ria
kostech holenních, obratle a křížová kost na hrudi a pod. Stejně zpřeházeně ležely i milo­
dary. Poněvadž hrob čís. 282/49 byl snad nejbohatším hrobem na staroměstském pohře­
bišti vůbec, nehledě k tomu, že v žádném z takových hrobů nebylo pozorováno druhotné
kopání, nedá se tu jistě mluvit o „vykrádání“ hrobů, při němž by mohlo dojít k porušení
původní dislokace kostí. Stejně nelze uvažovat o „rozčtvrcování“ nebožtíkova těla v sou­
vislosti s vampyrismem, neboť zde nejsou zpřeházeny celé údv. jejir.hžJcnsti by leželv
y eWli^ al p kosti iednotlivA Podohnoii šitliaeTzaznarnpnává i J . Eisner
na pohřebišti v Děvínské Nové Vsi v hrobech (původně snad dutých), které označuje
za „zřícené“ a domnívá se o nich, že se v nich nebožtíci pohřbívali vsedě. Při sesutí
horní poloviny těla došlo pak ke zpřeházení kostí.130

187 Niederle, 1. c., str. 251.

128 Niederle, Život I (1911), 248.
128 Ibid., str. 255.
180 Eisner, D. Nová Ves (1952), 240.

79
 V takovýchto hrobech ve Starém Městě však neukazovalo nic na zvláštní úpravu
pro pohřeb vsedě, neboť hrobové jám y měly naprosto obvyklé rozměry i tvar. V žádném
z nich také nebyly zjištěny nejmenší zbytky po kůlech, které by podpíraly sedící trup
nebožtíkův. Proto bych přemisťování kostí a milodarů ve Starém Městě neuváděl v sou­
vislost s pohřbíváním vsedě, ale spíše s posuny půdy, případně s hnilobným procesem
v některých hrobových jám ách, kde se kolem těla nebožtíkova aspoň po jistou dobu
uchovala dutina (komorový hrob, hroby s rakví a p o d .): zde pak mohlo dojít ke změně
původního uložení postupným sesouváním hlinitých vrstev do takové dutiny, proudem
spodní vody, pronikáním kořenů nebo zásahy drobných živočichů (krtků, myší, žab —
kostra žáby byla v hrobě čís. 177/50).
I když se osteologický m ateriál z pohřebiště „N a valách“ poměrně dobře uchoval,
přece do statistiky o poloze koster {obr. 9) pojímám jen ty hroby, v nichž byla poloha
spolehlivě zjistitelná. V četných případech se uchovaly z kostry, zejména v dětských
hrobech, jen nepatrné zbytky kostí (hroby čís. 18/49, 105/50, 29/51 a j .; tab. 19/1 — 2,
12/4), jindy jen zoubky (hroby čís. 312/49, 18/51, 192/51 a j . ; tab. 20/1), nebo z kostry
nezbylo vůbec nic (hroby čís. 102/49, 142/51, 265/51 a j . ; tab. 9/1, 15j2). Tyto hroby
byly rozpoznány jen podle tvaru a zásypu jám y nebo podle milodarů, rozlpžených na
jejím dně. Poněvadž několik z těchto úplně ztrávených koster bylo i bez milodarů, lze
zcela právem předpokládat, že vůbec nemohla být zaznam enána řada hrobů, zejména
dětských, jež byly uloženy ve vrchních promíšených vrstvách, kde se hrobové jám y ne-
rýsovaly. Z tohoto důvodu je třeba počítat s tím, že je počet individuí pohřbených v po­
loze „N a valách“ ve skutečnosti jistě větší než počet hrobů, zjištěných při výzkumu.

ROZLOŽENÍ MILODARŮ V HROBECH

Archeologický materiál, objevovaný v hrobech, rozděluji na milodary a na (dokla­

dové předměty.;*K.ladení milodarů k tělu zesnulého je součástí pohřebního obřadu,
kterou v IX . a X. století nevykořenilo v našich zemích ani křesťanství. U východních
a jižních Slovanů, jak uvádí L. Niederle, bylo kladení milodarů do hrobů církví dokonce
sankcionováno.1^ Proto za milodar považuji každý předmět, který byl k nebožtíku při­
ložen, ať již pocházel z jeho osobního majetku nebo neiJNejsou proto milodarem jen
potraviny, vložené do hrobu, ale i nádoby, zbraně všeho druhu, nástroje, hračky a ty
šperky, jimiž nebyla zesnulá přímo ozdobena. Naopak milodarem nejsou náušnice ve
vlasech, součásti obuvi a oděvu — knoflíky, přezky a nákončí pásu, brože, jehlice, ná­
hrdelníky, prsteny a pod. Stejně nelze označit za milodar železné .hřebíky, skoby a._pá-

181 Niederle, 1. c., str. 243.

Obr. 9. Poloha koster na pohřebišti „N a valách“ . (čísla uvádějí počet individuí, spočívajících v té či oné poloze.) —
Puc. 9. Положение костяков в могильнике „ Н а валах“ . (Цифры показывают число покойников, лежащих в том
или другом положении). — Abb. 9. Lage der Skelette auf der Begräbnisstätte „N a valách“ . (Die Zahlen geben
die Anzahl der Individuen an, die in dieser oder jen er Lage ruhen).

80
____ J f - j O 10 s j ^ p & « '» |0 **

" " ^ ^ whkw I s Q M

........f c > 08
/ V V
J аш и и Л С ) a

------------------ ^
. v y ň - Ч о • *— ^ Í 5,w m ,,\ O s í

— v o íx - \
—* < # i **,^ ‘iii**i | o **
— A , ^ • 'Ц } "l 41
7 "* 1 j n i i t u |i ( r>^ л

- ^ = f t ........ { O ^

= C ^ 3 '7 * ^ 0 м 7 " ^ « i i i i i |[ ^ ) 2
^ v

Д
-------- ^ 0 »т ш ,1 г ~ \ j$
sová kování rakví, zbytky kůže a textilu, které jsou jen dokladem toho, že nebožtík byl
oblečen a uložen v rakvi. Je možné snad nam ítnout, že některé předměty denní potřeby,
jako nože, ocílky, břitvy a jiné utensilie, nelze pokládati za milodar, neboť mohly být
prostě obsahem kapsáře zesnulého. Dále však uvedu doklady, že tomu tak není, alespoň
ne vždy.

1. H l i n ě n é n á d o b y :
na staroměstském pohřebišti byly v 97 hrobech nalezeny celkem 104 nádoby, z nichž je
98 hradištních hrnků a 6 rozličných kusů keramiky t. zv. byzantské. V 77 hrobech
byl k nebožtíku přiložen jen jeden hradištní hrnek (hroby čís. 56/48, 87/49, 148/51 a j.)
a ve čtyřech hrobech jen byzantské nádoby (hroby čís. 21/AZ, 113/AZ, 309/49, 312/49).
Ve dvou hrobech byly uloženy dva hradištní hrnky (hroby čís. 80/48 a 21/St; tab. 814),
v dalších dvou hrobech hradištní hrnek s byzantskou nádobkou (hroby čís. 56/48,267/51)
a v jednom hrobě dokonce čtyři hradištní hrnky (hroby čís. 318/AZ). V dalších 11 hrobech
byly hliněné hrnky spolu s dřevěnými vědérky. Při ukládání hliněných nádob do hrobů
se nebral zřetel na pohlaví nebo na věk zesnulých, neboť byly nalezeny u 64 koster
dětí, u 14 koster mužů, u 4 koster žen a u 22 koster dospělých individuí, jejichž
pohlaví nebylo určeno. Podobně nebylo jednotné ani umístění nádob v hrobě (obr.
10/2 ), neboť byly nalezeny:
za lebkou v 10 hrobech (čís. 4/48, 238/49, 9/50 a j.),
vpravo od lebky ve . . 2 hrobech (čís. 67/50 a 274/AZ),
vlevo od lebky ve . . . 3 hrobech (čís. 56/48, 9/50, 274/51),
u pravého boku ve . . 2 hrobech (čís. 102/49 a 135/51),
u levého boku v . . . . 1 hrobě (čís. 318/AZ),
u pravého kolena v . . . 1 hrobě (čís. 277/49),
u levého kolena v . . . 1 hrobě (čís. 107/49),
u pravé nohy v . . . . 6 hrobech (čís. 93/49, 35/51, 113/AZ á j.),
u levé nohy v ................6 hrobech (čís. 55/48, 164/51, 308/AZ a j.),
mezi chodidly ve . . . . 3 hrobech (čís. 66/49, 280/51, 318/AZ),
za chodidly v 41 hrobech (čís. 56/48, 79/51, 52/AZ a j.),
pod kostrou ve . . . . 2 hrobech (čís. 238/AZ, 318/AZ),
v umístění nezjištěném ve 26 hrobech (čís. 34/AZ, 43/AZ, 79/AZ a j.), neboť byly
objeveny většinou při záchranných výzkumech.

Hrnky v hrobech zpravidla stály. U sedmi koster ležely na boku (hrob čís. 63/48,
119/49, 289/51 a j.), ale tato poloha je sotva původní, poněvadž mohla být lehce
způsobena tlakem zásypové hlíny. Toto vysvětlení však nelze aplikovat na čtyři hroby
(čís. 26/48, 9/50, 35/50, 280/51), kde byl hrnek evidentně postaven dnem vzhůru; tu se
asi jedná o pohřební zvyk, jehož smysl nám dnes již uniká. Zcela výjimečný případ byl
zjištěn v hrobě čís. 170/51, kde u levého chodidla kostry stálo vědro, do něhož byl vložen
hrnek, obrácený rovněž dnem vzhůru (tab. 20j 4). V případech, kdy v hrobě byly dvě
nádoby, stály buďto vedle sebe (v hrobě čís. 80/48 za chodidly) nebo odděleně (v hrobě
čís. 56/48 a 267/51 stál jeden hrnek za hlavou, druhý za chodidly). V hrobě čís. 318/AZ,

82
ножей, посуды, секир, копий и серег в могилах „ Н а валах". — Abb. 10. V erteilung von Messern, Gefässen,
Äxten, Speeren, Lanzen und O hrringen in den G räbern d er Begräbnisstätte „N a valäch“ .

83
kde byly čtyři hrnky, stál jeden za lebkou, druhý nad chodidly, třetí u levého boku
a;čtvrtý pod kostrou.

2. V ě d r a

podobná pozorování platí i o umístění věder, jichž bylo nalezeno 53. Ve 40 hrobech
stálo jen vědro, kdežto do 11 hrobů byl kromě vědérek přiložen i hliněný hrnek. Roz­
ličně umístěná vědérka bylo možno zaznam enat:

za lebkou ve . . 3 hrobech (čís. 21/49, 89/49, 132/51),

vpravo od lebky ve 3 hrobech (čís. 196/51, 200/51, 274/AZ),
vlevo od lebky v 1 hrobě (čís. 269/49),
u levého boku ve 4 hrobech (čís. 30/48, 191/51, 272/51, 66/AZ),
u levého kolena v 1 hrobě (čís. 265/51),
u levé nohy v . 8 hrobech (čís. 55/48, 107/49, 119/AZ a j.),
u pravé nohy v 11 hrobech (čís. 266/49, 116/51, 1 2 2 /A Z aj.),
mezi chodidly v 1 hrobě (čís. 277/49),
za chodidly ve . 14 hrobech (čís. 112/49, 146/50, 295/AZ a j.),
na těle v . . . 1 hrobě (čís. 11/AZ),
v umístění nezjištěném ve 14 hrobech (čís. 112/49, 233/51, 295/AZ a j.), neboť bylá
objevena většinou při záchranných výzkumech.

Byl-li v hrobě uložen s vědérkem i hliněný hrnek, pak obě nádoby stály buďto vedle
sébe (v hrobě čís. 55/48 a 63/48 u levé nohy, v hrobě čís. 156/49 a 287/51 za chodidly,
V; hrobě čís. 274/AZ vpravo od lebky) nebo odděleně (v hrobě čís. 107/49 stálo vědro
u levé nohy a hrnek u levého kolena \tab. 12J4], v hrobě čís. 277/49 stálo vědro u pravé
nohy a hrnek u pravého kolena, v hrobě čís. 272/51 stálo vědro u levého boku a hrnek
za chodidly, v hrobě čís. 316/51 stálo vědro u pravého a hrnek u levého chodidla).
Umístění vědra a hrnku v hrobě čís. 170/51 bylo již uvedeno u hliněných nádob a poloha
vědra a hrnku v hrobě čís. 228/51 nebyla zjištěna. Analogií k hrnkům, postaveným dnem
vzhůru, je vědérko v hrobě čís. 22/48, postavené dnem vzhůru u pravé nohy.

3. J i n é d ř e v ě n é n á d o b y :

v hrobě čís. 291/51 ležely u levé nohy kostry fragmenty dřevěné čutory. Méně výrazné
zbytky, pravděpodobně z nádoby téhož druhu, byly nalezeny i v hrobě čís. 13/50 vedle
hliněného hrnku za chodidly kostry. V hrobě čís. 126/51 byla zase část dřevěného talíře.
Z celkového přehledu rozložení nádob n a staroměstském pohřebišti vyplývá, že
byly většinou ukládány u nohou, méně často u hlavy kostry, a ojediněle i na jiných
místech. Rozličné umístění nádob bylo již častěji zaznamenáno na moravských pohře­
bištích, ale nebylo dosud zpracováno statisticky. Tak hrnky v nohách hrobu byly na
pohřebišti v Držovicích,132 v Prostějově,133 v Rousínovci134 a j., u pravé nohy a u pravé

138 Červinka, Slované na M oravě (1928), 150.

133 Ibid., str. 155.
134 Ibid., str. 156.

84
ruky v Pustiměři,135 u levé ruky v Rousínovci,136 u pravého kolena ve Vitčicích,137 mezi
chodidly v Kyjově,138 za hlavou v Celechovicích139 a pod.

4. M e č e :
podle polohy pěti mečů z pohřebiště „N a valách“ lze v podstatě rozděliti hroby s touto
zbraní ve dvě skupiny. Do prvé řadím hroby čís. 119/AZ a 190/50 (tab. 8/2), v nichž
spočíval meč na kostech pravé nohy, a hrob čís. 116/51, kde meč ležel podél pravého
boku nebožtíka od pasu k nohám. Do druhé skupiny patří pak hrob čís. 277/49, v němž
meč ležel na pravé polovině nebožtíkova těla tak, že se jeho rukojeť dotýkala dolní
čelisti a hrot směřoval k pravému kolenu (tab. 8/1). Poněvadž byl v prvé skupině hrobů
nález meče vždy spojen s nálezem ostruh, domnívám se, že je třeba spatřovati v nebož­
tících zde pohřbených jezdce, kteří si zavěšovali meč k pasu, kdežto ve skupině druhé
byli pohřbeni patrně bojovníci pěší (bez ostruh), nosící meče přes plece.140 Analogie pro
zavěšení meče k pasu byla zjištěna v hrobě s ostruhami u Jarohněvic,141 kdežto analogie
k zavěšování meče přes plece byla zaznam enána u koster bez ostruh v Blučině,142..v Bole-
radicích,143 v Dobšicích (omylem ve St. Šaldorfu)144 a ve Zdánicích.145
Proti uvedené domněnce je ovšem třeba uvést hrob ze Zlutav (omylem z N apa­
jedel146), v němž meč ležel od ram ena pravé ruky podél těla až k polovině lýtkové
kosti, přestože nebožtík byl vybaven ostruhami. Naopak neodporuje mému hypothetic-
kému vysvětlení rozdílné polohy mečů u koster objev pátého meče ve staroměstském
hrobě čís. 223/51: u kostry nebožtíka, ozbrojeného ostruhami, ležel meč tak, že jeho
rukojeť byla stranou na úrovni temene lebky a čepel směřovala podél pravé ruky ke
kolenu. Meč byl tedy umístěn podél horní poloviny trupu, jak bylo předpokládáno
pro hroby pěších bojovníků. Z celkové situace v hrobě čís. 223/51 bylo však zřejmé, že
meč byl k nebožtíku pouze přiložen, neboť při jeho zavěšení přes plece by nemohla býti
rukojeť stranou od těla a na výši lebky. Plné potvrzení nebo vyvrácení uvedené hypo-
thesy by ovšem bylo možné jen revisí a přehledem polohy mečů v hrobech jiných slovan­
ských oblastí, jež mohou poskytnouti jistě více dokladů pro rekonstrukci zavěšování
výzbroje a pro rozdíly ve výstroji slovanských jízdních a pěších bojovníků.

5. S e k y r y :
v 27 staroměstských hrobech bojovníků byly nalezeny sekyry, ale u šesti z nich nebyla
zaznamenána jejich poloha (hroby čís. 18/AZ, 20/AZ, 80/AZ aj.). V 19 hrobech ležely

888 Ibid.
888 Ibid.
88’ Ibid., str. 159.
188 Ibid., str. 152.
188 Ibid., str. 149.
880 Hrubý, Meče, Čas. Mor. Mus. X X X V (1950), 308— 318.
888 Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 14 s obr.
888 Poulik, Blučina (1941), 9.
•888 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 50.
888 Vrbka, Znaim er W ochenblatt 75 (1924), 63. Červinka, 1. c., str. 157.
888 K W , M. C. G. (1890), 263.
888 Bachmánek, Rukopisná nálezová zpráva v museu v Napaiedlích. Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 40.

85
po pravé straně a jen ve dvou po levé {obr. 1013). Po pravé straně nebožtíka byly na roz­
ličných místech: ve dvou hrobech u chodidla (hroby čís. 86/48, 265/51), v jed n o m u lýtka
(hrob čís. 207/51), u jedné kostry pod kostí stehenní (hrob čís. 86/51), ale nejčastěji —
v 10 hrobech — byly u kolena (hroby čís. 19/48, 251/51, 124/AZ a j.). V jednom případě
(hrob čís. 223/51) byla sekyra u levého kolena. Všechny tyto sekyry ležely tak, že ucho­
valé zbytky topora směřovaly k pravé nebo k levé ruce, takže vzbuzovaly dojem, že
toporo skutečně spočívalo v dlani zemřelého. U tří koster byly však sekyry opačně
orientované a ležely u pravé (hroby čís. 287/51 a 289/51) nebo u levé dlaně (hrob čís.
272/51). Tato orientace sekyry (toporem k nohám) je v těchto třech hrobech zjištěna
bezpečně, kdežto v dalších třech hrobech (čís. 64/50, 225/AZ, 295/AZ), kde byla sekyra
u pravého boku, je jen pravděpodobná. T ak či onak svědčí tato pozorování ze staro­
městského pohřebiště o tom, že se sekyry nedržívaly vždy za toporo, ale byly někdy
nošeny naopak — po způsobu t. zv. valašek. Zvláštní zmínku zasluhuje i poloha sekyry
v hrobě čís. 190/50, jež byla do země zaseknuta u pravého kolena, a sekyra z hrobu čís.
223/51, zaseknutá do země u levého kolena. Ve všech hrobech systematického výzkumu
byla pouze jedna sekyra, ale Ant. Zelnitius uvádí z hrobu čís. 21/AZ nález dvou sekyr.
Ze starších nálezových zpráv je patrné, že se rozdíly v umístění sekyr ojediněle
vyskytovaly i na jiných moravských pohřebištích. V Ostrožském Předměstí ležela sekyra
u levého boku kostry,147 v Uh. Brodě u levé nohy nebožtíka,148 ve Vrbce149 a ve Zdá-
nicích u p ravé ruky,160 v Prostějově u pravé nohy,151 v Luhačovicích u pravého kolena162
a pod. y
6. O s t r u h y :
„N a valách“ byly nalezeny ostruhy ve 43 hrobech v původním uložení a ve čtyřech
hrobech v uložení druhotném. Je pozoruhodné, že u koster s ostruhami, jež jsou příznač­
ným atributem staroslovanských jízdních bojovníků, nebyly vždy nalezeny těžké zbraně
— meče a sekyry. O struhy s těmito zbraněmi se vyskytly jen v 16 hrobech, kdežto ve
27 hrobech byli pohřbeni jezdci bez těžkých zbraní. V 35 hrobech ležely ostruhy mezi
kůstkami nohou (hroby čís. 19/48, 140/50, 96/AZ a j.) jako důkaz, že byly původně
upevněny na obuvi nebožtíka. Ale objevily se i úchylky: v hrobě čís. 307/49 byly dětské
ostruhy u lebky asi 51etého chlapce,v hrobě čís. 116/51 a 119/AZ ležely stranou od levého
chodidla a v hrobě čís. 124/AZ u kolena. Tyto hroby jsou opět dokladem toho, že se
ostruhy někdy jen do hrobů přikládaly. Zpravidla byl v hrobě vždy pár ostruh, avšak
Ant. Zelnitius zaznamenává ve čtyřech hrobech nález jen jedné ostruhy (hroby čís.
44/AZ, 58b/AZ, 295/AZ a 2/NS). Toto konstatování je však třeba bráti s reservou,
neboť tyto ojedinělé ostruhy pocházejí z hrobů, stržených do pískoviště v době záchran­
ného výzkumu. Dlužno však zároveň i podotknout, že v hrobě na Děvíně měl nebožtík
ostruhu jen na levé, v hrobě ve Velkém Grobě na Slovensku jen na pravé noze, a že

147 Červinka, Slované na M oravě (1928), 155.

148 Ibid., str. 149.
148 Ibid., str. 146.
160 Ibid., str. 159.
181 Ibid., str. 155.
158 Ibid., str. 146.

86
 I. L. Červinka také uvádí nález jen jedné ostruhy z hrobu u Tlumačova.163 Tento úkaz
by mohl být vzdáleným ohlasem zvyku jezdců keltských a germánských, kteří nosili jen
jednu ostruhu.154 V hrobě čís. 124/AZ byly podle zprávy A. Zelnitia tři ostruhy a
v hrobech čís. 119/AZ a 50/50 byly dokonce 2 páry ostruh. U tří hrobů (čís. 44/AZ,
58b/AZ a 85/AZ) nebylo umístění ostruh jasně rozpoznatelné. V hrobě čís. 228/51 byly
ostruhy ponechány ve skladu kostí z kostry muže a v hrobě čís. 37/49 a 261/49 byly
nalezeny zlomky ostruh v zásypu hrobových jam . Ze zásypu hrobu pochází pravdě­
podobně i zlomek ostruhy, nalezený pod pravou lopatkou kostry z hrobu čís. 247/49.
Ze situace zjištěné ve staroměstských hrobech s jistotou vyplývá, že někteří nebožtíci
byli pohřbeni s ostruhami připevněnými k obuvi, kdežto k jiným zesnulým byly ostruhy
do hrobu přiloženy jako milodar. Toto pozorování nebylo dosud zaznamenáno —
pokud je mi známo — při výzkumu jiných staroslovanských pohřebišť moravských, kde
byly ostruhy objeveny vždy jen na nohou kostry, jako v Částkově,165 v Uh. Brodě,166
v Prostějově157 a j.

7. K o p í , o š t ě p y a š í p y :
dálkových zbraní bylo nalezeno na staroměstském pohřebišti tak málo, že z jejich
polohy v hrobě nelze vyvodit žádný obyčej {obr. 10j3). Tak v hrobě čís. 119/AZ byla
nalezena dvě kopí, z nichž jedno leželo po pravé, druhé po levé straně lebky. Analogické
uložení je známo z hrobu v Pustiměři,158 kde kopí leželo u pravého spánku, a z hrobu
v Jarohněvicích,159 kde spočívalo u levého spánku nebožtíka. Kopí v hrobě čís. 154/AZ,
nalezené po pravé straně kostry asi v místech pánve, leželo tak, že hrotem směřovalo
k lebce. Nelze rozhodnouti, zda do hrobu dané kopí bylo tak krátké, nebo zda bylo
k nebožtíku přiloženo přelomené, když dřevce — podle rozměrů hrobové jám y a polohy
hrotu — bylo sotva 100 cm dlouhé.
Oštěpy v hrobech „N a valách“ ležely opačně, takže jejich železné hroty kuželovi­
tého tvaru směřovaly k chodidlům, a byly vždy u pravé nohy nebožtíka (hrob čís. 77/48,
163/51). Zdá se, že podobné byl uložen i oštěp z hrobu u Rousínova.160
Železné hroty šípů ležely buďto u pravého kolena (hroby čís. 349/49, 190/50), mezi
stehenními kostmi (hrob čís-. 203/51) nebo i vpravo od lebky (hrob čís. 119/50). Šipka
v hrobě čís. 176/50 byla vražena do prvého levého žebra nebožtíkova. Zbytky luku ne­
byly v hrobech rozpoznány, nelze-li ovšem bronzový násadec, nalezený v hrobě čís.
291/51 nad pravým chodidlem nebožtíka, považovat za jeho koncové kování.

144 Ibid., str. 158. Dle referátu C. Kraskovské na konferenci v Liblicích 1952.
164 Bohm, Kronika (1941), 439, 461. Po jedné ostruze byli vybaveni i jezdci n a novoveském pohřebišti. J . Eisner
se domnívá, že tento zvyk vyplývá asi ze styků s Bavory, kteří béhem V I.— V III. století nosili ostruhu je n n a levé
noze, Eisner, D. Nová Ves (1952), 304.
144 Červinka, 1. c., str. 145.
144 Ibid., str. 149.
147 Ibid., str. 155.
144 Ibid., str. 156.
144 Pfikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 15, obr. 3.
140 Červinka, Slované na M oravě (1928), 156, obr. 29/9.

87
 8. Š t í t y :
v několika hrobech byly rozličné zbytky dřeva, kůže a železného kování, o nichž nelze
s určitostí rozhodnouti, zda pocházejí z rozpadlého ochranného štítu nebo z jiných,
blíže nerozpoznaných předmětů. Lze-li však v těchto nálezech vskutku spatřovat zbytky
štítů, pak v hrobě čís. 223/51 ležel tak, že překrýval pánevní kosti a dosahoval až ke
kolenům; v hrobě čís. 224/51 kryl levou polovinu pánve; v hrobě čís. 199/51 ležel od
levého lokte přes levé rameno. Ant. Zelnitius uvádí zbytky železného kování štítu
z hrobu ěís. 119/AZ, ale o jejich umístění se v textu nezmiňuje; kresebně je umisťuje
nad břišní partii nebožtíka.161 Analogické zbytky štítů nemohu z našich nálezů uvést,
neboť nebyly dosud na moravských pohřebištích slovanských zaznamenány, jak uvádí
i I. L. Červinka.162

9. S r p y :
ve staroměstských hrobech byly rozličně umístěny, ale nejčastěji ležely u levého boku
(hroby čís. 26/48, 295/AZ, 330/AZ). Ojediněle byl nalezen i u pravého boku (hrob čís.
315/AZ), jindy v místech břicha (hrob čís. 122/51), na levé pánevní kosti (hrob čís.
277/49) nebo na levé straně hrudi (hrob čís. 277/51). Umístění srpů po levé straně
nebožtíka tedy převládá, i když poloha srpů ve dvou hrobech (čís. 59/AZ a 110/AZ)
nebyla zjištěna.
Je pozoruhodné, že srp není výhradně milodarem hrobů žen a dívek (hroby čís.
26/48, 122/51, 315/AZ a j.), jak by se dalo z jeho funkce usuzovat. Srpy byly sice v žen­
ských hrobech i na jiných pohřebištích, jako v Rousínovci,163 v Šardičkách164 a j., ale
často se objevují také v hrobech mužů. Ve Starém Městě se vyskytoval společně s mečem
(hrob čís. 277/49; tab. 8/1), se sekyrou (hrob čís. 295/AZ) nebo alespoň s ocílkou (hrob
čís. 330/AZ). Tento úkaz se opakuje rovněž na pohřebišti v Blučině,165 v Pustiměři,166
v Luhačovicích,167 v Dolních Dunajovicích168 a j., takže se vybavuje otázka, zda srp
nebyl i zbraní, jak upozornil již dříve I. L. Červinka, A. Zelnitius a J . Bohm,169 nebo zda
mu nemůžeme přisouditi ještě zcela jiný význam.

10. P ř e z k y , p r ů v l e č k y a n á k o n č í :
vyskytují se u koster ve staroměstských hrobech nejčastěji u chodidel, u kolen a u pasu.
Podle jejich rozložení v hrobě se dá rekonstruovat funkce řemínků, které byly jednotli­
vými přezkami spiaty. Ve 24 hrobech byly přezky v nohou nebožtíků u ostruh (hroby
čís. 185/49, 174/50, 96/AZ a j.), takže se lze právem domnívat, že pocházejí z řemínků,
které vázaly ostruhy k obuvi. Poněvadž se však našly také ostruhy bez přezek (hroby čís.

1,1 £elnitius, V eligrad (1948), obr. hr. čís. 119.

182 Červinka, 1. c., str. 219.
168 Ibid., str. 156, 222.
188 Ibid., str. 157, 222.
185 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 143.
188 Červinka, 1. c., str. 156, 222.
187 Ibid., str. 146, 222.
188 Poulík, Dolní Dunajovice, A. R . I (1939), 39.
188 Bohm, Feudalismus, český lid V I-7—8 (1951), 166.

88
6/48, 210/49, 100/50 a j.), byly připevněné k obuvi asi i jiftak, snad pouhým přivázáním.
Některé z přezek, nalezených u nohou nebožtíků, pocházejí snad přímo z opánků, spja­
tých nad nártem .170 V pěti mužských hrobech (čís. 119/50,190/50,85/51,119/51 a 223/51)
ležely přezky u obou kolen nebožtíků, takže nelze vyloučiti, že pocházejí z řemínků, které
pod kolenem stahovaly nohavice, nebo držely jakési holeně, o nichž se zmiňuje L. Nie-
derle.171 Přezky, objevující se v hrobech u pasu mužů buďto po levé (hroby čís. 156/49,
289/AZ, 307/AZ a j.) nebo po pravé straně (hroby čís. 189/49, 190/50 a 295/AZ), jindy
přímo nad pánevními kostmi (hroby čís. 50/50, 126/49, 38/St a j.), pocházejí nejspíše
z opásání, jež drželo nohavice.172 Přezky, objevené v hrobech u pasu žen (hroby čís. 5/48,
22/48, 205/51 a j.), patří patrně k sukním nebo ke kabátcům, které byly v bocích přepá­
sány.173 Za součástí vázání meče lze označit přezky z hrobů čís. 190/50 a 223/51, kdežto
přezka z hrobu Čís. 23/48 upevňovala zase honosnou pochvu nože-tesáku. Konečně přezky,
které se ojediněle vyskytly u lebky v ženském hrobě čís. 286/49 nebo v mužském hrobě
čís. 291/50, u levé klíční kosti V hrobě čís. 96/AZ nebo na hrudi kostry v hrobě čís. 291/50,
patřily snad k úpravě šatu, případně ozdobě účesu stužkou nebo řemínkem.

11. K ř e s a d l a :
železné ocílky s kamennými křesadly se našly v devíti staroměstských hrobech u levého
boku — asi v místech dlaně (hroby čís. 35/51, 154/AZ a j.), v sedmi hrobech u pravého
boku (hroby čís. 23/48, 348/49 a j.), ve dvou hrobech na levé pánevní kosti (hroby čís.
277/49 a 194/50; tab. 20)3 ) a v jednom hrobě na pravé (hrob čís. 111/49). Podle tohoto
umístění křesací soupravy by se zdálo, že byla obsahem kapsáře, nošeného na té nebo
oné straně, a proto by se nedala počítat k milodarům. Avšak objev ocílek pod levým
loktem (hroby Čís. 210/49, 291/51), na hrudi (hroby čís. 119/AZ, 291/AZ), u levého
ram ena (hrob čís. 185/49), po pravé straně lebky (hrob čís. 119/50) a u levého chodidla
(hroby čís. 77/48 a 190/50) nasvědčuje, že se křesadla přece v některých případech do
hrobu přikládala jako milodar. To potvrzuje i fakt, že železné křesadlo i s pazourky bylo
nalezeno v hrobě sotva 1ročního dítěte (hrob čís. 47/51), které ho jistě nikdy nepoužilo.

12. B ř i t v y a b r o u s k y :
podobně je tomu s nálezy nožů-zavíráků, které se často označují názvem břitvy.174 Devět
z nich leželo u levého boku (hroby čís. 313/49, 194/50, 190/51 a j.), jeden na levé pánevní
kosti (hrob čís. 163/51), kdežto u pravého boku nebožtíka byly jen ve čtyřech hrobech
(čís. 126/49, 119/51 a j.). Zvláštní zmínku zasluhují břitvy, položené u pravého kolena
(hrob čís. 132/51) a u pravého (hrob čís. 6/48) nebo u levého chodidla zemřelých (hrob
čís. 190/50), jež jsou důkazem, že byly rovněž do hrobu vloženy jako milodary. Totéž po­
tvrzují i tři hroby hochů (hroby čís. 207/51, 126/49, 132/51), a zejména hrob asi IroČního
dítěte (hrob čís. 47/51), které jistě nemohlo zacházet s břitvou, ležící u jeho levého boku.

170 Niederle, Život I (1911), 486.

171 Ibid., str. 439.
172 Ibid., str. 439.
172 Ibid., str. 482.
171 Červinka, Slované na M oravě (1928), 217.

89
 Společně s břitvami byly ve čtyřech hrobech nalezeny kamenné brousky (hroby
čís. 313/49, 86/51, 111/51, 224/51), které se však ve třech dalších hrobech vyskytly i bez
břitev. V hrobě čís. 113/50 ležel kamenný brousek společně s železným nožem pod
pravou pánevní kostí dospělého individua. V ženském hrobě čís. 338/49 byl brousek za
lebkou podobně jako v hrobě muže (čís. 185/49), ale nožíky u obou koster ležely jinde.

13. N o ž e :
zaslouží si zvláštní pozornost, neboť v hrobech „N a valách“ byly u koster mužů, žen
i dětí obého pohlaví.

V hrobech mužů bylo n a le z e n o 121 nožů,

v hrobech ž e n ........................................................... 97 nožů,
v hrobech dospělých neurčeného pohlaví . . . . 82 nožů,
v hrobech h o c h ů ....................................................... 12 nožů,
v hrobech dívek 71 nožů,
v hrobech dětí neurčeného pohlaví......................... 73 nožů,
celkem 456 nožů.

Z tohoto počtu nožů bylo 6 objeveno v zásypu hrobů (čís. 34/48, 20/49, 278/AZ
a j.). Poloha 80 nožů, pocházejících ze skladů kostí (hroby čís. 95/49, 332/49 a j.),
většinou však ze záchranného výzkumu Klečkova písečníku (hroby čís. 113/AZ, 327/AZ,
17/NS a j.), nebyla zjištěna, takže zbývá 370 nožů, které jsou v jednotlivých hrobech
přesně lokalisovány {obr. 10J1).
Nůž jako nástroj nebo zbraň denní potřeby {tab. 14/3 — 4) se ve staroslovanských
hrobech nepovažuje za milodar. Podle statistického zjištění na staroměstském pohřebišti
dospívám však k názoru opačnému, neboť nůž by nebyl milodarem jen v těch případech,
kdy by patřil k obsahu kapsáře, nebo byl za pasem zemřelého. Poněvadž však byl objeven:

za h l a v o u .............................................(hroby čís. 119/50, 83/51),

po pravé straně le b k y ........................(hroby čís. 178/49, 126/50, 320/AZ),
po levé straně lebky............................ (hroby čís. 193/51, 196/51),
pod dolní čelistí....................................(hroby čís. 280/51, 291/51),
u pravého ram en a............................... (hroby čís. 57/49, 116/51, 310/AZ a j.),
u levého r a m e n a ................................ (hroby čís. 313/49, 317/49, 200/51 a j.),
uprostřed h ru d i.................................... (hroby čís. 338/49, 40/51, 119/AZ a j.),
na pravé straně h r u d i (hroby čís. 128/49, 108/50, 213/AZ a j.),
na levé straně h ru d i (hroby čís. 198/49, 271/AZ, 290/AZ a j.),
na b ř i c h u ............................................ (hroby čís. 115/49, 143/50, 305/AZ a j.),
u pravého lokte.................................... (hroby čís. 15/48, 93/50, 265/AZ a j.),
u levého l o k t e .................................... (hroby čís. 31/48, 96/49, 10/51 a j.),
na pravé pánevní kosti (hroby čís. 277/49, 85/50, 219/AZ a j.),
na levé pánevní k o s t i ........................(hroby čís. 208/49, 191/50, 266/AZ a j.),
u pravého boku (hroby čís. 79/49, 150/50, 85/51 a j.),
u levého b o k u .................................... (hroby čís. 81/48, 107/49, 194/50 a j.),

90
 pod křížovou kostí.............................(hroby čís. 60/49, 78/50, 172/50 a j.),
u stydkých kostí................................. (hroby čís. 29/50, 156/50, 99/51 a j.),
u pravé d lan ě..................................... (hroby čís. 86/48, 41/50, 197/AZ a j.),
u levé d l a n ě ...................................... (hroby čís. 2/48, 86/49, 85/51 a j.),
u pravého s te h n a ............................. (hroby čís. 111/49, 30/50, 234/51 a j.),
u levého stehna..................................(hroby čís. 14/49, 106/50, 161/51 aj . ) ,
mezi stehenními k o s t m i .................(hroby čís. 121/50, 97/51, 203/51 a j.),
u pravého kolena ......................... (hrob čís. 14/51),
u levého kolena..................................(hrob čís. 156/51),
u pravého lý tk a................................. (hroby čís. 190/50, 188/51, 52/AZ a j.),
u levého l ý t k a ..................................(hrob čís. 26/48),
u pravého c h o d id la ..........................(hroby čís. 154/50, 40/51, 196/AZ a j.),
u levého ch o d id la............................. (hroby čís. 90/50, 190/50),
je nepochybné, že nože byly do hrobů přikládány jako milodar, tím spíše, když se našly
i v hrobech sotva lročních dětí (hroby čís. 64/48, 34/49, 47/51 a j.), ba i u ještě mladších,
sotva 6měsíčních nem luvňat (hroby čís. 2/51, 44/51 a j.).
V hrobech se obyčejně vyskytl jen jeden nůž, avšak v 39 hrobech bylo nalezeno
po dvou nožích (hroby čís. 86/48, 251/49, 184/AZ a j.), které ležely buďto při sobě nebo
na různých místech. V šesti hrobech bylo po třech nožích (hroby čís. 90/50, 291/51,
6/NS a j.) a v jednom hrobě bylo jich dokonce pět (hrob čís. 41/50).

14. K n o f l í k y :
J . Schránil uvádí, že velké, z bronzu tepané a zlacené knoflíky byly typickou sou­
částí šatu bohatších vrstev obyvatelstva a bývaly upevňovány vždy dva na prsou; jen
výjimečně prý se nachází jediný.175 Schránilovo konstatování odpovídá i okolnostem,
zjištěným ve Starém Městě, ale můžeme je doplniti novými zkušenostmi, při čemž si
ovšem povšimneme knoflíků všech druhů. N a pohřebišti „N a valách“ byly nalezeny
knoflíky u 73 nebožtíků, z nichž 70 byly ženy a dívky a jen tři hroby patřily mužům.
Knoflíky v hrobech mužů byly na rozličných místech: v hrobě čís. 50/50 ležel zlatý
knoflík po levé straně dolní čelisti, v hrobě čís. 64/50 byl bronzový knoflík v místech
břicha a v hrobě čís. 34/51 spočíval na pravém spánku.
V 15 ženských hrobech, pocházejících většinou ze záchranných výzkumů, nebylo
umístění knoflíků zjištěno (hroby čís. 156/51, 45/AZ, 30b/St a j.). V dalších 20 hrobech
žen ležely knoflíky u brady, buďto po jednom (hroby čís. 25/48, 317/49, 51/50 a j.) nebo
po dvou (hroby čís. 68/48, 130/49, 80/50 a j.) a v ojedinělých případech po třech (hrob
čís. 145/51); ba i po čtyřech tak, že byly po každé straně dolní čelisti nalezeny dva
(hroby čís. 261 /49, 323/49). Knoflíky se často vyskytovaly i na hrudi, a to někdy po dvou
(hroby čís. 5/48, 282/49, 298/49; tab. 8]3), častěji však jen po jednom na každé straně
(hroby čís. 129/48, 134/49, 297/49 a j.). Někdy byl pár knoflíků uložen buď na pravé
(hrob čís. 192/51) nebo na levé straně hrudi (hroby čís. 251/49, 260/49, 193/51). Vy­
skytly se však též hroby s jediným knoflíkem buď na levé straně (hrob čís. 175/49) nebo

1,8 Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 180.

91
 uprostřed hrudi (hroby čís. 77/50, 197/AZ). Výjimečně ležely až u ramen, a to jak
u pravého (hrob čís. 228/49), tak u levého (hroby čís. 138/51, 147/51, 265/AZ a j.).
U místění knoflíků u brady, na prsou — po obou stranách nebo na té či oné straně —
a u ram en nepochybně souvisí s odlišnou úpravou šatu.
Avšak velké stříbrné nebo měděné zlacené gombíky nebyly jen součástí šatu, jak
míní J . Schránil, ale patrně se nosily i jako ozdoba účesu, společně s náušnicemi. To
potvrzují nálezy v i l hrobech, kde byly gombíky společně s náušnicemi nebo v těsné
jejich blízkosti vždy v místech ucha nebo spánků (hroby čís. 15/48, 21/49, 167/51,
13/AZ a j.) nebo u temene lebky (hroby čís. 24/48, 317/49). Není vyloučeno, že gombíky
byly nějak podobně uplatněny k vystrojení dětí, neboť byly nalezeny po stranách mléč­
ných zoubků v dětských hrobech (čís. 56/48, 178/50, 125/51). Knoflíky nelze ovšem,
podle mého soudu, považovat za milodar, neboť jsou jako součást šatu nebo ozdoba
účesu dokladovým nálezem, souvisícím s rozličnou úpravou nebožtíkova zevnějšku.
15. P r s t e n y :
ve srovnání s jiným i šperky bylo nalezeno na staroměstském pohřebišti celkem máló
prstenů, neboť se vyskytly jen ve 20 hrobech. Jsou ozdobou převážně žen a dívek, neboť
jen jediný spočíval u pravé ruky hocha (hrob čís. 52/50). Poloha prstenů ve čtyřech
hrobech nebyla zjištěna (hroby čís. 59/AZ, 121/AZ, 327/AZ a 24/48) a jeden prsten,
nepochybně jako milodar, ležel u pravého chodidla dívčí kostry (hrob čís. 122/51). Je
pozoruhodné, že prsteny na levé ruce byly nalezeny v hrobech dospělých žen (hroby
čís. 33/48, 195/49, 154/50, 232/51), kdežto na pravé ruce v hrobech děvčátek a dívek
(hroby čís. 21/49, 86/50, 211/AZ a v dalších pěti). U koster dvou dívek bylo po dvou
prstenech — na každé ruce jeden (hroby čís. 251/49, 193/51), kdežto o původním
umístění dvou prstenů v hrobě ženy čís. 24/48 není jistoty, neboť ležely na dně hrobu,
kam se asi smekly s prstů rukou, složených do klína.
16. N á u š n i c e :
byly obvyklým šperkem staroslovanských žen a dívek. V poloze „N a valách“ bylo jich
objeveno 678 kusů ve 239 hrobech, a to tak, že bylo:
v 39 hrobech po 1 náušnici. . . (hroby čís. 27/48, 86/49, 144/50 a j.),
ve 113 hrobech po 2 náušnicích (hroby čís. 56/48, 359/49, 162/50 a j.),
v 15 hrobech po 3 náušnicích (hroby čís. 105/49, 70/50, 9 9 /A Z a j.),
ve 44 hrobech po 4 náušnicích (hroby čís. 52/48, 88/49, 95/50 a j.),
v 5 hrobech po 5 náušnicích (hroby čís. 177/49, 205/49, 209/AZ a j.),
v 11 hrobech po 6 náušnicích (hroby čís. 15/48, 67/50, 65/51 a j.),
ve 2 hrobech po 7 náušnicích (hroby čís. 251/49, 317/49),
v 8 hrobech po 8 náušnicích (hroby čís. 5/48, 253/49, 106/AZ a j;),
v 1 hrobě 9 náušnic . . . (hrob čís. 196/AZ),
v 1 hrobě 14 náušnic . . . (hrob čís. 282/49).
Poněvadž v 35 hrobech nebyly náušnice nalezeny in situ, lze použiti pro statistiku
o jejich umístění jen 204 hrobů. Nepochybuji o tom, že náušnice byly ozdobou ušních
boltců, ale není pravděpodobné, že se všechny takto nosily. Nelze si totiž přece vůbec

92
představit, že by byly v jednom ušním lalůčku zavěšeny 2—4 náušnice najednou,
třebaže se vyskytly i dvojice náušnic, jejichž kruhy byly do sebe zaklesnuté (hroby čís.
282/49, 284/51 a j.). Proto jsem toho názoru, že se náušnice upevňovaly u ušních boltců
pomocí stužek nebo řemínků. Podobně sloužily náušnice asi i k výzdobě účesu, jak vy­
plývá z těchto důkazů:
1. na náušnicích, zejména stříbrných nebo bronzových, jejichž patina „konservo-
vala“ zbytky organických látek, často i vlasů, se uchovaly částečky tkaniva a kůže (hrob
čís. 219/51).
2. v hrobě čís. 102/51 byly náušnice zapleteny na tkanině přímo mezi vlasy.
3. tuto domněnku podporují také mladší nálezy svázaných esovitých záušnic, jako
na př. v Jiříkovicích176 a v Nové Dědině, kde byly zavěšené na koženém pásku, a na
Děvíně zase na hedvábné stužce177.
4. společné nálezy náušnic a gombíků, o nichž byla zmínka shora, a které rovněž
nasvědčují tomu, že se šperky pomocí stužky zaplétaly do vlasů.
V těchto náušnicích, jejichž rozmanité rozložení kolem lebky ukazuje, že zdobily
účes nebo ušní boltce (tab. 16)1, 8j3, 15/1 — 2), nelze ovšem spatřovat milodary, ale za
milodar lze snad označiti ty, jež ležely na hrudi, u pánevních kostí nebo až u nohou
(obr. 10)4). N a pohřebišti „N a valách“ byly totiž náušnice nalezeny:
u tem ene lebky v e .....................................3 hrobech (čís. 22/48, 24/48, 317/49),
pod lebkou v .............................................15 hrobech (čís. 45/48, 90/49, 166/50 a j.),
na čele v 1 hrobě (čís. 85/48),
u spánků v ......................................... . 10 hrobech (čís. 33/48, 114/50, 88/A Z a j.),
po stranách lebky v .............................. 88 hrobech (čís. 43/48, 299/49, 200/51 a j.),
u skalních kostí v e .................................. 22 hrobech (čís. 167/50, 189/51, 241/A Z a j.),
po stranách brady v ...............................34 hrobech (čís. 22/48, 174/49, 78/51 a j .) ,
pod bradou v e ..........................................2 hrobech (čís. 20/49, 205/49),
na klíčních kostech v e ............................2 hrobech (čís. 24/48, 27/48),
u levého ram ena v 1 hrobě (čís. 34/St),
na prsou v ....................................................6 hrobech (čís. 82/48, 129/49, 196/AZ a j.),
u pravého lokte v 1 hrobě (čís. 24/48),
v místech břicha v e ................................ 4 hrobech (čís. 57/49, 209/51, 284/51 a j.),
u pravého boku v e .................................2 hrobech (čís. 56/48, 11/AZ),
u levého boku v . . ............................ 1. hrobě (čís. 155/50),
na pravé pánevní kosti v 1 hrobě (čís. 166/51),
u levé dlaně v 1 hrobě (čís. 103/50),
pod pravým stehnem v 1 hrobě (čís. 60/49),
u levého kolena v 1 hrobě (čís. 282/49),
m ezi chodidly v e 2 hrobech (čís. 282/49, 66/50).

Skulil, Výkopy 1933— 1936, Z. M. L. (1941), 185.

1,7 Červinka, Nová Dědina, Pravěk (1927), 12. Nepochybně byly do vlasů zaplétány hrozníěkovité náušnice
typu čís. 4, které jsou zdobené i na horním oblouku. Eisner, D. Nová Ves (1952), 283.

93
 Mimo to byly nalezeny ve třech hrobech náušnice v hlinité výplni lebky (hroby čís.
22/48, 317/49, 114/50). Jistě pozoruhodný je nález náušnic v ústní dutině nebožtíků
v pěti hrobech (čís. 92/49, 8/48, 345/49, 46/NS, 59/N S): tento zjev totiž vzbuzuje
otázku, zda tu nejde o předzvěst pozdějšího slovanského obyčeje vkládat mrtvému do
rukou nebo do úst peníz — zvyk, který je možná ohlasem antické báje o Charónovi, jež
k nám pronikla s římským křesťanstvím z Podunají.178

17. N á h r d e l n í k y a n á r a m k y :
korálky z náhrdelníků, mezi nimiž byly navlečeny někdy i kovové závěsky knoflíkovi-
tého tvaru, jindy t. zv. lunice, ležely zpravidla pod dolní čelistí, po stranách zoubků a
někdy dosahovaly až na hruď (tab. 15j l , 1 6 jl). Spočívaly tedy v místech, kde se skutečně
nosily. Je n v jednom případě byly roztroušeny po celé kostře (hrob čís. 155/49). Byl-li
nalezen jen jeden korálek, ležel pod hrudí (hrob čís. 74/48), v místech břicha (hrob čís.
309/49) nebo u levé ruky (hroby čís. 275/51, 179/51), při čemž jej ovšem nelze pokládat
za zbytek náhrdelníku. J . Eisner soudí, že byl-li v hrobě jen jeden korálek nebo nevelký
jejich počet, byly jim i okrašlovány kadeře, a že se nenosily kolem hrdla.179 Jeho
domněnku nelze však staroměstským výzkumem potvrdit, neboť i menší počet korálků
ležel vždy pod dolní čelistí a nikdy na jiném místě v okolí lebky. Výjimku činí pouze
korálky nalezené u rukou, jim ž budeme ještě věnovat pozornost.
Náhrdelníky nebo ojedinělé korálky byly v 78 hrobech. V 10 z nich ležely u dět­
ských koster (hroby čís. 10/48, 309/49, 177/51 a j.), jejichž pohlaví nebylo určeno, ve
2 hrobech byly u koster hochů (hroby čís. 47/51, 275/51); dalších 23 hrobů s náhrdelníky
bylo ženských (hroby čís. 166/49, 14/51, 98/AZ a j.) a 43 hrobů dívčích (hroby čís.
25/48, 122/51, 14 AZ a j.). Z toho vyplývá, že 70% náhrdelníků bylo ozdobou dětí, a to
v 55% děvčátek, a jen 30% náhrdelníků patřilo ženám dospělým.
Ve staroměstských hrobech nebyly náram ky ve vlastním slova smyslu, třebaže
L. Niederle uvádí z X. а X I. století rozličné jejich tvary.180 Funkci náram ku však pravdě­
podobně nahrazovalo 10 skleněných korálků kotoučkovitého tvaru, nalezených v dívčím
hrobě čís. 122/51 u levé ruky kostry. Zda lze předpokládat, že byly i ojedinělé korálky,
nalezené rovněž u levé ruky v dívčích hrobech (čís. 179/51 a 275/51), připevněny nějak
na stužce, zdobící zápěstí, nedovedu ovšem rozhodnout.

18. R o l n i č k y a k o s t ě n ý f r č á k :
bronzové nebo železné rolničky se vyskytly v 15 staroměstských hrobech, z nichž jeden
byl mužský (hrob čís. 16/50), jeden ženský (hrob čís. 167/50), jeden dívčí (hrob čís.
318/AZ), dva chlapecké (hroby čís. 74/48, 126/49) a 10 dětských, blíže neurčených.
Umístění rolničky není známé v jednom hrobě (čís. 21/St); ve dvou hrobech byly
rolničky u pravé (hroby čís. 64/49, 248/51), ve třech hrobech u levé dlaně (hroby čís.
89/50, 49/51, 184/AZ), ve třech hrobech ležely u pánevních kostí (hroby čís. 126/49,

178 červinka, Slované na M oravě (1928), 144. Wienecke, Religion (1940), 91—92. Niederle, 1. c., 265, pozn. 3.
Bohm, Kronika (1941), 524.
178 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot. str. 14. Týž, D. Nová Ves (1952), 285.
«« Niederle, Rukověť (1931), 210—212.

94
53/50, 58/50; tab. 15/3), v jednom hrobě byla rolnička u brady (hrob čís. 33/49), ve dvou
hrobech na hrudi (hroby čís. 74/48, 318/AZ), v jednom hrobě za lebkou (hrob čís.
167/50) a ve dvou hrobech v místech nohou (hroby čís. 16/50, 62/51). Ve všech hrobech
kromě hrobu čís. 89/50, v němž bylo 6 kusů, byla vždy jen jedna rolnička.
Rozložení rolniček ve staroměstských hrobech, většinou nedospělých individuí,
by nasvědčovalo, že zde byly ponejvíce dětskou hračkou, a nikoliv ozdobou koňských
postrojů, к níž patřily v jezdeckých hrobech s nálezy keszthelyského typu, jako na př.
v hrobech z Dolních Dunajovic.181 O některých z nich se pak lze domnívat, že byly
zavěšeny na krku (hroby čís. 33/49, 74/48, 318/AZ), podobně jak uvádí L. Niederle.182
К hračkám patří také kostěný frčák, nalezený u pravé dlaně v hrobě chlapce (čís.
277/49; tab. 14j l ).

19. K ř í ž k y a k a p t o r g y , p l a k e t y a b r o ž e :
ve staroměstských hrobech byly křížky a kaptorgy zcela nepravidelně rozloženy: v dět­
ském hrobě čís. 4/48 ležel křížek pod bradou nebožtíka, v dětském hrobě čís. 309/49 po
levé straně lebky (?), v dětském hrobě čís. 243/AZ pod lebkou, v mužském hrobě čís.
266/49 u levého boku a v mužském hrobě čís. 278/AZ u pravé ram enní kosti. Kaptorga
z ženského hrobu čís. 24/48 byla nalezena v místech břicha a v dívčím hrobě čís. 167/51
ležela na hrudi jako přívěsek náhrdelníku.
Brože byly ve třech dívčích hrobech, a to v hrobě čís. 68/48 u pasu, v hrobě čís.
244/51 u dolní čelisti a v hrobě čís. 259/49 u pravého boku, podobně jako pásová plaketa,
nalezená v hrobě ženy čís. 24/48.
20. P ř e s l e n y , h ř e b e n y , n ů ž k y :
přesleny, objevené v ženských hrobech, byly do nich zřejmě přikládány jako symbol
domácí práce žen. Byly nalezeny na hrudi (hrob čís. 82/49), u levého boku (hrob čís.
180/50), u pravé dlaně (hroby čís. 135/51, 315/AZ), u pasu (hrob čís. 117/AZ) nebo
u levého lokte (hrob čís. 277/AZ).
Hřebeny byly nalezeny pouze dva. Jeden z nich ležel pod dolní čelistí dívčí kostry
(hrob čís. 119/49), druhý v mužském hrobě u levé dlaně (hrob čís. 35/51).
V hrobě čís. 124/AZ byly u kolena zesnulého nalezeny nůžky.
Rozličných dalších předm ětů se našla ve Starém Městě celá řada, ale poněvadž se
jedná o ojedinělé nálezy toho kterého druhu předmětů, jako na př. jehly, šídla, amorfní
кошку zlata, železný kroužek, závažíčko a pod., nelze si přehledně všímat jejich umístění.
Z celkového rozboru umístění archeologických předmětů ve staroměstských hro­
bech je zřejmé, že jsou některé nálezy jen pozůstatky úpravy šatu a výzdoby zevnějšku
pohřbených, jiné pocházejí z obsahu kapsářů, kdežto další byly do hrobu к nebožtíku
přikládány jako milodary.

181 Poulík, Jižní M orava (1950), 66, obr. 30.

182 Niederle, Život I (1911), 678, pozn. 3.

95
 p o h ř e b n í o b ř a d y a z v y k l o s t i

Při výzkumu hrobů „N a valach“ byly zaznamenány některé okolnosti, kteří* po­
někud osvětlují některé složky staroslovanského pohřebního obřadu a různé funerální
zvyklosti. Jedné z nich se již dotkla stať, pojednávající o uložení náušnic v hrobech:
nález náušnic v ústní dutině nebožtíků dal by se snad považovat za obdobu pozdějšího
zvyku, dávat mrtvému na cestu do záhrobí minci do úst nebo do rukou.

POHŘEBNÍ HOSTINA — STRAVA

V hrobech „N a valách“ se objevují zvířecí kosti, které jednak ležely přímo u ne­
božtíka, jednak se vyskytovaly v zásypech hrobů. Na dně hrobu byly v 17 případech,
z nichž ve dvou není jejich přesné umístění známo (hroby čís. 4/AZ a 8/AZ). V hrobě
čís. 277/49 ležela za chodidly nebožtíka lebka kozy a temenní část kravské lebky,
podobně jak na staroslovanském pohřebišti u Klenice (kr. Zielona Góra)183; v nohách
hrobu čís. 113/50 byly nalezeny kosti vepře; v hrobě čís. 189/50 byla u pravého kolena
čelist vepře; v hrobě čís. 358/49 spočívala čelist vepře na levé stehenní kosti; kančí
kel byl u boku kostry v hrobě čís. 56/St a u levého ram ena nebožtíka v hrobě čís. 36/51;
na dně hrobu čís. 27/49 ležel u kostry zemřelého ptačí hnátek; v hrobech čís. 34/49 a
347/49 byla u dolní čelisti nebožtíka ptačí kost; v hrobě čís. 23/49 ležela ptačí kost
u pravého ramene nebožtíka; blíže neurčené zvířecí kosti ležely u lebky v hrobech čís.
360/49, 6/AZ, 7/AZ; Ant. Zelnitius dále uvádí, že v hrobě čís. 319/AZ ležela v severním
rohu hrobu zvířecí kostra, snad psí.
Zvířecí kosti se vyskytly i v zásypu 49 hrobů. Kosti z 33 hrobů určil J . Jelínek, kosti
ze zbývajících 16 hrobů zůstávají zatím neurčeny (tab. 95, obr. 45). Z určených převlá­
dají kosti domácího vepře, které byly nalezeny ve 20 hrobech (čís. 140/50, 29/51 a j.),
kdežto kosti divokého kance byly jen ve 3 hrobech (čís. 16/49, 340/49, 36/51). Hovězí
kosti byly nalezeny v 7 hrobech (čís. 81/49, 154/50, 269/51 a j.), kosti koně v jednom
hrobě (čís. 30/50) stejně jako kosti berana (hrob čís. 204/51), kozy (hrob čís. 23/51) a
kosti rybí (hrob čís. 218/51).184
Mimo hroby byly nalezeny v humusu IX . století kosti vepře (sektor І, VI, V III),
krávy (sektor I, II, V III), koně (sektor V I, V III) a husy (sektor I).
Poněvadž je málo pravděpodobné, že by se zvířecí kosti dostaly na hřbitov jen
náhodou a opět další náhodou do zásypu hrobů, lze předpokládat, že jejich výskyt
v hrobech souvisí přímo sj pohřebním ritem. L. Niederle konstatuje, že se kladení milo­
darů -— zejména potravy — do hrobu udrželo značně dlouho i po zavedení křesťanství
a místy trvá vlastně dodnes.185 Proto není třeba pochybovat, že kosti, objevené v hro­
bech u nebožtíků, pocházejí vskutku z masitých milodarů. Avšak podle druhů kostí,

188 Schmid, Die Knochenfunde, Altschlesien 7 (1938), 263—265, obr. 1.

184 Z a odbornou klasifikaci m ateriálu děkuji dr. J . Jelínkovi, přednostovi diluviálního oddělení Moravského
musea v Brně.
188 Niederle, Život I (1911), 243.

96
Ivyskytujících se ve staroměstských hrobech, je patrné, že tento zvyk měl ve většině
případů již jen symbolický význam: kozí lebka, temeno kravské hlavy, čelist vepře a
pod., sotva sloužily za zvlášť vydatnou stravu. Šlo tu asi o symbolické vyjádření zvířecí
oběti, která byla zemřelému přinášena a jejíž část, vložená do hrobu, nahrazovala
obrazně celek, jehož se použilo při pohřební hostině, t. zv. stravě či hodech.186
Téhož původu jsou nepochybně i zvířecí kosti, objevené v zásypech hrobových jam
nebo i mimo hroby, neboť L. Niederle dále uvádí, že zbytky z hodů byly házeny bud
hned do hrobu nebo do hlíny, kterou se potom hrob zasypával.187 A při tom jich mohla
část snadno zůstat ležet i mimo vlastní hrob — na původní úrovni pohřebiště v uvede­
ných sektorech.
Kosti vepřů v zásypu hrobových jam zaznamenává i J . Poulík na pohřebišti bole-
radickém,188 I. L. Červinka z hrobů ze Zdánic;189 vepř je zjištěn i v Děvínské Nové Vsi;
analogie k objevům ptačích kostí na staroměstském pohřebišti jsou v hrobě z Velkých
Pavlovic,190 z Jarohněvic,191 ze Strážovic,192 z Velkého Grobu193 a z Děvína na Sloven­
sku194 a j . ; kosti koně a psa se našly v hrobě v bývalé Fischerově cihelně v Brně.196 Objev
kostry psa ve staroměstském hrobě ženy lze vysvětlit snad podobně jako objev kostry
ovečky v hrobě čís. V I II z Blučiny,196 totiž že šlo patrně o oblíbené zvíře zemřelé, které
snad proto bylo pohřbeno současně s ní.
V hrobech „N a valách“ se objevily zpravidla vždy jen zvířecí kosti téhož druhu,
a snad i jen jednoho kusu. Pouze v hrobech čís. 277/49 a 154/50 byly kosti ze dvou
různých zvířat: koza a kráva, vepř a kráva.
Všimneme-li si stáří individuí, pohřbených v jednotlivých hrobech, kde se vyskyto­
valy zvířecí kosti, dojdeme k názoru, že se pohřební hostina konala při pohřbech dospě­
lých stejně jako při pohřbech dětí. Ze 60 hrobů patří 23 mužům, 10 ženám, 7 dospělým
jedincům neurčeného pohlaví, 3 dívkám a 17 dětem, rovněž neurčeného pohlaví. Při
tom však 2/3 hrobů náleží dospělým osobám a jen 1/3 mladistvým individuím.
Konečně je třeba ještě poukázat na pozoruhodnou shodu mezi pohřebním zvykem
keltským a slovanským, která se zvlášť výrazně jeví na staroměstském pohřebišti. Je
totiž známé, že se v pozdní době laténské objevují drobné sošky kančíků, t. j. zvířete, jež
bylo Keltům posvátné,197 a že bylo keltským zvykem přikládat do hrobu část kančí

188 Ibid. str. 285. J . Eisner se domnívá, že do hrobů v Děvínské Nové Vsi byly ukládány takové kusy zabitého
zvířete, na nichž nebylo mnoho masa, takže jd e zřejmě o m ilodar symbolický. Eisner, D. Nová Ves (1952), 236.
187 Niederle, 1. c.
188 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 77.
188 červinka, Slované ha M oravě (1928), 159. Eisner, 1. c., str. 236.
180 Poulík, 1. c. str. 77.
in Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 14 s obr.
188 Skulil, Strážovice, S. V. 12 (1941), 24.
188 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V II I (1950), 48.
188 Eisner, Děvín, Hist. Slov. I I I (1940), 300, 302. Kosti kohouta nebo slepice zaznam enává J . Eisner i na
pohřebišti v Děvínské Nové Vsi. Eisner, D. Nové Ves (1952), 236.
188 červinka, 1. c., str. 149. Koňské kosti se častěji objevují n a starších pohřebištích s pam átkam i keszthelyského
stylu, Eisner, D. Nová Ves (1952), 236.
188 Poulík, 1. c., str. 77. Celá ovčí kostra se vyskytla i na pohřebišti v Děvínské Nové Vsi. Eisner, D. Nová Ves
(1952), 236.
187 Bóhm, Kronika (1941), 440.

7 Staré Město 97
čelisti.198 Právě proto, že v hrobech „N a valách“ převládají mezi nalezenými zvířecími
kostmi čelisti vepře, vybavuje se domněnka, zda to nesvědčí o vzdálené keltské složce
v pohřebním slovanském ritu u nás. Není-li tomu tak, pak je možné spatřovat v častém
výskytu kostí vepře v hrobech „N a valách“ jen doklad, že na Staroměstsku převládal
chov bravu, jehož maso bylo také hlavní součástí pohřebních hodů. Toto zjištění sou­
hlasí s obdobným konstatováním L. Niederla, že v hrobech nacházíme ponejvíce kosti
b rav u ; kostí skotu je méně, zajisté proto, že byl relativně vzácný, a mimoto chráněn před
zabíjením jako cenné zvíře tažné a dávající mléko.199
Zbytků jiných potravin, tvořících součást milodarů zemřelého, bylo nalezeno ve
Starém Městě málo. U kostry hrobu čís. 327/AZ byla obilná zrna, která se vyskytla také
v zásypech hrobových jam čís. 165/49 a 2/51; v hrobě čís. 291/AZ a 126/49 byly skořápky
lískových ořechů; v hrobě čís. 81/48 se uchovaly v nádobce zbytky nějaké organické
hmoty; zda snad byly potraviny i v jiných nádobkách, nelze s jistotou říci, poněvadž
nebyly makroskopicky zjistitelné. J . Eisner se domnívá, že nádoby (hliněné hrnky
i dřevěná vědérka) byly naplněny opojnými nápoji.200

Z A Ž Í H Á N Í O H Ň Ů NA H R O B E C H

K pozoruhodným složkám pohřebního ritu staroslovanského patří i zapalování

ohně, po němž zůstalo zpravidla jen červeně propálené podloží ohniště, někdy i s vrstvami
popela a nedopalky dřev. N a pohřebišti „N a valách“ byla ohniště zjištěna buďto nad
hrobem nebo přímo ve vrstvách zásypové hlíny hrobu. Podobných stop ohniště si všiml
již Ant. Zelnitius při záchranném výzkumu Klečkovy zahrady: i když je blíže nepo­
psal, dá se konstatovat, že byla u hlavy nebožtíků v hrobech čís. 103/AZ a 203/AZ,
kdežto v hrobě čís. 205/AZ bylo po levé straně. Při systematickém výzkumu Schildrovy
zahrady bylo takových ohnišť objeveno šest. N a povrchu hrobu čís. 64/48 bylo ohniště
nepravidelně kruhovitého tvaru o prům ěru asi 130 cm, jehož podloží bylo červeně pro­
pálené do hloubky 4—8 cm a pokryté množstvím popela, promíšeného uhlíky a zvíře­
cími kostmi. Podobné ohniště, avšak o prům ěru asi 200 cm, bylo nad hrobem čís. 52/48
a další, o prům ěru asi 150— 170 cm, které kryla popelovitá vrstva 12— 15 cm silná, bylo
nad hrobem čís. 248/49. Ohniště, objevené v zásypových vrstvách hrobu čís. 75/48, bylo
v hloubce 52 cm pod původní úrovní, v hrobě čís. 81/49 bylo rovněž v zásypových
vrstvách ve výšce asi 18—20 cm nad nohama kostry a v hrobě čís. 289/51 bylo ohniště
o prům ěru asi 70 cm pod povrchem zásypu, nad hlavou nebožtíka.
T ato ohniště mají snad dvojí význam: jednak jsou poslední upomínkou na zvyk
pohanských předků zemřelé spalovat, jednak měl oheň, zažehnutý nad hrobem, svou
očistnou silou symbolicky zabrániti duším zemřelých, aby nevycházely z hrobu a ne­
staly se vampýrem, jak míní L. Niederle.201 Poněvadž byly v ohništích nad hroby

1,8 Filip, Pravěké Československo (1948), 265.

188 Niederle, Život I (1951), 171, pozn. 1.
200 Eisner, Děvín, Hist. Slov. I I I (1940), 302.
201 Niederle, 1. c., str. 296.

98
čís. 46/48 a 248/49 nalezeny i zvířecí kosti, v nichž můžeme spatřovat zbytky hostin,
pořádaných pozůstálými na poctu zemřelého, nelze vyloučiti, že se tohoto ohně někdy
použilo i k přípravě pohřební hostiny.202
Ohniště u slovanských kostrových hrobů byla již na našich pohřebištích pozorována
častěji: jsou na pohřebišti s pam átkam i keszthelyského stylu v Děvínské Nové Vsi,203
v mohylách s kostrovými hroby z Drahlova a Luhačovic,204 ve Strážovicích205 stejně
jako na pohřebišti u Zeleníc v Cechách,206 datovaném již záušnicemi a denáry.

VYKUŘOVÁNI HROBU

V 41 hrobech „N a valách“ byly zjištěny ojedinělé uhlíky, objevující se v rozlič­

ných hloubkách zásypových vrstev jám y (hroby čís. 62/48, 99/49, 142/50, 210/AZ a j.).
Přitom je ovšem možné, že mohly být v mnoha dalších hrobech snadno přehlédnuty,
nebo tam vzaly během času za své. J e však pozoruhodné, že stopy ohně nad těmito
hroby nebo v jejich těsné blízkosti nebyly pozorovány. Proto se domnívám, že výskyt
těchto rozptýlených uhlíků v zásypech hrobových jam nesouvisí s pálením symbolického
ohně nad hrobem. Také je málo pravděpodobné, že by se uhlíky dostaly do zásypu
z ohňů, zapalovaných nad vzdálenějšími hroby pohřebiště, neboť uhlíky se vyskytovaly
jak v hrobech, na př. ve Velkém Grobě na Slovensku,207 tak na pohřebištích s nálezy
blučinského typu, kde nebylo nikde stopy po přím ém ohni, jak zdůrazňuje J . Poulík.208
Jmenovaný dále uvádí, že na pohřebišti v Blučině byly nalezeny ve dvou hrobech spodní
části nádob naplněné uhlíky, a zcela analogický případ byl zjištěn i ve Starém Městě,
kde v zásypové hlíně hrobu čís. 280/51 ležel nad noham a nebožtíka spodek hrnku, obrá­
cený dnem vzhůru, který byl vyplněn dřevěnými uhlíky a popelem. Podle mého mínění
lze přičíst jak výskyt roztroušených uhlíků v zásypu, tak nálezy fragmentů nádob s uhlíky
v hrobech jedné a téže složce pohřebního ritu. Jako měl totiž oheň očistit duši, aby sama
neškodila žijícím, tak měl patrně kouř zapuditi démony od nebožtíka i od místa, zvole­
ného pro jeho pohřeb. A právě tímto zažehnáváním démonů kouřem bych vysvětloval
nálezy uhlíků v zásypech nebo nádob s nimi v hrobech, jak na to již dříve upozornil
J. Poulík.209
„Vykuřování“ hrobu, které se provádí dodnes, i když z důvodů zcela jiných, na­
svědčuje též skutečnost, že ve Starém Městě byly uhlíky nalezeny v hrobě čís. 286/51 i
pod kostrou, tedy v jám ě teprve připravené pro uložení nebožtíka. Ja k ovšem probíhal
obřad „vykuřování“, nelze z nálezů bezpečně rekonstruovat. Je jen jisté, že při pohřbech
do těchto hrobů nebyl oheň zakládán přímo na zemi: buď byl k hrobu přinesen ve

808 Ibid., str. 171, 297.

808 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), 246. Týž, D. Nová V es (1952), 231.
801 Červinka, 1. c., str. 165.
808 Skulil, 1. c., str. 19, 27.
808 Schmidt, Ú dolí Svatojiřské, P. A. X V I (1893), 17.
807 Kraskovská, 1. c., str. 48.
808 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 78.
808 Ibid., str. 79.

99
formě nějaké pochodně ze dřeva, jež hořela u hrobu a s níž padaly zuhelnatělé kousky
dřeva do zásypových vrstev, nebo hořel na dně hrobu v oněch nádobách, jež jsou dnes
naplněné popelem a uhlíky.

NÁDOBY A JEJICH RITUÁLNÍ ROZBÍJENÍ

Podle L. Niederla není ani starých zpráv ani dost archeologických dokladů, že by
Slované, pochovávajíce mrtvé, úmyslně rozbíjeli nádoby.210 Ve Starém Městě byly však
nalezeny v 19 hrobech rozbité neúplné nádoby, jejichž rituální funkci potvrzuje analo­
gické pozorování J . Poulíka na pohřebištích v Blučině, v Boleradicích a ve Vranovi-
cích.211 Střepy z nádob zaznamenává I. L. Červinka v hrobech v Kyjově a v Prostějově.212
Umístění rozbitých nádob u nebožtíka bylo ve Starém Městě rozličné: v i l hrobech
byly střepy, pocházející z téže nádoby, rozptýleny v zásypu hrobových jam (čís. 239/49,
341/49, 316/AZ a j.). Ve dvou hrobech (čís. 4/48 a 239/49) ležela hromádka střepů
z neúplného hrnce za lebkou kostry a ve třech hrobech (čís. 26/48, 66/49 a 156/49)
u nohou nebožtíka. Ve dvou hrobech (čís. 102/49 a 238/AZ) byly střepy z nádoby
rozhozeny na dně hrobu pod kostrou, jako svědectví, že zde ležely dříve, než sem byl
uložen nebožtík. Nejpřesvědčivějším dokladem záměrného rozbíjení nádob v hrobech
jsou nálezy keramiky v hrobě čís. 318/AZ: v něm totiž byl přiložen jeden hrnek k hlavě
nebožtíka, druhý k jeho levému boku a na dně hrobu pod kostrou byly rozhozeny střepy
z další nádoby, kterou bylo možno rekonstruovat stejně jako nádobku čtvrtou, naleze­
nou ve střepech v zásypu této jám y.
Všechny tyto nálezy svědčí snad dostatečně o tom, že Slované skutečně při pohřbech
rozbíjeli z rituálních důvodů některé nádoby — snad ty, jichž se použilo při „stravě“, tak
jak je ještě v naší době zvykem u Srbů v Skoplansku.213
Kromě rituálně rozbitých nádob, které lze mnohdy z větší části rekonstruovat,
objevují se v hrobech často jen ojedinělé střepy z hrnců. „N a valách“ byly ve 146
hrobech, a zpravidla vždy v jejich zásypu (hroby čís. 39/48, 181/49, 285/AZ a j.). Tento
úkaz nelze však zaměňovat s uvedeným rozbíjením nádob, neboť v hrobě se vyskytl
zpravidla jen jeden střep nebo více zlomků z rozličných nádob. V některých hrobech
ležely ojedinělé střepy přím o u kostí nohou (hroby čís. 46/48, 51/49, 227/51 a j.), u lebky
(hroby čís. 178/49, 121/50, 206/AZ a j.) nebo dokonce pod dolní čelistí (hrob čís.
58/51).
L. Niederle se domnívá, že střep v hrobě měl z ekonomických důvodů zastoupiti
celou nádobu.214 Tuto možnost nelze vyloučiti, neboť podobná symbolika, kdy část
zastupuje celek, vyskytla se na staroměstském pohřebišti již u masitých m ilodarů. Jsem
však toho názoru, že takto nelze vysvětlovat všechny nálezy ojedinělých střepů v hrobech.

210 Niederle, Život I (1911), 242.

211 Poulík, I. c., str. 77.
212 Červinka, Slované n a M oravě (1928), 152, 155.
218 Niederle, 1. c., str. 243.
214 Ibid., str. 174.

100
S nejvétší pravděpodobností by se mohlo jednat o záměnu celé nádoby za střep jen
u těch několika pohřbů, kde ležely střepy přímo u kostry. Ve většině případů se
však do zásypu hrobů „N a valách“ dostaly hradištní střepy spíše jen náhodou,
stejně jak se dostaly do 54 hrobů ojedinělé střepy starších kultur — keramiky
malované (hroby čís. 74/48, 195/49, 57/50 a j.) a lužické (hroby čís. 99/49, 62/50,
214/51 a j.) — které se slovanskými pohřby nijak nesouvisí a jsou jen důkazem star­
šího osídlení.
Symbolický smysl m á jistě také zvyk, stavět do hrobu hrnek dnem vzhůru (hroby
čís. 26/48, 35/50, 170/51 a j.). Je těžko rozhodovat, zda měl snad překlopený hrnek
zadržet v hrobě duši zemřelého, aby neškodila, či zda měl jiný, pro nás už nepostižitelný
význam.

SEPULKRÁLNlSYM BOLIKA

Ve čtyřech hrobech „N a valách“ se našly skořápky vajec: v mužském hrobě čís.

142/AZ ležely za lebkou, v dívčím hrobě čís. 80/48 byly skořápky ze dvou vajec nalezeny
mezi dvěma hrnky v nohách hrobu (tab. 814), v dívčím hrobě čís. 155/49 ležely skořápky
vajíčka rovněž v nohách hrobu a v ženském hrobě čís. 179/51 byly nalezeny skořápky
ze dvou vajec nad ramenem po pravé straně lebky. Poněvadž se výskyt vaječných sko­
řápek nevíže k hrobům nebožtíků určitého věku a pohlaví, a protože je i jejich umístění
v hrobech rozmanité nejen ve Starém Městě, ale i na jiných moravských pohřebištích —
v Držovicích, v Pěnčíně, v Holáskách, v Jiříkovicích a j. — jejichž soupis uvádí J . Skutil,215
na Slovensku ve Velkém Grobě,216 v Děvínské Nové Vsi217 a j., nelze zatím z jejich
polohy vyvozovat dohady o pravidlech, jimiž se přikládání tohoto milodaru snad řídilo.
Nálezy vaječných skořepin „N a valách“ pouze dokazují, že byl tento zvyk, rozšířený po
celém Slovanstvu, známý i na pohřebišti staroměstském.
O kladení vajec do hrobů zmiňuje se již L. Niederle ;218u nás se tímto detailem
staroslovanského pohřebního ritu podrobněji zabýval J . Skutil.219 Podle názoru obou
těchto autorů (při čemž ovšem L. Niederle nevylučuje zcela ani možnost přiřadit vejce
k ostatní potravě, dané nebožtíkovi do hrobu), stejně jako podle dokladů shrnutých
Ecksteinem220 je pravděpodobné, že kladení vajec do hrobu má symbolický smysl a sou­
visí s náboženskými představami pohanskými o novém posmrtném životě či znovu­
zrození, z nichž pram ení i zvyk pochovávat zemřelého tváří k slunci, jak jsme již dříve
uvedli. Pohanský obyčej přikládat vejce do hrobu nebyl plně potlačen ani křesťanstvím,
neboť se zbytky skořápek vyskytly i na řadových hřbitovech — na př. v Holáskách221 —
ba nezanikl ještě ani v současné době,222 kdy jej již ovšem sleduje ethnografie.

*“ Skutil, Příspěvky, S. V. 10 (1939), 27.

218 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V II I (1950), 48.
117 Eisrter, Slovenské dějiny I (1947), 123. Týž, D. Nová Ves (1952), 237.
118 Niederle, 1. c. 173, pozn. 3.
818 Skutil, 1. c., str. 26.
220 Eckstein, H w bdd A II (1929—30), 595—644, s. v. Ei.
221 Červinka, Holásky, Pravěk (1927), 19.
222 Skutil, 1. c., str. 27.

101
 Ve Starém Městě „N a valách“ byla nalezena v hrobě čís. 10/AZ i vejčitá hliněná
hrkačka223 o rozměrech 5,4 X 4,0 cm, o níž nedovedu rozhodnout, zda je dětskou
hračkou nebo hliněnou imitací vejce; zcela podobný nález pochází i ze staroslovanského
hrobu v Hluku.224 Hliněné vejčité rachlátko, zdobené obvodovými rýhami a klikatkami,
je známé ovšem i z žárového hrobu popelnicových polí ze Ptení.226 V slovanských hro­
bech se objevují hliněné napodobeniny vajíček hlavně na jihoruských pohřebištích a
v Polsku, ale teprve v X I.—X III. století.22 6Tyto imitace vajíček jsou již zdobené
emailovanými vzory,227 takže se nejen považují za časné předchůdce velikonočních
kraslic,228 ale jsou tak i označovány — písanky, t. j. kraslice. Mezi tyto písanky však
nelze zahrnovat nález staroměstský, jak by se byl ochoten domnívat J . Skutil.229 Po­
kládám jej totiž za výrobek byzantského keramika,230 kdežto emailované písanky, vy­
skytující se v Polsku a až ve Švédsku, jsou nepochybně ukrajinským, snad přímo kyjev-
ským exportním zbožím.231 Souvisí tedy se staroměstskou napodobeninou vajíčka jen
potud, že vyspělé hrnčířství kyjevské vděčilo za svou úroveň rovněž stykům s Byzancí, jak
vyvozuje Z. Hilczerówna.232

VAMPYRISMUS

Představa o návratu duše do těla nebožtíkova a s ní souvisící víra v upíry, vlko­

dlaky a můry byla rozšířena, jak dokládá L. Niederle, po celém Slovanstvu.233 Jedno
z opatření, jimiž se pozůstalí chránili před škodlivým působením duší zemřelých,
bylo již uvedeno ve stati o pálení ohně nad hroby. Jiný doklad vampyrismu lze
najít v hrobech, v nichž byla nebožtíkům ucpávána ústa, nebo ruce a slabiny
zatlučeny kameny.234 Domnívám se, že takový případ můžeme spatřovat ve Starém
Městě v hrobě čís. 153/49, v němž byla kostra asi 50—601eté ženy ve slabinách při­
tlučena k zemi klínovitě trojbokými pískovcovými kameny; jiný podobný kámen měla
vražený do úst.
Obdobné stopy vampyrismu byly zjištěny na př. v mohyle u Pňovic v Cechách,
v níž bylo pohřbeno 5 koster, jejichž zápěstí byla zatlučena drobnými kameny, stejně
jako byly zatlučeny u některých koster i slabiny. I když lze souhlasit s míněním R. Turka,
že tento jev je jasným protikladem křesťansky chápané piety k mrtvému, nelze jej bráti
— jakožto pohanský zvyk — za chronologickou pomůcku, dokazující starobylost po-

1,3 Zelnitius, Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1 (1930), 5 s obr.

333 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 58.
333 Gottwald, Výzkum (1931), obr. 86.
333 Hilczerówna, Przyczynki, Przegl^d 26 (1950), 14, kde je nejúplnější soupis těchto „pisanek“ .
337 Niederle, Život I I I (1921), 319, obr. 101. T ýl, Rukověť (1931), obr. 104. Skutil, 1. c., str. 28 s obr. Jatdíew ski
Wyniki. Z otchr. wiek. X II (1937), 105, obr. 7. Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), 231. Rybakov, Řemeslo (1948),
362, obr. 100.
338 Skutil, 1. c. s uvedením další literatury.
339 Ibid., str. 28.
380 K t. srv. „K eram ika byzantského charakteru“ , str. 145.
331 Srv. pozn. 227.
333 Hilczerówna, 1. c., str. 14.
333 Niederle, Život I I (1924), 37— 45.
333 Srv. Filip, 1. c., str. 340.

102
hřbu.235 Hrob čís. 153/49 ze Starého Města je totiž jasným důkazem, že se někdy pohan­
ské představy udržují i při pohřbech křesťanských: tento hrob je v nej vyšším z pěti nad
sebou navrstvených hrobových horizontů a je uložen těsně podél základů kostela, pochá­
zejícího z druhé poloviny IX . století, takže jistě patří k nejmladším pohřbům v poloze
„N a valách“ .
Zachovávání pohanských zvyků pramenících z vampyrismu, které ani církev
dlouho nedovedla vykořenit,236 dokládá i E. Wienecke řadou archeologických nálezů.
V této souvislosti vyslovuje také domněnku, že i pouhé zatížení nebožtíka kameny na
očích, na prsou {obr. 7/12), na stehnech a nad kotníky rovněž souvisí s představami
0 znovuoživnutí mrtvoly.237 Je-li jeho tvrzení správné, našly by se doklady této pověry
1 ve Starém Městě: v hrobě čís. 84/50 ležel kámen na hrudi, v hrobě čís. 186/51 nad
levým chodidlem a v hrobě čís. 69/51 nad lebkou ženy; v hrobě čís. 11/50 byly zatíženy
kamenem holenní kosti a v hrobě čís. 339/49 lebka a chodidla muže; v hrobě čís. 44/49
ležely kameny nad břichem a nad noham a dítěte.
Nějaký rituální význam patrně mělo i přikládání hřebíků nebo jiných kousků
železa k nebožtíku do hrobu (čís. 203/49, 321/49, 361/49 a j.). J . Eisner takto soudí o
podobných nálezech z novoveského pohřebiště, zejména proto, že tento zvyk lze doložiti
i z římského starověku.238
Rozborem dokladů, získaných výzkumem pohřebiště „N a valách“a jeho jednotli­
vých hrobů, došli jsme k řadě poznatků, osvětlujících do jisté míry funerální zvyklosti
ve velkomoravském sídlišti, k němuž pohřebiště náleželo. Archeologické prameny zde
dosvědčují:
1. Vývoj pohřebního ritu od zpopelňování přes období birituální k zásadnímu po­
hřbívání nezpopelněných těl.
2. Malé mohylovité násypy nad některými hroby, neznámé dosud z jiných našich
t. zv. řadových pohřebišť raného období.
3. Ve starší vývojové fázi pohřebiště vytváření skupinek jednotlivých hrobů,
v mladší fázi již hloubení hrobů do nepravidelných řad.
4. M nohotvárnou úpravu hrobů, v níž lze především spatřovat tvůrčí schopnosti
slovanského lidu, který stále hledal — tak jako v jiných kulturních oblastech — nové
cesty a nové formy i v pohřbívání svých mrtvých.
5. Pohřby v hrobech, dvojhrobech a hrobkách, které byly určeny pro více nebož­
tíků, spjatých snad příbuzenskými svazky. Zvláštní skupinu tvoří druhotné pohřby lid­
ských kostí, které dokazují pietu k ostatkům z rušených hrobů.
6. Křivku úmrtnosti v jednotlivých ročních obdobích, kterou lze přibližně rekon­
struovat podle rozdílné orientace hrobů.
""'ni«.

\ 7 . Přísné zachovávání rituální polohy nebožtíků ve starších hrobech a rozličné

úchylky od ní v hrobech mladších^ ')

8.6 Turek, Pohřební ritus, č . N. M. C X IV (1940), zvi. ot., str. 15. J . Eisner se také domnívá, že pro staro­
bylost novoveského hřbitova svědčí snad též doklady o vampyrismu, třebaže jd e o zvyky, které se asi dlouho držely
a které zřejmě teprve křesťanství se snažilo vymýtiti. Eisner, D. Nová Ves (1952), 328— 329.
*** Wienecke, Religion (1940), 86. Srv. i Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), 371 a d.
8.7 Wienecke, 1. c., str. 87.
8.8 Eisner, D. Nová Ves (1952), 238, pozn. 39, s uvedením další literatury.

103
 8. Rozdělení nálezového m ateriálu z hrobů na milodary a dokladové nálezy.
9T Rozdíly v nošení zbraní, šperků a ozdob Šatu.
10. Některé složky staroslovanského pohřebního obřadu (pohřební hostina, rituální
rozbíjení nádob, vykuřování hrobů, očistný oheň na hrobě), trvání vampyrismu a jiných
pohanských náboženských představ v době christianišace.
Po tom, co bylo právě konstatováno, je snad možné říci, že je pohřebiště obrazem
neklidných poměrů IX . a X. století n. 1. Nejednotné vybavení hrobů ukazuje, jak se
v té době vyhraňuje sociální rozvrstvení společnosti, jak se významní jedinci a zámožné
rodiny i po smrti příkře odlišují honosnou úpravou hrobů od prostších a nemajetných,
jak se tehdy prolínají pohanské představy s křesťanským učením o posmrtném životě.
Důmyslná a pracná úprava hrobových jam , jaká byla namnoze zjištěna na staroměstské
nekropoli, svědčí nepochybně i o kulturní výši obyvatelstva osady městského charakteru,
kde byly výrobní zkušenosti, zřejmá specialisace řemesel a technické vybavení daleko
pokročilejší než na jiných, méně důležitých sídlištích velkomoravských; proto by se také
analogie k úpravě některých hrobů „N a valách“ sotva našly na menších staroslovan­
ských hřbitůvcích, vzdálenějších od civilisačních středisk. Hojné opakování stejných
nálezů v řadě hrobů, přehled umístění nálezů téhož druhu v různých hrobech a hledání
analogií k hrobům „N a valách“ na jiných slovanských pohřebištích vedlo k závěrům,
které sic nejsou zásadního významu, ale přece snad přispěly novými podrobnostmi
k naší znalosti nálezového vybavení hrobů i jiných složek pohřebního ritu v době
velkomoravské.

104
 III

HM OTNÁ KULTURA VELKÉ MORAVY

V N Á L E Z E C H Z POH Ř EB IŠT Ě „NA V A L Á C H “

H r o b y z polohy „N a valách“ poskytly více než 5.000 rozličných předm ětů, které
jsou skvělým svědectvím civilisace M oravanů v IX . a X. století. Tyto nálezy rozmnožily
nejen počet památek z doby velkomoravské, ale obohatily jejich soubor o zcela nové
kusy, mnohdy unikátního charakteru. Aby se vyzískalo co nejvíce z tohoto archeo­
logického materiálu jak pro závěry chronologické, tak především pro posouzení hospo­
dářské a sociální struktury, bylo třeba se uchýlit k zevrubné analyse všech nálezů.
Jejím účelem bylo, vymeziti jednotlivým předmětům místo v typologii přirozené vý­
vojové řady četných druhů nástrojů, zbraní a ozdob s ohledem na jejich původ, a často
i na způsob jejich výroby. Poněvadž se ovšem staroměstské nálezy nedají hodnotit
isolovaně, musilo se přihlížet k pam átkám z celého území Velké Moravy, ba mnohdy
i hledati oporu v nálezech zahraničních a neslovanských. Pro přehlednost jsou nálezy
z hrobů „N a valách“ rozděleny do šesti skupin: hospodářské a domácí nástroje, nádoby,
zbraně, součásti oděvu a výstroje, šperky a ozdobné předměty a rozličné jiné předměty.

HOSPODÁŘSKÉ A DOMÁCÍ NÁSTROJE

SRPY

Poněvadž jsou nejstarší železné srpy už výrobkem pozdně laténského kovářství,1

není divu, že jsou srpy v době říše velkomoravské rozšířeny již v rozličných tvarech na
rozsáhlém území Evropy,2 takže je jejich typologické a chronologické třídění velmi
obtížné.3 Tvary srpů, které se vyskytují na sídlištích a pohřebištích moravských, objevují
se i v Polsku,4 v Maďarsku5 a na pohřebištích ruských,6 kdežto ze západních zemí je
synthetické práce vůbec neuvádějí.7 Proto se mi zdá neodůvodněná domněnka K. Din-
klageho, že Slované převzali srpy ze západních zemí.8 Jako hospodářský nástroj se srpy

1 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 373.

* Kurtz, Slawische Bodenfunde (1936), 33.
* Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 41.
* í.ukasiewicz, Przedmioty želazne, Gniezno (1939), 45— 46, tab. X L V II.
5 Hampel, A lterthüm er I (1905), 106, I I I (1905), 228.
* Niederle, Život I I I (1921), 102, pozn. 3, obr. 18.
7 Reimrth, Vorgeschichte I—I I I (1940). Kossinna, Germanische K ultur (1939) a j.
8 Dinklage, Frühgeschichte Thüringens, M annus 33 (1941), 480— 507.

105
 v IX . století kovaly jistě již ve všech zemědělských oblastech evropských, takže jejich
tvar už není příznačný jen pro určité etnické celky. Rozborem jejich tvarů na jednotli­
vých nalezištích a pak jejich srovnáním z větších území by se daly rozpoznat pouze jejich
nejrozšířenější tvary v jednotlivých oblastech v té které době, jež by se tím snad staly
bezpečnější typologickou a chronologickou oporou pro klasifikaci všech srpů prvého
tisíciletí n. 1.
Staroměstské nálezy mohou k tomu přispět jen malým dílem, neboť z 10 srpů, obje-
venýcl^ „N a valáph“ , bylv čtyři tak rozpadlé, že jejich tvar nelze rekonstruovat (hroby
čís. 227/51, 59/Á.Z, 110/AZ (tab. 36/3) a 330/AZ). K nejstarším tvarům zde nepochybně
patří srp z hrobu čís. 277/49 (tab. 65/12): jeho až 4.5 cm široká čepel je půlkruhovitě
zahnutá a opatřená krátkým řapem. Výskyt meče Petersenova typu H v tomto hrobě
datuje srp tohoto druhu asi do poloviny IX . století. Správnost tohoto datování by
potvrzoval i výskyt analogického srpu pod mohylou u Luhačovic.9 Asi do téže doby,
nejpozději do třetí čtvrtiny IX . století, patří i srpy z hrobů čís. 295/AZ, 31 ^ A Z
(tab. 35/4, 6) a 122/51 (tab. 79/2), jejichž čepele jsou 3—4 cm široké a tak
zahnuté, že vrchol zakřivení je asi v prvé třetině jejich délky, a tak protažené, že jejich
hroty zasahují daleko za myšlené prodloužení řapu. Dlouhé řapy jsou u všech uvedených
srpů od čepelí výrazně odsazeny, podobně jako u srpů novodobých. Srpy velmi podob­
ného tvaru byly nalezeny na př. na pohřebišti v Šardičkách,10 v Blučině11 a ve Velkém
Grobě na Slovensku,12jejichž doprovodné nálezy ukazují přibližně na stejnou dobu jako
doprovodný nálezový materiál z hrobů staroměstských (sekyra, ostruhy, vědérka a pod.),
patřící bezpečně do druhé poloviny IX . věku. V hrobě čís. 26/48 byl -menší srp se širokou
čepelí pravidelně zaoblenou (tab. 58/16), který náleží podle výskytu malty v zásypu
hrobu už k počátku X. století. Nepochybně ještě mladší je srp z hrobu čís. 324?/AZ,
jehož úzká, lehce klenutá čepel, opatřená dlouhým řapem (tab. 36/2), je příznačná pro
pozdní srpy, známé na př. z hromadného nálezu z Tučap na Moravě, datovaného asi
do X I.—X II. století.13 Staroměstský srp tohoto typu nemůže ovšem býti, s ohledem na
celkový ráz pohřebiště, mladší prvé poloviny X. věku.
Pokud jde o detaily provedení nástroje, zaslouží mezi staroměstskými nálezy zmínku
masivní válcovitá rukojeť z dubového dřeva, uchovalá na řapu srpu z hrobu čís. 122/51
(tab. 79/2). Zbytky podobné dřevěné rukojeti se uchovaly i na srpu z pohřebiště ve Velkém
Grobě14 a ze sídliště v Santoku.15

• Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. II/7.

>» Ibid., tab. X III/4 .
“ Poulik, l.c., tab. LIV /7.
12 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V II I (1950), 47.
™ Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 63.
14 Kraskovská, 1. c. Srp s dřevěnou rukojetí z Bavorska publikuje Hensel, Slowiaňszczyzna (1952), 34, obr. 13b.
15 Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), obr. 5.

106
 ŽERNOVY

V poloze „N a valách“ byla sice nalezena řada mlýnských kamenů (žernovů), ale
poněvadž pocházejí ze sídlištních objektů,16 nebudeme se jim i zatím blíže zabývat. Jen
v hrobě čís. 59/48 ležela pod lebkou kostry asi 1/3 žernovu o prům ěru 50 cm, který byl
vykřesán ze světlešedého pískovce. Zlomky jiných, zhotovených ze středně zrnitého kaoli-
nisovaného pískovce narůžovělé barvy,17 se vyskytly i v zásypu hrobů čís. 93/50 a 98/50.
Poněvadž podobné pískovce jsou v blízkém kamenolomu u Buchlovic,18 lze se domnívat,
že tyto žernovy vyráběl lid středního Pomoraví. Uvedené nálezy nelze ovšem označit za
milodary, ač by se jim dal za jiných okolností tento význam přisoudit: na př. na staro­
městském pohřebišti v poloze „Certůj k ú ť ‘ byl do hrobu evidentně přiložen celý svorový
kámen.19

HÁČKY UDIC

£
V hrobě čís. 172/50 byl nalezen železný háček udice, který je zhotovený z poněkud
zploštělého drátu a jehož zahnutá část je ostře zahrocená, kdežto opačný konec je svirjjitý
v závěsné očl^9 (tab. 72\18). Podobné háčky s očkem se vyskytly i v hrobech čís. 119/50,
264/AZ a 277/AZ. Z moravských nálezů neznám háčky udic hradištní kultury, ale byly
nalezeny v Cechách na Levém H radci20 a j. Tyto háčky se však od staroměstských liší,
neboť jsou opatřené zpětným ozubem, podobně jako háčky laténské21 nebo háčky z mu-
šovského kastelu,22 a nemají závěsné očko. Nálezy tohoto typu snad vedly L. Niederla
k názoru, že slovanské háčky udic nemívají závěsná očka,23 ale staroměstské nálezy jsou
spolehlivým svědectvím, že i slovanské háčky byly rozličně upravovány. Háčky udic,
velmi podobné nálezům z polohy „N a valách“ , pocházejí z Brestu Kujavského24 a
z H nězdna,25 kde jsou datovány do V III.—X. století. Staroměstské kusy lze však da­
tovat přesněji: zatím co udice z hrobu čís. 119/50 patří podle ostatního inyentáře tohoto
hrobu nepochybně do třetí čtvrtiny IX . století, je háček z hrobu čís. 17S?/50 nejdříve až
z konce toho věku, jak tomu nasvědčují nálezy kamenů ze hřbitovní svatyně, tehdy už
rozbořené, které jej v tomto hrobu provázejí. Rámcově lze tedy datovat háčky udic ve
Starém Městě do druhé poloviny IX . věku.

14 Zelnitins, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 17. Týž, Slovanské pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 5
(1934), 17. Týž, Sekery, S. V. 11 (1940), 8— 10.
17 Za odbornou klasifikaci nálezu děkuji dr. T . K rutovi, přednostovi mineralogického oddělení Moravského
musea v Brně.
11 Hubáček, Geologické poměry, Vlast. sbor. U . H . I I I (1942), 42.
19 Hrubý, č e rtů v kút, S. V. 10 (1939), 10. Niederle uvádí také dva žernovy ze slovanských hrobů u Syrovína,
Život I I I - l (1921), 117.
80 Pii, Starožitnosti I I I - l (1909), tab. X X X I/13. Srv. i Niederle, Život I I I (1921), 179, pozn. 4, obr. 35/5. Týž,
Lidstvo (1893), obr. 437/15.
81 Stocký, Doba železná (1933), tab. X X V III/10. Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. LI/15, L II/29. Píč,
Le H radischt de Stradonitz (1906), tab. X X IV /36, 32.
88 Uloženo v Mor. museu v Brně.
88 Niederle, Život I I I (1921), 180.
84 Jakimouiicz, Prehistoria (1939— 1948), tab. 96/23.
85 Lukasiewicz, Przedmioty želazne, Gniezno (1939), 46— 47, tab. L/13— 16.

107
 NŮŽKY
h
V hrobě čís. 124/AZ byly nalezeny železné nůžky {tab. 31/3 ) a jiné menší byly
v popelišti V II, které patří k hrobu čís. llÓ/AZ.26 Je pozoruhodné, že nůžky, známé
již v kultuře laténské27 a běžné u Germ ánů z doby římskoprovinciální,28jsou v slovan­
ských nálezech tak vzácné, že je I. L. Červinka ještě r. 1928 z moravských hrobů vůbec
neznal.29 Staroměstské nůžky jsou obvyklého tvaru dnešních nůžek ovčáckých:30 mají
dvě široké čepele, obloukovitě spojené dlouhými rameny. Svým jednoduchým pružným
obloukem se řadí ke staršímu typu, který se však objevuje již ve I I I .—IV. století současně
s mladšími formami, jejichž oblouk se rozevírá v nedovřený prstenec. Obojí druh nůžek
byl nalezen jak na pohřebištích germánských,31 tak v hrobech z římskoprovinciální doby
v Cechách,32 na Moravě,33 na Slovensku,34 v Polsku35 a j. Na slovanských pohřebištích
byly u nás podobné nůžky v hrobě u Boleradic,36 u Zeleníc v Cechách37 a j. Poněvadž
podržují po staletí týž tvar, nemohou býti samy o sobě vhodnou oporou pro datování
hrobových celků. Staroměstské nůžky lze datovat jen podle hliněného hrnku, železné
sekyry s ostny a ostruh s krátkými bodci z téhož nálezového celku asi do třetí čtvrtiny
IX . století.

NOŽE

V poloze „N a valách“ bylo nalezeno 456 železných nožů, z nichž mnohdy zbyla
jen část prorezivělé čepele, ale jindy se uchovaly tak dobře, že je možné na nich pozo­
rovat i nejmenší tvarové detaily. Co do velikosti převládají nože malých rozměrů, neboť
jejich délka je u 69.5% pouhých 5— 10 cm, u 27% je 10— 15 cm a jen u 3.5% 15—20 cm;

*• Niederle-Zelnititis, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 15, obr. 7.

87 PítT, Le H radischt de Stradonitz (1906), tab. X X X IV /15. Kraskovská, K ultúra laténská, Sl. D. (1947), tab.
X X X IV /15. Filip, Pravěké Československo (1948), 252.
28 Bohm, Kronika (1941), 461, tab. 81/12. Niederle, Život I (1911), 151.
88 Červinka, Slované na M oravě (1928), 230.
88 Niederle, 1. c., str. 152. Filip, 1. c.
81 Bohnsack, D ie Burgunden, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 454/4, 449/3. Stampfuss, Die Franken, Vorgeschichte
I (1940), tab. 65/2. Matthes, Die Sweben, Vorgeschichte I (1940), tab. 113/89.
88 Bohm, Kronika (1941), tab. 76/4, 81/12.
88 Červinka, M orava za pravěku (1902), tab. X L V III/5 . Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 71/g.
88 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X V II/1.
88 Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), obr. 754— 755. Srv. i Niederle, 1. c. tab. V.
88 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 41, tab. X III/1 .
87 Turek, Želenice, Hist. Slov. (1948), 163, obr. 1/27.

Obr. 11. T vary nožů z hrobů „ N a valách“ . 1 hrob č. 64/48. 2 hrob č. 38/48. 3 hrob č. 90/50. 4 hrob č. 82/50. 5 hrob
ě. 34/50. 6 hrob č. 119/50. 7 hrob č. 185/49. 8 hrob č. 183/50. 9 hrob č. 41/50. 10 hrob č. 61/50. 11 hrob ě. 67/50.
12 hrob č. 13/50. 13 hrob ě. 82/49. 14 hrob č. 106/50. — Рис. 11. Формы ножей из могил „ Н а валах“ . 1 могила
№ 64/48. 2 могила № 38/48. 3 могила № 90/50. 4 могила № 82/50., 5 могила № 34/50. в могила № 119/50.
7 могила № 185/49. 8 могила № 183/50. 9 могила № 41/50. 10 могила № 61/50. 11 могила № 67/50. 12 могила
№ 13/50.13 могила № 82/49.14 могила № 106/50. — Abb. 11. Formen der Messer aus den G räbern d er Begräbnis­
stätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 64/48. 2 G rab N r. 38/48. 3 G rab Nr. 90/50. 4 G rab N r. 82/50. 5 G rab N r. 34/50.
в G rab N r. 119/50. 7 G rab N r. 185/49. 8 G rab N r. 183/50. 9 G rab N r. 41/50. 10 G rab N r. 61/50. 11 G rab Nr. 67/50.
12 G rab N r. 13/50. 13 G rab N r. 82/49. 14 G rab N r. 106/50.

108
Obr. 11.
 nejmenší nůž měří sotva 5 cm (hrob čís. 41/50), největší pak 20.6 cm (hrob čís. 348/49).
Čepele nožů mají hřbetní stranu zpravidla rovnou, jen zřídkakdy lehce klenutou (hroby
čís. 82/49, 183/50, 175/51 a j.). H řbetní strana je ukončená hrotem, který se někdy
uchyluje ke středu čepele (hroby čís. 185/49, 190/50, 234/51 a j.), jež bývá nápadně
štíhlá (tab. 73/25), jindy nadměrně široká (hrob čís. 175/51, 172/AZ; tab. 35/9). Óstří je
zpravidla rovné tak jako hřbetní strana (tab. 70/1, 36/7), avšak vyskytly se i nože s ostřím
poněkud zvlněným; to snad bylo způsobeno jejich přibrušováním při delším upotřebení
(hroby čís. 82/49, 2/50, 183/50 a j . ; tab. 57)11, 72/1). Asi u 5% nožů byly čepele opatřené
po levé straně krevní rýhou (hroby čís. 121/49, 323/49, 42/50 a j.).
Více rozdílů lze zaznam enat ve tvaru násadního trnu-řapu, který je od týlu čepele
skosen bud se strany hřbetní (hroby čís. 39/49, 210/49, 61/50 a j.), buď od ostří (hroby
čís. 211/49, 119/50, 35/51 a j.) nebo oboustranně (hroby čís. 64/48, 42/50, 38/51 a j.).
Jindy bývá pravoúhle odsazen od obou stran čepele (hroby čís. 37/48, 275/49,85/50 a j.)
a někdy bu d od hřbetu (hroby čís. 13/50, 64/50, 47/51 a j.) nebo od ostří (hroby čís.
185/49, 174/50, 110/51). Prodloužená čepel zpravidla vybíhá v témž směru v trn, který
se však někdy uchyluje na stranu ostří (hroby čís. 19/48, 41/50, 106/50 a j .; tab. 71/13).
Ploché trny nožů jsou většinou krátké, ukončené někdy hrotem, jindy tupě (srv. obr. 11).
T rn nože z hrobu čís. 51/50 je na hranách vroubkovaný, patrně aby rukojeť pevněji
držela. Mezi noži se však vyskytly i takové, jejichž řapy procházely asi celou rukojetí,
neboť měří až 8 cm (hroby čís. 82/50, 119/50; obr. 11/4). V hrobě čís. 90/50 byly nalezeny
dva podobné nože s dlouhými řapy, které jsou na koncích poněkud rozšířené (obr. 11/3).
Jejich čepele se od širokého týlu směrem k hrotu trojúhelníkovitě zužují, takže nabývají
tvaru sekáčků. V hrobě čís. 34/50 byl zcela zvláštní nůž, jehož dlouhý řap je ukončen
hraněnou hlavicí, kterou zdobí stříbrná tausie vzoru „rozmarýnky“ ve dvou příčných
pásech (tab. 70/5, obr. 11/5).
Asi u 58% všech nožů se uchovaly zbytky pochev a rukojetí, avšak jen některé z nich
lze přesněji rekonstruovat. Nejúplnější rukojeť byla na noži z hrobu čís. 180/AZ, jehož
dlouhý řap byl s obou stran obložen kostěnými ploténkami, přichycenými třemi železnými
nýty. O bě strany rukojeti zdobí ryté, různě řazené ornam entální prvky: příčné rýhy,
šikmé mřížkování, soustředné kroužky a pletenec (tab. 35/7, obr. 12/la — b). Podobná
výzdoba se objevuje i na rozličných kostěných ploténkách ve Hnězdně, kde je provázejí
nálezy z IX .—X I. století,38 na Levém H radci,39 na střence z hrobu z Citová, na kostěné
rukojeti nože z Kobeřic,40 který je datován esovitými záušnicemi a denárem Ondřeje
Uherského, a j. Soustředné kroužky a pletence v rozmanitých variantách nejsou však

88 Rajewski, Zabytki z rogu, Gniezno (1939), obr. 8/1, 10/2 a j.

88 Niederle, Lidstvo (1893), obr. 437/13. Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. L X V II/10.
18 Uloženo v M or. museu v Brně.

Obr. 12. Rukojeti a pochvy nožů. 1 hrob č. 180/AZ. 2 hrob č. 291/51. 3 hrob č. 119/49. 4 hrob č. 122/51. 5 hrob
č. 216/51. 6 hrob č. 232/51. 7 hrob č. 25/St. 8 hrob č. 184/AZ. 9 hrob ě. 87/51. — Рис. 12. Рукоятки и ножны ножей.
1 могила № 180/А. 2 могила № 291/51. 3 могила № 119/49. 4 могила № 122/51. 5 м огила№ 216/51. вмогила
№ 232/51; 7 могила № 25/00; 8 могила № 184/А; 9 могила № 87/51. — АЬЬ. 12. Griffe u n d Scheiden der Messer.
1 G rab N r. 180/AZ. 2 G rab N r. 291/51. 3 G rab N r. 119/49. 4 G rab N r. 122/51. 5 G rab N r. 216/51. в G rab
N r. 232/51. 7 G rab N r. 25/St. 8 G rab N r. 184/AZ. 9 G rab N r. 87/51.

110
Ill
 příznačné jen pro staroslovanské umění, i když se často objevují na kostěných předmětech
z té doby: analogická výzdoba, provedená kružidlovým nástrojem, ukazuje se u nás již
na nálezech věteřovského typu,41 v době halštatské, laténské a zejména v době římských
provincií; úplně shodný pletenec vyskytl se i na hřebenu z V. století na alamanském
pohřebišti,42 v hrobě z doby karolinské ve Švédsku43 a j. A. H. Knorr označuje všechny
tyto pozdní dvojdílné kostěné rukojeti nožů, zdobené rozličnými vzory, za importované
zboží nordické.44 Pozdní jejich výskyt v Pobaltí tomu však odporuje, stejně jako staré
kořeny uvedených výzdobných motivů; objev dílny, zpracovávající kostěné předměty
přímo ve Starém Městě, je dokladem, že střenky toho druhu z polohy „N a valách“ byly
vyráběny domácími řemeslníky.
V hrobě č. 10/51 byl nůž s krátkou a nápadně štíhlou čepelí, zasazenou do železné
válečkoví té rukojeti [tah. 76j 5 ). Podobný nůž, téměř chirurgického charakteru, je vy­
staven ve Východoslovenském museu v Košicích; pochází ze staromaďarského hrobu
z X. věku.
Rukojeti, upravené z duté kosti, byly navlečeny na řapy tří nožů z hrobu čís. 291 /51
(tab. 83/3 —5, obr. 12j2). Jejich konce jsou opatřené dutým nákončím válcovitého tvaru
z bronzového plechu, zdobeného vroubkováním, který je ke střence připevněn jedním
nebo dvěma hřebíčky. H. A. K norr klade původ těchto nákončí (Bronzehülse) rovněž
do okruhu baltického.45 Podobná bronzová nákončí kruhového nebo oválného průřezu se
uchovala i na dřevěných rukojetích nožů z hrobů čís. 26/48, 119/49, 46/50 a j . ; {obr. 12/3).
Nákončí zcela analogické staroměstským je i na rukojeti z Količína.46 Poněvadž ze star­
ších nálezů znám tvarově příbuzné rukojeti jen z několika hrobů ze V I.—V II. století,47
považuji staroměstská z IX .—X. století, která se od nich do jisté míry liší, za přínos
moravského lidu. H ledat totiž místo vzniku těchto nákončí v oblastech přímořských, jak
se domnívá H. A. Knorr, není dobře možné, neboť tam jsou jiným i nálezy datována až
do X I.—X II. věku. Zbytky kostěné rukojeti, ale bez bronzového kování, uchovaly se
i v hrobě čís. 41/50. Zcela ojedinělým nálezem zůstává zatím plochá železná rukojeť
s nýty, která je ukončená bronzovou objímkou (hrob čís. 25/St; tab. 38/2, obr. 22/7).
Pochvy nožů, nejčastěji dřevěné, jsou konstruovány několikerým způsobem. Jsou
buďto složené ze dvou podélně vyhloubených dřev, která jsou obalená kůží a v průřezu
mají nepravidelný, více méně kruhovitý tvar (hroby čís. 122/51, 284/51, 278/AZ a j ; tab.
79/1 , obr. 12/4). Jindy je korýtkovitě prohloubené dřívko na vnitřní straně opatřeno
zářezy, do nichž je vsunuta krycí tenká dýha; pochvy tohoto druhu jsou zpravidla ovál­
ného průřezu (hroby čís. 119/49, 87/51, 291 /51 a j . ; tab. 76/9, obr. 12/9.). Některé dřevěné
pochvy jsou mimoto u ústí okovány sděří ze železa (hrob čís. 26/48) nebo z bronzu,
která je někdy ještě opatřená širokými závěsnými oušky (hroby čís. 119/49,46/50; obr. 12/3).

41 Dezort, Styky Moravy, O. P. X II I (1946), 59— 60, obr. 1.

44 Hülle, Die Schwaben, Vorgeschichte I I (1940), tab. 199/2.
44 Arbman, Schweden (1937), 238, tab. 74.
44 Knorr, Messerscheidenbeschläge, M annus 30 (1938), 517, tab. 10.
15 Ibid., str. 516, 532.
44 Červinka, Slované n a M oravě (1928), 217, tab. V I/7.
4T Müller, Die Goten, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 513/1. Petersen, D er ostelbische R aum (1939), 115, obr.
126/2.

112
Náprstkovité bronzové kování rukojeti m á často svůj protějšek v analogickém nákončí
hrotu pochvy (hroby čís. 46/50, 21/AZ, 278/AZ a j . ; tab. 81 jl4 ). Dobré uchování těchto
nálezů ve Starém Městě objasňuje zároveň t. zv. „dřevěné předměty tyčinkovitého
tvaru“ z Boleradic, na nichž jsou plechové bronzové sděře a o nichž J . Poulík uvádí,
že neznáme jejich účel.48 Ve všech podobných případech se nepochybně jedná o železné
nože, které zarezivěly v dřevěných, bronzovým plechem okovaných pochvách (hrob
č. 232/51; obr. 12j6, tab. 81)14). Většina jich je bez výzdoby a jen zřídkakdy lze na nich
pozorovat zesílení ústí nebo odsazený hrot pochvy (hrob čís. 291/51), podélné žlábkování
(hrob čís. 216/51; tab. 83)2, obr. obr. 12)5) a pod. Pochvy z hrobů čís. 184/AZ a 289/51
jsou zdobené rytými kroužky {tab. 30)2, obr. 12)8), jejichž technika upom íná na výzdobu
kostěných hřebenů a rukojetí nožů. Nelze pochybovat o tom, že všechny podobné nože a
pochvy jsou výrobky pomoravských dílen, které zásobily především domácí obyvatelstvo.
Žádný z tvarů staroměstských nožů nelze pokládat za příznačný pro dobu, kdy se
v poloze „N a valách“ pohřbívalo, neboť všechny jejich uvedené varianty se objevují již
v hrobech římskoprovinciální doby49 a jsou v pozdějších hrobech s památkami keszthe-
lyského stylu a v hrobech slovanských tak časté, že není třeba uvádět jmenovité doklady.
Zdá se, že typologie nožů z doby velkomoravské nemůže již poskytnouti spolehlivou
chronologickou oporu podobně, jak se pokusil jejich tvarové rozmanitosti využít pro
datování H. K urtz.50 Lze jen říci, že se nože všech tvarů a velikostí vyskytují v hrobech
mužů, žen i dětí v poloze „N a valách“ během celého IX . století, a některé z nich i během
prvé poloviny X. věku. Zdálo by se, že nože s dlouhými řapy, jim ž podobné datuje
E. Beninger do X.—X I. století,51 patří k nejmladším nálezům na pohřebišti. Avšak jejich
výskyt ve středním horizontu hrobů v poloze „N a valách“ , stejně jako nález nože se zdo­
benou kostěnou rukojetí, který m á rovněž dlouhý řap, datuje je nepochybně ještě do posled­
ní třetiny IX . století. Nůž s rukojetí, tausovanou v týlu stříbrným drátem, náleží však až
do prvých let X. století, jak svědčí nálezy malty v hrobě čís. 34/50, z něhož pochází.
rr I když pohřebiště „N a valách“ poskytlo velké množství nožů, jejichž rozbor ujasnil
některé podrobnosti o jejich typologii a o úpravě, nelze jich použít v IX . a X. století
jako pomůcky k datování nálezových celků.

PŘESLENY

K milodarům, které se na staroměstském pohřebišti objevují jen ojediněle, patří

vřetena,52jež lze pokládat za atributy typické domácí práce pohřbených žen — předení.
Z vřeten se uchovaly ovšem již jen hliněné přesleny, jejichž rozmanité tvary se vyskytují
na všech slovanských nalezištích.53 Je zajímavé, že všech šest přeslenů z hrobů „N a

« Poulík, 1. c., str. 66, tab. L X II/12, L X III/15.

49 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X V III/3 . Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), tab. X I/7. Svoboda,
Im périum (1948), obr. 19/3. Červinka, G erm áni, Anthropologie X IV (1936), obr. 20, 14— 15.
60 Kurtz, Bodenfunde (1936), 29— 31.
61 Beninger, Germanenzeit (1934), obr. 69/3.
62 Filip, K ulturní kapitoly (1940), 43, obr. 9. Stokar, Spinnen (1938), 65, obr. 81— 83.
92 Niederle, Život I I I (1921), 335, obr. 105.

8 Staré Město 113

valách“ m á sice rozličnou velikost (1,6— 2.7 cm, v. 0.9—2.2 cm), ale při tom jednotný
dvojkonický tvar. V moravských hrobech se takové přesleny našly již častěji, zejména
v Kyjově54 a v Blučině.55 Přesleny ze staroměstského pohřebiště jsou zhotovené z plave­
ného, v slabounkých vrstvách se odlupujícího materiálu, který zjistil také na přeslenech
z Blučiny J . Poulík.56 Jejich hlazený povrch červené (hrob čís. 31^/AZ), světlešedé
(hrob čís.a82/4^*ím ědé (hrob čís. 135/51; tab. 79)9) nebo téměř černé barvy (hroby
čís. 180/50 a 277/AZ) je zpravidla bez ozdob; jen na zlomku přeslenu z hrobu čís. 180/50
jsou nevýrazné zdobné rýhy. Poněvadž slovanské přesleny, zhotovené v domácích díl­
nách, podržují po staletí týž tvar, nelze staroměstské nálezy datovat jinak než rámcově
podle ostatního obsahu příslušných hrobů a celkového charakteru pohřebiště, a to do
druhé poloviny IX . století.

JEHLY A SÍDLA

<1
V hrobě čís. 348/49 byla^ rozpadlá železná jehla s o u šk em ajin á, rovněž silně pro-
rezivělá, byla v hrobě čís. 265/AZ a snad i v hrobě čís. 292/AZ. Analogické jehly ze
železa i z bronzu se vyskytly na pohřebišti v Količíně57 a jsou časté též v nálezech pol­
ských.58 V hrobě čís. 326^49 bylo železné Šidélko 6.2 cm dlouhé, které se asi ve třetině
své délky dvojkonický zesiluje {tab. 70)11). Jeho kratší násadní část je hraněná, kdežto
delší část s hrotem je kruhového průřezu. Zcela podobné šidélko 5 cm dlouhé bylo i
v hrobě čís. 210/49 a jiné, značně prorezivělé, v hrobě čís. 33^/49. Analogická šidélka
publikuje R. Jakimowicz z Polska59 a řada jich pochází z výzkumů H nězdna.60

ZÁVAŽÍ

Na staroměstském pohřebišti byla v hrobě čís. 114/51 nalezena šestistěnná olověná

kostka, na povrchu značně oxydovaná, o rozměrech 1.9 X 1.9 x 0.9 cm. Na jedné ze
čtvercových stran je vyraženo 8 malých kroužků (3—2— 3). Mohly by vésti k dom­
něnce, že předm ět sloužil k nějaké hře v kostky {obr. 13), tím spíše, že pravěké hrací
kostky nebyly vždy krychlové, ale leckdy i hranolovité a zploštělé61. Někdy je nahrazují
ploché destičky, označené číselnými značkami (důlky nebo kroužky).62 Byly známé již
K eltům ,63 Řím anům a Germ ánům ,64 hojně se vyskytují v staroslovanských hrobech

61 Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 19/10.

66 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X LV /2, 5, 9.
58 Ibid., str. 66.
" Červinka, 1. c., str. 230, tab. V I /15, 17.
58 Jakimowicz, Prehistoria (1948), tab. 96/21.
58 Ibid., tab. 100/32.
60 Lukasiewicz, Przedmioty želazne, Gniezno (1939), 52, tab. L /l— 12.
81 Pii, Le H radischt de Stradonitz (1906), 90, tab. X L IV /13—49.
82 Niederle, I. c., str. 345.
88 Pii, 1. c.
84 Lindenschmit, H andbuch I (1886), 485. Kossinna, Germanische K u ltu r (1939), 132, obr. 138,

114
v SSSR,65 na Moravě byla jed n a nalezena na př. ve Znojmě.66 Nejčastěji jsou z kosti,
avšak jak mezi nálezy římskoprovinciálními v Šlesvik-Holštýnsku,67 tak mezi slovanskými
nálezy v Kyjevě se vyskytly i kostky hliněné;68 pouze pro kovové neznám analogie.
Proto se domnívám, že staroměstský nález není hrací kostkou. Jeho skutečný účel
objasňuje snad nález velmi podobné kostky o rozměrech asi 1.5 X 1.0 X 0.7 cm, pochá­
zející z hrobu v Hessensku, datovaného asi k r. 600.69 J e vyrobená pravdě­
podobně z mědi, kryté bílým kovem, a poněvadž ji provázely malé vážky, je
nepochybné, že byla závažíčkem o váze asi 6.55 gramu, t. j. je asi 1/50 řím­
ské libry, vážící 327.45 gramů. Staroměstská kostka, vážící cca 41 gramů
Obr. 13.
(po konservaci pouze 38.85 gramů) byla by tedy osminou římské libry, jak
Závaží z hro­
tomu nasvědčuje i 8 koleček vyražených na ní, která takto označují, jakou bu ě. 114/51.
váhovou jednotku představuje. I když v hrobě „N a valách“ nebyly vážky Рис. 13.
Гиря йзмоги-
nalezeny, přece se mi uvedené vysvětlení tohoto nálezu zdá nejpravdě­ л н № 114/51.
podobnější. Závažíčko patřilo snad někomu, kdo směňoval nějaké zboží Abb. 13.
Gewicht aus
tak drahé, že se odvažovalo tak malými váhovými jednotkami. Nebylo by dem G rabe
to vyloučené ve velkém obchodním středisku, jakým byla podle všech ná­ N r. 114/15.
znaků osada u pohřebiště „N a valách“ . Pásová průvlečka zdobená vru-
bořezem, která byla nalezena spolu se závažíčkem, datuje je do prvé třetiny IX . věku.

ŽELEZNÁ KRESADLA — OCÍLKY

Vývoj železných křesadel, objevujících se již v žárových hrobech z prvých staletí

našeho letopočtu,70 dospěl někdy v V.—V I. století k základnímu tvaru slovanských
ocílek, jak je vidět z nálezů v hrobech s popelnicemi pražského typu z Velatic u Brna71
a j. Stejné ocílky, zhotovené z ploché masivní železné tyčinky, která se uprostřed poněkud
rozšiřuje a na koncích se více méně zahýbá, nebo končí očkem, objevují se však již
v kostrových hrobech pozdní doby římské ze Slížan u Kroměříže72 stejně jako v hrobech
doby merovejské v Porýní.73 Z tohoto základního tvaru, který byl tenkráte jistě už obecně
rozšířen, vyvinuly se na celém území střední Evropy ocílky rozmanitých tvarů. Proto se
nelze ztotožniti s míněním K. Dinklageho, že slovanská křesadla byla převzata od
Germánů.74 Mluví proti tomu jednak současný výskyt analogických kusů jak na našich
pohřebištích, tak v hrobech neslovanských, jednak tvary ocílek ze Starého Města, kde
vývoj starších tvarů dospěl nejdále.

“ Niederle, I. c., str. 344— 345, obr. 110.

*« Palliardi, Znojmo, ČV M SO V (1888), 58.
M Haamagel, Hodorf, Offa 2 (1937), 72, obr. 32/a-c.
•* Niederle, 1. c., str. 344, pozn. 7.
•• Schnellenkamp, W allerstádten, M. Z. (1932), 69. obr. 6/3. Srv. i Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab.
26/18. V áhu'funtu srv. Regling, s. v. L ibra, PW RE X I I I (1894), 116.
70 Niederle, Život I (1911), 866, tab. L V I/1—2.
71 Poullk, Jižní M orava (1950), obr. 95/c.
72 Červinka, G erm áni, Anthropologie X IV (1936), 118, obr. 12/6. Filip, Pravěké Československo (1948), obr. 84.
78 Lindenschmit, H andbuch (1889), obr. 452/1—3. Niederle, 1. c., tab. LVI/4— 7.
74 Eisner, Kovářství. Slav. Ant. I (1948), 382, pozn. 73. Srv. i Richthofen, Feuerstahle, A. B. 13 (1938), 52.

115
 V hrobech „N a valách“ bylo nalezeno 28 železných křesadel, jejichž tvar označuje
J . Eisner za lyrovitý.76 Pro přehlednost je rozděluji podle tvaru do dvou základních
typů (které však nezahrnují všechny slovanské ocílky, zejména ne pozdní formy),7®
z nichž každý m á několik dalších variant.
I. typ navazuje na tvary křesadel ze starší doby hradištní, avšak jejich zúžená
ram ena se zahýbají přímo proti sobě tak, že ocílky nabývají tvaru písmene C (hroby
čís. 210^49, 348^49, 11/AZ; tab. 59/6). Taková ocílka byla i v hrobě u Malé Dobré.77
Někdy jsou jejich ram ena takto zahnutá na koncích rozšířena a tak prodloužena,^^ se
dotýkají, takže ocílka pak m á tvar uzavřeného oválu (popeliště V I. u hrobu čís. 106/AZ).
Ocílky tohoto druhu pocházejí i ze Zidenic,78 z Micheldorfu79 a z Hai|:habu.80 Jindy
směřují rozšířená ram ena ocílek šikmo proti sobě (hroby čís. 119/51, 330/AZ; tab. 36J1,
31)6, 71jl ) , podobně jako u ocílky z Rebešovic81 a ze Sziráku v Maďarsku.82 I tato šikmo
skloněná ram ena se někdy prodlužují, takže se dotýkají, a ocílky tím nabývají tvaru
rovnoramenného trojúhelníku (hroby čís. llf/4 9 , 190/50, 119^AZ a j . ; tab. 72)12, 19).
Právě tento tvar ocílek je v Evropě nejhojnější: vyskytl se na př. v Otaslavicích na Mo­
ravě,83 u Zelenic v Cechách,84 v Moravském Sv. Ján ě na Slovensku,85 v Jankově8®
a Orsymowicích v Polsku,87 v Pilini,88 ve Fenéku a Kecskemétu v Maďarsku,89 v Avrenu
v Bulharsku90 a jinde.
Doposud bylo nejvíce ocílek I. typu známo z avarských a maďarských hrobů,91
takže se jejich celkový vývoj od nejstarších forem dal nejspolehlivěji sledovat právě
v Maďarsku.92 Poněvadž se však tytéž tvary ocílek objevují i v současných hrobech mo­
ravských a slovanských vůbec, stejně jako v hrobech vikinských a západogermánských,
nelze hovořiti, jak už bylo naznačeno, jen o jediném místě jejich původu. Ze se u nás
vyvíjely současně a analogicky jako v jiných zemích, poukazoval již dříve J . Eisner.93
Nepochybným dokladem tohoto samostatného vývoje moravských ocílek je jejich kolekce
z pohřebiště „N a valách“ , která sama o sobě tvoří souvislou vývojovou řadu, v níž mají
zvláštní význam železná křesadla typu čís. II.
II. typ ze staroměstských hrobů zahrnuje totiž ocílky, jejichž tvarový vývoj přesáhl

75 Ibid., str. 382.

78 Niederle, 1. c., str. 870, obr. 145/1—6. Kurtz, Bodenfunde (1936), 32.
77 Niederle, 1. c., tab. LVI/10.
78 červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V /14— 15.
79 Niederle, 1. c. tab. LVI/13. Abramič, Kirchdorf-M icheldorf, Jah rb u ch I I I (1909), 221, obr. 4.
80 LaBaume, Die Wikinger, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 546/3.
81 Červinka, 1. c., tab. X/18.
82 Hampel, A lterthum er I (1905), obr. 195.
88 Červinka, 1. c., obr. 22/1.
81 Turek, Želenice, Hist. Slov. V (1948), tab. 1/29.
88 Eisner, Slovenské dějiny I (1947), tab. L/15.
88 Kostrzewski J . , Wielkopolska (1923), 225, obr. 836.
87 Jakimowicz, Prehistoria (1938— 1948), tab. 96/26.
88 Niederle, Život I (1911), tab. LVI/15.
89 Hampel, 1. c. I (1905), obr. 195, 196, I I (1905), tab. 180/1, 376/3 a v. j.
99 MoszyAski, K ultura ludowa (1929), obr. 214/15.
98 Hampel, 1. c., I (1905), 111 a d., I I (1905), 110— 113, I I I (1905), tab. 180/1, 204/2, 210/9 a v. d.
92 Niederle, 1. c. str. 869. Kurtz, 1. c. str. 31. Červinka, I. c. str. 218.
93 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 381—382.

116
hranice prosté účelnosti a dospěl až k formám značně složitým, i když ne tak ozdobným,
jako je na př. ocílka z pražského hradu^94 Všeobecně jsou větších rozměrů a jejich dlouhá
ram ena se nejen dotýkají (hrob čís. 23/48), ale ještě znovu rozvírají a opět stýkají, takže
se formou ještě více přibližují tvaru lyry než I. typ křesadel (hroby čís. 41/50, 185/49,
35)51 a j . ; tab. 70/8, 60/15, 76/2). Poněvadž se podobné ocílky objevují i v Bulharsku,95
s nímž bylo střední Pomoraví v době Velké M oravy jistě v úzkém kulturním styku,
odvozují se moravské i bulharské nálezy tohoto typu patrně ze společné předlohy, i když
nepochybuji o tom, že se staroměstské ocílky vyráběly v místní kovářské dílně.
Kromě ocílek se asi používalo ke křesání i jiných kousků železa, zejména zahnutých
hřebíků, jak uvádí podle nálezů z hrobů volyňských L. Niederle.96 Ve staroměstských
hrobech byly sice také nalezeny hřebíky zahnuté (hrob čís. 36 /^49; tab. 70/10) tnebo
svinuté v očko (hrob čís. 2(53/49; tab. 60/17), zahnutý proužek železa (hrob čís. 321/49)
a pod., ale o žádném z těchto předm ětů nelze tvrdit, že sloužil ke křesání, neboť se s ním
nevyskytla ani v jediném případě kam enná (pazourková a j.) křesadla. Jen v hrobě
čís. 224/51 bylo 5 rohovcových křesadel spolu s železnou tyčinkou 7.6 cm dlouhou,
o průměru 0.8 cm, na obou koncích tupě zahrocenou, která nepochybně měla funkci
ocílky (obr. 14/1). Železná křesadla nahrazovaly někdy v hrobech „N a valách“ železné
nože (hroby čís. lll)5 1 , 20^/51) nebo bočnice břitev (hroby čís. 119/51, 163^51), jak
svědčí jejich nálezy, provázené rohovcovými úštěpy.
Uvedená typologická řada ocílek ze Starého Města neodpovídá však přirozené vý­
vojové řadě s hlediska chronologického (srv. obr. 14). Především jsou ocílky z polohy „N a
valách“ příznačným milodarem starších hrobů, jak potvrzuje mimo jiné i skutečnost, že
se v žádném z nich nevyskytly zlomky malty z rozbořené hřbitovní svatyně. S tímto
tvrzením souhlasí i zjištění stratigrafické, že se ocílky objevují jen v hrobech nejnižšího
a středního nálezového horizontu pohřebiště. Přitom je však pozoruhodné, se ocílky
složitějších tvarů typu čís. I I nacházejí v hrobech nejnižších (hroby čís. 23/48, 41/50,
35/51 a j.) a jen ojediněle v hrobech středního horizontu (hrob čís. 185^49), kdežto ocílky
tvarově jednodušší — I. typu, o nichž bychom předpokládali, že isou starší, nalézají se
až v hrobech středního horizontu (hroby čís. 111/49, 348/49, 190/íK) a j.).
H. K urtz slovanské trojúhelníkovité ocílky časově nezařazuje s odůvodněním, že
pro jejich datování není pevné opory.97 M itscha-M árheim datuje ocílky I. typu, nalezené
v Můnchendorfu, do V III. století.98 B. Richthofen datuje vikinskou ocílku, která po­
někud připom íná staroměstskou oválnou, do druhé poloviny IX . století, kdežto troj­
úhelníkovitou ocílku, analogickou staroměstské z hrobu čís. 194^50, klade až do X I I .(!)
století.99 E. Beninger datuje trojúhelníkovitou ocílku z Kettlachu, jíž se podobá ocílka
ze staroměstského hrobu čís. 190/50, do X I. století.100 — Nelze sice vyloučiti, že se

Borkovský, H rob bojovníka, P. A. IX —X V I (1946), 125, obr. 3/4, 4.

“ MoszyAski, 1. c., obr. 214/14.
88 Niederle, 1. c., str. 871. Tyčinkovitá ocílka se vyskytla n a př. v Děvínské Nové Vsi; v jiném hrobě z téhož
pohřebiště ji nahrazoval zlomek nože, Eisner, D. Nová Ves (1952), 299.
87 Kurtz, 1. c., str. 32.
88 Mitscha-Márheim, Mistelbach, Niederdonau 8 (1941), 54, tab. 18/20, 26 a j.
88 Richthofen, Feuerstahle, A. B. 13 (1938), 54, obr. 2.
100 Beninger, Germanenzeit (1934), 152.

117
 ojedinělé ocílky typu čís. I mohou ve slovanských hrobech objevit ještě v X. století,
a snad i v X I., kdy se již vžívají ocílky ve tvaru více méně hraněného oválu;101 staro­
městské nálezy však rozhodně nenáležejí tak pozdnímu období, neboť jsou všechny
z doby před zánikem kostela a vyskytují se v hrobech, které mají ještě značně „pohanský
charakter“ . Proto datuji staroměstské ocílky do třetí čtvrtiny IX. století, při čemž
mohou nejstarší z nich pocházet již z jeho druhé čtvrtiny, a nejmladší z nich snad až
z konce toho věku. Ze všech nálezových okolností však vyplývá, že ocílky II. typu jsou
ve Starém Městě relativně starší než ocílky I. typu, přestože se v hrobech středního
horizontu objevují současně.

KAMENNÁ KŘESADLA

Společně s ocílkami se objevují ve staroměstských hrobech i kamenná křesadla,

okrajově zpravidla hrubě obitá; jen v hrobě čís. 190/50 byl nalezen spolu s ocílkou dosud
neupotřebený valounek průsvitného křemene {obr. 15/1). Jejich počet v hrobech je
rozličný: vyskytují se po jednom (hroby čís. 111/49, 190/51, 227/1)1 a j,) , po dvou (hroby
čís. 23/48, 1 2 1 9 4 / 5 0 a j.), po třech^(hroby čís. 41^50, 19(5)50, 86/51 a j.), po čtyřech
(hrob čís. 172/ÁZ), a v hrobě čís. 224/51 jich bylo nalezeno dokonce pět. Kam enná
křesadla jsou zpravidla nepravidelné úštěpy rohovce (hroby čís. 11^50, 86/51 a j . ; tab.
71j2, 76/3 — 4), vzácněji jaspisu (hrob čís. 194/50; tab. 72/^0— 21) a křemene (hrob čís.
190/50L někdy i se zbytky povrchové kůry (hroby čís. 126/4y) 86/5Í a j.). V hrobech
čís. 23/48 a 210/49 sloužily nepochybně za křesadla neolitické pazourkové čepelky, které
jsou na levém ostří silně vyleštěné {tab. 59/7).
Potřebný materiál k úpravě kamenných křesadel se mohl získávat v místě, jednak
sběrem artefaktů na starých neolitických sídlištích, jichž je na katastru Starého Města
několik, jednak mohl být vybírán ve štěrcích řeky Moravy. Ve středním Pomoraví se
objevují vhodné rohovce ovšem i v prim árním uložení ve vnějším útesovém pásmu
jurském, a to jednak u blízkých Cetechovic v Chřibských lesích, jednak u nedalekých
Kurovic severně od napajedelské soutěsky.102

1,1 Niederle, Rukověť (1931), 236, obr. 110/1— 5. Kurtz, 1. c., str. 32.
102 Z a odbornou klasifikaci nálezu a informace děkuji d r. T . Kruťo\ i, přednostovi mineralogického oddělení
Moravského musea v Brně.

Obr. 14. Železná křesadla (ocílky) z hrobů „ N a valách“ . 1 hrob č. 224/51. 2 hrob č. 119/50. 3 hrob č. 194/50. 4 hrob
č. 106/AZ — v popelišti. 5 hrob č. 23/48. в hrob ě. 190/50. 7 hrob č. 119/51. 8 h ro b ě. 210/49. в hrob č. 41/50. 10 hrob
ě. 35/51. 11 hrob č. 106/AZ — v popelišti. 12 hrob č. 185/49. — Рис. 14. Железные огница из могил „ Н а валах“ .
1 Могила № 224/51. 2 могила № 119/50. 3 могила № 194/50. 4 могйла № 106/А (в пепелище). 5 могила № 23/48.
в могила № 190/50. 7 могила № 119/51. 8 могила № 210/49. 9 могила № 41/50. 10 могила № 35/50.11 могила
№ 106/А (в пепелище). 12 могила № 185/49. — Abb. 14. Eiserne Feuerzeuge (Feuerstähle) aus den G räbern der
Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 224/51. 2 G rab N r. 119/50. 3 G rab N r. 194/50. 4 G rab N r. 106/AZ —
in einer Aschengrube. 5 G rab N r. 23/48. 0 G rab N r. 190/50. 7 G rab N r. 119/51. 8 G rab N r. 210/49.9 G rab Nr. 41/50.
10 G rab N r. 35/51. 11 G rab N r. 106/AZ — in einer Aschengrube. 12 G rab N r. 185/49.

118
 010201060001010000020010000206020102020101000

Obr. 14.

119
 PRYSKYŘICE

K rozněcování ohně se užívalo jistě již tehdy kromě troudu i jiných, snadno vznětli­
vých látek, z nichž L. Niederle uvádí kousky síry, nalezené na pohřebištích v Sovětském
svazu.103 Ve Starém Městě „N a valách“ byla však v hrobě čís. 119/50 nalezena ve
zbytcích plátěného váčku spolu s křesacími kaménky a ocílkou i pecka pryskyřice, na níž
je otisk tkaniny.

4 < ш ш В> 5

Obr. 15. K am enná křesadla z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 190/50. 2 hrob č. 86/51. 3 hrob č. 119/50. 4 hrob č. 23/48.
5 hrob č. 210/49. в hrob č. 194/50. 7 hrob č. 253/51. 8 hrob č. 224/51. 9 hrob č. 126/49. — Рис. 15. Каменные огнива
из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 190/60. 2 могила № 86/51. 3 могила № 119/50. 4 могила № 23/48. 5 могила
№ 210/49. в могила № 194/50. 7 могила № 253/51. 8 могила № 224/51. 9 могила № 126/49. — Abb. 15. Stein­
feuerzeuge aus den G räbern der Bergräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 190/50. 2 G rab N r. 86/51. 3 G rab
N r. 119/50. 4 G rab N r. 23/48. 5 G rab N r. 210/49. в G rab N r. 194/50. 7 G rab N r. 253/51. 8 G rab N r. 224/51. 9 G rab
N r. 126/49.

HŘEBENY

V dětském hrobě čís. 119/49 ležely zlomky rozpadlého hřebene, složeného z obou­
stranně ozubených kostěných destiček, řazených k sobě (tab. 58/11). Uprostřed byl sevřen
dvěma lehce klenutými bočnicemi, které byly spojeny s vnitřními ozubenými částmi
čtyřmi železnými nýty. Bočnice zdobí dvě řady soustředných kroužků, rytých nepo-

108 Niederle, Život I (1911), 871.

120
chybně kružidlovým nástrojem. Rýhy na okrajích bočnic svědčí, že se zuby hřebene
vyřezávaly až po úplném sestavení jednotlivých destiček v celek.104 Zbytky podobného
hřebene se stejně zdobenými bočnicemi byly přichyceny rzí na pouzdře břitvy z hrobu
čís. 35/51. Na M oravě se nalezly hřebeny i na pohřebištích v Miňůvkách, ve Strážnici105
a jinde.
Podle Niederlova dělení slovanských hřebenů do tří skupin, z nichž prvá zahrnuje
hřebeny s držadly, druhá hřebeny oboustranné a třetí hřebeny kovové,106 patří oba
staroměstské hřebeny do skupiny II., kterou L. Niederle datuje do IX .—X. století.
Avšak hřebeny tohoto druhu jsou staršího původu, neboť se objevují na M oravě již
v kostrových hrobech germánských ze IV .—V. století ve Velaticích, v M istříně107 a j.,
a vyskytly se na pohřebišti ze VI. století v Obermóllern v Durynsku.108 Jsou četné na
pohřebištích z V III.— IX. století v Keszthely, Fenéku a j. v Maďarsku,109 ležely ve stejně
datovaných kulturních vrstvách staroslovanského Hnězdna v Polsku,110 v hrobech rus­
kých pohřebišť z X.—X I. století111 stejně jako v Čáslavi a na Levém Hradci v Cechách,112
kde je již provázejí esovité záušnice. Téhož ty p u je i hřeben z Uherského Brodu, zdobený
figurálním motivem, datovaný jiným i nálezy do X III. věku.113
Ze stručného výčtu rozličných nalezišť oboustranných hřebenů je patrné, že tento
předmět nemůže být charakteristikem jen pro IX .—X. století, když se objevuje na po­
hřebištích a na sídlištích od pozdní doby římskoprovinciální až do středověku. Staro­
městské hřebeny lze však právem datovat asi do konce IX . nebo do počátku X. století,
jednak pro nápadnou shodu jejich tvaru i výzdoby s hřebenem z pozdního velkomorav­
ského pohřebiště v Holáskách,114 jednak proto, že oné době odpovídá i ostatní vybavení
hrobů, z nichž tyto dva kusy pocházejí.

BŘITVY

K nálezům, které jsou vzácné v hrobech hradištní doby, patří zvláštní druh nožů
zavíráků (J. Eisner je označuje jako sklapovací),115 které svou konstrukcí silně připomí­
nají tvar dnešních břitev (obr. 116j 1— 3, tab. 70/9, 13). Proto se snad lze domnívat, že
tyto nože také vskutku byly staroslovanským-břitvami. poloze ,,Na valách“ bylo ve
24 hrobech po jedné břitvě (hroby čís. i26/?9, 82p0, 295/AZ a j.) a ve dvou hrobech
(čís. 31^/49, 224/51) byly nalezeny dvě; jedna břitva, pocházející z rozhozeného hrobu,

101 červinka, Slované na M oravě (1928), 229.

108 Ibid., obr. 43/1, tab. XI/14— 15.
108 Niederle, 1. c., 149— 150.
1,7 Červinka, Germáni, Anthropologie X IV (1937), 121, obr. 23, 20/1.
108 Holter, Obermóllern, Jahresschrift X II-1 (1925), tab. X I.
108 Hampel, A lterthum er I I I (1905), tab. 145/4, 177/13.
110 Rajewski, Zabytki z rogu, Gniezno (1939), 69, obr. 2/1— 3.
111 Niederle, 1. c., str. 150, pozn. 2.
118 Niederle, Lidstvo (1893), obr. 473/18. Pil, Starožitnosti I I I - l (1909), tab. X X X I/3 , 8, X X X V II.
113 Kulera, Zprávy, ČVM SO X IX (1902), 98, tab. V II/7.
114 Červinka, Slované na Moravě (1928), obr. 14/8.
118 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 381.

121
byla i v tělese valu. Jejich čepele jsou s hřbetní strany šikmo k hrotu seříznuté, kdežto
ostří se k hrotu nevýrazně obloukovitě zakřivuje. Týl nožů je ukončen buďto zaobleně,
nebo vybíhá ve zúžený výčnělek, který přesahuje bočnice stejně jak*u břitev novodobých.
Čepel břitvy se může pohybovat dokola na nýtu mezi bočnicemi, upravenými z přehnu­
tého železného plechu tak, že se pouzdro jim i vytvořené na zadní straně nedovírá.
Bočnice mají vždy více méně tvar lichoběžníku, k jehož širší straně směřuje hrot nože,
kdežto jeho týl je upevněn na užší straně pouzdra. Délka bočnic je zpravidla 9— 12 cm,
jejich šířka asi 1.5—3.5 cm, délka čepele odpovídá délce bočnic a její šířka je 1.5—2.0 cm.
Před náhodným rozevřením se břitvy zajišťovaly rozličným způsobem: buďto se
nosily spolu s jiným i drobnými předměty ve váčku, (jak svědčí zejména hrob čís. 228/51,
v němž byla nalezena břitva s ocílkou a pazourky, zabalená v plátně, jehož zbytky se
uchovaly); jindy se zasunula do koženého pouzdra, jehož zbytky prostoupené rzí ulpěly
zejména na bočnicích břitvy z hrobu čís. 348/49; někdy se také několikanásobně ovíjela
řemínkem, jehož konec byl přivázaný na přesahující výčnělek týlu čepele, jak je nejlépe
vidět na břitvách z hrobů čís. 119/50, 207/51 a 291/51; (tab. 83j7 ). Nálezy břitev často
doprovázejí kamenné brousky (hroby čís. 313/49, 86/51, 224/51 a j.; tab. 81)8, 10).
Břitva je znám á ze staromoravského hrobu u Količína,118 z hrobu pod mohylou ve
Strážovicích,117 z hrobu bojovníka na pražském hradě,118 ze Zižic119 i odjinud, ale
celkem se v našich nálezech často nevyskytuje. L. Niederle slovanské břitvy ještě neznal.120
Jejich hojnější výskyt „N a valách“ je dokladem, že se jich v té době u M oravanů již
užívalo aspoň v bohatých a kulturních ústředích městského charakteru. Jejich tvar se
udržuje téměř beze změny již od pozdní doby laténské,121je běžný v hrobech doby mero-
vejské v Německu, ve Francii a v Anglii, ja k uvádí L. Lindenschmit,122 byly nalezeny na
franských pohřebištích ze V II. století,123 v Rakousku na pohřebišti u H allstattu a ve
Schwechatech z V III. století124 a j., kdežto na slovanském území se vyskytly zatím v nej-
větším počtu na staroměstském pohřebišti. Zde se objevují v hrobech, které datuje kera­
mika, vědérka, sekyry a jiné milodary do doby po r. 850.

BROUSKY

Společně s břitvam i (hroby čís. 313/49, 86/51, 111/51 a j.), někdy ovšem i s noži
běžného typu (hroby čís. 185/49, 338/49, 113/50 a j.), objevují se ve staroměstských
hrobech kamenné brousky rozličných tvarů. Jsou zhotovené z tvrdého jemnozrnného
pískovce Šedozelené barvy; brousky z hrobů čís. 86/51 a 224/51 jsou však prostouplé

118 Červinka, 1. c., str. 151— 152, tab. V I/4. Eisner, 1. c., obr. 8/11.
117 Skutil, Strážovice, S. V. 12 (1941), 17, publikováno jako „předm ět neznám ého účelu“ .
»i* Borkovský, H rob bojovníka, P. A. IX -X V I (1946), 125, obr. 3/6.
119 Pii, Starožitnosti I I I (1909), tab. X I/29.
720 Niederle, Život I (1911), 156. Rukověť (1931), 232.
191 Eisner, 1. c., str. 381.
199 Lindenschmit, H andbuch (1889), 463, obr. 453.
799 Neeb, Jahresbericht, M. Z. X X V I (1931), 104, obr. 4/1—4.
191 Mitscha-Märheim, Mistelbach, Niederdonau 8 (1941), 39, 54— 55, tab. 24/11.

122
Obr. 16. Nože zavíráky — břitvy z hrobů „ N a valách“ . 1 hrob č. 313/49. 2 hrob č. 348/49. 3 hrob č. 265/51. -
Puc. 16. Складные ножи, бритвы из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 313/49. 2 могила № 348/49. 3 могил!
№ 265/51 — Abb. 16. Klappmesser — Rasiermesser aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 Gral
Nr. 313/49. 2 G rab N r. 348/49. 3 G rab Nr. 265/51.

123
hydroxydem železa, takže mají světlehnědou (okrovou) barvu. Jsou upravené z plochých
úštěpů a mají někdy tvar zcela nepravidelný (hrob čís. 338/49), častěji však více méně
obdélníkovitý (hroby čís. 111/51, 113/50, 313/49), s výbrusní plochou prohnutou na
obou stranách. Tyto tvary brousků jsou nejběžnější a objevují se nejen na našich slovan­
ských sídlištích (Spytihněv, Kudlovice, Polešovice),125 ale i v Polsku,126 v Maďarsku127
a j. Vzácněji se vyskytují brousky čtvercovitého tvaru (hrob čís. 86/51; tab. 76/10 ) nebo
úzké brousky hranolovité, jem ně vyhlazené na všech čtyřech stranách (hrob čís. 224/51;
tab. 81/10), pro něž též známe analogie z hrobů z Abony a Bezenye128 v Maďarsku a j.
Brousek z hrobu čís. 185/49, opatřený dvěma otvory (tab. 60/16), jimiž se patrně pro-
vlékal řemínek k zavěšení (ze Zbyszyna v Polsku pochází brousek, zavěšený na železném
řetízku),129 byl původně také hranolovitého tvaru, ale je k jednom u konci tak silně
sbroušen s obou stran, že je jeho podélný průřez lichoběžníkovitý. Brousky z polohy
„N a valách“ jsou menších rozměrů — „kapesního formátu“ : jejich délka je 5— 15 cm,
šířka 1.5—6.5cm a síla 0.5—2.7 cm. Vhodnou surovinu k jejich výrobě poskytují v okolí
Starého Města jak Chřiby, tak protilehlá předhůří Bílých K arpat, kde jsou tak kvalitní
pískovce, že se z nich dodnes vyrábějí brousky ve Vysokém Poli u Vlachovic.130
J . Ham pel se domnívá, že četné nálezy brousků v hrobech v Podunají souvisí s no-
mádským způsobem života avarských dobyvatelů, kteří vše potřebné nosili s sebou.131
Jistě lze vysvětlit podobně i výskyt brousků na staroměstském pohřebišti, neboť byly
zpravidla v hrobech vybavených sekyrami (hroby čís. 313/49, 86/51), ostruhami (hroby
čís. 185/49, 224/51) a jinou výzbrojí, která ukazuje na bojovníky, opouštějící často osadu
pro válečné výpravy.

PINSETY

Zřídkakdy se na slovanských pohřebištích nalézají pinsety, nepochybně používané

k chirurgicko-toaletním účelům.132 Jsou sice u nás známé již od poloviny II. tisíciletí
př. n. I.133 a v době římského Im péria zobecňují,134 ale v pozdějších hrobech kultury
hradištní jsou vzácné.135 Staroměstské pinsety, 4.6— 4.9 cm dlouhé a 0.3 cm široké, obje­
vené ve valu společně s jiným i nálezy, pocházejícími z hrobů, rozhozených v době jeho
budování, jsou zhotovené z bronzové zahnuté tyčinky, v ohbí lehce pérující tak, že se
roztepaná ramena, na koncích zahnutá dovnitř, dají svírat (tab. 56/2 —3). Poněvadž se

1,5 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 62, 59, 61. V Děvínské Nové Vsi se vyskytlo v některých hrobech i více
brousků; v jednom hrobě čtyři a v jiném dokonce sedm. Eisner, D. Nová Ves (1952), 306.
121 Kostrzewski B., Oseíki, Gniezno (1939), 125— 128, tab. LX .
127 Hampel, A lterthiim er I (1905), 117, obr. 223.
128 Ibid. str. 117, obr. 219, 230.
122 Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), 256, obr. 158.
130 Za odbornou klasifikaci nálezu děkuji dr. T . Kruťovi, přednostovi mineralogického oddělení Moravského
musea v Brně.
131 Hampel, 1. c., str. 116.
132 Srv. Hofschlaeger, Lékařské umění, Ciba 6 (1939), 323.
133 Filip, K ulturní kapitoly (1940), 64.
134 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 280. Bohm, Kronika (1941), 453.
138 Niederle, Život I (1911), 157. Pinsety se vyskytly i v hrobech ze starší doby hradištní v Děvínské Nové Vsi,
Eisner, D. Nová Ves (1952), 286.

124
tvar pinset udržuje po staletí bez podstatných změn, nelze staroměstským nálezům přičíst
zvláštní slovanský charakter. D á se jen uvést, že jsou užší než pinsety laténské a římsko-
provinciální nebo pinsety, pocházející z pozdějších hrobů v Maďarsku.136 Je pravdě­
podobné, že staroměstské pinsety patří k obsahu starších hrobů z polohy „N a valách“,
neboť v hrobech z doby velkomoravské se zde vůbec nevyskytly.

NÁDOBY

HRADIŠTNÍ KERAMIKA

I když byl na pohřebišti „N a valách“ nalezen relativně malý počet hradištních

nádob ve srovnání s počtem hrobů, přece je kolekce 98 rozličných hrnků dostatečnou
oporou pro revisi dosavadního třídění a datování slovanské keramiky nejen ve středním
Pomoraví, ale na Moravě vůbec. Shrneme-li všechny charakteristické znaky, vyplývající
z podrobného rozboru těchto nádob, lze uvést:

1. M a t e r i á l ,
z něhož byla staroměstská keramika hotovena, nebyl sice zvlášť pečlivě připravován, ale
je celkem jednotný. Aby nádobí při pálení nepraskalo, byla hrnčířská hlína promíšena
pískem,1 který je u 72% nádob zcela jem ný (hroby čís. 26/48, 289/51, 52/AZ a j . ; tab.
26111), kdežto u 21% značně hrubý, a obsahuje i větší kaménky (hroby čís. 56/48,
282/51, 116/AZ a j.). Zbývajících 7% z celkového počtu nádob zahrnuje rozličné vý­
jimky: v m ateriálu keramiky z hrobů čís. 63/48 (tab. 48(1 ) a 13/50 převládal písek nad
hlínou; písek v hlíně hrnků z hrobů čís. 125/49 (tab. 44(1) a 280/51 obsahoval lupínky
slídy; značně hlinitý materiál nádoby z hrobu čís. 27/50 byl promíšený kousky vápence
a hlína hrnků z hrobů čís. 82/48 a 70/49 (tab. 40(1, 48(2) je tak jem ná, jako by byla
plavená. — Hliněný materiál označuje J . Poulík za nejdůležitější znak veškeré hradištní
keramiky,2 a jistě plným právem, neboť podstatně odlišuje slovanské nádoby od hliněného
zboží neslovanského — v nálezech „N a valách“ především od keramiky byzantského
charakteru.

2. V y p a l o v á n í
Označíme-li nádoby, jejichž m ateriál je ještě dnes pevný a tvrdý, za průměrně,
t. j. dobře vypálené, pak asi 80% všech hrnků patří do této skupiny (hroby čís. 87/49,
170/51, 318/AZ a j . ; tab. 42(4, 38(3). U pěti nádob (hroby čís. 82/48, 119/49, 68/AZ a j . ;
tab. 48/2, 46(1, 26/9) je pálení velmi dobré, neboť jsou tak tvrdé, že poklepem „zvoní“ .
Zbývajících 16 nádob bylo vypáleno podprůměrně, neboť jejich málo kompaktní m a­
teriál na povrchu prýská, na lomu se drobí a v prstech se snadno roztírá (hroby čís. 4/48,
156/49, 67/50 a j . ; tab. 46(2).

,и Hampel, 1. c., str. 124, obr. 264— 268.

1 Kostrzewski B ., Rzemioslo (1946), 21.
2 Poulík, Avaři, Slav. Ant. I (1948), 345.

125
 3. B a r v a n á d o b
Závisí na chemickém složení hlíny, stupni vypálení, jakož i na druhu upotřebeného
paliva (dřevo tvrdé, měkké, pryskyřnaté),3 a vykazuje celou stupnici odstínů zemitých
barevných tónů. Na staroměstské keramice převládá barva šedohnědá (hroby čís. 63/48,
93/49, 149/AZ a j . ; tab. 29/12), kterou má 43 nádob, pak následuje světle až sytě hnědá
u 19 (hroby čís. 56/48, 87/49, 37/AZ a j.), šedá až černá u 17 (hroby čís. 131/51, 238/49,
4/48 a j.), rozličné odstíny červené u 15 (hroby čís. 35/50, 53/49, 21/St a j . ; tab. 38/4)
a žluté u 4 nádob (hroby čís. 282/51, 6/AZ, 84/AZ, 45/NS; tab. 27/1).

4. V e l i k o s t n á d o b
Ve velikosti staroměstské keramiky se jeví dosti nápadné rozdíly. Za prům ěr lze
označiti výšku 10— 15 cm, neboť této velikosti je celkem 69 nádob (hroby čís. 66/49,
289/51, 277/AZ a j.). Dalších 20 hrnků je menších (hroby čís. 56/48, 67/50, 267/51 a j.)
— nejmenší z nich, který měří pouhých 7.1 cm, pochází z hrobu čís. 318/AZ {tab. 36/4).
Ze zbývajících 9 nádob nadprům ěrně velikých (hroby čís. 80/48, 112/51, 185/AZ a j . ;
tab. 30/10) byla největší v hrobě čís. 11/51, která měří 21.3 cm {tab. 43/1).

5. T v a r y n á d o b
Hlavní potíž při třídění keramiky tkví — jak uvádí i J . Bóhm — v malém množství
tvarů, v jejich jednoduchosti, která nedovoluje větší variabilitu, a v konservativnosti
forem i výzdoby.4 Přesto však lze staroměstskou keramiku roztříditi podle tvarů do 5 zá­
kladních typů, mezi nimiž jsou ovšem i nádoby méně výrazného {obr. 17/6), a často i ne­
foremného vzhledu, takže se mohou přiřaditi stejně k té jako k oné tvarové skupině. Jejich
dále uvedené označení slouží ovšem jen jako pomocné, neboť slovanská keramika má
všeobecně prostý hrncovitý tvar.5
a) Soudkovité tvary s pravidelně zaoblenými boky mají největší výduť asi uprostřed
své výšky a přehnutý okraj nebývá oddělen hrdlem od vlastního těla nádoby {obr. 17/1).
Na staroměstském pohřebišti se vyskytlo 38 hrnků tohoto typu (hroby čís. 147/51, 99/49,
105/50 a j . ; tab. 41(3, 39, 43/4 a j.), který je častý téměř na celém území M oravy (Rousí-
novec, Jarohněvice, Stará Břeclav, Šardičky,6 Dolní Věstonice, Brno-Líšeň,7 Blučina8
a j.). Průměr dna je u těchto hrnků zpravidla stejně veliký jako vnitřní prům ěr jejich
okraje a výška je obyčejně jen málo větší než maximální rozpětí výduti. Vyskytly se sice
i nádoby štíhlejších a značně vyšších „vázovitých“ tvarů (hroby čís. 35/51, 122/51,
289/51 a j . ; tab. 41/1), ale přesto patří svým celkovým vzhledem k témuž typu. Také
k nim nalezneme analogie na jiných moravských nalezištích — ve Strážnici,9 v Dolních
Věstonicích10 a j.

3 J a k svědčí pokusy v Biskupini v Polsku; Filip, Pravěké Československo (1948), 210.

* Bohm, K ronika (1941), 531.
5 Niederle, Život I I I (1921), 305. Červinka, Slované na M oravě (1928), 202.
« Červinka, 1. c., obr. 29/8, tab. 1/12, 111/10— 11, X III/1 4 .
’ Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 42/a, 134/b, 109/a, 118/b.
8 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. L/3.
* červinka, 1. c., tab. X II/5.
10 Poulik, Jižn í M orava (1950), obr. 138/b.

126
Obr. 17. T vary hradištní keramiky z hrobů „N a valách“ . 1 soudkovité (hrob č. 147/51). 2 situlovité (hrob č. 156/49).
3 dvojkonické (hrob č. 70/49). 4 pohárovité (hrob č. 27/50). 5 miskovité (hrob č. 67/50). 6 přechodný tvar (hrob
č. 267/51). — Puc. 17. Формы градищинской керамики из могил „ Н а валах“ . 1 боченкообразная (могила
№ 157/51). 2 ситуловидная (могила № 156/49). 3 двухконическая (могила № 70/49). 4 чашеобразная (могила
№ 27/50). 5 мискообразная (могила № 67/50); промежуточная форма (могила № 267/51). — Abb. 17. Formen
der burgwallzeitlichen Keramik aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 fässchenförmige (Grab
Nr. 147/51). 2 situlaförmige (Grab Nr. 156/49). 3 doppelkonische (G rab N r. 70/49). 4 becherförmige (Grab
Nr. 27/50). 5 schüsselförmige (Grab Nr. 67/50). 6 Übergangsform (Grab Nr. 267/51).

127
 b) Situlovité tvary, které J . Poulík označuje za nádoby „ram enaté“,11 mají nej­
větší rozpětí výduti asi ve druhé třetině své výšky a přehnutý okraj bývá oddělen měkce
prohnutým a zúženým hrdlem od vlastního těla nádoby (obr. 17/2). V hrobech „N a
valách“ je tento typ zastoupen 35 exempláři (hroby čís. 35/51, 58a/AZ, 68/AZ a j . ;
tab. 26/3, 9, a j.) a bývá velmi častý též na jiných moravských nalezištích (Brno-Cerná
Pole, Holásky, šardičky, Kroužek,12 Blučina,13 Boleradice14 a j.). Dno těchto hrnků je
zpravidla užší než vnitřní prům ěr okraje nádoby, která mívá obyčejně štíhlejší a vyšší
tvar. Největší z nich mívají však tak široce rozevřená hrdla, že se svým celkovým vzhle­
dem už značně blíží k tvarům miskovitým; jejich největší prům ěr je totiž větší než jejich
výška (hroby čís. 11/51, 10/St, 33/St a j . ; tab. 43/1). 1 k těmto tvarům jsou četné analogie
na mnoha moravských pohřebištích (Křenovice, Němčíce na Hané, Nezamyslice, Zá-
střizly,15 Brno-Líšeň,16 Blučina17 a j.).
c) Dvojkonické hrnky, zpravidla štíhlejšího vzhledu, jsou jakýmsi přechodem od
nádob soudkovitých k situlovitým, neboť jejich největší výduť, více méně zaobleně lo­
mená, je v polovině nebo poněkud nad polovinou výšky hrnce. O d přelomu výduti se
nádoba zužuje téměř zcela pravidelně oběma směry tak, že prům ěr dna se rozměrem
shoduje s průměrem okraje (obr. 17/3). Nádob tohoto typu se vyskytlo na staroměst­
ském pohřebišti 9 (hroby čís. 70/49, 78/51, 52/AZ a j . ; tab. 40(1 , 43j3, 2 6 jll) a tento
malý jejich počet v hrobech „N a valách“ odpovídá i jejich celkově menšímu množství
na jiných moravských pohřebištích (Držovice, Zástřizly,18 Vranovice, Dolní Dunajovice,
Dolní Věstonice,19 Blučina20 a j.).
d) Pohárovité tvary, které I. L. Červinka nazývá „hrnce formy kalichové“ ,21 jsou
zpravidla menších rozměrů a velmi prostého provedení. Jejich příznačný vzhled je dán
tím, že se tělo nádoby od úzkého dna zvolna rozšiřuje — obyčejně s mírným vydutím —
až k široce pohárovitě rozevřenému okraji (obr. 17j4). N a staroměstském pohřebišti jich
bylo nalezeno jen 6 (hroby čís. 27/50, 303/49, 274/AZ a j.; tab. 44/2) a i na jiných nale­
zištích se objevují rovněž v malém počtu (Ostrožské Předměstí, Šlapanice, Vícemilice,
Nezamyslice, Držovice, Stará Břeclav,22 Blučina, Dolní Věstonice23 a j.).
e) Miskovité tvary mají celkovou profilaci podobnou jako hrnky pohárovité, jsou
však širší, a jejich výška je značně menší než prům ěr jejich nápadně rozevřeného a pře-
hrnutého okraje (obr. 17)5). Typologicky jsou tyto tvary asi uprostřed mezi skupinou již
zmíněných širokých hrnců situlovitého tvaru a skupinou misek, známých na př. z pohře­

11 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 21.

18 Červinka, 1. c., obr. 11/2, 14/3, tab. X III/1 7 , X X II/6 .
18 Poulík, Jižní M orava (1950), obr. 102/b.
14 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. L X V II/2.
15 Červinka, 1. c., obr. 56, 57, 60/1, tab. X IV /10.
18 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 114.
17 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. LI/5.
18 Červinka, 1. c., tab. V/15, X X II/7.
» Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 103/c, 112/c, 124/b, 146/b.
80 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. LIV/14.
81 Červinka, 1. c., str. 210.
88 Ibid., obr. 27/6, 31/2, 60/2, tab. V/17, 111/13.
88 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 103/a, 144/a.

128
biště v Dolních Věstonicích,24 z Brna-Pisárek,25 ze Zižic v Cechách26 a j. V hrobech
„N a valách“ se vyskytla keramika miskovitého tvaru v 10 případech (hroby čís. 35/50,
67/50, 318/AZ a j . ; tab. 52/2, 46/1 — 2, 36j4 ), které mají analogie i z řady jiných morav­
ských nalezišť (Držovice, Bohutice, Smolín, Zástřizly,27 Dolní Věstonice28 a j.).
Všechny uvedené staroměstské typy keramiky ze střední doby hradištní se vyskytují
ovšem na území všeho Slovanstva, někdy s většími, jindy s menšími tvarovými odchyl­
kami, při ěemž zpravidla na určitých územích dominuje ten či onen typ. Žádný z uve­
dených tvarů se však nevyskytuje výlučně jen v jediné oblasti. S tvary, velmi blízkými
nádobám z hrobů „N a valách“ , setkáme se tedy nejen v zemích podunajských — na
Slovensku,29 v Rakousku,30 v Maďarsku31 a na Balkáně,32 ale i v Cechách,33 v Německu34
a v Polsku36 stejně jako až v Sovětském svazu.36

6. V ý r o b a k e r a m i k y
Povšimneme-1 i si způsobu výroby slovanské keramiky, nalezené ve Starém Městě,
shledáme, že kromě popelnic t. zv. pražského typu (hroby čís. 221/51, 321/AZ, 256/AZ
a j . ; tab. 51 ji) , hotovených z volné ruky,36b bylo na pohřebišti i několik hrnků ze střední
doby hradištní, hnětených také jen v rukou (hroby čís. 303/49, 164/51, 50/St a j.; tab.
44j2, 38/12). Tyto nápadně tlustostěnné, těžké a zpravidla neforemné nádoby mají
výduť nesouměrně klenutou a okraj nepravidelně přehnutý. N a jejich vnější i vnitřní
straně jsou patrné stopy modelace stěn prsty a jejich výzdoba — zpravidla jednoduché
rýhy nebo vlnovky — je značně neumělá. Nádobí hnětené ve volné ruce se objevuje i na
jiných moravských nalezištích ze střední doby hradištní (Držovice, Holásky, Rousí-
novec),37 ale i zde tak ojediněle jako ve Starém Městě. Všechny tyto nádobky, obyčejně
menších tvarů, lze v té době pokládat za keramiku podomácké výroby.
Asi 30% všech nádob z pohřebiště „N a valách“ bylo hotoveno na volně se otáčející

24 Ibid. obr. 126/b, c, 131/ch.

18 Červinka, Pražský typ, V ěda a život 11— 12 (1942), obr. n a str. 469.
28 Schránil, D oba knížecí (1932), tab. 46/3.
27 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. V/5— 7, X X II/8 , obr. 30/1, tab. X IV /4 a j.
28 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 127/b, 128/a.
29 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X X X IX /2 , 4, X C/1, 4, 9, 10, 12— 15. Týž, Slovenské dějiny I
(1947), tab. X X X IX /1 — 4, 6, 9— 12. Týž, Děvín, Hist. Slov. I I I (1940), tab. I I I / l , 2, 4, 6. Týž, Slovensko n a počátku
dějin, U mění (1938), obr. 66, 67. Křižka, V ýtvarný přejav (1942), obr. 31, 32. Týž, Výčapy, Hist. Slov. V (1948),
tab. IV /1. Tolik, Prša, A. R. I I (1950), obr. 109, 112.
80 Mitscha-Márheim, Mistelbach, Niederdonau 8 (1941), tab. 3/1,'4/8, 7/3—4, 8/1— 4, 9/1—4 a j. Beninger, Die
Germanenzeit (1934), obr. 65, 68/2, 69/8.
81 Hampel, A lterthům er I (1905), obr. 313, 321, 323, 331, 333, 337 a j.
82 Koroíec, Ptuj (1950), obr. 4— 15, 29—32. Niederle, Život I I I (1921), obr. 90/12.
88 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. L X V II/24. Týž, D oba knížecí (1932), tab. 46/4— 5. Turek, K po­
čátkům Prahy, P. A. X L III (1947—48), obr. 3 na str. 63, obr. 5, 6— 11, 14— 18. Týž, Želenice, Hist. Slov. V (1948),
tab. 1/19—20, II, I II . Týž, Prachovské skály (1946), obr. 40, 76. Neústupný, Polabí, Slav. Ant. I (1948), obr. 2 na str.
401. Borkovský, Staročeské pohřebiště, H ist. Slov. V (1948), obr. 14.
84 Knorr, Die slawische K eram ik (1937), obr. 7, tab. 2/a, b, d, 3/b, c, 11/b, 20/b, d. Albrecht, Die Slawen, Jahres-
schrift X II (1925), tab. X I, obr. 25 a j.
38 Hensel, Ceramika, Gniezno (1939), tab. X G IV /4. Jakimowicz, Prehistoria (1948), tab. 94/7, 12, 99/12, 17.
Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), obr. 791.
88 Niederle, Život I I I (1921), obr. 90/7.
seb t . j. „budovaná z hliněných plástů, t. zv. nálepem “ . Černohorský, K eram ika, český íid 39 (1952), 227.
87 Červinka, Slované na Moravě (1928), tab. X X II/1 , 2, obr. 29/5, 6.

9 Staré Město 129

 podložní desce, při čemž se při formování jejich okraje používalo rozličných nástrojů
nebo dokonce i dřevěných šablon.38 Proto bývá horní část těchto nádob tvarově již doko­
nalejší, pěkně formovaná, kdežto jejich spodní část s nestejnoměrně silnými a zpravidla
masivnějšími stěnami je stále ještě méně úhledně provedená (hroby čís. 125/49, 142/51,
277/AZ a j.; tab. 4 4 jl, 41/2). Horní okraj těchto nádob bývá přitom často nepravidelně
kruhového nebo i poněkud oválného tvaru. N ad dnem bývá vidět na stěnách hrnků ne­
pravidelné otisky modelujících prstů, kdežto na hrdle a pod ním jsou jem né obvodové
drážky — stopy prstů nebo dřevěných hrnčířských nástrojů, uhlazujících povrch nádoby.
J . Poulík uvádí, že na dnech nádob této keramiky, kterou řadí k II. stupni, je často
kruhový dolík, jaký se vyskytl i na 13 nádobách ze Starého Města (hroby čís. 4/48,
119/49, 21/St a j .; tab. 38/4, 4513, obr. 20/11). Tento dolík je negativním otiskem osy,
vyčnívající nad horní plochu volně se otáčející podložní desky,39 podobně jako je kruhová
vyvýšenina na dně nádoby (hroby čís. 81/48, 35/50, 306/AZ a j.; obr. 20/12) zase posi­
tivním otiskem dolíku, který se vytvořil v místech snížené osy podložní deskyl Takové
dolíky jsou i na dnech hrnků z Rousi no vce, Tlumačova, Přibic, Količína40 a z celé řady
dalších moravských i jiných nalezišť.
Výskyt dolíku na dně nádob je pomůckou k určení doby, kdy se na M oravě ujalo
modelování nádob na volně se otáčející podložní desce. Podle nálezů z polohy „N a
valách“ je patrné, že se keramika takto hojně hotovila ještě ve střední době hradištní,
i když je tato výrobní technika příznačná především pro V III. století, jak tomu nasvěd­
čuje mezi staroměstskými nálezy zejména popelnice z hrobu čís. 293/51. Avšak i na ne­
úplné popelnici t. zv. pražského typu z hrobu čís. 19/St, která je podle m ateriálu sice
již pozdního původu, ale není snad mladší V II. století, je na dně také kruhový dolík.
Proto mne toto svědectví o použití volně se otáčející podložní desky vede k domněnce,
že byla ve Starém Městě uvedena v pohyb už někdy před V III. stoletím a byla v podobné
konstrukci používána až do století IX . Takto vyráběná staroměstská keramika je zpra­
vidla bohatě zdobená v několika obvodových pásech. U vádět k ní analogické nálezy by
bylo jistě bezúčelné, neboť podobné nádoby se objevují na všech moravských nalezištích
z té doby. J e to keramika období, v němž moravští hrnčíři spěli ke specialisované a ře­
meslné výrobě.
Zbývajících asi 60% nádob ze staroměstského pohřebiště bylo zhotoveno již na
dokonalejším — ručním hrnčířském kruhu s rychlejšími obrátkami,41 takže mají už zcela
pravidelný tvar. Jejich stěny jsou stejnoměrně silné a přitom značně slabší než u nádob
předcházejících výrobních technik. Stopy hrubé modelace se objevují již jen výjimečně,
zato však jsou na vnější i vnitřní straně nádob pravidelné horizontální jem né drážky jako
stopy modelujících prstů a dřevěných hrnčířských nástrojů, jež svědčí už o rotaci

88 Poulík, Staroslovanská M orava (1948) 17. Bohm, Feudalismus, Český lid 6 (1951), 173. — Jak o podložní
desku označuji takové zařízení, při němž hrnčíř jednou rukou (zpravidla levou) roztáčel kotouč, kdežto druhou
(zpravidla pravou) formoval nádobu. K ratší nebo delší dobu, v níž byl kruh v pohybu, měl možnost modelovat n á­
dobu oběm a rukam a. K t. srv. Černohorský, K eram ika, český lid 39 (1952), 224.
88 Poulík, 1. c. Jfakimowicz, Ksi?ga pam i^tkowa (1930), 351.
10 Červinka, 1. c., obr. 29/7, 33/4, 61, tab. V I/6.
81 Jako „ruční hrnčířský kruh“ označuji takové zařízení, p ři němž byl kotouč trvalé roztáčen pomocníkem.
T ím bylo dosaženo podstatně rychlejší, pravidelné a trvalé rotace. Srv. Niederle, Život I I I (1921), 307.

130
vytáčené nádoby. Výzdoba hrnků tohoto výrobního stupně je opět prostší a je vedena
zpravidla v jediném obvodovém pásu, byť i složeném z několika ornamentálních motivů.
Tato keramika, příznačná pro dobu říše velkomoravské, je již nepochybně produktem
specialisované řemeslné výroby. Nutno však přiznat, že nelze vždy zcela spolehlivě sta­
novit způsob, jak byla ta či ona nádoba zhotovena, neboť se dokonalé produkty primitiv­
nějšího výrobního způsobu těsně přibližují méně zdařilým kusům pokročilejší pro­
dukce. Jin ak tom u ani nemůže býti, poněvadž se plynulé zdokonalování výrobní tech­
niky odráží v plynulém přechodu od méně dokonalých skupin výrobků k dokonalejším.
Konečně je třeba podotknout, že se uvedené změny ve výrobě keramiky nekryjí
s všeobecnou periodisací slovanské kultury. I když nelze zachytit přesněji ony časové
mezníky, které by stanovily přechod k nové výrobní technice na Moravě, přece je patrné,
že prvý z nich spadá někdy do V II. století a druhý asi na počátek IX . věku. Nepochybně
však bylo po každé ještě třeba určité doby, než se pokročilejší výrobní způsob hrnčířský
vžil do té míry, aby zevšeobecněl na celém území Moravy.
7. O k r a j o v á p r o f i l a c e n á d o b
Se změnou výrobního způsobu se mění současně i okrajová profilace keramiky.
U nádob hnětených ve volné ruce dospěl vývoj od svislého hrdélka popelnic pražského
typu k pohárovitě měkce rozevřenému okraji (hroby čís. 125/49, 303/49, 27/50 a j . ;
tab. 44(1-—2), kdežto nádoby, hotovené na volně se otáčející podložní desce, mají už
okraje přehnuté (hroby čís. 105/50, 148/51, 293/51 a j . ; tab. 39, 41/4, 51/2). Toto pře­
hnutí je někdy zcela krátké (hrob čís. 35/51), jindy zase tak protažené (hrob čís. 35/50;
tab. 52/2), že vzniká kolem hrdla široký „límec“ vodorovného okraje. Zaoblené konce
přehnutých okrajů poukazují na to, že byly modelovány prsty na volně se otáčející
nádobě. N ádoby, zhotovené.na ručním hrnčířském kruhuTmají ostrohranné okraje zpra­
vidla liz Tímsovitě ~ukbnčené.42 Třídění římsovitých okrajů na „kuželovité seříznuté“
(hroby čís. 63/48, 119/49, 360/AZ a j.; tab. 48(1, 46(1, 3616), „trychtýřovitě seříznuté“
(hroby čís. 11/51, 139/51, 9/St a j . ; tab. 43(1 ) a „válcovitě seříznuté“ (hroby čís. 107/49,
78/51, 79/AZ a j .; tab. 40(4, 43(3 ), jehož užívá J . Poulík,43 je snad celkem bezvý­
znamné, neboť souvisí jen s postavením přiloženého nože, který seřezával okraj otáčející
se nádoby. Na vnitřní straně osmi staroměstských nádob, vytáčených na ručním kruhu
(hroby čís. 82/48, 119/49, 149/AZ a j . ; tab. 48(2, 46(1, 29(12), je mírný náznak žlábku,
který slouží ve výraznějším provedení na hrncích z konce X. a zejména z X I. století
k zadržení pokličky.

8. V ý z d o b a n á d o b
ze střední doby hradištní, zvláště její provedení, souvisí do jisté míry se způsobem jejich
výroby. Výzdobné motivy, používané na staroměstské keramice, jsou v podstatě trojího
druhu: obvodové rýhy, obvodové vlnovky a zpravidla obvodově řazené vrypy. O rna­
m entální prvky (kolečka, křížky, trojúhelníčky a j.), jež uvádí L. Niederle44 a J. Kostr-

« Bóhm, Kronika (1941) 531.

** Poulík, Staroslovanská M orava (1948), obr. na str. 137.
44 Niederle, 1. c., str. 305. Srv. i Knorr, Dieslawische K eram ik (1937), obr. 66a, str. 173, obr. 145.

131
 zewski45, stejně jako t. zv. ornam ent kasetový — svislé rýhy nebo svislé vlnovky, vyskytu­
jící se v Děvínské Nové Vsi nebo na slovanské keramice ve východním Německu,46
nejsou z polohy „N a valách“ známé.
Jednoduché rýhy (hroby čís. 107/49, 105/50, 38/AZ a j.; tab. 40j2, 39, 27/2),
vlnovky (hroby čís. 82/48, 303/49, 68/AZ a j . ; tab. 48/2, 44/2, 26/9 ) a vrypy (hroby čís.
99/49, 107/49, 145/AZ a j.; tab. 40j3 — 4) byly ryty do uhlazeného povrchu nádoby
zpravidla tupým rydlem, kdežto zdvoj- nebo zněkolikanásobení podobných výzdobných
motivů se provádělo, často vlasově tence, vidlicovitým nebo hřebenovitým rýhovadlem
(hroby čís. 11/51, 318/AZ, 31/St a j . ; tab. 43/1, 36/4). Některé jednoduché rýhy bývají
tak široké, že se již značně podobají brázdám , běžným na keramice z X I. století. Vlnovky
bývají zase někdy zcela nepravidelně zprohýbané (t. zv. neumělé vlnovky), zejména na
nádobách hotovených z volné ruky (hroby čís. 303/49, 139/51, 50/St a j.; tab. 38/12,
44/2, 43/4), jindy se podobají spíše klikatkám (hrob čís. 2/51). Některé jsou jen lehce
zvlněné (hrob čís. 9/St), kdežto jiné jsou značně strmé, až protisměrně skloněné, či jak
uvádí R. Turek, „doleva překocené“47 (hroby čís. 70/49, 142/51, 277/AZ a j.; tab. 40/1,
41/2), a někdy se dokonce i vzájemně proplétají (hroby čís. 194/51, 5/AZ a j.). Tyto
rozdíly v pravidelnosti, ve sklonu a v šířce vlnovek souvisí jednak se způsobem, jím ž byly
ryty — zda ve volné ruce či na otáčející se nádobě — jednak s menším nebo větším verti­
kálním výkyvem rydla, přiloženého k rotujícímu hrnku. Vrypy tvoří buď jednoduché
obvodové řady (hroby čís. 99/49, 107/49, 191/51 a j.; tab. 40/3, 4, 42/1), široké pásy ze
svislých nebo šikmo skloněných skupin (hroby čís. 67/50, 84/AZ, 12/NS a j . ; tab. 46/2,
27/1), klikatky (hrob čís. 125/49; tab. 44/1) nebo t. zv. větvičkovitý ornament (hroby
čís. 67/50, 84/AZ, 185b/AZ a j .; tab. 30/10).
Uvedené motivy se pak rozličně sestavují v celkovou výzdobu nádob (srv. obr.
18— 19), která se zpravidla umisťuje na největší rozpětí výduti /(hroby čís. 107/49, 78/51,
326/AZ a j .; tab. 40/4, 43/3); často však bývá rozložena na celé horní polovině hrnků
(hroby čís. 125/49, 194/51, 277/AZ a j . ; tab. 44/1, 42/3) a někdy pokrývá téměř celý
jejich povrch (hroby čís. 70/49, 58a/AZ, 68/AZ a j . ; tab. 40/1, 26/3, 9). Na staroměstské
keramice se sice vyskytuje jak výzdoba zcela jednoduchá (asi na 60% všech nádob), tak
značně složitá (asi u 40% všech nádob), ale přesto je pro keramiku z pohřebiště „Na

48 Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), 418 a d., tab. 232, 235.

44 Knorr, 1. c. str. 127— 129, obr. 105— 108.
4’ Turek, K počátkům Prahy, P. A. X L III (1947— 48), 69.

Obr. 18. Výzdoba hradištní keramiky z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 80/48. 2 hrob č. 119/49. 3 hrob č. 99/49. 4 hrob
č. 145/AZ. 5 hrob č. 63/48. 6 hrob č. 248/49. 7 hrob č. 2/51. 8 hrob č. 52/AZ. 9 hrob č. 326/AZ. 10 hrob č. 107/49.
11 hrob č. 132/AZ. 12 hrob č. 78/51. — Рис. 18. Орнаментация градищинской керамики из могил „ Н а валах“ .
1 могила № 80/48. 2 могила № 119/49. 3 могила № 99/49. 4 могила № 145/А2. 5 могила № 63/48. в могила
№ 248/49. 7 могила № 2/51. 8 могила № 52/AZ. 9 могила № 326/AZ. 10 могила № 107/49.11 могила № 132/AZ.
12 могила № 78/51. — Abb. 18. Verzierung der burgwallzeitlichen K eram ik aus den G räb ern der Begräbnisstätte
„N a valách“ . 1 G rab N r. 80/48. 2 G rab Nr. 119/49. 3 G rab N r. 99/49. 4 G rab N r. 145/AZ. 5 G rab N r. 63/48. в G rab
N r. 248/49. 7 G rab N r. 2/51. 8 G rab N r. 52/AZ. 9 G rab N r. 326/AZ. 10 G rab N r. 107/49. 11 G rab N r. 132/AZ.
12 G rab N r. 78/51.

132
 Ш Ш ІШ Ї
ш і& ж

,1,' •> *< і л £ , 5 <,

f p ?U
f ü ř-'
ü tv
! -'Ш>'■іЛ|Ш
'• *,

* • « ^ •-, I» • » * ■ * * • ♦ ■ » * к

ám

**ýj>;*.♦*•!<*v*•:;Г***Ч**y.** tíл:.V;-

щ т т•т щЧщ
<"' ят т щ иш т * ^ Г г"7 ? Г '!^т*ШШШШ
t; '" ' ' ' »•*' ' ' І ' ' ", ' V ' , Д-'І-'-'І
ш "■' í-r- г <*...... V;>.....'........

Obr. 18.

133
valách“ příznačnější prostý způsob výzdoby.48 Přitom však nelze ve Starém Městě vůbec
hovořit o takové stereotypnosti, jakou zaznamenal J . Poulík na keramice t. zv. blučin-
ského typu.49
Zvlášť je třeba uvést, že se „N a valách“ zcela výjimečně vyskytuje i výzdoba na
vnitřní straně přehnutého okraje nádob. Tak je horní strana okraje hrnku z hrobu čís.
70/49 zdobená několikanásobnou vlnovkou, u hrnku z hrobu čís. 191/51 jednoduchou
řadou vrypů {tab. 42/1, 4511) a u miskovité nádobky z hrobu čís. 67/50 pásem Šikmo kla­
dených vrypů.
Ze srovnání výzdoby staroměstských hrnků s výzdobou současných nádob z jiných
nalezišť vyplývá, že neexistuje nějaká obecně platná a chronologicky sledovatelná vý­
vojová řada ve výzdobě slovanské keramiky. Naopak, rozmanitost ve výzdobě slovanské
keramiky, jež souvisí s místem, časem a dekoračními zřeteli, je výslednicí mnoha činitelů:
o jejím vzhledu rozhoduje nejen obecný zvyk zdobit nádobí určitými výzdobnými prvky,
nejen samotný způsob provedení této výzdoby, úzce závislý na výrobní technice, ale také
m entalita lidu, v jehož prostředí se keramika vyráběla, stejně jako individuální tvůrčí
schopnosti a estetické nazírání samotného výrobce.50 Bohatá ornamentace staroměstských
nádob na jedné straně a vkusná prostota jejich výzdoby na straně druhé příznivě svědčí
o výtvarném nadání hrnčířů středního Pomoraví.
9. Ú p r a v a d n a
Se způsobem výroby keramiky přímo souvisí i úprava dna jednotlivých nádob.
Hrnky z volné ruky mají dno rovné a stejně uhlazené jako ostatní povrch. Avšak nádoby,
hotovené na volně se otáčející podložce, mají na rovných dnech velmi často otisk štípa­
ného dřeva (hroby čís. 248/49, 27/50, 79/51 a j.; tab. 45)4 ) a jindy mají, obyčejně
uprostřed dna, kruhový dolík (vyskytující se ovšem i u nádob, vytáčených na ručním
hrnčířském kruhu) o prům ěru 1.2—2.9 cm (hroby čís. 21/St X 119/49; tab. 45/3, 38)4).
Tento dolík jsme výše vysvětlili, tak jako stejně umístěnou kruhovou vyvýšeninu (hroby
čís. 81/48, 35/50, 306/AZ; obr. 20/12), jako stopu po čepu osy podložní desky hrnčířského
kruhu. Poněvadž však některé dolíky bývají umístěny i excentricky, uvádí je I. Borkovský

48 Eisner u v ád í: čím více se během staletí zdokonalovala výrobní technika, tím byla výzdoba hradištního hrnce
jednodušší, D. Nová Ves (1952), 258.
48 Poulík, Blučina (1941), 14. Týž, Staroslovanská M orava (1948), 21. N astereotypnost blučinskékeramiky, pro­
zrazující poměrně skrovný invenční fond svého původce, upozornil i Černohorský, K eram ika, Český lid 39 (1952), 228.
80 Srv. Knorr, Die slawische K eram ik (1937), obr. 34, 77— 79. Albrecht, Die Slawen (1925), tab. I I —V. Jakimo-
wicz, Prehistoria (1939— 48), 368.

Obr. 19. Výzdoba hradištní keramiky z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 27/50, 2 hrob č. 67/50. 3 hrob č. 125/49. 4 hrob
č. 292/AZ. 5 hrob č. 185 b/AZ. в hrob č. 360/AZ. 7 hrob č. 306/AZ. 8 hrob č. 293/51. 9 hrob č. 56/48. 10 hrob č.
68/AZ. 11 hrob č. 70/49. 12 hrob č. 58 a/AZ. — Рис. 19. Орнаментация градищинской керамики из могил „ Н а
валах“ . 1 могила № 27/50. 2 могила № 57/50. 3 могила № 125/49. 4 могила № 292/AZ. 5 могила № 185/AZ.
в могила № 360/AZ. 7 могила № 306/AZ. 8 могила № 293/51. 9 могила № 56/48. 10 могила № 68/AZ. 11 могила
№ 70/49.12 могила № 58a/A Z. — Abb. 19. V erzierung d er burgwallzeitlichen K eram ik aus den G rä b em d er Begräbnis­
stätte „ N a valách“ . 1 G rab N r. 27/50. 2 G rab N r. 67/50. 3 G rab N r. 125/49. 4 G rab N r. 292/AZ. 5 G rab N r. 185b/AZ.
в G rab N r. 360/AZ. 7 G rab N r. 306/AZ. 8 G rab N r. 293/51. 9 G rab N r. 56/48. 10 G rab N r. 68/AZ. 11 G rab Nr. 70/49.
12 G rab N r. 58a/AZ.

134
 Ш Ш шШ■'
шщшшшшмШШЩ;
'• iv'-V'’’'.'•:•
*к*>6> ШШШі
ШШ&

ШШй icf**
1 •З

ящишиияда

t f t » ш$t * • * * * • • * ' * * *
,А м А А Л А У Ч Г

Л А Л Д Д Л

я
ядащчида
ішилтаішчіммііУМ

A/VA/\ щ ^ят т т ^т гт т щ іщ т т т т ш
штщщщш’шшшшштшшт
■iW! , " , i ' , w І ', ; ' П І, ' Ш! IU и м ч ,ю ,,і Щ

Obr. 19.

135
v souvislost s germánskou keramikou se zasklenými okénky (Fenstergefásse) a připisuje
jim symbolický význam, ač ovšem nevylučuje ani možnost, že souvisí s určitou výrobní
technikou.51 Mezi keramikou, hotovenou na otáčející se podložní desce nebo na ručním
hrnčířském kruhu, se často vyskytují i nádoby, jejichž dno je dovnitř lehce zaobleně
vmáčknuté (hroby čís. 26/48, 70/49, 112/51 a j.). To by nasvědčovalo, že vytáčená
nádoba byla umístěna na vrcholu zaoblení mírně klenuté podložní desky nebo kruhu,
které se vtisklo do dna nádoby. Konečně nádoby, jejichž dna mají lištovitě zvednutý
okraj, byly vytáčeny na ručním hrnčířském kruhu se stupňovitě upravenou horní
deskou62 (hroby čís. 119/49, 35/50, 148/51 a j . ; tab. 45/2).
Dvanáct staroměstských nádob mělo na dnech rozličné plastické značky (obr. 20/7,
9 ,1 0 ), které jsou positivním otiskem obrazce, vyrytého na horní straně desky hrnčířského
kruhu; o jejich vzhledu a významu na keramice slovanské je dnes již rozsáhlá domácí i
zahraniční literatura.53 J e však pozoruhodné, že se taková značka (ve tvaru kříže) vyskytla
i na dně džbánu (hrob čís. 267/51) byzantského charakteru (tab. 51/4), kde není otiskem
znaku, vyrytého na desce hrnčířského kruhu, ale byla dodatečně vryta do dna ještě ne-
vypálené nádoby. Význam těchto značek se dnes rozličně vysvětluje: podle jedněch se
vyvinuly z původních jednoduchých záseků, jež měly zabránit smýkání hlíny na hrnčíř­
ském kruhu při vytáčení nádoby,64 druzí je pokládají za značku výrobců56 nebo znaky
rozličných kmenů,66 rodů67 či vlastníků, jin í spatřují v křížích symbol křesťanství58 a i
v ostatních značkách hledají symboly, kterých se užívalo ještě i tehdy, kdy už byl jejich
původní význam zapomenut nebo pozměněn.59 Značky, vyskytující se na dnech staro-

81 Borkovský, Staroslovanská keram ika (1940), 54.

** Jakimouňcz, 1. c., str. 340. Knorr, 1. c., str. 115— 123 s obr. Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), 163. V y­
stupující čep osy hrnčířského kruhu byl někdy překryt menší destičkou (nebo plíškem) upevněnou k podložnímu
kotouči zpravidla čtyřm i hřebíky. Jejich hlavice zanechávají n a dnech nádob otisky ve tvaru dolíčků. K t. srv.
Černohorský, Značky, český lid 40 (1953), 22—23.
51 Vocel, Pravěk (1868), 416. Čermák, Starožitnosti (1898), 285, obr. 54. Pil, Starožitnosti I I I - l (1909), tab.
X X X III, X X X IX . NiederU, Život I I I (1921), 305— 306. Kostrzewski J ., Znaki, O. P. IV (1925), 117— 130. Nábe, Die
Bodenstempel, M annus X (1918), 71— 78. Hrubý, H rnčířské značky, S. V. 11 (1940), 23— 25. Borkovský, 1. c., str.
51—54. Jakimouňcz, 1. c.. Rybakov, Řemeslo (1948), 179, obr. 35 a v. j.
84 Hrubý, 1. c., str. 23.
88 Čermák, 1. c., str. 285.
84 Kostrzewski J ., 1. c., str. 128.
87 Borkovský, 1. c., str. 52.
88 Nábe, 1. c.
88 Borkovský, 1. c. K . Černohorský dospěl při rozboru této otázky k názoru, že „značky n a dně nádob hradištní
keramiky jsou značky, které si zákazníci na nádobách, hrnčířem pro ně zhotovených, přáli m ít. T yto značky mohou
m ít význam znaků vlastnických, význam symbolický, magický, náboženský, dekorativní, mohou m ít význam znaků
individuálních, rodinných, rodových. Tento význam značek bude třeb a teprve prokazovat“ . Černohorský, Značky,
Český lid 40 (1953), 29.

Obr. 20. Značky na dnech nádob z hrobů „ N a valách“ . 1 hrob č. 5/AZ. 2 hrob č. 147/51. 3 hrob č. 67/50. 4 hrob č.
68/AZ. 5 hrob č. 9/St. 6 hrob č. 280/51. 7 hrob č. 63/48. 8 hrob č. 149/AZ. 9 hrob č. 50/NS. 10 hrob č. 145/AZ.
11 hrob č. 119/49. 12 hrob č. 306/AZ. — Рис. 20. Клейма на дне сосудов из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 5/AZ.
2 моигла № 147/51. 3 могила № 67/50. 4 могила № 68/AZ. 5 могила № 9/St. в могила № 280/51. 7 могила
№ 63/48. 8 могила № 149/AZ. 9 могила № 50/NS. 10 могила № 145/AZ. 11 могила № 119/49. 12 могила
№ 306/AZ. — Abb. 20. Bodenstempel der Gefäße aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab
N r. 5/AZ. 2 G rab N r. 147/51. 3 G rab N r. 67/50. 4 G rab Nr. 68/AZ. 5 G rab N r. 9/St. в G rab N r. 280/51. 7 G rab
N r. 63/48. 8 G rab Nr. 149/AZ. 9 G rab Nr. 50/NS. 10 G rab N r. 145/AZ. 11 G rab N r. 119/49. 12 G rab N r. 306/AZ.

136
 1 2 3

[ У ]

4 5 6

f f ö |
[ § ) [ [ ] ]

7 8 9

[ v ] [ • !

10 11 12
Obr. 20.

137
městské keramiky, jsou známé i z jiných nalezišť: plastické mezikruží (hrob čís. 270/AZ)
uvádí J . Kostrzewski z Polska,60 jednoduchý kříž (hrob čís. 280/51; obr. 20j 6) byl na
hrnku z Brna-Černých Polí,61 z Čáslavi62, N iepartu v Polsku;63 kříž s rozkleslými
konci (hrob čís. 9/St; obr. 20j 5 ) v Čáslavi64, na Levém H radci;65 kolo s osmi loukotěmi
(hrob čís. 67/50; tab. 45j6, obr. 20/3 ) v Holáskách,66 v Čáslavi,67 v Slaboszewu v Polsku;68
můří nožky (hrob čís. 147/51; tab. 45/5, obr. 20/2) v H radci Králové;69 hvězdice (hrob
čís. 5/AZ; obr. 20/1 ) v Blučině70, v Radzimi v Polsku;71 čtyři dolíčky (hrob čís. 149/AZ;
obr. 20j8) v Gnězdově;72 kříž z trojnásobných žebérek v kruhu (hrob čís. 68/AZ; obr.
20/4 ) ve Volyni73 a v Muromské oblasti v SSSR74 a pod. Uvedené rozličně členěné
značky na dnech nádob jsou již nepochybným dokladem řemeslné výroby keramiky
v době velkomoravské. Avšak mnohem častější jsou teprve na keramice z mladší doby
hradištní, jakou známe na př. z blízké Spytihněvi,75 z Gniezna76 a odjinud.

10. D a t o v á n í k e r a m i k y
Na staroměstském pohřebišti byly hliněné nádoby jako milodary nejen v hrobech
nejstarších, ale i v hrobech nejmladšího nálezového horizontu. D atovat nádoby jen samy
o sobě je velmi nesnadné, neboť jediným chronologickým kriteriem je vlastně pouze
jejich výrobní způsob, na němž ovšem přímo závisí i výše uvedené charakteristické znaky
— tvar, okrajová profilace, úprava dna, výzdoba a pod. — M ateriál, barva, stupeň
pálení a velikost nádob může býti nanejvýše jen doplňujícím, nikoliv však rozhodujícím
charakteristikem při chronologické klasifikaci keramiky ze střední doby hradištní. S hle­
diska typologického patří k nejstarším keramickým tvarům ze Starého Města výše po­
psané hrnky, hnětené ve volné ruce, které jsou zpravidla neforemných tvarů; dále sem
patří pohárovité nádoby, z nichž některé jsou už vyrobené na otáčející se podložní desce,
a hrnky dvojkonické, v nichž lze snad spatřovat málo výrazné a velmi vzdálené ohlasy
dyojkuželovitých nádob z období stěhování národů. K typologicky mladší keramice z po­
lohy „N a valách“ patří nádoby soudkovitých a situlovitých tvarů, hotovené již vesměs
na otáčející se podložní desce. K tvarům typologicky nejmladším tu pak patří kera­
mika, která je již vytáčená na ručním hrnčířském kruhu, takže m á okraje zpravidla řím-

80 Kostrzewski J ., 1. c., str. 121, obr. 26.

61 červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 11/2.
*' Čermák, 1. c., obr. 54/1.
88 Kostrzewski J ., 1. c., tab. I/7b.
64 Čermák, 1. c., obr. 54/4.
85 Niederle, 1. c., obr. 91/20.
88 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), tab. L X IX /5a.
87 Čermák, 1. c., obr. 54/71.
88 Kostrzewski J ., 1. c., obr. 25.
88 Niederle, 1. c., obr. 91/33.
70 Poulik, 1. c., tab. L/5a.
71 Kostrzewski J ., 1. c., obr. 23.
72 Niederle, 1. c., obr. 91/11. J d e o otisky hlav hřebíků, které upevňují destičky překrývající čep hrnčířského
kruhu. Značky a otisky hlavic hřebíků se vyskytly i n a dnech z Gniezna, Přítluk a ze sídliště ve Starém Městě.
78 Knorr, Die slawische K eram ik (1937), obr. 51.
74 Voronin, M uromskaja ekspedicija, Soobščenija X X I (1947), 136, obr. 40.
76 Hrubý, 1. c., str. 25.
78 Hensel, Ceramika, Gniezno (1939), tab. X C III— X G IX .

138
sovitě seříznuté, a v níž jsou zastoupené všechny shora uvedené tvary a formy miskovité.
I toto datování, opírající se o typologii, je však problematické, jednak proto, že jednotlivé
výrobní způsoby nejsou dosud přesně vymezené, jednak vzhledem ke skutečnosti, že se
odlišné výrobní techniky udržovaly po určitou dobu i současně.
Jako rozhodující opora při datování staroměstské keramiky a hradištní keramiky
vůbec slouží proto kovový inventář toho či onoho hrobu, jehož chronologie je za dnešního
stavu badání nepochybně spolehlivější. Při datování keramiky pomocí hrobových celků
dospějeme nejen k poněkud odlišným závěrům, ale do jisté míry i k absolutnímu dato­
vání. T ak do prvé poloviny IX . století nepochybně patří soudkovité a situlovité nádoby
z hrobů čís. 80/48, 156/49, 306/AZ a j. (tab. 48j3), neboť je provázejí náušnice s jedním
zrnem, nášivky čelenek, bronzová záponka a pod., t. j. milodary, příznačné pro onu
dobu. Asi ze třetí čtvrtiny IX . věku pocházejí soudkovité a miskovité hrnky z hrobů
čís. 63/48, 277/49, 267/51 a j. (tab. 48/1), nalezené s nádobam i byzantského charakteru,
mečem typu H, náušnicemi s vinutými Uzlíčky a pod., t. j. předměty, které datujeme asi
do této doby. Do konce IX . století náležejí situlovité a soudkovité nádoby z hrobů čís.
82/48, 107/49, 147/51 a j. (tab. 48/2, 40/4, 41/3), datované takto průvodními nálezy
hrozníčkovitých náušnic s filigránem na dolním oblouku a skleněných knoflíků. Konečně
do počátku X. století je třeba zařadit soudkovité, situlovité a i miskovité nádoby z hrobů
čís. 26/48, 35/50, 2/51 a j. (tab. 44/4), neboť s nimi byly nalezeny gombíky, náušnice
s košíčky, náušnice s jem ně granulovanými bubínky a jiné šperky, které se na staroměst­
ském pohřebišti objevují až od přelomu IX . а X. věku. Pro toto pozdní datování mluví
i nálezy m alty v zásypech uvedených hrobů, která pochází z rozbořeného hřbitovního
kostela.
Pokud jd e o nádoby, pro jejichž datování neposkytují hrobové celky spolehlivou
oporu (hroby čís. 81/48, 99/49, 105/50 a j . ; tab. 40/3, 39), lze podle mého mínění použiti
chronologického zařazení per analogiam jen tenkráte, když se tvary nádob, o něž nám
jde, vyskytují mezi keramikou, získanou z téhož naleziště. Vývoj slovanské keramiky ne­
probíhal totiž na větších územích všude stejně — jak uvedeme na jiném místě — takže
nádoby podobného tvaru, a přitom vyrobené i stejnou technikou, mohou býti odlišně
datovány, pocházejí-li z různých nalezišť. T ak na př. J . Poulík datuje nejmladší tvary
keramiky t. zv. blučinského typu v centrální oblasti jejího rozšíření do druhé poloviny
nebo na konec IX . století.77*Ale ve Starém Městě patří celkem ojedinělá nádoba tohoto
typu z hrobu čís. 68/AZ až do prvé poloviny X. věku, neboť byla provázena hrozníčko-
vitou náušnicí, jejíž dolní oblouk je ukončený očkem. Štíhlý soudkovitý hrnek vázovitého
tvaru z hrobu čís. 50/NS patří ve Starém Městě asi do třetí čtvrtiny IX . století stejně
jako podobná nádoba z hrobu čís. 112/51, kterou do té doby datují železné ostruhy
typu II. Zcela analogický hrnek z Výčap-Opatovců na Slovensku je však třeba položit
již do konce V III. století nebo do počátku IX . věku, neboť pochází ze žárového hrobu.78
Římsovité okraje na keramice jsou „N a valách“ příznačné až pro druhou polovinu
IX . století, kdežto nádoby s analogickými okraji z Můnchendorfu a Mistelbachu v R a­

77 Poulík, Již n í M orava (1950), 100.

78 Kriíka, V ýtvarný přejav (1942), 56, obr. 31.

139
 kousku p atří již do V III. století, jak ukazují průvodní nálezy keszthelyského stylu.79
A tak bychom mohli ještě prodlužovat tuto řadu příkladů, z nichž vyplývá, že zatím
nelze stanovit při třídění keramiky IX . věku typologické a s tím souvisící precisnější
chronologické měřítko, platné pro celé území Velké Moravy, natož pro celou rozlohu
slovanského osídlení. Východiskem pro typologii nádob z té které doby na tom kterém
nalezišti a oporou při jejich datování se může stát jen soubor všech nálezů keramiky z této
lokality, pokud tam jsou bezpečně datované průvodními kovovými milodary. Přitom
však mají takto docílené výsledky jen místní platnost a mohou se rozcházet s datováním
keramiky na jiných nalezištích. Proto nelze typologické a chronologické závěry o h ra­
dištní keramice z IX . století, získané z jednoho určitého naleziště, generalisovat, neboť
vyplývají především z osobitého místního vývoje. A proto také nesdílím názor L. Kras-
kovské, že keramika je nejlepší pomůckou pro datování hrobových celků.80
Zvláštní zmínku zasluhuje ještě 23 hrobů, které s hlediska stratigrafického patří
k nejstarším pohřbům „N a valách“ (hroby čís. *70/49, 131/51, 282/51 a j.; tab. 40jl).
U koster v těchto hrobech nebyly jiné milodary než hrnky, které typologicky patří k nej-
starší hradištní keramice ve středním Pomoraví. Proto se vybavuje otázka, zda není
určitá souvislost mezi těmito kostrovými hroby s jedinou nádobou bez jakýchkoliv dalších
přídavků a mezi slovanskými žárovými hroby s jedinou popelnicí, v nichž se zřídkakdy
objevují kovové a jiné milodary.81 V obojích hrobech se vyskytují pouze nádoby podo-
mácké výroby : v žárových hrobech slouží jako popelnice, v kostrových hrobech je to
nejdostupnější milodar. Nelze proto vyloučiti, že původní zvyk prosté úpravy hrobové
jám y a chudobného vybavení nebožtíka v staroslovanských hrobech žárových pokračoval
ve stejně prostém vybavení nebožtíků i v nejstarších hrobech s nezpopelněnými těly.
Podle toho se tedy zdá, že tyto prosté kostrové hroby navazují na nejmladší staroměst­
ské žárové hroby, takže jejich datování spadá do přechodného období dvojího pohřeb­
ního ritu. Poněvadž se birituálnost udržuje ve středním Pomoraví až asi k r. 800, není
vyloučeno, že tyto nejstarší kostrové hroby z pohřebiště „N a valách“ pocházejí z pře­
lomu V III. a IX . věku.
Je-li tato domněnka správná, byla by jistým přínosem nejen pro chronologii staro­
městské keramiky, ale i příspěvkem pro poznání pohřebního ritu : dalo by se říci, že nej-
starší kostrové hroby „N a valách“ jsou stejně prosté jako hroby žárové, že bohatství
milodarů vzrůstá teprve během IX . století současně se stoupající produktivitou práce
a bohatstvím M oravanů a dosahuje vrcholu na přelomu IX . a X. století.

11. V ý v o j s l o v a n s k é k e r a m i k y
Typologické a chronologické roztřídění staroměstské keramiky, stejně jako její roz­
manitost a určitá odlišnost jejího tvaru a výzdoby od nádob ze současných moravských
nalezišť, vede nás k otázce celkového vývoje slovanské keramiky, která v průběhu IX . sto­

78 Mitscha-Marheim, Mistelbach, N iederdonau 8 (1941), tab. 21, 24/13.

80 Kraskovská, Príspevok, Hist. sbor. V III (1950), 45.
81 Poulík, 1. c., str. 34. T ý l Přítluky, A. R . I I I (1951), 97—98. Srv. i Bohm, K ronika (1941), 512— 513, kde
uvádí, že obsah (kostrových) hrobů bývá v souhlase s původním i zvyky jednoduchý, že prostá nádobka, často již na
kruhu točená, p atří k nejčastějším milodarům.

140
letí prodělává podstatné změny. Jejich příčinou je rychlý růst výrobních sil a kultury
ve střední době hradištní, jenž se jeví v archeologických nálezech a který probíhal na
území Velké Moravy do jisté míry nestejnoměrně a vyrovnal se teprve koncem X.
a během X I. století. Tento úkaz rozebral ve vývoji keramiky t. zv. blučinského typu
J. Poulík82 a v Cechách jej sleduje zejména J . Bohm. Nestejnoměrnost vývoje hrnčířství
v té době byla způsobena tím, že se celkem rychle za sebou objevují tři, vždy dokona­
lejší výrobní způsoby keramiky, které se v druhé polovině IX . století udržují současně.
Důsledkem této trojí výrobní techniky, užívané při hotovení hradištních nádob z doby
říše velkomoravské, již u nás shodně zaznamenávají téměř všichni badatelé,83 je vytvá­
ření rozmanitých menších keramických skupin, mnohdy značně odlišných.
V době, Jedy se mění hrnčířské výrobní nástroje a tím i způsob výroby, kvalita, tvar
a výzdoba nádob, podomácká výroba pozvolna zaniká. Zároveň rychle nastupuje vý­
roba na otáčející se podložní desce, která vede již přím o k ručnímu hrnčířskému kruhu,
a současně k specialisaci hrnčířského řemesla i k větší produktivitě keramických dílen,
jejichž výrobky jsou již určeny především pro distribuci. Nelze snad pochybovat o tom,
že se v krajích s větší koncentrací obyvatelstva, kde byla patrně střediska výroby a ob­
chodu, vžila zmíněná dokonalejší výrobní technika vždy dříve než v krajích odlehlých
a málo obydlených. Proto se lze právem domnívat, že výrobky ze středisk se specialiso­
vanými dílnami byly dokonalejší než nádoby, hotovené na malých zemědělských síd­
lištích po domácku. To nám ostatně potvrzuje i srovnání nálezů, pocházejících z roz­
sáhlých, a proto snad i významnějších lokalit (Staré Město, Dolní Věstonice, Boleradice
a j.), a nálezů, objevených na malých venkovských hřbitůvcích (Rousínovec, Smolín,
Pustiměř a j.) z téže doby. Nestejnoměrný vývoj moravské keramiky se projevuje pře­
devším tím, že v centrálních sídlištních oblastech převládá už nádobí vytáčené na ručním
kruhu, kdežto na obvodu sídelního území se v současné době vyskytuje většinou kera­
mika z volné ruky nebo hotovená jen na otáčivé podložní desce. Cím dříve převládla
v tom či onom místě řemeslná výroba nádob, jež nepochybně nejdříve vznikla v ústředích
sídlištních oblastí, tím rychleji tam pak vývoj keramiky předstihl odlehlejší kraje, kde
trvala podomácká výroba. Proto se také keramika, vytáčená na ručním hrnčířském kruhu,
nápadně liší svými vyspělejšími tvary a svým celkovým, zdánlivě pozdním rázem od těch
současných nádob, které podržely ještě značně starobylý vzhled právě proto, že byly
hotoveny primitivnějším způsobem.
Střediska keramické výroby se zatím nepodařilo zjistit, ale pro dobu Velké Moravy
jich lze jistě předpokládat již značný počet. Tuto domněnku by snad bylo možné pod­
pořit i záznamem t. zv. geografa bavorského z doby ještě před sjednocením říše velko­
moravské, který uvádí u M oravanů, označených „populus quem vocant Merehenos“ ,84
jejichž území se podle V. Vaněčka přibližně kryje s dnešní M oravou,85 30 civitates
(hradů-hradóvých obcí). Připustíme-li tedy na našem území existenci dokonce 30 míst,

88 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 100, obr. 27.

88 Červinka, Slované n a M oravě (1928), 210. Eisner, Slovenské dějiny I (1941), 131. Bohm, 1. c., str. 531 a jini.
84 Šafařík, Starožitnosti II (1863), 711— 712. Fotografie původních listů publikoval Přikryl, Denkmale (1920),
tab. I— II.
88 Vanilek, Prvních tisíc let (1949), 59.

141
 kde se přibližně současně soustředilo více obyvatelstva, takže tam lze předpokládat
i urychlenější kulturní vývoj než v osadách venkovských a méně významných, pak lze
také v těchto 30 místech počítat s nejstarší specialisací hrnčířství. Nelze ovšem stanovití
na území M oravy nějaké místo, jehož lidu bychom mohli přiřknout výhradní prvenství
v pokrokovosti při výrobě keramiky, které J . Poulík přisuzuje tvůrcům blučinského kera­
mického typu.86 Podle mého názoru se zdá pravděpodobnější, že v moravské sídlištní
oblasti spěla kupředu přibližně paralelně všechna její centra, jichž mohla být — jak jsme
již uvedli — celá řada. Ruční hrnčířský kruh poskytuje totiž všem výrobcům stejné vý­
hody: k vykroužení nádoby, k profilaci jejího okraje, k provedení její ornamentace atd.
mají nyní všichni výrobci stejné technické předpoklady. Proto jsou nádoby z jednotlivých
dílen na témž kvalitativním stupni, i když se liší jakostí m ateriálu a formálními podrob­
nostmi.
Nestejnoměrný vývoj slovanské keramiky na území M oravy je logicky zdůvodněn
a prokázán nálezy, avšak odlišovati „přirozený vývoj“ keramiky od „vývoje zrychle­
ného“ , jak činí J . Poulík,87 zdá se mi umělé. Podle mého mínění by se dalo hovořit jen
o „zrychlení přirozeného vývoje“, které nastává v některých jeho fázích a které se nej­
dříve uskutečnilo tam, kde se ujal ten či onen vynález, zavádějící novou výrobní techniku
a přispívající tím ke zdokonalení výrobků. Vždyť pokrokovost, nikoliv konservativnost,
je samou podstatou přirozeného vývoje, který postupně překonává staré formy a výrobní
způsoby.
Sledujeme-li tedy s tohoto hlediska přirozený vývoj slovanské keramiky {obr. 21) od
jejího I. stupně, vidíme, jak z výchozích tvarů předhradištních, hotovených výlučně ve
volné ruce, dosáhne během starší doby hradištní tvarů II. stupně vývojovým skokem,
způsobeným prvou změnou výrobních nástrojů. V té době se totiž začíná používat při
výrobě nádob volně se otáčející podložní desky. Přirozený vývoj keramiky se tím zrychlil
a spěje již novým, pokrokovým směrem. Současně se původní hnětení nádob z volné
ruky snaží napodobiti tvary, získané technicky dokonalejším způsobem, ale při tom pozne­
náhlu mizí. Keramika II. stupně se ve svém dalším vývoji během střední doby hradištní
změní dalším skokem, způsobeným zavedením ručního hrnčířského kruhu, v keramiku
III. stupně. Přirozený a opět zrychlený vývoj nastoupil tedy zase linii dalšího zdoko­
nalení. Přitom se místy ještě udržuje nejen předcházející výroba na volně se otáčející pod­
ložce, ale i nejstarší výrobní technika — hnětení nádob ve volné ruce. Progresivním mo­
mentem, ženoucím vývoj keramiky vpřed, je nyní již natrvalo hrnčířský kruh, který se
stal základní podmínkou vzniku specialisované malovýroby, kdežto oba starší, překonané
výrobní způsoby poznenáhlu zanikají. Na konci střední doby hradištní ovládl prakticky
již veškerou výrobu nádobí ruční hrnčířský kruh, který v mladší době hradištní vtiskuje
výrazně profilované keramice IV. stupně do jisté míry už jednotný charakter. Tato již

88 Poulík, 1. c., str. 28.

87 Ibid., str. 100, obr. 27.

Obr. 21. Vývoj slovanské keramiky na Moravě. — Puc. 21. Развитие славянской керамики в Моравии. —
Abb. 21. Entwicklung der slawischen K eram ik in M ähren.

142
Obr. 21.

143
značně dokonalá keramika přímo vyúsťuje v naše středověké nádobí, vytáčené patrně již
na „nožním hrnčířském kruhu“ se dvěma kotouči, jež z důvodů čistě metodických lze
označit za V. vývojový stupeň slovanské keramiky.
12. V ý z n a m k e r a m i k y p r o o t á z k u k m e n o v ý c h ú z e m í
Význam pravěkého nádobí při historickém hodnocení archeologických pram enů
zdůraznil J . Filip zjištěním, že „keramika od počátku neolitu se stala významným
znakem jednotlivých kultur, výrazem osobitého vývoje v jednotlivých oblastech a vyvě­
rala z tvůrčích schopností nejširších vrstev“ .88 Skutečně nelze upříti keramice její mimo­
řádnou důležitost v inventáři pravěkých kultur, ale při tom je zároveň nutné vyvarovati
se snahy vytěžiti z ní více, než sám materiál může vskutku poskytnout. J . Poulík dospěl
na př. rozborem slovanského archeologického m ateriálu k názoru, že moravská keramika,
zejména v prvé polovině IX . století, tvoří čtyři odlišné keramické skupiny či typy, které
se rozlohou přibližně kryjí s jednotlivými oblastmi dnešních moravských dialektů.89
Na základě toho označil čtyři keramické oblasti za kmenová území staromoravská,
k nimž dospěl i V. Vaněček na podkladě historických pram enů.90 Později však rozdělil
J. Poulík území dnešní Moravy — opět převážně podle keramiky — na šest kmeno­
vých oblastí,91 jak je předpokládali již dříve někteří naši historikové.92
Podle mého názoru však nelze spatřovat rysy kmenové osobitosti teprve v keramice
střední doby hradištní, kdy již ruění hrnčířský kruh a na něm závislé specialisované hrn ­
čířství stírá možný projev kmenového svérázu ve vzhledu nádob, kdy se přílivem im portů
ze všech světových stran rozvíjejí trhy, dodávající různým kmenům totéž zboží —
v době, jak uvádí Zd. Váňa, kdy se rozpadá rodová soustava a na místě starých kmenů
vznikají polofeudální knížectví, založená již na třídní společnosti,93 a konečně v době,
kdy se moravské kmeny už sjednotily ve velkomoravský stát. O draz kmenové diferen­
ciace bych hledal právě v keramice starší doby hradištní, která se sice J . Poulíkovi jeví
jednotná,94 jež však pochází z období svérázného kmenového růstu, kdy do našich zemí
nepřichází ještě takové množství výrobků, aby vyrovnávaly do jisté míry rozdíly v t. zv.
hmotné kultuře jednotlivých kmenů, a kdy se nádoby hotoví ještě po domácku. Není
sice vyloučeno, že se i v keramice z doby velkomoravské ještě uplatňují výtvarné prvky,
vyplývající z kmenové rozdílnosti,95 ale zatím je nesnadné odlišit, jaký je její podíl na
celkovém vzhledu nádob a co je na nich specifickým přínosem té které dílny. V tomto
ohdobí už jsou kvalita i vzhled keramiky určovány především výrobní praxí hrnčířovou,
na kterou kmenový svéráz působí jen potud, že se výrobce přizpůsobuje požadavkům
doby a vkusu v tom či onom místě. Proto nevidím v stereotypnosti velkomoravské
keramiky, nápadné na některých nalezištích (Blučina, Dolní Věstonice), důkaz kmeno­

88 Filip, Pravěké Československo (1947), 105.

88 Poulík, 1. c., str. 113— 115 s map.
80 Vanilek, 1. c., str. 50, 59.
81 Poulík, Jižní M orava (1950), 121— 122 s map.
88 Hosák, Hustopečsko (1948), 8. Richter, O středověké architektuře, Č. M. M. (1943), 21.
83 Váňa, K m enová území, A. R . IV (1952), 442.
84 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 110.
85 Srv. Bohm, Kronika (1941), 532.

144
vých rozdílů, ale jen působení místní dílny. Ani převaha nálezů keramiky určitého typu
na určitém území není pro mne dokladem o sídelní oblasti kmene, ale vymezuje jen
rozsah odbytiště určité dílny.
Rovněž L. Niederle pochybuje, že by se při vývoji slovanské keramiky vyvinuly
podle kmenových oblastí některé příznačné rysy, podle nichž by se dala řešit otázka
hranic jednotlivých slovanských kmenů, a odmítá dřívější pokus Krúgrův rozlišiti
keramiku polabských Slovanů v oblast lutickou a srbskou.96 Také P. N. Treťjakov při
diskusi za své návštěvy v Československu konstatoval, že v IX . a X. století nelze už
rozlišiti kmeny jen podle rozdílů v keramice.97
Domnívám se, že se při řešení tohoto problému u nás musí přihlížet nejen k roz­
dílům v keramice, ale i k odlišnosti v typech hradisk, ve stavbě obydlí, v pohřbívání98
a v celém způsobu života, pokud nás o něm systematické výzkumy zpravují, při čemž
m á keramika celkem podružnou roli.99 Touto pracovní metodou dosáhli již sovětští
badatelé reálných výsledků100 a u nás jí úspěšně používá R. Turek při stanovení kmeno­
vých území v Cechách.101 Další postup práce v této otázce ukáže nejlépe sám, který
z archeologických pram enů na ni odpoví nejjasněji.

KERAMIKA BYZANTSKÉHO CHARAKTERU

Na pohřebišti „N a valách“ bylo kromě hradištních hrnků nalezeno šest rozličných

nádob neslovanského vzhledu. Jsou z jem ně plavené žlutky dovedně vytáčené na hrnčíř­
ském kruhu a dokonale vypálené do oranžova. Jejich nezdobený povrch je jem ně vy­
hlazen a zpravidla vyleštěn v sytějším tónu téže barvy.
Keramika tohoto druhu byla již dříve známá ze staroslovanských hrobů morav­
ských, ale dosud ji representovaly jen ojedinělé amforky z Blučiny, z Rousínova102 a ze
Starého Města — polohy „Certůj kút“ .103 Z hrobů „N a valách“ byla však získána
menší kolekce nádob tohoto druhu a rozličných tvarů: v hrobech čís. 113/AZ a 312/49
byly dvojuché amforky (tab. 47, 29/11), v hrobech čís. 56/48 a 267/51 jednouché džbánky
s úzkým hrdlem (tab. 48/4, 51/4), v hrobě čís. 21/AZ nádobka, složená ze dvou nízkých
džbánků a opatřená společným horizontálním plochým držadlem (je označována jako
dvojnádobka; tab. 25/6), a v hrobě čís. 309/49 jednostranně klenutá čutora.104 (tab. 68/8,
16/2). Poněvadž se všechny tyto nádobky shodují materiálem a výrobními znaky, třebaže
jsou rozličných tvarů, je nepochybné, že jsou produktem téhož kulturního prostředí.
Je pozoruhodné, že tvarově podobná dvojnádobka z alexandrovského hradiště a ploska

•• Kriiger, Die Siedelung, Mannus-B. 22 (1922), 116— 133 s map. Niederle, Rukověť (1931), 250.
87 V eřejná diskuse dne 14. X I. 1951 na filosofické fakultě M U v Brně.
88 Axamit, Zajímavá nádoba, P. A. X X IX (1917), 10, rozlišoval podle pohřebního ritu slovanské kmeny již­
ních Čech od severočeských na věcně chybných předpokladech.
•• Váňa, 1. c., str. 441. Turek, Kmenová území, Ú. N. M. G X X I (1952), 21.
100 Treťjakov, Plemena (1948), 116— 140. Mavrodin, O čerk istorii (1948), 7— 43.
101 Turek, 1. c., str. 3—43.
108 Poullk, 1. c., 30, tab. X X V II, X X IX .
108 Hanák, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 7.
101 Popis jednotlivých nádob srv. v popisu hrobů.

10 Staré Město 145

ze Sariga v SSSR, jež patří k t. zv. keramice karachánovské periody z X .— X I. století,
je rovněž zhotovená z dobře plaveného m ateriálu, který je však na lomu šedé barvy.105
Pro stanovení výrobní provenience této keramiky ze Starého Města je třeba si po­
všim nout především rozličných názorů, k nimž badatele vedly dřívější moravské nálezy
těchto nádobek: J. Skutil106 a po něm K. Dinklage107 označil amforku z Blučiny.za
avarskou, kdežto J . Böhm za tvar, vyrostlý z tradic provinciálních ;108 amforku z Rousi -
nova považoval Em. Synek za výrobek římský,109 stejně jako J . Schránil a A. Rzehak,110
kdežto I. L. Červinka hledal její původ někde na jihu Evropy, ale nejspíše snad v By­
zanci;111 jako římskou publikoval i K. H anák amforku z „Čertova kuta“ ve Starém
M ěstě;112 staroměstskou amforku z hrobu čís. 113/AZ, stejně jako dvojnádobku z téhož
pohřebiště, klasifikoval L. Niederle původně jako cizí, z východu importované zboží,113
ale později hledal v Byzanci původ podobných amforek ze slovanských hrobů ruských,
poněvadž jedna z nich obsahovala byzantský poklad ;114 byzantský původ těchto amfo­
rek nevylučuje ani J . Poulík, který jednou soudí, že se mohly podle cizích vzorů v domá­
cím prostředí i napodobovat,115jindy je považuje přímo za byzantský im port.116
V souvislosti se staroměstskými džbánky je nutné se zmínit i o džbáncích, naleze­
ných na pohřebišti v Děvínské Nové Vsi, které L. Niederle jm enuje čerpáky.117 Přes svůj
vcelku odlišný charakter jsou tvarem i materiálem velmi blízké džbánkům ze Starého
Města. I. L. Červinka v nich vidí římskou práci,118 J . Eisner je označuje za napodobe­
niny římských tvarů119 a také J . Filip v nich spatřuje stopy římského hrnčířství.120
J. Poulík se domnívá, že keramika z Děvínské Nové Vsi, podobně jako z jiných pohře­
bišť s pam átkam i keszthelyského stylu v Karpatské kotlině, je mnohem starší než morav­
ské amforky a pochází z pozdně římských hrnčířských dílen, které se tam udržely až
do VI. století.121 E. Kraskovská přirovnává tyto čerpáky ke džbánku, nalezenému v řím­
ském hrobě ze III. století v Rusovciach na Slovensku. Z podobnosti těchto srovnáva­
ných nádob — byť časově značně vzdálených — usuzuje (podobně jako J . Eisner) na
trvání výroby takové keramiky, jejíž dílny mohly být někde v okolí bratislavského před­
mostí.122
Bemštam, T rudy, M ateriály SSSR 14 (1950), 136, 156, tab. L X X X I/5 , 7.
106 Skutil, Avarské nálezy (1937), 8, tab. 1-2.
187 Dinklage, Blučina, W . P. Z. X X IX (1942), 136.
108 Böhm, Kronika (1941), 507, obr. 91/2.
108 Synek, Slavkov, Pravěk I I (1904), 146 s obr.
f^Sehrdnil, Die Vorgeschichte (1928), 257, tab. L III/5 . Rzehak, Die römische Eisenzeit (1918), 227, obr. 18.
111 Červinka, Slované na M oravě (1928), 385.
118 Hanák, Nálezy a výkopy, S. V. 10 (1939), 7.
118 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ü . 1 (1929), 22, obr. 6.
114 Niederle, Rukověť (1931), 254, obr. 8.
115 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 31. Týž, Avaři, Slav. Ant. I (1948), 346.
118 Poulík, Jižn í M orava (1950), 254.
117 Niederle, 1. c., str. 254.
118 Červinka, 1. c., str. 184, obr. 69/14.
118 Eisner, Slovenské dějiny I (1947), 125, obr. X L/3. Týž, D. Nová Ves (1952), 77— 78.
120 Filip, Pravěké Československo (1948), 324, obr. 44/6.
121 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 31, obr. 32/1— 2. Týž, Avaři, Slav. A nt. I (1948), 346.
122 Kraskovská, Rusovce, A. R . I II , 2—3 (1951), 161, obr. 126/1. J . Eisner sdílí názor T . H orvátha, že novo-
veské džbánky mohly býti vyráběny někde v Podunají mezi V ídní a Vacovem v dílně, kde se udržela tradice římského
hrnčířství. Připouští, že taková dílna m ohla býti v široké oblasti Bratislavské brány, D. Nová Ves (1952), 249.

146
 Konečně je třeba poukázat též na staroměstskou hliněnou čutoru, jíž podobná byla
nalezena na pohřebišti u Horgoše v Maďarsku. J . Hampel ji nepovažuje za nový přínos
doby, ale vidí v ní reminiscenci starých antických tvarů.123 Více hliněných čutor se nale­
zlo na franských pohřebištích v okolí Mayen, kde byly v době merovejské významné
hrnčířské dílny, z nichž se jednotlivé čutory dostaly až do Francie. G. Kossinna odvozuje
jejich tvar od dřevěných čutor germánského původu.124 Podobně i R. Stampfuss v nich
vidí spíše projev domácí výrobní tradice než ohlas antických vzorů.125 Materiálem
odlišná a bezuchá čutora byla nalezena i na alamanském pohřebišti v Hailfingen126 a
podobné uvádí z jiných alamanských hrobů W. Hůlle.127
K této neslovanské keramice ze Starého Města řadím i duté hliněné vajíčko s ku­
ličkou (?) uvnitř (tab. 24J21), nalezené patrně v hrobě čís. 10/AZ.128 Tato hrkačka nebo
rachlátko, jak je jmenuje K. H anák,129 či štěrchátko podle A. Zelnitia,130je totiž zhoto­
vené z téhož materiálu a na povrchu vyleštěné jako uvedené nádoby. Zcela analogické
štěrchátko se vyskytlo i v staroslovanském hrobě v Hluku v poloze „N a valách“
u mlýna.131
Mezi produkty tohoto druhu nelze však zahrnovat některé slovanské přesleny, i když
jsou rovněž z plaveného m ateriálu: pro zcela odlišnou výrobní techniku i z jiných důvodů
nelze totiž pochybovat, že jsou domácí výroby, jak to zdůraznil již dříve J . Poulík.132
Přirovnáním tvarů amforek a džbánků ze Starého Města k nádobám římsko-
provinciálním se objeví mezi nimi nápadná podobnost, třebas pocházejí z období, tak
vzdálených od sebe.133 Také jejich jem ně plavený, dobře pálený a povrchově leštěný
materiál oranžové barvy nápadně připom íná střep provinciální keramiky,134 která se
objevuje i na moravských sídlištích z I.—IV. století n. I.135 T ato podobnost je sotva
náhodná, a zdá se mi dokladem, že starý výrobní způsob místy trval až do IX . století,
takže vytvořil plynulou vývojovou řadu tohoto druhu keramiky. Tím odm ítám její
domnělý původ avarský a ztotožňuji se s těmi badateli, kteří ji sice odvozují z rozličných
výrobních zdrojů, ale souhlasně v ní vidí konečné vyznívání ušlechtilých výrobků
římskoprovinciálních. N a základě této diypothesy bych se dokonce pokusil stanovití
přesněji'ono prostředí, v němž se tato stará a vysoce vyspělá hrnčířská produkce mohla
udržet ještě dlouhou dobu po zániku Im péria a jeho podunajských provincií.

144 Hampel, A lterthiim er I (1905), 149, obr. 338.

1.4 Kossinna, Germanische K u ltu r (1939), 270, obr. 316.
1.5 Stampfuss, Die Franken, Vorgeschichte I (1940), 290, tab. 97.
1.4 Stolí, Hailfingen (1939), 36, 57, tab. 36/8.
1,7 Hůlle, Die Schwaben, Vorgeschichte I I (1940), 506, tab. 196— 197. Neústupný, Polabí, Slav. Ant. I (1948),
obr. 35a.
1.4 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 23. £eímít«s, Staroslovanské pohřebiště,
S. V . 1 (1930), 5 s obr.
444 Hanák, Pohled, S. V. 2 (1931), 11.
144 ^Ís/míííw, 1. c.
141 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 58.
144 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 31.
144 K t. srv. SchSrgendorfer, Die romerzeitliche K eram ik (1942), tab. 37 /464— 466, 38/468— 474, 40/495, 43/530,
44/594 a j.
144 Ibid., str. 109.
144 Muáov, H luk a j., uloženo v Mor. museu v Brně.

147
 V panonském Podunají vskutku mohla být nějaká provinciální keramická dílna,
kterou L. Kraskovská předpokládá někde v okolí bratislavského předmostí, i když není
z písemných pram enů znám á a nebyla dosud objevena ani archeologickým výzkumem.
Džbánky, objevené na blízkém avarsko-slovanském pohřebišti v Děvínské Nové Vsi,
mohly by patřit mezi její poslední výrobky. Tato domněnka by plně souhlasila s názorem
J . Poulíka, že keramika toho druhu, objevující se v karpatské kotlině, pochází z pozdně
římských hrnčířských dílen. Při tom však nelze přehlížet skutečnost, že se sloven­
ské džbánky od moravských nálezů podobného druhu přece jen liší jak formou, tak i
materiálem, a že nálezy z Děvínské Nové Vsi jsou nepochybně starší než nádoby
staroměstské. Proto je možné nálezům z oblasti karpatské a pomoravské přičíst
pouze příbuznost, která vyplývá ze společných výrobních kořenů, z nichž čerpaly své
technické zkušenosti jednotlivé dílny, působící však za odchylných podmínek a za
různých dob.
Poněvadž nádoby, objevené na pohřebišti ve Starém Městě, pocházejí až z IX . sto­
letí, tedy z doby, kdy činnost hrnčířů pozdního provinciálního období v Podunají už
dávno ustala, je třeba hledat jejich původ v dílnách, v nichž se jejich výrobní technika
udržovala nejméně až do IX . století. Hospodářským, mocenským i kulturním dědicem
Im péria byla říše byzantská, a proto se domnívám, že tuto keramiku, objevující se jako
cizí element na staroslovanských pohřebištích moravských, nelze klasifikovat jinak než
jako „byzantskou“ . Je-li rozličná im portovaná keramika byzantské výroby bezpečně
znám á na př. z Rumunska,136 mohla býti přivezena cizími obchodníky také do jižního
Ruska a až do U her a odtud roznášena dále, jak vykládá L. Niederle.137
Proto jsem podle něho původně spatřoval také já ve džbánku,138 stejně jako v am-
force a čutoře139 z pohřebiště „N a valách“, doklad čilých obchodních styků pomorav-
ských Slovanů se vzdálenou Byzancí,140jak činí ve své poslední práci i J . Poulík.141
Podrobnějším rozborem této „byzantské“ keramiky a posouzením všeho archeo­
logického m ateriálu z pohřebiště „N a valách“ dospěl jsem však posléze k mínění, že
nádoby, objevené ve Starém Městě, jsou výrobkem z hrnčířských dílen pomoravských —
snad přímo v osadě, patřící ke zkoumanému pohřebišti. Tuto hypothesu lze podepříti
především početní převahou, kterou mají nálezy toho druhu ve Starém Městě nad
takovými nálezy z ostatních moravských lokalit. Mimo obvod Starého Města se na celé
Moravě našly jen dvě takové amforky, kdežto na staroměstském pohřebišti bylo dosud
nalezeno celkem sedm nádobek toho druhu (v poloze „N a valách“ šest a v poloze
„Certůj kút“ jedna), kromě podobného střepu zezásypu hrobu čís. 333/49, hliněné
hrkačky a množství těchto střepů, objevených na sídlišti r. 1952. Při tom by se dalo
ovšem nam ítnout jednak, že výskyt většího počtu byzantské keramiky na staroměstském
pohřebišti je úměrný množství hrobů, které tam byly prozkoumány, jednak souvisí

,M Stefan, Patrunderea Slavilor la D unarea d e Jos, Studii I (1950), 72.

137 Niederle, Rukověť (1931), 255.
188 Hrubý, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I - l (1950), 83.
Hrubý, Staré Město, A. R . II-1-2 (1950), 7, obr. 6. T ýl, Výzkum, Č. M or. Mus. X X X IV (1949), 186, 197
s obr.
“ ° Hrubý, Nové objevy, Vlast. sbor. U . H . III-1-2 (1949), 22.
141 Poulik, Styky, Pravosl. sbor. (1950), zvi. ot. str. 4.

148
s funkcí staroměstské osady jako střediska obchodu mezi Byzancí a středním Pomoravím
v IX . století, který je doložen i řadou jiných nálezů z pohřebiště „N a valách“ .
Avšak proti této nám itce lze uvést další pozoruhodné zjištění: v zásypu hrobů
(čís. 2/48, 21/48, 20/49 a j . ; tab. 93/2 — 3, 8) byly nalezeny zlomky dlaždic, zhotovených
z téhož jem ně plaveného m ateriálu oranžové barvy jako „byzantská“ keramika. Po­
cházely jistě z kostelíka na pohřebišti „N a valách“ , stejně jako m alta t. zv. terazzovitého
vzhledu, v níž je přimíšena drť pálené hlíny (cihel), stejné barvy a struktury jako uvedené
fragmenty dlaždic. Konečně byly na pohřebišti nalezeny i celé krycí cihly — tegule,
které jsou sice zhotovené z hrubšího materiálu, ale přesto mají ryze antický vzhled
{tab. 94f l — 2). Poněvadž není pravděpodobné, že by se z Byzance dopravovaly až dc
středního Pomoraví dlaždice a tegule ke stavbě staroslovanského kostela „N a valách“ ,
a protože není nic známo, že by M oravané v té době sami vyráběli cihly nebo jiné vy­
palované hliněné stavivo, je pravděpodobné, že ke stavbě kostela „N a valách“ byli
přizváni jako techničtí odborníci cizinci z byzantské říše, kteří si také nejspíše sami
opatřili potřebný stavební m ateriál až u nás. Vždyť o účasti cizinců při budování
církevních staveb podle vzorů byzantských nebo italských142 mluví historické prameny,
a uvážíme-li, že dlaždice z kostela „N a valách“ jsou stejného charakteru jako byzantská
keramika, můžeme se tím spíše přiklonit k domněnce, že staroměstské nádoby byly vy­
robeny týmiž lidmi, kteří zhotovili i stavební m ateriál pro staroměstský kostel.
Z toho by tedy plynulo, že tato keramika pochází přímo ze Starého Města, kde ji
však hotovili cizí řemeslníci, kteří ještě ovládali antickou techniku zpracovávání hlíny a
přidržovali se starých tvarů nádob středomořské oblasti, neznámých do té doby slovan­
skému lidu na Moravě. O d skutečných im portů keramiky z Byzance b u d u ji tedy nadále
odlišovat označením „keram ika byzantského charakteru“ . Nezdá se mi pravděpodobné,
že by tyto nádoby vyráběli domácí hrnčíři podle importovaných vzorů, jak soudí
J. Poulik a po něm i W. Hensel.143 Proti jeho názoru mluví skutečnost, že si moravští
Slované nikdy neosvojili tuto výrobní techniku, jejíž znalost by se byla nesporně pro­
jevila v dalším vývoji hradištní keramiky podobně, jako vyvolala pozoruhodnou úroveň
pozdějšího hrnčířství v Kyjevě.144 N a žádném moravském nalezišti není však ani stopy
pó podobném technickém přínosu k místním slovanským výrobním tradicím, a proto od­
mítám vliv byzantské keramiky na pozdější osobitý růst hrnčířských dílen moravských,
vyvíjejících se vlastní cestou. Jediný vzdálený ohlas tvarů byzantských džbánků by se
dal snad spatřovat v nálezech hradištních lahví z Holasic a z Klobouk u Brna,145 i když
jsou zhotovené z typicky hradištního m ateriálu a také zdobené slovanskými ornam entál­
ními prvky. Mají totiž analogie v maďarském Podunají,146 kdežto vývoj českých hradišt­
ních lahví šel jinou cestou.
Výskyt keramiky byzantského charakteru ve staroslovanských hrobech „N a valách“
by se dal nejspíše spojit s krátkou epochou cyrilometodějské misie na Moravě. To by

148 Niederle, Život I (1911), 829—830. Pastmek, Cyrill a M ethod (1902), 270.
148 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 31. Hensel, Slowiaňszczysna (1952), 304— 305, obr. 299, 300.
144 Hilczerówna, Przyczynki, Przegl^d 26 (1950), 14.
148 Skulil, Kloboucko (1939), obr. 23. Poulik, 1. c., obr. X X X /3, 4.
144 Poulik, 1. c., str. 34.

149
 bylo zároveň vysvětlením pro skutečnost, že tento druh keramiky u nás nemá další
vývoj, že je krátkou episodou v oblasti pomoravského hrnčířství, kde závisí na před­
pokládané přítomnosti cizích výrobců na našem území. Tím by byly zároveň poměrně
přesně datovány i ostatní nálezy toho druhu z jiných moravských nalezišť, a to do třetí
čtvrtiny IX . století — do doby po r. 863 (864?), kdy solunští bratři přišli na Moravu.
Tom u nasvědčuje i okolnost, že hrob čís. 312/49, v němž byla amforka, je starší než
hroby čís.-137/49, 153/49 a 311/49, jimiž byl převrstven a jejichž zásypy obsahovaly
zlomky malty, které je datují až do X. stol.
Zvláštní zmínku zaslouží ještě keramická napodobenina dřevěné čutory, nalezená
ve Starém Městě, o níž se J . Bohm domnívá, že jí není třeba připisovat byzantský pů­
vod, neboť se podobné tvary objevují i v současných hrobech alamanských.147 Výrobní
provenienci hliněných čutor hledají ovšem i jiní badatelé na západě, zejména v Porýní,
a snad přímo v dlouhotrvajících hrnčířských dílnách v M ayenu.148 G. Kossinna vidí
v nich — jak již bylo uvedeno — hliněné napodobeniny dřevěných „polních lahví“ .149
Avšak dřevěné čutory nejsou přínosem výhradně germánských kmenů, neboť se objevují
na př. též v hrobech sarmatskoavarských. Ze je znali — stejně jako jiné dřevěné nádoby
rozličných tvarů — i Slované,150 dokazují jejich nálezy ze Starého M ěsta,151 {obr. 25),
třebaže je jejich slovanský název „ploska“ doložen teprve z X II. století, jak uvádí
L. Niederle.152
Hliněná čutora ze Starého Města se řadí výrobní technikou, materiálem i barvou
ke kolekci ostatních hliněných nádob byzantského charakteru z pohřebiště „N a valách“ .
Proto bych docela nevylučoval možnost, že byla zhotovena v dílně cizinců pro slovanské
odběratele jako obdoba dřevěné slovanské plosky, tak jako se v Porýní dělaly v hlíně na­
podobeniny germánských dřevěných „polních lahví“ . Liší se od nich už tvarem (materiál
jsem nemohl posoudit), neboť je vyklenutá jen po jedné straně, kdežto alamanské čutory
jsou klenuté oboustranně. Ale neodvažuji se přisoudit hliněné plosce z pohřebiště „N a
valách“ slovanský tvarový prototyp bez výhrad, neboť antický svět znal a měl v oblibě
tvar čutory, které vyráběl v bronzu (Istrie)153 i ve skle (Porýní),154 a které snad tedy pře­
šly do tvarového repertoiru byzantských hrnčířů stejně jako na př. prastarý tvar dvou-
uché amforky.
Naskýtá se ještě otázka, zda je ve středním Pomoraví a na staroměstském území
naleziště hrnčířské hlíny, vhodné pro výrobu této jem né a pečlivě zpracovávané kera­
miky. Lze-li usuzovat z přítomnosti na minulost, dávaly by kladnou odpověď hrnčířské
dílny habánské z konce Xyi. století v Ostrožské Nové Vsi,155 kde je podle současného
svědectví „výtečná hrnčířská hlína“ ,156 zaniklé hrnčířství v Jalubí a ateliery lidové

147 Bohm, Feudalismus, Český lid VI-7—8 (1951), 172.

148 Kossinna, Germanische K ultur (1930), 270.
148 Ibid, obr. 315.
160 Niederle, Život I I I (1921), 323.
161 Srv. ve stati „plosky“ .
158 Niederle, Rukověť (1931), 254, pozn. 28.
158 Riegl, Kunstindustrie (1927), 353, tab. V I.
184 Kisa, Das Glas I (1908), obr. 120, I I (1908), tab. V/2.
165 Zkoumané V. Hrubým a H. Landsfeldem, m ateriál uložen ve Slováckém museu v U h. H radišti.
188 Pospail, H abáni, Vlast, sbor U. H . I I I (1949), 29.

150
keramiky v Tupesích, jež jsou dosud v provozu. Také keramické dílny v M afaticích a
v Kunovicích mají bohatou surovinovou základnu v ložiskách jakostního jílu, stejně jako
Jalubí a M odrá.167 Krom ě toho je však asi 2 km severozápadně od pohřebiště „N a
valách“, přímo na katastru Starého Města, opustlý hliník zvaný „C rhův důl“, opředený
cyrilometodějskou legendou.168 Jeho mimořádně kvalitní hlína se podnes hojně odbírá
pro rozličnou domácí potřebu, a mohla tedy snad být v době Velké M oravy onou surovi­
nou, z níž se v neznámé dílně vytáčely i dokonalé nádoby byzantského charakteru. Ať
byli jejich výrobci jakéhokoliv původu, řadí se tato keramika k inventáři staroslovanské
hmotné kultury, jednak za předpokladu, že se tyto nálezy vyráběly na území Starého
Města, a některé z nich dokonce snad i podle domácích dřevěných vzorů, jednak proto,
že provázely v slovanských hrobech milodary kultury hradištní. Byly tedy součástí vyba­
vení staroslovanské domácnosti, a tak svědčí o smyslu pro ušlechtilost tvaru i m ateriálu,
jejž moravský lid, pohřbený v poloze „N a valách“ , projevil jejich užíváním.

VĚDRA A OKOVY

Kromě hradištních hrnků a keramiky byzantského charakteru se používalo v staro-

moravské domácnosti nepochybně též četných dřevěných nádob,169 které se pak objevují
i jako milodary v hrobech. Poněvadž se zpravidla rozpadly ve zcela amorfní zbytky, a
ještě častěji po nich nezůstaly vůbec žádné stopy, jsou v našich nálezech téměř neznámé.
Ovšem ty dřevěné nádoby, k jejichž zpevnění se užilo železa a vzácně i bronzu, lze
vcelku výstižně rekonstruovat podle jejich uchovalého kování. Nádoby toho druhu se
označují staroslovanským jm énem okov, který je vlastně dokonalejší formou celodřevě-
ného vědra, jež se původně stahovalo dřevěnými obručemi nebo lýkem.160 O ba druhy
nádob — vědra i okovy — sloužily zpravidla výlučně k nošení vody, podobně jak je tomu
ještě dnes.
Okovy nejsou však novým přínosem slovanským, neboť se ojediněle objevují
u Keltů již v prvém století n. I.,161 a byly nalezeny i v Anglii na laténském pohřebišti
u Aylesfordu.162 O d počátku našeho letopočtu jsou pak již časté v germánských hrobech
pozdní doby římskoprovinciální163 (u nás v Sokolnicích,164 v Ostrovianech, v Cejkově,166
ve Strážích166 na Slovensku a j.), na pohřebištích vandalských ve Slezsku,167 v hrobech

147 Hubáček, Geologické poměry, V last. sbor. U . H . I I I (1949), 44.

144 Přikryl, Velehradsko (1928), 5.
144 Mederle, Život I I I (1921), 324— 329.
140 Ibid., str. 324, 325, 328, obr. 103.
1,1 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 381. Borkovský, Staroslovanská keram ika (1940), 41.
144 Mederle, Lidstvo (1893), 541— 542, obr. 364.
1.3 Grempler, Sackrau (1888), tab. 1/2—3. Schultz Wolfg., Altgermanische K u ltu r (1937), tab. 44. Die Brun­
neneimer, A. B. 17 (1942), 158— 161.
1.4 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 263—264, tab. L V I/1 1.
143 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), 211, 212.
1.4 Filip, Pravěké Československo (1948), tab. 42/8.
147 Jahn, Die W andalen, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 413. Týž, Funde, Altschlesien 1—2 (1924), 86— 103,
obr. 3/5, 5/1. Langenheim, Gustau, Altschlesien 6 (1936), 278—286, 309.

151
íránských168 i alamanských169 doby merovejské170 a jako římské importy se dostaly už
dříve až na poloostrov Jutský;171 vyskytují se na pohřebištích ze V II. století v západ­
ním Prusku172 i na hřbitovech s keszthelyskými pam átkam i v Maďarsku,173 na Sloven­
sku174 a j. Avšak nejrozšířenější jsou u Slovanů nejen v našich zemích,175 ale i v Polsku
a v Sovětském svazu.176
Slované však staré formy válcovitých nebo konických okovů, opatřených držadlem
a stažených bronzovými nebo železnými obručemi,177 přepracovali v nové a odlišné
tvary, které se stávají během IX . století jejich příznačným výrobkem. Dokladem toho je
53 okovů, nalezených ve Starém Městě, které tvoří dosud největší soubor, jaký jich byl
zatím u nás získán na jednom nalezišti. Ve vlhkém zásypu něktérých hrobů se z nich
mnohdy uchovalo i dřevo, takže se daly celkem přesně proměřit. Podle tvaru lze okovy
ze staroměstského pohřebiště roztřídit do tří skupin, z nichž v každé je třeba ještě roz­
lišovat dvojí druh zpracování.
1) Okovy válcovitého tvaru: 9 okovů bylo sestaveno z dužin 4—6 cm širokých a
0.7—0,9 cm silných, které jsou stažené třemi železnými obručemi tak, že svírají vsazené
dřevěné kruhovité dno (hroby čís. 295/AZ, 279/51, 89/49 a j.; tab. 35/5, 50j3, 32/9 — 10);
podobný okov se čtyřmi obručemi byl nalezen v Blučině,178 jiný ve Strážovicích,179 se
dvěma obručemi v Děvínské Nové Vsi180 a poněkud odlišný na pražském hradě.181
Čtyři okovy analogické konstrukce, z dužin silných jen 0,2—0,4 cm, jsou po celém
povrchu obité 3,6 cm širokými pásy železného plechu, které tvoří 3—5 „etáží“, jež jsou
mezi sebou odděleny jednoduchými nebo až čtyřnásobnými obručemi (hroby čís.
122/51, 116/50, 170/1, 87/AZ; tab. 50(1, 27/10 ); a j . ; podobný okov byl v hrobě pod
mohylou na Holém Kopci v Prachovských skalách.182

1.8 Stampfuss, Die Franken, Vorgeschichte І (1940), 241, obr. 103.

1.8 Hülle, Die Schwaben, Vorgeschichte I I (1940), 506, tab. 197.
1.0 Lindenschmit, H andbuch I (1889), 476, tab. X X X I.
1.1 Br»ndsted, O ldtid (1940), 194, tab. 189c.
1.8 Petersen, D er ostelbische R aum (1939), 114— 115, obr. 126 m.
178 Hampel, A lterthüm er I (1905), 127— 131, obr. 276—283.
1,4 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), 243.
174 Mederle, Život I I I (1921), 328, pozn. 1. Schránil, 1. c., str. 314, tab. L X V II/20. Červinka, Slované n a M oravě
(1928), 223. Eisner, 1. c., str. 247, tab. L X X X V II/7, X C II/1 . Týž, Kovářství, Slav. Ant. І (1948), 381, 393. Borkovský,
1. c. str. 41—42.
178 Niederle, 1. c., str. 328, pozn. 1.
1,7 Zotz, Die Brunneneimer, A. B. 17 (1942), obr. 82. Schultz Wolfg., Altgermanische K u ltu r (1937), tab. 44.
178 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 144, tab. X X X III/2 .
178 Skulil, Strážovice, S. V. 12 (1941), 6— 48.
180 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X X X V II/7 . Filip, Pravěké Československo (1948), tab. 44/7.
181 Borkovský, H rob bojovníka, P. A. IX — X V I (1946), 126, obr. 3/9.
182 Turek, Prachovské skály (1946), 101, obr. 65—66.

Obr. 22. K ování vědérek z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 156/49. 2 hrob č. 66/AZ. 3 hrob č. 297/49. 4 hrob č. 112/49.
5 hrob č. 146/51. в hrob č. 122/AZ. 7 hrob č. 155/49. 8 hrob č. 257/49. — Рис. 22. Оковка ведер из могил „ Н а
валах“ . 1 могила № 156/49. 2 могила № 66/AZ. 3 могила № 297/49. 4 могила № 112/49. S могила № 146/51.
в могила № 122/AZ. 7 м о т л а № 155/49. 8 могила № 257/49. — Abb. 22. Metallbeschläge kleiner Kufen aus den
G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . I G rab Nr. 156/49. 2 G rab N r. 66/AZ. 3 G rab Nr. 297/49. 4 G rab
Nr. 112/49. 5 G rab Nr. 146/51. 6 G rab Nr. 122/AZ. 7 G rab Nr. 155/49. 8 G rab N r. 257/49.

152
 2) Okovy konického tv a ru : 6 okovů bylo zhotoveno ze zužujících se dužin, které jsou
stažené třemi nestejně velikými obručemi tak, že se jejich stěny více nebo méně sbíhají
k jejich horním u okraji (hroby čís. 257/49, 269/49 a j. (tab. 50/4 ); podobný okov byl
nalezen v Boleradicích183 a jiný, nižšího tvaru, v staročeském hrobě na pražském hradě.184
Okov tohoto typu z hrobu čís. 146/50 byl stažený pěti obručemi.
Jeden okov podobné dřevěné konstrukce konického tvaruje po celém povrchu obitý
širokými železnými pásy a úzkými obručemi (hrob čís. 107/49; tab. 59/3).
3) Okovy oválného tvaru: 16 okovů je složeno ze stejně širokých dužin, které jsou
stažené třemi železnými obručemi tak, že svírají vsazené dřevěné dno oválného tvaru
(hroby čís. 122/AZ, 55/48, 112/49, 287/49 a j . ; tab. 29/1 , 65/17).
Třináct okovů stejné dřevěné oválné konstrukce je po celém povrchu obito širokými
železnými pásy a úzkými obručemi (hroby čís. 22/48, 190/51, 30/48, 66/AZ a j . ; tab.
27/9 , 51/3, 33/7 ); analogický okov se vyskytl v hrobě pod mohylou u Vrbky na M oravě185
a v Kloboukách u Brna.186
Ze zbývajících čtyř okovů se uchovaly jen rozpadlé zlomky obručí, z nichž nelze
nic rekonstruovat.
Nejstarší jsou nepochybně okovy prvé skupiny, které vývojově přímo souvisí s celo-
dřevěnými válcovitými vědry.187 S nimi se pravděpodobně vyvíjejí současně i okovy
konického tvaru, kdežto okovy oválné jsou značně pozdějším společným výrobkem
pomoravských bednářů a kovářů. Domnívám se tak proto, že kromě analogií z neda­
lekého pohřebiště u Vrbky a z Klobouk u Brna neznám podobné nálezy odjinud. Jejich
tvar jako příznačný pro tuto oblast rozpoznal již dříve J . Bóhm188 a J . Eisner, který
o okovech skupiny čís. 3 soudí, že patří k předmětům z kovářské oblasti odersko-morav-
ské.189 Přímý vývoj a změny ve tvaru okovů nelze však na staroměstském pohřebišti
sledovat, neboť jejich tvarová diferenciace byla patrně ukončena už předtím, než se
v poloze „N a valách“ začaly jako milodary dávat do hrobů. Lze jen konstatovat v sou­
hlase s L. Niederlem a J . Schránilem, že starší okovy mají podle dřívějšího zvyku
ploché obruče až 3 cm široké,190 z nichž některé jsou na okrajích poněkud lištovitě ze­
sílené (hrob čís. 146/51), kdežto na okovech mladších se objevují často značně užší
obroučky z železného prutu, 0,5— 1,0 cm širokého a zaobleného po jedné straně. Okovy

188 Poulík, 1. c., str. 150, tab. 1/2.

181 Borkovský, Staročeské pohřebiště, H ist. Slov. V (1948), 149, obr. 15.
185 Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 20, tab. IV /3. Niederle, Lidstvo (1893), obr. 449/3.
Červinka, M orava za pravěku (1902), obr. 145/3. Týž, Slované n a M oravě (1928), tab. IV /11, 13.
188 Skulil, Kloboucko (1939), 53, tab. V II.
187 Niederle, Život I I I (1921), obr. 103.
188 Bohm, K ronika (1941), 532.
188 Eisner, Kovářství, Slav. A nt. I (1948), 393.
190 Niederle, 1. c. str. 328. Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 314.

Obr. 23. Pokličky vědérek: 1 hrob č. 11/AZ. 2 hrob č. 271/49. K ování vědérek. 3 hrob č. 89/49. 4 hrob č. 30/48. —
Puc. 23. Оковка ведер. Крышки ведер: 1 могила № 11/AZ. 2 могила № 271/49. 3 могила № 89/49. 4 могила
№ 30/48. — АЬЬ. 23. Kufendeckel: 1 G rab N r. 11/AZ. 2 G rab N r. 271/49. Metallbeschláge kleiner Kufen. 3 G rab
N r. 89/49. 4 G rab N r. 30/48.

154
Obr. 23.

155
s úzkými obručemi se však vyskytují na staroměstském pohřebišti také již od poloviny
IX . století (hrob čís. 156/49).
U horního okraje všech okovů je upevněno párové záchytné kování s otvory, jimiž
jsou provlečené zahnuté konce obloukovitého pohyblivého držadla. Okovy ze staro­
městských hrobů neměly nikdy držadla jen hákovitě zavěšená, jak bylo běžné na př.
u okovů z doby římskoprovinciální, nebo jak je upraveno kování okovu z mladšího
hromadného nálezu z pohřebiště „N a valách“,191 k němuž známe řadu analogií z jiných
slovanských starších i mladších pohřebišť (Luhačovice, H orní Dunajovice,192 Děvínská
Nová Ves,193 Gajary194 a j.). Rukojeti staroměstských okovů jsou vždy na koncích roz-
.tepané v zaoblené hlavice, takže je již nelze vyvléci z jejich závěsu. Podobné zakování
držadla není však jen místním jevem , neboť se vyskytuje v nálezech z mnoha součas­
ných nalezišť (Brno-Zidenice, Vrbka, Břeclav, Holásky195 a j.).
Jak jednotná je úprava držadel na okovech z pohřebiště „N a valách“ , tak rozma­
nitá jsou zase jejich záchytná kování — závěsy. Nad okraj okovu zvednuté průvlečné
očko na držadlo vytvořil původně zahnutý železný prut, jehož konce, upevněné na
vnější straně, se rozbíhají a jsou roztepané tak, že připom ínají tvar „vlaštovčího ocasu“ .
Tato kování, znám á již od dob římskoprovinciálních,196 rozšířila se v pozdějších dobách
od Anglie až do Ruska, jak uvádí J . Eisner,197 a na našich pohřebištích se vyskytla v Tě-
micích, v Luhačovicích, v Rebešovicích198 a j. Ve Starém Městě byly závěsy tohoto
druhu zjištěny v rozličných variantách (hroby čís. 89/49, 257/49, 147/51 a j .;obr. 22/5, 8,
2313), ale nejčastěji měly tvar prosté obdélníkovité ploténky, buďto zasunuté mezi dužiny
okovu a jeho železný obal (hroby čís. 30/48, 107/49, 116/51 a j. obr. 23j4) nebo přibité
až na upravený povrch nádoby (hroby čís. 155/49, 146/50 a j . ; obr. 22j5, 7). Destičkovitá
záchytná kování měla někdy také více méně lichoběžníkovitý tvar (hrob čís. 156/49;
obr. 2211) nebo podobu trojlístku (hrob čís. 66/AZ; obr. 2212). Obdoby k těmto
kováním nalezneme na okovech z Kněžpole, z Ostrožského Předměstí, z Rousí-
nova, z Holásek199 i odjinud. Neobvyklá jsou kování ve tvaru kříže (hroby čís. 297/49,
122/AZ a j.; obr. 22/3, 6) a s hlediska technické vyspělosti je pozoruhodný okov
z hrobu čís. 112/49 (obr. 22(4), na němž je tvar závěsu řešen a zpracován současně
s horní obručí.
Některé plechem pobité okovy skupiny čís. 3 jsou přikryté pokličkami, které od­
povídají formou i velikostí jejich okraji. Jsou vytepané ze silného železného plechu zpra­
vidla do ploché nebo lehce klenuté ploténky 0,2—0,3 cm silné, na jejíž hřbetní straně je

191 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Z práva S. A. Ü . 1 (1929), obr. 4. Skulil, Avarské nálezy (1937),
obr. X V I. Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X X I/1 . „Paličkovité“ ukončení držadel uvádí i J . Eisner
D. Nová Ves (1952), 300.
1,2 Červinka, 1. c., tab. 11/14, X V I/18.
1,8 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X X X V II/7 . červinka, 1. c. obr. 68/18. Filip, Pravěké Českoslo­
vensko (1948), tab. 44/7.
Eisner, Sídliště, P. A. IX —X V I (1946), 99, obr. 5/4, 104, obr. 8/3—5.
188 Červinka, 1. c., tab. X V /3, IV/11, 11/15, obr. 75/2.
198 Z°te, Die Brunneneimer, A. B. 17 (1942), obr. 82. Jahn, W andalische K ultur, Schl. V. V II I (1924), obr. 115.
Lindenschm.it, H andbuch I (1889), tab. X X X I.
197 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 381.
198 Červinka, I. c., obr. 32/16, tab. 11/15, tab. X/16.
199 Ibid., obr. 17/4, 27/6, 29/16, 40/8.

156
držadlo rozličně upravené: ze středu vystupující masivní nýt (hrob čís. 167/51; tab. 52/1),
delší tyčinka (hrob čís. 87/AZ; tab. 27/10), obloukovité ucho200 (hrob čís. 11/AZ;
obr. 23/1, držadlo vé tvaru rovnoramenného kříže (hrob čís. 190/51) nebo pohyblivý
kroužek (hrob čís. 271/49; tab. 49). Okraj pokličky je někdy zdobený zespod vybíjeným
perlovcem (hroby čís. 271/49, 190/51; obr. 23/2) a na delších stranách opatřený dvěma
protilehlými výřezy, do nichž zapadá držadlo vědra při jejím nadzvednutí.

Olr. 24. Železná výzdoba okovu z hrobu č. 271/49. — Рас. 24. Железные украшения „оковов“ из могилы
№ 271/49. — Abb. 24. Eiserne Eimerverzierung aus dem G rabe N r. 271/49.

Zvláštní povšimnutí ještě zasluhují dva na povrchu zdobené okovy. Zvyk, přibíjeti
na dřevěný podklad nádob rozmanité ozdoby vystřihované z plechu — klikatky, troj­
úhelníky, kosočtverce, půlměsíce a jiné výzdobné prvky zpravidla geometrického cha­
rakteru — jest běžný v době římskoprovinciální, jak svědčí na př. nálezy ze Zakrzówa
(Sackrau),201 ze Stráží na Slovensku202 a j., ale u Slovanů je zcela mimořádný, a proto tím
pozoruhodnější. Na malém okovu válcovitého tvaru z hrobu čís. 155/49 byl pod polovi­
nou jeho výšky mezi širokými železnými obroučkami pás z plechu, vystřihovaného do
kosočtverců, který značně upom íná na výzdobu okovů ze IV. století.203 Naprosto ojedi­
nělá je však výzdoba okovu z hrobu čís. 271/49, na němž se výrazně uplatňují tvůrčí
schopnosti domácích řemeslníků a výzdoba ryze slovanského pojetí: okov oválného
tvaru, který je na povrchu horní poloviny obitý železným plechem, má na dolnípolovině
12 cm široký pás, který je po obou stranách lemovaný perlovcem z hlavic nýtů a vy­
plněný „mříží“ , tvořící srdcovitý m eandr, umělecky vykovaný z železného prutu. O pa­
kující se ornamentální prvek srdcovitého tvaru je vždy ještě zdoben trojlístkem, vytepa-
ným z téhož kusu kování [tab. 49, obr. 24). Tento ornament značně připomíná tepanou

í0° Ibid., tab. IX/14. Eisner, 1. c., obr. 3/7.

,01 Grempler, Sackrau (1888), tab. 1/2—3. Schultz Wolfg., Altgermanische K u ltu r (1937), tab. 44.
*“ Filip, 1. c., tab. 42/8.
m Jahn, Die W andalen, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 413.
201 Niederle-Zelnitius, 1. c., obr. 11a.

157
výzdobu velkých slovanských gombíků, zdobených podobným srdcovitým meandrem,
známým ze Starého Města,204 ze Zalova v Cechách205 a odjinud.
Podle rozměrů okovů, jejichž výška je zpravidla 16—25 cm,206 byl jejich obsah
2—3,5 litru. Ale v hrobech čís. 89/49, 155/49 a 233/49 se vyskytly podobné dřevěné
nádoby, vysoké sotva 10 cm. Poněvadž tedy mají obsah asi jen x/2 litru, měly patrně
také jinou funkci než vlastní okovy, a tak se lze domnívat, že sloužily snad jako nádoby
k pití — hrnky. Podobné malé okovy se objevují již v hrobech doby římskoprovinciální
na celém území, osídleném germánskými kmeny.207
Poněvadž původní tvar okovů byl válcovitý nebo konický, avšak vždy s kruhovitým
dnem, stejně jak je tomu u okovů novodobých,208 vybavuje se otázka, co vedlo výrobce
ke změně jejich tvaru a k zhotovování okovů s dnem oválným. Domnívám se, že to byly
především pohnutky praktické — snad zkušenost kupců a válečníků, že se ploché okovy
na cestách dají lépe upevnit k postroji koně.208b Tuto domněnku, že jd e o vědra jezdecká,
podporuje několik skutečností:
a) jak jsme již uvedli, jsou okovy ze Starého Města dvojího technického zpracování:
dřevěné, stažené železnými obručemi, byly nejspíš určeny pro domácí potřebu, kdežto
okovů, pobitých po celém povrchu železným plechem, používalo se asi při rozličných
cestách. Byly totiž mnohem pevnější, a spíše se uchránily před rozpadnutím, i když se
s nimi méně šetrně zacházelo, jak je za podobných okolností pravděpodobné;
b) z 53 okovů, nalezených v hrobech „N a valách“, bylo jen 18 cele kryto plechem;
z těchto okovů byl jeden konického tvaru, čtyři válcovitého a 13, t. j. většina jich, měla
plochý oválný tvar;
c) uvedené oválné okovy byly opatřené na boku pod okrajem budto pevným
obloukovitým železným uchem (hrob čís. 266/49) nebo pohyblivým kroužkem (hrob
čís. 146/51), jindy dvěma protilehlými kroužky (hroby čís. 30/48, 271/49, 190/51 a j . ;
obr. 23/4, 22/3, tab. 51/3, 65/17), a v jednom případě dokonce dvěma dvojicemi nad
sebou umístěných kroužků (hrob čís. 167/51), které nepochybně sloužily k upevnění
převáženého okovu; zcela výjimečně byl rovněž jeden cele plechem obitý okov válco­
vitého tvaru také opatřen závěsnými kroužky (hrob čís. 122/51; tab. 50/2) stejně jako
podobný okov z Blata-Zámostí v Prachovských skalách.209 Na dřevěných okovech,
stažených jen obručemi, se taková závěsná opatření nevyskytla vůbec;
d) oválné okovy, celé plechem pobité, měly často těsně přiléhající pokličky. To
pokládám za svědectví, že se v nich voda přenášela na větší vzdálenosti, ať už na ob­
chodních cestách nebo válečných taženích.
208 Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), tab. X I/2a. Týž, Die Vorgeschichte (1928), obr. 31c.
209 Podrobněji v nálezové zprávě.
807 Lechler, W utike, M annus V I (1928), 36— 38, obr. 1 a. Jem y, Die K unst (1940), obr. 64.
808 Zotz, 1. c., obr. 82—84.
208b O jezdeckých vědérkách Íránských bojovníků viz Červinka, M orava za pravěku (1902), 346.
808 Turek, Prachovské skály (1946), obr. 65.

Obr. 25. Rekonstrukce plosky z hrobu ě. 291/51. — Puc. 25. Реконструкция баклаги из могилы № 291/51. —
Abb. 25. Rekonstruktion der Holzflasche aus dem G rabe N r. 291/51.

158
Obr. 25.
 Uvedená změna tvaru okovů, jejich rozdílné technické provedení i časem se měnící
Šířka obručí není však na staroměstském pohřebišti pomůckou pro datování, neboť doba
pohřbívání nezpopelněných nebožtíků „N a valách“ , k nimž se okovy přikládaly, je
vcelku velmi krátkým a vlastně již konečným obdobím v tisíciletém vývoji vědérek a
okovů. Nasvědčuje tomu skutečnost, že se nejen tvary všech tří skupin okovů, ale i obojí
jejich provedení objevují ve Starém Městě současně, s doprovodnými milodary jak
starších, tak mladších pohřbů. Změna jejich tvaru souvisela jen s jejich praktickým
určením, jiným v domácnosti než na cestách, rozdíly v jejich technickém provedení pak
určovaly pouze jejich cenu. Proto lze okovy, stažené železnými obručemi, považovat za
běžné lacinější zboží, okovy cele obité železným plechem za dražší, a okov, bohatě zdo­
bený kovaným ornamentem, přímo za honosný výrobek.
Jediným spolehlivým kriteriem pro jejich celkové datování ve Starém Městě je
okolnost, že se v hrobech s okovy zpravidla nenalézaly zlomky malty, které pocházejí
z rozbořeného hřbitovního kostela. Datujeme-li jeho zánik do let okolo r. 900, jak do­
vodíme v samostatné kapitole o této sakrální stavbě, musely býti okovy vloženy do hrobů
před touto dobou. Poněvadž se „N a valách“ pohřbívalo i po této době nejméně ještě
půl století, je patrné, že okovy nejsou příznačným milodarem pro zdejší mladší hroby
z X. věku; výjimkou jsou jen hroby čís. 323/49, 233/49 a 30/48, obsahující v zásypových
vrstvách fragmenty malty. Tyto hroby nelze považovat za rozhodující pro absolutní
datování okovů, poněvadž výskyt okovu v nich lze vysvětlit jako přežitek, podobně jako
nález okovu v Horních Dunajovicích na pohřebišti, které datuje denár z prvé polo­
viny X II. století,210 nebo vědérka z Libice v Cechách, kde bylo provázeno esovitými
záušnicemi.211
Výjimečnost výskytu okovů v pozdních hrobech „N a valách“ vysvitne nejjasněji
ze srovnání počtu hrobů s okovy, jež maltu neobsahovaly, a počtu hrobů, v nichž byly
provázeny maltou. Toto srovnání je číselně vyjádřeno poměrem 50 : 3. Ale tak jako
nálezy vědérek v hrobech povšechně nepřesahují rok 900, tak zase nelze ani jediný hrob
s okovem z polohy „N a valách“ bezpečně datovat k počátku IX . století. V hrobech
z druhé čtvrtiny IX . věku objevují se však již kromě okovů s obroučkami i okovy ovál­
ného tvaru, obité plechem.
Shrneme-li uvedená zjištění, dojdeme k závěru, že se okovy, bez ohledu na tvar a
provedení, objevují „N a valách“ převážně u nebožtíků, pohřbených v době od druhé
čtvrtiny IX . století do konce téhož věku. I když se ojediněle vyskytnou ještě v hrobech,
nespadajících do tohoto časového rozpětí, zejména v hrobech z počátku X. věku, lze
okovy vcelku považovat za příznačný milodar z doby říše velkomoravské. Poukazuje-li
jejich výskyt na pohřebištích s mohylami stejně jako na řadových hřbitovech IX . století
na poměrné stáří pohřbů, nelze zato jejich rozmanitého tvaru ani rozličného provedení
spolehlivě použiti za chronologické měřítko pro bližší datování jednotlivých hrobo­
vých celků.

210 Červinka, Slované na M oravě (1928), 163.

211 Pil, Archeologický výzkum (1893), tab. X X X IV /10.

160
 PLOSKY

Uvedli jsme, že hliněná čutora byzantského charakteru z polohy „N a valách“ byla

zhotovena nejspíše na našem území, a to snad podle domácí předlohy — dřevěné
plosky,212 pro kterou jsou i přímé doklady z téhož pohřebiště. Byla nalezena v hrobě čís.
291/51 {obr. 25), ovšem v takovém stavu, že ji lze jen velmi přibližně rekonstruovat:
dřevěná ploska oválného tvaru, vysoká asi 20 cm a široká 16 cm, byla na hřbetní (kle­
nuté) straně příčně okována dvěma železnými pásy (d. asi 14 cm, š. 2,5 cm), které mají
na koncích vždy po dvou otvorech pro upevňující hřebíky. Mezi těmito pásy byl přibit
uprostřed vyklenutí ozdobný kruhový terč z železného plechu ( 0 7,0 cm). Nízké hrdélko
plosky bylo obité železným prstencem (0 4,5 cm, v. 2,0 cm), který je u kořene opatřen
asi 0,8 cm širokým límcem. V hrdélku se uchovaly zbytky dřevěné zátky. Pásové kování,
kruhový terč i prsténcovité hrdélko je zdobené vybíjeným perlovcem, který značně
upomíná na výzdobu železného vědérka z Lutomierska v Polsku.213 Vlákna dřeva,
z něhož byla nádoba zhotovena, ležela ve směru její delší osy. Jiné podrobnosti,
zejména technické provedení nádoby, nebylo již možné zjistit. Podle celkového inven­
táře hrobu (ocílka, tři nože, stříbrné přezky a j.) patří staroměstská ploska asi do polo­
viny IX . století.
Dřevěné „polní láhve“ , objevující se na alamanských pohřebištích,214 nemohly
však býti vzorem pro staroměstskou plosku, neboť jejich stavba je podstatně odlišná.
Výroba plosek v Pomoraví mohla býti na cizích vzorech naprosto nezávislá, neboť své­
ráznou vyspělou dřevoobráběcí techniku M oravanů potvrzují i jiné nálezy z polohy
„N a valách“ , zejména vědérka, talíře, rakve a pod.
Uvedená dřevěná ploska z pohřebiště „N a valách“ není však ve Starém Městě
zcela ojedinělým nálezem, neboť analogickou, kovanou bronzovým plechem, nalezl
i Ant. Zelnitius v hrobě čís. 26 na staroměstských „Špitálkách“ .215 Ploska ze „Špitálek“
byla sbitá i dvěma malými železnými svorkami, takže by se snad dalo soudit, že stejné
železné a bronzové svorky, nalezené se zbytky dřeva v hrobě čís. 13/50 v poloze „N a
Valách“ , pocházejí rovněž z podobné, ale úplně rozpadlé dřevěné nádoby. Tak jsou
nálezy plosek ve Starém Městě sice nepočetné a zlomkovitě, ale zaslouží si snad přesto
pozornosti jako archeologický přínos, nasvědčující mnohotvárnosti nádob staroslovan­
ské domácnosti, o níž dosavadní sídlištní výzkumy přinesly zatím jen velmi kusou
představu.

212 Niederle, Rukověť (1931), 254, pozn. 28.

213 Hensel, Slowianszczyzna (1952), 297—298, obr. 292. Jaídtewski, Lutomiersk, M ateriály wczesnošredn. I
(1951), obr. 80.
214 Hülle, Die Schwaben, Vorgeschichte I I (1940), tab. 196— 197. Kossinna, Germanische K ultur (1939), obr.
315.
213 Zelnitius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 24. T ýl, Pohřebiště „N a špitálkách“ , S. V. 14/ (1946) 35.
Týž, Výzkum „N a špitálkách“ (1943), 6— 7, tab. V I/12. Niederle, Ploska, P. A. X X X IX (1933), 44— 46 s obr.

11 Staré Město 161

 TALÍR e

N a našich sídlištích, pohřebištích i v depotech (na Moravě v Prasklicích, v Brně-

LíŠni, v Krum víři216 a j., na Slovensku v Gajarech a v Pustatině Vrablicově)217 se vzácně
objevují mísy, vytepané ze silného železného plechu, známé ovšem i ze Slezska.218
Podle J . Eisnera vznikly v kovářské oblasti oderskomoravské219 a v Poodří se napodo­
bovaly i z hlíny.220 J . Bóhm vidí v našich plochých železných miskách imitace honos-

Obr. 26. Rekonstrukce dřevěného talíře z hrobu č. 126/51. — Puc. 26. Реконструкция деревянной тарелки
из могилы 126/51. — Abb. 26. Rekonstruktion des Holztellers aus dem G rabe Nr. 126/51.

nějších východních vzorů,221 kdežto E. Petersen hledá jejich předlohy ze dřeva na zá­
padě.222 Při neznalosti domácího dřevěného zboží není však vyloučeno, že hledáme
podněty a předlohy pro místní výrobky z trvanlivějších hmot zbytečně často, a mnohdy
i nesprávně, v cizině.
Dokladem toho by byl fragment dřevěného talíře, nalezený „N a valách“ v hrobě
čís. 126/51 (obr. 26), který je nepochybně domácím výrobkem, i když má tvarové ana­
logie na germánských pohřebištích alamanských, kde se vyskytují talíře jednak vytepané

218 Červinka, 1. c., str. 223—224.

217 Eisner, Sídliště, P. A. IX —X V I (1946), 99, obr. 5, 102, obr. 7/27—29.
218 Langenheim, Wikinger, Altschlesien 7 (1938) 59— 75, obr. 5, 11. Petersen, D er ostelbische R aum (1939), obr.
87/9, 89/9— 10. Kurtz, Slawische Bodenfunde (1936), 23—24.
218 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 82, tab. 3/9— 10.
220 Petersen, Kleinitz, Altschlesien 7 (1938), 59— 75, obr. 5, 11. Týž, D er ostelbische R au m (1939), obr.127/H, 1.
221 Böhm, Kronika (1941), 525.
222 Petersen, 1. c., str. 220—221.

162
z bronzového plechu223, jednak vysoustruhované ze dřeva tak, že je jejich dno schůdko-
vitě odsazeno;224 podobné ze dřeva soustruhované talíře byly nalezeny i na slovanském
hradisku ve Štětině,225 ve Hnězdně226 a j., а V. I. Ravdonikas uvádí březovou mističku
ze Staré Ladogy v SSSR, kde je datována do X. století.227
Zdá se, že staroměstský talíř byl tvarem velmi blízký uvedeným cizím nálezům, jak
ukazuje jeho rekonstrukce, vzniklá doplněním uchovalého zlomku jeho profilu: talíř
o průměru asi 12 cm a hloubce asi 3 cm měl vodorovný okraj asi 1 cm široký, který má
na vnitřní straně úzkou plastickou lištu, pod níž jsou zbytky dvou bronzových hře­
bíčků (?). Původní síla dřeva, která byla asi 4—6 mm, scvrkla se však po vyschnutí na
pouhé 2 mm, a šířka uchovalého fragmentu se smrštila (ve směru kolmém na strukturu
dřeva) ze 3 cm na 2,4 cm.228
Staroměstský fragment dřevěného talíře, který se uchoval dík vlhkému zásypu
hrobové jám y, pokládám za pozoruhodný jako důkaz, že moravští Slované dokonale
ovládali zpracování dřeva, a jako náznak, že značnou část výrobků z organických hmot,
zejména rozličné dřevěné nádoby, z archeologických nálezů celkem neznáme: nikoliv
proto, že by je Slované nevyráběli a neměli, ale proto, že zpravidla vzaly během času
za své.

VYZBROJ

MEČE

Nejhonosnější zbraně, které se objevují ve staroměstských hrobech stejně vzácně

jako na jiných současných pohřebištích moravských, jsou meče, které nejsou — jak je
známo — původní zbraní slovanskou, ale dostávaly se к nám obchodem ze západních
dílen franských nebo normanských1 dříve, než je začali vyrábět domácí mečíři. Kromě
archeologických dokladů svědčí o tom i dekret K arla Velikého z r. 805, v němž se za­
kazuje vyvážeti a prodávati Slovanům a Avarům zbraně2, a kapitulare bonnonské
z r. 811, výslovně zapovídající darovati nebo prodávati cizincům meče.3 Přesto se však
objevují na Moravě prvé meče již během IX . století. J Eisner soudí, že už v letech kolem
r. 900 byly kovány i v našich domácích dílnách,4 a J . Poulík dokonce považuje za pravdě-

888 Hiille, 1. c., str. 515, tab. 199/11.

884 Ibid., str. 506, tab. 196.
885 Schuman, Die K u ltu r Pommems (1897), 98, tab. V/9.
886 Dziekoňski, Przedmioty drewniane, Gniezno (1939), 140, tab. L X V II—L X V III. Kostrzeuiski J ., K ultura
Prapolska (1949), 227, obr. 134.
887 Ravdonikas, Staraja Ladoga, S. А. X I (1949), 227, obr. 134.
888 Podobné nápadné smrštění vysychajícího dřeva, vytaženého z vlhké půdy n a staveništi teplárny v Brně na
„Skořepce“ , zaznamenal r. 1951 V. H ank: zlomek středověkého prkna 14,3 cm široký se smrštil na šířku 10,7 cm a
jeh o původní síla 2,8 cm se scvrkla na pouhých 0,6 cm.
1 Niederle, Rukověť (1931), 153. Červinka, Slované na M oravě (1928), 211. Srv. i La Baume, Die Wikinger, Vor-
geschichte I I I (1940), 1277— 1357, tab. 552, 553, 562, 563 a j.
8 Friedrich, Codex d. В. I (1904), 1.
8 Niederle, 1. c., str. 153, pozn. 16. Červinka, 1. c., str. 211, pozn. 83.
4 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 384.

163
podobné, že i meče z Boleradic a z Blučiny, které datuje do poloviny IX . století, byly
také vyrobeny v domácím prostředí.5 Sám se však neodvažuji ani jeden meč ze staro­
městského pohřebiště prohlásit za domácí výrobek, i když jich bylo v poloze „N a valách“
objeveno pět, t. j. počet neobvykle velký na moravské poměry.'Nepochybuji ovšem o tom,
že by je pomoravští kováři dovedli také ukouti, neboť dosáhli v té době — soudě podle
jiných železných zbraní a nástrojů bezpečně místního původu — pozoruhodně vysokého
stupně výrobní dovednosti a neměli nedostatek suroviny, jak ukazuje počet železných
milodarů ze staroměstských hrobů. Zdá se však, že meče nebyly u M oravanů běžnou
zbraní, neboť jich bylo na jiných moravských pohřebištích nalezeno dosud jen osm.6
Poněvadž se nelze domnívat, že se meče zhotovovaly jen po domácku, je třeba před­
pokládat pro jejich výrobu již specialisované dílny, jak dokazuje i skutečnost, že se v polo­
vině X. století dodávaly franské čepele do Skandinávie, kde byly opatřeny nordickými
rukojeťmi a pak teprve rozváženy po střední a východní Evropě.7 V místních archeo­
logických pramenech nenalézám však pro domácí výrobu mečů důkazy ani přímé ani
nepřím é: kdyby u nás byly v IX . století mečířské dílny už v provozu, jistě by byly s to
vyzbrojiti moravské bojovníky četnými meči stejně, jak je dovedli pomoravští kováři
zásobit sekyrami a jak vybavili nejen muže, ale i ženy a děti nesčetnými noži. Kdyby se
v našem prostředí byly kovaly meče již v té době, byly by u nás pravděpodobně stejně
častým nálezem jako v oblastech dílen porýnských nebo normanských — na př. jen
v Norsku se jich našlo 1800.8 Konečně ukazuje na cizí provenienci moravských mečů
ze střední doby hradištní jejich karolinský nebo vikinský charakter, který se jasně objeví
při jejich zevrubnějším posouzení a který by naši mečíři při tuzemské výrobě nepo­
chybně osobitě přetvořili, tak jako Slované dovedli přepracovat jiné cizí podněty a
vzory ve svérázném pojetí. To všechno nasvědčuje tomu, že se naši zbrojíři v době říše
velkomoravské nespecialisovali na výrobu mečů a že typickou zbraní moravského bojov­
níka byla sekyra. Těch několik mečů na Moravě, které snad byly atributem třídní nad­
řazenosti, získali jejich majitelé nepochybně kořistí, koupí nebo darem.
Vzhledem k cizímu původu staroměstských mečů stejně jako vzhledem k okolnosti,
že dosud vůbec nemáme v nálezech z našeho území spolehlivou oporu pro třídění a
datování této zbraně, je třeba použiti typologického a chronologického dělení mečů
západních a normanských.9

6 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 40.

* Hrubý, Meče, č . Mor. Mus. X X X V (1950), 308— 318. R . 1952 byl nalezen meč i v Rebešovicích.
7 Miederle, 1. c., str. 154, pozn. 34.
s Ibid., str. 154.
* Petersen J ., De Vikingesverd (1919). Lindenschmit, H andbuch (1880), 217—240. Arbman, Schweden (1937),
215—235. Kossinna, Wikingschwerter, M annus 21 (1929), 84— 112, 300— 308. Morawe, H iltipreht, M annus21 (1929),
292—299. Z°te> Zwei Schwerter, Altschlesien 4 (1934), 162— 165. Asmus, W ikingerspuren, M annus 26 (1934),
24— 30.

Obr. 27. Rukojeti mečů z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 223/51. 2 hrob č. 116/51. 3 hrob č. 277/49. 4 hrob č. 190/50. —
Рис. 27. Рукоятки мечей из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 223/51. 2 могила № 116/51. 3 могила № 277/49.
4 могила № 190/50. — Abb. 27. Schwertgriffe aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab
N r. 223/51. 2 G rab N r. 116/51. 3 G rab N r. 277/49. 4 G rab N r. 190/50.

164
Obr. 27.
 Meč z hrobu čís. 223/51 je opatřený krátkou a širokou příčkou masivního čočkovi-
tého tvaru, která se oboustranně poněkud zužuje a je na obvodu lehce hraněná (tab.
80(la — b). Base hlavice má analogicky čočkovitý a na obvodu poněkud hraněný tvar
jako příčka a její nevýrazně odsazená horní část (koruna) homolovitého tvaru je tupě
ukončena. Hlavice i příčka je tausovaná jemnými, svisle a hustě k sobě řazenými mosaz­
nými drátky {obr. 27/1). Tvarově podobné meče, které jsou příznačné pro starší dobu
vikinskou, byly zhotovovány v Norsku, kde jich bylo nalezeno 213 kusů10 a odkud pak
byly rozváženy po evropském kontinentu až do Ruska.11 Kromě masivních hlavic je
typickým znakem těchto mečů i svislá tausie,12 provedená mosazným drátem .13 J . Pe-
tersen řadí meče tohoto druhu do starší fáze skupiny t. zv. typu H, který datuje do
prvé poloviny IX . století,14 a jako příklad uvádí meč nalezený v Torshov, který se jak
tvarem, tak zcela analogickou tausií15 velmi podobá staroměstskému. Meč z polohy
„Na*Valách“ se od něho liší pouze tupějším ukončením hlavice. Podobná „šrafovaná“
tausie, ale ze stříbrného drátu, je i na meči z Liepe,16 který G. Kossinna rovněž datuje
do prvé poloviny IX . století.17 Proto snad nechybíme, budeme-li staroměstský meč
také klasifikovat jako vikinský typ H a datovat jej podle zmíněných analogií do prvé
poloviny IX . věku,18 a to nejpravděpodobněji až do posledních let jeho druhé čtvrtiny.
Meč z hrobu čís. 119/AZ je velmi podobný meči předcházejícímu, ale jeho tauso-
vání je nezřetelné, neboť je překryto rzí {tab. 33jla — b). Poněvadž m á opět všechny
příznačné znaky Petersenova typu H , lze jej také datovat do konce prvé poloviny IX.
století.
Meč z hrobu čís. 277/49 je opatřený krátkou, širokou příčkou čočkovitého tvaru,
která je na obvodu poněkud zaoblená {tab. 65/10 ). Base hlavice má analogický tvar jako
příčka, ale její pravidelně klenutá koruna je od ní značně nezřetelně odsazená {obr.
27/3). I když je tento meč tvarově velmi blízký prvým dvěma, přece se od nich odlišuje
několika podrobnostmi: je lehčího provedení, není tausovaný, příčka i base hlavice je
jen mírně zaoblená a koruna hlavice je svým téměř polokruhovitým klenutím již před­
zvěstí hlavic mladších mečů typu X. Podle celkového vzhledu je ovšem nepochybné, že
i tento meč patří k Petersenovu typu H, který prodělal během svého dlouhého vývoje
mezi lety 800—950 rozličné změny.19 Podle uvedených odchylek od mečů tohoto typu
ze staršího období se zdá, že náš meč patří již do druhé poloviny IX. století. Poněvadž
je známo, že meče typu H zanikají už v prvé polovině X. věku, kdy vyúsťují do typu
I ,20 a jelikož v poslední čtvrtině IX . století byly u nás v oblibě už meče typu X, domní­
vám se, že kus z hrobu čís. 277/49 patří střední vývojové fázi mečů typu H, a pochází

10 Kossinna, 1. c., str. 103.

11 Arbman, 1. c., str. 222.
18 Kossinna, 1. c., str. 103.
18 Arbman, 1. c., str. 223, srv. tab. 69.
11 PetersenJ., 1. c., str. 99, 181.
14 Ibid., str. 91, obr. 79.
18 Morawe, 1. c., str. 294, obr. 2.
17 Kossinna, l.c., str. 100.
18 Petersen J ., I. c., str. 99— 100.
18 Ibid., str. 89—91.
80 Ibid., str. 99— 100.

166
tudíž asi z třetí čtvrtiny IX . století, stejně jako tvarově velmi blízký meč z Farmen.21
Jeho původ je možno s velkou pravděpodobností hledat ve zbrojířských dílnách írán­
ských, jak lze soudit z uvedených odchylek od typických mečů vikinských.
Meč z hrobu čís. 190/50 je opatřený dlouhou a úzkou příčkou obdélníkového tvaru,
která se ke koncům poněkud zužuje, a pravidelně klenutou hlavicí čočkovitého tvaru,
jejíž base je zespod lehce prohnutá (tab. 72/14). Poněvadž úzký a dlouhý obdélníkovitý
tvar příčky, stejně jako hlavice polokruhovitého tvaru, jest charakteristický znak Peter-
senova typu mečů X ,22 zařazuji staroměstský nález, který tvarem upomíná na meče
z Hagerbakken, ze Skeie23 a z Breslau,24 do této skupiny (obr. 27/4). I když jsou meče
typu X nej rozšířenějším tvarem v Evropě, takže lze jen nesnadně lokalisovat jejich
vznik, přece H. Arbm an konstatuje, že nejsou původu nordického, ale jsou nepochybně
výrobky franské.25 Podle J . Petersena se meče tohoto typu vyráběly od počátku X. století
až do konce doby vikinské, kdežto podle H. Arbm ana sahají jeho počátky zpět do doby
karolinské.28 Poněvadž nálezy jasně ukazují, že staroměstské pohřebiště zaniká někdy
v polovině X. století, nemůže být meč z hrobu čís. 190/50 mladší této doby, a t a k je třeba
klasifikovat jej jako franský, patřící k nejstarším tvarům typu X, a datovat jej k letům
po r. 900.
Meči z hrobu čís. 116/51 schází hlavice, takže rukojeť je dnes ukončená jen zúženým
odsazením trnu, na němž byla hlavice původně nasazena (tab. 76/la — b). Příčka tohoto
meče není jako u většiny jiných ukovaná z jednoho kusu, ale je upravená neobvyklým
způsobem. Lze ji rekonstruovat jednak podle jejích železných součástek, jednak ze
zbytků dřeva, uchovalých na čepeli: podle toho byla příčka čočkovitého tvaru zhotovena
ze dřeva a nasazena na horní okraj čepele těsně pod kořenem rukojeti. Toto dřevěné
jádro příčky bylo svrchu překryto železnou ploténkou, která spočívala na horním okraji
čepele. Celý tento útvar kryla m anžeta ze silného železného plechu tak, že zachovávala
daný tvar příčky. A tato m anžeta je střídavě zdobená dvěma poli s větvičkovitým vzo­
rem, provedeným tausií z mosazných proužků, a dvěma poli, lemovanými při horním
okraji širokými pruhy z mědi (obr. 27/2).
Analogickou konstrukci se mi nepodařilo zjistit. Za jakousi vzdálenou obdobu bylo
by snad možné pokládat dřevěnou nebo kostěnou výplň příčky mezi dvěma kovovými
ploténkami, spojenými nýty, která se objevuje u mečů saských27 a íránských ze V I.—V II.
století.28 A takováto konstrukce příčky se možná v pozměněné formě udržela v některých
íránských dílnách jako přežitek až do doby karolinské. Poněvadž čočkovitý tvar a celkový
vzhled příčky i její tausovaná výzdoba značně připomíná meče typu H, nelze vyloučit,
že meč z hrobu čís. 166/51 také náleží k této skupině, nechceme-li jej ovšem označit za

21 Ibid., str. 95, obr. 83.

22 Petersen J ., ibid., str. 158— 167.
22 Ibid., obr. 124, 126, 128.
24 £ote, 1. c., str. 163, obr. 1.
25 Arbman, 1. c., str. 227.
24 Ibid.
27 Lindenschmit, H andbuch (1880) 225, obr. 125. Srv. i Kossirma, Germanische K ultur (1939), 296, 309.
28 Stampfuss, Die Franken, Vorgeschischte I (1940), 221, obr. 93. Srv. i %eiss, Friedrichsthal, Altschlesien
5 (1934), 292, tab. L V III/1.

167
zvláštní tvar. Jeho zařazení k mečům typu H podporuje i konstatování G. Kossinny,
že výskyt mečů bez hlavic rukojetí je příznačný právě pro tuto skupinu.29 Podle této
klasifikace by tedy náš nález patřil do starší fáze mečů typu H, t. j. nejpravděpodobněji
k polovině IX . století.
Všechny meče mají rovnou, širokou dvojbřitou čepel. N a jejich řapech se uchovaly
zbytky dřeva potaženého koží, které jsou svědectvím o původní úpravě rukojetí. Tvar
pochev mečů nelze sice přesně rekonstruovat, ale podle jejich uchovalých zbytků lze
soudit, že byly rovněž ze dřeva pokrytého koží; místy lpí na rzi i zbytky tkaniva. Pochva
meče z hrobu čís. 190/50 byla asi uprostřed své délky okovaná po jedné straně bronzo­
vým, 15,2 cm dlouhým a 1,3 cm širokým plechem, který byl upevněn 7 hřebíčky a svíral
boční hranu pochvy. Menší podobné kování o délce 3,3 cm, opatřené jen dvěma hře­
bíčky, bylo na protilehlé hraně pochvy u hrotu čepele. Analogická kování jsou častá na
pochvách franských mečů.30

SEKYRY

Historické zprávy mluví o slovanských sekyrách teprve v V III. století,31 z něhož

pro ně znám e ovšem již i četné archeologické doklady. Poněvadž sekyra patřila od nej­
starších dob k inventáři starých M oravanů, lze s jistotou předpokládat její starší vývoj
přímo na našem území. Jako zbraň i nástroj denní potřeby ji také jistě vždy vyráběli
především domácí kováři, třebaže nelze vyloučiti, že se některé sekyry cizích tvarů do­
staly na naše území i stykem se sousedy.32 Niederlův přehled,33 stejně jako Eisnerův
rozbor slovanských sekyr,34 poskytuje bohatou řadu nejrozmanitějších tvarů a typů
této příznačné zbraně slovanských mužů. Proto je také typologie a chronologie slovan­
ských sekyr velmi obtížná a není dosud úplná, i když jejich celkový vývoj od doby bron­
zové až do středověku zpracoval již J . Filip.36
Při rozboru staroměstských sekyr, jichž poskytlo pohřebiště v poloze „N a valách“ 27,
použijeme základního třídění J . Poulíka, který se podrobněji zabýval klasifikací morav­
ských nálezů této zbraně, jež rozdělil do čtyř typů :36
1. sekyry s vykrojeným břitem datuje mezi léta 750— 1000,
2. sekyry úzkého tvaru s ostny u násadního otvoru datuje do V II.—IX. stol.,
3. sekyry (typu A-B) s ostřím ve tvaru kruhové výseče datuje do V II.—V III. stol.
4. sekyry laténských tvarů datuje do V II.—V III. století.
Sekyra typu čís. 4, jak á se vyskytla na př. na pohřebišti v Otaslavicích,37 nebyla ve
Starém Městě nalezena. Její tvar je totiž v inventáři slovanské kultury již přežitkem,

88 Kossinna, Wikingschwerter, M annus 21 (1929), 103.

80 Stampfuss, 1. c., str. 221, obr. 93, 95.
81 Niederle, Život I I I (1921), 541. Červinka, Slované n a M oravě (1928), 215.
88 Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), 189, obr. 4.
88 Niederle, 1. c., obr. 146, 66.
« Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 372, 376, 378— 381, 389— 393.
88 Filip, Pravěké Československo (1948), tab. 27—28.
88 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 33— 38.
87 Červinka, 1. c., obr. 22/2. Gottwald, Výzkum (1931), obr. 135/1.

168
neboť zcela analogické kusy známe nejen mezi výrobky laténských kovářů, ale i v kul­
tuře halštatské.38 V době, kdy ještě převládají sekyry tohoto typu, objevují se již i sekyry
s otvorem pro toporo, vedeným rovnoběžně s ostřím.39
Sekyra typu čís. 3 (B — t. j. s týlem), jejíž stejnoměrně široké ostří tvaru kruhové
výseče je spojeno úzkým krčkem s násadním otvorem, který je uzavřený štíhlým týlem
knoflíkovitě ukončeným, byla v hrobě čís. 21/AZ (tab. 25/5). Analogické sekyry, které
J . Eisner nazývá širočiny,40 pocházejí z Boleradic,41 z Břeclavi42 a z jiných moravských
lokalit, stejně jako z pohřebišť s nálezy keszthelyského stylu v Maďarsku.43 Tyto pomo-
ravské širočiny mají ostří protažené někdy jen dolů (Věteřov,44 Ivanovice, Děvínská
Nová Ves),46 jindy je prodlouženo i směrem opačným (Břeclav, Ostrožské Předměstí) ;48
k těm to tvarům patří i sekyra staroměstská. J . Eisner konstatuje, že vývoj širočiny může­
me sledovat až do doby římské,47 a k M oravanům se asi dostala jejich stykem se zbytky
germánského obyvatelstva v našich zemích.48
K sekyrám typu čís. 2 je možno přiřadit s jistou výhradou sekyrku, provázenou ne­
jistotou o nálezových okolnostech: původně byla publikována jako nález z hrobu ženy
čís. 103/AZ,49 ale podle pozdějšího ^dělení A. Zelnitia50 byla prý nalezena v popelišti
čís. V/AZ, jež patří k hrobu čís. 85/ÁZ ^tdb. 35110). Ať je tomu tak či onak, jde o nález
z pohřebiště „N a valách“ . T ato vcelku neforemná sekyra, jejíž ostří je jen poněkud
širší než masivní krček, je opatřená u násadního otvoru širokými trojúhelníkovitými
výčnělky a výrazným týlem. Analogické sekyry, které J . Eisner označuje jako štíhlé
sekyrky pomoravského typu s trojúhelníkovitými laloky na uchu,51 jsou známé z řady
moravských pohřebišť, z nichž uvádím aspoň nálezy z Luhačovic52 a z Držovic;63 staro­
městská se nejvíce podobá sekyrce z Děvínské Nové Vsi.64 Při tom se však liší do jisté
míry svým celkovým vzhledem od klasických tvarů typu čís. 2, neboť až na tvar ostří
upomíná spíše na sekyry typu čís. 1. Zcela analogická sekyra pochází též ze Semice
v Cechách.55 Ja k se domnívá J . Eisner, není třeba spatřovat ve štíhlých sekyrkách typu
čís. 2 nordický vliv,66 neboť vznikly nejspíše samostatně ze starší římské předlohy v Po-
moraví, v Podunají i jinde.57
88 Filip, 1. c., tab. 28/4, 5, 8, 9.
^ !) I b id ., tab. 28/3, 6, 7. Eisner, 1. c., str. 389.
40 Eisner, 1. c., str. 393, obr. 9/10 a j.
41 Poulik, 1. c., tab. LX I/11.
v4* červinka, 1. c., tab. III/2 .
44 Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. CX L/2 a j.
44 Uloženo v Mor. museu v Brně.
44 Červinka, 1. c., tab. X IX /2, obr. 68/9.
44 Ibid. tab. III/2 , obr. 27/4.
47 Filip, 1. c., tab. 28/12.
44 Eisner, 1. c., str. 389.
44 Zelnitius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931) obr. n a str. 16.
50 £é/m7ťur, dopis ze dne 29. I II . 1952, v arch. V. Hrubého.
41 Eisner, 1. c., str. 372.
44 Červinka, 1. c., tab. II/6, 11, 18.
44 Ibid., tab. V /l.
44 Ibid., obr. 68/8.
44 Filip, Pravěké Československo (1948), tab. 28/20.
44 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 389.
47 Filip, 1. c., tab. 28/13.

169
 K sekyrám typu čís. 1, pro které je charakteristický vykrojený břit a větší nebo
menší trojúhelníkovité ostny po stranách násadního otvoru, patří všechny ostatní sekyry
z pohřebiště „N a valách“ . Sekyry tohoto druhu, jež jm enuje J . Eisner moravskými bra-
daticemi,88 jsou typickou zbraní bojovníka v době velkomoravské,89 a proto se jim i
budeme zabývat podrobněji.
Bylo jich nalezeno 25, ale lze je roztřídit do dalších tří skupin (A—C). Sekyry sku­
piny A {obr, 28/1) jsou velkých rozměrů, neboť dosahují-délky až 21 cm. Štíhlý, lehce
prohnutý krček se rozšiřuje ve vykrojený břit, který se u ostří zpravidla poněkud zvedá.
Ostří je někdy pravidelně zaoblené (hroby čís. 223/51, 287/51, 295/AZ; obr. 28/1, tab.
80/2, 3 5 jl), jindy podkosené (hroby čís. 265/51, 289/51, 119/AZ; tab. 33/8) nebo se­
říznuté Šikmo dolů (hroby čís. 203/51, 272/51). Násadní otvor se uchyluje od kolmice
ke krčku sekyry tak, že dolní konec topora 60— 70 cm dlouhého by dosáhl až pod ostří.
Pro pevnější držení topora jsou u násadního otvoru po obou stranách štíhlé a nápadně
dlouhé trojúhelníkovité ostny, jejichž podélné rozpětí je až 10 cm. Výrazný a bočně
zploštělý týl se lichoběžníkovitě rozšiřuje a je ukončený úzkou tupou plochou obdélníko-
vitého tvaru, jejíž horní okraj se někdy poněkud zobákovitě zvedá (hroby čís. 19/48,
86/48; tab. 56/14). Týl, zpravidla šikmo dolů podříznutý, je vytažen někdy ve směru
podélné osy sekyry (hroby čís. 19/48, 265/51), ale většinou bývá skloněný dolů (hroby
čís. 146/51, 223/51 a j.; tab. 80/2). Poněvadž sekyr skupiny A bylo nalezeno 19, t. j.76%
sekyr typu čís. 1 a 70% vůbec všech sekyr z polohy „N a valách“ , třeba je považovat
za tvar charakteristický pro staroměstské pohřebiště. Jejich analogie z hrobů u Kněžpole,
Těmic, Jarohněvic, Luhačovic60 a j. jsou pak svědectvím, že sekyra typu čís. 1A je
vůbec příznačná pro střední Pomoraví. Jelikož jsou si všechny kusy tohoto druhu až
nápadně podobné, nelze vyloučiti, že byly zhotoveny v téže kovářské dílně, z níž se
rozšířily do blízkého okolí.
Sekyry skupiny B {obr. 28/2) jsou menších rozměrů, neboť dosahují délky asi 16 cm.
Svým celkovým vzhledem se podobají sekyrám skupiny A, od nichž se však liší masiv­
nějším krčkem, širokými a nízkými trojúhelníkovitými laloky po stranách násadního
otvoru a krátkým tupým týlem čtvercového průřezu (hroby čís. 74/50, 86/51, 225/AZ
a j.; obr. 28/2, tab. 70/6, 76/11, 30/8). 1L polohy „N a valách“ pocházejí jen čtyři sekyry
této skupiny, ale jejich hojné analogie z jiných současných moravských pohřebišť (Opato-
vice, Ivanovice, Luhačovice,61 Boleradice62 a j.) ukazují, že i sekyry typu 1B jsou vlastní
především Moravanům.
K sekyrám skupiny C {obr. 28/3 — 4) řadím ty staroměstské bradatice, které se roz­
ličným způsobem uchylují od typu sekyr skupiny A a B. Tak v hrobě čís. 64/50 {tab. 70/7,
obr. 28/3) byla sekyra, která patří typu čís. 1 až na to, že její laloky jsou u násadního
otvoru značně širší a nižší než u skupiny A, ale vyšší než u skupiny B. Její Štíhlý váleč-
kovitý týl je v zádi knoflíkovitě ukončen. Zcela analogický týl má i staroměstská širočina

88 Eisner, 1. c., str. 391.

48 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), 252.
40 červinka, Slované n a M oravě (1928), obr. 17/2, 32/13, tab. 1/8, II/4.
« Ibid., obr. 21/1, tab. X IX /4, 11/1— 3.
*a Poulik, Staroslovanská M orava (1948), tab. L X II/10.

170
 16346991

Obr. 28. 1 sekyra typu IA (hrob č. 223/51). 2 sekyra typu IB (hrob č. 74/50). 3—4 sekyra typu IC (hroby č. 64/50,
190/50). — Рис. 28. 1 секира типа IA (могила № 223/51). 2 секира типа IB (могила № 74/50). 3— 4 секиры типа
IC (могилы № № 64/50, 190/50). — Abb. 28. 1 Axt des Typus IA (G rab N r. 223/51). 2 Axt des Typus IB (Grab
N r. 74/50). 3—4 Äxte des Typus IC (G räber N r. 64/50, 190/50).

171
 typu čís. 3. — V hrobě čís. 190/50 (tab. 72/10, obr. 28/4 ) byla sekyra, která úplně odpovídá
tvarům skupiny B, avšak její čtvercový, poněkud zaoblený týl se rozšiřuje a je kladivovitě
ukončený. Podobně ukončený týl mají i sekyry typu čís. 2 z Luhačovic, sekyra typu čís. 1
z Věteřova63 a j. J . Eisner se domnívá, že к takovému týlu, na konci zesílenému, mohl
být vzorem týl východoevropských sekyr a sekeromlatů.64 Tyto staroměstské sekyry však
nepochybně, i kdyby snad byly ukuty podle cizích vzorů, celou svou stavbou patří
к moravskému typu čís. 1, a je třeba je považovat za výrobky domácích kovářů.
Nejsložitější otázkou u moravských sekyr je jejich přirozený vývoj, provázený
změnou tvaru. Sekyry typu čís. 4 je možno z tohoto vývoje vyřadit již proto, že v inventáři
slovanské kultury už mizí, zatím co se stále více vžívají sekyry typů čís. 3 a 2, jejichž pro­
totypy jsou známé již v době římského císařství.65 Lze se proto domnívat, že se obou
druhů — sekyr úzkého tvaru i širočin — užívalo současně a že patří к nejstarším tvarům
slovanským na našem území, kde se udržují až к r. 8Ó0, a ojediněle sňad až do prvé
čtvrtiny IX . století, jak dokazuje i J. Poulík.66 Staroměstská širočina patří však až do
třetí čtvrtiny IX . věku, neboť byla provázena nádobou byzantského charakteru, která je
příznačná pro tu dobu. Přitom jsou tehdy už hojné na moravských pohřebištích i sekyry
1. typu, které se vyskytují po celou dobu říše velkomoravské, a ojediněle i v hrobech
z konce X. století, jak je vidět z nálezů z Horních Dunajovic,67 z Jiříkovic68 a odjinud,
kde je již provázejí esovité záušnice.
Hypothesa J. Eisnera, že moravské bradatice vznikly z domácí širočiny,69 je velmi
pravděpodobná, takže není třeba hledat jim nordický původ!, který již dříve odmítl i
J . L. Červinka.70 Avšak nelze přehlédnouti, že vikinske sekyry Petersenova typu В a
D71 jsou velmi blízké moravským sekyrám s krátkými ostny typu 1B, což snad vedlo
P. Paulsena к zařazení moravských bradatic do vývojové řady evropských sekyr, odvoze­
ných z vikinských prototypů, v níž se moravské sekyry označují jako typ I I I —3.72
Moravské sekyry 1. typu jsou však samostatným výtvorem domácích kovářů, jak zdůraz­
ňuje J . Eisner, kteří se vyrovnali technickou vyspělostí cizím dílnám svého řemesla.
Neméně problematické je také datování staroměstských sekyr. Pochází-li širočina
z hrobu čís. 21/AZ z třetí čtvrtiny IX . století, je nutno zdůraznit, že v tomtéž hrobě byla
nalezena i bradatice s dlouhými ostny — sekyra typu čís. 1A, která je tím tedy datována
do téže doby. Avšak v hrobě čís. 287/49 provázely analogickou sekyru typu 1A zlomky
m alty z rozbořeného hřbitovního kostela, a proto je třeba datovat ji do počátku X. věku.
Z těchto dvou chronologických mezníků vyplývá, že se sekyry s dlouhými ostny a úzkým
týlem udržují ve Starém Městě nejen po celou druhou polovinu IX . století, ale i ještě
v X. věku, takže nemohou být bez průvodního nálezového m ateriálu přesněji datovány.

•3 Červinka, 1. c., tab. II/6, 18, obr. 82/1.

** Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 393.
“ Filip, 1. c., tab. 28/12— 13.
“* Poulík, 1. c., str. 36— 37.
67 Červinka, 1. c., tab. X V I/23.
*e Skulil, Výkopy 1933— 1936, Z. M. L. (1941), 184— 187.
e" Eisner, 1. c., str. 391.
70 Červinka, 1. c., str. 216.
71 Petersen J ., De Vikingesverd (1919), 38— 40, obr. 29— 30, 33.
73 Paulsen, 1. c., obr. 6, str. 26.

172
 Sekyry Petersenova typu B, které tvarově odpovídají moravským sekyrám s krátkými
laloky a širokým týlem typu čís. 1B, datují se všeobecně do prvé poloviny IX . století.73
Zdá se však, že ve Starém Městě jsou tyto kusy mladší, neboť se objevují až v hrobech
středního horizontu, tudíž v hrobech asi z třetí čtvrtiny IX . století. Tomuto datování
odpovídají i hrobové celky z jiných, již uvedených pohřebišť se sekyrami typu 1B. K polo­
vině IX. století lze rovněž položit staroměstské sekyry typu 1G, neboť jsou více méně
odvozené od sekyr typu 1B, i když týl bradatice z hrobu čís. 64/50 je analogický týlu
širočiny z hrobu čís. 21/AZ, kterou jsme datovali do třetí čtvrtiny IX . století.
V mnoha hrobech se uchovaly u sekyr zbytky dřevěného topora, z nichž nej delší
bylo 94 cm dlouhé (hrob čís. 163/51). Toporo sekyry z hrobu čís. 203/51, dlouhé 54 cm,
bylo na konci okované prstencovitým železným nákončím (0 2.4 cm, v. 1.8 cm; tab.
81111). Jeho pevnější držení bylo zajištěno železným klínem, vraženým do týlu topora.
Zcela analogické nákončí 48 cm dlouhého topora bylo i v hrobě na staroměstských
„Špitálkách“ .74 Podobné prstencovité nákončí pokládá R. Jakimowicz za kování proti­
lehlého konce oštěpu.75 Zdá se také, že některé sekyry byly chráněny pouzdry, neboť na
několika z nich lpěly rzí přichycené zbytky kůže (hroby čís. 146/51, 223/51, 265/51 a j.).
Z celkového rozboru staroměstských sekyr vyplynulo propracování a roztřídění
moravských sekyr Poulíkova typu čís. 1 do tří skupin: A—G. Staroměstské pohřebiště
poskytlo i některé vhodné opěrné body pro jejich přesnější datování. Konečně zaslouží
pozornost zjištění, že pro střední Pomoraví jsou příznačné sekyry s dlouhými Ostny
a úzkým týlem typu 1A, které byly takto upraveny a vyráběny v druhé polovině IX . sto­
letí domácími kováři, a to patrně v dílnách na území"dnešního Starého Města, jak lze
soudit z množství tamních, zcela jednotných nálezů.

VÁLEČNÉ NOŽE

Dá se předpokládat, že některé nože sloužily nejen jako nástroj, ale i jako součást
výzbroje. Přesné rozlišení slovanských nožů s tohoto hlediska je však nesnadné, neboť
Slovanům byly celkem cizí speciální válečné nože, příznačné pro germáfiské bojovníky
doby merovejské.76 K pobočním zbraním by se daly s jistou pravděpodobností počítat
jen ty nože ze Starého Města, které se nosily v pochvách, zřejmě zavěšovaných u pasu.
Poněvadž se však nože takto nošené vzhledem nijak nelišily od běžných nožů, jež za­
hrnovala stať o hospodářských a domácích nástrojích, budou předmětem naší pozornosti
pouze jejich pochvy, lišící se od obvyklého typu dřevěných pochev, jimiž jsme se rovněž
zabývali dříve.
Pochvy závěsných — snad válečných — nožů jsou z kůže, která je nad hřbetní
stranou nože přehnutá a podél ostří a hrotu sevřená asymetrickým kováním sanicovitého
tvaru. Na noži z hrobu čís. 23/48 byla vskutku honosná pochva tohoto druhu, neboť její

78 Petersen J ., 1. c.
’* Zelnitius, Výzkum „N a špitálkách“ (1943), 6, tab. VI/13.
75 Jakimowicz, Prehistoria (1948), tab. 95/26.
7> Niederle, Rukověť (1931), 152.

173
 stříbrné kování je na lícní straně zdobené třemi zlatými medailony, vyplněnými barevným
přihrádkovým emailem (typu cloisonné)77 s kresbou barbarisovaného rostlinného orna­
mentu (tab. 54/la — b, obr. 29/2). Mezi medailony jsou rosety, vytepané ze zlaceného
plechu.78 Podobná výzdoba se opakuje i na zlacené přezce a rámečkovité průvlečce,
stejně jako na zlatém nákončí řemene, jež je opatřené třemi nýty. Celá tato souprava je
svým vzhledem a provedením zcela unikátním nálezem, pro který neznám zatím obdobu,
ač v dílnách byzantských během IX .—X I. století nebyla zvláštností výzdoba zbraní
emailem.79 Podle celkového charakteru se však zdá pravděpodobnější, že je třeba hledat
její výrobní provenienci spíše na západě, snad někde v Porýní.80 Pro jihovýchodní původ
svědčila by sice technika přihrádkového emailu, která je příznačná pro dílny byzant­
ské a černomořské vůbec, kdežto pro oblast západní je charakteristický email jam ­
kový.81 Avšak ani přihrádkový email nebyl neznámý dílnám karolinským82 a rosety na
pochvě nože značně připomínají jak svou technikou, tak svými vzory mnohé výrobky
západní.83
V hrobě čís. 176/50 chránila nůž podobná kožená pochva, kterou uzavíralo analo­
gické bronzové kování sanicovitého tvaru (tab. 71j6, obr. 29/3), v hrobě čís. 190/50 že­
lezné (tab. 72113, obr. 2914), a v hrobě čís. 210/49 byla kožená pochva, stažená železným
kováním poněkud odlišného tvaru (obr. 29/1).
Pochvy, upravené z přehnuté kůže, jejíž rozevřené konce byly rozličným způsobem
spjaty, byly v Evropě známé už mnohem dříve než v době Velké Moravy. Kování,
podobné do jisté míry staroměstským, vyskytovalo se totiž již v době merovejské, jak je
vidět na pochvě scramasaxu z Bel-air84. Pochvy germánských mečů byly zase opatřené
kovovými nákončími ve tvaru U 85, kdežto kožené pochvy z malých íránských saxů
(30— 40 cm dlouhých) se v V III. století sbíjely drobnými bronzovými nýty, jindy nýty
s velkými ozdobnými hlavicemi.86
Avšak věrné obdoby pochev staroměstských nožů se objevují toliko na severu
Evropy, a to jednak na jižním ,87 jednak na východním pobřeží Baltu, odkud zasahují
až do Finska.88 Podle H. A. K norra se sanicovitých kování původně užívalo na pochvách
jednosečných mečů. Když se vžily meče dvojbřité, vyžadující také jinou konstrukci
pochvy, přešla sanicovitá kování na pochvy nožů, jejichž výskyt je nejhustší v Kuronsku
a Livonsku a jejichž nejstarší nálezy z IX . a X. století vždycky provází vikinský m a­
teriál.89 V X I. století jsou tato kování t. zv. baltské konstrukce již běžná na pochvách

77 Niederle, Byzantské šperky (1930), 38—40.

78 Hrubý, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků II (1949), tab. X III.
78 Niederle, 1. c., str. 39. T ýl, Život I I I (1921), 283.
80 Ibid., str. 285.
81 Ibid., str. 285 a d.
88 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 167.
88 Arbman, Schweden (1937), tab. 45/2, 48/1.
81 Lindenschmit, H andbuch I (1889), 209, obr. 110.
86 Kossinna, Germanische K ultur (1939), obr. 131, 133, 141 a j.
88 Stampfuss, Die Franken, Vorgeschichte I (1940), 227, tab. 61/5.
87 Knorr, Messerscheidenbeschláge, M annus 30 (1938), 479—545, obr. 10, 12, 13.
88 Ibid., tab. 12, obr. 47—49, 53 a j.
88 Ibid., str. 541.

174
Obr. 29. Nože s pochvami t. zv. baltské konstrukce. 1 hrob č. 210/49. 2 hrob č. 23/48. 3 hrob č. 176/50. 4 hrob č.
190/50. — Pne. 29. Н ожи с ножнами так называемой балтийской конструкции. 1 могила № 210/49. 2 могила
№ 23/48. 3 могила № 176/50; 4 могила № 190/50. — Abb. 29. Messer m it Scheiden d er sogenannten baltischen
Konstruktion. 1 G rab N r. 210/49. 2 G rab N r. 23/48. 3 G rab N r. 176/50. 4 190/50.

175
krátkých (12— 15 cm dlouhých) nožů Slovanů při ústí Visly.90 Proti těmto vývodům
Knorrovým však uvádí G. F. Korzuchina, že se taková asymetrická nákončí pochev, jež
jsou přínosem z východu a jsou známá nejen ze severozápadních území SSSR, ale i
z Podněpří, vyskytují na západě Evropy v rozmanitých formách už od V II. století.91
Takové kování z bronzu se vyskytlo na Moravě i ve Vícemilicích, na pohřebišti datova­
ném esovitými záušnicemi a denáry do X I.—X II. věku.
Nálezy těchto kování ve Starém Městě, kde je datuje průvodní materiál z hrobů do
konce IX ., nejpozději do počátku X. století, jsou tedy mnohem starší než jejich analogie,
zaznamenané H. A. Knorrem u Slovanů v Povislí. Proto by se snad daly považovat za
starší importy z Pobaltí nebo aspoň za jejich napodobeniny, vyrobené v domácích díl­
nách podobně, jako mohla vzniknout v dílnách karolinských podle starší baltské před­
lohy zmíněná pochva tohoto typu, zdobená emailem.

KOPÍ A OŠTĚPY

I když řada historických zpráv92 jm enuje jako hlavní a typickou zbraň slovanských
bojovníků kopí a oštěpy, našlo se jich ve Starém Městě velmi málo. Snad některé oštěpy,
přiložené do hrobů „N a valách“ , nebyly vůbec okované,93 takže po nich nezůstala nej-
menší stopa. Jen v nohách hrobů čís. 77/48 a 163/51 byly nalezeny dva stejné železné
hroty kornoutovitého tvaru (tab. 76j8, obr. 30/4 —5) a v hrobech čís. 119/AZ a 154/AZ94
tři listovité hroty kopí (tab. 33/9 — 10, obr. 30/1 — 3).
Železné hroty kornoutovitého tvaru jsou 6.5 cm dlouhé a jejich prům ěr 2.6 cm
odpovídá asi síle ratiŠtě, jehož zbytky se uchovaly v dutinách kování. Protože jsou tyto
hroty z poměrně tenkého železného plechu, který se snadno rzí rozpadne, není vyloučené,
že jich bylo ve staroměstských hrobech více, že se však už nedaly rozpoznati v atypických
zbytcích zrezivělého železa, které se vyskytly v řadě hrobů. L. Niederle pokládá analo­
gické nálezy z Nového Rousínova za spodní hroty sudlic,95 t. j. házecích kopí, opatřených
na jednom konci listovitým hrotem, na druhém konci jednoduchým konickým bodcem.96
Také J. Kostrzewski97 a G. Kossinna považují podobný bodec z Nochowa v Polsku za
kování spodního konce ratiště kopí, jaké bylo v době stěhování germánských kmenů
v letech 300—550 n. 1. typickou zbraní Burgundů.98
Nevylučuji docela, že Slované užívali někdy zbraně, jakou L. Niederle nazývá
sudlicí a která by byla obdobou značně starších kopí, kombinovaných s protilehlým

90 Do jisté m íry podobné sanicovité kování z bronzu je n a pochvách nožů z Lutomierska v Polsku, kde je Ja ž-
džewski datuje do X I.—X II. století. Jaždžewski, Lutomiersk, M ateriály wszesnosredn. I (1951), obr. 72.
91 Korzuchina, Iz istorii, S. A. X II I (1950), 87— 88, obr. 10/2, 8.
99 Niederle, Život I I I (1921), 512 a d.
93 Ibid., str. 548. Červinka, Slované na M oravě (1928), 213.
94 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. O . 1 (1929), obr. 8. Zelnitius, V eligrad (1948), 14, obr.
hr. čís. 119.
95 Niederle, Rukověť (1931), 145, pozn. 6. Srv. i červinka, 1. c., str 213.
93 Niederle, Život I I I (1921), 548—549.
97 Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), 160, obr. 556. Týž, Prehistoria (1930— 1948), tab. 81/28.
98 Kossinna, Germanische K ultur (1939), 197, obr. 230.

176
bodcem, z laténských hrobů z Brněnských Ivanovic, z Nížkovic," z oppida stradonic-
kého100 a odjinud. Ale poněvadž se v uvedených staroměstských hrobech vyskytovala
u ratiště, které bylo v hrobě čís. 163/51 asi 170 cm dlouhé, jen tato' konická kování,
pokládal bych je za hrot oštěpu — t. j. házecí zbraně domácí výroby, který byl okovaný
pouze tímto kornoutovitým bodcem, takže jeho ztráta nebyla pro bojovníka takovou
škodou jako ztráta kopí listovitého. Tom uto použití konického bodce nasvědčuje i sku­
tečnost, že jeho ratiště mělo na opačném konci prstencovité nákončí, široké asi 3 cm.
Nálezy podobných kornoutovitých hrotů z Nového Rousínova,101 kde rovněž v hrobech
neprovázejí listovité hroty kopí, daly by se pak vyložiti analogicky, třebaže K. Luka-
siewicz považuje četné konické bodce z polské Biskupině a z H nězdna102 za okutí holí,
a štíhlý podobný hrot za kování šípu-šipku.
Uvedený výklad staroměstských nálezů umožnil by též jednoznačně odlišiti oštěpy
jako dálkovou zbraň od kopí, užívaných zpravidla v boji zblízka. Také zpráva perského
geografa,103 který jm enuje mezi slovanskými zbraněmi X. století „házecí dřevce a kopí“,
nasvědčovala by snad tomu, že rozdílné pojmy „kopí“ a „oštěp“ zahrnují zároveň jejich
dvojí odlišné použití.
Staroměstská „házecí dřevce“ , t. j. oštěpy s kornoutovitým hrotem jen na jednom
konci, nelze datovat přímo, neboť se zcela podobné bodce objevují již v době laténské
a římskoprovinciální. Avšak podle doprovodných nálezů z jednotlivých hrobů „N a va-
lách“ , v nichž jsou blíže datovatelné především ostruhy a sekyra, patří asi do třetí
čtvrtiny IX . století.
Listovité hroty kopí ze staroměstských hrobů jsou dnes už z části rozpadlé a tak
zrezivělé, že je již nelze s jistotou klasifikovat; dá se jen konstatovat, že obě kopí z hrobu
čís. 119/AZ {obr. 30j l — 2) jsou přibližně stejného typu, i když jedno z nich měří 45 cm
a druhé 26 cm. Z celkové délky úzkých a nevýrazných hrotů připadá asi 1/s na tulej,
která se k ústí konicky rozšiřuje, a u většího kopí je nadto na obvodu poněkud zesílená,
podobně jako vikinské kopí z H aithabu.104 Analogická kopí se vyskytují v Pomoraví
častěji, ale staroměstským nálezům je nejbližší tvarem kopí z Břeclavi,105 kdežto kopí
z Lipová mají již širší listy, výrazněji odsazené od tuleje.106 Kopí z hrobu čís. 154/AZ je
poněkud odlišné {obr. 30/3), neboť z jeho délky 18 cm připadá asi x/2 na tulej. Stejná kopí
byla i na pohřebištích v Ostrožském Předměstí, ve Strážnici, v Tlumačově107 a j.
Poněvadž byla kopí v době říše velkomoravské zbraní již obecně rozšířenou u slo­
vanských i germánských kmenů, nelze zpravidla bezpečně určit jejich původ, protože
se tytéž tvary objevují v celé střední Evropě už od doby římskoprovinciální. Tak lze ke
staroměstským kopím přirovnávat jak nálezy z germánských hrobů doby merovejské

82 Uloženo v Mor. museu v Brně.

100 Pii, Le Hradischt de Stradonitz (1906), 78, tab. X X IX /21.
101 Procházka, Zprávy, Pravěk I (1903), 151. Červinka, 1. c., 156, obr. 29/9.
102 Lukasiewicz, Przedmioty želazne, Gniezno (1939), 45.
102 Červinka, 1. c., str. 213.
104 La Baume, Die Wikinger, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 554.
106 Červinka, 1. c., tab I I I /l.
104 Ibid., tab. V I I /1, 4.
10’ Ibid., obr. 27/1, 33, tab. X I/3.

12 Staré Město 177

z Falkensteinu u Fischbachu108 nebo z okolí Christianstadtu,109 tak i slovanská kopí
z Koňského v Polsku110 a j. Přitom však patří staroměstské kusy k západoevropskému
typu jak štíhlou a plochou formou listu, tak také utvářením a velikostí tuleje.111 Naprosto
se liší od tvarů kopí, nalezených v Maďarsku,112 a proto nelze původ a vzory moravských
nálezů hledat ve výzbroji Avarů, jak činil I. L. Červinka.113 Přes západoevropský
charakter staroměstských kopí není ovšem třeba pochybovat, že byla výrobkem zbrojíř­
ských dílen pomoravských, poněvadž Slované musili tehdy již mít své vlastní zkuše­
nosti ve výrobě kopí, byla-li odedávna jejich běžnou zbraní.114
Staroměstská kopí lze datovat jen podle příslušných hrobových celků. Podle meče,
nalezeného v hrobě čís. 119/AZ, patří prvá dvě kopí patrně k polovině IX . století. Asi
do téže doby kladl bych na základě tvarové příbuznosti i třetí kopí z hrobu čís. 154/AZ,
kde není žádný bezpečněji datovatelný průvodní nález.

LUKY A ŠIPY

Poněvadž luk je jedna z nejstarších, všude rozšířených zbraní, jak uvádí L. Nie-
derle,115 nelze pochybovat, že byl také součástí nejstarší výzbroje slovanské. Pozůstatky
luků nebyly však v hrobech „N a valách“ nalezeny, nelze-li ovšem válečkovitý bronzový
násadec z hrobu čís. 291/51, ležící nad pravým chodidlem nebožtíka, považovat za jeho
koncové kování (tab. 83/6).
Stejně jako na jiných slovanských pohřebištích, jsou i ve Starém Městě železné
hroty šípů vzácné,116 neboť byly nalezeny pouze v pěti hrobech a jeden mimo hrob;
čtyři hroby obsahovaly po jednom šípu (čís. 349/49, 176/50, 190/50, 203/51) a jen v jed ­
nom hrobě byly dva šípy (hrob čís. 119/50). Hroty šípů (šipky) jsou tvarem podobné
hrotům oštěpů, ale jsou menších rozměrů, jak svědčí lištovitá železná šipka s dlouhou
násadní tulejkou, nalezená pod původní úrovní staroměstského pohřebiště na ploše,
uzavřené základy recentního stavení (tab. 76/7, obr. 30/10). Analogické šipky se u nás

108 Petersen, Der ostelbische R aum (1939), 152— 173. Týž, Sperrfesten, N achrichtenblatt X V (1939), 132, obr. 3.
109 Langenheim, Gustau, Altschlesien 7 (1937), 87, obr. 5. Srv. i Lindenschmit, H andbuch I (1880), 174, obr. 63.
110 Jakimowicz, Prehistoria (1939— 1948), tab. 95/5— 9.
111 Niederle, Život I I I (1921), 550. Eisner, D. Nová Ves (1952), 290— 291.
112 Hampel, A lterthům er I (1905), 180— 185 s obr.
118 Červinka, Slované na M oravě (1928), 213.
114 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 382, 388. Nejedná-li se o importy, vidí J . Eisner ve tvarových rozdílech
slovanských kopí výrobky několika kovářů, a proto se od sebe liší, Eisner, D. Nová Ves (1952), 290.
115 Niederle, I. c., str. 552.
116 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 310.

Obr. 30. Kopí. 1 hrob č. 119/AZ. 2 hrob ě. 119/AZ. 3 hrob ě. 154/AZ. Oštěpy. 4 hrob č. 163/51. 5 hrob č. 77/48.
šipky. 6 hrob č. 119/50. 7 hrob č. 349/49. 8 hrob č. 190/50. 9 hrob č. 203/51. 10 z rozhozeného hrobu. — Рис. 30.
Копья. 1 могила № 119/AZ. 2 могила № 119/AZ. З могила № 154/AZ. 4 могила № 163/51. 5 могила № 77/48.
Наконечники, в могила № 119/50. 7 могила № 349/49. 8 могила № 19Р/50. 9 могила № 203/51. 10 из разрытой
могилы. — Abb. 30. Lanzen. 1 G rab N r. 119/AZ. 2 G rab Nr. 119/AZ. 3 G rab N r. 154/AZ Speere. 4 G rab
Nr. 163/51. 5 G rab N r. 77/48. Pfeilspitzen, в G rab N r. 119/50. 7 G rab Nr. 349/49. 8 G rab Nr. 190/50. 9 G rab
Nr. 203/51. 10 Aus einem zerstörten Grabe.

178
Obr. ЗО.

179
vyskytují i na pohřebišti v Brně-Zidenicích117 a upomínají na hroty šípů z Czikó a
Puzta-Selyp v Maďarsku.118
Současně s těmito hroty se objevují i šipky s křidélky na tulejce, které J . Eisner
charakterisuje jako šipky se zpětnými háčky.119 Šipka tohoto druhu byla na staroměst­
ském pohřebišti v hrobě čís. 203/51 (tab. 81jl2, obr. 30/9), avšak chronologicky ji nelze
odděliti od listovité šipky s tulejkou, neboť obojí popsaný tvar je u nás známý již z pozdní
doby laténské,120 ze žárových hrobů z období římského císařství,121 z hrobů doby mero-
vejské v Německu122 i z kostrových slovanských hrobů starší doby hradištní, jak ukazují
nálezy z Děvínské Nové Vsi.123 Na pohřebištích z doby velkomoravské převládají sice
šipky s křidélky, nalezené na př. v hrobě pod mohylou u Luhačovic,124 v hrobě z Boršic
u Buchlovic,125 v Horním Němčí126 a j., ale v téže době nejsou neznámé ani Šipky listo-
vitého tvaru, jak potvrzuje kromě staroměstských nálezů i šipka z pohřebiště v Brně-
Zidenicích.127 Šipky s křidélky byly však nalezeny též na nejmladších moravských po­
hřebištích a sídlištích v Lipůvce, v jeskyni Pekárně,128 v Polešovicích129 a j., kde jsou
datovány i esovitými záušnicemi. Obojí typ šipek je také běžný na slovanských pohře­
bištích v Polsku130 a na celém území slovanském vůbec,131 takže ani jeden ani druhý tvar
šipek není příznačný jen pro tu kterou nálezovou oblast.
Šipky s tulejkami, ukončené buď listovitým nebo křidélkovitým hrotem, nelze tedy
datovat samy o sobě, neboť se objevují — jak bylo výše řečeno — na slovanských nale­
zištích od starší doby hradištní až do středověku. Pouze podle celkového charakteru po­
hřebiště a podle obsahu příslušných hrobů patří obě zmíněné staroměstské šipky nepo­
chybně k inventáři starších pohřbů v poloze „N a valách“ , takže je lze zařadit nejpozději
do třetí čtvrtiny IX . století.
Jinou řadu železných hrotů z polohy „N a valách“ tvoří šipky listovitého tvaru,
ale opatřené násadním trnem (řapem), který se zapouštěl do vřeteniště a utahoval omota­
ným motouzem, jak to přímo dokládá nález z hrobu v Brně-Zidenicích.132 Tento druh
šipek m á na staroměstském pohřebišti dvě varianty: úzké listovité, oboustranně pravi­
delně se zužující železné hroty, které v týlu vybíhají v násadní trn (hroby čís. 119/50,
190/50; obr. 30j6), a Šipky, jejichž list je s obou stran směrem k trnu skosený (hroby čís.
349/49, 119/50, 176/50; tab. 70/12, obr. 30/7).

117 Červinka, 1. c., tab. X V /7a-b.

118 Hampel, A lterthiim er I I I (1905), obr. 427, 428.
118 Eisner, Kovářstvl, Slav. A nt. I (1948), 382.
180 Pii, Starožitnosti III-2 (1903), tab. X X IX /2 — 17.
121 Stocký, Doba železná (1933), tab. X L/4, 5, X L V I/1— 10 a j.
182 Lindenschm.it, H andbuch I (1880), 154.
188 Eisner, 1. c., str. 383, obr. 6/2, 5. Týž, Slovensko v pravěku (1933), tab. X G I/2, 3.
184 Červinka, 1. c. tab. II/8.
188 Ibid. obr. 81.
188 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 60.
187 Červinka, 1. c., tab. XV/7.
188 Ibid. obr. 80/5, 7.
188 Hrubý, 1. c., str. 61.
188 Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), 225, obr. 830, 831. Lukasiewicz, Pržedm ioty želazne, Gniezno (1939),
tab. X LV /1—9.
181 Niederle, 1. c. obr. 155. Týž, Rukověť (1931), obr. 64.
188 Červinka, 1. c., tab. X V /7 b.

180
 Analogické tvary šipek jsou hojné v Maďarsku,133 takže K. Lukasiewicz označuje
šipku z Hnězdna, která je zcela podobná šipce z hrobu čís. 349/49, za maďarský typ,134
a W. Kóčka ji datuje podle nálezové vrstvy do V III.—IX . století.135 Poněvadž se podobné
šipky objevují na M oravě teprve v kostrových hrobech a na sídlištích z IX . a X. století
(Leskoun, Hulín136 a j.), a jelikož jsou na pohřebištích ruských známé také až z mladší
doby,137 lze se domnívat, že šipky s trny jsou v celkovém vývoji železných hrotů šípů
relativně mladší než šipky s tulejkami, a že u nás byly patrně převzaty od Avarů a od
Maďarů.138 Pro dobu velkomoravskou jich však už nelze užít jako chronologické po­
můcky, neboť se tehdy objevují současně se šipkami s tulejkami, takže se obě formy v té
době už nedají navzájem časově diferencovat. Proto také nelze šipky s násadními trny
z hrobů „N a valách“ datovat přesněji než opět do druhé poloviny IX . století.
Poněvadž luk byl součástí nejstarší výzbroje slovanské, lze většinu železných hrotů
šípů, nalezených na slovanském území, klasifikovat jako výrobky slovanských zbrojířů,
a šipky z polohy „N a valách“ jako produkty místních dílen. Avšak žádný z uvedených
druhů šipek nelze označit za výlučně slovanský, neboť tytéž formy, navazující na starší
vzory, jsou v IX . století běžné již v celé Evropě.

ŠTÍTY

Staroslovanské štíty rozličných tvarů a velikostí, jež byly podle četných historických
zpráv139 obvyklou ochrannou výzbrojí bojovníků od nejstarších dob, jsme z archeologi­
ckých pram enů téměř neznali, z M oravy pak vůbec ne.140 Bud většina z nich neměla
kovové součástky, nebo se snad jen někdy užívalo při jejich úpravě hřebíků, svorek, roz­
ličných plechových kování a pod., jejichž ojedinělé nálezy v hrobech (na př. v mohylách
u Královského Chlumce na Slovensku)141 ovšem samy o sobě nedokazují, že patřily ke
štítům.
Tak byly objeveny ve čtyřech hrobech v poloze „N a valách“ zbytky železného ko­
vání, dřeva a kůže, které by snad mohly pocházet ze štítů : v místech břišní dutiny kostry
z hrobu čís. 119/AZ byl nalezen kousek prohnutého železného plechu, z něhož vyčnívá
masivní hraněný hřeb;142 u levého lokte kostry z hrobu čís. 199/51 se uchovaly zbytky
dřeva a na nich zlomky širokého zaobleného pásového kování se dvěma železnými hřeby
a téměř u ramene téže ruky bylo široké prstencovité kování; levý bok kostry z hrobu
čís. 224/51 pokrývaly zbytky dřeva a kůže, které vytvářely nepravidelnou skvrnu; kostra

»“ Hampel, 1. c„ tab. 434/1, 524/10, 529/2 a j.

1.4 Lukasiewicz, 1. c. str. 42, obr. 1.
1.5 Kilka, Gród, Gniezno (1939), 39.
1,1 Červinka, 1. c., obr. 80/1, 2.
147 Niederle, 1. c. '
188 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 386. Listovité šípy s řapem se vyskytly i na pohřebišti v Děvínské
Nové Vsi. J . Eisner jim přisuzuje nomádský původ. Eisner, D. Nová Ves (1952), 295.
"» Niederle, Život I II (1921), 583 a d.
140 Červinka, Slované na Moravě (1928), 219.
141 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), 259.
144 JZelnitius, Veligrad (1948), 15 s obr. Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú. 1 (1929), 14, 23

181
z hrobu čís. 223/51 ležela od pánve až po kolena pod vrstvou zhumusovatělého dřeva
a zbytků kůže, která se jevila jako tmavá skvrna oválného tvaru o rozměrech asi 60 X 45cm.
Uvedená pozorování by nasvědčovala, že aspoň v hrobě čís. 223/51 jde skutečně
O zbytky štítu. Jeho oválný tvar by připomínal štíty keltské, které byly ovšem větších
rozměrů,143 a analogické štíty římské, které se rozšířily i mezi Germány a dostaly se až
do Polska.144 Poněvadž historické zprávy uvádějí, že Slované a Germáni měli štíty po­
dobné,145 je možné, že M oravané užívali také oválných štítů, jaké jsou známé z germán­
ských hrobů doby provinciální v Harsefeldu,146 ve Feudenheimu147 a j. Nález okrouhlého
štítu z X. století v mohyle gnězdovské148 a ještě mladší štíty mandlovitého tvaru na
freskách znojemské kaple jistě nevyvracejí tuto hypothesu, poněvadž se v době velko­
moravské nemusilo užívat jen jediného tvaru štítů. Pro nedostatek srovnávacího materiálu
z Moravy by se daly štíty z polohy „N a valách“ datovat podle průvodních nálezů (meč
typu H, tausované ostruhy, sekyra a j.) asi do poloviny IX . století.

OSTRUHY

Výzkumem pohřebiště „N a valách“ se získal dosud nejúplnější přehled ostruh,

jaké nosili moravští bojovníci během IX . století. Jejich počet — 92 kusů — dovoluje
pokus jak o jejich roztřídění s hlediska jejich výroby a původu, jejich tvaru a vývoje jeho
změn, tak o jejich chronologické začlenění. L. Niederle dovozuje, že tvar slovanských
ostruh je shodný s germánskými ostruhami doby karolinské,149 které vývojově navazují
na podobné tvary menších rozměrů z pozdně římského období.150 K rátká doba pohřbí­
vání v poloze „N a valách“ ovšem nedovoluje sledovat ve staroměstských nálezech úplný
obraz vývoje slovanských ostruh, ale přece umožňuje rozpoznat mezi nimi dvě odlišné
vývojové linie, jež se v nejstarších tvarech výrazně diferencují do dvou skupin, které
označuji jako typ I (A—B). Setřením původních rozdílů mezi nimi se pak vytváří, nepo­
chybně již v domácím prostředí, smíšený tvar ostruh mladšího typu II, jenž v dalším
vývoji dospívá až k pozdním formám typu III. Tuto klasifikaci lze však ilustrovat asi jen
polovinou všech staroměstských nálezů ostruh, poněvadž četné z nich rez strávila na­
tolik, že rozhodující detaily jejich utváření zanikají.

118 Procházka, Gallská kultura (1937), 36, obr. lla .

144 Niederle, 1. c., str. 582.
146 Ibid., str. 583.
146 Wegeuňtz, Die Langobarden, Vorgeschichte I I (1940), 762, tab. 323/1.
147 Kossirma, Germanische K ultur (1939), 21, obr. 15.
148 Niederle, 1. c., str. 586.
148 Ibid., str. 598.
180 Ibid., str. 596.

Obr. 31. O struhy typu IA. l a —b hrob č. 140/50. 2 a—b hrob č. 174/50. 3 a—b hrob č. 106/50. 4 hrob č. 156/49.
5 hrob č. 307/49. 6 a—b hrob č. 185/49. — Рис. 31. Шпоры типа IA. Ia-b могила № 140/50. 2a-b могила № 174/50.
За-b могила № 105/50. 4 могила № 156/49. 5 могила № 307/49. ва-b могила № 185/49. — Abb. 31. Spořen
des Typus IA. l a —b G rab N r. 140/50. 2 a—b G rab N r. 174/50. 3 a—b G rab N r. 106/50. 4 G rab N r. 156/49. 5 G rab
Nr. 307/49. 6 a—b G rab N r. 185/49.

182
Obr. 31.

183
 Ostruhy typu IA jsou malých rozměrů a lehkého provedení. Jejich ramena, dlouhá
jen asi 10 cm, se zpravidla rozvírají širokou parabolou, takže s bodcem ostruhy svírají
tupý úhel. Jsou zhotovené ze slabšího trojbokého nebo na vnější stranu zaobleného že­
lezného prutu. Válcovité bodce kruhového průřezu jsou kuželovité ukončené (hroby
čís. 140/50, 174/50 a j.; obr. 31jla — b, 2a— b) a někdy se poněkud rozšiřují směrem od
kořene k vrcholu (hroby čís. 190/50, 106/50 a j.; tab. 72/11, obr. 31/3a— b). N a koncích
ram en jsou menší záchytné ploténky čtvercového nebo obdélníkového tvaru, které jsou
někdy zdobené na dvou protilehlých hranách vykrajováním (hroby čís. 174/50, 156/49;
obr. 31/2a— b, 4, tab. 59/8 ) a mají nad polovinou své délky příční výřez. V tomto výřezu
jsou vedle sebe vždy tři kuličkovité hlavičky nýtů, jejichž trny prostupují záchytné plo­
ténky. Někdy jsou hlavičky nýtů obepjaté prstýnky z filigránního drátku nebo podložené
bronzovou podložkou (hrob čís. 174/50; obr. 31/2a— b).
Záchytné destičky ostruh z hrobu čís. 307/49 [obr. 31/5) jsou nadto zdobené
ornamentem z vybíjených koleček. Destičky ostruh z hrobu čís. 140/50 {obr. 31/la — b)
jsou rozdělené do pěti podélných polí, z nichž druhé a čtvrté je vyložené bronzovým
plechem, podobně jako příčný pás pod hlavicemi nýtů. Nejhonosnější ostruhy tohoto
typu byly v hrobě čís. 185/49 {obr. 31/6), zdobené na bodci, ramenech i na záchytných
destičkách pásky pletencového vzoru, který je proveden tausií ze stříbrného a měděného
drátu.161 Tento t. zv. „Zopfmuster“ , známý již ze spon z poloviny II. století, objevuje se
opět na sponách ze století V I.152 Podobná výzdoba se vyskytla ještě později na meči
z Lucknainen v Prusku, který G. Kossinna datuje do poloviny IX . století ;163 z téže doby
pochází patrně i železné nákončí z Velem St. Vid s analogickým tausovaným pleten­
cem.154 Per analogiam by se tedy dalo soudit, že staroměstské ostruhy, zdobené tauso­
vaným pletencem, patří rovněž k r. 850, třebaže zcela shodná výzdoba je i na železném
třmenu, pocházejícím ze staromaďarského hrobu v Cierné nad Tisou.ls4b)
Abychom mohli datovat ostruhy typu IA v celku, je třeba uvést několik závažných
skutečností. Ostruhy tohoto typu svým tvarem, zejména malými rozměry a široce roze­
vřenými rameny, značně upomínají na římskoprovinciální ostruhy s knoflíky,155 takže
nelze vyloučiti, že jsou jejich pozdějším vývojovým článkem. Jejich tvar je také blízký
ostruhám z Biskupině,166 Lubomie a jiných polských nalezišť, které mají konce ram en
zahnuté v háčky a také se svým celkovým vzhledem ještě silně podobají tvarům ostruh

161 Hrubý, Výzbroj, A. R . I I I (1951), 184.

158 Kossinna, 1. c., 239, obr. 269.
158 Kossinna, Wikinger, M annus 21 (1929), 103, tab. III.
188 Miske, Velem St. V id (1908), tab. X L V III/1 .
164 b) Uložen ve Východoslovenském museu v Košicích.
168 Jahn, D er Reitersporn (1921), 39, tab. 1/66, 73 a j.
158 Petersen, D er ostelbische R aum (1939), obr. 104/1— 5.

Obr. 32. Ostruhy typu IB. l a —b hrob č. 19/48. 2a—b hrob č. 116/51. За—b hrob č. 223/51. 4 hrob č. 50/50. 5 hrob
č. 287/49. — Рис. 32. Шпоры типа IB. la -b могила № 19/48. 2a-b могила № 116/51. За-b могила № 123./51.
4 могила № 50/50. S могила № 287/49. — Abb. 32. Spořen des Typus IB. l a —b G rab N r. 19/48. 2a—b G rab
Nr. 116/51. За—b G rab N r. 223/51. 4 G rab N r. 50/50. 5 G rab N r. 287/49.

184
Obr. 32.

185
ze I II .—IV. století; R. Jakimowicz je klade do V III. věku.157 Pohřby s ostruhami
typu IA patří k nejstaršímu a střednímu horizontu hrobů v poloze „N a valách“ , z nichž
žádný neobsahoval m altu z rozbořeného hřbitovního kostela. Tausované ostruhy, které
také určitě přináležejí k tomuto typu, datovali jsme k polovině IX. století. Podle všech
okolností se tedy zdá, že ostruhy typu IA, patřící mezi nejstarší nálezy toho druhu na
pohřebišti, náleží z největší části do prvé poloviny IX . století, ač zasahují i do třetí
čtvrtiny toho věku.
Poněvadž dosud neznám přesné analogie k těmto ostruhám, třebaže se jim značně
podobají svým celkovým tvarem ostruhy z Předmostí u Přerova a z Lipová,158 domnívám
se, že je vyráběli domácí řemeslníci pro obyvatelstvo osady, patřící k pohřebišti „N a
valách“ , na němž bylo nalezeno 11 párů ostruh tohoto typu nehledě k zlomkům, které
se nedaly s jistotou klasifikovat. Pokud jde o jednoduše tausované ostruhy z hrobu čís.
185/49, které sem rovněž patří celým tvarem i zpracováním, dalo by se uvažovat o tom,
že je jako místní výrobek v domácím prostředí ozdobil řemeslník, znalý techniky tau-
sování.
Ostruhy typu IB jsou velkých rozměrů a masivního provedení, neboť jsou vždy
zhotovené ze silného trojbokého železného prutu. Jejich polokruhovitý oblouk je pro­
tažený v ramena, dlouhá 15— 16 cm, která se jen nepatrně rozbíhají, a dokonce bývají
naprosto rovnoběžná s bodcem ostruhy. Bodce kruhového průřezu jsou zpravidla lehce
kuželovité; u ostruh z hrobu čís. 223/51 (obr. 32j3a— b) jsou žebrované, takže upomínají
na ostruhy ze IV. století.159 Ram ena ostruh jsou ukončená velkými záchytnými destič­
kami, které mají zpravidla 6 nýtů, seřazených po třech do dvou podélných řad na
protilehlých stranách (hrob čís. 19/48; obr. 32/la — b) . Destičky některých ostruh vybíhají
po obou stranách v úzkou lištu, jíž je využito pro umístění nýtků (hrob čís. 116/51; obr.
32J2a— b). Tyto lišty pokrývá někdy bronzový plech, který tvoří podložku pod hlavice
nýtků, jež často obepínají prstýnky z filigránního drátu (hroby čís. 287/49, 50/50; obr.
32/4 —5, tab. 65115— 16). K typu IB patří i dvoje ostruhy, po celém povrchu zdobené
plátováním a tausováním barevnými kovy, které zaslouží zvláštní pozornost.
Ostruhy z hrobu čís. 266/49 (tab. 62j8 ), provázené soupravou přezek, průvleček
a nákončí stejného provedení,160jsou zhotovené z masivního trojbokého železného prutu
a opatřené krátkým kuželovitým bodcem (tab. 63). Jejich ram ena jsou ukončená širo­
kými záchytnými destičkami, jež mají na podélných stranách po čtyřech nýtech. Celý
povrch ostruh je zdoben tak, že se střídají příčné pásy, plátované zlatou folií, jejíž povrch
je zdrsněn drobným hustým perlovcem, se stejně širokými poli, tausovanými stříbrným
drátkem. Záchytné destičky ram en jsou podložené měděným plechem, nýtky a podložka
pod nimi je z mosazi a kuličkovité hlavičky nýtků jsou zase obepjaté prstýnky z filigrán­
ního měděného drátu. Na tyto ostruhy se tedy použilo železa,.mědi, zlata, mosazi a
stříbra.
Třebaže jsem dříve hledal původ celé této honosné jezdecké soupravy v prostředí

167 Jakimowicz, Prehistoria (1948), 371, tab. 92/1, 3— 4.

i“ Červinka, 1. c., obr. 44/5, tab. V II/2 — 3.
158 Petersen, 1. c., str. 187, obr. 158.
1,0 Hrubý, Výzbroj, A. R . I I I (1951), 181 a d.

186
jihovýchodní Evropy161 s ohledem na velikost ostruh, jejich tvar a způsob výzdoby,
která užívá několika druhů barevných kovů, nevylučuji nyní možnost, že jde o výrobek
dílen karolinských. K jednoznačném u závěru jsem však dosud nedošel vzhledem k tomu,
že je tato souprava zatím unikátním nálezem, i když ostruhy z ní poněkud upomínají
na nález z Biskupije.162
Nedostatek vhodné analogie nám také brání datovat staroměstskou kolekci. Pouze
skutečnost, že hrob čís. 266/49 patří ve stratigrafii pohřebiště „N a valách“ k nejstarším,
neboť je převrstven třemi hroby mladšími (1/49, 42/49, 265/49), a že se nález hlásí cel­
kovým charakterem k západoevropské produkci prvé poloviny IX . století, dovoluje da­
tovat inventář tohoto hrobu do uvedené doby.
Jezdecká souprava z hrobu čís. 224/51 (tab. 8111— 2) se dvěma ostruhami a přísluš­
nými přezkami a nákončími je stejně honosná jako inventář z hrobu čís. 266/49. Těžké
ostruhy ze silného trojbokého železného prutu jsou opatřené masivním válečkovitým
bodcem a jejich ram ena jsou ukončená velkými klenutými záchytnými destičkami, které
mají po obou stranách vždy po čtyřech nýtcích. Celý povrch ostruh zdobí šachovnicový
vzor, provedený tausií ze stříbrných, měděných a mosazných proužků. Některými po­
drobnostmi, zejména dvěma řadam i nýtků podél záchytných plotének ram en a fili-
gránní obrubou kolem jejich zaoblených hlavic, připomínají staroměstské ostruhy opět
nález z Biskupije163 a ostruhy z kolínského hrobu.164 Analogická šachovnicová výzdoba,
provedená tausií ze svislých proužků mědi a stříbra, je i na meči z Huseby v Norsku,
který patří ke starší fázi mečů Petersenova typu H .165 Podobná tausie se též vyskytuje na
meči z Lucknainen, který G. Kossinna datuje do poloviny IX . století.166 Proto jistě ne­
chybíme, budeme-li staroměstské ostruhy, zdobené tausií z trojího barevného kovu,
která je příznačná pro dílny severozápadní Evropy, datovat rovněž k r. 850. Odpovídá
tomu i stratigrafické zjištění, že hrob čís. 224/51 patří k nejnižšímu nálezovému horizontu
v poloze „N a valách“ .
Poněvadž pohřby s ostruhami typu IB patří spolu s ostruhami typu IA k nejstar­
šímu a střednímu horizontu hrobů v poloze „N a valách“, pokládám oba tyto typy za
současné, přestože se vyvíjejí nezávisle na sobě. K jejich datování převážně do druhé
a třetí čtvrtiny IX . století přispívá kromě stratigrafie i cizí analogie výzdoby přepycho­
vých ostruh tohoto typu z hrobů čís. 266/49 a 224/51. Ostruhy typu IB se pak udržují
na staroměstském pohřebišti až do konce IX . století, jak svědčí hrob čís. 287/49, jehož
zásyp obsahoval zlomky malty z rozbořeného hřbitovního kostela. I typologický rozbor
potvrzuje jejich pozdější původ, neboť mají dlouhé bodce, příznačné pro pozdní tvary
ostruh, jak již dříve konstatoval J . Schránil.167
Nelze snad pochybovat o tom, že tausované ostruhy typu IB pocházejí nejpravdě­
podobněji ze západních dílen karolinského období. Avšak všechny ostatní ostruhy této

1,1 Hrubý, 1. c., str. 184.

»“ NiederU, Život I I I (1921), obr. 172.
1.8 Miederle, 1. c., 599, obr. 172.
188 Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), 164. Týž, Die Vorgeschichte (1928), tab. L X V /5—6.
188 PetersenJ., De Vikingesverd (1919), 91, pozn. 1, tab. I I / 1.
1.8 Kossinna, Wikinger, Mannus 21 (1929), tab. III.
187 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 308.

187
skupiny jsou jistě výrobky pomoravských kovářů, přestože jsou opatřené na záchytných
destičkách podkladovými bronzovými proužky nebo filigránním drátkem okolo hlaviček
nýtků a přes svůj karolinský charakter, zjištěný ostatně již dříve L. Niederlem,168 jak už
bylo uvedeno shora. Platnost tohoto názoru bych ovšem omezil pouze na ostruhy typu
IB, z nichž některé jsou importy, většina však jejich domácí napodobeninou.169
Ostruhy typu II nemají jednotný charakter, neboť spojují jak znaky ostruh typu IA,
tak příznačné detaily ostruh typu IB. Jsou zpravidla větších rozměrů a jejich ram ena
jsou někdy více, jindy méně rozevřená. Jsou zhotovené z dosti silných trojbokých nebo
jednostranně klenutých železných prutů. Jejich záchytné destičky, které nejsou v žádném
případě zdobené barevnými kovy, jsou rozličného tvaru: čtvercového na ostruhách
z hrobu čís. 251/51 {obr. 33/9 ), obdélníkového z hrobu čís. 6/48 {tab. 56)8 —9), šesti-
hranného z hrobu čís. 265/51 {obr. 33/5), půlkruhovitého z hrobu čís. 190/51 {obr. 33/8)
a pod. Jsou opatřené zpravidla dvěma nýtky vedle sebe (hrob čís. 117/51; obr. 33\7a — b),
ale vyskytly se i čtyři nýtky (hrob čís. 190/51; obr. 33j 8) nebo šest nýtků (hrob čís. 313/49
obr. 3311a— b), seřazených do půlkruhu. Jejich bodce jsou někdy válečkovité jako u typu
IA, jindy kuželovité jako u typu IB, nebo i čtyřhranné (hrob čís. 313/49; obr. 33jla — b).
Ostruhy z hrobu čís. 265/51 {obr. 33/5 ) mají bodce obvodově rýhované a ostruhy z hrobu
čís. 366/49 {obr. 33j6a — b) jsou celé zdobené podobným příčným rýhováním. K této
skupině patří i dětské ostruhy z hrobu čís. 307/49 {obr. 33/4), které mají ploténky troj­
úhelníkovitého tvaru, opatřené třemi nýtky.
Ostruhy typu II, které jsou nepochybně domácí výroby, nalézají se v poloze „N a
valách“ sice také už v nejstarším horizontu hrobů, ale většina jich patří až k pohřbům
střední fáze; v hrobech nejmladších se neobjevují. Z toho lze soudit, že se nejstarší ostruhy
tohoto typu vyskytují přibližně současně s ostruhami obou typů I, avšak převládají až
v době pozdější. Proto je lze datovat převážně do třetí čtvrtiny IX . století. Rozmanité
tvary ostruh typu II jsou nejčastější na velkomoravských pohřebištích, a to jak v hrobech
bez mohyl (Kyjov, Prostějov a j.), tak pod mohylami (Luhačovice, Vrbka a j) .170
V nejmladších hrobech „N a valách“ jsou ostruhy výjimkou. Tak v hrobě čís. 287/49,
který obsahoval m altu, vyskytly se ostruhy pozdního tvaru typu IB, jak již bylo řečeno.
Ostatní nálezy ostruh z nejmladších hrobů staroměstského pohřebiště se podstatně liší
od předcházejících tvarů, a proto je označíme za typ III. Nezachovalo se jich mnoho,
poněvadž se rozpadly v atypické zlomky, pokud byly vyrobeny ze slabého železa. Na
1,8 Niederle, 1. c., str. 597.
188 Dinklage, Friihgeschischte, M annus 33 (1941), 496, tab. V /4— 7. O struhy typu I B se vyskytly i n a římském
kastelu ve Weissenburgu v jižním Německu, v jehož těsné blízkosti si zřídil K arel Veliký sídlo Weissenburg. Kohl-
Troltsch-Fabricius, Weissenburg, O. R. L. X X V I (1906), tab. V III/7 5 .
1,0 Červinka, I. c., obr. 19/7, 26/1, tab. II/9 — 10, IV/12.

Obr. 33. O struhy typu II. l a —b hrob ě. 313/49. 4 hrob č. 307/49. 5 hrob č. 265/51. в а —b hrob č. 366/49. 7 a—b hrob
č. 117/51. 8 hrob č. 190/51. 9 hrob č. 251/51. O struhy typu I II . 2 a—b hrob č. 86/51. З а —b hrob ě. 210/49. —
Рис. 33. Шпоры типа II. la -b могила № 313/49. 4 могила № 307/49. 5 могила № 265/51. в а — Ь могила № 366/49.
7а-Ь могила № 117/51. 8 м о т л а № 190/51. 9 могила № 251/51. Шпоры типа I II. 2а-Ь могила № 86/51. За-b могила
№ 210/49, — Abb. 33. Spořen des Typus II. l a —b G rab N r. 313/49. 4 G rab N r. 307/49. 5 G rab N r. 265/51. в а —b
G rab N r. 366/49. 7 a—b G rab Nr. 117/51. 8 G rab N r. 190/51. 9 G rab N r. 251/51. Spořen des Typus I II. 2 a—b
G rab N r. 86/51. З а—b G rab N r. 210/49.

188
Obr. 33.

189
 těchto ostruhách jsou již patrné znaky úpadku výroby, neboť jsou velmi jednoduché
tvarem i provedením. Typickým příkladem mohou býti ostruhy z hrobu čís. 210/49
{obr. 33j3a-b, tab. 59/4 — 5), zhotovené z širokého proužku železného plechu, který se na
koncích ram en poněkud rozšiřuje v záchytnou destičku, opatřenou dvěma nýtky.
Jejich bodce čtvercového průřezu jsou jehlancovitě ukončené. Zcela analogické
ostruhy se vyskytly i na pohřebišti v Těmicích u Bzence.171 Ostruhy z hrobu
čís. 86/51 {obr. 33j2a— b) jsou také ze slabého, jednostranně nevýrazně klenutého
železného proužku. Nemají vůbec záchytné destičky, jen konce ramen, ještě více
zeslabené, jsou opatřené dvěma nýtky. Dlouhé bodce jehlancovitého tvaru jsou obdél-
níkovitého průřezu.
Ostruhy tohoto typu patří s hlediska typologického k nejmladším tvarům na pohře­
bišti. Jejich pozdní výrobu potvrzuje i stratigrafie nálezů. Vyskytovaly se totiž až v hro­
bech nejvyššího horizontu, takže je lze s určitostí datovat až do poslední čtvrtiny IX . a do
počátku X. století.
Z celkového rozboru ostruh z polohy „N a valách“ vyplývá, že jejich velká většina
je domácí výroby. Tom uto závěru odpovídá i názor J . Eisnera, že slovanské ostruhy kuli
už v starší době hradištní naši kováři.172 Jejich roztřídění do tří typů lze na staroměst­
ském pohřebišti využít do jisté míry také pro datování nálezových celků. Jeho platnost
pro větší území se ovšem dá ověřit jenom revisí nálezů s ostruhami ze všech dosavadních
nalezišť na Moravě.

SOUČÁSTI VÝSTROJE A ODĚVU

PŘEZKY

L. Niederle uvádí, že Slované neznali široké kožené pásy, jimiž by se obepínali,

neboť pro ně neměl doklady.1 Z 96 přezek, nalezených v hrobech „N a valách“, upínalo
95 z nich řemínky obuvi a ostruh, závěsy mečů, nožů a pod., ale v hrobě čís. 156/49 byla
přezka, která nepochybně pochází ze širokého opasku, a proto si zaslouží podrobnější
povšimnutí.
Tuto velkou bronzovou přezku je spíše třeba označit za záponku, neboť se konstrukcí
liší od přezek běžných tvarů. Úzká obdélníkovitá destička z přehnutého plechu svírá na
jedné straně třemi nýty řemen 8 cm široký a na druhé straně pohyblivý oválný oblouk
záponky {tab. 59jla — c). Podle uchovalých zbytků opasku je patrné, že na opačném
konci řemene, opatřeném válečkovitým nákončím, byly ve vzdálenosti 4—5 cm od sebe
dvě dvojice záchytných zobců, jejichž spodní, trojúhelníkovitě rozšířené části se připínaly
vždy dvěma nýty k řemeni, takže nebyly spojené se záponkou. Řemen, provlečený
obloukem záponky, mohl se tedy zachytit jen na té či oné dvojici zobců {obr. 36).

1.1 Ibid., obr. 32/14— 15.

1.2 Eisner, 1. c., str. 384.
1 Niederle, Život I (1911), 563—564.

190
 Obdobou staroměstského nálezu je patrně stříbrná římskoprovinciální „přezka“
z Damme,2 která je rovriěž bez trnů, takže se jí asi používalo podobným způsobem.
Domnívám se též, že naši záponku s dvojicemi volných záchytných zobců lze uvést ve
vývojovou souvislost i s provinciálními přezkami se dvěma trny. Taková rámečkovitá
přezka obdélníkovitého tvaru se vyskytla na pohřebišti ze III. století v Reichersdorfu3
nebo, v honosném provedení, v M ohuči;4 také v oblasti masurských jezer6 se obje­
vují velmi často přezky se dvěma trny, jakou uvádí rovněž L. Niederle z Keblina
v Polsku.6 Z římskoprovinciálních nálezů IV. století z Dorchesteru7pochází zase bronzové
válečkovité nákončí, podélně proříznuté k zasunutí řemene a zdobené skupinkami příč­
ných vývalků; do škvíry tohoto nákončí je však ještě vložena úzká ploténka s otvory pro
nýty, podobně jako na ozdobném kování řemene z R ábu8 nebo na bronzových kováních,
publikovaných A. Rieglem z musea v Bonnu.9
Pokud se nepodaří vyhledat pro staroměstskou záponku analogie, které by jí odpo­
vídaly lépe než zmíněné, nedá se ani s jistotou datovat. Je nepochybné, že prozrazuje
jak materiálem, tak tvarem vzdálené tradice římskoprovinciálních dílen, jak tomu
nasvědčují i uvedená srovnání. H rob čís. 156/49, z něhož tato záponka pochází, patří
ostatně s hlediska stratigrafického k nejstarším pohřbům v poloze „N a valách“ , ale přesto
se ovšem nedá datovat před r. 800. Nejednotný ráz jeho inventáře byl by snad možný
v prvé čtvrtině IX . století, neboť k němu kromě záponky náležel hrnek a vědérko —
milodary, příznačné pro t. zv. „pohanské“ hroby kostrové, jichž po r. 850 v poloze
„Na valách“ nápadně ubývá.
Ostatní staroměstské přezky lze rozděliti podle původu na importy a přezky domácí
výroby.
M alá zlacená přezka s oválným rámečkem z hrobu čís. 23/48 spolu s nožem, jehož
koženou pochvu zdobí emailované medailony, se k nám nepochybně dostala z dílen
západních (tab. 54/3). Analogická přezkar pochází z hrobu v Kolíně10 a podobná z bronzu
se vyskytla ve Zdánicích.11 V hrobech čís. 266/49 a 224/51 bylo po dvou přezkách,
jejichž oválné železné rámečky zdobí podélné proužky stříbrné tausie a které jsou opatřené
bronzovými destičkami se dvěma nýty (tab. 81f6, 62j 6-—7, 63). Tyto přezky datují tau-
sované ostruhy západního původu, pocházející asi z poloviny IX . století. K hrobu čís.
266/49 patří ještě čtvercová železná přezka, zdobená mřížkováním, které je také pro­
vedené stříbrnou tausií (tab. 62/5, 63).
Patrně severského původu jsou dvě stejné zlacené přezky z hrobu čís. 223/51, jejichž
týlová destička, opatřená dvěma nýty, svírá oválný pohyblivý rámeček (tab. 80/6, obr.
34/4). K témuž nálezovému celku patří dále větší zlacená přezka s obdélníkovitým

2 Blume, Die germanischen Stámm e, M annus 8 (1912), 50, obr. 54, pozn. 2.
• Bohnsack, Die Burgunden, Vorgeschichte I I I (1940), 1106, tab. 457/4.
4 Behrens-Sprockhoff, Jahresbericht, M. Z. X X V III (1933), 98 s obr.
• Blume, 1. c. str. 53.
• Niederle, 1. c., str. 558, tab. X X V /7.
7 Schuchhardt, Die Urnenfriedhófe (1921), 66, 84, 109, tab. 47/5.
• Hampel, A lterthumer I I I (1905), tab. 47, I I (1905), 55.
• Riegl, Kunstindustrie (1927), tab. X IX /1, 3, srv. i obr. 80.
10 Niederle, 1. c. tab. X X V I/1.
11 Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 38/4.

191
rámečkem, zdobeným vybíjenými dolíčky (tab. 8015, obr. 34/6). Stejně zdobené jsou i
přezky z pohřebiště v Keszthely a Fenéku,12 z Biskupije13 a odjinud. Původ a stáří přezek
z hrobu čís. 223/51 určuje nález meče vikinské provenience, datovaného do prvé
poloviny IX . století.
Zcela odlišného charakteru je bronzová přezka z hrobu čís. 307/AZ, řadící se
k pozdním pam átkám keszthelyského stylu14 (tab. 34/8). K oválnému rámečku se upíná
okutí lichoběžníkovitého tvaru, opatřené třemi nýty. T rn přezky je příčně vroubkovaný.
Analogické přezky pocházejí z Keszthely.15 Podle nákončí, patřícího k přezce, lze ji da­
tovat asi k r. 800, nejpozději do prvé čtvrtiny IX . století.
Sporné provenience je jednoduchá přezka z hrobu čís. 126/49, jejíž obdélníkovitý
rámeček (s odlomenou destičkou) je z bronzového drátu, jehož přesahující se konce
svírá očko trnu (tab. 15j3, 60/13, obr. 34/9). Neodvažuji se rovněž vyřešit jednoznačně
otázku původu dvou bronzových přezek z hrobu čís. 21/AZ (s příslušnými průvlečkami
a nákončími). Jejich stupňovitě profilovaný rámeček obdélníkovitého tvaru má na
vnějších rozích polokulovité výstupky a na trnu dva prstencovité vývalky (tab. 25/3 — 4,
obr. 34/ 7). Analogie k těmto přezkám neznám, ale svými výstupky připomínají podobné
lalůčky franských a gótských spon a okutí přezek ze V I.—V II. století,16 které mají,
stejně jako staroměstské, tm y zesílené vývalky.17 Podobné polokulovité výstupky jsou
však také v rozích okutí byzantské přezky z Kerče.18 Průvodní nález nádobky byzant­
ského charakteru datuje staroměstské přezky do třetí čtvrtiny IX . věku. Neznámého
původu je zatím i bronzová přezka s oválným rámečkem z hrobu čís. 96/AZ, prová­
zená honosným nákončím, zdobeným polodrahokamy (?), které ji datuje do počátku
X. století (tab. 27/6).

18 Hampel, A lterthiim er I (1905), obr. 702, 706.

18 Niederle, 1. c., tab. X X V I/5. Rukověť (1931), obr. 11Q.
14 Skulil, Avarské nálezy (1937), 16, obr. X V I. Poulik, Avaři, Slav. Ant. I (1948), 333, obr. 1/10.
15 Hampel, I. c., obr. 707, 709.
le Áberg, Franken und Westgoten (1922), obr. 318— 320, 323 a j. Srv. i Stolí, Hailfingen (1939), tab. 16/15,
16 a j.
17 Áberg, 1. c. obr. 327, 350 a j. Srv. i Miiller-Kuales, Die Goten, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 523/8— 10.
18 Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 32/15.

Obr. 34. Přezky a průvlečky z hrobů „ N a valách“ . 1 hrob ě. 140/50. 2 hrob č. 119/51. 3 hrob č. 251/51. 4 hrob č.
223/51. 5 hrob č. 287/49. 6 hrob č. 223/51. 7 hrob č. 21/AZ. 8 hrob č. 116/51. 9 hrob č. 126/49. 10 hrob č. 121/50.
11 hrob č. 87/48. 12 hrob č. 6/48. 13 hrob č. 366/49. 14 hrob č. 190/51. 15 hrob č. 77/48. 10 hrob č. 19/48. 17 hrob
č. 307/49. 18 hrob č. 115/49. 19 hrob ě. 263/51. 20 hrob č. 70/51. 21 hrob č. 190/50. 22 hrob č. 287/49. 23 hrob č.
21/AZ. 24 hrob č. 313/49. — Рис. 34. Пряжки и провомчки из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 140/50. 2 могила
№ 119/51. 3 могила № 251/51. 4 могила № 223/51. 5 могила № 287/49. 0 могила № 223/51. 7 могила № 21/AZ.
8 могила № 116/51. 9 могила № 126/49. 10 могила № 121/50. 11 могила № 87/48. 12 могила № 6/48. 13 могила
366/49. 14 могила № 190/51. 15 могила № 77/48. 16 могила № 19/48.17 могила № 307/49. 18 могила № 115/49.
19 могила № 263/51. 20 могила № 70/51. 21 могила N2 190/50. 22 могила № 287/49. 23 могила № 21/AZ. 24 могила
№ 313/49. — Abb. 34. Schnallen und Schlaufen aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab
N r. 140/50. 2 G rab N r. 119/51. 3 G rab Nr. 251/51. 4 G rab N r. 223/51. 5 G rab Nr. 287/49. 0 G rab N r. 223/51. 7 G rab
N r. 21/AZ. 8 G rab Nr. 116/51. 9 G rab Nr. 126/49. 10 G rab N r. 121/50. 11 G rab N r. 87/48. 12 G rab Nr. 6/48.
13 G rab N r. 366/49. 14 G rab N r. 190/51. 15 G rab N r. 77/48. 16 G rab Nr. 19/48. 17 G rab N r. 307/49. 18 G rab
N r. 115/49. 19 G rab N r. 263/51. 20 G rab Nr. 70/51. 21 G rab N r. 190/50. 22 G rab N r. 287/49. 23 G rab Nr. 21/AZ.
24 G rab N r. 313/49.

192
 Obr. 34.

13 Staré Město 193

 Všechny ostatní staroměstské přezky, vesměs zhotovené ze železa, jsou nepochybně
domácí výroby. Lze je v podstatě rozděliti do dvou skupin, v nichž se ovšem vyskytují
další více méně výrazné varianty.
Do I. skupiny patří přezky malých rozměrů, k jejichž oválnému rámečku se připíná
týlová destička, sevřená vždy jen jedním nýtkem. Rámeček má buď tvar pravidelného
oválu (hroby čís. 140/50, 174/50, 112/51 a j . ; obr. 3 4 jl), neboje na straně šarnýru rovný,
takže m á podobu písmene D (hroby čís. 85/AZ, 190/50, 251/51 a j.; obr. 34/3, tab. 71/5,
12). Destičky těchto přezek jsou zpravidla obdélníkovité (tab. 5 6 jl0 — 12), málokdy troj­
úhelníkovité (hroby čís. 190/50, 119/51, 263/51 a j.; obr. 34/2). Přezky I. skupiny se ob­
jevují na mnoha moravských nalezištích, z nichž uvádím aspoň pohřebiště u Lipová,
z Předmostí19 a z Dolních Věstonic,20 ale poněvadž rez většinou úplně setřela jejich tvar,
nevěnovala se jim zvláštní pozornost.
Do II. skupiny řadím přezky větších rozměrů s rámečky obdélníkovitého tvaru.
Z polohy „N a valách“ pochází jich jen pět, takže podle všeho nebyly ve zvláštní oblibě.
Přezka z hrobu čís. 116/51 m á širokou destičku ze železného plechu, spjatou dvěma
nýtky (obr. 34)8); z přezky, nalezené v hrobě čís. 142/51, uchoval se jen obdélníkovitý
rámeček bez trn u ; v hrobě čís. 287/49 byla přezka s rámečkem lichoběžníkovitého tvaru
(obr. 34)5, tab. 65)13), a okutím, které mělo jen jeden nýtek, takže se podobá přezce
z Kwiatkówa v Polsku.21 Obdélníkovitá přezka byla i v hrobě čís. 119/AZ a zlomek jiné
v hrobě čís. 204/AZ.
Železné přezky domácí výroby nelze zatím datovat jinak než podle jednotlivých
hrobových celků, neboť jejich tvar, jak se zdá, zůstává beze změny po celé IX . století.

PRŮVLEČKY

V hrobech „N a valách“ provázely přezky řemínků kovové průvlečky, které měly

stejný účel jako kožená poutka — přidržovat konec řemene. Byly obyčejně těsně za
přezkami, a někdy dokonce kryly jejich okutí (hrob čís. 21/AZ, 119/AZ, 156/49 a j.;
tab. 25)3 —4, 33)5 —6). Ze staroměstského pohřebiště pochází celkem 66 průvleček
třmínkovitého tvaru, které se na horní části rozšiřují ve štítek, někdy zdobený. Od
nich se liší tvarem i provedením oválné průvlečky z pozlaceného bronzu, přímo spo­
jené s destičkami přezek z hrobu čís. 223/51, které jsme označili za, výrobky norman-
ských dílen.
Západního původu je průvlečka z hrobu čís. 23/48, jejíž štítek zdobí emailovaný
medailon a která patří k dříve již zmíněné, stejně zdobené kolekci (tab. 54)3). Západní
výroby jsou také tausované průvlečky, které patří k tausovaným ostruhám z hrobů čís.
266/49 a 224/51 (tab. 62)4, 81)5). K importům patří i měděná, na lícní straně zlacená
průvlečka z porušeného hrobu čís. 114/51: její oválný štítek zdobí výrazný ornamentální
motiv srdcovitého tvaru, který se objevuje již na rozličných kováních římskoprovinciál-

18 Červinkaj 1. c., tab. V II/10, obr. 44/4, 6.

20 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 143/f, g.
21 Niederle, Život I (1911), tab. XX V/4.

194
ního období22 podobně jako na pozdějších sponách germánských,23 a ukazuje k západní
uměleckoprůmyslové produkci také tím, že je provedený klínovým řezem (tab. 80/7).
Tvarem i technikou výzdoby analogická průvlečka se našla s ostruhami u Biskupije.24
Poněvadž staroměstský nález pochází z nejstaršího horizontu hrobů na pohřebišti, patří
patrně do prvé poloviny IX . století, jehož první třetině odpovídá celkový charakter
výzdoby.
Provenience průvleček z hrobu čís. 21/AZ, zdobených vždy dvěma postranními polo­
kulovitými výstupky (tab. 25/3 — 4, obr. 34123), je stejně nejistá jako původ bronzových
přezek z téhož celku.
Všechny ostatní průvlečky z polohy „N a valách“ jsou železné a jsou jistě výrobky
domácích kovářů. Jejich štítky mají rozličné tvary, oválné (hroby čís. 287/49, 190/50,
142/51 a j . ; obr. 34/20 — 22), k nimž poskytly analogie mohyly u Luhačovic,25 obdélní-
kovité (hroby čís. 6/48, 87/48, 115/49 a j . ; obr. 34/11 — 12), jim ž se podobá průvlečka
z Předmostí,26 šestistranné (hroby čís. 77/48, 263/51; obr. 34/15, 19) nebo osmistranné
(hrob čís. 190/51; obr. 34/14). Jejich povrch je zpravidla plochý, někdy sedlovitě profi­
lovaný (hroby čís. 115/49, 263/51; obr. 34/18), jindy zdobený podélnými žlábky (hrob
Čís. 6/48; obr. 34/12), plastickými žebérky (hroby čís. 366/49, 190/50, 142/51; obr. 34/13)
stejně jako průvlečka z Boleradic,27 a vyráženými kolečky (hrob čís. 307/49; obr. 34/17),
která jsou na průvlečkách z hrobu čís. 313/49 soustředěná v rozích, takže na štítku vy­
nechávají nezdobenou plochu ve tvaru kříže (obr. 34(24, tab. 70(3).
Poněvadž jsou průvlečky průvodními nálezy přezek, byly by jim i také datovány,
nebýt skutečnosti, uvedené již dříve — že slovanské přezky podržují po celé IX . století
celkem stále stejný tvar, takže pro přesnější datování nemohou být pomůckou. Větší roz­
manitost tvarů i výzdoby průvleček by se naopak mohla snad časem stát oporou pro
datování přezek. Zatím se však při rozboru staroměstského m ateriálu takového pokusu
nemohu odvážit pro nedostatek přesného registrování výskytu různých forem průvleček
na jiných nalezištích. Ze stratigrafických pozorování „N a valách“ se jen zdá, že prů ­
vlečky, které vyznačuje zvláštní „hladký“ povrch a výzdoba plastickými žebérky, jsou
relativně mladší.
Vcelku bych přezky i průvlečky z polohy „N a valách“ přičetl IX . století, v jehož
rámci se dají přesněji datovat zatím jen podle příznačných průvodních nálezů v tom
kterém hrobovém celku. V hrobech nejmladších, t. j. z prvé poloviny X. věku, se již
téměř nevyskytovaly — zčásti snad proto, že tehdy milodarů v hrobech vůbec nápadně
ubývá.

•* Riegl, 1. c., tab. X V II1/3, 5 a j.

** Salin, Thierom am entik (1935), obr. 76.
M Niederle, Rukověť (1931), obr. 78.
M Červinka, Slované na Moravě (1928), tab. 11/17.
*• Ibid. obr. 44/11.
27 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. L V III/7.

195
 NÁKONČÍ

S přezkami a průvlečkami se v hrobech „N a valách“ našlo 61 nákončí řemenů.

Poněvadž tvoří s ostatními kovovými součástkami řemenů nálezový celek, lze je opět
roztříditi podle původu na cizí a domácí výrobky.
Cizího původu je především šest nákončí z hrobu čís. 266/49, z nichž čtyři mají
podobnou výzdobu jako ostruhy z tohoto hrobu: plátování ze zlaté folie, pokryté
hustým perlovcem, se střídá se stříbrnou tausií, která jednak lemuje ozdobné vložky,
oživující líc nákončí, jednak na nich tvoří kroužky s tečkou uprostřed (tab. 62/1 — 3, 63).
Podobný výzdobný prvek uvádí L. Lindenschmit na merovejském kopí,28 a vyskytuje
se i na sekyře z Kazmierze v Poznaňsku.29 Další dvě nákončí téhož širokého tvaru se
čtyřmi nýtky v týlu zdobí (stejně jako příslušné průvlečky) jednoduché nebo zdvojené
mřížkování se čtyřmi tečkami v jednotlivých polích. Tuto geometrickou tausovanou
o
výzdobu prohlašuje N. Aberg za příznačnou pro země střední Evropy.30 Nákončí
tvoří s dříve již popsanými ostruhami nálezový celek, jednotný jak výzdobou a prove­
dením, tak původem. Patří k výrobkům západoevropských dílen z poloviny IX . století,
který se k nám dostal buď obchodem nebo jako válečná kořist, za niž pokládá podobné
zboží L. Niederle.31
Stejně tak i dvě nákončí z hrobu čís. 224/51, téhož tvaru jako nákončí z hrobu
čís. 266/49 a tausovaná šachovnicovým vzorem, tvoří nálezový celek se stejně zdobenými
ostruhami {tab. 81/3 — 4, obr. 35/15), které jsme datovali asi k r. 850. Patrně téže prove­
nience je dále nákončí z hrobu čís. 126/49, které je po celém povrchu kryté stříbrným
plechem a na lícní straně tausované mřížováním z měděného drátu {tab. 60/12, obr.
35/10). Kolem hlavic jeho pěti nýtků jsou prstence z měděného filigránu. Analogii pro
výzdobu tohoto nákončí neznám, ale svým vzhledem se řadí k širokým nákončím jazy-
kovitého tvaru, která se ovšem vyskytují i na pohřebištích starších. To potvrzují stří­
brná i bronzová, tvarem zcela analogická nákončí ze V II. století, nalezená v hrobě
u Pfahlheimu ve W ůrttembergu. Jejich nýtky jsou rovněž obepjaté filigránními prstenci
a na lícní straně jsou zdobená pásem příčných rýh.32 Podle celkového inventáře hrobu
28 Lindenschmit, H andbuch I (1880), obr. 58.
29 Niederle, Život I I I (1921), obr. 84.
80 Aberg, Goten und Langobarden (1923), 135.
81 Niederle, 1. c., str. 297.
88 Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 30/36— 38.

Obr. 35. Nákončí řem enů z hrobů ,,N a valách“ . 1 hrob č. 115/49. 2 hrob č. 50/50. 3 hrob Č. 366/49. 4 hrob č. 6/48.
5 hrob č. 87/48. 6 hrob č. 224/51. 7 hrob č. 115/51. 8 hrob č. 287/49. 9 hrob č. 313/49. 10 hrob č. 126/49. 11—12 hrob
č. 223/51. 13—14 hrob č. 190/50. 15 hrob č. 224/51. 16 hrob č. 50/50. 17 hrob č. 77/48. 18 hrob č. 182/49. 19 hrob
č. 156/49. — Рис. 35. Наконечники поясов из могил „ Н а валах“ . 1 могила № 115/49. 2 могила № 50/50. 3 могила
№ 366/49. 4 могила № 6/48. 5 могила № 87/48. 6 могила № 224/51. 7 могила № 116/51. 8 могила 287/49. 9 могила
№ 313/49. 10 могила № 126/49. 11— 1 2 могила№ 223/51.13— 14м огила№ 190/50.15м огила№ 2 2 4 /5 1 .1 6 могила
№ 50/50. 17 могила № 77/48. 18 могила Ns 182/49. 19 могила № 156/49. — Abb. 35. Riem enzungen aus den G räbern
d er Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 115/49. 2 G rab Nr. 50/50. 3 G rab N r. 366/49. 4 G rab N r. 6/48. 5 G rab
N r. 87/48. 6 G rab 224/51. 7 G rab N r. 115/51. 8 G rab N r. 287/49. 9 G rab 313/49. 10 G rab N r. 126/49. 11—12 G rab
N r. 223/51. 13—14 G rab N r. 190/50.15 G rab N r. 224/51. 16 G rab Nr. 50/50. 17 G rab N r. 77/48. 18 G rab Nr. 182/49.
19 G rab N r. 156/49.

196
 і і і и і і І І ПІ і
РГи и и її ї ї ї ї ї ї
гі.і и ї ї пі ї ї ш ні т
І і . I I I I I 1:1 1:1 h l I I h
ї ї h l h l hl h l h l I eI h l I
I I h l hl h l h l Irl I I i l
і I I hl I II II I h l h l m
Ú hl hl hl I I h l I I h l I
к и I II I hl h l I I h l I
b ll ' I I I I 1:1 I I I I III l
197
 čís. 126/49, který patří ke starším pohřbům „N a valách“ , lze datovat toto staroměstské
nákončí do druhé poloviny IX . století.
Západní výroby jsou patrně i dvě měděná nákončí z hrobu čís. 190/50. Větší z nich,
které je duté, m á masivní litou lícní část, kterou zespod překrývá tenká bronzová des­
tička. O bě části jsou spjaté třemi nýtky, které také svíraly konec řemene. Svým tvarem
se tento kus řadí k západoevropským a severským nákončím.33 Zdobí jej vegetabilní
ornam ent, příznačný pro karolinské umění (tab. 72}8, obr. 35114). Blízká analogie vý­
zdoby je uplatněna na pásovém kování, jež se vyskytlo na pohřebišti z IX . a X. století
ve Švédsku.34 Toto datování plně vyhovuje i nálezu staroměstskému, který provází meč
Petersenova typu X, jejž jsme datovali do poslední čtvrtiny IX . nebo do počátku X. sto­
letí. Menší nákončí z téhož hrobu, konstruované podobným způsobem, ale opatřené pěti
nýty, je zatím na našich pohřebištích bez analogie: zdobí je dva nestejně široké pásy
obvodových klikatek, provedených vrubořezem, které lemují obraz sedícího ptáka (holu­
ba ? — tab. 72/9, obr. 35/13 ). Zoomorfní výzdoba připom íná jihovýchodní figurální motivy,
známé na př. s nákončí z Adony v Maďarsku.35 Výrobní provenience našeho kusu se
však nedá snadně stanovit, neboť se podobní ptáčci, reliéfně vytepaní, objevují i na
staroměstských gombících, jejichž výrobu v místních šperkařských dílnách nelze vyloučit.
Ostatní kovový inventář z hrobu čís. 190/50 poukazuje však spíše na severozápad Evropy,
stejně jako vrubořez, který je v té době téměř neznámý byzantskému umění,36 na němž
by staroměstské šperkařské dílny asi nejspíše závisely. Podle celkového obsahu tohoto
hrobu a též podle obdobné výzdoby na zmíněných gombících z konce IX . a počátku
X. století patří toto menší nákončí asi také do let okolo r. 900.
K importovanému zboží patří též zlaté nákončí z hrobu čís. 23/48, zdobené
emailovaným medailonem, jež tvoří s nožem, jehož pochva je zdobená stejně, nále­
zový celek, o jehož západní provenienci se již pojednalo (tab. 54}2a— b). Neobvyklý
tvar m á válečkovité bronzové nákončí z hrobu čís. 156/49, podélně proříznuté a
zdobené skupinkami příčných vývalků (tab. 59/2, obr. 35}19, 36), jež podle příslušné
záponky, jejímuž rozboru jsme se věnovali ve stati o přezkách, patří asi do prvé
čtvrtiny IX . století.
V hrobě čís. 96/AZ bylo nejhonosnější pásové nákončí, které L. Niederle původně
označil s jistou výhradou za čelenku,37 později jen za stříbrnou ozdobu.88 Jedná se však
určitě o nákončí řemene,39 které svým tvarem úplně odpovídá Širokým nákončím jazyko-
vitým (tab. 28). Lícní strana je bohatě zdobená hrubým stříbrným granulováním a fili-
gránem, který vytváří polokošíčky, zcela analogické košíčkům stříbrných náušnic z X.

33 Arbman, Schweden (1937), obr. 30, tab. 52/1.

31 Ibid. str. 149, tab. 47/12. Analogie pro rostlinný ornam ent jsou ovšem i na východě; srv. na př. starší zlaté
nákončí z K erče na K rym u. Fettich, Spáthunnische M etallkunst, A. H . X X X I (1951), tab. X L V I/5. Staroměstská
nákončí liší se však od východních především tím , že m ají v týlu velké nýty, které jsou n a východních kováních ne­
známé, ale naopak, jsou příznačné pro západní výrobky.
33 Hampel, A lterhiim er I I I (1905), tab. 284/11. Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 10/1, 11/1, 3.
36 Niederle, 1. c. str. 31.
3’ Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. O . 1 (1929), 31, obr. 16. Týž. Byzantské šperky (1930),
62, obr. 20.
33 Niederle, Rukověť (1931), obr. 128.
33 Bohm, Kronika (1941), 526, tab. 89/18— 19 a j.

198
století. Mezi nimi je rozmístěno 12 barevných kamenů,40 podle jiných sklíček,41 které
J . Poulík nazývá — patrně omylem — emailem.42 R ub nákončí kryje stříbrná folie
s protlačovaným vegetabilním ornamentem.
A. Zelnitius dovozuje, že výzdoba je řešena pro pohled na předmět, postavený na
rovnou stranu, nikoliv zavěšený zaoblenou stranou dolů, a proto jej pokládá, souhlasně
s původním názorem L. N iederla,43 za ozdobu pokrývky hlavy nebo za čelenku. K tom u
však třeba podotknout, že výzdoba všech nákončí řemenů je komponovaná podobným
způsobem (srv. na př. nákončí z hrobů čís. 23/48, 190/50, 223/51 a j.), stejně jako

Obr. 36. Rekonstrukce opasku z hrobu č. 156/49. — Рис. 36. Реконструкция пояса из могилы № 156/49. —
Abb. 36. Rekonstruktion des G ürtels aus dem G rabe N r. 156/49.

výzdoba medailonu, nalezeného v mohyle u Zelenek :45 figurální obraz na kameji

medailonu, stejně jako rozvržení zdobné plochy všech nákončí, se řeší pro pohled shora
toho, kdo ten či onen předm ět nosil zavěšený. U nákončí byla tedy s tohoto pohledu
základnou rovná strana.
Po podrobném rozboru výzdoby nákončí s hlediska uměleckého dospěl L. Niederle
k názoru, že je byzantskoorientální práce.46 Tím to konstatováním nezdá se mi však
otázka jeho provenience vyřešena. L. Niederle totiž správně uvádí, že práce výzdoby
nijak nevyniká ani komposicí ani jemností provedení a že ji vyrobil umělec menšího
řádu.47 Sám se domnívám, že byla zhotovena v prostředí do jisté míry ještě barbarském,
V některé dílně středoevropské, kde působily na pojetí výzdoby též vzory západní. К to­
muto předpokladu mne vede několik skutečností: pro staroměstské nákončí neznám
v byzantském okruhu analogii ani co do tvaru, ani co do výzdoby. Sama granulace
\

44 Zelnitius uvádí: 4 granáty, 2 rubíny, 3 topasy a 3 zelenokameny; Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1 (1930), 5;

srv. i Niederle-Zelnitius, 1. c. str. 31, pozn. 20. Červinka, V elehrad, V ěda a život 11— 12 (1941), 498. Skutil, Naše pravlast
(1946), obr. 20. Filip, Umělecké řemeslo (1941), 130, tab. X I/5. Podle d r T . K rutě nelze bezpečně rozhodnout, zda
se jed n á o kámen nebo o sklo, dokud nebudou provedeny výbrusy pro zjištění mikroskopické.
41 Böhm, 1. с., str. 526.
44 Poulík, Jižní M orava (1950), 108.
44 Niederle-Zelnitius, 1. c. str. 31.
44 фіяйімг, Poznatky, S. V. 13 (1942), 24.
44 Schránil, Několik příspěvků, О. P. IV (1925), 173, tab. V I/2. Týž, Die Vorgeschichte (1928), tab. L X X I/2.
44 Niederle, Byzantské šperky (1930), 62.
47 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ü . 1 (1929), 31.

199
a filigrán není již v prvé Čtvrtině X. století, z níž toto nákončí asi pochází, charakteris­
tickým znakem výhradně černomořských dílen, neboť v oné době byla obojí technika
již dlouho běžná téměř v celé Evropě. Filigránní výzdoba tohoto kusu sice značně při­
pomíná košíčky stříbrných náušnic orientálního charakteru; jinak se však staroměstský
nález značně podobá jak tvarem, tak granulační a filigránní výzdobou nákončí z X. sto­
letí, nalezenému v Norsku, které zdobí zvěrný ornam ent.48 Jeho lícní strana, přeplněná
kameny (skly?), se blíží ozdobě relikviáře z karolinské doby z Enger ve Westfálsku.49
U platnění rostlinného ornam entu (třebas jiných motivů) na rubu nákončí je zase pří­
značné pro dílny severské.50 Typ vegetabilního ornam entu s puncovaným pozadím na
staroměstském kusu ukazuje však spíše na východ. Poněvadž se rostlinný motiv na punco-
vaném pozadí opakuje na gombících z pohřebiště „N a valách“ , které přičítám některé
středoevropské dílně, závislé na Byzanci a pracující snad přím o na území Starého Města,
bude nutné řešit otázku provenience všech šperků takto zdobených — včetně nákončí —
za pomoci historiků umění.
Závěrem k tomu bych jen upozornil na zprávu J . Eisnera, že G. László vidí
ve staroměstském nákončí východnější projev zlatého nákončí normanského rázu
z Cháteauroux. Jeho líc je prý pracována v duchu jihoněmeckého klenotnictví,
kdežto rub odpovídá ornamentem i technikou okruhu destiček na tašku u šavle,51
které se hojně vyskytují v Maďarsku.52 T o souhlasí s mým shora uvedeným názo­
rem, že staroměstské nákončí nese znaky jak západní, tak i východní uměleckoprů­
myslové tvorby.
Normanského původu je patrně měděné, na líci zlacené nákončí z hrobu čís. 223/51,
které je opatřené čtyřmi nýtky a zdobené zvířecím ornamentem (tab. 80/3, obr. 35/12),
provedeným klínovým řezem (Keilschnitt),53 který se od dob římskoprovinciálních roz­
šířil po celé západní a severní Evropě. Pojetí výzdoby nepochybně odpovídá nordickému
zvířecímu ornam entu stylu I I I ,54 ačkoliv připom íná tvarem hlaviček i pozdní tvary
stylu I I 55. B. Salin datuje počátek zvířecího ornam entu stylu I I I v severní Evropě, kam
se staroměstský nález hlásí, do pozdějších let V III. století.56 Výskyt nákončí ve Starém
Městě je ovšem třeba přičísti až IX . století, nejpravděpodobněji již jeho prvé polovině.
Této době odpovídá i nález meče Petersenova typu H z téhož hrobu, jím ž jsme se za­
bývali již dříve. Tento hrob obsahoval ještě dvě párová malá, na líci zlacená nákončí,
opatřená třemi nýtky a zdobená motivem ve tvaru X, provedeným klínovým řezem {tab.
8014, obr. 35/11). Málo výrazný relief je nesporným znakem mladší výroby, která se
nápadně liší od ostré profilace „řezu“, příznačné pro pozdní provinciální dílny.57 Kom­
posice ornam entu sice značně upom íná na nákončí, pocházející z keszthelyských nálezů

48 Jenny, Die K unst (1940), obr. 128.

48 Ibid., obr. 108.
88 Arbman, Schweden (1937), tab. 4 5 /la— lb , 5 0 /la—2b.
81 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot. 21.
88 Hampel, A lterthiim er I (1905), 700— 716 s obr.
88 Riegl, Kunstindustrie (1927), 291.
84 Salin, Thierom am entik (1935), 271 a d.
88 Ibid., obr. 588, 591 a j.
84 Ibid., str. 357.
87 Ibid., obr. 300. Riegl, 1. c., tab. X X /1—3. Kossinna, Germanische K u ltu r (1939), obr. 92 a j.

200
v Maďarsku,58 ale jeho analogie na kování slovanské pochvy nože v Pomořansku58 mluví
pro severoevropskou provenienci staroměstského nálezu.
Ke staroměstským nálezům keszthelyského stylu patří bronzové masivní nákončí
z hrobu čís. 307/AZ, jež lze datovat asi k r. 800, nejpozději do prvé čtvrtiny IX . století,
neboť je zdobené nevýrazným prolamovaným ornamentem, příznačným již pro pozdní
podunajské výrobky (tab. 34 /7). K nálezům tohoto druhu patří i malé bronzové nákončí
štítkovitého tvaru z hrobu čís. 50/50, které je v týlu ovinuté proužkem bronzového plechu
a opatřené dvěma nýtky (tab. 73/22, obr. 35/16). J . Hampel sice nezná podobná nákončí
z Maďarska, ale na jeho keszthelyský původ se dá soudit podle bronzového kování pásu
z téhož nálezového celku, které nepochybně patří k inventáři nejmladších avarských
hrobů.
Nejistého původu je však, jak se aspoň domnívám, druhé nákončí z hrobu čís. 50/50.
Tento kus totiž zdobí šikmo k sobě skloněné rýhy (obr. 35/2), takže se tvarem i výzdo­
bou podobá okutí přezky, nalezené na pobřeží Černého moře.60 V hrobě čís. 77/48 bylo
zase nákončí s dlouze protaženým hrotem, v týlu opatřené třemi nýtky, jejichž hlavičky
jsou zdobené kroužky z měděného filigránu (obr. 35/17). Svým tvarem značně připomíná
vikinská pásová nákončí, která se v honosnějším provedení vyskytla i v hrobě kolínském.61
Nejasná je rovněž provenience nákončí z hrobu čís. 21/AZ, jež provázejí přezky a prů-
vlečky, zdobené na vnějších rozích polokulovitými výstupky (tab. 25/3 — 4), o nichž byla
již shora zmínka.
Všechna ostatní staroměstská nákončí, zhotovená ze železa, jsou nejspíše prací do­
mácích řemeslníků. Zcela ojedinělé je krátké válečkovité nákončí z hrobu čís. 182/49
(obr. 35/18), které svým tvarem upom íná na bronzové nákončí z hrobu čís. 156/49.
K železným přezkám s obdélníkovitými rámečky patří široká jazykovitá nákončí, jaká
se vyskytla též v hrobě čís. 313/49 (obr. 35/9, tab. 70/2 — 4) u ostruh s průvlečkami, ale
bez přezek. Nákončí z hrobu čís. 287/49 je opatřené třemi nýtky (obr. 35/8, tab. 65/11)
tak jako nákončí z hrobu čís. 116/51, které m á však kolem hlavic nýtků prstýnky z mědě­
ného filigránu (obr. 35/7). Nákončí z hrobu čís. 313/49 je na líci zdobené vyráženými ko­
lečky (stejně jako příslušné průvlečky), vyplňujícími jeho rohy, takže vynechávají nezdo­
benou plochu ve tvaru kříže (obr. 35/9, tab. 70/2 — 4). Svou výzdobou připom íná tento
kus líc relikviáře ze Szentes-Nagyhegy v Maďarsku.62 Poněvadž analogická široká jazy­
kovitá nákončí jsou běžná v Norsku,63 ve Švédsku,64 v Belgii,65ve W úrttem bergu,66 v M a­
ďarsku67 a j.68, byl tento tvar nákončí patrně rozšířen v celé Evropě.
K malým přezkám oválného tvaru patřívají nákončí buďto podobných menších

*’ Hampel, 1. c., obr. 1671.

*• Knorr, Messerscheidenbeschläge, M annus 30 (1938), tab. 5/2.
,0 Niederle, Život I (1911), tab. X X V /10.
“ Böhm, Kronika (1941), 526, tab. 92/10— 11. Filip, Pravěké Československo (1948), obr. 102/2— 3, a j.
« Csallány, Szentes-Nagyhegy, A. É. I I I (1941), tab. X X X IV /1.
,a Jenny, Die K unst (1940), obr. 128.
•* Arbman, 1. c., tab. 52.
•« Ibid., obr. 30/3.
M Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 30/36— 38.
•7 Hampel, 1. c., obr. 2220, 2353 a j.
•• Miske, V elem St. Vid (1908), tab. X L V III/1.

201 .
tvarů se dvěma nýtky (hrob čís. 115/49; obr. 3 5 jl) nebo nákončí spíše obdélníkovitá,
zdobená podélnými (hroby čís. 6/48, 224/51; obr. 35/4, 6 ) nebo příčnými žlábky (hrob
čís. 87/48; obr. 55/5), jindy obvodovými a středem vedenými plastickými žebérky (hroby
čís. 366/49, 190/50; obr. 35/3), jaká jsou i na nákončí z mohyl u Luhačovic.89
Staroměstská nákončí domácí výroby je třeba datovat, stejně jako příslušné prů-
vlečky a přezky, do IX . století, přesněji pak jen podle jednotlivých hrobových celků, neboť
sama o sobě neposkytují ani tvarem ani výzdobou spolehlivou oporu pro bližší časové
zařazení. Objev poměrně velkého počtu nákončí řem enů v hrobech „N a valách“ zbavuje
platnosti konstatování I. L. Červinky, že v moravských hrobech nenalézáme kovová
nákončí, jež se tak hojně nosila jak u Avarů, tak i u G erm ánů.70 Naopak je patrné, že
Slované, stejně jako jiné evropské národy té doby, nákončí řem enů znali a také je nosili.
Poněvadž však byla převážně ze železa, byla rzí v hrobech tak poškozena, že se asi
z jejich zbytků nedalo mnohdy rozpoznati, o jaký předm ět vůbec jde.

PÁSOVÁ KOVÁNÍ

V hrobě čís. 291/AZ se vyskytla bronzová vrtulovitá závlačka koženého závěsu

k pochvě nože,71 která je dosud upevněná na zbytcích řemene (tab. 34/13). Závlačka, na
okrajích lemovaná lištou, je příčně vroubkovaná a uprostřed opatřená polokulovitým
zlaceným butonem, lemovaným filigránem. V avarských hrobech v Maďarsku se po­
dobné vrtulovité závlačky vyskytují velmi hojně v nej rozmanitějším provedení. Staro­
městské se nejvíce podobají závlačky z Ordas, ze Szegedu a z Rególy.72
V uvedeném hrobě byla dále dvě bronzová pásová kování čtvercovitého tvaru, která
mají uprostřed obdélníkovitý otvor, a v rozích nýty s polokulovitými hlavicemi, v nichž
ulpěly zbytky kůže (tab. 34/11 — 12). Na spodní straně jsou opatřená průvlečkou, skobo-
vitě formovanou z proužku bronzového plechu. Kování byla publikována jako přezky
bez trnu,73 ale pásová kování k vrtulovitým závlačkám, stejně jako rozličné pásové ozdoby
z bronzového plechu, časté v avarských hrobech v Maďarsku,74 zejména v Keszthely,75
poskytují ke staroměstským analogie. Zdá se, že kování ze Starého Města, která patří
k pozdním formám keszthelyského stylu, náležejí asi k r. 800, nejpozději do prvé čtvrtiny
IX . století. Podobně datuje keszthelyské nálezy ze Starého Města i J . Poulík, který je
klade do období po zániku avarského panství v Karpatské kotlině.76
V hrobě čís. 50/50 bylo podobné bronzové kování pásu, jehož okraje jsou lehce
prohnuté dovnitř. V rozích m á nýty s polokulovitými hlavicemi; ze spodní strany se

44 červinka, Slované na M oravě (1928), tab. 11/13.

70 Ibid., str. 219.
71 László, Etnografia, A. É. I I I —I I (1941), 179, 194, tab. X L V I/2.
74 Hampel, A lterthum er I I I (1905), tab. 79/7, 95/1, 164/7, I I (1905), 785.
73 Zelnitius, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 51—53. Týž, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 24.
Poulík, Avaři, Slav. Ant. I (1948), 333, obr. 1/12— 13.
74 Hampel, A lterthum er I (1905), 443—448.
74 Ibid., tab. 446/1349.
74 Poulík, 1. c., str. 342.

202
 uchovaly okolo jejich trnů zbytky řemene. Kování lemuje na okraji a okolo obdélníko-
vitého výřezu řada drobného perlovce a uprostřed délky každé ze čtyř stran je vytepaná
vypuklina. Na spodní straně je pod středem výřezu dvěma nýtky upevněná průvlečka,
skobovitě formovaná z úzkého proužku bronzového plechu (tab. 73/21a— b). Jednodušší
analogie ke staroměstskému kování, které nepochybně patří prvé polovině IX . století,
jsou mezi nálezy z pohřebiště v Abony.77
V hrobě čís. 56/48 bylo drobné pásové kování srdcovitého tvaru, vystřižené z želez­
ného plechu a opatřené dvěma nýtky. V hrobě čís. 295/AZ byla dvě bronzová pásová
kování ve tvaru prolamovaného trojlístku. Nálezy z obou hrobů
se hlásí celkovým svým vzhledem do Podunají, k památkám
z oblasti avarské (tab. 35/2 —3).
V hrobech čís. 24/48 a 129/49 byly zbytky dvou úplně po­
dobných stříbrných pásových plaket čtvercového tvaru o rozmě­
rech 3.5 x 3.5 cm. Poněvadž uvedené hroby byly blízko sebe, a
jak jeden, tak druhý obsahoval jen tyto fragmenty v druhotném
uložení, nelze vyloučiti, že všechny zlomky patří k sobě jako líc a
Obr. 37. Pásová plaketa
rub, stejně jak je tom u u stříbrné plakety z mohyly u Zelenek.78 z hrobu č. 24/48. — Рис.
Na lícní zlacené (?) straně je obraz ptáka, asi páva nebo kohou­ 37. Пластинка от пояса
из могилы № 24/48. —
ta,79 který vyniká v hladkém reliefu na pozadí, hustě puncovaném Abb. 37. G ürtelplakette
vbíjenými důlky (tab. 55/13, obr. 37). Destičky plakety, z nichž aus dem G rabe Nr.
jedna m á přehnuté okraje, jsou nešetrně probité otvory bez ohle­
du na výzdobu. Svým provedením upom íná tento kus na plaketu z mohyly u Zelenek
a obraz ptáka se do jisté míry podobá obrazu kohouta na olifantu z Jasz-Berény
v Maďarsku.80 Nelze pochybovat o tom, že plaketa svým námětem i provedením uka­
zuje na východ — do Cernomoří nebo snad až do Persie, avšak nemohu ani docela
vyloučiti její původ z některé dílny středoevropské, kde se mohly vyrábět i zlacené
gombíky, tak hojné v hrobech „N a valách“, na nichž jsou palmety na zcela analogicky
puncovaném pozadí. Podle celkového charakteru stejně jako podle hrobových celků,
v nichž byly zlomky plakety nalezeny, lze ji datovat asi do počátku X. století.

KNOFLÍKY

V hrobech „N a valách“ bylo nalezeno celkem 178 rozličných knoflíků, z nichž ně­
které sloužily i k ozdobě vlasů a jako závěsky náhrdelníků. Podle m ateriálu se dělí na
skleněné a kovové.
" Hampel, Alterthumer I I I (1905), tab. 467/4— 6b.
78 Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 173, tab. V I/1— la . Týž, Die Vorgeschichte (1928), tab.
L X X I/1— la.
’* Původně jsem uváděl „holuba“ ; Hrubý, Velkomoravské pohřebiště, Z dávných věků I I (1949), 85.
*°Hampel, A lterthumer I I (1905), 891, obr. 4, 5. I I I (1905), tab. 534—535. Vzory pro puncované pozadí vý-
zdobné plochy plakety a řady gombíků ze staroměstského pohřebiště, stejně jak o obraz páva — kohouta n a plaketě
a n a gombíku z hrobu čís. 251/49, a konečně snad i palmetové motivy na puncovaném pozadí gombíků, bude třeba
patrn ě hledat až v Persii, třebaže jsou provedené odlišnou technikou. K t. srv. Eisner, D. Nová Ves (1952), 315, pozn.
59, 316, 324, s uvedením další literatury.

203
 I. K n o f l í k y s k l e n ě n é
1. Skleněným knoflíkům, jichž bylo v poloze „N a valách“ 19, nebyla dosud věno­
vána náležitá pozornost. Ve 14 hrobech se vyskytlo celkem 17 knoflíků kuličkovitého,
poněkud zploštělého tvaru o 0 1.2— 1.5 cm, z průhledného nebo aspoň průsvitného skla
světlezelené (hroby čís. 86/50, 175/50, 176/51 a j . ; tab. 74j4, 71j7, 73J19), tmavozelené
(hroby čís. 56/48, 99/AZ; tab. 26j4 —5, 5 5 jl4 — 15), světlemodré (hroby čís. 45/AZ,
35/St) nebo tmavomodré barvy (hroby čís. 77/50, 147/51, 45/AZ; tab. 72j 17).61 Knoflík
ze světlezeleného skla z hrobu čís. 24/48 zdobí tři dvojice tmavomodrých ok, tmavomodrý
!knoflík z hrobu čís. 76/50 m á větší tmavomodré oko světle lemované (tab. 7 2 jl6 ) a ve
skle knoflíku z hrobu čís. 56/48 jsou nepravidelné šmouhy červené barvy. Knoflíky mají
železná ouška, zatavená asi z poloviny do skla. Výjimkou jsou jen knoflíky z hrobu čís.
56/48, které mají bronzová ouška, jejichž zatavené konce vyčnívají na protilehlé straně
až na povrch.
Skleněné knoflíky jsou na moravských pohřebištích celkem vzácné; vyskytly se na
př. na Velehradě, v Brankovicích,82 v Blučině,83 v Dolních Věstonicích84 a v Pěnčíně.85
L. Niederle uvádí, že slovanské kovové knoflíky zastupovaly někdy skleněné korálky,
přišité k límci,86 a jm enuje jen zcela ojedinělé skleněné knoflíky i z Ruska.87 Okolnost, že
jich zatím bylo nejvíce nalezeno ve Starém Městě a vůbec na pohřebištích moravských,
vede mne k názoru, že skleněné knoflíky jsou příznačné pro slovanské hroby říše velko­
moravské.
Poněvadž hroby se skleněnými knoflíky patří ke střednímu nálezovému horizontu
pohřebiště „N a valách“ , lze tento nález datovati do poslední třetiny IX . století, jak
ukazuje i jeho doprovodný m ateriál z jednotlivých hrobů. Skleněné knoflíky zasahují
však i do počátku X. věku, jak dotvrzuje hrob čís. 77/50, v jehož zásypu byly zbytky
stavebního m ateriálu z rozbořeného hřbitovního kostela.
V hrobě čís. 297/49 byly dva knoflíky o 0 1.8 cm, které se od ostatních výrazně
odlišují. Jsou z opakního bílého skla a jejich povrch zdobí nepravidelně rozložené tmavo­
modré skvrny. Jejich ouška jsou z bronzového drátu (tab. 65/1 — 2). Pro tyto knoflíky
neznám nikde analogii a p atří k nejkrásnějším vůbec. Pokládám je za importované
užitkové šperky, aniž bych měl zatím oporu pro stanovení jejich výrobní provenience.

81 Bokm, K ronika (1941), 527.

88 Skutil, Výkopy 1937— 1945, Čas. Mor. Mus. X X X III (1947), tab. I. #/rabW , Výzkum na V elehradě, S. V. 5
(1934), 22.
88 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X X X IX /23.
81 Poulik, Jižn í M orava (1950), obr. 129/ch, i, 137/i, j,
85 Uloženo v Mor. museu v Brně.
88 Niederle, Život I (1911), 678.
87 Niederle, Rukověť (1931), 172.

Obr. 38. Výzdoba gombíků z hrobů „N a valách“ . 1 hrob ě. 5/48. 2 hrob č. 25/48. 3 hrob č. 251/49. 4 hrob č. 289/49.
5 hrob č. 261/49. 6 hrob č. 178/50. — Рис. 38. Орнаментация „гомбиков“ из могил „ Н а валах“ . 1 могила№ 5/48.
2 могила № 25/48. 3 могила № 251/49. 4 могила № 289/49. 5 могила № 261/49. в могила № 178/50. — Abb. 38.
V erzierung von Knöpfen aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 5/48. 2 G rab N r. 25/48.
3 G rab N r. 251/49. 4 G rab N r. 289/49. 5 G rab Nr. 261/49. в G rab N r. 178/50.

204
Obr. 38.

205
 II. K n o f l í k y kovové
M nohem pestřejší obraz poskytují knoflíky kovové, které se vzájemně liší nejen veli­
kostí, ale i tvarem, provedením a výzdobou. Výzkum pohřebiště nedává však spolehlivou
odpověď na otázku po jejich výrobní provenienci. Poněvadž velikost knoflíků souvisí
zpravidla s jejich funkcí, a protože druh kovu, z něhož jsou zhotovené, určuje zase jejich
hodnotu, rozděluji kovové knoflíky podle nejvýraznějšího rozlišovacího znaku — vý­
zdoby — do devíti skupin.
1. Nejpozoruhodnější skupinu knoflíků označuji pro jejich zásadní odlišení od jiných
druhů termínem gombíky, který se již běžně vžívá právě pro tento druh. Nálezy 47 gom-
bíků z pohřebiště }iNa valách“ dovolují roztřídit je s několika hledisk. Jsou zhotovené
z měděného plechu (nikoliv z bronzového, jak se často uvádí), a jsou zpravidla pozla­
cené (hroby čís. 134/49, 282/49, 35/50 a j . ; tab. 73/13 — 14, 60/6 — 7). Jindy jsou z plechu
stříbrného (hroby čís. 5/48, 261/49, 298/49 a j.; tab. 53/9— 10, 66/13— 14, 67/14— 15),
který bývá také někdy pozlacen (hroby čís. 33/48, 251/49; tab. 61/3). Na staroměstských
Špitálkách se vyskytly také gombíky zlaté.88 Technikou výroby gombíků se zabýval již
J . Schránil:89 jsou složené ze dvou dutých polokoulí, které se při spájení patrně vyplnily
pryskyřicí nebo voskem, jenž se po dohotovení kusu odstranil, kdežto u malých plecho­
vých knoflíků se ponechal uvnitř, kde se často udržel až podnes. U některých gombíků
byly pro odtok výplně zvláštní dírky, umístěné zpravidla blízko závěsného ouška (hroby
čís. 5/48, 251/49, 80/50 a j . ; tab. 61/1 — 2). Ouška tvořívá ohnutý drátek, jehož konce
jsou zasunuté do závěsného otvoru gombíků (hroby čís. 298/49, 133/51 a j.) , ale zpra­
vidla je uzavřený kroužek držen očkem, které vystupuje ze závěsného otvoru nad poyrch
gombíků. Pevnější držení očka kroužku zajišťovala často podložná kruhová destička
(hroby čís. 5/48, 134/49, 261/49 a j.; tab. 53/9— 10, 60/6— 7).
Celý povrch gombíků zdobí rozličné tepané ornamenty, složené většinou z motivů
rostlinných, jen ojediněle zvířecích nebo geometrických. Poněvadž si rozbor ornam entu
zasluhuje speciální odborné zpracování, zmíním se pouze o tom, že jej nejčastěji tvoří
palmety a rozličné jejich deriváty, které vyplňují zdobné pole jako srdcovitý meandr
(hroby čís. 5/48, 251/49, 35/50 a j.; tab. 53/9— 10, 73/13— 14, obr. 38/1, 39/5). Jin d y se
tyto protilehle řazené srdcovité útvary, oživené vějířem listů, skládají z rozvilin k sobě
skloněných lupenů (hrob čís. 5/48; obr. 38/1), pro něž nalézáme jisté analogie v orientální
a jihoevropské ornamentice.90 Někdy rozdělují arkády povrch gombíků v několik vý-
zdobných ploch, které vyplňují rovněž listy palmet (hroby čís. 33/48, 134/49, 298/49 a j . ;
obr. 40/1 — 2, 38/4), leckdy stylisované do geometrických tvarů (hrob čís. 261/49; tab.

88 Poulik, Jižn í M orava (1950), obr. 62/c.

88 Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 166, 180— 183.
80 Montelius, K ulturperioden (1903), 92, 95—97 a j.

Obr. 39. Výzdoba gombíků z hrobů „N a valách“ . 1 hrob č. 251/49. 2 hrob ě. 282/49. 3 hrob č. 282/49. 4 hrob č. 80/50.
5 hrob č. 35/50. 6 hrob č. 251/49. — Рис. 39. Орнаментация „гомбиков“ из могил „ Н а валах“ . 1 могила
№ 251/49. 2 могила № 282/49. 3 могила № 282/49. 4 могила № 80/50. 5 могила № 35/50. в могила № 251/49. —
Abb. 39. Verzierung von Knöpfen aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab Nr. 251/49. 2 G rab
N r. 282/49. 3 G rab N r. 282/49. 4 G rab N r. 80/50. 5 G rab N r. 35/50. в G rab N r. 251/49.

206
Obr. 39.

207
82/14 — 15, obr. 40/4). Vzácněji se vyskytují kruhová výzdobná pole, uzavřená pletencem
a vyplněná obrazem ptáka (hroby čís. 129/49, 251/49 a j.; tab. 61/3, obr. 39/1, 3) nebo
růžicí (hrob čís. 282/49; obr. 39/2). Reliéfní provedení ornamentu, zvlášť vysoké na gom-
bíku z hrobu čís. 133/51 (obr. 40/3), ještě se zdůrazňuje zdrsnatěním pozadí, docíleným
hustým puncováním, které je někdy provedeno vbíjenými kroužky (hroby čís. 251/49,
261/49; obr. 40/4).
Analogické palmety, rozložené v srdcovitém m eandru nebo mezi arkádami, jsou
též na gombících ze Zalova v Cechách, stylisované palmety na zlacených gombících ze
Slížan,91 pletence zase na gombíku z Rousovic u Mělníka, gombík s obrazem ptáka se
vyskytl v hrobě u Zákolan, gombíky s růžicemi pocházejí z Budče92 a z Předmostí u Pře­
rova.93
Podle velikosti má asi 20% kusů z polohy „N a valách“ prům ěr 1.4—2.0 cm, 50%
průměr 2.1—3.0 cm a 30% prům ěr 3.1—3.8 cm.
Ke kulovitým gombíkům je třeba přiřadit i velké třináctistěnné knoflíky o 0 1.8 cm,
vytepané z pozlaceného měděného plechu a zdobené na jednotlivých ploškách vegeta­
bilními motivy. Pocházejí z hrobu čís. 292/49 (tab. 65/18, obr. 40/5), v jehož zásypu se
vyskytla malta, která je důkazem, že tyto gombíky patří k pozdním užitkovým šperkům
z velkomoravské doby.
J . Schránil dospěl rozborem českých gombíků k názoru, že se nosily od konce X. po
celé X I. století.94 Podobné gombíky z pohřebiště v Puszta Szilas, na němž byly nalezeny
i dirhemy z X. století, datuje J . Hampel rovněž do X I. věku.95 Gombíky téhož druhu
z Heveše v Maďarsku klade V. Pataki do druhé poloviny X. století.96 L. Niederle uvádí,
že se takové gombíky, zdobené rostlinným i zvířecím ornamentem, objevují v českých
a moravských hrobech od IX . a X. století.97 J . Eisner datuje nejmladší z našich velkých
ozdobných gombíků od konce X. do konce X I. věku.98 Do téže doby řadí i J . Korošec
gombíky z ptujského pohřebiště v Jugoslávii.99 Pohřebiště z M atzhausen v Bavorsku, kde
byl nalezen gombík téhož typu, klade K. Dinklage do IX . a X. století.100 Podle J. Poulíká
patří gombíky z moravských kostrových hrobů vesměs do konce IX . a do první poloviny

91 Uloženo v Mor. museu v Brně.

99 Schránil, 1. c., tab. IX —X II. Týž, Die Vorgeschichte (1928), obr. 30— 31. Niederle, Byzantské šperky (1930),
obr. 14. Týž, Rukověí (1931), obr. 76. Neústupný, Pravěké umění, str. 70, 74-—75. Filip, Umělecké řemesloi (1941),
obr. 22.
99 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/37.
91 Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 183. Týž, Die Vorgeschichte (1928), 304.
96 Hampel, A lterthům er I I (1905), 666.
99 Pataki, F. Archeologica I— I I (1939), 208.
91 Niederle, Rukověť (1931), 172.
98 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot., str. 5,
99 Korošec, Ptuj (1950), 95—97, obr. 21, 110.
100 Dinklage, Volkskultur (1943), 12.

Obr. 40. Výzdoba gombíků z hrobů „N a valách“ . 1 hrob ě. 33/48. 2 hrob ě. 134/49. 3 hrob ě. 133/51. 4 hrob č.
261/49. 5 hrob ě. 292/49. в hrob ě. 317/49. — Рис. 40. Орнаментация „гомбиков“ из могил „ Н а валах“ . 1 могила
№ 33/48. 2 могила № 134/49. 3 могила № 133/51. 4 могила № 261/49. 5 могила № 292/49. в могила № 317/49.
— Abb. 40. Verzierung von Knöpfen aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . 1 G rab N r. 33/48. 2 G rab
Nr. 134/49. 3 G rab Nr. 133/51. 4 G rab N r. 261/49. 5 G rab Nr. 292/49. в G rab N r. 317/49.

208
 Obr. 40.

14 Staré Město 209

X. století.101 J . Cibulka se po rozboru ornam entu na gombíku ze staroměstského hrobu
čís. 134/49 domnívá, že některé z nich se mohly dostat na M oravu již v prvé polovině
IX . století.10*
Sám se přikláním k datování J . Poulíka, které potvrdila řada nových nálezů z po­
hřebiště „N a valách“ , a to vesměs z hrobů již mladších. Nelze přehlédnouti, že většina
staroměstských gombíků pochází z hrobů, soustředěných kolem základů kostela, v jejichž
zásypu se často objevovaly zlomky malty, nasvědčující již rozboření nebo alespoň chá­
trání hřbitovní svatyně (hroby čís. 251/49, 261/49, 298/49, 323/49,338/49,35/50,178/50).
Mimoto byly gombíky provázeny nálezy stříbrných náušnic se čtyřmi bubínky (hroby
čís. 251/49, 178/49), stříbrnými a zlatými náušnicemi s hrozníčky (hroby čís. 298/49,
323/49) a stříbrnými náušnicemi s košíčky (hroby čís. 317/49, 323/49). I v hrobech,
v nichž nebyla malta, byla podobná situace, neboť gombíky provázely vždy náušnice
s bubínky (hroby čís. 5/48, 15/48, 33/48, 52/48) nebo s hrozníčky (hroby čís. 24/48,52/48,
129/49, 229/49). Žádný z těchto průvodních nálezů nepochází, podle dosavadního stavu
badání, z prvé poloviny IX . století, ale teprve z jeho druhé poloviny a z počátku století
X. Souhlasím sice s názorem J . Cibulky, že je menší velikost gombíků známkou jejich
většího stáří,103 neboť malé gombíky nepochybně stojí na počátku vývojové řady větších
tvarů, ale dosud jsem nenašel přesvědčivý archeologický důkaz, který by umožnil dato­
vat je před r. 850. Pozdní výskyt gombíků v moravských hrobech dokládá i jejich výskyt
na pohřebišti z Předmostí u Přerova, které nepochybně pochází až z doby po zániku Velké
Moravy, t. j. z X. a X I. století, jak nasvědčují tamní nálezy esovitých záušnic a denárů.104
Zbývá ještě otázka výrobní provenience těchto gombíků. J. Schránil klade jejich
vznik do okruhu kultury byzantské105 stejně jako L. Niederle, který v nich vidí skoro
vesměs byzantskou práci.106 H. Preidel hledá jejich původ na západě,107 kdežto J . Eisner
nevylučuje možnost, že se hotovily přímo v našich domácích dílnách.108 Jeho názor v pod­
statě sdílí i J . Poulík, který se domnívá, že některé gombíky jsou byzantského původu,
ale jiné se už napodobovaly v domácím prostředí.109
Přehlédneme-li území, na němž se tyto ozdobné gombíky vyskytují, dospějeme
k podobnému závěru. Shledáme totiž, že dosud největší jejich počet je známý z Moravy,
pak z Cech, z území při středním Dunaji a že se jen ojediněle vyskytly v Bavorsku a
v Jugoslávii, kde je J . Korošec označuje za dílo domácích řemeslníků.110 Rostlinná
ornamentika, zejména palmety, a pak zvířecí motivy, dokonale komponované pro
povrch koule, ukazují na dílny černomořské, ale okolnost, že právě z oné oblasti nejsou
známé analogie pro naše nálezy, vzbuzuje nedůvěru k theorii o jejich byzantském
původu. Sama reliéfní výzdoba gombíků, která je sice honosná, ale nikoliv provedená

101 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 56

102 Cibulka, Kostely (1950), 15.
103 Ibid. str. 14.
104 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/3 0 , 35, 37.
105 Schránil, 1. c., str. 182
103 Niederle, 1. c., str. 172.
107 Preidel, H andel und Verkehr, Südostforsch. 5 (1940), 496, tab. III/5 .
133 Eisner, 1. c., str. 16.
103 Poulík, 1. c., str. 56.
110 Koroíec, 1. c., str. 97.

210
s jemností, jaká by se dala očekávat od umělců byzantských, poukazuje na to, že jsou prací
šperkařů z dílen, vzniklých v prostředí více barbarském, mimo vlastní okruh byzantský,
avšak nezávislých také na sféře umění karolinského. Proto se dá vskutku uvažovat
o moravských gombících jako o výrobku některé středoevropské šperkařské dílny, pracu­
jící snad na území Velké Moravy, možná dokonce přímo ve Starém Městě.
2. Knoflíky kuličkovitého tvaru o 0 1,2 cm, zdobené tepanými spirálami, jsou ze
stříbrného (hroby čís. 317/49, 122/51; obr. 40j 6, tab. 69/15 — 16) nebo měděného (hrob
čís. 193/51), ale vždy slabě zlaceného plechu. Drátek závěsných oušek bývá u kořene
přetočen. Poněvadž výzdobný motiv dvou párů závitnic upomíná na tentýž motiv,
provedený drátkovým filigránem na zlatých korálcích z Gotlandu,111 nelze vyloučit
zásah severské ornamentiky i na staroměstských knoflících.
Je pozoruhodné, že ve dvou hrobech ze tří, v nichž se tyto knoflíky vyskytly, leželi
nebožtíci v sarkofázích z kmene stromů, jak bývá běžné na severu Evropy. Podle prů ­
vodního m ateriálu z těchto hrobů — vědérka, srpu, prstenů a jiných příznačných milo­
darů středního horizontu pohřbů „N a valách“ , lze tyto knoflíky datovat do druhé
poloviny IX . století. Zásyp hrobu čís. 317/49 obsahoval však maltu, která pochází z roz­
bořeného hřbitovního kostela, a je tedy důkazem, že se knoflíky s tepanými spirálami
udržely na staroměstském pohřebišti až do počátku století X.
3. Knoflíky dvojkonického tvaru o 0 1,3 cm jsou ze stříbrného, někdy lehce zlace­
ného plechu. Jsou zdobené čtyřmi řadam i perlovce, provázeného vtlačovanými že-
bérky, která rozdělují horní i dolní polovinu na čtyři (hroby čís. 119/49, 126/49; tab.
58/8 —9, 60/8 —9) nebo na šest trojúhelníkovitých polí (hrob čís. 119/49). U kořene
závěsných oušek je kroužek z filigránního drátu. Dosavadní malý počet hrobů s těmito
knoflíky neposkytuje zatím spolehlivou oporu pro jejich datování. Ale snad nechybíme,
položíme-Ji je všeobecně do konce IX . a do počátku X. století, neboť se zatím nevyskytly
v hrobech, které lze podle průvodních nálezů datovat do prvé poloviny IX . věku.
4. Knoflíky kuličkovitého tvaru o 0 0,6—2,1 cm, zdobené granulováním, lze roz-
tříditi ještě do dalších dvou variant.
Do prvé z nich patří knoflíky, jejichž celý povrch pokrývají hrubší zrna, kladená do
pravidelných obvodových řad a často podložená drobnými prstýnky. Jsou většinou ze
stříbra (hroby čís. 281/49, 156/51, 220/51; tab. 64/1 — 2 ), někdy lehce zlaceného (hroby
čís. 25/48, 302/49, 106/AZ; tab. 57/5 —6, 73/5 —6), a jen zřídkakdy ze zlata (hrob čís.
282/49; tab. 66/1— 2).
K druhé variantě řadím knoflíky, zdobené rozličnými vzory z jemnější (makové)
granulace. Na stříbrných knoflících obyčejně tvoří kosočtverečky (hroby čís. 251/49,
125/51, tab. 78/12), trojúhelníčky (hroby čís. 40/49, 345/49) nebo skupinky čtyř zrn
(hrob čís. 115/AZ), v nichž A. Zelnitius spatřuje křížky.112 Takové „křížky“ zdobí
též zlaté knoflíky z hrobu čís. 106/AZ (tab. 37/1 — 2), jejichž dokonalá analogie se vy­
skytla i na pohřebišti na staroměstských Špitálkách. Knoflík z hrobu čís. 97/AZ je na
povrchu rozdělen ve čtyři pole, která jsou vyplněná hustou granulací (tab. 27/3). Nejpěk­

111 Arbman, Schweden (1937), tab. 53, 55.

111 Zelnitius, Slovíčko, S. V. 14 (1946), 106, obr. 12c.

211
nější knoflíky tohoto druhu byly v hrobě čís. 25/48: jejich povrch rozdělují pásy zdvo­
jené granulace na šest trojúhelníkovitých polí, z nichž každé vyplňuje rovnoramenný
kříž, sestavený ze čtyř plošně granulovaných trojúhelníčků. V rozích, kde se výzdobná
pole dotýkají, jsou vsazena zelená sklíčka (tab. 57j 7— 8). Z běžných tvarů se vymyká
také zlatý knoflík z hrobu čís. 14/AZ: má tvar osmistěnu a je zdobený na všech hra­
nách granulováním (tab. 24/15 ); jednotlivé stěny pak vyplňují granulované trojúhelníky.
Knoflíky zdobené granulováním, známé i z Tokaje,113 vyskytly se na př. v Libici114
a v Předmostí u Přerova. Byly mezi nimi knoflíky obou variant.116 J. Eisner uvádí, že
knoflíky, celé zdobené granulací, byly dlouho oblíbeny, právě jako náušnice s hroz-
níčky.116 Ve Starém Městě jsou však knoflíky tohoto druhu příznačné asi až pro poslední
třetinu IX . století, neboť je provázejí zlaté náušnice s hrozníčky (hroby čís. 281/49,
282/49), typické pro tu dobu. Výskyt takových knoflíků ve starších hrobech není v po­
loze „N a valách“ prokázán a v hrobech mladších se již objevují knoflíky druhé varianty,
t. j. zdobené granulovanými vzory, které ukazují na prvou polovinu X. století. Pro toto
časové zařazení mluví jednak stratigrafie staroměstských hrobů, obsahujících knoflíky
této skupiny, jednak jejich výzdobné motivy. Táž výzdoba je totiž běžná nejen na
stříbrných náušnicích s bubínky, které lze datovat asi k r. 900, ale i na jiných špercích
z pokladů sekaného stříbra ze století X. a X I., jak dokládají nálezy z Polska,117 analo­
gické kusy z pohřebiště v Předmostí u Přerova, které patří X. a X I. věku, a konečně
okolnost, že se v zásypu hrobových jam (hroby čís. 40/49, 251/49), v nichž byly tyto
knoflíky, vyskytovaly i zlomky m alty z rozbořeného hřbitovního kostela.
5. Knoflíky o 0 1,3— 1,8 cm, zdobené kroužky (prstýnky) z prostého nebo tordo-
vaného drátu, jsou buď ze stříbrného nebo z bronzového plechu, někdy lehce zlaceného.
Na nejjednodušších z nich pokrývají těsně vedle sebe řazené prstýnky celý jejich po­
vrch (hroby čís. 233/49, 109/51, 244/51; tab. 78/13). U jiných je povrch rozdělen zdvoje­
nými tordovanými drátky ve čtyři (hroby čís. 216/AZ, 260/49; tab. 60/1 — 2) nebo
v osm polí (hroby čís. 44/51, 138/51; tab. 74/10 — 11), která rovněž vyplňují zdobné
kroužky. Povrch knoflíků z hrobu čís. 212/51 rozdělují řady těchto kroužků na osm polí,
která zůstala hladká — nezdobená. N aproti závěsnému oušku těchto knoflíků je umístěn
malý kruhovitý chaton s modrým sklíčkem (tab. 75/5).
Všechny zmíněné knoflíky lze celkem spolehlivě datovat do prvé poloviny X . sto­
letí nejen podle stratigrafie hrobů, v nichž byly nalezeny, ale zejména podle zlomků
malty v jejich zásypu (hroby čís. 233/49, 260/49). Pozdní datování těchto kusů má
oporu i v analogických nálezech z Předmostí u Přerova.118 Podobné knoflíky se vyskytly
i v hrobě u Boršic na Hradištsku119 a v Boleradicích,. kde je J. Poulík datuje jinou
cestou do téže doby.120 Výzdoba filigránními kroužky se však udržuje značně déle,
118 Hampel, A lterthum er I (1905), obr. 1094. Eisner, Slovenské dějiny (1947), tab. LIV /26.
118 Niederle, Život I (1911), 678, obr. 104/4.
118 Červinka, 1. c., tab. X V III/12, 13, 15. Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), tab. X III/1 8 .
118 Eisner, H radištní šperk, č . N. M. C X V I (1947), zvi. ot., str. 5. J . Eisner je srovnává s malinou, kdežto v této
práci přirovnávám k m alině knoflíky s puklicemi.
117 Seger, Die Silberfunde, Altschlesien 2 (1928), 140, tab. 141 a j.
118 Kříž, Předmostí, ČVM SO X II I (1896), 57. Červinka, Slované n a M oravě (1928), 167, tab. X V III/1 1 .
118 Zelnitius, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 32, obr. str. 30.
120 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 55, tab. L X IV /4, 4a.

212
na stříbrných korálcích žaludovitého tvaru až do X II. století, jak konstatuje B. A.
Rybakov.121
6. Stříbrné knoflíky o prům ěru 1,3—2,5 cm jsou po celém povrchu pokryté pukli­
cemi (puchýřky), takže mají vzhled maliny. Jednotlivé puklice zpravidla rozděluje
jem ná granulace ve čtyři pole, vyplněná stejně granulovanými trojúhelníčky (hroby
čís. 282/49, 284/49; tab. 64/20 — 21, 66/15 ) nebo jiným granulovaným vzorem (hrob čís.
191/50; tab. 73/20). Podobný knoflík uvádí J . Schránil z hrobů u Zalova v Cechách.122
Tyto knoflíky z pohřebiště „N a valách“ byly v nejmladších hrobech a provázely je
náušnice s košíčky (hrob čís. 282/49). Jejich provedení je docela stejné jako u stříbrných
korálků soudečkovitých tvarů, které se často objevují v pokladech sekaného stříbra
v Polsku123 a udržují se až do století X II., jak uvádí B. A. Rybakov.124 Podle všech uvede­
ných skutečností lze tedy staroměstské knoflíky s puklicemi datovat, stejně jako knoflíky
s připájenými filigránními kroužky, do X. století, a podle celkového rázu pohřebiště do
jeho prvé poloviny.
7. Knoflíky o 0 1,0—2,1 cm, zpravidla zploštělého tvaru, jsou zhotovené z více méně
zprohýbaného plechu — pravidelně zvlněného nebo stiskaného do ostrých hran, takže
vertikálním kandováním upomínají na tvar tykve. Jsou z bronzu (hroby čís. 68/48,
34/51, 267/51), někdy zlaceného (hroby čís. 250/49, 285/51; tab. 64/14 — 15), nebo ze
zlata (hroby čís. 78/48, 50/50, 51/50; tab. 73/11 — 12, 53/8a— b). Takové knoflíky ze
zlatého plechu mají ouško podložené kruhovými destičkami a naproti němu je plastický
kroužek, napodobující tordování, nebo dva soustředné kroužky.
Zdá se, že knoflíky tykvovitého tvaru byly dlouho v oblibě, stejně jako skleněné
korálky téže formy. Potvrzují to bronzové knoflíčky z hrobu čís. 68/48, u nichž byla
zlacená terčovitá brož, datovaná do prvé třetiny IX . století. V hrobě čís. 50/50 provázelo
takový zlatý knoflík bronzové pásové kování čtvercového tvaru, jež se řadí k formám
postkeszthelyského stylu, a patří tedy do prvé poloviny IX . věku. Bronzové knoflíky
v hrobě čís. 267/51 tam datuje hradištní hrnek a džbánek byzantského charakteru nepo­
chybně do třetí čtvrtiny IX . století. Asi do konce toho věku patří zlatý knoflík z hrobu
čís. 51/50, který provázejí zlaté náušnice s oboustrannými hrozníčky. Zlacené knoflíky
z hrobu čís. 250/49 patří již asi do počátku X. století, neboť se v zásypu této hrobové
jámy vyskytly zlomky malty z rozbořené hřbitovní svatyně. — Z uvedených příkladů je
patrné, že knoflíků tykvovitého tvaru nelze použiti jako opory pro datování hrobových
celků, ale naopak, nutno je datovat jen podle jejich doprovodných milodarů.
8. Několik knoflíků se tak liší provedením i výzdobou od předcházejících skupin,
že je nelze zařadit do žádné z nich. A poněvadž se objevovaly jako ojedinělé kusy,
bylo by bezvýznamné tvořit z nich vždy samostatné skupiny. Proto ze všech těchto
knoflíků, třebaže se navzájem značně liší, vytvářím skupinu jedinou.
V hrobě čís. 21/49 byly dva stříbrné knoflíčky kuličkovitého tvaru o 0 0,8 cm, na
celém povrchu zdobené jemnými důlky — puncováním. Jelikož hrob patří k mladším

1,1 Rybakov, Řemeslo (1948), 336, obr. 89.

Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), tab. X III/1 6 . Týž, Die Vorgeschichte (1928), tab. LX IX /26.
lís Jakimowicz, Prehistoria (1948), tab. 98/30, 32, 35.
m Rybakov, I. c., str. 336, obr. 89.

213
pohřbům v poloze „N a valách“, a poněvadž knoflíčky v něm provázely stříbrné náušnice
s hrozníčky, lze je položit asi do poslední čtvrtiny IX . století. Toto datování podporuje
i výskyt stejného puncování na gombících, jež určitě také patří do té doby.
V hrobě čís. 193/51 byly dva zlaté knoflíky o 0 1,5 cm, jejichž hladký povrch člení
na osm polí proužky ze dvou filigránních drátků, mezi něž je vložen třetí drátek tordo-
vaný. Naproti závěsnému oušku je prstenec stejného provedení, v jehož středu je velké
zploštělé zrnko (tab. 84/7 — 8). Podle doprovodných zlatých náušnic s bubínky lze
knoflíky datovat asi do počátku X. století.
Z hrobu čís. 192/51 pochází stříbrný knoflík o 0 1,5 cm, který m á na obvodu šest
elipsovitých plošek, takže nabývá slabě hraněného vzhledu, a blíží se poněkud tvarům
tykvovitým. Datují jej zlaté náušničky s hrozníčky a jeho podoba se závěsky z Bezdédu
v Maďarsku125 do druhé poloviny IX . století.
V hrobě čís. 299/49 se vyskytly dva stříbrné, slabě zlacené knoflíky mírně zploště­
lého tvaru o 0 1,6 cm, zdobené na spodní polovině protlačovaným ornamentem, slože­
ným z obloučků ve tvaru písmene B, které vyplňují tři pole, oddělená nezdobenými
žebérky. Pod ouškem těchto knoflíků je granulovaná šesticípá hvězda {tab. 67/10 — 11).
Svým vzhledem značně připomínají gombíky menších tvarů, zdobené rostlinným orna­
mentem. Stříbrné náušnice s bubínky které je v hrobě provázely, datují je asi do poslední
čtvrtiny IX . století.
V hrobě čís. 121/AZ byl nalezen bronzový zlacený knoflík, jehož povrch zdobí
vbíjené soustředné kroužky {tab. 29/6). Svým vzhledem se silně podobá knoflíkům, jejichž
povrch pokrývají prstýnky z filigránního drátu, a s nimiž je patrně i současný. Do počátku
X. století datují jej totiž nejen náušnice s bubínky, ale i stříbrný prsten se skleněnými
vložkami z téhož hrobu.
9. Nezdobené knoflíky kuličkovitého nebo slabě zploštělého tvaru o 0 0.8— 1.7 cm
jsou zpravidla z bronzového plechu (hroby čís. 71/48, 64/50, 170/50, 139/51, 57b/AZ,
265/AZ; tab. 55/26a — c), někdy slabě zlaceného (hrob čís. 15/AZ), málokdy ze stříbra
(hrob čís. 130/49; tab. 58/14 — 15), a častěji ze zlata (hroby čís. 145/51, 167/51, 197/AZ;
tab. 84(28 —30, 32 —33). Jsou zhotovené ze dvou polovin a některé z nich dosud vyplňuje
pryskyřice (hroby čís. 71/48, 64/50; tab. 55/26a— c). Kořen závěsného ouška je často obe-
pjatý prstencem z filigránního drátku. Podobný bronzový knoflík uvádí J . Schránil ze Zižic
v Cechách126 a v provedení z bronzu i ze stříbra jsou známé z pohřebišť v Maďarsku.127
Pro přesnější datování těchto knoflíků neposkytuje pohřebiště „N a valách“ dosti
spolehlivou oporu. Lze jen konstatovat, že nebyly nalezeny v hrobech nejstarších, i když
byly provázeny vědérkem (hrob čís. 167/51) a sekyrou (hrob čís. 64/50). N epatří ovšem
ani k hrobům nejmladším, které obsahovaly zlomky malty z rozbořeného hřbitovního
kostela. Jelikož byly podle stratigrafie hrobů, v nichž se nalézaly, m ilodarem středního
horizontu pohřbů v poloze „N a valách“ , a poněvadž je provázely zlaté a stříbrné ná­
ušnice s hrozníčky (hroby čís. 145/51, 265/AZ), je velmi pravděpodobné, že knoflíky
s hladkým povrchem ukazují ve Starém Městě asi na druhou polovinu IX . století.

135 Hampel, A lterthum er I (1905), 400, obr. 1097.

133 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. LX IX /27.
137 Hampel, A lterthum er I I (1905), 796, 825, I I I (1905), tab. 470/7—8, 504/2 a j.

214
 VÝROBKY Z K Ů Ž E A K O Ž I Š I N

Ve 27 staroměstských hrobech se uchovaly dobře rozpoznatelné zbytky kožených

součástek oděvu a výstroje. Podle odborného posudku128 jde již vesměs o kůži vydělá­
vanou či useň, nejčastěji hovězí, ač se vyskytla i ovčí a kozí. Lidé pohřbení „N a valách“
upevňovali koženými řemínky, 1.0— 1.7 cm širokými (hroby čís. 19/48, 53/50, 5/48 a j.)
knoflíky (hrob čís. 5/48, 66/48), ozdobné závěsky (hrob čís. 25/48), náušnice (hroby čís.
107/49, 219/51, 226/51 a j.), rolničky (hrob čís. 126/49; tab. 60/14, 15/3), břitvy (hrob
čís. 119/50, 207/51; tab. 83/7), ostruhy a rozmanitou výzbroj (hroby čís. 19/48, 52/50,
204/AZ a j.). Nosili kožené pásy až 8:0 cm široké (hrob čís. 156/49, 167/51; tab. 59/la),
váčky na drobné užitkové předměty (hroby čís. 89/50 291/AZ, 119/AZ; tab. 71/10), ko­
ženou obuv,129 která sahala nebožtíkům někdy až do poloviny lýtek130 (hroby čís. 50/50,
251/51, 307/AZ a j.), kožené pochvy nožů t. zv. baltské konstrukce (hroby čís. 23/48,
176/50, 190/50 a j.; tab. 54/la — b, 71/6) a pouzdra na břitvy (hrob čís. 348/49) a na
sekyry (hroby čís. 146/51, 223/51, 265/51 a j.). Usní se potahovaly dřevěné štíty (hroby
čís. 223/51, 224/51?), dřevěné pochvy nožů (hroby čís. 290/AZ, 122/51, 284/51 a j . ;
tab. 75/1) a mečů, stejně jako jejich rukojeti (hroby čís. 277/49, 190/50, 223/51 a j.).
Z kožišin se šil oděv, nebo se jim i aspoň zdobil (hrob č. 266/AZ?), jak nasvědčují
zejména jejich zbytky u kousků textilu v hrobě čís. 266/51 (tab. 96/8).

POKRÝVKA HLAVY

Ani v jediném hrobě z pohřebiště „N a valách“ nebyly bezpečně zjištěny zbytky

nějaké pokrývky hlavy. Jen v mužském hrobě čís. 291/51 ležel okolo lebky rozpadlý
kožený předmět. Původně byl spjatý třemi širokými svorkami, upravenými z přehnutých
proužků stříbrného plechu,131 a opatřen kruhovým terčem (tab. 77/12 — 14). Nález sám
o sobě nedovoluje jednoznačné vysvětlení svého někdejšího vzhledu a užití, ale nelze
vyloučiti, že jd e o zbytky kožené čapky.132 Pokus o její rekonstrukci by byl ovšem v tomto
případě víc než pochybný.

1.8 Za laskavé informace děkuji p. univ. prof. dr. V. Kubelkovi.

1.8 Srv. Niederle, Život 1 (1911), 486— 494. Lindenschmit, H andbuch (1899), 345— 349. Kubelka, Zpracování kůže,
Tech. hlíd. kož. X X III (1948), zvi. oť., str. l l a d .
180 N a tvar obuvi z té doby lze snad soudit i podle obutí jezdce n a stříbrné plaketě, nalezené n a staroměstském
pohřebišti v poloze „Špitálky“ . Uloženo v Moravském museu v Brně.
1,1 T varem značně upomínají na bronzové objímky kruhových závěsů, které se vyskytly n a pohřebišti v Děvín-
ské Nové Vsi. Eisner, D. Nová Ves (1952), 25, tab. 12/2, 9.
i“ Srv. Niederle, Život I— 1 (1911), 499—505, obr. 69 a tab. X IX .

215
 ZBYTKY TKANIN

O oděvu starých Slovanů obšírně pojednává L. Niederle,133 který si přitom

všímá i předení a tkaní látek.134 Archeologických dokladů o šatu je však mezi
našimi nálezy tak málo a jsou tak zlomkovitě,135 že se jeho rekonstrukce dá provést
jen podle písemných zpráv, podle úplnějších analogií ze starších kultur nebo
z jiných kulturních oblastí a s pomocí srovnávacího národopisu. Zato dovolují
archeologické pram eny posouditi alespoň tkaninu. Poněvadž se na našem území
neobjevilo pohřebiště s půdním i poměry tak příznivými uchování organických hmot,
jako jsou v rašeliništích severozápadní Evropy,136 jsou u nás zbytky pravěkých tkanin
tím vzácnější. Proto si zaslouží podrobnější povšimnutí jako pram en k poznání staro­
slovanského tkalcovství.
Již r. 1893 zaznamenal J . L. Píč zbytky hrubé i jemnější lněné tkaniny ze slovan­
ských hrobů u Zelenic,137 a později i zbytky vlněné látky z hrobů u Radim ě a Zižic.138
Většina starších zpráv se však zpravidla spokojuje pouhým konstatováním, že na roz­
ličných předmětech, zejména železných, lpí části tkaniny. N a M oravě tomu tak bylo
na př. v hrobech u Nového Rousínova,139 v Brně-Zidenicích,140 v Břeclavi, Předmostí,
Holáskách, Količíně, ve Strážnici141 a j. N a nálezech z Blučiny142 a z Boleradic143 uvádí
J. Poulík zbytky tkaniva plátnové vazby.
Na staroměstském pohřebišti se vyskytovaly nejen otisky tkanin nebo jejich zbytky,
prostouplé rzí (tab. 54jla) nebo patinou bronzových (tab. 69j8) a stříbrných Šperků, ale
velmi často i kousky tkanin, které zachovaly z velké části původní vzhled. Rozbor jejich
vláken z 34 vzorků, pocházejících z 27 hrobů, provedl ing. Ja r. Jankovský (jehož po­
sudek je níže označován písmenem A), vazbu těchto tkanin určil ing. Jos. Jakubec
(jěhož klasifikace je označena písmenem B).144
Z technologického rozboru m ateriálu vyplývá, že obyvatelé staroměstské osady měli
součástky oděvu z látek lněných (hroby čís. 77/48, 190/50, 167/51, 251/51; tab. 9 6 jl, 3,
10), vlněných (hroby čís. 25/48, 47/51, 77/48, 114/51, 226/51, 256/51, 266/51; tab- 9612,
7— 9) i z hedvábí (hroby čís. 19/48, 68/48, 70/48, 282/49, 323/49, 196/51; tab. 96/5— 6).
Tkaniny z hrobu čís. 70/48 byly utkány z živočišných vláken, která upomínají na vlas
angorské kozy (mohair), a tkanina z hrobu Čís. 70/48 (vzorek čís. 3) byla patrně utkána
z lidských vlasů. R ada vzorků se nedala spolehlivě určit, neboť tkaniny jsou prostouplé

188 Ibid., str. 405—528. Srv. i Filip, K ulturní kapitoly (1940), 38— 51.
m Niederle, Život I I I (1921), 331— 442. Srv. i Stokar, Spinnen (1938). Schlabow, T uchm acher (1937). Brendsted,
Costumes (1940).
135 Srv. Niederle, Život I (1911), 410, pozn. 5.
188 Filip, 1. c., str. 41, 46. Hahne, Vorzeitfunde (1915), a j.
187 Schmidt, Ú dolí Svatojiřské, P. A. X V I (1893), 11.
188 PU, Starožitnosti I I I - l (1900), 123.
188 Synek, N. Rousínov, Pravěk V (1909), 145.
140 Červinka, Židenice, Pravěk (1927), 32, tab. III/7 a , 15. T ýl, Slované n a M oravě (1928), tab. X V /7a, 15.
141 Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 12/1, 44/4, 75/6, tab. I I I / l , V I/4, X I/11.
142 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 141.
148 Ibid., str. 149, 152.
144 Jm enovaným odborníkům, profesorům Vyšší průmyslové školy textilní v Brně, srdečně děkuji za laskavou
klasifikaci materiálu.

216
minerálními látkami (hroby čís. 63/48, 64/48, 67,48, 269/49, 64/50, 82/50, 10/50, 119/51,
122/51, 267/51, 323/51; tab. 96j4, 11).
Klasifikace vazby tkanin udává jednoduchou vazbu plátnovou (hroby čís. 64/48,
67/48,269/49, 323/49, 64/50,82/50, 85/50, 190/50,47/51, 119/51, 167/51,196/51,267/51;
obr. 46)1 ), plátnovou vazbu, na níž jsou vytvořeny jednoduché vzory (hroby čís. 63/48,
77/48; obr. 46)7 ), méně výraznou vazbu 4 vazného kepru zesíleného, t. zv. vazbu cirka-
sovou (hroby čís. 25/48, 226/51; obr. 46)2), podobnou vazbu s výraznými řádky na
tkanině (hrob čís. 114/51; obr. 46)3), vazbu jednoduchého kepru 4vazného (hrob čís.
190/50; obr. 46)4), vazbu 8vazného atlasu útkového (hroby čís. 323/49, 267/51) a některé
zvláštní vazby (hroby čís. 70/48, 282/49; obr. 46)6, 8). V hrobě čís. 77/48 (vzorek čís. 3)
byly rozpoznány i zbytky krajkoviny. Co do kvality lze tkaniny ze staroměstských hrobů
roztřídit na velmi jem né (hrob čís. 196/51), jem né (hrob čís. 167/51), střední (hrob čís.
64/50) a hrubé (hroby čís. 70/48, 190/50).

Technologický rozbor:
H r o b čís. 19/48: A) Pravé hedvábí. Vzorek je velmi čistý, m ateriál málo poškozený
a tvar dobře Zachovalý. Při uložení preparátu ve vodě ukazuje nahnědlá stejnoměrná
vlákna o průměrné tlouštce 15 [i. S ohledem na zmenšení průřezu dlouhým uložením
odpovídá dnešnímu hedvábí, které m á prům ěrnou tloušťku 18 20 f i .
—

B) Tkanina byla utkána v 8vazném atlase útkovém. Hustota v útku je asi 35 nití
na 1 cm. Poněvadž je použitý útek velmi volně kroucený, dá se usuzovat, že Šlo o lehkou
lesklou tkaninu hedvábnou, zv. atlas; lesku napom áhala volba atlasové vazby.
H r o b čís. 25/48: A) V lněná jem ná příze. Vlákna vlněná jsou stejnoměrná, ve slabé
kyselině sírové se uvolňují z jednotlivých vláken korové buňky (fibrily) jako vřetenovité
útvary, tvořící stavbu vlákna. Vláknitá struktura vlny je dobře patrná, konce vláken se
třepí na vějířky fibril. Šupinky se na vláknech nezachovaly; vlákna jsou však celistvá bez
poškození, jejich povrch je hladký.
B) Tkanina je provázána 4vazným keprem zesíleným (vazbou cirkasovou). Hustota
nití v osnově i v útku je stejná a je 20 nití na 1 cm. Tkanina je stejnoměrná a hustá.
Dosažení její větší hustoty napom áhá opačný směr kroucení příze v osnově (zákrut
pravý) a v útku (zákrut levý). Tím, že směr vazby je shodný se směrem zákrutů osnovy
a útku, docílí se větší hustoty (snadnější příraz útku), ale výraznost keprových řádků
je menší.
H r o b čís. 63/48: A) Vzorek je silně prostoupen minerálními látkami, takže nelze
zatím běžným způsobem určit druh materiálu.
B) Na tkanině je vidět snahu tvořit vzor, který vzniká uvolněním (flotáží) každého
druhého útku, takže na plátnové půdě plasticky vystupují. Dostává v osnově je velká
a činí 32 nití na 1 cm, dostává útku 28 nití na 1 cm. Útek je volněji kroucen.
H r o b čís. 64/48: A) Vzorek je silně prostoupen minerálními látkami, takže nelze
zatím běžným způsobem určit druh materiálu.
B) Tkanina je provázána ve vazbě plátnové.
H r o b čís. 67/48 B) Tkanina byla provázána vazbou plátnovou. Poměrně jem ná
příze v osnově i v útku je upředena z příze vpravo kroucené. Tím, že bylo použito přízí

217
 stejného kroucení v osnově i v útku, byl příraz útků ke tkanině ztížen, a tak se dosáhlo
lehkosti a porésnosti tkaniny.
H r o b čís. 68/48: A) Pravé hedvábí. Po vyčištění se jeví pod mikroskopem jako
stejnoměrná vlákna kruhového průřezu o průměrné tloušťce 14 fi.
H r o b čís. 70/48 — vzorek 1: A) Živočišná vlákna. Ve slabé kyselině sírové jeví
na povrchu stopy šupinek (tab. 98J1). Barva vláken je zelenavá a na povrchu jsou hustě
rozsazeny tmavé tečky, nejspíše částice rozptýleného barviva, asi na způsob dnes po­
užívaného matování umělých vláken. Na jemných vláknech jsou šupinky dosti zřetelné
a podobají se tvarem šupinkám angorské kozy (mohair). Silná vlákna mají dřeňový kanál.
Tloušťka vláken je značně nepravidelná a měří 22, 24, 26, 30, 34, 38, 40, 48, 56, 60,
70 fi, průměrně 40 /u.
B) I když tkanina tvoří malý souvislý výrobek, nebyla na něm zjištěna druhá
soustava nití. Použitá příze byla hrubá, dvojmo skaná.
Vzorek 2: A) Živočišná vlákna jako u prvého vzorku. Jejich povrch je čistý, jsou
málo poškozená, šupinky u tenkých vláken dost zřetelné, u silných chybí, nebo jsou na
ojedinělých místech slabě patrné. Vlákna nemají tolik tmavých skvrnek na povrchu jako
u vzorku předcházejícího.
B) Odívací tkanina (pravděpodobně vlněná), provázaná vazbou 4vazného kepru
zesíleného.
Vzorek 3: B) Nelze zjistit, o jaký výrobek a jaký druh vazby se jedná. Ze zbytků
přízí je vidět, že byla hrubá, dvojmo skaná. Pravděpodobně to jsou domácky spředené
lidské vlasy a z nich zhotovený výrobek.
Vzorek 4: A) Pravé hedvábí, které bylopravděpodobněpřed tkanímdegumováno (tab.
97/2). Hedvábí je užito v osnově i v útku a m á velmi málo dvojitých vláken pohromadě,
B) Jed n á se o dvojnásobnou tkaninu. Lícní je provázána 3vazným keprem osnov-
ním, směru S (s levým směrem zákrutu). Hustota v osnově lícní i rubní je 20 nití na
1 cm. Hustota v útku je značná a m á na líci i na rubu 38 nití na 1 cm. R ubní tkanina
je provázána 6vazným keprem osnovním směru S. Spojení je vytvořeno tak, že spodní
útek zachycuje lícní osnovu. Ú tek je tram a, osnova organsin.
H r o b čís. 77/48 — vzorek 1: A) Vzorek je silně prostoupen minerálními látkami,
takže nelze zatím běžným způsobem určit druh materiálu.
B) Tkanina je provázána vazbou plátnovou, dvouútkovou; hustota nití v osnově
i v útku je 8 nití na 1 cm. V osnově je příze dvojmo skaná s levým skácím zákrutem.
Útek je jednoduchý, silnější, hrubší a volněji kroucen než osnova; proto při stejné
dostavě jemnější osnova na tkanině vynikla plasticky. Z ukázky je vidět, že v té době
byli tkalci obeznámeni s vytvářením jednoduchých plastických vzorů na tkanině. Podle
výraznosti vláken jde patrně o tkaninu vlněnou.
Vzorek 2: A) Tkanina je s největší pravděpodobností z lýkových vláken, tvořících
hrubou přízi. Celý vzorek je prostouplý vrstvou minerálních látek. N a jeho okraji je
vidět vláknitou strukturu podkladu, jako kdyby lněná hrubá tkanina kryla kousek
opálené srsti nebo vlasů. Na několika místech pronikají útvary, připomínající seškvařené
konce vlasů hrubých. V jednom místě tvoří podklad lněné tkaniny hmota, připomínající
zetlelé dřevo.

218
 B) Tkanina, provázaná ve vazbě jednoduchého plátna, jest jemnější kvality, která
má v osnově 16, v útku 25 nití na 1 cm. Útek je silnější, osnova slabší a z ukázky je vidět,
že je rovněji uložen v důsledku většího napětí při tkaní. Směr spřádacích zákrutů v útku
je pravý.
Vzorek 3: A) Vzorek je silně prostoupen minerálními látkami, takže nelze zatím
běžným způsobem určit druh materiálu.
B) Ze zmineralisované ukázky lze soudit, že se jedná o zbytky jem né krajkoviny.
H r o b čís. 269/49: A) M ateriál, prostouplý minerálními látkami, nelze zatím spo­
lehlivě zjistit.
B) Jd e o tkaninu střední kvality, provázanou ve vazbě plátnové, stejnoměrnou
v hustotě nití i síle příze, mající 13 nití na 1 cm.
H r o b čís. 282/49: A) Pravé hedvábí. V rozředěné kyselině sírové se vlákno na
povrchu očistí od zbytků nerostných látek; pak se jeví jako válcovité vlákno, bez dutiny,
s hladkým povrchem. Úlomky mají v několika případech rozštěpené konce. Při pozoro­
vání preparátu se na mnoha místech objevují vždy 2 rovnoběžná vlákna, která svědčí,
že bylo surové hedvábí spřádáno v přízi a asi po utkání byla tkanina zbavena sericinu.
B) Tkanina je provázána vazbou dvouútkovou, která způsobuje poměrně hladký
povrch tkaniny i velkou hustotu útků. Dostává v osnově m á 64 nití na 1 cm. Hustota
útků lícních i rubních je 1 : 1 a m á 34 útků na 1 cm na líci i rubu.
H r o b čís. 323/49 — vzorek 1: A) Pravé hedvábí. V preparátu promývaném kyse­
linou sírovou se objevují jehlicovité útvary (krystaly). Při mikroskopickém zkoumání
mají vlákna stejnoměrný prům ěr a hladký povrch. Tkanina je několikrát přeložená tak,
že vznikla stužka asi 5 mm široká.
B) Hedvábná tkanina, zvaná atlas, byla provázána v 8vazném atlase útkovém.
Hustota v osnově i v-útku je přibližně stejná a m á asi 50 nití na 1 cm.
Vzorek 2: A) Zmineralisovaný m ateriál nelze zatím blíže určit.
B) Jd e o tkaninu v jednoduché vazbě plátnové.
H r o b čís. 64/50: A) Zmineralisovaný materiál nelze zatím blíže určit.
B) Tkanina je provázána v jednoduché vazbě plátnové. Dostává v osnově i v útku
je 16 nití na 1 cm. Tkanina je střední kvality a velmi stejnoměrná.
H r o b čís. 82/50: A) M ateriál, prostouplý minerálními látkami, nelze zatím spo­
lehlivě určit.
B) Tkanina je provázána v jednoduché vazbě plátnové. Dostává v osnově je 15 nití
na 1 cm, v útku 20 nití na 1 cm. Příze jsou jednoduché a mají spřádací zákrut pravý.
Tím, že v obou soustavách jsou příze se stejným spřádacím zákrutem a ostřeji kroucené,
dosahuje se jakési pravidelné porésnosti.
H r o b čís. 85/50: A) M ateriál, prostouplý minerálními látkami, nelze zatím spo­
lehlivě určit.
B) Tkanina byla provázána jednoduchou vazbou plátnovou.
H r o b čís. 190/50 — vzorek 1: A) M ateriál, prostouplý minerálními látkami, nelze
zatím spolehlivě určit.
B) Tkanina je provázána ve vazbě jednoduché plátnové. Patrně se jedná o tkaninu
lněnou, z příze domácky upředené a utkané. Svědčí o tom velká nestejnoměrnost v tloušťce

219
jak u osnovy, která je rovněji uložena, tak v útku, který je více zprohýbán. Domáckou
výrobu potvrzuje také značná nestejnoměrnost v hustotě osnovy i útků, při čemž osnova
m á 22, útek 12 nití na 1 cm. Příze obou soustav jsou jednoduché se spřádacím zákrutem
pravým.
Vzorek 2: A) Poněvadž se jedná jen o otisk tkaniny, nelze zatím určit její materiál.
B) Tkanina byla provázána vazbou keprovou. Tím, že se v útku použilo silnější
příze než v osnově, dosáhlo se strmých řádků na tkanině.
Vzorek 3: A) M ateriál, prostouplý minerálními látkami, nelze zatím spolehlivě
určit.
B) Tkanina byla provázána ve vazbě jednoduchého plátna. Dostává v osnově
i v útku je 15 nití na 1 cm. Příze osnovy je slabší, stejnoměrnější a více kroucená než
útek, který již není tak stejnoměrný. Směr zákrutů obou p řiž ije pravý. To, že v osnově
bylo použito příze ostřeji kroucené, v útku volněji kroucené, svědčí již o znalosti, že
v osnově m á být příze pevnější a měkkost tkanině má dodati útek volněji kroucený.
H r o b čís. 47/51: A) Mineralisované zbytky vláken nelze zatím blíže určit.
B) Tkanina je provázána vazbou plátnovou. Dostává v osnově i v útku je 12 nití
na 1 cm. Obě soustavy příze mají pravý směr zákrutu. Podle výraznosti vláken lze soudit,
že jde patrně o vlněnou tkaninu.
H r o b čís. 114/51: A) Zjištěná vlna tvoří pesíky a podsadu. Po ponoření do kyseliny
sírové se vlákna v přízi uvolnila; v jejich okolí se tekutina zbarvila hnědě a vlákna
zvláčněla. Při mikroskopickém pozorování je vidět, že vlákna jsou úplně zbavena Šupinek
a membrány (subcutis), jednotlivé fibrily se lehce uvolňují (tab. 97/1, 98/2), slabá vlákna
se působením kyseliny zkroutí do spirály {tab. 99/1). Vlákna vykazují příčné trhliny,
kolmé nebo mírně skloněné k ose vlasu. V kyselině se vlákna za 10 hodin beze zbytku
rozpustila, kyselina se slabě zbarvila do hnědá. Mezi vlákny jsou také jehněčí vlasy s při­
rozeným koncem. Všechna vlákna jsou pravidelná, pouze nejsilnější pesíky jeví nepravi­
delnosti v průřezu. Příčné trhliny jsou velmi dobře patrné {tab. 100j2), jejich vzdálenosti
jsou nepravidelné, vlasy jsou vesměs zbarveny do hnědá, vlasy podsady světleji, až
žlutavě. Na několika málo místech mají vlákna podélné trhliny. Na silných světlejších
pesících je viditelný dřeňový kanál s ostrůvkovitou dření tmavšího zbarvení, o šířce
1/i šířky vlasu {tab. 99/2). V jednom místě se zachovaly šupinky na vlasu. N a silnějších
vláknech jsou četné vrypy, z nichž některé pokračují jako trhliny; jem né vlasy jsou bez
poškození. Největší poškození je na vlasech střední síly. V některých místech je poškození
takového druhu, že je vlas*provrtán kruhovým otvorem {tab. 100/1). V preparátu po
vyprání se daly zjistit mikroskopem zbytky membrány, přilepené na vlasu. Měřené
tloušťky:
Pesíky: 49, 35, 94, 33, 36, 33, 51, 31, 42, 39, 48 — prům ěr 44 fi.
Podsada: 26, 26, 24, 26, 30, 22, 23, 19, 22, 19, 23 — prům ěr 24 ju.
B) Tkanina je provázána 4vazným keprem zesíleným (vazbou cirkasovou). Osnova
i útek mají zákrut pravý. Poněvadž směr vazby se kříží se směrem zákrutů v osnově, jsou
řádky ve tkanině dosti výrazné.
H r o b čís. 119/51: A) Mineralisované zbytky vláken nelze zatím blíže určit.

220
 B) Tkanina je provázána jednoduchou vazbou plátnovou. Jde o velmi stejno­
měrnou tkaninu; dostává v osnově je 20, v útku 15 nití na 1 cm.
H r o b čís. 122/51: A) M ateriál otisku tkaniny nelze zatím blíže určit.
B) Nelze spolehlivě určit, o jakou vazbu se jedná.
H r o b čís. 167/51: A) Lněná vlákna mají rostlinný klih odstraněn, ale jeho zbytky
jsou ještě patrné na několika málo místech jako zažloutlé nepravidelné ostrůvky na
vlákně, zakrývající jako obalová slupka detaily povrchu. U slabších vláken rovných je
dutina velmi úzká a jeví se jako tmavý pásek. Kolénka vláken dobře vynikají (tab.
101 j i — 2). Při přípravě příčných řezů se vlákna nožem drtí, plochy řezu vláken jsou
nerovné; vlákno je v kolénkách lehce lámavé. Příčný průřez vláken dává obraz více-
úhelníku. Dutinky jsou zúžené a jeví se ve tvaru ostře ohraničené čáry.
B) Lněná tkanina je jem né kvality. Dostává, v osnově je 20 nití na 1 cm, v útku
je dostává méně stejnoměrná a kolísá mezi 18—21 nití na 1 cm. Příze v osnově i v útku
m á zákrut spřádací pravý a jsou to příze překroucené. Důsledkem toho je, že tkanina
m á vzhled podobný tkaninám creponovým. Tom u napom áhá také stejný směr kroucení
v osnově i v útku.
H r o b čís. 196/51: B) Velmi jem ná, pravidelně tkaná tkanina je utkána ve vazbě
plátnové. Dle utváření vláken v přízi a podle spalovací zkoušky jde o tkaninu hedvábnou.
H r o b čís. 226/51 — vzorek 1, 2: A) Špinavě hnědá příze nabyla po ponoření do
kyseliny sírové živého hnědého zbarvení. Pod mikroskopem se dají přesně zjistit vřete-
novité fibrily vlněných vláken. Vlákna jsou zbavena šupinek a membrány, jejíž zbytky
se objevují jen ojediněle. Preparát, uložený do vody, se jeví jako vlákna s hladkým po­
vrchem bez šupinek, s kruhovitými díram i na mnoha místech. Přidáním kyseliny sírové
se z vlákna uvolňují fibrily. U silných vláken vyniká dřeňový kanál, zabírající 1/3 prů­
měru vlákna. Pokud se objevují zbytky šupinek, mají zvlněný okraj. Vlna jeví přízi velmi
nestejných tlouštěk; nejslabší vlákna mají 18 [i,.nejsilnější 75 //, prům ěrná 32 fi.
B) Vzorek 1: Tkanina je provázána 4vazným keprem zesíleným. Směr řádků vazby
jde do prava. Směr zákrutu osnovy do prava, v útku doleva. H ustota v osnově je 15 nití,
v útku 20 nití na 1 cm. Osnova je více kroucena než útek. Na povrchu tkaniny je viděti
vlas, který se tkaninou nemá žádné spojení.
Vzorek 2: Z ukázky není možné zjistit, o jaký druh vazby se jedná, poněvadž chybí
jedna soustava nití. Dle tloušťky nití se dá soudit, že vzorek je zbytek vlněné oblekové
látky.
H r o b čís. 251/51: A) Při mikroskopickém zkoumání se úlomky vláken jeví jako,
vlákna lýková, nejspíš vlákna lněná. Vzorek je značně prostouplý nerostnými látkami,
takže se vytvořily trubičky kolem jednotlivých vláken, která se nedají vůbec uvolnit.
B) Jde o nepravidelnou vazbu tkaniny. Z toho, že v obou soustavách je použito
skaných přízí poměrně značně silných, můžeme usuzovat, že se jedná o doplněk k odívání,
snad pás nebo podobnou součástku, která byla individuálně zhotovena.
H r o b čís. 256/51: A) Příze obsahuje vlněná vlákna hrubá, s dření širokou 1j i—1/6
tloušťky vlákna. Na vláknech jsou patrné šupinky (málo výrazné).
H r o b čís. 266/51: A) Příze obsahuje živočišná vlákna — vlnu, a to pesíky i podsadu.
Vlákna jsou po celé délce obalena vrstvou nerostnou. Při pražení se na vlákně objevila

221
lesklá tmavohnědá místa, vlákna se poněkud rozkroutila — obsahovala ještě keratin.
U silných vláken dřeň zabírá asi polovinu tloušťky vlákna. Dřeňový kanálek m á strukturu
podélně vláknitou, u ostrůvkovité dřeně je struktura zrnitá.
H r o b čís. 267/51: B) Na vzorku jsou dvě tkaniny, z nichž jedna je plátnová,
o hustotě v osnově se 20 nitmi a v útku s 25 nitmi na 1 cm. Jd e o tkaninu hustou, dobré
kvality. Na druhé tkanině, provázané vazbou atlasovou, jsou vazné body pravidelně
rozsazeny.

ŠPERKY A OZDOBNÉ PŘEDMĚTY

NÁUŠNICE

Pohřebiště „N a valách“ poskytlo neobvyklé množství náušnic nejrozmanitějších

tvarů, jejichž počet, 678 kusů, je dostatečnou oporou pro jejich podrobné roztřídění.
V zásadě vycházím z Eisnerova dělení,1 takže rozlišuji mezi staroměstskými náušnicemi
především náušnice „podunajského původu“ a „náušnice byzantsko-orientálního char­
akteru“ . Tyto dva soubory, lišící se původem, dělí se dále ve skupiny, tvořené typy
a variantam i, jež někdy bývají důležitou oporou pro datování nálezových celků {obr. 41).
Pod pojem náušnice zahrnuji i šperky, které zdobívaly nejen ušní boltce, ale mnohdy
i vlasy, a připevňovaly se stužkami nebo řemínky, jak jsme již dříve uvedli. K tomu mne
vede okolnost, že se pro onu dobu nedá spolehlivě rozlišovat, jak se šperk nosil. Vlasovými
ozdobami budeme jm enovat jen masivní záušnice s esovitým ukončením, jež se vyskytují
na nejmladších pohřebištích, datovaných již zpravidla mincemi domácí ražby. Při třídění
náušnic si povšimneme prozatím pouze jejich tvaru a datování, kdežto jejich výrobou
a původem se budeme podrobněji zabývat až v závěrečné stati o šperkařství.

A. N Á U Š N I C E P O D U N A J S K É H O P Ů V O D U

I. K r o u ž k o v i t é n á u š n i c e
Na staroměstském pohřebišti bylo nalezeno 86 jednoduchých drátkových náušnic,
které lze roztříditi do pěti výrazně se lišících typů.

Typ 1: jednoduché kroužkovité náušnice

a) Náušnice ve tvaru více méně pravidelného, ne zcela dovřeného kroužku o prů­
měru 0.9— 1.8 cm, jsou stočené z bronzového (hroby čís. 33/48, 300/49, 54/50 a j .; tab.
72/4— 7) nebo stříbrného drátu s tupými konci (hroby čís. 205/49, 9/50; tab. 60/3 —5).
Jindy se však konce drátu dotýkají, nebo i přesahují (hroby čís. 26/50, 191/51 a j . ; tab.
78/15, 56/5, 73/4, 7). Některé z těchto náušnic mají tvar oválný (hroby čís. 86/49, 109/49,
243/51 a j . ; tab. 79/8, 58/7) a jeden nebo oba konce drátu jsou ostře zahrocené (hroby
čís. 21/49, 90/49, 119/49 a j.) Analogické náušnice kroužkovitých nebo oválných tvarů

1 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M . C X V I (1947), zvi. ot. 2— 7.

222
se vyskytly na pohřebišti v Těmicích, v Šardičkách, v Rousínovci2 a jinde na Moravě
i v Cechách3 a jsou časté v celém Podunají — na Slovensku,4 v Rakousku,5v Jugoslávii,6
a zejména v Maďarsku, kde je provázívají nálezy keszthelyského stylu.7 Zdálo by se proto,
že jsou šperkem, příznačným přévážně pro V I II . století. Avšak J. Eisner o nich uvádí,
že patří patrně k pam átkám , které se k nám dostaly na počátku střední doby hradištní a
pak se u nás dlouho vyráběly.8 Podobně i J . Poulík zaznamenává jejich pozdější výskyt
na pohřebištích moravských, a klade je až do IX . století.9
Nálezy ze staroměstského pohřebiště potvrzují toto datování. Kroužkovité náušnice
byly totiž jak v hrobech nejnižšího (t. j. nejstaršího) horizontu^ který lze přičítat prvé
polovině IX . století (hroby čís. 90/49, 109/49, 243/51 aj.), tak v hrobech středního hori­
zontu asi ze třetí čtvrtiny toho věku (hroby čís. 119/49, 205/49, 27/50 a j.), stejně jako
v hrobech z konce IX . století (hroby čís. 21/49,191/51 a j.) a v nejmladších hrobech z prvé
poloviny X. věku, kde je provázely zlomky malty z rozbořené hřbitovní svatyně (hroby
čís. 3/49, 8/49, 26/50 a j.). Poněvadž se tedy kroužkovité náušnice vyskytují v hrobech
od V III . (ve Starém Městě až od IX .) do X. století, nelze v nich vidět oporu pro dato­
vání jednotlivých hrobových celků.
b) Od náušnic varianty la se liší tvarově zcela podobné náušnice, které jsou opa­
třené — buďto na konci dolního oblouku (hroby čís. 78/AZ, 196/AZ a j.) nebo naproti
dotýkajícím se koncům kroužků — jednoduchými uzlíčky, zpravidla pouhými vývalky
(hroby čís. 108/49, 179/50, 196/AZ a j.; tab. 73)24). Zdá se, že některé z nich jsou jen
torsem náušnic, u nichž byl odlomen hroznovitý přívěsek (hroby čís. 95/AZ, 294/AZ,
306/AZ a j . ; tab. 26)8 ),10 nebo byly druhotně zhotoveny ze zlomků náušnic jiných druhů
(hroby čís. 166/50, 162/51 a j .; tab. 72)3, 78)1— 2). Kroužkovité náušnice s uzlíčky se
vyskytly na mnoha moravských pohřebištích — v Petrově, v Rebešovicích, ve Strážnici,11
v Bohuslavicích12 a j. Poněkud odlišné varianty, které mají uzlíček vytvořený z několika­
násobně ovinutého drátu, objevují se v Maďarsku s nálezy keszthelyského stylu.13 Výskyt
kroužkovitých náušnic s uzlíčky je na staroměstském pohřebišti současný s náušnicemi
předchozí varianty. Lze je zde tedy datovat rovněž jen rámcově do IX .—X. věku.
Typ 2: Kroužkovité náušnice s očky
V hrobě čís. 258/51 se vyskytla jednoduchá zlatá náušnice kroužkovitého tvaru, jejíž
jeden konec je roztepán a svinut v očko (tab. 84)24). Podobná náušnice ze stříbra byla
v hrobě čís. 196/AZ. Zcela analogické se nalezly i na Libici14 a na jiných pohřebištích

• Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 32/1, tab. X III/5 — 6, 29/3.

a Borkovský, Staroslovanská keramika (1940), 57.
• Kraskovská, Moravský Sv. J á n , Sb. M. Sl. X V (1937), obr. I.
5 Mitscha-Márheim, Mistelbach, Niederdonau 8 (1941), tab. 14/3.
• Korolee, Ptuj (1950), obr. 8, 11, 22, 54, 56.
’ Hampel, A lterthúmer I I I (1905), tab. 100/12— 16, 140/12, 192/5 a j.
• Eisner, 1. c., str. 3.
• Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 50.
10 Červinka, 1. c., obr. 20/1. Eisner, 1. c., obr. 14/4.
11 Červinka, 1. c., obr. 24/3, tab. X /8, X I/16 a j.
12 Uloženo v Mor. museu v Brně.
12 Hampel, 1. c., tab. 73/19, 217/1, 226/1—2 a j.
14 Schránil, D oba knížecí (1932), tab. 39/1.

223
českých,15 v Maďarsku,16 v Jugoslávii17 a j. Kromě toho pocházejí ze staroměstského
pohřebiště podobné náušnice, které jsou však opatřené na oblouku ve výši očka ještě
uzlíčkem (hroby čís. 19/AZ, 196/AZ, 265/AZ a j.). Podobné náušnice se našly i v hrobě
z Boršic u Buchlovic.18 O této variantě nejsem však plně přesvědčen, že patří k typu 2,
neboť se zdá býti spíše torsem jiných forem, jejichž rozmanité závěsy byly snad dříve
odlomeny a ztraceny, takže zbyly jen jejich kruhy s očkem a uzlíčkem. K typu 2 nepatří
ani náušnice s meandrovitým ukončením z hrobu čís. 273/AZ, které J . Poulík omylem
publikoval jako nález z hrobu čís. 106/AZ19 a klasifikoval jako náušnice s očkem.20
L. Niederle připisuje jednoduché náušnice s očkem (ouškem) starší době slovanské.21
E. Petersen klade podobný nález z Tince u Vratislavi do V II.—V III. století.22 Peter-
senovo datování opravil již dříve J . Poulík, který náušnice s očky klade do IX .—X I.
století.23 Toto pozdní datování do jisté míry potvrzují i poslední nálezy J . Korošce z ptuj-
ského hradu,24 kde jednoduché náušnice s očky provázejí esovité záušnice. Staroměstský
hrob čís. 258/51 nelze podle ostatních nálezů přesněji datovat. Ale náušnice z hrobu čís.
196/AZ provázely náušnice s košíčky, které se objevují na staroměstském pohřebišti až
od počátku X. století. Je proto velmi pravděpodobné, že jednoduché náušnice s očky
jsou na pohřebišti „N a valách“ příznačné až pro sklonek velkomoravské doby a prvou
polovinu X. století.

Typ 3: kroužkovité náušnice s esovitým ukončením

Jednoduché kroužkovité náušnice s esovitým ukončením (ani záušnice, které jsou
typickou vlasovou ozdobou slovanských žen X .—X III. věku) nebyly na staroměstském
pohřebišti nalezeny. Z pohřebiště „N a valách“ nepochází ani esovitá záušnice, kterou
publikoval z tohoto naleziště patrně omylem I. L. Červinka;25 není totiž známo nic
bližšího ani o jejím nálezu ani o jejím dnešním uložení. Z území Starého Města pochází
pouze esovitá záušnice z cínu, nalezená při úpravě zvonice sv. Ja n a na dnešním hřbitově.26
V porušeném hrobě čís. 60/49, jehož zásyp obsahoval zlomky malty z rozbořeného hřbi­
tovního kostela, se sice vyskytl esovitě ukončený stříbrný kruh, avšak podle jeho tupě
lomeného dolního oblouku je patrné, že je zlomkem náušnice, zdobené původně slou­
pečkem (srv. i tab. 24/8, 9).

18 Borkovský, 1. c., str. 57.

18 Hampel, A lterthüm er I (1905), 440, obr. 1306— 1307.
17 Korošec, 1. c., obr. 58, 65, 67 a j.
18 Zelmtius, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 32, obr. 2.
18 Poulík, 1. c., obr. 13.
80 Ibid. str. 47.
21 Niederle, Život I (1911), 592.
82 Petersen, D er ostelbische R aum (1939), 217 a d . , obr. 172.
83 Poulík, 1. c., str. 48.
81 Korošec, 1. c.
88 Červinka, 1. c. tab. V III/1 .
88 Uloženo v místním museu ve Starém Městě.

224
 Typ 4: kroužkovité náušnice s meandrovitým ukončením
V hrobě čís. 273/AZ27 byly dvě bronzové náušnice s meandrovitým ukončením,28
které se také nazývají náušnice s několikanásobnou esovitou kličkou29 nebo náušnice
s koncem několikráte esovitě stočeným.30 J . Poulík je publikoval jako nález z hrobu čís.
106/AZ a, jak jsme již uvedli, zařadil je mezi náušnice s očky.31 Jiné náušnice s meandro­
vitým ukončením se vyskytly i v hrobě čís. 166/50 (tab. 72/15 ) a 262/51. Všechny tyto
nálezy patří k běžným tvarům tohoto druhu, jež známe také z Předmostí u Přerova32
a z Dolních Věstonic,33 z Cech,34 poněkud odlišné z Německa,35 pak ze Slovenska,36
z Rakouska37 a z pohřebišť v Maďarsku.38 Proto bývají někdy jmenovány náušnicemi
keszthelyského typu39 a kladeny nejčastěji do V III. století.40 V Podunají je totiž zpravidla
provázívají bronzová kování, charakteristická pro avarské hroby. Avšak již J . Poulík
poukázal po rozboru nálezů z pohřebiště u Dolních Věstonic na ukvapené generalisování
onoho datování a prokázal, že moravské náušnice tohoto typu jsou mladší — pocházejí
až z druhé poloviny IX . století.41 Přitom se však zdá, že se náušnice s meandrovitým ukon­
čením udržely u M oravanů ještě déle. I když lze hrob čís. 273/AZ datovat do druhé polo­
viny IX . věku, patří hrob čís. 166/50 nesporně již k pozdním pohřbům v poloze „N a
valách“ , neboť byl zahlouben sotva 30 cm pod úrovní a náleží k řadovým hrobům nej­
mladšího nálezového horizontu pohřebiště. Pozdní datování podporuje dále skutečnost, že
pod touto kostrou byl hrob čís. 167/50, provázený železnou rolničkou a náušnicemi s kla-
sovitými hrozníčky, které nepochybně patří až do druhé poloviny IX . století. Proto je
třeba náušnici z hrobu 166/50 datovat do pozdějších let — snad až k počátku X. století.
Pro tento pozdní výskyt náušnic s meandrovitým ukončením na pomoravských pohře­
bištích mluví též analogický nález z relativně mladšího pohřebiště v Předmostí u Přerova.
Na pohřebišti u Vacova v Maďarsku42 je pak provázejí esovité záušnice. Z toho všeho
plyne,'že tyto náušnice, nošené ve střední Evropě po dobu nejméně 200 let, u M oravanů
asi 100 let, nemohou být samy o sobě oporou pro datování nálezových celků, jak již dříve
zdůraznil i J . Poulík.43

*’ Zelnitius, Pokračování výkopu, S. V. 3/1932), 48, obr. n a str. 47. Poulík, 1. c. str. 45.
88 Wurth, G runtram sdorf, W. P. Z. X X V (1938), 161.
" Poulík, 1. c., str. 46.
80 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot. 2.
81 Poulík, 1. c., str. 47, obr. 13.
n červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/25.
88 Poulík, 1. c., obr. 37/c, d.
88 Borkovský, Staročeské pohřebiště, Hist. Slov. V (1948), 146, obr. 1/8. Týž, Staroslovanská keramika (1940),
58. Turek, Želenice, Hist. Slov. V (1948), tab. 1/7, 9, str. 176.
88 Petersen, Der ostelbische R aum (1939), obr. 174.
88 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X X X V III/1 9 .
87 Mitscha-Marheim, Mistelbach, N iederdonau 8 (1941), tab. 2/13. Wurth, G runtram sdorf, W. P. Z. X X V
(1938), 154, obr. 1/9.
88 Hampel, Alterthiimer I (1905), 439, obr. 1282— 1285 a j., I I I (1905), tab. 124/1. Niederle Život I (1911),
tab. X X X /3, 6.
88 Turek, 1. c., str. 176. Týž, Pohřební ritus, Č. N. M . G X IV (1940), 15.
40 Wurth, 1. c., str. 161. Mitscha-Marheim, 1. c.,str. 55. Eisner,Slovenské dějiny I (1947), 123.
41 Poulík, Jižn í M orava (1950), 45.
48 Hampel, 1. c. I I I (1905), tab. 411/10.
48 Poulík, Avaři, Slav. Ant. I (1948), 338.

15 Staré Město 225

 Typ 5: kroužkoví té náušnice se spirálovitým ukončením
V hrobě čís. 191/51 byly nalezeny nestejně velké bronzové náušnice, zhotovené
z jediného kusu: jeden konec široce rozevřeného kruhu z d rá tu je svinut do spirály, která
tvoří kuželovité se rozšiřující trubičku (tab. 78/16 — 17). Menší náušnice má 8, větší
11 závitů. I když se zcela analogické náušnice vyskytly také na pohřebišti v Dolních Věsto­
nicích,44 jsou pro moravská pohřebiště neobvyklé. Mají své vzdálené obdoby nepochybně
už ve skythských hrobech severovýchodního Kavkazu45 a jsou hojné na pohřebištích s ná­
lezy pozdně keszthelyského stylu jak v Maďarsku, tak v Rakousku. Avšak trubička ze
spirály se u náušnic ze Sziráku, Czikó a Keszthely,46 stejně jako z Guntramsdorfu47 nebo
z Pottschachu,48 ke konci zužuje, kdežto u moravských kusů se rozšiřuje. E. K. W urth
datuje takové nálezy v Rakousku do VIII . století,49 J . Poulík klade moravské náušnice
se spirálovitým ukončením — opíraje se při tom o nejmladší nálezy keszthelyského
stylu a inventář nejstarších hrobů ketlašského typu — do prvé poloviny IX . století.50
Tom uto datování neodpovídá však situace na pohřebišti ve Starém Městě, přestože hrob
čís. 191/51, v němž se tyto náušnice vyskytly, obsahoval také hrnek a vědérko, poukazující
na starší pohřeb. Pod tímto hrobem byl totiž jiný (hrob čís. 192/51), který je tedy nepo­
chybně starší, a přece v něm byly kromě stříbrného prstenu, datovaného do poslední
čtvrtiny IX . století, stříbrné gombíky. Stratigrafie těchto převrstvujících se hrobů vede
tedy k závěru, že staroměstské náušnice se spirálovitým ukončením jsou mladší než gom­
bíky z hrobu čís. 192/51, a patří tudíž již do počátku X. století. Tom uto datování na­
svědčuje i skutečnost, že se tento druh náušnic, zcela podobný staroměstským, vyskytl
v Jugoslávii na pohřebišti v Ptuji, kde je provázen esovitými záušnicemi.51

II. N á u š n i c e se s p i r á l o v i t ý m i z á v ě s k y
N a staroměstském pohřebišti bylo nalezeno 12 náušnic, které jsou zatím z morav­
ských nalezišť jen málo známé. Jsou zhotovené z bronzového drátu a opatřené na dolním
oblouku, ukončeném prstencovitými uzlíčky, závěskem ve tvaru trubičky ze spirálovitě
vinutého drátu. Do jejího ústí je vsazena bronzová kulička (hroby čís. 14/48 a 195/50).
Velmi podobné náušnice pocházejí z hrobů z Boleradic,52 z Rebešovic, ze Šardiček,53
z Vitonic54 a z řady dalších moravských pohřebišť. V hrobě čís. 116/50 byly tyto náušnice
poněkud složitější, neboť měly upevněné spirálovité závěsky pod obloukem i nad ním,
takže upomínají svým vzhledem na náušnice s granulovanými klasovitými hrozníčky.
O ba protilehlé uzlíčky, uzavírající dolní oblouk těchto náušnic, jsou rovněž z vinutého
drátu. Analogické, ale zlacené náušnice, byly v hrobě čís. 167/50, kdežto náušnice z hrobu
44 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 38/d, g, 137/h.
48 Artamanova, K ultura, S. A. X IV (1950), 33, obr. 9/4.
48 Hampel, A lterthum er I (1905), 439, obr. 1286— 1288. Srv. i Niederle, 1. c. tab. X X X /5.
47 Wurth, 1. c., str. 154, obr. 1/14.
48 Caspart, Pottschach, M. A. G. W. L X I (1931), tab. II/5 , 9.
48 Wurth, 1. c., str. 161.
80 Poulík, 1. c., str. 79.
81 Korošec, Ptuj (1950), obr. 85, 95.
88 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 154, tab. L X V II/3.
88 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X /9, X III/9 — 10.
84 Uloženo v Mor. museu v Brně.

226
čís. 183/AZ mají dolní oblouk ukončený očkem. Tento typ, provedený však z tordovaného
drátu, se vyskytl na pohřebišti v Petrově u Strážnice.56 V hrobě čís. 27/51 byly spirálovité
závěsky z filigránního drátu, takže nabývají vzhledu granulovaných hrozníčků (tab.
74(2). Tomuto typu jsou blízké bronzové pozlacené náušnice z hrobů 224/49 a 81/50,
jejichž závěsky jsou sestavené z filigránních a granulovaných prstýnků. Jim se podobají
náušnice z Těm ic56 a z Blučiny.57
Staroměstské náušnice se spirálovitými závěsky, hotovené z bronzu, který někdy
bývá zlacený, vyskytovaly se v hrobech středního a mladšího nálezového horizontu po­
hřebiště. Pro jejich datování je důležitá také okolnost, že byly v hrobě čís. 224/49 pro­
vázeny hrozníčkovitými náušnicemi ze stříbra, jejichž dolní oblouk je esovitě ukončený,
a ukazuje tedy na jejich pozdní výskyt. Náušnice se spirálovitými závěsky z hrobu čís.
183/AZ mají zase dolní oblouk ukončený očkem, které je rovněž příznačné pro konec
IX . a počátek X. století. Domnívám se proto, že této době můžeme přičísti všechny
moravské náušnice tohoto druhu, jak tomu konečně nasvědčuje i jejich výskyt na hřbi­
tovech v Rebešovicích a v Dolních Věstonicích,68 které jsou vcelku relativně mladší než
pohřebiště staroměstské.

III. N á u š n i c e s t r u b i č k o v i t ý m i z á v ě s k y

Jiné málo známé náušnice z moravských pohřebišť mají závěsky ve tvaru trubiček,
svinutých z bronzového plechu, žebrovaného vertikálním zvlněním; v jejich ústí je vlo­
žena malá bronzová kulička. Takové náušnice, na jejichž závěsku je jasně patrný „šev“ ,
opatřené na dolním oblouku dvěma protilehlými uzlíčky, vyskytly se ve 12 staroměst­
ských hrobech (čís. 92/49, 43/50, 132 fÁ Z a j . ; tab. 24/17, 32/5, 73/17). Bronzové pozla­
cené náušnice z hrobů čís. 297/49 (tab. 65/3, 4) a 285/51 mají dolní oblouk zespodu
i shora zesílený filigránem, takže nabývá zploštělého tvaru. Jejich uzlíčky jsou ze spirálo­
vitě ovinutého drátu ; takové uzlíčky jsou nepochybně nejjednodušší a značně starého
původu, neboť se ve stejném provedení objevují již na náušnicích ze sartnatských hrobů
v Maďarsku.69 Náušnice podobné staroměstským se vyskytly na pohřebišti v Předmostí
u Přerova a ve Vitonicích.60 K tomuto typu řadím také pozlacené bronzové náušnice
z hrobu čís. 2/51, i když je jejich závěsek poněkud odlišného tvaru (tab. 74/7). Náušnice
z hrobu čís. 79/50, s dolním obloukem zesíleným třemi filigránními drátky a opatřeným
oboustrannými trubičkovitými závěsky, připomínají svým celkovým vzhledem náušnice
s granulovanými hrozníčky. Náušnice s trubičkovitými závěsky se vyskytly také na pohře­
bištích v Količíně,61 v Brně-Maloměřicích,62 v Dolních Věstonicích63 a jinde na Moravě.
V hrobě čís. 297/51 provázel tento druh náušnic bronzový plíškoyý prsten, jaké byly

“ Červinka, 1. c., obr. 24/2.

M Ibid. obr. 32/5. Schránily D oba knížecí (1932), tab. 27/7.
" Poulík, 1. c., str. 145, tab. X L IX /1.
*■ Poulik, Jižní M orava (1950), obr. I29/f, g.
" Párducz, Denkmäler, A. H . X X V (1941), tab . X X II/1 2 — 13, X X X I/70.
•° U loženo v M or. museu v Brně.
“ Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. V I/11— 12.
•* Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X L I/6.
•* Poulik, Již n í M orava (1950), obr. 131/b, 135/h a j.

227
 běžné až do X. století; zásyp hrobu čís. 43/50 zas obsahoval zlomky malty z rozbořeného
hřbitovního kostela. Tento typ byl tedy patrně současný s náušnicemi se spirálovitými
závěsky, takže spadá asi do let okolo r. 900.

IV. N á u š n i c e s d u t o u k u l i č k o u
V hrobě čís. 114/50 byly jednoduché kroužkovité náušnice z bronzového drátu,
k jejichž dolnímu oblouku přisedá ze dvou půlek složená, dutá kulička {obr. 41). Podobné
kroužkovité náušnice, avšak s dutou kuličkou zavěšenou pod dolním obloukem, vyskytly
se i v hrobě čís. 152/AZ. Analogické bronzové náušnice byly patrně též v hrobě čís. 120/AZ,
kde však byl jejich kruh rozpadlý. Na moravských pohřebištích jsou tyto náušnice dosti
časté, neboť se vyskytly v Šardičkách, v Brně-Zidenicích,64 v Blučině, v Boleradicích85 a j.
Do jisté míry se podobají starším nálezům z M adarska,66 jejichž duté kuličky však jsou
upevněné na granulovaných podložkách. Ostatní milodary ze staroměstského hrobu čís.
114/50 nejsou oporou pro datování tohoto kusu. Pouze okolnost, že nebožka měla ruku
složenou do klína, t. j. v poloze, příznačné pro nejmladší pohřby „N a valách“ , nasvědčuje
tomu, že zde tyto náušnice patří již do počátku X. věku. Pro toto pozdní datování mluví
i skutečnost, že takové náušnice z hrobu čís. 152/AZ provázely náušnice s košíčky, a v š a r­
dičkách měly dolní oblouk ukončený očkem; košíčkovité náušnice i náušnice s očky jsou
totiž příznačné až pro dobu po roce 900.

B. N Á U Š N I C E B Y Z A N T S K O O R I E N T Á L N Í H O
CHARAKTERU

I. N á u š n i c e s h r o z n í č k y
Pro staroměstské pohřebiště jsou nejpříznačnější náušnice s hrozníčky. Vyskytly se
jich 303 kusy, které lze roztřídit na 7 základních typů, z nichž každý vykazuje ještě
další varianty. Jejich typologická řada — od zcela jednoduchých, patrně i základních
tvarů, až po honosné a bohatě zdobené — odráží do jisté míry jejich přirozený vývoj.
Jeho jednotlivé stupně se mohou státi v určitých případech chronologickou pomůckou.

Typ 1: náušnice s jednostranným hrozníčkem

a) Nejjednodušší tvary tohoto typu jsou ze stříbrného drátu. K dolnímu oblouku,
který je b ud hladký (hrob čís. 109/AZ) nebo ukončený uzlíčky ze spirálovitě ovinutého
drátu (hrob čís. 80/48), jest připájeno jediné kuličkovité zrno {obr. 41). Domnívám se,
že tyto náušnice patří k nejstarším šperkům staroměstského pohřebiště, a můžeme je
s jistotou přičíst nejpozději prvé třetině IX . století. Toto datování vyplývá ze skuteč­
nosti, že zde byly provázeny milodary — bronzovými nášivkami čelenek a bronzovým

“ Červinka, 1. c., tab. X III/7 , XV/10.

•* Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X L IX /2, L X III/1 9 .
11 Hampel, A lterthům er I (1905), obr. 937 a j. J . Eisner se domnívá, že náušnice, které napodobují tvary s velkou
perlou, náleží k pam átkám , které se dostaly n a M oravu kolem r. 800 z avarského Podunají. Eisner, D. Nová Ves
(1952), 283.

228
 Obr. 41. Chronologický přehled výskytu náušnic v hrobech „N a valách“ . — Рис. 41. Хронология серег, найденных в могилах „ Н а валах“ . — Abb. 41. Chronolo­
229

gische Ü bersicht des Auftretens von einzelnen O hrringe-T ypen in den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ .
 zvonečkem — které se vyskytují společně s nálezy keszthelyského stylu v Maďarsku.87
Kromě toho se podobná náušnice vyskytla též na pohřebišti v Miinchendorfu v Rakou­
sku,68 kde ji H. Mitscha-Márheim datuje podle keszthelyských nálezů do V III. století.69
b) V ariantě la jsou zcela podobné náušnice se spirálovitě vinutými nebo prstenco-
vitými uzlíčky na dolním oblouku, který však zdobí připájené trojboké malé hrozníčky,
složené ze tří až čtyř zrn. Objevují se nejen ve stříbře (hroby čís. 82/48, 105/49, 281/AZ;
tab. 57/14), ale i v bronzu (hroby čís. 66/50, 290/AZ), někdy zlaceném (hrob čís. 284/51),
a v hrobě 148/51 dokonce ve zlatě (tab. 84/21 — 22). Analogické náušnice se vyskytly ve
Vranovicích, v Boleradicích70 a v Brně-Komíně.71 Do jisté míry se jim podobají náuš­
nice z hrobů na Slovensku,72 v Rakousku73 a v Maďarsku.74 Tyto náušnice, jak dovo­
zuje J. Poulík,76 udržují se v Podunají snad již od V II. století až do poloviny IX . věku.
Jejich rané datování se na mimomoravských nalezištích opírá o průvodní nálezy keszthe-
lyské. Ale na M oravu se tento tvar dostává až v době, kdy již nadcházel soumrak a pak
konec avarské říše,76 t. j. od konce V III. nebo od počátku IX . století. Podle nálezových
okolností na staroměstském pohřebišti nemohu tam náušnice této varianty přesněji dato­
vat. Je však nepochybné, že jsou příznačné pro prvou polovinu IX . století, neboť ležely
v nejstarším nálezovém horizontu pohřebiště „N a valách“ a byly provázeny nádobam i
starobylého vzhledu. Ojediněle se tyto náušnice vyskytují i značně později: v hrobech
čís. 261/51 a 174/51 je jejich dolní oblouk ukončený očkem, které ukazuje na pozdní
výrobu;77 v hrobě čís. 66/50 je provázejí zase náušnice s navlečeným hroznem bubínků,
příznačným až pro prvou polovinu X . století. Tento pozdní výskyt náušnic s trojbo-
kými hrozníčky potvrzuje také jejich nález na pohřebišti v Brně-Komíně, kde v hrobech
převládají záušnice z konce X. století.78
c) K další variantě patří stříbrné (hroby čís. 117/51, 63/48; tab. 77/8 — 9), bronzové
(hrob čís. 105/51) nebo zlaté náušnice (hroby čís. 281/49, 200/51). K jejich dolnímu
oblouku, zpravidla z hraněného drátu, ukončenému granulovanými uzlíčky, těsně při­
sedá trojboký nebo pětiboký (hrob čís. 213/49) protáhlý hrozníček (tab. 64/4). Analogické
náušnice se vyskytly také na pohřebišti v Boleradicích ;79 do jisté míry jsou jim podobné
i náušnice z hrobu na pražském hradě,80 jejichž dolní oblouk je však esovitě ukončen.
Do této skupiny patří snad rovněž náušnice z hrobu pod mohylou z Prachovských skal.81
Zdá se, že tato varianta spadá vesměs do druhé poloviny IX . století a udržuje se až do

87 Srv. datování uvedených milodarů.

88 Mitscha-Márheim, M istelbach, N iederdonau 8 (1941), 33, tab. 18/6.
•• Ibid., str. 54.
70 Poulík, 1. c., str. 41, tab. L X V II/17, L X III/6 — 9.
71 Uloženo v M or. museu v Brně.
78 Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X X X V III/1 8 .
78 Mitscha-Márheim, 1. c., tab. 11/12.
7* Hampel, A lterthtim er I I I (1905), tab. 89/13, 107/15, 475/1— 2 a j.
76 Poulík, 1. c., str. 42.
78 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot. str. 3.
77 Viz stať „V aria“ v této práci, str. 145.
78 Červinka, Židenice, Pravěk I (1927), 30.
78 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. L X III/1 7 — 18.
80 Borkovský, Královská jízdárna, A. R . I I I (1951), obr. 82.
81 Turek, Prachovské skály (1946), obr. 63/4.

230
století X. Ve Starém Městě byla sice v hrobech s nádobam i (hrob čís. 63/48), které
nevylučují větší stáří, ale naopak jindy ji provázely granulované knoflíky (hrob čís.
281/49), jež jsme datovali asi do poslední třetiny IX . věku, a náušnice z tordovaného
drátu (hrob čís. 213/49), které zde jsou běžné také až v hrobech z konce IX . století.
Pozdní výrobě náušnic varianty lc nasvědčuje i zmíněný nález z Prahy: esovité ukon­
čení dolního oblouku náušnic totiž u nás odpovídá až počátku X. věku.
d) Pro poslední variantu 1. typu jsou charakteristické granulované uzlíčky a granu­
lované hrozníčky dvojkonického tvaru, zavěšené jedním nebo dvěma poutky ke kruhu
náušnic; oboje se vyskytly spolu v hrobě čís. 22/48 (tab. 53/2 — 3 ). Dělaly se zpravidla ze
stříbra (hroby čís. 174/49, 213/49, 106/AZ a j.; tab. 58/1 ), jen vzácně ze zlata (hrob
čís. 22/48; tab. 53j2—3 ). Kusy této varianty byly nalezeny i v Količíně a v Předmostí
u Přerova.82 Podle hrobových celků z pohřebiště „N a valách“ patří náušnice se zavěše­
nými jednostrannými hrozníčky asi do konce IX . a do počátku X. století. Byly totiž pro­
vázeny v hrobě čís. 22/48 náušnicemi se 4 bubínky, datovanými do poslední třetiny
IX . věku, v hrobě čís. 213/49 náušnicemi z tordovaného drátu, které jsou ve Starém Městě
příznačné pro konec IX . století, v hrobě čís. 106/AZ lunicovitými náušnicemi s řetízky
«. náušnicemi se sloupečkem, které patří již do počátku X. věku. Konečně byly také
v hrobě čís. 174/49, jehož zásyp obsahoval i zlomky m alty z rozbořeného hřbitovního
kostela.
Typ 2: náušnice s oboustrannými hrozníčky
a) Tvarově nejjednodušší náušnice druhého typu se vyskytly v hrobě čís. 213/49
a 218/51: k jejich dolnímu oblouku, který nemá uzlíčků, jsou zespod připájeny malé
trojboké hrozníčky, k nimž shora z protilehlé strany přisedá na kruh náušnice jediné
kuličkovité zrno (tab. 6419— 10). T ato kombinace trojbokého hrozníčku s protilehlým
osamoceným zrnem se objevuje na náušnicích z pohřebišť s keszthelyskými nálezy.83
Proto by se zdálo, že tyto staroměstské náušnice nejsou mladší než nálezy prvé varianty
staroměstských náušnic s jednostranným i hrozníčky, které jsme datovali nejpozději do
prvé třetiny IX . století. Avšak je třeba dodat, že naše náušnice varianty 2a jsou z tordova­
ného drátu, který se na pohřebišti „N a valách“ v oné době ještě nevyskytoval. Proto je
nutné datovat tyto náušnice ve Starém Městě (přes starobylý charakter jejich hrozníčků)
s ohledem na jejich tordování nejdříve do poslední třetiny IX . století. Osamocené zrnko
na vnitřní straně dolního oblouku se ostatně objevilo také na náušnicích se třemi bubín­
ky v hrobě čís. 16/AZ, jejichž datování rovněž do poslední třetiny IX . věku dovodíme
(tab. 24(4).
b) V hrobě čís. 63/48 byly náušnice s dolním obloukem, ukončeným uzlíčky ze
spirálovitě ovinutého drátu. Oboustranný hrozníček je složený ze dvou trojbokých pyra-
midek ze 4 zrn, které jsou připájené s obou stran přímo ke kruhu náušnice. Tuto variantu
2. typu považuji za nejstarší mezi náušnicemi s oboustrannými hrozníčky, neboť se zdá
být svým celkovým vzhledem současná s nálezy varianty lb, takže nepochybně náleží

82 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. V I/9— 10, tab. X V III/6 .

88 Hampel, 1. c., tab. 89/11, 91/3—4.

231
prvé polovině IX . věku. Tomuto datování nasvědčuje jak vědérko a hrnek, nalezené
spolu s těmito náušnicemi, tak i skutečnost, že hrob patří k nejnižšímu nálezovému
horizontu pohřebiště „N a valách“ .
c) Oboustranné větší nebo menší hrozníčky, nejčastěji válečkovitého tvaru (t. zv.
klasovité), jsou upevněné poutkem na dolní oblouk náušnic, který je ukončený granulova­
nými uzlíčky. Bývá z drátu kruhového průřezu (hroby čís. 155/50, 117/51, 88/AZ a j.;
tab. 82/9) nebo z drátu hraněného (hroby čís. 45/48, 54/49, 144/50 a j .; tah. 78/5, 6).
Většina těchto náušnic je ze stříbra, jen zcela ojediněle ze zlata (hrob čís. 232/49,
189/51, 282/49); tab. 66/3 — 6, 84/12 — 13, 69/11 — 12). N a uzlíčcích i na hrozníčcích se
někdy střídávají prstýnky z filigránního drátu s prstýnky granulace. Hrozníček zpravidla
ukončuje kulička, větší než jsou jeho zrnka. Analogie k této variantě se vyskytly na po­
hřebišti v Předmostí u Přerova,84 v Blučině, v Pustiměři85 a na řadě jiných moravských
nalezišť, v Cechách na Zalově86 a j. Byly také v hrobě z Trilje v Dalmacii :87 kolekce
zlatých šperků z tohoto hrobu se zpravidla přičítá druhé polovině V I II . století,88 neboť ji
provázela mince Konstantina V. z let 741— 775.89 Proto se tohoto nálezového celku
užívá jako opory k datování archeologického materiálu z našich pohřebišť90. Avšak
v určení a datování mince se vyskytl u L. Niederla rozpor: uvádí totiž, že je zmíněný
nález datován byzantskou mincí z X. století.91 T ak či onak je jisté, že mince udává pro
průvodní Šperky jen terminus post quem, a nemůže mí ti zásadní význam pro jejich abso­
lutní datování. Rozborem celého nálezu dospějeme totiž k názoru, že šperky z Trilje
u Sinje odpovídají celým svým charakterem nálezům z konce říše velkomoravské. J . Pou-
lík, vycházeje z dřívějšího datování těchto šperků, dospěl k názoru, že náušnice z Trilje
jsou starší než nálezy z Moravy, kde se v analogických formách nosily během druhé
poloviny IX . věku.92
N a pohřebišti „N a valách“ shledáváme, že náušnice s klasovitými hrozníčky obsa­
hují jen mladší a nejmladší hroby. V některých z nich je provázely náušnice se sloupečky
(hroby čís. 155/50, 106/AZ), náušnice s košíčky (hroby čís. 45/48, 282/49), v zásypech
jiných hrobů se vyskytovaly zase zlomky malty z rozbořeného hřbitovního kostela (hroby
čís. 174/49, 278/49). Všechny tyto okolnosti vedou k závěru, že varianta 2c patří ve
Starém Městě až poslední třetině IX . století a nepochybně se udržuje ještě v prvé polovině
X. věku. Toto pozdější datování potvrzuje i to, že některé staroměstské náušnice této
varianty měly dolní oblouk ukončený očkem (hroby čís. 143/50,345/49; tab. 67/18), stejně
jako náušnice z hrobu pod mohylou z Prachovských skal,93jindy esovitou kličkou (hroby
čís. 224/49, 270/49, 123/50 a j . ; tctb. 64/23), takže se hlásí ke šperkům z let kolem r. 900.
V hrobě čís. 281 /49 byla náušnice, provedená z tordovaného drátu, jak to také odpovídá

81 Červinka, 1. c., tab. X V III/8.

86 Poulik, 1. c., tab. L/2, L X X IV /9.
88 Schránil, D oba knížecí (1932), tab. 41/6.
87 JViederle, Byzantské šperky (1930), obr. 2. Karaman, Groblje (1936), tab. X X III.
88 Karaman, 1. c., tab. X X III.
88 Dorazil, Světové dějiny (1946), 220.
80 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 43.
81 Niederle, 1. c., srv. str. 19, pozn. 7 a str. 134.
88 Ibid. str. 44.
83 Turek, Prachovské skály (1946), obr. 63/5.

232
uvedené době. K podobném u datování dospěl též J . Eisner, podle něhož se k nám náuš­
nice s hrozníčky dostaly teprve v pokročilém IX . věku a vrcholu obliby dosáhly snad
až v X. století.94 Náušnice varianty 2c se jistě dlouho vyráběly, neboť se objevují ještě i
v pokladech sekaného stříbra.96
d) Poslední variantu náušnic s oboustrannými hrozníčky tvoří kusy, odlévané
v kadlubu ze slitiny měkkého bílého kovu, takže jsou jednotlivá zrna hrozníčků jen
zhruba naznačena. Odlévání je nejnápadnější na náušnici z hrobu čís. 213/49, na níž
je „granulací“ pokryt i d rát dolního oblouku mezi spodním a horním hrozníčkem (tab.
6413). Nedovedu rozhodnout, zda k této skupině patří také náušnice z hrobu čís. 119/49,
jejichž oboustranné krátké hrozníčky ukončují mimořádně velké kuličky (tab. 58j3 — 4),
takže upomínají na náušnice z hrobů s keszthelyskými nálezy v Maďarsku.96 I. Borkovský
se domnívá, že i náušnice z pohřebiště od královské jízdárny na pražském hradě byly
hotoveny „podle formy“ .97 Nejvíce náušnic, odlévaných v kadlubech, pochází z nálezů
v Jugoslávii,98 kde se řadí k inventáři belobrdského typu99 a patří do X .—X I. století.
Staroměstské náušnice varianty 2d jsou však starší, neboť je v hrobě čís. 213/49 provázely
náušnice z tordovaného drátu, odpovídající době okolo r. 900.
Typ 3: hrozníčkovité náušnice se zdobeným dolním obloukem
a) Náušnice této varianty mají dolní oblouk ukončený granulovanými uzlíčky
a zdobený zpravidla čtyřmi řadam i granulace, která jej zesiluje. Jsou nejčastěji ze stříbra,
ale vyskytly se i ve zlatě (hrob čís. 22/48; tab. 53/1,4 ). Oboustranné (klasovité) hrozníčky,
obyčejně s 5— 7 zrny v příčném průřezu, jsou zavěšené tak, že poutko vede přes grannlaci
dolního oblouku (hroby čís. 208/49, 298/49, 224/51 a j . ; tab. 60(10 — 11, 67/20 — 22,
82/10 — 11), nebo je jí překryté (hroby čís. 239/49, 208/49, 40/51 a j .; tab. 64/7, 8, 24).
Analogické náušnice pocházejí z pohřebiště v Předmostí u Přerova, v Brně-Zidenicích,100
ve Vrbbe u Kroměříže,101 v Cechách na pražském hradě102 a j., ale neuvádí je J . Hampel
v Maďarsku.103 Nejhonosnější náušnice této varianty mají jednotlivá zrnka hrozníčků
i granulace na oblouku zdobená ještě pyramidkovitými skupinkami ze čtyř drobounkých
zrníček (hroby čís. 208/49, 40/51,97/AZ a j . ; tab. 27/4 — 5, 26/10). Hrozníčky této úpravy
označuje L. Niederle za „masivní bodlinaté tvary“. 104 Toto provedení se vyskytlo též
na pohřebišti v Předmostí,105 v Bohuslavicích,106 v Zákolanech v Cechách107 a j.
V arianta 3a je současná s variantou 2c, jejíž oblouk není granulován: nasvědčuje

84 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot., str. 5.

88 Jakimowicz, O pochodzeniu, W. A. X II (1933), tab. X IV /V , X X III/3 .
•• Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. 107/18.
87 Borkovský, Královská jízdárna, A. R . I I I (1951), 102, obr. 82.
•8 Koroíec, Ptuj (1950), 67, obr. 44, 51 a j.
•• Filip, Pravěké Československo (1948), 352. Eisner, Slovenské dějiny I (1947), 136— 138.
100 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/5 , XV/13.
101 Schránil, Doba knížecí (1932), tab. 11/1. Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), obr. n a str. 20.
10* Borkovský, Staročeské pohřebiště, H ist. Slov. V (1948), 147, obr. 9.
108 Hampel, A lterthiimer I— I I I (1905).
108 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 27.
108 Červinka, 1. c., tab. X V II I/14.
108 Uloženo v Mor. museu v Brně.
108 Schránil, 1. c., tab. 41/4.

233
 tomu nejen jejich společný výskyt v těchže hrobech (hrob čís. 252/49), ale i skutečnost,
že náušnice s granulovaným obloukem provázel gombík (hrob čís. 298/49), bubínkovité
náušnice (hrob čís. 22/49) a m alta z rozbořeného hřbitovního kostela (hroby čís. 20/49,
208/49, 252/49, 14/50 a j.). To všechno ukazuje na konec IX . a prvou polovinu X. století.
b) Náušnice této varianty se podobají variantě 3a, avšak jejich dolní oblouk zdobí
místo granulace čtyři zrněné filigránní drátky. Většinou bývají ze stříbra (hroby čís.
52/48, 82/48, 191/50, 22/AZ a j . ; tab. 56)6, 24/2 — 3 ), ale často i ze zlata (hroby čís.
24/48, 189/51, 196/51); tab. 5511— 8, 84/14 — 15). Zcela analogické náušnice se našly na
př. na pohřebišti v Dolních Věstonicích.108 N a staroměstských kusech se vyskytly
kromě hrozníčků běžných tvarů (válcovitých, kuželovitých nebo dvojkonických) i hroz-
níčky článkované (hrob čís. 121/AZ; tab. 29/4 —5), objevující se též na náušnicích z po­
kladů sekaného stříbra.109 Honosnější kusy mají hrozníčky „bodlinatého tvaru“ (hroby
čís. 52/48, 196/51; tab. 84/19 — 20), jaké se našly i v mohyle u Zelenek v Cechách.110
c) Tyto náušnice mají na zdobeném dolním oblouku pouze spodní hrozníček.
U stříbrných náušnic z hrobu čís. 286/49 je ukončený nápadně velkou kuličkou {tab.
67/1 — 2). Náušnice z hrobu čís. 122/51 mají zase dolní oblouk jen zespodu a shora zesí­
lený filigránem (podobně jako náušnice s trubičkovitými závěsky), takže tím nabývá tato
část kruhu zploštělého vzhledu {tab. 79/3).
Z nálezových okolností vyplývá, že jsou náušnice variant 3b i 3c současné. Oboje
se vyskytují v hrobech mladšího a nejmladšího nálezového horizontu pohřebiště „N a
valách“ a oboje provázejí nejen náušnice s bubínky (hroby čís. 52/48, 83/48) a s košíčky
(hrob čís. 191/50), příznačné pro X. století, ale i zlomky malty (hrob čís. 252/49). Proto
je třeba náušnice obou variant položit ve Starém Městě k letům okolo roku 900, a pře­
vážně až d a prvé poloviny X . věku.
d) V hrobě čís. 26/48 ležely zlaté náušnice, jejichž dolní oblouk s oboustranným
hrozníčkem ukončují granulované uzlíčky a zdobí jej čtyři proužky řetízkovitéhafiligrá nu
{tab. 57(9 — 10). Analogie pro tyto náušnice neznám. Avšak vzhledem k tomu, že hrob
patří k nejmladšímu nálezovému horizontu pohřebiště „N a valách“ a že se v něm
vyskytly i stříbrné náušnice s košíčky, je třeba náušnice varianty 3d přičíst až prvé
polovině X. století.

Typ 4: hrozníčkovité náušnice, zdobené i na horním oblouku

a) Z hrobu čís. 166/51 pocházejí stříbrné pozlacené náušnice, jejichž kruh z hra­
něného drátu tvoří nepravidelný ovál. Oboustranné granulované hrozníčky na dolním
oblouku jsou ukončené bubínky makovicovitého tvaru. T řetí takový bubínek je šikmo
upevněný i na horním oblouku náušnic na granulované podložce {tab. 78/3). Určitou
podobnost se staroměstskými mají nálezy ze Sziráku a M artély v Maďarsku,111 kde jsou
datované podle bronzových litých kování do V III. století. Přestože není pro datování
kusů z pohřebiště „N a valách“ v inventáři hrobu spolehlivá opora, domnívám se, že

108 Poulík, Již n í M orava (1950), obr. 37/i, 142/c— f.

10* Jakimowicz, 1. c., tab. X X II I/II I.
110 Schránil, 1. c., tab. 7/2, 4—5.
111 Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. 65/4, 3, 66/1, 2, 84/9, 10 a j.

234
je nelze datovat stejně jako nálezy maďarské, ale že patří k milodarům až ze sklonku
doby velkomoravské. Vede mne k tomu skutečnost, že u nohou nebožky ležel sklad kostí
jiného dospělého individua (hrob čís. 165/51), který dokazuje, že je hrob čís. 166/51 rela­
tivně mladší než hrob 165/51. Přitom jsou sklady kostí „N a valách“ příznačné teprve
pro druhou polovinu IX . století. A na dobu snad ještě pozdější by ukazovala rovněž
i poloha nebožky v hrobě čís. 166/51, která spočívala naznak, s rukam a složenýma do
klína; takové uložení nebožtíků se na staroměstském pohřebišti objevuje zpravidla až
v hrobech nejmladších, jak bylo uvedeno již v prvé části této práce. Vzhledem k tomu
všemu bych tedy datoval variantu 4a ve Starém Městě do konce IX .. ba pravděpodobněji
až do počátku X. věku.
b) V hrobě čís. 193/51 byly zlaté náušnice s oboustrannými granulovanými hroz-
níčky kuželovitého tvaru. H rubá granulace dolního oblouku pokračuje i nad uzlíčkem
až k polovině horního oblouku (tab. 84(2 — 3). Přestože neznám pro tyto náušnice ana­
logie, domnívám se, že patří nejspíše do konce IX . století. Ř adí se totiž svým celkovým
vzhledem k náušnicím varianty 3a, jejichž nejstarší exempláře ve Starém Městě jsme
datovali také do té doby. Kromě toho byly nalezeny spolu s náušnicemi varianty 4b
i knoflíky, zdobené tepanými spirálami, které jsme rámcově vřadili do druhé poloviny
IX . věku, a prsteny s granulovanými butony, příznačné až pro konec IX . století.
c) Z hrobu čís. 200/51 jsou stříbrné pozlacené náušnice. Výzdoba jejich dolního
oblouku sahá rovněž až do poloviny oblouku horního; jest vsak ze spodní a protilehlé
strany provedená zrněným filigránem, kdežto na čelní a zadní straně hrubou granulací.
Spodní oblouk, ukončený uzlíčky, nese oboustranný, hrubě granulovaný hrozníček, jehož
spodní polovina je ukončená dutou kuličkou. Menší hrozníček je upevněný i na rozhraní
hladké a zdobené poloviny horního oblouku náušnic {tab. 82(1 — 2). Vybavení hrobu
a nález vědérka u kostry v něm ukazuje na pohřeb středního nálezového horizontu na
staroměstském pohřebišti, který patří do druhé poloviny IX . století. Tomuto datování
nasvědčuje dále skutečnost, že tentýž nálezový celek zahrnoval též náušnice varianty lc,
které patří také do té doby. Avšak další průvodní náušnice, jejichž kruh je zdobený ple­
tivem, posunují datování varianty 4c blíže k roku 900, takže nechybíme, přičteme-li ji
rovněž konci IX . věku. stejně jako variantu 4b.
d) V hrobě čís. 51 /50 ležely zlaté náušnice, které mají dolní oblouk zdobený čtyřmi
proužky tordovaného filigránu, jenž pokrývá i polovinu oblouku horního. Na spodním
oblouku, ukončeném granulovanými uzlíčky, je upevněn oboustranný masivní hrozníček,
z jehož obou konců vyčnívá dvojice násadních drátků, na koncích jazýčkovitě rozkles-
lých, na nichž byla původně upevněna nějaká ozdoba. Jednostranný hrozníček s vy­
stupujícími násadními trny je upevněn poutkem též uprostřed horního oblouku {tab.
73(15 — 16). Nelze rozhodnout, zda násadní trny držely kovový bubínek, podobně jako
náušnice z hrobu čís. 166/51, nebo skleněnou kuličku či perlu, jak je tomu u náušnic
z pohřebišť v Maďarsku.112 V této souvislosti uvádím sdělení A. Zelnitia, jenž prý nalezl
zlomečky rozpadlých kovových bubínků i u hrozníčkovitých náušnic z hrobu čís. 33/AZ,
které se sice typologicky blíží spíše náušnicím varianty 2c, ale liší se od nich právě

112 Hampel, A lterthum er I (1905), 351 s obr.

235
 násadními tm y hrozníčků (tab. 24/10). Náušnice varianty 4d patří svým celkovým vzhle­
dem (filigránní výzdobou oblouku a oboustrannými granulovanými hrozníčky) nepo­
chybně do téže doby jako příbuzné náušnice varianty 3b, t. j. nejdříve do konce IX . století.
Tom uto datování odpovídá i průvodní nález knoflíku melounovitého tvaru, který jsme
přičtli také do oné doby.
e) Hrob čís. 103/50 obsahoval zlatou náušnici, na níž jem né pletivo obalovalo
spodní oblouk a polovinu horního. Uzlíček, ukončující dolní oblouk, sedí až na pletivu,
na něž je analogicky navlečeno i poutko, držící oboustranný hrozníček. Z jeho konců
vystupují násadní drátky podobně jako u náušnic varianty 4d (tab. 67/6). Poněvadž hrob
čís. 103/50 patří s hlediska stratigrafického k nejmladším pohřbům „N a valách“ , datoval
bych náušnici z něho do počátku X. věku. Oporou tohoto datování je nález podobně
Splétaného stříbrného nákrčníku z hrobu čís. 167/51, jenž náleží nepochybně do konce
doby velkomoravské. Náušnice z hrobu čís. 103/50 má obdobu v nálezu z Trilje.113
f) V hrobě čís. 200/51 byly dva páry stříbrných náušnic, zdobených pletivem stejně
jako varianta 4e; pletivo na jedné z nich jest však odlišné, a ještě jemnější. Na pletivu
jsou upevněné granulované uzlíčky dolního oblouku i jeho oboustranný hrozníček, který
má na obou koncích bubínek makovicovitého tvaru (tab. 82/3 —5). N a základě analogií
mezi těmito náušnicemi a variantou 4e a s ohledem na datování ostatních šperků z tohoto
hrobu, jež jsme přičtli nejdříve do konce IX . věku, vřadil bych též variantu 4f až ke
sklonku velkomoravského období. Do jisté míry jsou těmto náušnicím z hrobu čís.
200/51 podobné nálezy z Abony v Maďarsku, provázené ovšem pozdně keszthelyským
m ateriálem .114
Typ 5: hrozníčkovité náušnice z tordovaného drátu
V hrobech čís. 213/49 (tab. 64/9 — 10) a 218/51 byly nalezeny náušnice, jejichž kruh
je z tordovaného stříbrného drátu K dolnímu oblouku je zespod připájen malý hroz­
níček ze čtyř kuličkovitých zrn, kdežto shora k němu přisedá jen jediné zrno. Zcela
podobné náušnice ve zlatě se vyskytly i na pohřebišti v Těmicích,115 odkud pocházejí
ostruhy typu čís. III, jež nepochybně patří již do X. století. V hrobě čís. 281/49 byly
zase zlaté hrozníčkovité náušnice z hraněného drátu, které mají tordovaný jen dolní
oblouk, ukončený hrubě granulovanými uzlíčky. Provázely je granulované knoflíky, jež
jsme datovali do poslední třetiny IX . věku. I s hlediska stratigrafického patří hroby s tor-
dovanými náušnicemi k mladšímu nálezovému horizontu v poloze „N a valách“ , tedy
k letům okolo r. 900.116 Pro pozdní výskyt tordování svědčí ostatně též nález tordované
náušnice s meandrovitým ukončením na pohřebišti z X. století v Předmostí u Přerova,117
jednoduchý kroužek z tordovaného drátu, provázený esovitými záušnicemi v Horních
Dunajovicích,118 a zvláště tordovaná esovitá záušnice v Holáskách.119 Z Hradiska u K ro­

118 Karaman, Groblje (1936), tab. X X III. Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 2.
111 Hampel, A lterthum er I I I (1905), tab. 469/1.
115 Červinka, 1. c., obr. 32/3—4. Schránil, 1. c., tab. 27/10.
118 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot., str. 3, považuje je za starší.
117 Červinka, 1. c., tab. X V III/25.
118 Ibid., tab. X V I/21.
118 Ibid., obr. 40/12.

236
měříže a z Petrova u Strážnice120 se pak získaly náušnice, jejichž tordovaný dolní oblouk,
opatřený hrozníčkem, je ukpnčený očkem, které je příznačné pro konéč IX . a prvou polo­
vinu X . věku. To všechno mne vede k závěru, že hrozníčkovité náušnice 5. typu patří
ve Starém Městě nejdříve do konce IX . staletí, což snad platí i pro podobné kusy z jiných
moravských pohřebišť. V sousedních zemích tomu ovšem může býti jinak: na př. v Már-
tély v Maďarsku se vyskytla náušnice z dvojitého tordovaného zlatého drátu spolu s kesz-
thelyskými kováními.121

Typ 6: hrozníčkovité náušnice s dolním obloukem ovinutým filigránním drátem

Z hrobů čís. 239/49 (tab. 64111— 12) a 86/AZ pocházejí stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, ukončený granulovanými uzlíčky, je ovinutý dvojitým filigránním drátem
a opatřený oboustranným hrozníčkem. V hrobě čís. 298/49 se vyskytly zcela analogické
náušnice ze zlata {tab. 67/16 — 17) a vhrobě čís. 33/AZ pak podobné zlaté náušnice z hra­
něného drátu, jejichž dolní oblouk nese však jen spodní granulovaný hrozníček {tab.
24/11). Zdá se, že ovinování dolního oblouku filigránním drátem má napodobiti starší
způsob tordování. Průvodní m ateriál v hrobech čís. 86/AZ a 33/AZ neposkytl vhodnou
oporu pro datování typu 6. Avšak pro jeho absolutní chronologii jsou oporou jednak
hroby čís. 239/49 a 298/49, v jejichž zásypu byly zlomky malty z rozbořeného hřbitov­
ního kostela, jednak gombíky z hrobu čís. 298/49, příznačné pro nejmladší hroby
z doby velkomorávské. Proto se domnívám, že lze typ 6 datovat asi do počátku X.
století.
Typ 7: náušnice ,s hroznovitými závěsy
Sedmý typ hrozníčkovitých náušnic zdobí hroznovité závěsy, které mají ojedinělé,
více méně složité tvary. V hrobech čís. 33/48 a 102/51 tab. 55/24 — 25, 78/14) byly nale­
zeny stříbrné pozlacené náušnice, jejichž dolní oblouk ukončují granulované uzlíčky.
Zespodu jest k němu horizontálně upevněna tro je n á hvězda na kuželovitém sloupečku,
svinutém ze zrněného filigránního drátu. Jest složená z trojice kuželíků, z nichž každý je
ukončený větší dutou kuličkou. Zespodu je k ní připojen velký nezdobený bubínek lehce
dvojkonického tvaru. Nad hvězdicí přisedá shora k dolnímu oblouku náušnice hrozníček:
Analogie k těmto náušnicím neznám. Stylem a technikou jsou jim však blízké jednodušší
náušnice z Brna-Maloměřic :122 k jejich dolnímu oblouku je totiž zespodu upevněn po­
dobný kuželík z filigránu, ukončený granulovaným prstencem, k němuž se připíná velký
nezdobený bubínek. Této variantě provedením je zas velmi podobný p ár z hrobu čís.
274/AZ. Zdá se tedy, že všechny jmenované kusy patří témuž výrobnímu ústředí a téže
době, i když jsou tvarem do jisté míry rozdílné. Pro jejich datování je důležité, že byly
v hrobě čís. 33/48 provázeny prstenem se skleněnou vložkou, která je příznačná pro prvou
polovinu X. století. Náušnice ž hrobu čís. 274/AZ jsou snad starší, neboť byly nalezeny
spolu s vědérkem a hrnkem — t. j. milodary, které se v X. století objevují na staroměst­
ském pohřebišti jen výjimečně. Ale i tento pár vřazuje do pozdní doby velkomoravské

»*• Ibid., obr. 15/2, 24/2.

i” Hampel, A lterthům er II (1905), 108, I I I (1950), tab. 85/11.
122 Poutík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X L I/5.

237
právě zmíněný nález podobných náušnic z Brna-Maloměnc, kde už převládají milodary
z konce IX . a počátku X. století.123

II. N á u š n i c e s b u b í n k y

V poloze „N a valách“ byly nalezeny 102 náušnice, na jejichž dolní oblouk jsou
navlečené ozdobné duté kuličky, nazývané zpravidla b u b ín k y /24 jindy žaludy126 nebo
perly.126 Tuto skupinu tvoří v podstatě tři typy.

Typ 1: náušnice se čtyřmi bubínky

Náušnice, jejichž dolní oblouk zesilují ozdobné filigránní drátky nebo granulace,
jsou opatřené čtyřmi bubínky- Dva z nich jsou umístěné po stranách, takže ukončují
dolní oblouk náušnic; uprostřed mezi nimi jsou upevněné druhé dva, a to tak, že jeden
přisedá shora a druhý zespod k dolnímu oblouku. Bud jsou k němu přichycené kovovými
poutky (hroby čís. 15/48, 251/49, 117/AZ a j.), nebo spočívají na granulovaných podlož­
kách (hroby čís. 268/49, 178/50, 133/51 a j.). Bubínky jsou zhotovené ze dvou dutých
polovin a jsou tvaru kuličkovitého (hroby čís. 22/48, 253/49, 14/50 a j.) nebo soudečko-
vitého (hroby čís. 52/48, 299/49, 95/51 a j.). Na povrchu jsou zdobené granulováním,
a oba bubínky střední dvojice ukončuje mimo to větší kulička (hroby čís. 253/49, 178/50,
95/51 a j.) nebo pyramidka ze čtyř zrn (hroby čís. 268/49, 359/49, 133/51 a j.). Podle
tvaru a výzdoby bubínků lze náušnice tohoto typu rozdělit do čtyř variant.
a) Bubínky kuličkovitého tvaru jsou hustě pokryté skupinkami, ze čtyř hrubých
zrnek, složených do tvaru kříže (hroby čís. 22/48, 178/50 a j.; tab. 73/18, 53/5—6), do
trojúhelníčků, kosočtverečků nebo sestavených do pásů a klikatek z dvojitých granulo­
vaných řad (hroby čís. ?/??, 76/48 a j .; tab. 57/2—3, 24/13). H rubá granulace bubínků
ukazuje na jejich byzantský charakter.127 Náušnice této varianty jsou zpravidla ze zlata,
jen zcela výjimečně ze stříbra (hrob čís. 178/50), a jejich výskyt ve středním horizontu
hrobů „N a valách“ je datuje asi do poslední třetiny JX . století. Stříbrné náušnice z hrobu
čís. 178/50 jsou však mladší, patrně z počátku X. věku, neboť zásyp tohoto hrobu obsa­
hoval m altu z rozbořeného hřbitovního kostela.
b) Náušnice této varianty se liší od náušnic varianty la pouze výzdobou bubínků,
které jsou hustě pokryté hrubou granul ací tak, že je každé zrnko podložené prstýnkem
z jem ného drátku. Jednotlivá zrnka jsou kladena po celém povrchu bubínků budtct ne­
pravidelně (hroby čís. 15/48, 14/50 a j.) nebo do pravidelných obvodových řad (hroby
čís. 251/49, 253/49, 117/AZ a j . ; tab. 65/8—9, 61/10— 13). Náušnice varianty b, které
mají přesnou obdobu na pohřebišti v Předmostí u Přerova,128jsou vždy ze stříbra. Taková
hrubá granulace i způsob upevnění jejích jednotlivých zrn do drátkových prstýnků
(vyskytující se též na stříbrných granulovaných knoflících) je příznačná pro šperkařské

1,1 Ibid., str. 48, tab. X L —X L I.

1.4 Eisner, 1. c., str. 8. Niederle, 1. c., str. 146.
126 Niederle, Rukověť (1931), 128.
1.4 Eisner, 1. c.
1.7 Ibid. str. 8. Niederle, Byzantské šperky (1930), 132. T ýíj Byzantské šperky v č. M ., P. А. X X X V (1927), 343.
1.8 Eisner, 1. c. obr. 15/6.

238
 dílny černomořské a pozdější jihoruské, kde se uplatňuje až během X II. století129.
Poněvadž se tyto náušnice vyskytovaly v hrobech, jejichž zásyp obsahoval zlomky malty
(hroby čís. 251/49, 253/49), a byly provázeny gombíky a náušnicemi s košíčky (hrob
čís. 15/48), jsou tím datovány do posledních let IX . století, ale především až do prvé
poloviny X. věku. Potvrzuje to i jejich výskyt na předmosteckém pohřebišti.
c) Varianta c se liší od předchozích tvarem i výzdobou bubínků: zde jsou bubínky
soudečkovitého tvaru zpravidla rozdělené horizontální zdvojenou řadou jem né granu-
lace ve dvě výzdobné poloviny. Každou z nich vyplňují geometrické motivy — nejčastěji
trojúhelníčky z jem né (makové) granulace (hroby čís. 52/48, 268/49, 133/51 a j.; tab.
53/11 — 14). Jiné bubínky soudečkovitého tvaru zdobí jemně granulované kosočtverečky,
které se k sobě řadí v křížky, tvořící souvislý pás (hroby čís. 253/49, 299/49, 22/AZ a j.).
Náušnice této varianty jsou vždy ze stříbra, jen zřídkakdy zlaceného (hrob čís. 151/50;
tab. 69/13 — 14). Zcela analogické náušnice poskytlo též pohřebiště v Předmostí u Pře­
rova130 a. pohřebiště z X. až X I. století v Ptuji131. Podobnost s touto variantou mají
i náušnice z pokladů sekaného stříbra.132 Náušnice, jejichž výzdoba je provedená políčky
nebo pásy z jemné makové granulace, hlásí se ke šperkům orientálních dílen, jež L. Nie-
derle hledá snad v Sýrii, snad v Mesopotamii nebo Turkestanu,131b Nálezy v Jugoslávii
ukazují možná i cestu, kudy se toto zboží dostalo do zemí nad Dunajem. Tento názor
však odmítají někteří ruští badatelé, ze starších zejména V. Antonovič, kteří je pokládají
za domácí výrobek slovanský.13215 Nálezy ze staroměstského pohřebiště se ovšem tato otázka
nedá vyřešit, ale sám pokládám výrobní techniku i celkový charakter těchto šperků za
orientální. Poněvadž se náušnice této varianty objevují ve staroměstských hrobech,
jejichž zásyp obsahoval zlomky m alty (hroby čís. 178/50, 253/49), a byly provázeny
gombíky (hroby čís. 52/48, 299/49) nebo náušnicemi s košíčky (hrob čís. 253/49), lze
je vřaditi do prvé poloviny X . století. Toto datování je možno opříti jednak o nálezy
z uvedených hrobů v Jugoslávii, jednak o výskyt podobných kusů v pokladech sekaného
stříbra.
d) Zcela odlišného charakteru jsou náušnice z hrobu čís. 33/48, jejichž hladké bur
bínky jsou rozdělené pouze horizontálním obvodovým límcem (lištou či — podle L. Nie-
derla — obojkem)133 z filigránního drátu na dvě poloviny (tab. 55/16 —17). Jsou zhoto­
vené ze zlaceného bronzu. Tvar bubínků upomíná na náušnice z pokladu orientálních
šperků u Spasska.134 V arianta ld patří do prvé poloviny X. století jednak proto, že se
vzhled bubínků blíží již jejich pozdním formám,135 jednak proto, že ji provázel prsten
s barevným sklíčkem, příznačný rovněž až pro X. století.

188 Rybakov, Řemeslo (1948), 333— 335.

180 Červinka, Slované n a M oravě (1928), tab. X V III/4 . Niederle, 1. c., obr. 67/4.
181 Koroiec, Ptuj (1950), obr. 14— 16, 110.
188Jakimowicz, O pochodzeniu, W . A. X II (1933), tab. X IV /1. Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy
S. A. Ú . 1 (1929), 27.
181b Niederle-Zelnitius, 1. c. str. 30. Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 67.
182b Niederle, Život I (1911), 622.
188 Niederle, Rukověť (1931), 128, obr. 46/1. T ýí, Byzantské šperky (1930), obr. 7/1.
184 Jakimowicz, 1. c., str. 119, tab. X IX /V II.
188 Niederle, Byzantské šperky (1930), 149.

239
 Typ 2 : náušnice se třemi bubínky
Náušnice druhého typu mají na dolní oblouk navlečené pouze tři bubínky. Zlatá
náušnice z hrobu čís. 16/AZ se liší od varianty I I - 1a pouze tím, že ke střednímu bubínku,
který' přisedá zespod k dolnímu oblouku, tvoří protějšek větší kuličkovité zrno (tab. 24j4).
Stříbrné náušnice z hrobu čís. 121/AZ odpovídají plně variantě II-lc až na to, že střední
bubínek pod dolním obloukem nemá žádný protějšek (tab. 32/1 — 2). Druhý typ bubín-
kovitých náušnic se tedy řadí výrobní technikou i celým stylem k uvedeným variantám
typu 1, takže se na něj jistě vztahuje i jeho chronologie.136

Typ 3: náušnice se sedmi bubínky

Tento typ zahrnuje náušnice, na jejichž dolní oblouk je těsně k sobě navlečeno pět
kuliČkovitých bubínků. K prostřednímu z nich jsou upevněné ještě další dva, z nichž
jeden k němu přisedá shora a druhý zespodu, takže z celé skupiny bubínků vzniká hroz-
novitý útvar (hroby čís. 15/48, 251/49, 95/50 a j . ; tab. 61 j4 —5). U náušnic z hrobu čís.
193/51 je na oblouku navlečeno dokonce šest bubínků, takže jich mají celkem osm místo
obvyklých sedmi (tab. 84/1, 4). Bubínky tohoto typu jsou zpravidla kuličkovité, jen zcela
výjimečně mají soudečkovitý tvar (hroby čís. 83/48, 193/51). Jejich povrch zdobí jem ně
granulované trojúhelníčky (hroby čís. 83/48, 251/49) nebo kosočtverečky, řazené do
obvodového pásu (hrob čís. 66/50), jindy kosočtverečky nebo trojúhelníčky, sestavené do
kříže (hroby čís. 15/48, 95/50, 65/51 a j.). Všechny náušnice tohoto typu jsou stříbrné,
jen pár z hrobu čís. 193/51 je ze zlata. Analogické stříbrné náušnice se vyskytly i na po­
hřebišti v Předmostí u Přerova187 a v Brně-Horních Heršpicích.138 Blízké jsou jim rovněž
náušnice z dvojitého hrobu v Kolíně139 a náušnice se šesti bubínky z hrobu pod mohylou
u Kvasic.140 Je velmi pravděpodobné, že tento typ má tutéž provenienci jako čtyřbubín-
kóvité náušnice varianty II-lc , jak již dříve upozornil J . Eisner,141 a patří tedy ke
šperkům orientálního charakteru. Náušnice třetího typu se objevují ve staroměstských
hrobech spolu s bubínkovitými náušnicemi typu lb a s náušnicemi s košíčky (hrob čís.
15/48), jindy s gombíky (hrob čís. 5/48), a bývají také v hrobech, jejichž zásyp obsaho­
val zlomky malty (hrob čís. 251/49). Proto bubínkovité náušnice 3. typu náležejí ve
Starém Městě do prvé poloviny X. století, jak to potvrzuje i jejich výskyt na pohřebišti
předmosteckém.

III. N á u š n i c e s k o š í č k y
Tento druh náušnic je celým vzhledem velmi blízký náušnicím s bubínky, místo
nichž jej však zdobí košíčky. Jsou kuličkovitého tvaru a zpravidla se skládají ze dvou trojic
protilehle řazených brýlovitých útvarů, svinutých z filigránního drátu. Podle způsobu,
jím ž jsou košíčky navlečené na dolní oblouk, lze soubor těchto náušnic ze Starého Města,
který čítá 68 kusů, roztříditi do dvou typů.
ls‘ Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 27.
187 Červinka, 1. c. tab. X V III/1 .
1.8 Uloženo v M or. museu v Brně.
1.8 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. L X V I/8— 9. Týž, D oba knížecí (1932), tab. 5/5, 7.
180 Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 20. Niederle, Život I (1911), tab. X X X III/5 .
111 Eisner, 1. c., str. 9.

240
 Typ 1: náušnice se sedmi košíčky
Na dolní oblouk náušnice je těsně k sobě navlečeno pět košíčků. K prostřednímu z nich
jsou upevněné ještě další dva, z nichž jeden k němu přisedá shora a druhý zespodu, takže
z celé skupiny košíčků vzniká hroznovitý útvar (hroby čís. 45/48, 253/49, 196/AZ a j . ;
tab. 3214, 65/5 — 6, 56/7, 7BJTB— 19). Některé kusy, zpravidla menších rozměrů, zdobí
pouze šest košíčků (hroby čís. 85/48, 290/49, 67/50 a j . ; tab. 66)11— 12). Náušnice tohoto
typu s analogiemi z Předmostí u Přerova142 jsou vždy ze stříbra; jen dvě drobné ná­
ušnice z hrobu čís. 290/50 jsou zlaté {tab. 66)11— 12).
Typ 2: náušnice s devíti košíčky
Pro druhý typ je příznačný hrozen kosočtverečného tvaru, složený z devíti košíčků,
upevněných pod dolním obloukem náušnic. Zcela ojedinělé jsou velké náušnice z hrobu
čís. 317/49, kde devět košíčků obepíná oválný stříbrný chaton, oboustranně vyplněný
sklovitou pastou hnědé a modrozelené barvy. K ruh těchto náušnic je ukončený esovitou
kličkou {tab. 69/6 —7). Jindy uzavírají dolní oblouk náušnic další dva protilehlé košíčky
(hrob čís. 323/49, 142/50, 11/AZ a j.; tab. 69/9 — 10, 31)7) nebo uzlíčky, sestavené z fili-
gránních kroužků a granulace (hroby čís. 282/49, 154/50 a j.; tab. 66)7 — 10). Stejně jako
typ 1. jest i typ 2., který m á analogie v nálezech ze Zalova u Prahy,143 vždy ze stříbrného
drátu; jen dva páry z hrobu čís. 282/49 jsou ze zlata {tab. 66)7 — 10).
Náušnice s košíčky řadí L. Niederle k druhu náu šn ic hmznovitých.144 Poněvadž
však toto označení zahrnuje mnoho rozmanitých tvarů náušnic a nepřihlíží k jejich vý­
robní technice, je třeba odlišit košíčkovité náušnice jako skupinu samostatnou. J . Eisner
se domnívá, že náušnice s košíčky patří ke skupině orientálních šperků145 — k témuž
výrobnímu prostředí jako náušnice s bubínky, zdobenými makovou granulací. Příslušnost
tohoto druhu staroměstských náušnic k východnímu importovanému zboží vskutku na­
značuje technika splétaného filigránu. Přitom se značně liší od náušnic se dvěma nebo
třemi košíčky, t. zv. kyjevského typu, z pokladů sekaného stříbra,146 které náleží konci
desátého a jedenáctém u století, kdežto náušnice s košíčky jsou ve Starém Městě starší.
Provázejí je tam gombíky (hroby čís. 15/48, 282/49), stříbrné korály s puklicemi (hrob
čís. 191/50) a zlomky m alty z rozbořené hřbitovní svatyně (hroby čís. 253/49, 317/49,
323/49). A tím se košíčkovité náušnice stávají spolehlivou oporou pro datování nále­
zových celků, neboť je zmíněné průvodní nálezy vřazují s jistotou do prvé poloviny
X. století. Tom uto datování nasvědčuje ostatně i jejich výskyt na pohřebištích v Zalově
a Předmostí, která jsou vcelku relativně mladší než pohřebiště „N a valách“ .

IV. N á u š n i c e se s l o u p e č k e m
Pozoruhodnou skupinu šperků tvoří 42 náušnic, jejichž závěsem jest granulací zdo­
bený sloupeček, který bývá rozmanitě utvářen. L. Niederle je řadí k náušnicím hrozno-

144 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/9 .

141 Schránil, D oba knížecí (1932), tab. 41/3.
144 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. Ú . 1 (1929), 27.
144 Eisner, H radištní šperk, Č. N. M. C X V I (1947), zvi. ot., str. 9.
144 Jakimowicz, O pochodzeniu, W. A. X II (1933), tab. X IV /X V III, X V III/X , X V I.

16 Staré Mjésto 241

vitým, neboť závěsy prý napodobují zrnité hrozníčky.147 Již dříve však byly tyto náušnice
zahrnovány pro svůj svéráz do samostatného druhu, který K. Hanák nazýval náušnice
„broukovitého“ tvaru, I. L. Červinka náušnice „bombovité“148 a J . Eisner náušnice
„se dvěma granulovanými korály, spojenými válečkem nebo ajourovým pletivem“ .149
Velký počet jejich nálezů na staroměstském pohřebišti umožňuje jejich roztřídění do
tří typů.

Typ 1: náušnice s granulovaným sloupečkem

N a dolní oblouk, ukončený zpravidla esovitou kličkou, méně často očkem (hrob
čís. 345/49; tab. 73)8), a opatřený granulovaným uzlíčkem, je navlečen sloupeček. Tvoří
jej dva kuličkovité bubínky, spojené šestihranným granulovaným „hrozníčkem“ . Jeho
jednotlivé kuličky zdobí ještě pyramidky ze čtyř drobných zrníček. O ba bubínky, na jejichž
vrcholu sedí větší kulička, pokrývají kosočtverečky makové granulace, které se seskupují
v křížky (hroby čís. 259/49, 282/49, 212/51 a j.; tab. 61/15), protilehle řazené trojúhel­
níčky (hrob čís. 83/AZ; tab. 32/6 —7), skupinky čtyř větších zrn (hrob čís. 345/49; tab.
73/8 ) a pod. Náušnice tohoto typu-jsou vždy ze stříbra. Analogie z jiných pohřebišť pro
ně neznám.

Typ 2: náušnice s „prolamovaným“ sloupečkem

Sloupeček náušnic druhého typu jest tvořen dvěma bubínky, které spojují čtyři kři­
délka, jež k sobě kolmo přiléhají. Každé z nich je složené ze tří půloblouků, zdobených na
maximálním vyklenutí pyramidou ze tří zrnek. Tento spojovací článek mezi bubínky
označuje L. Niederle za „čtyřnásobné rámoví prolamovaných lístků a křídel“ 160 a J.
Eisner za „ajourové pletivo“ .161 Žádné z těchto označení však nevystihuje skutečný
vzhled a výrobní techniku zmíněných článků. Bubínky sloupečku jsou dvojího d ru h u :
buď mají tvar kuličky, zdobené skupinkami čtyř zrn (hrob čís. 299/49; tab. 67/12), nebo
polokoule, na níž sedí pyramidka ze čtyř kuliček. Každé zrnko pyramidky nese ještě
skupinku dalších čtyř zrníček. Povrch polokoulí zdobí granulované trojúhelníky (hrob
čís. 106/AZ), křížky, složené z jem ně granulovaných kosočtverečků (hrob čís. 317/49;
tab. 69/2 —3), skupinky čtyř zrnek (hrob čís. 282/49) a pod. Stejně jako u typu prvého
jest dolní oblouk náušnic někdy ukončený očkem (hrob čís. 299/49), jindy esovitou kličkou
(hrob čís. 282/49) nebo dvěma protilehlými uzlíčky, sestavenými ze dvou filigránních
prstýnků a granulace (hrob čís. 317/AZ). Náušnice 2. typu, které mají analogie na
pohřebišti v Předmostí,162 hotovily se ze stříbra (hroby čís. 282/49, 317/49, 70/50; tab.
69/1, 5), někdy zlaceného (hroby čís. 299/49, 317/49; tab. 69/2 —3, 67/12 — 13), a v oje­
dinělých případech i ze zlata (hrob čís. 106/AZ; tab. 37/3 —4).

147 Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 27.

148 Červinka, V elehrad, V ěda a život 11— 12 (1942), 490—500.
148 Eisner, 1. c., str. 8— 9.
180 Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 27.
181 Eisner, 1. c., str. 9.
188 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/1 0 . Schránil, 1. c., tab. 27/4.

242
 Typ 3: náušnice s plechovým sloupečkem
a) K variantě 3a sloupečkovitých náušnic patří ty, jejichž bubínky, téměř dvoj-
konického tvaru, spojuje dutý plechový váleček. Bubínky i spojovací válečky jsou zpra­
vidla zdobené granulovanými trojúhelníčky, pyramidkovitými skupk^e№u čtyř zrnek,
pásy dvou granulovaných řad a pod. (hroby čís. 124/50, 179/51, 266/AZ a j.). Spodní
oblouk náušnic bývá ukončený opět buď očkem (hroby čís. 124/50, 179/51, 196/ÁZ)
nebo esovitou kličkou (hroby čís. 155/50, 266/AZ). Náušnice této varianty, jež se vyskytly
i na pohřebišti předmosteckém153 a v hrobě pod mohylou u Hluku,154jsou vždy ze stříbra.
b) Tyto náušnice se podobají variantě 3a, ale vyrábějí se z bronzu, a celý jejich po­
vrch zdobí připájené filigránní kroužky (hroby čís. 101/51, 252/51; tab. 75/3, 78\4).
Podobné náušnice pocházejí též z pohřebiště ve Strážnici.155 Stejné výzdoby se užívalo
i na bronzových knoflících, datovaných do prvé poloviny X. století.
Analogie pro náušnice se sloupečkem ze zahraničních nálezu neznám. Upomínají
do jisté míry jen na náušnice cylindrické z Ordas a Rególy v Maďarsku156, nebo z po­
hřebiště v M ůnchendorfu v Rakousku,157 kde jsou datovány do V III. století. Vývojovou
souvislost těchto nálezů a staroměstských nelze podle dosavadních objevů prokázati, ale
jejich příbuznost co do stylu i co do způsobu provedení jest patrná. N ápadný je rovněž
jejich výskyt v byzantském kulturním okruhu.158 Snad proto označuje L. Niederle náušr
nice se sloupečkem za byzantské zboží,159 kdežto J . Eisner zastává jejich orientální
původ.180 Sám se neodvažuji rozhodnouti o jejich výrobní provenienci, a to tím spíše,
že některé z nich zdobí maková granulace „orientálního charakteru“, kdežto jinénesou
hrubou granulaci „byzantskou“ . Podle toho by se náušnice typu IV-3 hlásily k prostředí
orientálnímu, náušnice typu 1V-2 k byzantskému. N a náušnicích typu IV -1 se pak podílí
obojí způsob výzdoby, která by tedy byla byzantskoorientální. Tím to zcela formálním
roztříděním není ovšem stanovena faktická výrobní provenience tohoto šperku, neboť
obojí technika granulace byla v X. století již tak běžná, že sejí mohlo tehdy užívat stejně
ve šperkařských dílnách čemomořských a jihoruských jako snad i v podunajských.
Podle několika nálezových okolností se dá výskyt náušnic se sloupečkem ve Starém
Městě spolehlivě datovat: byly totiž provázeny gombíky (hrob čís. 299/49), závěsky se
skleněnými vložkami (hrob čís. 212/51), náušnicemi s košíčky (hroby čís. 282/49, 317/49,
196/AZ) a maltou z rozbořeného hřbitovního kostela (hroby čís. 259/49, 317/49), takže
nepochybně patří již do prvé poloviny X. století.

V. N á u š n i c e l u n i c o v i t é
K lunicovitým tvarům řadím všechny náušnice, které mají nezdobený horní oblouk
k zavěšení a dolní oblouk vyplněný jakoukoliv výzdobnou technikou tak, že tu vzniká

“ * Červinka, 1. c., tab. X V III/2 . Schránil, 1. c., tab. 27/2.

1.4 Hrubý, Hluboček, S. V. 10 (1939), 16, obr. na str. 17.
155 Červinka, 1. c., tab. XI/18.
1.4 Hampel, Alterthiimer I (1905), 353, obr. 922—925. Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 65/12.
1,7 Mitscha-Márheim, Mistelbach, N iederdonau 8 (1941), tab. 18/7.
158 Mirms, Scythians (1913), obr. 290/21, 23.
168 Niederle-Zelmtius, 1. c., str. 27.
180 Eisner, 1. c., str. 8.

243
dvoj- nebo trojcípá lunice. Staroměstské lunicovité náušnice, jichž bylo nalezeno 26
kusů, lze roztřídit na pět výrazně se lišících typů.

Typ 1: lunicovité náušnice s řetízky

Nejhonosnější lunicovité náušnice se zlata pocházejí z hrobu čís. 106/AZ. Jejich
dolní oblouk vyplňuje trojcípá lunice, vystřižená z plechu. Na liči ji zdobí klikatky ze
zdvojených, jem ně granulovaných pásů, které L. Niederle přirovnává k výzdobě lunic
ruských z X. století,161 a její tři cípy ukončují uzlíčky z hrubých zrn. O d jejího dolního
okraje splývá 10 řetízků, ukončených plechovými závěsky ve tvaru úzkých zahrocených
lístků. Zdobí je skupinky tří a čtyř drobných zrníček (tab. 37/7 —9). Velmi podobné
řetízky s lístkovitými závěsky jsou i na kaptorze z pokladu gniezdowského,162 zdobené
makovou granulací.
Domnívám se, že náušnice z hrobu čís. 106/AZ patří k im portům orientálního cha­
rakteru, jak tomu nasvědčuje nejen výzdoba makovou granulací, ale i nález analogic­
kých lunicovitých náušnic ze stříbra ve Starém Městě v poloze „Špitálky“ .183 Tyto
náušnice pocházejí zřejmě z téhož výrobního prostředí, neboť se tvarem lunic, řetízky
s lístkovitými závěsky i výzdobou makovou granulací shodují se zlatým párem. Cípy
jejich lunic jsou však ukončené košíčky, příznačnými až pro X. století. Přesto však
nebudou od nich náušnice z polohy „N a valách“ časově příliš vzdálené, takže lze i tento
zlatý pár položití spíše do počátku X. století než do konce IX . věku, jak jej datuje L.
Niederle.164 Pozdějšímu datování nasvědčují ostatně i průvodní nálezy náušnic se slou­
pečkem, které jsou charakteristické rovněž až pro prvou polovinu X. století.
Typ 2: lunicovité náušnice s bubínky
V hrobě čís. 193/51 byly zlaté náušnice, k jejichž dvojcípé lunici z plechu se zespod
připíná soudečkovitý bubínek, který je — tak jako lícní strana lunice — zdobený granulo­
vanými trojúhelníčky a kosočtverečky. Na horním oblouku je navlečený hladký bubínek
tak, že přisedá shora až na cíp lunice {tab. 84 f 5 — 6). T var i výzdoba těchto náušnic
stejně jako průvodní materiál — náušnice s bubínky — ukazují k letům okolo r 9QQ

Typ 3: lunicovité náušnice s pyramidkami

Neobvyklý tvar zlatých lunicovitých náušnic se vyskytl v hrobě čís. 167/51: dvoj-
cípá plechová lunice, s granulovanými uzlíčky na cípech, má zespod upevněný plechový
závěsek trojúhelníkovitého tvaru. Lunici i závěsek lemuje hrubý filigrán a zdobí je
trojboké vysoké pyramidky z velkých zrn {tab. 84)9 — 10). Tento p ár datuje splétaný
nákrčník se stříbrným závěsným pouzdérkem do konce doby velkom oravské.
Typ 4: lunicovité náušnice s košíčky
V hrobě čís. 122/51 byly stříbrné pozlacené náušnice s trojcípou lunici, sestavenou
z pásů a kroužků ze zrněného filigránu. K jejím u spodnímu okraji je upevněný velký

1.1 Niederle-Zelnitius, 1. c., str. 30.

1.2 Jakimowicz, 1. c., tab. X V II/V .
1.2 Poulík, Druhý kostel, A. R . I I- l (1950), obr. 17.
1,4 Niederle, Byzantské šperky (1930), 143.

244
košíček a k jejím krajním cípům jsou připájeny trojboké bubínky, zdobené makovou
granulací. Na vrcholku středního cípu sedí skupina tří velkých zrn (tab. 79(6 —7).
Velmi podobný tvar náušnic se vyskytl na pohřebišti v Brně-Maloměřicích,165 ale v jiném
provedení. I když náušnice z polohy „N a valách“ byly provázeny srpem a vědérkem —
t. j. milodary, příznačnými pro starší pohřby — patří nepochybně až do konce IX . nebo
do počátku X. věku. Provázely je totiž také hrozníčkovité náušnice, zdobené filigránem,
a bronzový plíškový prsten. Pro mladší datování mluví i samo provedení náušnic, neboť
filigránní košíčky se na staroměstském pohřebišti objevují teprve od počátku X. století.

Typ 5: lunicovité náušnice s hrozníčky

K lunicovitým tvarům patří dále náušnice, jejichž dolní oblouk, zdobený a zesílený
filigránem, ukončují granulované uzlíčky. O d uzlíčku k uzlíčku přepíná dolní oblouk
proužek plechu s hranam i zdobenými filigránem, jenž je zformovaný do tvaru trojcípé
lunice. Do ní je pak vsazen srdcovitý útvar, provedený stejnou technikou. Zespod se
připíná k lunici granulovaný hrozníček. Nejpěknějšími náušnicemi tohoto typu byl zlatý
pár v hrobě čís. 40/51 {tab. 84(17 —18), s hrozníčky „bod lina tého“ vzhledu. Ustříbrných
náušnic z hrobů čís. 22/48 a 54/48 se hrozníčky rozdrobily {tab. 57(16) ; náušnice z hrobu
čís. 133/51 mají střední cíp lunice zdobený skupinkou větších zrn ve tvaru kříže {tab.
78(7 —8). Náušnice zcela analogické staroměstským se objevují v Jugoslávii na pohře­
bišti v Ptuji.16® Bronzové náušnice tohoto typu z hrobu čís. 117/51 mají dvojkonický
závěsek, spirálovitě svinutý z drátu {tab. 77(4— 5). Poněkud odlišného vzhledu jsou ná­
ušnice z hrobu čís. 103/AZ, jejichž dolní oblouk i lunice zdobí pyramidky z větších zrn,
{tab. .34(1— 4), takže se podobají do jisté míry náušnicím z pohřebiště v Blučině.187
Poněvadž jsou náušnice pátého typu lunicovitých tvarů provázeny náušnicemi
s oboustrannými hrozníčky (hroby čís. 54/48, 117/51) a náušnicemi s bubínky (hrob čís.
22/48), a poněvadž je zdobívá pozdní filigrán, náležejí do let okolo r. 900, převážně
však až do prvé poloviny X. věku. Tom uto datování odpovídá též jejich výskyt na po-
hrebisti v Ptuji, kde starší hroby patří století X. a mladší až století X I.
L. Niederle omylem pokládá i nález z hrobu čís. 209/AZ za náušnici „s obráceně
zavěšenou lunicí, opatřenou třásněmi“ ; je to však závěsek náhrdelníku {tab. 34/5 ).168
V I. V a r i a
1. N á u š n i c e s o č k y : na dolní oblouk některých kroužkovitých náušnic s očky je
upevněný dolní (hroby čís. 174/51, 261/51, 158/AZ aj.) nebo oboustranný granulovaný
hrozníček. (hroby čís. 345/49, 68/AZ, 265/AZ a j.), který odpovídá typu I - l b a I-2e.
Podobné náušnice se vyskytly i na mohylovém pohřebišti v Prachovských skalách,169
v hrobě na hradě pražském,170 a poněkud odlišné též v moravských hrobech v Petrově

186 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), tab. X L I/4.

184 Korošec, Ptuj (1950), hrob čís. 350.
187 Poulík, 1. c. str. 42, tab. L /J.
148 Niederle, 1. c., str. 141.
189 Turek, Prachovské skály (1946), obr. 63/5.
170 Borkovský, Královská jízdárna, A. R . I I I (1951), 103, obr. 80.

245
a v Hradisku u Kroměříže.171 Jiné staroměstské náušnice s očky patří k náušnicím se
sloupečkem (hroby čís. 299/49, 345/49, 252/51, 266/AZ a j . ; tab. 73j8, 6 7 jl3 ), datovaným
většinou do počátku X . století. Do téže doby patří kroužkovité náušnice s očky typu
AI-2, jak se ukázalo podle jiných kriterií. Z toho je tedy nasnadě závěr, že všechny
staroměstské náušnice, jejichž dolní oblouk je ukončený očkem, jsou příznačné pro
dobu od konce IX . do poloviny X. století.
2. N á u š n i c e s e s o v i t ý m u k o n č e n í m : na esovitě ukončené kruhy stříbrných
náušnic, opatřené uzlíčky, jsou zpravidla upevněné oboustranné hrozníčky (hroby čís.
224/49, 143/50, 19/AZ a j.; tab. 24/9, 64(23) jako u typu I-2c. Podobné kusy pocházejí
též z pohřebiště v Blučině,172 z Cech je uvádí I. Borkovský.173 Takové náušnice s jedno­
strannými hrozníčky se vyskytly zase na hradě pražském174 a v Prachovských skalách.175
I. Borkovský a R. Turek datují uváděné české nálezy do V III.—IX . století, kdežto J.
Poulík dospěl k názoru, že hrozníčkovité náušnice s esovitým ukončením patří až do konce
IX . nebo na počátek X. věku.176 Toto datování plně potvrzují nálezy ze Starého Města,
kde esovitě ukončené hrozníčkovité náušnice z hrobů čís. 57/49 a 270/49 provázely zlom­
ky m alty z rozbořené svatyně, a náušnice z hrobu čís. 124/50 zas náušnice se sloupečkem.
Na stejné esovitě ukončené kruhy náušnic bývají také někdy upevněné sloupečky
(hroby čís. 259/49, 282/49, 155/50 a j.; tab. 61(15, 32/6 —7) a ojediněle i navlečené ko­
šíčky (hrob čís. 317/49; tab. 69(6 —7). Poněvadž tento druh náušnic se sloupečkem a
s košíčky provázela v zásypech hrobů malta, a protože se jak náušnice se sloupečkem, tak
s košíčky ve Starém Městě všeobecně objevují od konce IX . do poloviny X. století, je pa­
trné, že všechny druhy náušnic s kruhem esovitě ukončeným patří ke sklonku říše velko­
moravské a do doby pa jajím zániku. Náušnice s esovitým ukončením jsou tudíž sou­
časné s náušnicemi, jejichž dolní oblouk ukončuje očko. Proto se oboje mohou státi
pomůckou k datování nálezových celků.

NÁHRDELNÍKY

V hrobech „N a valách“ byly nalezeny u koster 78 žen a dívek náhrdelníky, složené

většinou ze skleněných korálků. Mezi nimi se však vyskytly i korály kovové, hliněné,
kamenné a jantarové. Nejzajímavější jsou ovšem korálky skleněné, jejichž počet se
v jednotlivých hrobech značně různil: v některých byl nalezen pouze jediný korálek
(hroby čís. 74/48, 202/49, 145/51 a j . ; tab. 60(18), v jiných jich bylo od 2 až do 20 a více
kusů, a jen v málokterých jich bylo ještě více. V hrobě čís. 98/AZ byl náhrdelník, čítající
46 korálků, v hrobě čís. 239/49 jich bylo 70, v hrobě čís. 305/AZ 160, v hrobě čís. 267/51
se jich napočítalo 227 {tab. 82(7) a největší z náhrdelníků v hrobě čís. 232/51 se skládal
z 813 skleněných korálků {tab. 83(1).
171 Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 24/2, 15/2.
172 Poultk, 1. c., str. 44, tab. L/2.
173 Borkovský, Staroslovanská keramika (1940), 58.
174 Borkovský, Královská jízdárna, A. R . I I I (1951), obr. 82.
1,6 Turek, Prachovské skály (1946), obr. 63/1.
173 Poulik, 1. c., str. 44.

246
 Z moravských nálezů poskytuje kolekce staroměstských náhrdelníků nejúplnější pře­
hled skleněných korálků, vyráběných v IX .—X. století a nošených nejen na Moravě,
ale v celé střední Evropě. Korálky se dosud třídívaly podle tvaru a barvy;177 nejsystema­
tičtěji je u nás podle tohoto kriteria popsal J . Poulík,178 který je rozdělil do 11 typů.
Poněvadž jsem při rozboru staroměstských korálků dospěl k názoru, že jejich forma
a barva jest pouze druhotným znakem, pokusil jsem se je roztříditi podle způsobu jejich
výroby a výzdoby. Takto vytvářejí korálky z hrobů „N a valách“ sedm skupin, které se
ovšem skládají ještě z dalších typů. U rčit dílny, odkud toto zboží pocházelo, bude
nesnadné dotud, pokud nebudou skleněné korálky zpracovány na širší basi se zřetelem
na současný výskyt jednotlivých druhů v různých kulturních oblastech a v chronologické
posloupnosti. Jako nejběžnější výrobek sklářský se totiž korálky rozvážely po celém konti­
nentu jak ze starých dílen egyptských a syrských,179 tak z dílen byzantských, jak ukazují
jasně i nálezy ze Starého Města. Některé korálky se k nám dostaly také ze Západu, jak
soudí na př. H. Preidel a K. Dinklage o korálcích z millefiorového skla, jež prý se hotovily
v dílnách porýnských.180 T řeba však podotknout, že titíž badatelé doznávají, že se stejné
korálky dovážely k západním Slovanům také z jižního Ruska, a že právě jihoruské importy
korálků „se sluníčky“ daly podnět k výrobě tohoto druhu u Germánů.

I. K o r á l k y z f o u k a n é h o skla
Prvou skupinu tvoří korálky ze skla, vyfouknutého do tvaru více nebo méně pravi­
delného soudečku (tab. 85/1 — 6). Proto je označil J . Poulík za korálky soudkovité
(IX. typ).181 Tyto duté korálky jsou pozoruhodné tím, že jsou jediným druhem, který se
hotovil foukáním skla, jež je zpravidla poněkud nazelenalé (hroby čís. 54/48, 259/49,
274/AZ a j., tab. 57/15, 32/8) a jen zřídkakdy sytě modré (hroby čís. 109/49, 2/51, 89/AZ
a j., tab. 58/19, 25/10, 12, 74/6). Rozesklováním nabývají tyto kusy stříbřitě šedých
(hrob čís. 285/51), nažloutlých a zlatě hnědých tónů (hroby čís. 66/49, 119/49, 58a/AZ
a j . ; tab. 58/10).
Podobné korálky se vyskytly nejen na pohřebištích, současných s mladšími hroby
staroměstského pohřebiště — v Blučině, v Boleradicích,182 v Zástřizlech,183 ale i v hrobech
pod mohylami u Bojkovic184 a u Pařezské Lhoty v Cechách185 stejně jako na pohřebišti,
datovaném již esovitými záušnicemi, v Předmostí u Přerova.186
Korálky z foukaného skla patří v celkovém vývoji skleněných šperků k nejpozdněj-
ším druhům, neboť objev této výrobní techniky vůbec spadá teprve do let kolem počátku
n. letopočtu.187 J . Poulík klade korálky tohoto druhu na moravských pohřebištích asi

177 Preidel, Die germanischen K ulturen I (1930), 316— 326.

179 Poulík, 1. c., str. 56— 65.
179 Niederle, Rukověť (1931), 199.
190 Dinklage, Volkskultur (1943), 12.
191 Poulík, 1. c., str. 63.
199 Ibid , tab. X X X V II/3, X X X IX /5 —6, 28.
199 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X IV /2.
199 Červinka, Bojkovice, č . Mor. Mus. X X X V (1950), 307.
195 Turek, 1. c., str. 84, obr. 46/3.
1,9 Červinka, Slované na Moravě (1928), tab. X V III/18.
197 Neuburger, Die Technik (1919), 159. Filip, Umělecké řemeslo (1941), 172.

247
do druhé poloviny IX . věku.188 Ale zdá se, že se u nás nosily jak v celém IX . století, tak
i během století X. Nasvědčuje tomu jednak okolnost, že se vyskytují v hrobech starších,
z doby t. zv. stěhování národů,189 i v moravských hrobech pod mohylami, jednak skuteč­
nost, že je ve staroměstském hrobě čís. 89/AZ provázely bronzové nášivky čelenky, které
jsme datovali už do prvé třetiny IX . století. Jejich pozdní výskyt na Moravě naopak zase
potvrzují nejen lunicovité náušnice (hrob čís. 2/50), náušnice se sloupečkem (hrob čís.
259/49) a jiné průvodní šperky, příznačné pro prvou polovinu X. století, ale i jejich
nálezy v hrobech s esovitými záušnicemi, které nemohou být starší druhé poloviny
X. věku.

II. K o r á l k y z t a ž e n é h o s kla
Na staroměstském pohřebišti jsou nejhojnější korálky z taženého skla. Při výrobě
některých z nich se sklovina vytahovala na drátu, který zanechal otvor k navlečení.
Jindy vznikly tažením skelných trubiček, z nichž se pak kleštěmi oddělovaly větší nebo
menší kousky, které se obrušováním upravovaly v konečné tvary korálků.190 K výrobě
těchto korálků se užívalo skelné hmoty různých barev, nejčastěji sytě modré, ale i žluté
nebo zelené (hroby čís. 54/48, 141/51, 212/51 a j.). Většinou jsou však z nevyčeřeného
skla, při jehož tažení vzduchové bubliny vytvořily podélné kapiláry, takže korálky mají
silně vláknitou strukturu (hroby čís. 224/49, 2/51,171/51 a j.).191 Rozesklováním se jejich
povrch skvrnitě pokryl rozličnými odstíny modře, zeleně, šedi a pod. Leckdy se korálky
z nevyčeřeného skla znovu máčely do čisté skelné hmoty, která na nich vytvořila jem ný
průhledný povlak. Značně porésní jádro m u pak dodává silný, zpravidla zlatě hnědý
lesk (hroby čís. 54/48, 141/51, 171/51 aj.). Tato technika se již blíží t. zv. vrstvení skla.192
Podle dalšího zpracování lze korálky této skupiny roztřídit do tří typů.

Typ 1: korálky příčně členěné

Protáhlé korálky, jež J. Poulík nazývá členěnými (VII. typ),193 se 2— 1Okřát (tab.
32/3 ) příčně přiškrtily stisknutím kleští {tab. 85j7 —26), po jejichž chybném položení se
často uchovaly zřetelné stopy (hroby čís. 2/51, 114/51, 117/51 a j . ; tab. 74j6, 77j3).
Tento výrobní defekt a zmíněná podélná porésnost skla ukazují, že se tyto korálky ne-
odlévaly v kadlubech, jak se domnívá J . Poulík.194 Jejich jednotlivé články bývají
někdy značně široké, takže mají válečkovitý tvar (hroby čís. 119/49, 286/49, 316/AZ
a j .; tab. 58/10, 67/5), někdy tvoří zase úzké kotoučky (hroby čís. 122/51, 141/51, 1/St
a j . ; tab. 79j5, 78111), jindy se podobají spíše kuličkám (hroby čís. 54/48, 119/49, 98/AZ
a j .; tab. 57/15), nebo mají tvar kuželovitý (hroby čís. 47/51, 122/51, 267/51 a j . ; tab.
82/7, 75/1).

188 Poulík, 1. c.
188 Werner, Austrasische Grabfunde (1935), tab. 25/2.
180 Kisa, Das Glas (1908), 118.
181 Poulík, 1. c. str. 62. Právě tato nápadná struktura skla snad vedla J . Poulíka k domněnce, že se k výrobě
těchto korálků užívalo rostlinných lodyh.
182 Kisa, 1. c., str. 129.
188 Poulík, 1. c., str. 62.
188 Ibid.

248
 Poněvadž se analogie pro tyto korálky najdou téměř na všech pohřebištích z doby
velkomoravské, bylo by zbytečné všechny je uvádět. Důležité však je, že se vyskytly jak
v hrobech pod mohylaíni (v Bojkovicích),195 tak v hrobech, provázených esovitými zá-
ušnicemi (v Předmostí,196 v Brně-Komíně, v Břeclavi197 aj.) . Mimoto nalezneme pro ně
analogie v sarmatských hrobech jižního Povolží,198 v hrobech římskoprovinciálních199
a z doby t. zv. stěhování národů,200 v gótských hrobech ve Španělsku,201 na pohřebištích
s památkami keszthelyského stylu,202 na pohřebištích íránských,203 v slovanských hro­
bech českých,204 na Slovensku,205 v SSSR,206 v Polsku207 a j. Již z této skutečnosti plyne,
že se tento typ korálků nedá použít za oporu datování památek z doby Velké Moravy.
Jisté je jen to, že byly v IX . a X. století běžným šperkem moravských žen a dívek. Ve
Starém Městě převládají v hrobech z poslední třetiny IX . a z počátku X. století, jak
nasvědčují průvodní nálezy náušnic lunicovitých (hrob čís. 54/48), náušnic s obloukem,
ukončeným esovitou kličkou (hrob čís. 224/49), náušnic litých do kadlubu (hrob čís.
119/49) a jiných předmětů, příznačných pro dobu kolem r. 900. Podle toho by se tedy
zdálo, že se ve středním Pomoraví rozšířily hlavně až v době čilých obchodních styků se
zahraničím, zejména s Byzancí, odkud se k nám snad také importovaly, jak soudí
i J. Poulík.208 Nelze ovšem vyloučiti, že se později napodobily též v domácích dílnách
zcela odlišnou výrobní technikou, o níž bude zmínka u korálků naší V II. skupiny.

Typ 2: korálky kotoučkovité

Nepochybně stejnou technikou i ze stejného materiálu — z čisté skelné hmoty
(hroby čís. 239/49, 122/51, 212/51 a j.; tab. 75/4, 79/5, 64/13), z nečeřeného skla(hroby
čís. 286/49, 171/51, 179/51 a j . ; tab. 67/5 ) nebo ze skla „vrstveného“ (hroby čís. 54/48,
122/51; tab. 57/15 ) — vyráběly se nejjednodušší korálky ve tvaru krátkých válečků nebo
kotoučků modré, zelené, žluté, zlatohnědé, a zcela ojediněle i sytě červené barvy (tab.
85/27 —53). Vznikaly sekáním skleněných trubiček, takže mají široké, zcela ploché
boky. Jindy se jen odlamovaly jednotlivé články protáhlých korálků příčně členěných;
ostré hrany těchto korálků, které vznikly lomem, byly pak dodatečně ohlazovány obru-
šováním, omíláním nebo opalováním. Poněvadž se tyto drobné korálky vyskytují zpravidla
společně s korálky 1. typu (z nichž se leckdy přímo vyráběly, jak bylo právě řečeno),
vztahují se na ně i stejné chronologické závěry.

1.5 červinka, Bojkovice, č . Mor. Mus. X X X V (1950), obr. n a str. 306.

1.6 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. X V III/23.
1.7 Uloženo v M or. museu v Brně.
128 Sinicyn, Sarmatskaja kuítura, S. A. V II I (1946), 73, 90, obr. 21/4.
188 Hostmann, D arzau (1874).
200 Werner, 1. c., tab. 5/8.
281 Zňss, Die Grabfunde (1934), tab. 26/14.
202 Hampel, A lterthüm er I I I (1905), tab. 83/35, 115/11, 233/11— 12.Wurth,Gruntram sdorf, W. P. Z. X X V .
(1938), 154, obr. 1/5— 7.
202 Stampfitss, Die Franken, Vorgeschichte I (1940), tab. 86.
201 Turek, K počátkům Prahy, P. A. X L II I (1947—48), obr. 17.
205 Kriíka, Výtvarný přejav (1942), obr. 32/2. Eisner, Děvín, Hist. Slov. I l l (1940— 41), tab. II/3 , 5, 7.
2M Gurevií, Drevnejšie busy, S. A. X IV (1950), 175, obr. 3.
207 Kostrzewski J ., Wielkopolska (1923), obr. 821.
208 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), 63.

249
 Typ 3: korálky hraněné
Samostatný typ korálků z taženého skla zahrnuje rozmanitě hraněné tvary. Získaly
svůj základní vzhled tím, že se nahřátá skleněná trubička protahovala hraněným
otvorem šablony {tab. 85)54— 58). „N a valách“ se vyskytl zelený korálek šestiboký
(hrob čís. 195/51), jiné, v profilu plasticky žebrované (hroby čís. 2/51, 114— 115/51,
37/AZ; tab. 74j 6 ), a modrý korálek čtyřboký (hrob čís. 54/48). U jiných čtyřbokých byly
všechny rohy dodatečně ještě seříznuty do plošky (hroby čís. 195/51, 224/51, 1/NS a j . ;
tab. 38/5, 77j2), takže takové kusy značně upomínají na korálky, vybrušované v mladší
době hradištní z polodrahokamů.209 Zcela analogické korálky se vyskytují v hrobech
z t. zv. stěhování národů,210 na pohřebištích s keszthelyskými nálezy,211 ve íránských212
a pak ve slovanských hrobech v Polsku,213 v SSSR, kde z kyjevského pohřebiště jsou
datovány do V III.—X. století,214 i v Cechách a na Moravě (v Količíně, Brně-Komíně,
Pěnčíně)215, kde jsou datovány rozličně. Hraněné korálky v poloze „N a valách“ patří
však asi do počátku X. století podle průvodních nálezů lunicovitých náušnic (hrob čís.
54/48), náušnic s bubínky typu I I- lc (hrob čís. 2/51) a jiných milodarů z té doby.

I I I . K o rá lk y z n av íje n é h o skelného v lá k n a
Tyto korálky se hotovily navíjením skelného vlákna na kovovou tyčinku,216 po­
třenou kaolinem nebo jinou hlínou.217 Poněvadž jsou mezi nimi značné rozdíly, dané
nejen výrobní technikou, ale i tvarem a výzdobou, jest třeba roztříditi je do tří typů.

Typ 1: korálky šroubovité žebrované ,

Korálky, jež takto označil J. Poulík (V III. typ),218 vznikaly navíjením skelného
vlákna za nižší teploty, takže se závity niti již neslily, ale vytvořily plastickou spirálu
{tab. 85162). V hrobě čís. 267/51 se vyskytl takový korálek z nazelenalého skla {tab.
82/7 ); podobný pochází z Brna-Maloměřic219 a jiný modrý byl nalezen na pohřebišti
v Blučině.220 Korálky tohoto typu se ovšem vyskytují i v hrobech ze stěhování národů,221
ve franských hrobech z V III.—IX . století222 i v hrobech avarských.223 Malý počet dosa­
vadních nálezů na Moravě svědčí o tom, že u nás nebyly ve zvláštní oblibě, třebaže
nepatří k honosným, a proto i drahým korálkům. Podle milodarů, provázejících náhr-

209 Niederle, Rukověť (1931), 199.

210 Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 17/11, 19/5.
211 Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. 78/7, 88/9, 213/10.
212 Stampjuss, 1. c., tab. 86. Tischler, H andw erk (1943), tab. X L V II.
212 Kostrzewski J ., 1. c., obr. 819, 822.
221 Karger, Kijev, S. A. X. (1948), 254, 251, obr. 7.
212 Uloženo v Moravském museu v Brně.
212 Kisa, Das Glas (1908), str. 118.
217 Podle laskavé informace prof. Zd. Ju n y z Vyšší školy uměleckého prům yslu v Brně.
218 Poulík, 1. c.
212 Adámek, Byzantské nálezy, Příroda XX XV -1 (1942), 26, obr. 7.
222 Poulík, 1. c., tab. X X X IX /18.
221 Werner, 1. c., tab. 24/5.
222 Stampfuss, 1. c., tab. 86. Tischler, 1. c., tab. X L V II.
222 Hampel, 1. c., tab. 67/51, 72/9 a j.

250
dělník z hrobu čís. 267/51, mezi nimiž vyniká džbán byzantského charakteru, patří
tyto šroubovité žebrované korálky na Moravě asi do třetí čtvrtiny IX . století.

Typ 2: korálky, zdobené jinobarevnou nití

Druhý typ se vyráběl podobným způsobem, ale za většího žáru. Tím se skelná
vlákna spirálovitě vinutá částečně slila, takže zbývá po jednotlivých závitech málo
výrazná, ale přece jen rozpoznatelná stopa. Na defektních korálcích z hrobu čís. 212/51
je vinutí zvlášť patrné (tab. 85/63 — 64). Byly hotoveny ze špinavě zeleného skla, které je
tak tmavé, že se zdá téměř černé. Výzdoba je provedená světležlutou skleněnou nití,
kladenou na tělo korálku. Podle jejich tvaru a rozličného ornamentování jinobarevnou
nití, které bylo běžné již o celá staletí dříve,224 lze je roztříditi do dalších dvou variant.
a) Korálky válečkovitého tvaru se spirálovitě navinutým skelným vláknem jm e­
nuje J . Poulík korálky s plastickou šroubovicí (I. typ); tab. 85/65)225. Vyskytly se
v několika staroměstských náhrdelnících (hroby čís. 14/51, 141/51, 37/AZ a j.; tab.
78/11, 27/8 ) a ojediněle v Količíně226 a ve Vranovicích.227 Analogické tvary pocházejí
i z hrobů íránských228 a z pohřebišť s pam átkam i keszthelyského stylu.229
b) D ruhá varianta korálků m á zpravidla tvar krátkých válečků (hroby čís. 141/51,
267/51, 37/AZ a j .; tab. 82/7) nebo neforemných kuželíků (hroby čís. 239/49, 117/51,
171/51 a j . ; tab. 77/3). Skleněné vlákno na jejich povrchu vytváří klikatky nebo vlnovky,
které se často i rozličně kříží, nebo proplétají (tab. 85/66 — 70). J . Poulík je nazývá korálky
s plastickými žebérky.230 Volné plošky povrchu bývají ještě vyplněné kapičkami skla
v barvě vlákna. Korálky této varianty byly i na náhrdelnících z Holásek,231 z RebeŠo-
vic,232 z Količína,233 z Vranovic a z Brankovic.234 Analogie k nim poskytují opět po­
hřebiště germánská stejně jako hroby s keszthelyskými nálezy.
Je nepochybné, že obě uvedené varianty korálků pocházejí z těchže dílen, a zdá se,
že jejich im port směřoval k nám odněkud z Cernomoří. Ukazují na to časté průvodní
nálezy šperků byzantského charakteru (hroby čís. 239/49, 14/51, 37/AZ), džbánu (hrob
čís. 267/51) a pod. Podle toho se tyto korálky dostaly do středního Pomoraví pravdě­
podobně až během druhé poloviny IX . století.
Typ 3: nezdobené korálky navíjené
Korálek z hrobu čís. 252/49 byl zhotoven navíjením skelného tmavomodrého
vlákna kolem pevné osy, stejně jako korálky typu III-2, ale není zdoben jinobarevnou
nití (tab. 85/71). Poněvadž se v zásypu uvedeného hrobu vyskytly zlomky malty, patří

m Kisa, 1. c., str. 130.

225 Poulík, 1. c., str. 56.
222 Červinka, Slované na M oravě (1928), tab. V I /13.
222 Poulík, 1. c. tab. X X X IX /43.
222 Stampfuss, 1, c. tab. 86. Tischler, 1. c., tab. X L V II.
222 Hampel, 1. c., tab. 115/24.
230 Poulík, 1. c., str. 57.
231 Červinka, 1. c., obr. 75/11.
232 Ibid., tab. V I/13.
233 Ibid., tab. X /3.
232 Uloženo v Moravském museu v Brně.

251
korálek asi do počátku X. století. Tom uto datování neodporuje ani nález analogického
kusu v hrobě z pohřebiště u Boleradic.235

IV. K o r á l k y z m a č k a n é h o s k la
Korálky, které označuje J . Poulík za melounovité (VI. typ),236 vyráběly se asi
dvěma rozdílnými technikami. Jedny se patrně hotovily svinutím skelné tyčinky, jak se
zdá podle jejich zpravidla velkého a deformovaného otvoru. Jejich povrch pak byl ně­
kolikanásobně podélně promáčknut, takže jsou po délce žebrované. Druhé se podle
všeho vyráběly vmáčknutím skelné hmoty do formy, která korálkům dala tvar podélně
žebrovaného melounku237 (tab. 85(59 — 61). Dvojímu výrobnímu způsobu totiž nasvěd­
čuje tvarová variabilita korálků této skupiny, z nichž některé (hrob č. 167/51; tab. 75(6)
mají nestejně široká a nepravidelná žebra, kdežto jiné jsou zcela pravidelně a jemně
žebrované (hroby čís. 202/49, 177/51). Bývají zpravidla ze světlezeleného nebo nam odra­
lého skla. Jejich tykvovitý tvar bývá plochý (hrob čís. 202/49; tab. 60(18), jindy téměř
kuličkovitý nebo soudečkovitý (hrob čís. 277/AZ). Šedohnědý m ateriál korálku z hrobu
čís. 14/51 nelze bezpečně určit: snad se jedná o skelnou pastu, snad o mastkovou hmotu,
podobnou agalmatolithu, z něhož se hotovily známé čínské ozdobné předměty.238
Analogie ke staroměstským korálkům melounovitého tvaru pocházejí z Blučiny,
z Vranovic,239 z Těmic,240 z Dolních Věstonic, z Troubska a z Vícemilic.241 Korálky
tohoto tvaru objevují se již od doby laténské242, v hrobech římskoprovinciálních243
i z doby t. zv. stěhování národů,244 v gótských hrobech ve Španělsku,245 v hrobech
s keszthelyskými pam átkam i,246 jsou časté v slovanských hrobech v SSSR247 a j. J. Poulík
konstatuje, že se u moravských Slovanů udržely až do konce IX . století.248 Toto datování
potvrzuje mezi staroměstskými nálezy zejména korálek z hrobu čís. 167/51, který byl
provázen stříbrným nákrčníkem, datovaným do počátku X. věku. Sám melounovitý
tvar byl u Slovanů patrně v oblibě, neboť se uplatňuje i na slovanských knoflících naší
7. skupiny a u korálků bývá proveden nejen ve skle, ale i v hlíně.249

V. K o r á l k y z m i l l e f i o r o v é h o s k la
Nejpestřejší skupina korálků v hrobech „N a valách“ je z t. zv. millefiorového skla.
Vlastní výrobou tohoto pestrobarevného m ateriálu se není třeba blíže zabývat, neboť je

1,4 Poulík, Staroslovanská M orava (1928), tab. X X X IX /38.

**• Ibid., str. 61.
437 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 171.
334 Podle posudku dr. T . K ruti, přednosty mineralogického oddělení Moravského musea v Brně.
333 Poulík, 1. c., tab. X X X IX /19, 26.
340 Červinka, Slované n a M oravě (1928), obr. 32/9.
341 Uloženo v Moravském museu v Brně.
343 Kisa, Das Glas (1908), 126.
343 Gottwald, Výzkum (1931), tab. X X X I /1, 2, 9, 16 a j.
344 Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 7/4, 12/8, 13/5.
344 Z e‘ss, D ie G rabfunde (1934), tab. 26/6—8, 22.
343 Hampel, A lterthum er I I I (1905), tab. 88/9, 123/4, 179/17.
347 Bemštam, Trudy, M ateriály SSSR 14 (1950), 16, 155, tab. X III/3 ,
348 Poulík, 1. c., str. 62.
348 červinka, I. c., obr. 15/4.

252
dostatečně znám á odjinud.250 Zde si všimneme především rozličného použití tohoto m a­
teriálu na korálcích ze Starého Města. Lze je roztřídit s tohoto hlediska do tří typů.
Typ 1: válečkovité korálky
Válečkovité korálky {tab. 86/1 — 5), jím ž J . Poulík říká pestrobarevné (IV. typ),251
jsou zpravidla složené z pěti částí: mezi okraje, obyčejně modře a červeně pruhované,
které jsou svinuté z podélných řezů millefiorového skla, jest přitavená střední část ze tří
destiček — příčných řezů millefiorovou tyčinkou, jejichž kresbu tvoří pestrobarevná oka
(hroby čís. 117/51, 286/49, 106/AZ a j.; tab. 67/5, 77/2— 3 , 37/10, 75/6) nebo pestro­
barevná šachovnice (hrob čís. 33/48). Takto se korály sestavovaly již dávno v dílnách
Im péria252 a provázejí nebožtíky v hrobech z t. zv. stěhování národů,253 v germánských
hrobech z V III.—IX . století,254 ve Švédsku,255 v Maďarsku256 a j. Analogické korálky
se na Moravě vyskytly v slovanských hrobech v Količíně,257 v Těmicích,258 v Blučině a
v Boleradicích,259 stejně jako na pohřebištích v SSSR.260

Typ 2 : soudečkovité korálky

Korálky soudečkovitého tvaru (tab. 86/6 —9) z jednobarevného skla mají ze dvou
protilehlých stran zasazeno po jednom elipsovitém řezu z millefiorové tyčinky s oky
(hrob čís. 177/51) nebo s šachovnicovým ornamentem (hroby čís. 181/49, 167/51;
tab. 75/6). Podobné korálky z moravských nálezů neznám, ale zcela analogické tvarem
i ornamentací se vyskytly ve Staré Ladoze v SSSR261 a v Durynsku.262

Typ 3: kuličkovité korálky

Korálky kuličkovitého tvaru (tab. 86/10 — 11) jsou po celém povrchu pestrobarevně
pruhované. Avšak na „pólech“ , umístěných kolmo k otvoru korálků, vytvářejí prů­
řezy barevných svazků skelných vláken tři dvojice bíle lemovaných červených ok
(hrob čís. 167/51, 315/AZ; tab. 75/6 ) nebo obrazce křížků, složených z různo­
barevných čtverečků (hrob čís. 167/51). Analogie z moravských nálezů k těmto
korálkům neznám, ale značně upomínají na korálky římskoprovinciální z Norska a
Pomořanska.263
K této skupině přiřazuji také korálek z hrobu čís. 119/49, jenž je zhotovený poněkud
odlišnou technikou: je z bílé sklovité pasty, promíšené drtí barevných sklíček, která jsou

150 Kisa, 1. c., str. 130— 133.

881 Poulík, 1. c., str. 59.
888 Kisa, 1. c., str. 133.
858 Werner, 1. c., tab.' 10/5, 16/7, 36/8.
888 Schroller, Die Friesen und Sachsen, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 46.
888 Arbman, Schweden (1937), tab. 53.
888 Hampel, 1. c., tab. L V III/b .
887 Červinka, 1. c., tab. V I /13.
888 Ibid. obr. 32/9.
888 Poulík, 1. c., tab. X X X IX /1 — 3, 24.
880 Gurevií, Drevnejšie busy, S. A. X IV (1950), 171, tab. 1/12— 13 a j.
881 Ibid., tab. 1/21.
888 Dinklage, Volkskultur (1943), tab. 111/19—22.
888 Kisa, 1. c., str. 131, obr. 25/5, 8.

253
pak na povrchu ohlazená a tvoří nepravidelné barevné skvrny264 ( tab. 58/10). Korálek,
provedený stejnou technikou, se vyskytl i na náhrdelníku z Těmic.265
Poněvadž jsou rozličné tvary korálků z millefiorového skla běžné od římskopro-
vinciální doby na celém území Evropy, lze je datovat vždy jen podle průvodních nálezů.
Ve Starém Městě se objevují převážně v hrobech IX . století, jak ukazují zejména nálezy
stříbrných hrozníčkovitých náušnic typu 1-3. Udržují se však ještě déle, neboť je
v hrobě čís. 167/51 provázel stříbrný nákrčník se zasouvacím pouzdérkem, datovaný do
počátku X. věku.

V I . K o r á l k y se z a t a v o v a n o u v ý z d o b o u
Korálky této skupiny se vyráběly a zdobily několika způsoby, podle nichž je lze
také roztříditi do čtyř typů, lišících se i tvarem.
Typ 1: korálky prstencovitého tvaru s oky
Byly zpravidla svinuty266 z tyčinky tmavomodrého skla za vysokého žáru, takže se
její konce slily [tab. 86/12 — 13). „Šev“ , kde se konce stýkají, je zpravidla patrný podle
zdeformování otvoru. T ato technika byla známá již v době laténské,267 ale udržela se až
do X. století, jak je vidět podle nálezů z polohy „N a valách“ . Jejich typickým znakem
je neobvykle velký otvor. V hrobě čís. 252/49 se vyskytl menší korálek tohoto typu, proti
běžnému zvyku nezdobený. Většina kusů této skupiny je totiž zdobená vsazovanými
nebo nakapávanými barevnými oky, zpravidla světlemodrými a bíle lemovanými,
kladenými ve větších vzdálenostech od sebe. Takový korálek z hrobu čís. 33/48 měl tři
oka. Zato zelený korálek z hrobu čís. 119/49 (tab. 58/10), stejně jako korálek z hrobu
čís. 106/AZ— ? (tab. 37/5 —6), měl čtyři dvojice ok, jim iž hodně upomíná na korálky
laténské,268 které se ovšem vyskytují i v hrobech skythských v SSSR.269 Jiný korálek
z hrobu čís. 106/AZ zdobí tři plastická (bradavkovitá) zvrstvená oka, která mu dodávají
trojbokého tvaru (tab. 37/11).

Typ 2: korálky kuličkovitého tvaru s oky

Hotovily se ze skelných kapek270 (tab. 86/23 —26), které se dodatečně opatřovaly
malým otvorem.271 Jsou zpravidla z tmavé, až černé skelné hmoty (tab. 86/14 — 16), a
zpestřené po celém povrchu hustě vkládanými barevnými oky (hroby čís. 33/48, 238/49,
286/49 a j . ; tab. 64/22, 67/5). J . Poulík jm enuje tento druh „větší kulovité korálky s očky“
(typ V .).272 Podobné korálky se vyskytly i na pohřebišti v Těmicích a v Brně-Komíně,273

284 Filip, 1. c., str. 174.

2,5 Uloženo v Moravském museu v Brně.
288 Podobně jako korálky IV . skupiny.
2.7 Kisa, Das Glas (1908), 128.
2.8 Filip, Pravěké Československo (1948), tab. 35.
282 Artamonova, K ultura, S. A. X IV (1950), 98, 39, obr. 14/3.
2.8 Podobně jako neforemné m alé korálky z hrobů čís. 14/51 a 177/51, které m ají úplnou obdobu na pohřebišti
z Nové Dědiny; tam je však provázejí esovité záušnice.
271 Kisa, 1. c., str. 142.
272 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 61.
278 Uloženo v Moravském museu v Brně.

254
kde je provázely esovité záušnice, ve Staré Ladoze v SSSR,274 ale ovšem už také v hro­
bech z t. zv. stěhování národů.276 Mezi korálky tohoto typu vyskytly se však výjimky:
v hrobě čís. 309/AZ byl takový korálek soudečkovitého tvaru ze světlezeleného skla (tab.
86/17, 68/7) a v hrobě čís. 277/51 korálek ze stejné skelné hmoty jako korálky typu III-2,
opatřený však osmi plasticky zvrstvenými oky (tab. 86/18, 82/8).

Typ 3: korálky, zdobené barevnými vlákny

Korálkům s výzdobou, plasticky provedenou nití, jsou blízké korálky, do jejichž
povrchu byla za vysokého žáru vtavována (nebo veválena) jinobarevná skelná vlákna276
(tab. 86/19 — 20). Dvojkonické korálky z hrobů čís. 286/49 a (tab. 67/5) 10/AZ, z černé
skelné hmoty, jsou takto zdobené čtyřmi příčně kladenými vlákny světlěžluté barvy.
Analogické korálky se vyskytly i na pohřebišti v Děvínské Nové Vsi.277 Jiný, méně Vý­
razně zdobený korálek prstencovitého tvaru z hrobu čís. 224/49 má analogii na pohře­
bišti u Vranovic;278 J. Poulík jej označuje za větší barevný korál (III. typ).279 Jinak
se korálky tohoto typu vyskytují už v pozdní době laténské,280 v hrobech z t. zv. stěho­
vání národů,281 stejně jako v hrobech íránských282 a na slovanských pohřebištích
v SSSR.283 Kuličkovitý korálek z hrobu čís. 141/51, ze světlemodrého skla, do jehož
povrchu jsou ve směru poledníků .zatavena vlákna z bílé skelné pasty, je na Moravě
zatím unikátním nálezem.

Typ 4: korálky s „m alovanou“ výzdobou

Poslední typ korálků této skupiny m á lehce konický tvar. Výzdoba byla „m alo­
vána“ nahřívanou barevnou tyčinkou tak, že poněkud plasticky vystupuje nad povrch
korálků284 (tab. 86/21 — 22). V hrobech čís. 33/48 a 141/51 (tab. 78/11) se vyskytly takové
korálky z cihlově červené skelné pasty, zdobené nepravidelnými světležlutými vlnov­
kami, které se zčásti proplétají. Úplně stejné kusy byly též v hrobech čís. 141 /51 a 315/AZ
(tab. 34/18), jenže jsou ze skla nazelenalého, zdobeného vlnovkou cihlově červenou.
Analogické korálky, provedené ještě v několika jiných barevných kombinacích, vy­
skytly se také v hrobech z Lovčiček.285 Tento typ bývá častý v hrobech z pozdní římsko-
provinciální doby a z doby t. zv. stěhování národů,286 v hrobech alamanských287, na
pohřebištích s keszthelyskými pam átkam i v Maďarsku,288 a nepochybně i jiných.

2,4 Gurevií, Drevnejšie busy, S. A. X IV (1950), 171, tab. 1/5, 9 a j.

2.6 Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 24/5.
2,2 Kisa, 1. c., str. 122.
2.7 červinka, Slované na M oravě (1928), tab. 69/5.
279 Poulik, 1. c., tab. X X X IX /47.
272 Ibid., str. 58.
289 PU, Starožitnosti II-2 (1903), tab. V I.
281 Werner, 1. c., tab. 28/3.
282 Stampfuss, Die Franken, Vorgeschichte I (1940), tab. 86.
288 Karger, Kijev, S. A. X (1948), 254,251 obr. 7. Bemštam, T rudy, M ateriály SSSR 14 (1950), 16,155, tab. X III.
284 Kisa, 1. c., str. 122.
289 Uloženo v Moravském museu v Brně.
289 Preidel, Die germanischen K ulturen I (1930), 321.
287 Stolí, Haijfingen (1939), tab. 14/5.
288 Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. 206/7, 221/4.

255
 J . Poulík klade korálky se zatavovanou výzdobou do prvé poloviny IX . století,289 ale
podle doprovodných milodarů z pohřebiště „N a valách“ a jiných moravských nalezišť
se u nás objevují hlavně až koncem IX . a na počátku X. věku. Nasvědčuje tomu na př.
hrob čís. 238/49, v jehož zásypu byla malta, lunicovitý závěs z hrobu čís. 141/51, lunico-
vité náušnice s řetízky a náušnice se sloupečkem z hrobu čís. 106/AZ, stříbrný prsten
s barevným sklíčkem z hrobu čís. 33/48, hrozníčkovité náušnice, odlévané v kadlubu,
pocházející z hrobu čís. 119/49, a j . předměty, příznačné pro konec IX . a počátek X. věku.
Korálek tohoto typu z pohřebiště v Brně-Komíně, které je datované esovitou záušnicí,
zřejmě náleží ještě mladší době.

V II. K orálky s kovovým já d re m

Pozoruhodnou skupinu tvoří korálky ze světlezeleného skla, které bývá prostou­

pené množstvím vzduchových bublinek: nalévalo se na trubičku, svinutou zpravidla
z bronzového plechu, a dodatečně se formovalo do rozličných tvarů. Bronzové trubičky
se při tom ponechaly uvnitř korálků, takže slouží jako otvor k navlečení. Některé z nich
se dokonale uchovaly (hroby čís. 66/49, 224/49, 300/49 a j.), jiné se však již rozpadly tak.
že z nich v otvorech korálků zbývají jen práškovité stopy rozpadlého kovu. Poněvadi
chladnutí skla a kovové vložky nepostupovalo stejně rychle, je většina těchto korálkť
protkaná zcela jemnými prasklinami. Korálky této skupiny lze ve staroměstských hro
bech roztřídit do dvoú typů.

Typ 1: korálky soudkovité

Tvarem se značně podobají foukaným korálkům I. skupiny {tab. 85)72 — 75), ale
jsou zpravidla štíhlejší (hroby čís. 66/49, 224/49, 2/51 a j.; tab. 58)13, 64)25, 74)6).
Zcela analogické kusy se vyskytly na moravských pohřebištích v Pěnčíně,290 v Bole-
radicích,291 v Dolních Věstonicích292 a j.

Typ 2: korálky s podélnými žebry

J. Poulík je nazývá podélně dělené (X. typ)293 a R. Turek korálky ve tvaru olivy;294
do jisté míry upomínají na korálky melounovitého tvaru z mačkaného skla, IV. skupiny
{tab. 85)77 — 78). Jejich povrch je totiž čtyřnásobně promáčknutý, takže na něm vznikla
čtyři zaoblená žebérka (hroby čís. 245/49, 300/49, 228/AZ a j .; tab. 73)1— 3, 64)5,
25)8 —9). Zcela analogické tvary se vyskytly i na pohřebišti boleradickém,295 ve dvojitém
hrobě kolínském,296 v Praze,297 v mohylách u Pařezské Lhoty v Cechách298 a j. Podobné

888 Poulík, 1. c., str. 59, 61.

8,0 Uloženo v Moravském museu v Brně.
888 Poulík, 1. c., tab. X X X IX /25.
888 Poulík, Jižn í M orava (1950), obr. 142/a.
883 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 64.
884 Turek, Prachovské skály (1946), 175.
888 Poulík, 1. c., tab. X X X IX /29.
888 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), tab. LXV/12.
887 Turek, K počátkům Prahy, P. A. X L III ( 1 9 4 7 ^ 8 ) , obr. 7/4.
888 Turek, Prachovské skály (1946), 84, obr. 46/1—2, 85, obr. 48/9— 10.

256
takové kusy z pohřebiště u Dolních Věstonic299 byly ze skla modré barvy. V některých
nebyla trubička z plechu bronzového, ale z železného.
V hrobě čís. 267/51 byl nalezen také korálek, vyrobený úplně stejnou technikou
a ze stejného skla jako korálky této skupiny, který se však od nich liší svým válečkovitým
tvarem (tab. 85/76 , 82/7). Poněvadž je zatím u nás jediným nálezem toho druhu, bylo by
bezpředmětné označit jej za samostatný typ.
J. Poulík klade soudkovité i podélně dělené korálky do druhé poloviny IX . století,
spíše až do konce věku a do počátku století X .300 Tomuto datování plně odpovídá i ná­
lezová situace v hrobech „N a valách“ . Tento druh korálků se tam vyskytoval v mladších
a nejmladších hrobech, kde byly na př. též: závěsný křížek (hrob čís. 66/49), náušnice
s esovitou kličkou (hroby čís. 245/49, 267/51) a pod. Poněvadž se sklo těchto korálků
úplně podobá m ateriálu skleněných knoflíků se železnými oušky, jim ž přisuzuji původ
z místních dílen, lze snad i korálky s kovovým jádrem považovat za zdejší výrobek.
Oprávněnost této domněnky může sice potvrdit teprve sídlištní výzkum; ale již okolnost,
že je obojí druh šperků opatřený kovovými vložkami, ukazuje na dílny, přidržující se
odlišné výrobní techniky, než jaká byla v té době obvyklá ve známých střediscích
sklářství.
V souvislosti se staroměstskými nálezy těchto zvláštních korálků nutno se však ještě
zmínit o korálcích kuličkovitého tvaru, jejichž otvorem prostupuje bronzová trubička
tak, že na obou stranách vyčnívá. Byly nalezeny v Brně-Komíně, v Količíně a v Dolních
Věstonicích.301 O dtam tud pochází též korálek ze stejného skla a stejně upravený na
bronzové trubičce, ale příčně členěný (jako korálky 1. typu II. skupiny). Ani pro
tyto další moravské nálezy neznám analogie ze zahraničí, třebaže se jim do jisté míry
podobají některé kusy z alamanských hrobů302 nebo z pohřebišť s keszthelyskými
památkami.308
J . Eisner uvádí zase z Děvínské Nové Vsi jednak korálek, spirálovitě stáčený na
bronzovou trubičku, jednak korálky mandlovitého tvaru304 (jimiž také prochází bron­
zová trubička). Tato poslední varianta je prý hojná v avarské oblasti, ale vyskytuje se
ještě i na pohřebištích belobrdského typu.305
Tak se podle všeho zdá, že celá skupina korálků s bronzovým jádrem je jakousi
zvláštností, kterou se na Moravě rozvinulo v nových tvarech dědictví neznámých star­
ších skláren z Podunají.

Rozbor skleněných korálků jasně ukazuje, že se tento šperk ze všeho archeologic­

kého materiálu nejméně hodí pro datování hrobových celků z velkomoravské doby.
Vždyť korálky se převážně importovaly a po dlouhá staletí udržovaly tytéž tvary a způ­
soby výzdoby. I když se v rámci této práce mohla pominout otázka vzniku jednotlivých

333 Poulík, Jižní M orava (1950), obr. I42/a.

*“* Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 64.
301 Uloženo v Moravském museu v Brně.
303 Hülle, Die Schwaben, Vorgeschichte I I (1940), tab. 200/3. Stolí, 1. c., tab. 14/5.
303 Hampel, 1. c., tab. 66/18, 115/28.
304 Poulík je označuje jako korálky tvaru vodní kapky — X I. typ. Staroslovanská M orava (1948), 64.
333 Eisner, D. Nová Ves (1952), 285.

17 Staré Město 257

druhů, přece jasně vysvitlo, že většina typů skleněných korálků, nošených slovanskými
ženami, m á analogie nejen v současných hrobech germánských a pozdně keszthelyských,
ale už ve starších hrobech z t. zv. stěhování národů a z doby římskoprovinciální. Právě
proto se jich nedá použít pro střední dobu hradištní jako pomůcky datování, ale naopak,
v hrobech z tohoto období mohou být ony samy datovány jen pomocí jiných průvodních
nálezů. Nálezové okolnosti ze staroměstského pohřebiště stejně jako z jiných moravských
lokalit dopomohou jen k poznání, kdy se ten či onen druh korálků začíná objevovat mezi
ostatními milodary. Takto se zjistilo, že většina náhrdelníků z polohy „N a valách“ po­
chází až z druhé poloviny IX . století nebo snad až z poslední třetiny toho věku, tedy až
z doby nejčilejších obchodních styků Velké M oravy se zahraničím. Většina druhů ko­
rálků (zejména korálky z foukaného skla a korálky s kovovým jádrem ) udržuje se na
staroměstském pohřebišti ještě v prvé polovině X. století, a na jiných pohřebištích ještě
déle. Je to vidět podle nálezů z pohřebišť v Předmostí u Přerova, v Brně-Komíně,
v Břeclavi a j., které provázely esovité záušnice, stejně jako podle nálezů analogických
kusů z řadových hrobů v M artině na Slovensku306 a pod.
Z rámce této práce se zajisté vymyká problém provenience této oblíbené ozdoby.
Jeho řešení by totiž vyžadovalo podrobné srovnávání nepřeberného množství výrobků
skláren orientálních, jihoruských i porýnských, které by si zasloužilo samostatnou mono­
grafii. V publikaci, zaměřené především k souhrnnému zpracování výzkumu velkomo­
ravského pohřebiště, postačí zdůraznit hlavně možnost vlastní výroby korálků u starých
M oravanů, jíž nasvědčují právě nálezy kusů V II. skupiny.

Kovové korály
Na staroměstském pohřebišti se vyskytly kromě korálků skleněných i korály z roz­
ličných kovů. Jsou několikeré, takže je lze rozděliti do čtyř hlavních typů.

Typ 1: korály žaludovitého tvaru

Takové korály z bronzového, slabě zlaceného plechu byly ve třech hrobech. Jsou
zdobené geometrickým vzorem, provedeným granulací. Devatenáct stejných korálů
z hrobů čís. 24/48 a 25/48 (tab. 57jl7, 55/12) zdobí tři pásy klikatek; mezery mezi nimi
vyplňují kosočtverečky, sestavené z jem ných zrn. Úplně podobně zdobený korál ze
stříbrného plechu pochází z kolínského hrobu, který J. Schránil klade do X. století.307
Jeden korál z hrobu čís. 285/49 je zdobený nepravidelným pravoúhlým mřížkováním
(obr. 42/9). Druhý z téhož hrobu zdobí šikmé mřížkování, které vyplňují jednoduché
nebo zdvojené kosočtverečky makové granulace (tab. 64/6, obr. 42/8).
Staroměstské korály žaludovitého tvaru nelze srovnávat se stříbrnými korály z nej­
mladších slovanských pohřebišť, jako na př. v Předmostí u Přerova,308 nebo s analogic­
kými korály z pokladů sekaného stříbra z X. a X I. století.309 Tyto pozdní tvary stří-

3°« Křižka, Liptov (1944), tab. X IV .

307 Schránil. Několik příspěvků, O. P. IV (1925), 167. Týž, Die Vorgeschichte (1928), 293, tab. L X V I/5.
303 Červinka, Slované n a Moravě (1928), tab. X V III/36.
303 Jakimowicz, O pochodzeniu, W. A. X II (1933), tab. X IV /X X IV . Dinklage, Frühgeschichte Thüringens,
M annus 33 (1941), tab. 111/15— 16. Turek, H radištní nálezy, Slav. Ant. I (1948), obr. 1/10— 14. Seger, Silberfunde,
Altschlesien 2 (1928), obr. 49, 51.

258
brných korálů mají totiž zcela odlišný charakter, a bývají Často i hraněné. Staroměstské
nálezy však do jisté míry upomínají na žaludovité bubínky stříbrných náušnic z Char-
vátska.310 Na starší původ korálů z polohy „N a valách“ ukazuje i jejich materiál —
zlacený bronz. Lze je datovat asi ke sklonku IX . století nejen podle středního horizontu
hrobů, v němž byly nalezeny, ale i podle nálezových celků se zlatými hřozníčkovitými
náušnicemi typu I-3b a zlatými prsteny s granulovanými butony.

Typ 2: korály soudečkovitého tvaru

Stříbrné korály soudečkovité zdobí příznačné polokulovité puklice. Čtyři takové
kusy z hrobu čís. 251/49 jsou zdobené třemi dvojicemi puklic, které leží uprostřed spirál
z tordovaného stříbrného drátu, vinutého ve tvaru S ; další tři puklice jsou na volných
políčkách mezi jednotlivými výzdobnými motivy (obr. 42/12, tab. 61/9). Analogická spi­
rála, provedená však filigránem, vyskytuje se i na zlatých korálech ze Švédská.311 Čtyři
korály z hrobu čís. 196/51 jsou zdobené osmi puklicemi, kladenými ve dvou řadách
a obepjatými granulovanými prstenci. Plochu mezi nimi vyplňuje osm granulovaných
trojúhelníčků, spojených obloučky (obr. 42/11). Korály tohoto typu upomínají na bu­
bínky stříbrných náušnic z Charvátska312 stejně jako korály prvého typu.
Podobný stříbrný korál, zdobený puklicemi a granulováním, ze Sedlce v Cechách,
datuje J . Schránil do X. až X I. století.313 Korály tohoto druhu se objevují nejen v hro­
bech, datovaných již mincemi, jako na př. v Úherci v Cechách,314 ale i v pokladech
sekaného stříb ra: v Zatci,315 ve Wienoleku v Polsku,316 v M ahnau,317 v severských po­
kladech stříbrných šperků318 a j. Přestože všechny uvedené okolnosti ukazují na to, že
je tato ozdoba příznačná až pro konec X. století a pro následující věk, ba i pro století X II.,
jak konstatuje B. A. Rybakov,3136 patří ve Starém Městě už do prvé poloviny X. věku.
Potvrzuje to skutečnost, že hroby „N a valách“ neobsahují esovité záušnice ani denáry,
charakteristické pro mladší pohřebiště. To úplně souhlasí s názorem J . Eisnera, že některé
Šperky, příznačné pro X. a X I. století, vyskytly se v hrobech již dříve, než se u nás za­
kopávaly prvé poklady sekaného stříbra.3146

Typ 3: korály trojbokého tvaru

Skleněné korálky náhrdelníku z hrobu čís. 122/51 se střídaly asi se 26 bronzovými,
lehce zlacenými korály, které se však většinou rozpadly. Jsou trojbokého tvaru a na za­
oblených hranách je zdobí dvojice granulovaných kosočtverečků, oddělených granulo­
vanou lištou (tab. 79/5, obr. 42/10). Svou výzdobou upomínají poněkud na závěsky

810 Karaman, Groblje (1936), tab. X V I.

811 Arbman, Schweden (1937), 191, obr. 33, tab. 55/1.
818 Karaman, 1. c., tab. X IX — X X .
818 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 305, tab. L X IX /35.
814 Ibid. str. 305. Turek, 1. c., str. 513.
818 Turek, 1. c., str. 502, obr. 5/9.
818 Jakimowicz, I.e., tab. X IV /X X V II.
817 Seger, N achträge, Altschlesien 3 (1931), 68, obr. 1— 4.
818 Jenny, Die K unst (1940), tab. 125.
818b Rybakov, Řemeslo (1948), 336, obr. 89.
814b Eisner, H radištní šperk, č . N. M . C X V I (1947), zvi. ot. str. 14.

259
náhrdelníku z pokladu u Spasska,815b ale jsou nepochybně starší: nasvědčuje tomu prů­
vodní nález železného srpu a cele okované vědérko. Podle toho lze tento typ korálů
datovat asi do poslední třetiny IX . století.

Typ 4: korály s vývalky

V hrobě čís. 107/50 byl masivní bronzový korál, opatřený čtyřmi podélnými vý­
valky, takže svým tvarem upom íná na skleněné korálky 2. typu V II. skupiny (tab. 67j 7).
Podobný korál, ale olověný a přitom trojboký, vyskytl se na náhrdelníku z hrobu
čís. 177/51. Na náhrdelníku z hrobu čís. 209/AZ je navlečeno také pět olověných korálů,
podobných skleněným 1. typu II. skupiny {tab. 34/5 ). Tento nález datují gombíky a skle­
něný knoflík z téhož hrobu do konce IX . nebo raného X. století.

K orály z jiných hm ot
Kromě skleněných a kovových korálů se v náhrdelnících z pohřebiště „N a valách“
vyskytly i korály z jiných h m o t: z kamene, hlíny a jantaru.

1: korály kamenné
V hrobě čís. 34/AZ byl valounovitý korál, vybroušený z bělavého achátu. Z hrobu
čís. 224/49 pochází kotoučkovitý korál z černého, světle žilkovaného kamene (buližníku?;
tab. 64/25, 86131). Korály z polodrahokamů (achát, karneol, křišťál, kazivec a pod.)
se výskytly v slovanských hrobech u Nové Dědiny, v Horních Dunajovicích, v Předmostí
u Přerova,8186 v Jiříkovicích817b a j., a jsou známé i z pohřebišť českých.818b Poněvadž se
objevují až na nejmladších slovanských pohřebištích, jsou kamenné korály z velkomo­
ravského pohřebiště ve Starém Městě mezi moravskými nálezy pozoruhodné.

2: korály hliněné
V hrobě čís. 252/49 byly spolu se skleněnými korálky i tři z jem ně plavené hlíny
{tab. 86/27 —30), které mají běžný přeslenovitý tvar: šedohnědý, ostře dvojkonicky pro­
filovaný pravidelný korál o 0 1.4 cm ; světlehnědý podobný korál o 0 2.6 cm; hnědo-
červený korál soudečkovitého tvaru o 0 1.7 cm je zdobený pěti obvodovými žebérky
{tab. 64/26 —28). Hliněný korál (melounovitého tvaru) je sice známý též z hrobu na
Hradisku u Kroměříže,319 ale vcelku nejsou tyto levné ozdoby na moravských pohře­
bištích časté. Poněvadž v zásypu hrobu čís. 252/49 byly i zlomky m alty z rozbořeného
hřbitovního kostela, lze hliněné korály z polohy „N a valách“ datovat přibližně k r. 900.

3: korály jantarové
V hrobě čís. 66/49 byl korál kotoučkovitého tvaru o 0 1.6 cm, zhotovený z ja n ­
taru {tab. 58/13, 86/32); poněkud silnější pochází i z hrobu čís. 98/AZ. — Jantarové

316b Jakimowicz, 1. c., tab. X IX /IV . Niederle, Rukověť (1931), obr. 46/3.
816b Červinka, Slované na M oravě (1928), 166, 163, 167, tab. X V I/I.
Skulil, Výkopy, Z. M. L. (1941), 186.
318 b Schránil, 1. c., str. 305.
818 Červinka, 1. c., str. 150, obr. 15/4.

260
korály jsou dosti časté v germánských hrobech na našem území (Mistřín, Vícemilice,
Nový Šaldorf a j.).320 Avšak mezi slovanskými milodary se na Moravě vyskytly, pokud
je mi známo, pouze v Količíně321 a v Jiříkovicích.322 Oporou pro datování nemohou býti,
neboť se objevují také na pohřebištích ještě mladších (Droužetice a TuŠovice v Cechách),323
datovaných již esovitými záušnicemi. Jsou asi posledním svědectvím o někdejším čilém
obchodu s touto kdysi tak oblíbenou surovinou, který směřoval z východního Pobaltí
přes M oravu dále do podunajské kotliny.324

STŘÍBRNÝ NÁKRČNÍK

Z hrobu čís. 167/51 pochází nákrčník z hustého, jemného pletiva stříbrných drátků,
který se spínal uzávěrem (tab. 75/2). Uprostřed své délky se rozvětvuje ve tři slabší p ra­
ménky, které při zavěšení vytvořily na hrudi tři oblouky, postupně delší a delší. Na nej-
delŠím (nejspodnějším) z nich viselo stříbrné vysouvací pouzdérko měsíčkovitě prohnuté,
jehož klenutou hřbetní stranu zdobí filigrán. Z moravských nálezů analogický nákrčník
neznám, jen v hrobě na staroměstských „Špitálkách“ byl kus do jisté míry podobný,
spletený z bronzových drátků.
Rozličné nákrčníky, splétané ze zlatého nebo stříbrného drátu, objevují se již od
doby římské,325 udržují se v V I.—V II. století po celé Evropě,326 vyrábějí se v dílnách
byzantských327 a vyskytují se i v pokladech sekaného stříbra.328 Pletené hřivny kyjevského
typu z X II. století jsou již odlišného charakteru.329 Nesnadnější je pak sledovat výskyt
závěsných pouzdérek, která mohla býti stejně schránkami na amulet, běžnými již v římské
době,330 jako relikviáři neobvyklého tvaru. Staroměstské pouzdérko upomíná svou fili-
gránní výzdobou na vikinský závěsek podobného nákrčníku z Gotlandu331 a nejen svým
tvarem, ale jistě i funkcí se blíží k závěsným pouzdérkům s nákrčníků VII.-—IX . století,
známým z pohřebišť v M adarsku.332
Staroměstský nákrčník nepochybně patří ke kulturním u okruhu byzantskoorientál-
nímu, jak ukazuje nejen jeho uzávěr, stejný jako na nákrčníku z Puszta-Bakod,333
ale i filigránní výzdoba s motivem lyrovitého tvaru,334 která pokrývá celý hřbet pou-

330 červinka, G erm áni, Anthropologie X IV (1936), obr. 20, 25, 29, str. 138— 139.
1,1 Červinka, Slované na M oravě (1928), 228, tab. V I/13.
“ Skutil, 1. c.
333 Dubský, Pravěk (1949), 616, 646.
1.4 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 126.
333 Jenny, Die K unst (1940), tab. 2.
334 Hampel, Alterthtim er I I I (1905), tab. 3 a j. Niederle, Byzantské šperky (1930), 101. Miiller-Kuales, Die Goten,
Vorgeschichte I I I (1940), tab. 484.
337 Niederle, 1. c., str. 101.
3.4 Preidel, Der Silberschatz, M annus 31 (1939), tab. 1/3— 10, 11/15. Turek, H radištní nálezy, Slav. Ant. I
(1948), obr. 5/6.
8,3 Niederle, Rukověť (1931), 138, obr. 52.
330 Niederle, Byzantské šperky (1930), 108, pozn. 1.
331 Schultz, Altgermanische K ultur (1937), tab. 78.
383 Hampel, A lterthtim er I (1905), obr. 86, 87. Niederle, 1. c., str. 107, obr. 47.
333 Hampel, A lterthtim er I I I (1905), tab. 3.
384 Niederle, 1. c., str. 35 s obr.

261
zdérka. Poněvadž tento šperk provázely zlaté knoflíky a zlaté lunicovité náušnice typu
V-3., lze s velkou pravděpodobností celý nález datovat do posledních let doby velko­
moravské.

ZÁVÉSKYNÁHRDELNÍKŮ

Mezi skleněnými korálky náhrdelníků ležely často rozličně zpracované kovové zá-
věsky s oušky (hroby čís. 25/48, 119/49, 212/51 a j . ; tab. 58/10, 34/5), jež nejsou vlastně
ničím jiným než knoflíkem, kterého se použilo jako přívěsku místo k ozdobě šatu. K nim
lze snad přičísti i přes jejich zvláštní tvar dva závěsky jehlancovité (hrob čís. 286/49)
z bronzového, na hřbetní straně zlaceného plechu, zespodu opatřené dlouhými oušky
(tab. 67j3 — 4). Podobné bronzové ozdůbky byly v hrobě v Abony v Maďarsku.335 Dva
kuličkovité olověné přívěsky s oušky, jejichž povrch dělí dva zkřížené rýhované pásy
v 8 polí, zdobených vbíjenými kroužky (tab. 34/5), doplňovaly v hrobě čís. 209/AZ
pozoruhodný náhrdelník: byl složený z pěti trubičkovitých olověných korálů a pro­
vázen ještě olověným lunicovitým závěskem. Tento šperk byl omylem publikován jako
„složitá náušnice měsíěkovitá se čtyřmi řetízky ve způsobě korálků s kuličkovitým
zakončením“ .336
V hrobě čís. 196/51 byla velká stříbrná lunice, opatřená trubičkovitým ouškem k za­
věšení a bohatě zdobená na lícní straně puklicemi a granulováním (tab. 82/13), takže
se vyrovná svou honosností podobným lunicím z pokladu gnězdovského.337 Je nepochybně
původu cizího — s největší pravděpodobností arabského, který připisuje podobným zá-
věskům L, Niederle.338 Staroměstská lunice m á analogie v obou zmíněných žávěscích
z Gnězdova,339 v lunících, nalezených na vikinském pohřebišti v Prusku,340 v pokladech
z M ahnau,341 Majkówa342 a Dzierznice343 v Polsku, z Bílého Brda v Charvátsku,344
z Vacova v Maďarsku346 a j. V Dolních Věstonicích se rovněž vyskytl podobný stříbrný
lunicovitý závěsek; puklicemi se hlásí k téže provenienci, ale je poněkud odlišný tvarem
a jen málo zdobený.346 — L. Niederle označuje tento druh šperků za příznačný pro
X.— X II. století,347 jak tomu ostatně nasvědčuje i jejich častý výskyt v pokladech seka­
ného stříbra. Staroměstskou lunici datují pak stříbrné korály soudečkovitého tvaru, zdo­
bené rovněž puklicemi, do prvé poloviny X. věku.
Z hrobu čís. 47/51 pochází masivní trojcípá lunice z bronzu, na líci zdobená Šikmým
mřížkováním (tab. 75/1). Konce všech jejích cípů vybíhají ve tři polokulovité lalůčky.

333 Hampel, A lterthüm er I I (1905), 793, I I I (1905), tab. 468/10— 11.

338 Zelnitius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 18 s obr.
337 Niederle, Život I (1911), obr. 97. Týž, Rukověť (1931), obr, 91.
338 Niederle, Život I (1911), 636.
338 Jakimawicz, O pochodzeniu, W. A. X II (1933), tab. X V II/1.
340 La Baume, Die Wikinger, Vorgeschichte I I I (1940), tab. 566.
341 Jakimowicz, 1. c., tab. X IV /V I. Seger, N achträge, Altschlesien 3 (1931), 69, obr. 35.
343 Jakimowicz, Prehistoria (1948), tab. 98/22.
343 Hensel, Studia (1950), tab. X X IX .
344 Niederle, 1. c., tab. X X X V /8.
343 Hampel, A lterthüm er I I I (1905), tab. 411/12.
343 Peulik, Jižn í M orava (1950), obr. 142/b.
343 Niederle, Rukověť (1931), 200.

262
Podobně zdobená trojcípá lunice, kterou J . Poulík datuje do IX . století, vyskytla se na
náhrdelníku ve Vranovicích.348 Jin á taková lunice, ale z olova, byla v hrobě čís. 310/AZ:
její nápadně protáhlá tři ram ena se na koncích rozčleňují ve tři lalůčky. Pod závěsným
trubičkovitým ouškem ji zdobí dvě dvojice soustředných kroužků. Obdobná lunice
z bronzu byla nalezena také na Kuzněcovském hradišti v SSSR, kde je datována do
IX .—X. věku.349 Zlomky jiných trojcípých lunicovitých závěsků, rozličně ornam entova­
ných, byly v Brně-Maloměřicích350 a v Dolních Věstonicích.351 Do této skupiny závěsků
bych přiřadil i drobnou olověnou lunici, zdobenou mřížkováním, z hrobu čís. 209/AZ
(tab. 3415 ): m á sice jen dva cípy, ale jejich konce jsou upravené úplně stejně jako u uve­
dených lunic trojcípých.352
Tyto závěsky se jistě vyráběly v slovanských dílnách, jak uvádí L. Niederle.353 Ale
není dostatečně odůvodněné spatřovat v nich teprve napodobeniny oněch stříbrných
lunic orientální provenience, které se mezi slovanskými nálezy objevují během X .—X II.
století. Pro hrubé lunicovité závěsky z bronzu se dají spíš předpokládat starší vzory:
docela s tím souhlasí zmínka B. A. Rybakova, který uvádí z Ruska kadluby a z nich
odlévané lunice již z IX .—X. století.354 Staroměstskou bronzovou lunici z hrobu čís.47/51:
datuje ocílka s břitvou, a lunici z hrobu čís. 209/AZ štítkový bronzový prsten nepochybně
již také do IX . století, ovšem nejpravděpodobněji až do jeho poslední čtvrtiny.
V hrobě čís. 141/51 byl na náhrdelníku upevněn plochý bronzový závěsek (tab.
78111), pro nějž znám analogii jen z pohřebiště u Těmic.355 Celkovým svým tvarem se
podobá fragmentu závěsků z Puszta-Bodogláru356 a závěskům ze střední doby bronzové
z Kishomoku,357 do jisté míry upom íná na prolamované medailony kyjevské358 stejně
jako na rozličná bronzová kování z Maďarska,359 ale sotva jej lze s nimi nějak spojovat.-
Podle všeho patří tento závěsek k výrobkům některé šperkařské dílny v Podunají, v níž
se snad odlévaly i bronzové lunice. Stratigrafické uložení hrobu čís. 141/51 ukazuje sice
na starší pohřeb v poloze „N a valách“ , ale jeho obsah neposkytuje vhodnou oporu pro
datování náhrdelníku. Přesto snad nebude chybou datovat i tento závěsek, stejně jako
lité lunice, asi ke sklonku IX . století.
K závěskům lze snad přiřadit i bronzový, silně strávený kotouček (minci?) o prů­
měru 1.9 cm, který má při okraji otvor k zavěšení (tab. 58/13). Bylnavlečený na náhrdel­
níku z hrobu čís. 66/49, datovaného podle olověného křížku do konce IX . nebo na po­
čátek X. věku.

848 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 66, tab. XLV/12.

*** Jefimenko-Tretjakov, Drevnerusskie poselenija na Donu, M ateriály SSSR 8 (1948), 104, tab. X V III/4 .
888 Poulík, 1. c., tab. X L I/8— 9.
861 Poulík, Jižní M orava (1950), obr. 41/b.
888 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), obr. 14/8.
888 Niederle, I. c., str. 200.
884 Rybakov, Řemeslo (1948), 150— 153, 334, obr. 25, 26, 28, 87.
888 červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 32/8.
888 Hampel, 1. c., tab. 426/B/4.
887 Banner, Hódmezóvásárhely, A. É. (III) V—V I (1944— 45), 40, tab. X II/27.
888 Niederle, Život I (1911), tab. X X X V I/8.
888 Lakos, Objets de bronze, A. JÍ. I I I (1941), tab. X V III/3 , X X I/12, X L V III a j. Hampel, 1. c., tab. 206,
obr. 116/3.

263
 K&ÍŽKYA RELIKVIÁŘE

V poloze „N a valách“ , kde byl zbudován hřbitovní kostel, vyskytly se v hrobech

rozličné křížky jako drobnější symboly nové víry. V hrobě čís. 243/AZ byl rovnoramenný
křížek z bílého kovu, zdobený nepravidelně rozloženým perlovcem a opatřený širokým
závěsným ouškem (tab. 34/9). Z hrobu čís. 278/AZ pochází malý olověný křížek s drob­
nými otvory na koncích ram en — snad stopami po upevnění obrazu Ukřižovaného,
který však nebyl nalezen. Podobný křížek olověný, jehož ram ena se však poněkud ke
koncům rozšiřují, byl i v hrobě čís. 4/48 (tab. 5 6 jl). Zdá se, že v hrobě čís. 66/49 byl
zavěšen na náhrdelníku olověný křížek, z něhož se uchovaly jen atypické zlomky a široké
závěsné ouško. Stejně nevýrazné zlomky a široké závěsné ouško, ale z bronzu, ležely též
mezi korálky náhrdelníků z hrobu čís. 238/49 — pravděpodobně rovněž jako zbytky
křížku.
A. Zelnitius označuje křížek z hrobu čís. 243/AZ za byzantský.860 Ale podle mého
názoru se nemusí žádnému z uvedených staroměstských křížků přičítat cizí původ, neboť
jejich provedení je tak prosté, že byla kterákoliv dílna s to je zhotovit. Konstatuje to
i L. Niederle, který uvádí, že se křížky, lité z olova a bronzu, imitovaly podle cizích vzorů
také v domácích dílnách slovanských.361 Byzantské křížky jsou mnohem dokonalejší a zdo­
bené,362 kdežto prosté křížky ze Starého Města mají obdobu jen v pozdějších ruských
křížcích z X I. století.363 Jednoduchostí by jim odpovídal též křížek z žateckého pokladu
mincí, který byl podle H. Preidla uložen někdy mezi rokem 1015— 1020.364 Poněvadž
křížky z polohy „N a valách“ byly v hrobech mladšího a nejmladšího horizontu, v nichž
ležely bez jakýchkoliv dalších nálezů nebo jen spolu s nožíky a náhrdelníky, lze je při­
bližně datovat do konce IX . a na počátek X. století. Asi do téže doby patří i zdobené
olověné křížky a křížek s tělem Kristovým (podobný nálezu z Bernhardsthalu v Rakou­
sku),365 které byly nalezeny jako závěsky náhrdelníků na pohřebišti u Dolních Věstonic
a jejichž původ hledá J . Poulík někde v severní Itálii.366
Zvláštní pozornost si zaslouží nález z hrobu čís. 309/49 — snad rozpadlá dřevěná
schránka, kterou však nelze podle uchovalých zbytků rekonstruovat. Zůstalo z ní pět
nepravidelných zlomků opracovaného dřeva, sevřených se dvou stran přehnutými
proužky bronzového, slabě zlaceného plechu, jenž je na koncích přibitý vždy dvěma hře­
bíčky (tab. 6813— 6). Kromě toho byla v hrobě dřevěná destička ve tvaru kosodélníku
o rozměrech 8 x 4 cm, na jejíž lícní straně byly pěti hřebíčky přibité dva přes sebe
zkřížené proužky zlaceného plechu stejných rozměrů, jaké jsou na dříve zmíněných
zlomcích (tab. 68)1). Nejpozoruhodnější předm ět z tohoto nálezového celku byl křížek
o rozměrech 4.8 X 3.7 cm, vyřezaný ze dřeva 1.2 cm silného. Svým tvarem připomíná

880 Zelnitius, Poznatky, S. V. 13 (1942), 23, obr. 4.

3,1 Niederle, Rukověť (1931), 202.
3,3 Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 49.
333 Niederle, Rukověť (1931), obr. 94/8. Týž, Život I (1911), tab. X X X V /13.
331 Turek, H radištní nálezy, Slav. Ant. I (1948), obr. 5/13. Preidel, D er Silberschatz, M annus 31 (1939), 554.
tab. 1/1.
333 Pittioni, B em hardsthal, P. Z. X X V I (1935), tab. IV/6.
333 Poullk, Jižn í M orava (1950), 84, obr. 39, 41.

264
poněkud t. zv. cyrilometodějské kříže kamenné, známé z mnoha moravských obcí.367
Na něm je přibitý sedmi hřebíčky jiný křížek, vystřižený ze zlaceného bronzového plechu.
Jeho ram ena se k zaobleným koncům poněkud rozšiřují a dosahují asi délky dřevěné
podložky; jen na spodní straně je plech křížku zahnutý tak, že kryje i spodní stranu
dřeva (tab. 6812). — Tento nález, pro který neznám analogií, pochází asi z třetí čtvrtiny
IX . století, jak se dá soudit podle hliněné čutory byzantského charakteru, která jej
provázela.
V hrobě čís. 24/48 byly zlomky rozpadlé stříbrné schránky na ostatky svátých —
relikviáře či kaptorgy. Uvnitř relikviáře o síle 0.6 cm (jehož délka a šířka se dá jen od­
hadnout na 2.8 X 2.5 cm) uchovala se i část duté kůstky. Podle nalezených zbytků, na
nichž je patrné nepravidelné puncování, nelze kaptorgu vůbec rekonstruovat. Rozličné
schránky na ostatky bývají časté v pokladech sekaného stříbra368 a objevují se na slovan­
ských pohřebištích nejčastěji teprve od konce X. století.369 Přesto se však jedna z nich
nalezla i v hrobě z konce IX . nebo z počátku X. věku v Dolních Věstonicích.370 Do téže
doby nutno datovat též kaptorgu staroměstskou, neboť byla provázena zlatými náuš­
nicemi s hrozníčky typu I-3b a jiným i milodary, příznačnými pro onu dobu.
Stříbrná schránka z hrobu čís. 167/51, pro jejíž tvar se mi nepodařilo najít analogii
mezi kaptorgami, jest přiřazena k stříbrnému nákrčníku, s nímž tvořila celek (tab. 75/2 ).

ROLNIČKY

Podle m ateriálu lze rolničky ze staroměstských hrobů roztřídit na bronzové a že­

lezné. Bronzové rolničky, kterých bylo celkem 11, jsou opatřené masivními závěsnými
oušky, někdy lehce hraněnými. Čtyři z nich (hroby čís. 126/49, 16/50, 184/AZa 3I8/AZ;
tab. 73/10, 34/10) jsou kuličkovitého tvaru a jejich křížící se štěrbiny se na koncích
rozšiřují v kruhovité otvory. Spodní polovinu rolniček zdobívají paprskovité rýhy. Rol­
nička z hrobu čís. 126/49 m á kromě toho ještě dvě ozdobné rýhy i po stranách ouška
(tab. 60/14). Zcela analogické rolničky obsahovaly hroby s pam átkami keszthelyského
stylu z konce V III. století v Dolních Dunajovicích.371 Nálezy ze Starého Města však
naznačují, že se jich užívalo ještě v letech kolem r. 900, neboť zásyp hrobu čís. 16/50
obsahoval zlomky malty z rozbořeného kostela „N a valách“ . Keszthelyského charakteru
je i vejčitá rolnička z hrobu čís. 74/48, zdobená na celém povrchu krokvicovitými
rýhami (tab. 57/1). Tvarem jsou jí podobné rovněž rolničky z hrobů čís. 89/50 (tab.
71/9) a 248/51, jež jsou však zdobené jen na dolní polovině obvodovými á svislými
rýham i a jejichž štěrbiny se na koncích nerozšiřují. Mají analogie opět v Dolních
Dunajovicích372 a v Děvínské Nové Vsi.373 Neúplné a nezdobené velké rolničce z hrobu

387 Havelka, Kříže, ČV M SO I I (1885), 126— 131 s obr. Přikryl, Denkmale (1920), obr. 26, 27, 43 a j.
388 Turek, 1. c., obr. 5/11— 12. Preidel, 1. c., tab. 11/21, Tá.Jakimowicz,O pochodzeniu,W . A. X II (1933),tab. X X V .
388 Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 178 a d.
3.0 PouOk, 1. c., obr. 39, 41.
3.1 Poulik, Jižn í M orava (1950), 66, obr. 108.
373 Ibid., obr. 111.
378 Červinka, Slované na M oravě (1928), obr. 68/17, 19.

265
čís. 62/51, která m á pod závěsným ouškem kruhovitý otvor (tab. 74/1), podobá se rolnička
z Ordas v Maďarsku.374 Od skupiny těchto rolniček nelze odděliti ani malou rolničku
hruškovitého tvaru z hrobu čís. 33/49 (tab. 57112) a jí podobnou zlacenou z hrobu čís.
64/49 (tab. 57/13), jejichž obdoby jsou známé jak z pohřebiště v Székes-Fejérváru a
M ándoku,375 tak z hrobů českých na Zalově a v Praze.376 Poněvadž i některé z těchto
rolniček provázejí nálezy malty, nelze jich použít jako opory pro datování. Lze jen
konstatovat, že se bronzové rolničky rozličných tvarů udržují ve Starém Městě a na
moravských pohřebištích od konce V III. do počátku X. století.
Jejich výroba byla sotva domácí. S největší pravděpodobností jsou asi im por­
tem, a to nejspíše z jihovýchodního Podunají — z Maďarska, jak již dříve naznačil
J . Schránil,377 nikoliv z oblasti ruské, jak týž autor také nevylučoval. Z ní totiž
přicházejí zpravidla dvojkonické tvary rolniček, s výrazným přelomem v dolní
třetině.378
Nepochybně domácího původu je však 9 železných rolniček kuličkovitého tvaru,
opatřených úzkými, pravoúhle se křížícími štěrbinami. Jsou dvojího druhu: 1) jejich
obvod člení vertikálně výrazné plastické žebro, které na horní straně vytváří trojúhelní­
kovitý výčnělek s otvorem k zavěšení (hroby čís. 53/50, 58/50, 89/50, 167/50; tab. 71/10,
8, 4 ); 2) jejich obvod člení horizontálně plastické žebérko a ouško k zavěšení je z drátu
(hroby čís. 24/48, 49/51, tab. 74/13). Analogie k těmto rolničkám neznám, leda že by
byl předm ět z hrobu čís. 9 v Dolních Věstonicích, který publikoval J . Poulík jako značně
zrezivělý gombík,379 rovněž rolnička, podobná staroměstským. Železné rolničky se ob­
jevují v poloze „N a valách“ současně s rolničkami bronzovými, jak ukazuje jejich spo­
lečný výskyt v hrobě čís. 89/50. Zdá se také, že jsou z doby před zánikem kostela, neboť
se ani s jedinou nenašly zlomky malty. Avšak ani v hrobech nejnižšího nálezového hori­
zontu se žádná nevyskytla. Proto lze železné rolničky plným právem označit za příznačné
tvary pomoravské, které nevznikly jako prosté napodobení cizí předlohy, ale jako její
svérázné zpracování. Podle všeho patří do druhé poloviny IX . století.

ZVONEČKY

Zcela samostatnou skupinu tvoří malé bronzové zvonečky, které jsou široce roze­
vřené a mají závěsná ouška. L. Niederle se domnívá, že se nosily jako talisman pro štěstí
nebo k odhánění démonů.380 V hrobě čís. 86/AZ byly nalezeny dva, v hrobě čís. 109/AZ
jeden (tab. 27/7). Podobají se zvonečku z Pásztó, Szeghegy, Székes-Fejérváru v M a­
ďarsku,381 avšak na rozdíl od nich mají okraj esovitě prohnutý. Stříbrné rozpadlé zvonky

874 Hampel, A lterthum er I (1905), obr. 1089.

878 Ibid., obr. 1091, I I I (1905), tab. 383/19.
876 Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), 186, obr. 3/4, 5.
877 Ibid., str. 186.
878 Niederle, Život I (1911), 678, pozn. 3, tab. X X X V I/10.
878 Poulík, 1. c., str. 156, obr. 133/n.
880 Niederle, Byzantské šperky (1930), 109.
881 Hampel, A lterthum er I (1905), obr. 1086, I I I (1905), tab. 497/d, 516/1.

266
uvádí i F. Přikryl z hrobu pod mohylou u Kvasic.382 Ovšem dnes již nelze rozhodnout,
nešlo-li o zbytky gombíků, nalezených u dolní čelisti kostry ženy.
Zvonečky byly domovem patrně na stepích jihovýchodního Podunají, kde jim i
Avaři zdobili koňské postroje, stejně jako rolničkami. Asi v prvé třetině IX . století se pak
mohly dostat s nálezy keszthelyskými k M oravanům, kde byly dětskou hračkou nebo
ozdobou náhrdelníku. Nelze však přehlédnout, že jsou podobné bronzové zvonečky kuže­
lovitého tvaru s ouškem časté také na skythském pohřebišti pod Voroněží v SSSR.383

PRSTENY

Zdá se, že prsteny nebyly ve zvláštní oblibě u lidstva, pohřbeného v poloze „N a

valách“ , neboť ve srovnání s neobvyklým množstvím náušnic bylo jich v hrobech nale­
zeno velmi málo — celkem 24 kusů. Přesto lze je roztříditi do čtyř skupin, které se do
jisté míry shodují s původním Niederlovým dělením prstenů, objevujících se v zemích
podunajských.384

1. Prsteny kroužkovité
Prsten z hrobu čís. 21/49 je zcela jednoduchý masivní kroužek z litého bronzu (tab.
58(5). Nepochybně patří ke starým formám, jež se objevují nejen v hrobech slovanských
a germánských, ale i v Maďarsku, jak uvádí J . Hampel.385 Zdá se, že navazují na tvary
římskoprovinciálních a laténských prstenů, známých na př. z keltského pohřebiště
u Křenovic.386 Proto nemohou býti směrodatné pro datování nálezových celků. Staro­
městský prsten, provázený stříbrnými náušnicemi s klasovitými hrozníčky typu I-2c a
drobnými puncovanými knoflíky, lze položit asi do konce IX . nebo na počátek X. sto­
letí. Nasvědčuje tomu i okolnost, že hrob čís. 21/49 byl zahlouben již do promíšených
hlinitých vrstev pohřebiště.

2. Prsteny štítkové
Do druhé skupiny řadím 11 prstenů, které byly vystřiženy z plechu tak, že se upro­
střed rozšiřují ve štítek, zdobený rozmanitými vybíjenými vzory. Poněvadž byly hotoveny
z jednoho kusu, jsou jejich konce rozevřené, jindy se dotýkají, nebo i přesahují (hroby
čís. 297/49, 52/50, 122/51 a j.; tab. 65(7, 73(9). J . Poulík uvádí ještě jinou variantu
těchto prstenů, u nichž prý je štítek připájený na bronzový pásek, a řadí sem prsten ze
staroměstského hrobu čís. 209/AZ a analogický z hrobu pod mohylou v Hlubočku
u Hluku. Zřejmě se jedná o omyl, neboť oba zmíněné prsteny jsou z jednoho kusu tak
jako všechny ostatní.387 K ruh prstenu je zpravidla 0.4—0.5 cm Široký (hroby čís. 122/51,
297/51, 209/AZ a j.), ale vyskytly se i prsteny s kruhem užším, sotva 0.2 cm (hroby čís.

888 Přikryl, Praehistorické nálezy, ČV M SO V II (1890), 20.

888 £amjatnin, Mogilnik, S. A. V III (1946), 48, 42, obr. 30
888 Niederle, Život I (1911), 670.
*•* Hampel, Alterthťimer I (1905), 425, obr. 1205, 1214 a j.
388 Procházka, Gallská kultura (1937), tab. XV/8.
387 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 51, obr. 14/14.

267
52/50, 232/51). Tvar štítků je bud kruhový (hroby čís. 52/50,2/51; obr. 42/5 ), příčné (hro­
by čís. 209/AZ, 327/AZ, 297/51; obr. 4214, 6) nebo podélně oválný (hrob čís. 232/51;
obr. 42)1, 3 ), jindy kosočtverečný nebo kosodélníkovitý (hrob čís. 122/51; o£r. 42j2).
Podle způsobu výzdoby lze tyto plíškové prsteny roztříditi do dvou v arian t: a) bron­
zové prsteny, jejichž geometrické vzory jsou provedené perlovcem zespod vybíjeným
(hroby čís. 195/49, 86/50, 297/51 a j . ; obr. 42/4, 6); b) bronzové nebo stříbrné prsteny,
jejichž rostlinný (hrob čís. 232/51; obr. 42/1, 3) nebo geometrický rytý ornam ent (hrob
čís. 52/50; obr. 42j5) tvoří hladké proužky na jem ně puncovaných meziplochách. Na
prstenech z hrobu čís. 122/51 (obr. 42j2) se uplatňuje obojí technika: vybíjená i rytá
výzdoba.
Štítkovými prsteny varianty a) se zabýval podrobněji J . Poulík, který upozornil na
analogické prsteny z pohřebišť moravských (Blučina, Boleradice, Brno-Maloměřice a j.),
rakouských a maďarských a datuje je do druhé poloviny IX . století.388 Prsteny téhož typu
uvádí L. Niederle z Bledu (kde však jsou zdobené vbíjenými kroužky389 podobně jako
knoflíky ze staroměstského hrobu čís. 121/AZ) a z hrobů ruských, které datuje do století
X I.390 Analogie k prstenům varianty b) lze snad spatřovat v nálezu z Fenéku391 nebo ve
stříbrném prstenu z Ruska.392
Rozličný způsob výzdoby prstenů může sice souviset s rozdílnými výrobními tra­
dicemi různých dílen, ale při tom není podle staroměstskýchnálezových celků pomůckou
datování. Poulíkovo vřazení štítkových (zv. také plíškových) prstenů do druhé poloviny
IX . století je pro moravské poměry nepochybně správnější než Niederlovo datování do
století X I. Prsteny ze Starého Města patří totiž podle průvodního materiálu (vědérka,
ostruhy, srp, náhrdelníky a j.) do poslední třetiny IX . století, a podle malty z rozbořeného
hřbitovního kostela, která byla v zásypu hrobu čís. 195/49, je zřejmé, že se udržovaly
ještě v prvé čtvrtině X. věku. J . Poulík v úvaze o jejich původu nevylučuje možnost, že
pocházejí ze slovanských dílen v Podunají.393 Rovněž J . Eisner je řadí spíše ke skupině
Šperků podunajského původu než k im portům ze zlatnických dílen byzantských.394 Sám

**' Ibid., str. 51—55, tab. L X III/1 2 — 14, L X V II/6 — 8, L X I/2. Podobný prsten se vyskytl též ve Skalici na
Slovensku, Kraskovská, Skvosty, Slav. Ant. I (1948), 546, obr. 36.
Múllner, Laibach (1900), tab. L X II/lb .
«« Niederle, Život I (1911), 674— 676, tab. X L I/14— 15.
ml Hampel, A lterthiim er I I I (1905), tab. 176/6a—b.
,M Niederle, 1. c., str. 676, pozn. 1.
,M Poulík, 1. c., str. 54.
*M Eisner, H radištní šperk, ČN M . G X V I (1947), zvi. ot. str. 4.

Obr. 42. štítkové (plíškové) prsteny. 1 hrob č. 232/51. 2 hrob č. 122/51. 3 hrob č. 232/51. 4 hrob č. 297/51. 5 hrob č.
52/50. 6 hrob č. 209/AZ. Výzdoba kovových korálků. 7 hrob č. 24/48. 8 hrob č. 285/49. 9 hrob č. 285/49. 10 hrob č.
122/51. 11 hrob č. 196/51. 12 hrob č. 251/49. Rekonstrukce terčovité brože. 13 hrob č. 244/51. — Puc. 42. Щито­
образные перстни. 1 могила № 232/51. 2 могила N® 122/51. 3 могила № 232/51. 4 могила № 297/51. 5 могила
№ 52/50. в могила X® 209/AZ. Отделка металлических бус. 7 могила X® 24/48. 8 могила X® 285/49. 9 могила
X® 285/49. 10 могила № 122/51. 11 могилаХ® 196/51. 12 могила № 251/49, Реконструкция щитообразной брошки
— 13 могила X® 244/51. — Abb. 42. Schildchenförmige Blechringe. 1 G rab N r. 232/51. 2 G rab N r. 122/51. 3 G rab
N r. 232/51. 4 G rab N r. 297/51. 5 G rab N r. 52/50. в G rab N r. 209/AZ. V erzierung von Metallkorallen. 7 G rab
N r. 24/48. 8 G rab N r. 285/49. 9 G rab N r. 285/49. 10. G rab N r. 122/51. 11 G rab N r. 196/51. 12 G rab Nr. 251/49.
Rekonstruktion einer scheibenförmigen Brosche. 13 G rab N r. 244/51.

268
Obr. 42.
 (га

J W ii
/» 1 4
J /% j:

О
ъ в в в \
Аг 9 О О Q о &\
/ / ° 0 в О о О О\
и 0 О О О О Q \
І й % eř^ °о °Л I
\ ^ в в ^ в о ^ у/
у е 0 0 о б О /f
\ 0 0 в в в в в/'
\ О в в • ь
\ 0 в^ в
\ о о 0
VIO Л>\
§ ů81/
Ä
 také vylučuji provenienci staroměstských plíškových prstenů 2 dílen černomořských pro
jednoduchost jejich výroby i výzdoby, provedené leckdy stejným puncováním, jaké se
vyskytuje na gombících, připisovaných dílnám domácím.

3. Prsteny, zdobené filigránem a granulací

T řetí skupinu tvoří prsteny, jejichž široký kruh, krytý splétaným filigránem, nese
kupolovitý knoflík (buton), jehož povrch zdobí hrubá granulace. Jsou bucf ze zla ta (dva
prsteny z hrobu čís. 24/48; tab. 55/9, 10a— b) nebo ze stříbra (dva prsteny z hrobu
čís. 193/51; tab. 74/8 —9). V hrobě čís. 192/51 byl stříbrný prsten, jehož kruh je zdobený
pěti podélně kladenými tordovanými drátky a nese hladký kupolovitý knoflík, na němž
není nejmenŠí stopy po odpadlé granulaci; je tedy pravděpodobné, že nebyl nikdy
zdobený. Zlomky asi podobného prstenu se vyskytly i v hrobě čís. 59/AZ. Z hrobu čís.
121/AZ pochází zvlášť pozoruhodný prsten, který se celkovým vzhledem řadí do této
skupiny. Povrch jeho butonu však zdobila místo granulace m odrá skleněná očka, z jejichž
původního počtu, patrně deseti, se jich uchovalo jen šest (tab. 29/8).
Uvedeným nálezům z polohy „N a valách“ se podobá stříbrný prsten z Předmostí
u Přerova, jehož kupolovitý, granulací zdobený knoflík nese na vrcholu ještě malé modré
sklíčko.395 Na prsten z hrobu čís. 121/AZ upomíná do jisté míry prsten z Bodrog-Vécsu
v Maďarsku.396 Staroměstské prsteny třetí skupiny patří nejpravděpodobněji do konce
IX . století, neboť byly provázeny zlacenými korály žaludovitého tvaru, zlatými náuš­
nicemi s bubínky typu II-3 a s hrozníčky typu I-3b, které jsou charakteristické právě pro
tu dobu. Jedině prsten z hrobu čís. 121/AZ patří snad až do počátku X. století, jednak
proto, že se svou výzdobou skleněnými očky hlásí už ke čtvrté skupině prstenů, příznačné
pro prvou polovinu X . století, jednak proto, že jej provázely stříbrné náušnice s bubínky
typu II-3 a knoflíky, zdobené filigránními kroužky, které se objevují až v X. věku.
Toto datování podporuje i prsten z Předmostí, který jest také z hrobu z počátku X.
století.

4. Prsteny, zdobené barevnými skly

Pro pět prstenů čtvrté skupiny je příznačná výzdoba barevnými skly. Kromě již
uvedeného prstenu z hrobu čís. 121/AZ (tab. 29(8) sem náleží dva stříbrné prsteny
z hrobu čís. 251/49. Jejich široké kruhy, zdobené splétaným filigránem stejně jako
u prstenů třetí skupiny, nesou etážovitě konstruovaný knoflík: tvoří jej dvě kruhové des­
tičky ze stříbrného plechu, spojené drobnými, těsně k sobě řazenými prstýnky z filigrán-
ního drátu. Horní destička m á uprostřed chaton, obložený podobným i filigránními
prstýnky, který drží modré (u druhého prstenu žluté) sklíčko (tab. 61(6 —8). Patrně z po­
dobného prstenu se uchoval v hrobě čís. 154/50 jen stříbrný chaton s modrou skleněnou
vložkou. Z hrobu čís. 33/48 pochází stříbrný prsten, jehož kruh z dvojitého tordovaného
drátu jest opatřený terčovitou destičkou, zdobenou na obvodě hrubým perlovcem. Její
střed vyplňuje velké modré sklíčko (tab. 55(18). Velmi podobný prsten z bronzu, zdobený

395 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 301, tab. L X V III/2 2 . Červinka, Slované n a M oravě (1928), tab. X V III/26.
Niederle, Byzantské šperky (1930), obr. 61/3.
m Hampel, A lterthum er I (1905), obr. 1273.

270
světlezeleným sklíčkem, vyskytl se i na pohřebišti v Boleradicích397 a upomíná též na
prsteny z Bílého Brda v Charvátsku398 a některé z Maďarska.399
Staroměstské prsteny se skleněnými vložkami patří již ke šperkům z prvé poloviny
X. století: byly totiž provázeny knoflíky, zdobenými filigránními kroužky (hrob čís.
121/AZ), stříbrnými korálky, zdobenými puklicemi (hrob čís. 251/49), a náušnicemi,
jejichž bubínky mají obvodové lišty (typ ld), příznačné pro X. století (hrob čís. 33/48).
Oporou tohoto datování jsou i prsteny belobrdského typu z Charvátska, jejichž nejstarší
nálezy patří teprve do druhé poloviny nebo až do konce X. věku.400

NÁRAMKY

Kovové náramky se v hrobech „N a valách“ nevyskytly.401 Ale již od starověku

se uplatňovaly skleněné korálky nejen na náhrdelnících, ale sloužily i k ozdobě zápěstí
jako „náram ky“ .402 Podle polohy 10 skleněných korálků 2. typu II. skupiny, které ležely
u levé ruky kostry dívky, se zdá, že tomu tak bylo na př. v hrobě čís. 122/51 (tab. 79j4 ).
Ojedinělé korálky ležely na stejném místě též v dívčích hrobech čís. 179/51 a 275/51. Ze
stužky nebo drátku, na něž se patrně navlékaly, se ovšem neuchovala ani stopa.

ČELENKY

L. Niederle uvádí, že si slovanské ženy upravovaly čelenky z ozdobné pásky nějaké

tkané látky, na niž se našívaly kovové ozdůbky, jak o tom svědčí četné nálezy z ruských
pohřebišť.403 Proto se vybavuje domněnka, zda podobná čelenka nebyla i ve staroměst­
ském hrobě čís. 80/48: v něm spočívaly na čele lebky asi 51etého děvčete dvě stejné bron­
zové ozdůbky. Mají vzhled jetelového trojlístku, jejž tvoří trojice kuličkovitých bubínků.
V jejich společném středu je pak malý otvor k provlečení niti (tab. 57\4). Zcela podobné
nášivky se vyskytly též v dívčích hrobech čís. 34/AZ a 89/AZ (tab. 25/11). Z moravských
hrobů neznám analogické nálezy, ale byly na pohřebišti s památkami keszthelyského
stylu v Traiskirchen v Rakousku.404 Tyto nášivky upomínají svým tvarem i na bronzové
pásové ozdůbky ze tří dutých polokoulí, nalezené na pohřebištích v Rególy a Keszthely
v Maďarsku.406 Stříbrné náušnice s jednoduchým hrozníčkem typu I - 1a a dva hrnky datují
staroměstský nález „čelenky“ z hrobu čís. 80/48 nepochybně již do prvé třetiny IX . století,
avšak nálezy z Rakouska a z Maďarska mohou býti ještě starší.

3,7 Poulik, 1. c., str. 157, tab. L X III/11.

338 Niederle, Život I (1911), tab. X L I/5. Týž, Rukověť (1931), obr. 99/5.
388 Hampel, 1. c., obr. 1251.
400 Filip, Pravěké Československo (1948), 352.
401 Srv. Rozložení milodarů str. 80.
483 Kisa, Das Glas I (1908), 110 n.
403 Niederle, Rukověť (1931), pozn. 1, obr. 83. Týž, Život I (1911), 582 a d., obr. 75, 87, 88.
484 Wurth, G runtram sdorf, W. P. Z. X X V (1938), 160, tab. 1/22.
486 Hampel, A lterthům er I (1905), obr. 1361, 1362, I I I (1905), tab. 165/8, 182/22—24.

271
 S P O N Y (B R O 2 E)

Z pohřebiště „N a valách“ pocházejí tři spony, které však už tehdy ztrácely svou pů­
vodní funkci a byly spíše jen ozdobou — broží — než spinadlem.408 V hrobě čís. 68/48
byla kruhová brož, která je nepochybně derivátem terčovitých spon pozdně římských.407
Je zhotovená z oboustranně zlacené bronzové destičky, na líci zdobené vtlačovaným
geometrickým ornam entem : vypuklinami, perlovcem a dvojicemi zkřížených žlábků
(tab. 53/7 ).408 Starší analogie nalezneme jak v Porýní, tak v Podunají, ale staroměstské
broži se nejvíce podobá spona z Keszthely v Maďarsku,409 kde se takové nálezy objevují
v hrobech V I.—V II. století. Pozdější tvary takových spon se udržují (až na spony
zdobené emailem) i v okruhu ketlašském v Dolních Rakousích,410 kde je P. Reinecke
datuje do konce V III. a do počátku IX . století;411 do téže doby, nejpozději do prvé
třetiny IX . věku, je možné přiřadit také brož ze staroměstského pohřebiště.
Obdélníkovitá brož z hrobu čís. 259/49 patří jistě také k formám, odvozeným ze
starších antických a provinciálních vzorů terčovitých, jaké representuje na př. nález
z Dobřichova.412 Bronzová brož, na líci zlacená a zdobená protlačovaným geometrickým
ornamentem, provedeným perlovcem, je opatřená v rozích čočkami ze zeleného,
uprostřed pak perlou z tmavomodrého skla (tab. 61jl4). Velmi podobná železná brož,
krytá bronzovým plechem a uprostřed zdobená modrou skleněnou perlou, pochází
ze slovinských hrobů v Bledu.413 Podle L. Niederla patří rovněž k příznačným nále­
zům oblasti ketlašské.414 Jejich výrobní provenience je sice zatím nejistá, ale nelze
vyloučiti jejich výrobu někde na území přidunajských Slovanů,415 odkud se mohly
dostat až do středního Pomoraví. Ani datování této staroměstské spony se časově neroz-
chází s dobou rozkvětu ketlašského pohřebiště v IX .—X. století. H rob čís. 259/49 lze
totiž klásti podle zlomků malty v jeho zásypu, pocházejících z rozbořeného hřbitovního
kostela, asi k r. 900.
V hrobě čís. 244/51 se vyskytla terčovitá brož zcela neobvyklého tvaru. J e vystřižená
ze železné ploténky do šesticípé růžice, na lícní straně pokryté bronzovým plechem
a zdobené protlačovaným vzorem. Po celém obvodu je lemovaná hrubým perlovcem
a uprostřed, stejně jako na všech půlkruhovitých cípech, m á prstence z perlovce drob­
nějšího. Mezi jednotlivými prstenci je protlačovaný větvičkovitý ornament, který vytváří
v celku šesticípou hvězdici (tab. 82/12 , obr. 42/13). Analogii k této broži neznám, aleje
nesporné, že je také pozdním dozníváním starých římskoprovinciálních terčovitých
spon, jak ukazují spony z doby t. zv. stěhování národů.416 Růžicovité spony s devíti cípy,

4M Mederle, Život I (1911), 542.

407 Svoboda, Im périum (1948), 186— 189 s obr.
408 Hrubý, Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I (1949), 85.
404 Hampel, A lterthúm er I (1905), 331, obr. 830.
410 Niederle, 1. c., str. 546.
411 Reinecke, Studien, M. A. G. W. X X IX (1899), 48.
412 Svoboda, Spony, P. A. IX — X V I (1946), 48, obr. 1.
412 Můllner, Laibach (1900), tab. L V II/1. Niederle, Rukověť (1931), obr. 70/3. T ýl, Život I (1911), tab. X X III/1 0 .
414 Niederle, 1. c., str. 549.
416 Ibid. str. 545.
414 Werner, Austrasische G rabfunde (1935), tab. 19/1, 34/1 a j.

272
ovšem úplně odlišného provedení, vyskytly se na př. v hrobech ze V I. století v Hail-
fingen,417 s osmi cípy ve franských hrobech ze V I.—V II. století v Porýní,418 čtyřcípá
spona byla nalezena ve Fónlaku v Maďarsku419 a j. Staroměstská brož upomíná celko­
vým vzhledem a rozvržením zdobné plochy, nikoliv však provedením, nejspíše na spony
z knížecího hrobu ze IV . století v Hasslebenu.420 Do jisté míry se podobá bronzovým
kotoučům z Gajar na Slovensku, které jsou (podle Fetticha) pravděpodobně dalším
vývojem avarských falér, jak uvádí J . Eisner.421
Výrobní technika (bronzovým plechem plátované železo) staroměstské brože, tech­
nika výzdoby stejně jako její ornament, provedený většinou hrubým perlovcem, jsou
příznačné až pro IX . století. Analogické ozdobné prstence se v té době objevují na př.
na nákončích řemenů, zdobených rosetami, z Pilině a Tórtelu v Maďarsku.422 Přesněji
datovat nález z polohy „N a valách“ je však sotva možné. Svým celkovým stylem, který
neodpovídá výtvarným tendencím velkomoravského šperkařství, působí na staroměstském
pohřebišti cize, jako pozdní přežitek starobylejších tvarů.

JEHLICE

Jehlice ke spínání šatu se v době velkomoravské asi již dávno přežily a ozdobné
jehlice do vlasů se zřejmě netěšily zvláštní oblibě. Tom u nasvědčuje jejich nepatrný
počet ze staroměstského pohřebiště. Z hrobu čís. 143/49 pochází železná jehlice, jejíž
cibulkovitá hlavice se již rozpadla (tab. 59111). V hrobě čís. 6/48 byla bronzová jehlice
do vlasů, jejíž tupý hrot zdobí pět vývalků. Stejné vývalky jsou i na krčku pod hlavicí,
která je odlomená (tab. 56/4). Podobná jehlice s vývalky se vyskytla na Iaténském hradišti
u Stradonic spolu s řadou podobných jehlic kostěných,423 a nelze vyloučiti, že staro­
městský nález byl do hrobu vložen již jako starožitnost.

ROZLIČNÉ.JINÉ PŘEDMETY

KOVÁNÍ RAKVÍ

Ke sbíjení rakví ze staroměstského pohřebiště sloužila rozličná kování, která lze

roztříditi do tří skupin.
1. Železné svorky (skoby), které byly v 17 hrobech, datovaných milodary ze druhé

417 Stolí, Hailfingen (1939), tab. 20/17.

418 Jenny, Die K unst (1940), obr. 38.
418 Hampel, 1. c., obr. 1435.
420 Schultz, Die Thüringer, Vorgeschichte I (1940), tab. 145.
421 Eisner, Sídliště, P. A. IX —X V I (1946), 104, obr. 6/23—24. Týž, Slovensko v pravěku (1933), tab. X CIV /2.
Týž, H radištní šperk, č . N. M. C X V I (1947), zvi. ot. str. 4.
422 Hampel, 1. c., obr. 2243—2244.
428 Pil, Starožitnosti II-2 (1903), tab. X IV /61, X L V I/4, 9.

18 S taré Město 273

 poloviny IX . století. Objevují se zpravidla ve dvou dvojicích (hroby čís. 205/51, 258/51,
263/AZ), ale vyskytly se někdy i tři svorky (hrob čís. 302/AZ; tab. 3 3 jll) , dvě (hrob čís.
22/48; tab. 56)15 — 16, 24)19 — 20) nebo jen jedna (hrob čís. 42/49 a j.). Jsou upravené
z hraněné železné tyčinky, silné asi 0.3—0.7 cm a 1.0 cm široké. Mají délku od 5 do 7 cm
a jejich ramena, která se zpravidla poněkud rozbíhají, bývají 3—4 cm dlouhá. Ana­
logie ke staroměstským svorkám jsou známé ze současného pohřebiště v Lipově1 a v Blu-
čině2 stejně jako z avarských hrobů v Maďarsku.3
2. Pásová kování, jim iž byly rakve obité s vnější strany, vyskytla se ve 20 hrobech,
datovaných opět milodary z druhé poloviny IX . století. Jejich počet byl rozličný, takže
některé rakve byly okuté jen 4 pásy (hrob čís. 34/50), jiné šesti (hrob čís. 290/49), osmi
(hrob čís. 149/51), dvanácti (hrob čís. 110/50), šestnácti (hrob čís. 266/49), osmnácti
(hrob čís. 287/51), dvaceti (hrob čís. 219/51), a vyskytla se i rakev, okovaná 39 železnými
pásy (hrob čís. 22/48; tab. 94)3). Délka jednotlivých pásů bývá od 8.5 cm (hrob čís.
22/48) do 27 cm (hrob čís. 266/49; tab. 62)12), jejich Šířka od 2.5 cm (hrob čís. 143/49;
tab. 59)10, 12) do 4.6 cm (hrob čís. 22/48) a jejich síla zpravidla 0.2—0.3 cm. Podle toho,
jakou funkci kování mělo, jsou některé pásy rovné, jiné tupoúhle, pravoúhle nebo za­
obleně zahnuté, ale vždy mívají nestejně dlouhá ram ena {tab. 62)10 — 11). N a obou kon­
cích pásového kování je po jednom otvoru (hrob čís. 143/49 a j.) nebo po dvou, vedle
sebe umístěných (hrob čís. 22/48 a j.), v nichž dosud vězí hřebíky, na kterých se zpra­
vidla uchovaly zbytky dřeva.
Analogická pásová kování z rakví znám zatím jen z velkomoravského pohřebiště
u Lipová na Hradišťsku.4 Rakve, okované železnými pásy, byly jen zřídkakdy sbíjeny
ještě železnými svorkami (hroby čís. 22/48, 42/49) nebo hřebíky (hrob čís. 149/51).

HŘEBÍKY

Hřebíky sloužily jednak k přibíjení železných pásů, jindy ke sbíjení desk rakve.
Kusy, vězící dosud v pásových kováních rakví, mají nepravidelně kruhovité, zpravidla
ploché nebo jen nevýrazně a nestejnoměrně klenuté hlavice o prům ěru asi 1 cm. Jejich
čtyřhranné trny jsou obvykle 2—3 cm dlouhé.
Volně ležící hřebíky byly nalezeny v 18 hrobech. Někdy je jisté, že pocházejí ze
sbíjených rakví, neboť jsou provázeny zbytky dřeva nebo železnými svorkami (hroby
čís. 34/AZ, 152/AZ, 149/51), ale ve většině případů není pro jejich výskyt jednoznačný
výklad. Tak v hrobě čís. 119/50 ležely tři hřebíky u pravého ram ena nebožtíka, v hrobě
čís. 146/50 byly dva u pánevních kostí, v hrobě čís. 190/50 ležel jeden hřebík za chodid­
lem pohřbeného a pod. Kromě toho se objevily hřebíky i v zásypech hrobů (čís. 20/49,
47/49, 80/50 a j.).
Všechny hřebíky z polohy „N a valách“ jsou ukuté z železné tyčinky čtvercového nebo

1 Červinka, Slované na Moravě (1928), tab. V II/7 —9.

2 Poulik, Staroslovanská M orava (1948), tab. L IV /2— 3.
2 Hampel, A lterthum er I (1905), 109, obr. 178— 182, I I I (1905), tab. 86/1— 3 a j.
* Červinka, 1. c., tab. V I I /11— 13.

274
obdélníkovitého průřezu a jejich hlavice jsou roztepané do tvaru nepravidelně kruhového,
oválného (hrob čís. 182/50; tab. 71)15), čtvercového (hrob čís. 244/49; tab. 59/13) nebo
obdélníkovitého (hrob čís. 80/50; tab. 71)14), ale jiné jsou jehlancovitě utvářené (hrob čís.
361/49; tab. 70)10). Analogie k uvedeným tvarům hřebíků jsou nejen na velkomoravském
pohřebišti v Holáskách,5 a zejména na mladších pohřebištích v Nové Dědině6 nebo na hra­
disku ve Spytihněvi,7 ale i v hrobech z Sziráku a Gzikó v Maďarsku,8 v polském Hněz-
dně9 a j.
I. L. Červinka poukazoval na skutečnost, že se rakve, sbíjené hřeby, objevují na
Moravě až na pohřebištích mladších,10 datovaných esovitými záušnicemi. Toto pozoro­
vání potvrzuje do jisté míry i pohřebiště v poloze „N a valách“ , které sice patří převážně
střední době hradištní a na němž se objevují ojedinělé hřebíky již v hrobech z konce
IX . století, kde se však vyskytovala většina volných hřebíků až v hrobech z prvé poloviny
X. věku. Pozdní datování těchto hrobů se opírá o nálezy malty v jejich zásypech, která
pochází z rozbořené hřbitovní svatyně (hroby čís. 47/49, 244/49 a j.). Vcelku lze však
říci, že se hřebíků, svorek a železných pásových kování hojně používalo při výrobě rakví
už v době velkomoravské.

BRUSLE

Kostěné brusle, vyskytující se zpravidla na sídlištích, jak nejlépe ukazuje na př.

nález 40 kusů ve Hnězdně,11jsou na staroměstském pohřebišti zastoupeny jediným poško­
zeným kusem, který však nelze pokládat za milodar, neboť byl v zásypu hrobu čís. 203/51
(itab. 81113). Rozborem moravských kostěných bruslí se zabýval podrobněji J . Skutil,12
který konstatuje, že jsou zhotovené zpravidla z dlouhých kostí koně (metatarsus, meta-
carpus), ačkoliv jsou známé i brusle z kostí tura, jelena a vepře.13 Staroměstská brusle
z koňské kosti je na spodní straně silně vyhlazená do plochy a vpředu hrotovitě ukončená.
Týl jí schází. Třebaže na uchovalé části tohoto předm ětu není ani otvor ani vruby
k uvázání, je jisté, že se jedná o „brusli“ ,14 neboť „sanice“ mívají vždy otvor, a to
vedený svisle.15 Zcela analogický kus se nalezl také na hradisku „Vysoká zahrada“
u Dolních Věstonic spolu s m ateriálem z X I.—X II. století.16 Do téže doby se obvykle
kladou všechny podobné slovanské nálezy: jednak proto, že se objevují většinou až na
lokalitách z pozdní doby hradištní,17 jednak proto, že pro jejich starší datování nebylo
spolehlivé opory, když u nás zpravidla pocházejí z ojedinělých nálezů (Přerov, Bzenec,

5 Ibid., obr. 14/7.

• Ibid., tab. X V II/22.
7 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 62.
8 Hampel, 1. c. I (1905), 110, obr. 185— 188.
• Lukasiewicz, Przedmioty želazne, Gniezno (1939), 54, tab. X LV/11—23.
10 Červinka, 1. c., str. 223.
11 Rajewski, Zabytki z rogu, Gniezno (1939), 96, tab. LV I/37— 40.
12 Skutil, Příspěvky, S. V. 10 (1939), 33— 34, obr. 3.
18 Strobel, Sport (1936), 54.
14 Ibid. obr. 40. Kostrzewski J ., K ultura Prapolska (1949), 310, obr. 197.
18 Reinerth, Die U rgerm anen, Vorgeschichte I (1940), 94.
18 Poulík, Jižní M orava (1950), obr. 153.
17 Strobel, 1. c.

275
Uh. Hradiště a j.).18 „Brusli“ z polohy „N a valách“ lze však bezpečně datovat do prvé
poloviny X. století, jak ukazují zlomky m alty a kamenná tříšť ze hřbitovní svatyně, jimiž
byl zásyp hrobu promíšen.

DĚTSKÝ HUDEBNÍ NÁSTROJ — FRČÁK

V dětském hrobě čís. 279/49 byl nalezen dětský hudební nástroj, vyřezaný z kosti
do lehce prohnutého čtyřbokého tvaru, opatřený zasouvacím kuželovitým náústkem
(tab. 66/16). V jeho zasunuté části je příčný výřez, k němuž přiléhají dva malé kruhovité
otvory v užších stranách tubu: jim i patrně procházel kolíček s nastrčeným stéblem
trávy, vydávajícím při foukání zvuk. Tento hudební nástroj, který lze označit za frčák,19
byl jistě jen dětskou hračkou. Celý povrch jeho tubu zdobí jem ný vrubořez tvořící
klikatky, řazené do svislých i vodorovných pásů, z nichž některé jsou ještě vlnovkovitě
zprohýbané. Úplně stejná klikatka, provedená vrubořezem, vyskytla se i na úlomcích
kostěných předm ětů (?) z kulturních vrstev slovanského H nězdna.20 Dokonalou analogii
pro tento nález neznám ; poněkud však upomíná na kostěnou píšťalu z Kowalewa
v Polsku, zdobenou řadam i soustředných kroužků.21
Není snad třeba pochybovat o domácím původu staroměstského frčáku, neboť Slo­
vané uměli už v této době dovedně zpracovávat kostěnou surovinu, jak je vidět na rozma­
nitých kostěných nástrojích a ozdobných předmětech, mezi nimiž zvlášť vynikají hřebeny
a rukojeti nožů. H rob čís. 279/49 patří s hlediska stratigrafického k mladším pohřbům
v poloze „N a valách“ . Byl však uložen ještě před zánikem hřbitovního kostela, neboť se
v něm nevyskytla m alta, ačkoliv je v blízkosti základů svatyně. Podle toho patří tedy
tato hračka asi do poslední čtvrtiny IX . století.

„ T E S L A“

Dosud není jednoznačně objasněn účel železných předmětů, podobných sekyrkám

s dlouhou štíhlou čepelí, jejíž úzký, žlábkovitě prohnutý týl je opatřený nápadně malým
otvorem. Podle jejich tv aru je zatím jm enuji „tesla“ a zařazuji je do skupiny „rozličných
jiných předm ětů“ , ačkoliv by podle mého domnění příslušely nejspíše do skupiny „hospo­
dářských nástrojů“ .
V hrobech čís. 199/AZ a 330/AZ ležela taková „tesla“ u levé ruky společně s noži
a další dva kusy, pocházející z porušených hrobů (tab. 77/10 — 11), byly nalezeny při
výzkumu Schildrovy zahrady.22 Z polohy „N a valách“ pochází však ještě dalších 31 ta­
kových předm ětů, malých i velkých, které nalezl A. Zelnitius jednak ve dvou hrom ad­

19 Skutil, 1. c.
19 Z a odbornou klasifikaci nálezu děkuji pí. V ěře Svobodové-Palečkové z hudebně historického oddělení
Moravského musea v Brně.
20 Rajewski, 1. c. 87, obr. 14, tab. LIV /9.
21 Kostrzewski J ., 1. c., obr. 255.
22 Srv. popis hrobů, IV . ojedinělé nálezy, čís. 19—20.

276
 ných nálezech, jednak v sídlištních objektech.23 Jin á analogická „tesla“ se vyskytla ve
Starém Městě též v poloze „Certůj kút“ 24 a v trati „Špitálky“ .25 Jsou známá i z Uh.
Hradiště,26 z Přerova, z Olomouce,27 z Nejdku,28 z Nitry29 a z Zlkovců na Slovensku.30
I. L. Červinka řadí tyto „sekerovité sekáčky a sekáče“ mezi řemeslnické nástroje,31
L. Niederle v nich vidí „dláta nebo tesařské sekerky“ ,32 Ant. Zelnitius je pokládá za
„uherské nebo avarské sekery a nožíky“ ,33 jindy však v nich spatřuje „vrhací zbraň na
způsob bum erangu nebo nástroj na dlabání člunů“,34 a O. Rygh je považuje za tkací
nástroj.35 Zcela odlišnou funkci přisuzuje těmto předm ětům H. Ohlhaver, který je má
za formu surového železa, jíž se mohlo užívat jako platidla.36 Tento názor přejím á pak
i A. Zelnitius a vidí v nich jakousi raně středověkou železnou hřivnu.37 Ani V. Budinský-
Krička je nepočítá mezi nástroje, třebaže je nazývá „sekáčovité“ nebo „táhlé mlaty“ .38
H. O hlhaver přirovnává staroměstské nálezy k podobným kusům z Norska, kde se
jich našlo několik set, a upozorňuje na jejich vzájemnou současnost. Domnívá se však,
že moravské nálezy přímo s norskými nesouvisí, a proto také nerozhoduje, zda lze ve staro­
městských kusech spatřovat vikinský vliv na M oravu nebo ne.39 J . Eisner po zevrub­
ném rozboru výrobků kovářské oblasti moravskooderské dospěl k názoru, že tato „tesla“,
jimž byla vzorem štíhlá moravská sekyra, jsou domácí provenience.40 K tomuto mínění
se přikláním jednak proto, že je celkový charakter těchto předm ětů ryze slovanský,
jednak proto, že se jejich výskyt omezuje převážně na Pomoraví, kde měly i jiné kovářské
výrobky své specifické formy. Proti avarskému původu „tesel“ svědčí okolnost, že jsou
v kultuře keszthelyské zcela neznámá. A hledat jejich původ až v dílnách vikinských
je přes jejich příbuznost se severskými nálezy jistě pochybné. Už jenom jejich hojný
výskyt ve Starém Městě by totiž ukazoval na tak živé styky našich zemí s oblastí severskou,
že by se musely výrazněji projevit četnějšími nálezy ještě i jiných předm ětů vikinského
charakteru — a tak tomu ve Starém Městě není.
Dosavadní domněnky o někdejším použití těchto předm ětů jsou stejně rozmanité
jako málo přesvědčující. Spatřovat v malých exemplářích nože a ve velkých kusech
vrhací zbraň, je sotva odůvodněné. Ze se nemůže jednat o tesařský nástroj, shledal

99 Zelnitius, Staroslovanské pohřebiště, S. V. 1 (1930), 6. Týž, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 47. Týž,
Sekery, S. V. 11 (1940), 8— 10, a j.
94 Uloženo ve Slováckém museu v U h. H radišti.
95 Červinka, Slované na M oravě (1928), 171. Zelnitius, 1. c. str. 9.
99 Zelnitius, Přehled, S. V. 4 (1933), obr. I n a str. 14.
97 červinka, 1. c., str. 221.
** Uloženo v M or. museu v Brně. Ohlhaver, Eisenbarren, G erm ania 23 (1939), 121.
** Eisner, Pamiatky, N itra (1933), 44— 57.
99 Krilka, Nové nálezy, Č. M. S. X X X V III (1947), 36.
31 Červinka, 1. c., str. 121.
99 Niederle-Zelnitius, Slovanské pohřebiště, Zprávy S. A. U . 1 (1929), 22.
99 Zelnitius, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 47. Srv. i Skutil, Avarské nálezy (1937), 15.
34 Zelnitius, Sekery, S. V. 11 (1940), 8.
911 Rygh, Oldsager (1885), č. 438.
94 Ohlhaver, 1. c., str. 119— 122.
97 Zelnitius, Výzkum valu (1945), 11.
99 Krilka, 1. c., str. 36—37.
99 Ohlhaver, 1. c.
40 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 388.

277
správně již H. Ohlhaver :41 jednak neposkytoval útlý týl vhodnou oporu pro kolmo na­
sazené toporo, jednak by se štíhlá dlouhá čepel při sekání velmi snadno přelomila. Názor,
že jsou tyto předměty tkacírn nástrojem, nezní pravděpodobně, a zůstává také osamocen.
Převahy nabývá domněnka, že šlo o železné hřivny— jakési polotovary, které se rozvážely
z železářských oblastí k dalšímu zpracovávání. Tom u by snad odpovídaly právě nápadné
rozdíly ve velikosti jednotlivých kusů, z nichž lze sestaviti celou škálu — od 6.5 cm do
46.6 cm. Než ani tento názor nepřesvědčuje, neboť pro funkci hřivny by surovina nemu-
sila mít teslovitý tvar, nehledě k tomu, že se našla v tak velkém počtu právě ve Starém
Městě, které nepatří k typické železářské oblasti, ale leží v kraji převážně zemědělském.
Podle mého mínění nelze v těchto předmětech spatřovat ani pouhou surovinu ani
polotovar, ale nástroj v pravém slova smyslu. Ú prava jejich týlu nasvědčuje tomu, že
se „tesla“ nejspíše upevňovala na dřevěné „držadlo“ . Jejich plochý, často žlábkovitě
prohnutý týl s malým otvorem, leckdy opatřený i laloky, nemohl sice pro svou útlost
držet kolmo nasazené toporo, zato ale násadu, snad rozštípenou a podélně připevněnou
hřebem, který procházel oním malým otvorem v týlu. Dlouhá, pravidelně se rozšiřující
čepel je ukončená břitem, jehož zaoblení může býti sice původní, ale spíše je až druhotné,
způsobené opotřebováním. Jestliže se vyloučila možnost, že by se těmito nástroji opraco­
vávalo dřevo, zbývá jen domněnka, že se jim i zpracovával méně tvrdý m ateriál — snad
hlína. Zaoblené opotřebování břitu by tomu také nasvědčovalo. A tu se vybavuje
otázka, zda tyto předměty nesloužily jako nějaký blíže neznámý zemědělský nástroj —
snad otka, o níž L. Niederle píše, že byla „železná, napříč přiostřená“ a že jí „oráč zemi
na radlici přilepenou oškrabuje“ 42 Při tom jsou ovšem římské (?) otky, které reprodu­
kuje,43 shodné s železnými nástroji z Brankovic,44 z Mor. Sv. Já n a ,45 z Děvínské Nové
Vsi46 a odjinud. Podobají se pozdně laténským sekyrkám, a J. Eisner se o nich domnívá,
že sloužily k ošetřování koňského kopyta v kultuře nomádské.47
J. Schránil zařazuje staroměstské „štíhlé sekyry“ do doby knížecí,48 kterou datuje
do X. a X I. století49 „Tesla“ z pohřebiště „N a valách“ nelze přesněji datovat ani přímo,
ani pomocí průvodních nálezů, které tvořily jen nože, ocílka a v hromadném nálezu ru­
kojeť vědérka a žernovy. Při rámcovém datování je pak nutné povšimnouti si zvlášť
skutečnosti, že většina těchto nálezů pochází ve Starém Městě z depotů a ze sídlištních
objektů. Sídliště se rozšiřovalo do areálu pohřebiště „N a valách“ teprve od počátku
X. století,50 t. j. už v době, kdy se tam ještě pohřbívalo. Ale ani pohřbívání, ani osidlo­
vání této polohy nepokračovalo ve druhé polovině X. věku. Proto je velmi pravděpo­
dobné, že nálezy teslovitých nástrojů z hrobů i ze sídlištních objektů ve Starém Městě
patří do prvé poloviny X. století.

41 Ohlhaver, 1. c., str. 121.

42 Niederle, Život I I I - l (1921), 78.
4» Ib id ., obr. 13/5,6.
44 Eisner, 1. c., obr. 6/3, 6, 13, 16.
46 Eisner, Ein H ortfund, A ltbóhm en 1— 3 (1941), 157, obr. 3/12, 22.
44 Eisner, D. N ová Ves (1952), 304, tab. 27/2, 13/6— 10, 85/15— 16.
47 Eisner, Ein H ortfund, A ltbóhm en 1-3 (1941), 169. T ýl, Kovářství, Slav. A nt. I (1948), 385.
48 Schránil, Die Vorgeschichte (1928), 310.
42 Ibid. str. 288.
80 J a k nasvědčuje dosavadní pozorování p ři výzkumu sídliště r. 1952.

278
 PŘEDMĚTY S NEZNÁMÝM POUŽITÍM

V hrobě čís. 323/49 byla nalezena železná hraněná tyčinka 5.8 cm dlouhá, která je
na jednom konci hákovitě zahnutá a na opačném opatřená příčkou 2.0 cm dlouhou.
Ram ena této příčky tvoří na koncích očka, v nichž jsou zavěšeny pohyblivé kroužky
o 0 1.4 cm. Předmět svým tvarem upomíná na vážky.
V hrobě čís. 307/AZ, datovaném nálezy keszthelyského stylu, pozoroval A. Zelnitius
zbytky dřevěného topora 70 cm dlouhého, o 0 4.0—4.5 cm, k němuž byl na jednom
konci kolmo upevněn dřevěný hrot ve tvaru trojúhelníku, o základně 9 cm a výšce
16 cm.51
V hrobě čís. 291/51, který patří ke starším pohřbům v poloze „N a valách“ , ležela
po pravé straně nebožtíkových nohou dřevěná tyč o 0 asi 2 cm, z níž se uchovaly sledy
v délce asi 80 cm. Byla ukončená železným prstencem o 0 2.5 cm a délce 2.2 cm,
k němuž přiléhalo bronzové válečkovité kování se zaobleným koncem o 0 2.2 cm
a délce 8.1 cm (tab. 8316).
V hrobě čís. 57/50 ležel za chodidly kostry plochý pískovcový kámen nepravidel­
ného tvaru o rozměrech 18.5 X 17.5 X 2.2 cm. Na obou jeho stranách se jeví černý kruh
z přichycených sazí, o 0 asi 16.5 cm (tab. 71 jl6 ). Snad se této kamenné destičky po­
užívalo jako pokličky hrnku při vaření na otevřeném ohni.

MILODARY PŘEDSLOVANSKÉHO PŮVODU

V hrobě čís. 33/48 ležel u týlní kosti nebožtíka zlomek laténského náram ku ze
světlemodrého skla, zdobený na hřbetní straně tordovaným žebrováním.
V hrobě čís. 66/49 byl přiložen k náhrdelníku zlomek laténského náram ku z tmavo­
modrého skla, zdobený na hřbetní straně skupinkami bradavek (tab. 58/12).
V zásypu hrobu čís. 239/49 byla polovina laténského korálku ze světlehnědého skla,
zdobeného čtyřmi modrými oky.
Laténského původu je patrně i bronzová jehlice z hrobu čís. 6/48 (tab. 56/4).
Poněvadž v poloze „N a valách“ nejsou stopy laténského osídlení, domnívám se,
Že korál byl úmyslně hozen do hrobu čís. 239/49, stejně jako byly přiloženy k nebožtíkům
zlomky skleněných náram ků a snad i bronzová jehlice. Tento úkaz m á obdobu na pohře­
bišti v Miinchendorfu52 a v Děvínské Nové Vsi, kde byly do hrobů vloženy jako „staro­
žitnosti“ bronzové šipky, kroužek a nádobka z doby bronzové a z počátku doby hal-
štatské.63

« Zelnitius, Pohřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 4 (1933), 20.

*’ Mitscha-Márheim, Mistelbach, N iederdonau 8 (1941), 53, tab. 12/4.
*» Eisner, D. Nová Ves (1952), 94, 118, 238, 295.

279
 IV.

H Ř B I T O V N Í SVATYNĚ

ZJIŠTĚNÝ STAV

N a vyvýšené plošině Schildrovy zahrady byly při výzkumu pohřebiště objeveny

zbytky základů svatyně, která byla podle půdorysu křesťanským kostelem.1 K východní
straně jeho lodi, která tvoří obdélník o rozměrech 850 X 725 cm {iab. 87/2, 8811), připí­
nala se odsazená, polokruhovité uzavřená, prodloužená apsida o rozměrech 500 X 425 cm
(tab. 87j l , 88/2 ); od kostelní lodi ji odděluje základová příčka vítězného oblouku. Pů­
vodní základy z nepravidelně skládaného pískovce, spojovaného maltou, uchovaly se
však jen v délce asi 250 cm v severozápadním rohu stavby (tab. 89/1). Jsou 80—90 cm
široké a 60—80 cm zahloubené pod původní úroveň hřbitova. Ojedinělé kameny nejnižší
základové vrstvy zůstaly in situ také v příčce, oddělující apsidu, a na vnitřní straně
základů západní strany kostela. Někdy po jeho zániku byly totiž všechny vhodné kameny
z největší části základového zdivá vybrány, aby byly znovu použity jako stavební mate­
riál, takže ve zbylém negativu základů zůstala jen neupotřebitelná tříšť a zlomky malty
(tab. 8912). Terén v okruhu 5 m okolo stavby byl při výzkumu záměrně snížen tak, aby
tato druhotná výplň, uchovávající přibližně někdejší půdorys kostela, plasticky vystoupla.
Při tom bylo nivelací zjištěno, že apsida m á asi o 15—20 cm výše položený základ než
kostelní lod. Odkryv stavebních zbytků kostela byl však veden tak, aby nad částí základů
zůstal kontrolní blok hlíny, který ukazuje jak původní, tak i nynější úroveň pohřebiště.
O někdejší úpravě podlahy kostela se našla jen nepřím á archeologická svědectví. Zbytky
portálu nebyly vůbec nalezeny, stejně jako nebylo pozorováno přerušení základů, jež
by naznačovalo vchod. Je n podle analogií se dá soudit, že vchod do kostela, orientova­
ného přesně od západu k východu, byl ze strany západní.2 Rovněž se neuchovala ani část
nadzemního zdivá, takže představu o jeho charakteru a vzhledu poskytují vlastně jen
nálezy malty.
Kromě zbytků stavebního m ateriálu v základech svatyně bylo totiž v povrchových
vrstvách původní úrovně pohřebiště nalezeno 230 kusů malty (nehledě k množství drob­
ných zlomků, jim ž nebyla věnována pozornost), které byly celkem rovnoměrně roz­
ptýleny okolo základů kostela. Kromě toho byly objeveny menší i větší zlomky malty,
pocházející také nepochybně z rozbořeného kostela, v zásypu 175 hrobů na pohřebišti.
Z nich bylo 120 v okruhu 5 m od základů kostela a dalších 55 ve vzdálenostech větších.
Nalezená m alta není jednotná, ale vykazuje čtyři druhy, jež se výrazně liší strukturou,

I Hrubý, O bjev kostela, A. R . I (1949), 109— 122; Velkomoravské pohřebiště, Z dáv. věků I I (1949), 88;
Základy, P. A. v tisku.
II Srv. na př. kostel ve Starém Městě v poloze „Špitálky“ . Potdík, Jižn í M orava (1950), 112, obr. 65.

280
 barvou a celkovým svým vzhledem. Podle odlišných znaků toho či onoho druhu se dá
také s určitou pravděpodobností soudit na její někdejší funkci.
1. Hrubozrnná, často značně pórovitá malta, slabě zbarvená do hnědá, objevuje se
budto v amorfních kusech nebo lpící na zlomcích kamenů. Poněvadž podobná malta
váže kameny v uchovalé části základů kostela, lze se domnívat, že všechny takové kusy
malty měly analogické upotřebení (tab. 93/4).
2. Jem nozrnná, značně pevná m alta světlešedé barvy se objevuje zpravidla v masiv­
ních kusech, silných až 6 cm. Tyto maltové kry jsou na lícní, hrubě hlazené straně
promíšené drtí červeně vypálené hlíny, takže nabývají terrazzovitého vzhledu (tab. 93j 7).
Nedovedu rozhodnout, zda se jedná o zlomky hlíny, záměrně do červena vypalované jen
k tomu účelu,3 nebo zda je tato drť drobnou tříští cihlovou. Poněvadž je však použitá
drť ostrohranná, a protože jsou na větších zlomcích, dlouhých i několik cm, patrné
hlazené plochy, domnívám se spíše, že jde o drcený cihlový materiál. Této domněnce
nasvědčuje i skutečnost, že byly v zásypu některých hrobových jam nalezeny evidentní
zlomky červeně pálených cihel (hroby čís. 42/49, 68/51, 81/49 a j.). Zespod jsou do ne-
urovnaného povrchu maltových ker pevně vtisknuté zlomky hrubě tříštěných pískovců
rozličného druhu (tab. 93(6), jako by m alta byla nalévána na drobné štětovité podloží.
Ještě za vlhka byla pak patrně posypána cihlovou drtí a hrubě vyhlazena. Tyto maltové
kry terrazzovitého vzhledu, na jejichž spodní straně lpí vždy kamenná tříšť, považuji
proto za zbytky někdejší podlahy kostela.
3. Jem nozrnná, hodně pevná omítková m alta světlešedé barvy, o síle 1.8—4.2 cm,
objevuje se obvykle v menších zlomcích. N a lícní straně je hlazená a přetřená zpravidla
jedním, na některých kusech však dvojím vápenným nátěrem (tab. 93/15). Ve zcela vzác­
ných případech byly na bíle natřených zlomcích m alty i zbytky barevné výzdoby (tab.
93/9). Jsou to .zpravidla černé proužky o šířce 0.9— 1.0 cm a v jednom případě podobný
proužek hnědočervené barvy. Jiné zlomky s vápenným nátěrem byly přelíčeny světlou
okrovou (béžovou) barvou (tab. 93/13). Konečně je třeba zmíniti se také o zlomcích malty,
jež byly žárem opáleny do růžová, a z nichž některé byly pak ještě jednou přetřeny
vápnem (tab. 93/14). N a zadní straně tohoto druhu malty se u většiny zlomků uchovaly
otisky prutů o prům ěru 0.8—2.5 cm (tab. 93/10 — 11) nebo otisky štípaného dřeva
o zjištěné (ovšem neúplné) šířce až 8 cm (tab. 93/1,5). Je nepochybné, že tyto nálezy
jsou zbytky omítky, a to z vnitřní strany kostela (snad jen se stropu). Nasvědčuje tomu
jejich hlazený povrch, nalíčený vápnem, který je někdy okrově tónován, jindy zas ba­
revně zdoben.
4. Silně zrnitá, špinavě šedá omítková m alta o síle až 3 cm se objevuje nejčastěji
V .plochých větších plátech. Některé kusy jsou značně zvětralé, takže se lehce drolí. Tyto
zvětralé pláty malty nebyly, jak se zdá, olíčeny vápnem, ale jen hrubě vyhlazeny. Pevné
pláty malty byly naopak zpravidla vždy bíle natřené. Na rubu všech maltových plátů jsou
otisky hladkých nepravidelných ploch bez výrazné struktury podloží, které snad vznikly
při odloupnutí malty od kamenného staviva. Sem patří i velký kus malty, hrubě rohově

•P o d le předběžného sdělení prof. H acara. Srv. Protokol o komisi ze dne 17. června 1949, bod 4; uložen
v Arch. úst. ČSAV v Praze.

281
formovaný, na lícní straně však vyhlazený a pravidelně dutě zakřivený. Podle uvede-,
ných znaků se domnívám, že tento druh malty představuje omítku kamenného zdivá:
Při tom pocházejí pevné kusy malty, olíčené vápnem, pravděpodobně z vnitřku kostela,
kdežto zvětralé kusy bez patrných stop vápenného nátěru s vnější strany kostelních zdí
(tab. 93112).
Jinak lze ještě říci, že je vápenná malta, použitá na stavbu kostela, kvalitní, neboť
v jejím písku nejsou viditelné stopy hlíny.
Kromě malty byly téměř po celé zkoumané ploše pohřebiště rozptýleny asi 2 m3
pískovcových kamenů. Poněvadž se jedná o lámaný pískovec téhož druhu, jaký je v ucho­
valých základech kostela, je možné se domnívat, že pocházejí rovněž z rozbořené svatyně.
Tuto domněnku potvrzuje zejména okolnost, že na některých z nich lpí kousky malty.
Soudím také, že alespoň některé kameny, jichž bylo použito k úpravě 33 mladších hrobů
v poloze „N a valách“ , byly získány rovněž z dříve již rozebraných kostelních zdí.
V osmi hrobech byly nalezeny i zlomky dlaždic, zhotovených z jem ně plaveného
a do oranžova vypáleného materiálu, které rovněž určitě pocházejí ze zničené sakrální
stavby. Poněvadž se z nich zachovaly jen zlomky, nelze rekonstruovat jejich velikost, ale
podle síly (1.7 cm a 3.1 cm) se dá soudit, že byly dvojího druhu, a patrně nevelkých
rozměrů (tab. 93f 2— 3, 8).
Konečně je třeba zmíniti se ještě o červeně vypálených cihlách tvaru římských
tegulí, i když byly objeveny jen na jednom místě pohřebiště, vzdáleném 19 m východně
od apsidy. Byly nalezeny dva celé kusy, spočívající na sobě (o rozměrech 73.5 x 33.0—
^-35.0 X 2.2—5.5 cm, s okrajem 7.7 cm vysokým, a 55.5 X 33.5—36.5 X 2.7— 3.5 cm,
s okrajem 5.7—3.0 cm vysokým), a pod kostrou a v zásypu hrobu čís. 5/51 více fragmentů
z dalších (tab. 91 j l , 94j i — 2). Tegule úplně podobného tvaru kryly římskoprovinciální
hroby z I.—II. století n. 1., objevené v Lublani4 a v Kolíně n. Rýnem.5 Podobají se též
tegulím z římského tábora ve Stupavě na Slovensku.6b Zda snad lze v těchto staroměst­
ských kusech spatřovat krytinu střechy kostela „N a valách“, neodvažuji se říci, neboť
není vůbec důkazů, že nějak souvisely se stavbou svatyně. Úplně to však vyloučiti nelze,
neboť V. Ondrouch je označil za pozdní imitaci římských tegulí, která by nebyla ne­
možná v IX . století.

REKONSTRUKCE

Ze zbytků stavebního materiálu, nalezeného jednak in situ, jednak na bývalé úrovni

pohřebiště a v zásypu jednotlivých hrobových jam , lze se pokusiti o rekonstrukci stavební
techniky kostela, i když posouzení architektonických detailů a celkové stavební koncepce
náleží architektům a historikům umění.
Základy kostela, jak ukazuje jejich uchovalá část, byly postaveny z lomového pís­
kovce, nepravidelně kladeného na m altu druhu čís. 1. Podle nepravidelně vázaných
kamenů, šířky, a zejména podle zahloubení základů lze usuzovat, že neměly patrně

* Múllner, Laibach (1900), tab. X L III/2 .

* Kisa, Das Glas I (1908), 242, obr. 51.
6b Eisner, Slovensko v pravěku (1933), tab. L X II/3 , LX IV /10.

282
velikou únosnost, takže jest třeba předpokládat lehcí nadzemní stavbu.8 Poněvadž zá­
klady apsidy byly zahloubeny mělčeji než základy kostelní lodi, byla apsida podle toho
projektována na menší zatížení, tudíž byla asi nižší než vlastní kostel. Zdá se, že základy
nesly jen kamennou podezdívku, zbudovanou podobně jako základové zdivo. Tato pode­
zdívka mohla být s obou stran om ítnutá, jak nasvědčuje omítková m alta druhu čís. 4,
jež má na zadní straně patrné otisky kamenů. Omítka s vnitřní strany kostela byla podle
nálezů ještě olíčená vápnem, kdežto o omítce s vnější strany to tvrdit nelze, ač není vy­
loučeno, že původní nátěr, vystavený nepohodě, vzal za své ještě v době, kdy kostel stál.
V místech svatyně bylo nalezeno množství malty druhu čís. 3, která s určitostí
pochází s proutěné arm atury. Poněvadž se proutěná rohož nikdy nepoužívá za podklad
pro omítku na kámen, nýbrž výhradně na konstrukce dřevěné,7 lze soudit, že kostel nebyl
stavbou celokamennou. Rámové konstrukci zdivá by nasvědčovala omítková m alta s otis­
ky širokých štípaných desk nebo s otisky prutů, které však nejsou nikdy na téže úrovni.
Na některých zlomcích tohoto druhu m alty se totiž uchovaly nejen paralelní otisky prutů,
ale i žlábky po prutech, které od zadní strany omítky směřují šikmo téměř až k její líci.
Na jiném kusu omítky se na zadní straně uchoval Široký otisk dřeva, k němuž od lícní
strany rovněž šikmo směřují žlábky proutěné kostry. Tyto příklady pokládám za důkaz4
že proutí bylo v konstrukčních rámech propletené. V místech, kde byla m alta nahozena
přímo na tyto rámy, je omítka pouze 2.5 cm silná. Stejně jest tomu na zlomku,který má se
dvou stran otisky štípaného dřeva, jež se pravoúhle stýkají. Není tedy vyloučené, že kostel
měl stěny hrazděné, jaké se dodnes najdou ve Francích, na Ukrajině a v Bulharsku.8
Jin á možnost by ovšem také byla, že lehké celokamenné zdi nesly jen dřevěný strop
s proutěnou omítkovou arm aturou.
Podlaha kostela byla podle nálezů malty druhu čís. 2 vyštětována drobnou kamen­
nou drtí, jež byla zalitá vápennou maltou a na povrchu terrazzovitě upravená. Na drobný
podlahový štět ukazuje snad i vrstva drobného kamení, objevená v severovýchodní části
apsidy na úrovni horního okraje základů, tedy na horizontu původní úrovně terénu
a někdejší kostelní podlahy (tab. 87j i — 2). Kromě úlomků malty terrazzovitého vzhledu
našly se však i zmíněné zbytky dlaždic, které také nejspíše pocházejí z podlahy. Dalo by
se tedy soudit, že podlaha kostela byla upravena dvojím způsobem: podlaha kněžiště
mohla býti jin á (vylitá maltou terrazzovitého vzhledu) než podlaha v kostelní lodi (vy­
ložená hliněnými pálenými dlaždicemi). Přímých důkazů pro tuto hypothesu však není,
neboť se v původním uložení nenašel ani kousek malty terrazzovitého vzhledu ani zlomek
dlaždice. Dá se ovšem uvažovat i o dlaždicích kamenných, neboť hrob č. 59/AZ byl pře­
krytý čtvercovými kamennými plotnam i o rozměrech asi 32 X 31 X 3 cm, které mohly
b ý t získány ze zaniklé svatyně.
Střecha kostela byla snad krytá tegulemi. Rozměry a váha popsaných kusů však
odporují předpokládané lehké Stavbě kostela. Jejich použití jako střešní krytiny by bylo
naopak vyžadovalo pevné celokamenné stavby.

• Cibulka, Kostely (1950), 14.

7 Piffl A ., Technologický posudek základů architektury, vykopané n a pohřebišti ve Starém M ěstě; uložen
v Arch. úst. ČSAV v Praže.
8 Srv. m apu V idal de la Blache a B. Sehier, Hauslandschaften und Kulturbew egungen (1932), 122— 123*

283
 DATOVÁNÍ

Neméně obtížné je i datování kostela, přesněji řečeno: stanovení doby, kdy byl
kostel postaven, kdy byl rozbořen a kdy byly rozebrány jeho základy k získání stavebního
materiálu, což bylo poslední fází jeho zániku. Poněvadž ani objevené základy svatyně,
ani zbytky staviva nejsou samy o sobě přesně datovatelné, je třeba uchýliti se k datování
nepřímému. K tomuto nepřímému určení doby trvání kostela „N a valách“ můžeme
dojiti jen stanovením vztahu kostela k pohřebišti, t. j. datováním těch archeologických
předmětů, jež mají jakýkoliv prokazatelný vztah k hřbitovní svatyni. Bude se tedy jednat
Zejména o inventář některých hrobů, který může přispět k chronologickému určení
stavby.
Jelikož kostrové pohřbívání, t. j. pohřbívání, ukazující již nejspíše na křesťanský
pohřební ritus, trvá „N a valách“ asi od r. 800 přibližně do r. 950, je třeba také touto
dobou vymezit existenci kostela. Poněvadž základy stavby půdorysně uzavírají plochu,
na níž se z největší části předtím ještě nepohřbívalo, je nepochybné, že svatyně byla
postavena před dobou, v níž byly pohřby nejčetnější, t. j. před r. 900. Terminus post
querri pro její založení je pak stanoven především čtyřmi hroby (čís. 82/49, 114/49, 134/49
a 366/49; tab. 9011), jež byly základy kostela překryté, t. j. hroby podle stratigrafie
určitě staršími, než je stavba. Terminus ante quem pro stavbu kostela určuje nám zase
datovatelný archeologický m ateriál z těch hrobů, jejichž zásyp obsahoval zlomky malty,
pocházející již z rozbořeného kostela.
Hroby, překryté základy kostela, poskytují celkem málo spolehlivě datovatelného
archeologického materiálu. V hrobě čís. 134/49 se vyskydy gombíky (knoflíky skup. 1.),
datované do druhé poloviny IX . století, nejdříve do jeho třetí čtvrtiny. V hrobě čís. 366/49
byly ostruhy typu čís. II, který je sice rovněž příznačný pro druhou polovinu IX . století,
ale z největší části patří už do třetí čtvrtiny toho věku. O statní nálezy z hrobů, zasahujících
pod základy kostela, nehodí se pro svou nevýraznost za vhodnou pomůcku k rozhodu­
jícím u datování. Přesto však lze tém ěř s jistotou říci, že všechny hroby, překryté hřbi­
tovním kostelem, pocházejí z druhé poloviny IX . století, a do téže doby je také třeba klásti
vznik svatyně.
Ze 175 hrobů, rozložených na ploše 2.500 m2, jejichž zásyp obsahoval zlomky malty,
byly 103 bez milodarů, ve 24 byly jen železné nože, a konečně ve 12 hrobech rozličné
atypické předměty, o něž nelze datování opříti. Zbývá proto pouze 36 hrobů, které se
dají podle milodarů s větší nebo menší jistotou datovat, a které mají tudíž význam pro
určení zániku kostela.
V hrobech čís. 251/49 a 323/49 byly velké gombíky (o prům ěru 3.3—3.7 cm),
o nichž bylo již shora řečeno, že jsou typický užitkový šperk X. století. Menší tvary gom-
bíků o prům ěru 2.0—2.8 cm, jaké se našly v hrobech čís. 35/50 a 178/50, jsou nepochybně
relativně starší a objevují se na moravských pohřebištích již koncem IX . století. Tím ovšem
není řečeno, že jsou menší gombíky pro X. století cizí, neboť se našly také spolu s velkými
gombíky (hrob čís. 251/49). K rom ě gombíků byly v hrobech s m altou i knoflíky jiného
provedení: v hrobech čís. 317/49 a 298/49 byly kusy, zdobené tepaným i spirálami (skup.
čís. 2), datované do druhé poloviny IX . století; do téže doby patří i nezdobené stříbrné

284
knoflíky (skup. čís. 9) z hrobu čís. 130/49; v hrobě čís. 250/49 b yly bronzové pozlacené
knoflíky, vertikálně žlábkované (skup. čís. 7), jež patří k letům okolo r. 900; v hrobě
čís. 40/49 byly stříbrné knoflíky, zdobené granulací (skup. čís. 4), příznačné pro poslední
třetinu IX. a pro prvou polovinu X. století; z téže doby pocházejí i skleněné knoflíky
z hrobů čís. 76/50 a 77/50; v hrobech čís. 233/49 a 260/49 se vyskytly bronzové knoflíky,
zdobené kroužky z filigránního drátu (skup. čís. 5), charakteristické pro prvou polovinu
X. věku.
Do tohoto období patří též bronzová rolnička hruškovitého tvaru z hrobu čís. 33/49
a jí podobná pozlacená z hrobu čís. 64/49. Bronzová rolnička, zdobená vespod paprsko­
vitým rýhováním, z hrobu čís. 16/50, se zato nedá spolehlivě datovat, neboť zcela podobné
rolničky byly nalezeny na př. i v hrobě s pam átkam i keszthelyského stylu z konce
V III. století v Dolních Dunajovicích. Proto se dá o tomto kusu pouze říci, že by mohl
být starší než rolničky, uvedené shora.
Ze Šperků, nalezených v ženských hrobech, jejichž zásyp obsahoval maltu, vynikají
zejména náušnice s košíčky (skup. čís. III) z hrobů čís. 26/48, 317/49, 323/49, 253/49,
zařazené do prvé poloviny X. věku. Do téže doby patří i náušnice s bubínky, zdobenými
granulovanými vzory (skup. čís. JI, typ lc), z hrobů čís. 251/49, 253/49, 14/50 a 178/50,
a náušnice se sloupečkem (skup. čís. IV) z hrobů čís. 259/49 a 317/49. Zlaté a stříbrné
náušnice s oboustrannými hrozníčky (skup. čís. I, typ 2c a typ 3a—b) z hrobů čís. 26/48,
57/49, 174/49, 208/49, 252/49, 278/49 a 323/49 náležejí vesměs do konce IX . a do počátku
X. století, stejně jako bronzová náušnice podunajského původu s trubičkovitým závěskem
(skup. čís. A -III) z hrobu čís. 43/50.
V hrobě čís. 195/49 byl štítkový prsten z bronzového plechu, který nepochybně
patří do doby okolo r. 900. H rnek z hrobu čís. 26/48 a vědérko z hrobu čís. 323/49 jsou
datovány průvodními nálezy košíčkovitých náušnic do počátku X. století. Do téže doby
přísluší i vědérko z hrobu čís. 233/49, provázené knoflíky s připájenými filigránními
kroužky (skup. čís. 5), a vědérka z hrobů čís. 323/49 a 35/50, datovaná velkými gombíky.
Snad pocházejí ze sklonku říše velkomoravské též hrnky z hrobů čís. 238/49 a 239/49,
v nichž byly náhrdelníky z příčně členěných korálků, i když korálky samy o sobě nejsou
vůbec spolehlivou pomůckou pro datování hrobových celků. V hrobě čís. 287/49 byla
železná výzbroj, k níž patřily ostruhy typu čís. IB, udržující se po celou druhou polovinu
IX. století; ke zpřesnění tohoto rámcového datování nemůže přispět ani sekyra typu IA
z téhož nálezového celku, která je také charakteristická pro celou tuto široce vymezenou
dobu.
Podle datování předm ětů z hrobů, uložených pod základy kostela, a hrobů, jejichž
zásyp obsahoval zlomky malty, je zřejmé, že terminus post quem i terminus ante quem
pro trvání kostela „N a valách“ leží ve druhé polovině IX . století. Avšak hroby, jež stavba
překrývá, náleží počátku druhé poloviny IX . věku, kdežto nejstarší hroby s maltou byly
hloubeny přibližně kolem r. 900. Z toho nutně vyplývá, že vznik stavby spadá do třetí
čtvrtiny IX . století, a její rozboření do posledních let toho věku nebo do prvých let sto­
letí X.
Dalo by se namítnout, že m alta, objevená v zásypu hrobů, nemusí pocházet z roz­
bořené stavby, ale jen s chátrajících stěn kostela, s nichž opadávala, a tak se pak

285
 dostala do hrobů. Proti této domněnce lze však uvést, že by se v takovém případě mohla
v hrobech vyskytnout jen omítková m alta s vnějších stran kostelních zdí, podle naší
klasifikace m alta druhu čís. 4. Avšak v zásypu hrobů se objevila i m alta druhu čís. 3
s otisky prutů, nalíčená vápnem (hroby čís. 63/49, 81/49, 165/49 a j.), tónovaná okrem
(hroby čís. 24/49, 254/49, 261/49 a j.) a zdobená černými proužky (hrob čís. 81/49),
která nesporně pochází z vnitřní strany kostela. V hrobech byly nalezeny také zlomky
dlaždic (hroby čís. 2/48, 20/49, 87/49 a j . ) a maltové kry terrazzovitého vzhledu (druhu
čís. 2), jejichž vzhled by nejspíše odpovídal podlaze svatyně (hroby čís. 33/49, 60/49,
82/49 a j.). Konečně ležely v hrobech i amorfní kusy malty druhu čís. 1 (hroby čís. 4/49,
26/48, 113/49 a j.) a pískovcové kameny (hroby čís. 1/49, 2/49, 208/49 a j.), pocházející
ze zdivá. Není tedy pravděpodobné, že by se takové stavební zbytky rozptýlily na pohře­
bišti už za pouhého chátrání svatyně, ale naopak mohlo se tak stát až v době, kdy byl
kostel rozbořen. Stejně lze také vyloučiti možnost, že by se m alta dostala do hrobů již
při budování svatyně: všechny její zbytky totiž jasně ukazují, že jí už bylo na stavbě
použito.
K úplnému přehledu o výskytu malty v hrobech je třeba dále uvést, že v okruhu
na vzdálenost 5 m kolem kostela leželo celkem 326 hrobů, a ve 120 z nich se vyskytovala
malta. To znamená, že k uložení těchto 120 pohřbů došlo až po zániku kostela. Z doby
nepochybně ještě pozdější pochází dalších 41 hrobů, v nichž sice m alta nebyla nalezena,
ale jimiž jsou hroby s maltou překryté. S hlediska čistě stratigrafického jsou nepochybně
starší než kostel jen ony čtyři hroby, překryté jeho základy. Z téže doby nebo z doby,
kdy kostel ještě stál, pochází 26 hrobů, uložených v nejnižších horizontech pod hroby
s maltou. Zdálo by se, že se nedá odhadnout doba uložení zbývajících 135 pohřbů, jež
nelze jednoznačně zařaditi do žádné z uvedených skupin. Ale skutečnost, že většina
Z nich leží v nejvyšším nálezovém horizontu a že jich 66 bylo bez jakéhokoliv nálezu,
je stratigrafickým i archeologickým náznakem, že tyto hroby patří většinou k nej mladším
na pohřebišti, přestože neobsahovaly maltu.
Z těchto okolností je zřejmé, že doba, kdy kostel stál a plnil svou sakrální funkci,
byla na pohřebišti v podstatě jen krátkou episodou. K jeho stavbě, trvání i zániku došlo
nanejvýš během 50 let, t. j. přibližně v jednom lidském věku. Přitom je však důležité
zjištění, že se v poloze „N a valách“ pohřbívalo už před postavením kostela, stejně jako
se tam dále pochovávalo i po jeho zániku (tab. 9012). Zdá se to sice nepravděpodobné,
že by se pohřbívalo ještě kolem pouhých trosek svatyně, ale hroby z konce IX. a z prvé
poloviny X. století, obsahující maltu, tomu nasvědčují. Mluví pro to též skutečnost, že se
kolem kostela i v místech předpokládaného vchodu nahustilo tolik pohřbů, že k svatyni
a do ní nebyl jiný přístup než po hrobech. Je sotva možné, že by k takové situaci došlo
ještě v době, kdy věřící kostel navštěvovali.
Konečně nelze opominouti zmínku ještě o dvou hrobech, které jsou uložené v lodi
kostela. Dětský hrob čís. 131/49 v severozápadním rohu svatyně byl bez milodarů stejně
jako hrob čís. 81/49, umístěný v rohu jihozápadním (tab. 88/1). V zásypech obou hrobů
se však nalezla malta, která je jasným svědectvím, že nebožtíci zde byli pohřbeni také
až v době po zničení stavby.
Krátké trvání kostela komplikuje ještě fakt, že byly nalezeny kusy malty, propálené

286
žárem do tmavošedé až černé barvy (hroby čís. 141/49, 251/49 a j.), a propálené pískov­
cové kameny (hroby čís. 81/49 a j.), které jsou jasným důkazem, že kostel vyhořel.
Zánik kostela nelze však spojovat s tím to požárem, neboť bylo nalezeno i množství
malty, do růžová jen opálené,9 která byla znovu ještě přelíčena vápnem. To nelze vy-
světliti ničím než tvrzením, že vyhořelý kostel byl znovu opraven a dále používán; jinak
by opálené úlomky malty, opadané s kostelních zdí, nemohly být znovu přelíčené.

ZÁVĚRY

Nyní se pokusme chronologické závěry, k nimž jsme došli archeologickou inter­

pretací nálezů, souvisících s objevem kostela, synchronisovat s historickými událostmi
oné doby. Již „Slovanské starožitnosti“ L. Niederla přinesly podle životopisu O ttona
bamberského popis misie k Luticům a Pomořanům, zprávy o působnosti křesťanských
věrozvěstů u Slovanů, líčení křtu pro víru získaných pohanů a ukončení celé misie vysta­
věním oltáře, po případě kaple z ratolestí:10 spadá-li zbudování kostela „N a valách“ do
třetí čtvrtiny IX . století, nabízí se nám pro ně z historie jedinečné vysvětlení, totiž příchod
cyrilometodějské misie na M oravu r. 863. Opíráme-li se však jen o archeologické pra­
meny, nelze vyloučit ani možnost, že svatyně v poloze „N a valách“ mohla vzniknout
už před příchodem soluňských bratří, brzy po r. 850, kdy se na Moravě křesťanství již
upevňovalo zásahem dřívějších misií z Itálie, Řecka a z Německa, jak vypráví slovanská
legenda.11 Zato nepřinesl archeologický výzkum pohřebiště nejmenŠí oporu pro do­
mněnku, že by byl kostel „N a valách“ vznikl dokonce ještě před r. 850.
Jeho požár, dokázaný nálezy, mohl vzniknout náhodou, stejně jako mohl býti za­
viněn bouřlivými událostmi druhé poloviny IX . století: vždyť jenom annály fuldské vy­
počítávají několik franských vpádů na území Velké M oravy koncem 60. a počátkem
70. let IX . století, kdy země utrpěla pleněním a požáry. Archeologicky doložený zánik
kostela okolo r. 900 lze snad spojovat s vyhlazovací akcí proti slovanské liturgii,12 vedenou
Wichingem po Metodějově smrti r. 885; stejně mohl však kostel podlehnout náhodné
živelní katastrofě, nebo mohl býti rozbořen v době některého vpádu cizích vojsk, které
prožívaly velkomoravské kraje na sklonku IX . století. Za nejzazší historický mezník, kdy
kostel mohl býti zničen, bylo by snad možné označit leta 905—906, kdy Velká M orava
ztratila svoje mocenské postavení a byla zpustošena nájezdy Maďarů. Avšak některé
hroby s maltou, tudíž hroby, zahloubené až po rozboření kostela, obsahují ještě bohaté
nálezy, zejména honosné šperky z drahých kovů, jaké by se sotva našly u domácího
obyvatelstva brzy po loupeživých nájezdech cizinců v době po zániku velkomoravské říše.
Proto se zdá být zánik kostela až r. 906 málo pravděpodobný. Archeologické prameny
ukazují prostě jen k letům okolo r. 900 — ať málo před tím, ať málo po něm.
Avšak zánik kostela neznamená zároveň konec hřbitovní funkce polohy „N a va-

• Podobnou m altu, opálenou do růžová, jsem sebral ke srovnání z vyhořelého zámku v Mikulově.
“ Niederle, Život I I (1924), 270.
11 Pastrnek, Cyrill a M ethod (1902), 65.
18 ibid., str. 132.

287
 lách“ , jak bylo již shora uvedeno. Pietní vztah k sakrální stavbě, jež kdysi určila před­
nostní místo rozsáhlého pohřebiště, zřejmě dále trval. A právě to je snad vysvětlení pro
nahuštění pozdních hrobů kolem svatyně, které však dlouho se zbožnou úctou nezasáhly
na plochu, uzavřenou kdysi kostelními zdmi. Teprve později, kdy snad již nebyly na
povrchu hřbitova patrné ani základy stavby, byly v nej západnější části kostelní lodi za­
hloubeny dva již zmíněné hroby, které patří s archeologického hlediska k nejmladším
pohřbům „N a valách“ . Jedním z nich je hrob čís. 81/49, o němž se rozšířily neodůvod­
něné domněnky, že je hrobem Metodějovým13 nebo — jak jsem se také sám kdysi
domníval — hrobem nějaké významné osobnosti, jak by naznačovalo jeho uložení pod
dlažbou kostela.14 Podle polohy svatyně „N a valách“ uprostřed hřbitova je však zřejmé,
že tento kostel nemohl být oním „katedrálním chrámem moravským“ , v němž byl podle
legendy pohřben arcibiskup Metoděj.15 Proto také nelze v hrobě čís. 81/49 spatřovat
ostatky tohoto světce a snad ani pohřeb vynikajícího muže, neboť byl v zádi kostelní lodi
uložen patrně zcela náhodně až v době, kdy již základy stavby na pohřebišti nerýso-
valy půdorys svatyně. Výskyt malty v tomto hrobě svědčí totiž jasně pro jeho pozdní
datování — do doby, kdy kostel byl již rozbořen. Ostatně předtím by byl také zákaz
pohřbívat v chrámech16 jistě bránil, aby byl tento hrob v kostelním prostoru vůbec
vyhlouben.
Zbytky základů kostela „N a valách“, v nichž „byla objevena nejstarší křesťanská
kultovní stavba na území CSR, která se víže k pokřestění Velké M oravy po příchodu
slovanských věrozvěstů Cyrila a M etoděje“, jak uvádí J . Bóhm v protokolu o komisi
odborníků, svolané do Starého Města dne 17. června 1949,17 jsou vzácnou stavitelskou
pam átkou staroslovanské kultury na Moravě (tab. 92j 1— 2). Z historických pram enů je
známé, že prvé kamenné stavby — zejména knížecí paláce a kostely — objevující se
u Slovanů v IX . století, vžily se na jejich území jednak podle vzorů z Byzance, jednak
z Itálie,18 a pro jejich budování byli často zváni cizinci.19 Základy kostela „N a valách“
značně upomínají na zbytky kostela v K ubáni, o němž T. M. M inajeva uvádí, že patří
k oněm kostelíkům, jež byly budovány v severozápadním Kavkaze od konce IX . do po­
čátku X I. století, t. j. v době nej intensivnějšího rozmachu křesťanství byzantského směru
ve východním Cernomoří. Dále konstatuje, že všechny takové malé kostelíky sledovaly
předepsaný vzor a rozměry natolik, že jsou si ve všem úplně podobné.20 A poněvadž je
staroměstský kostel půdorysem i rozměry věrnou analogií kostela v K ubáni, považuji jej
také za stavbu, řadící se k pam átkám byzantského křesťanství.
Kostel „N a valách“ byl však sotva pouhou hřbitovní kaplí, používanou jen při
pohřbech. Taková kaple, vyhrazená pouze účelům funerálním, byla by v oné době jistě
značně menších rozměrů, kdežto tato svatyně se vyrovná velikostí mnoha novodobým
18 Moravský, Našel se hrob sv. M ethoděje? K alendář Práce 1950 (1950), 76.
14 Hrubý, Staré Město, A. R . I I (1950), 5. Cibulka, 1. c., str. 14.
18 Stanislav, Životy slovanských apoštolov (1934), 87.
18 Cibulka, 1. c., str. 14.
17 Srv. Protokol o komisi ze dne 17. června 1949; ulož. v Arch. úst. ČSAV v Praze.
18 Niederle, Život I (1911), 829—830.
18 De conversione, ed. Pastmek, Cyrill a M ethod (1902), 270.
20 Minajeva, R . G iljač, M ateriály SSSR 23 (1951), 272— 301.
81 Za odbornou klasifikaci nálezů děkuji p. dr. K . černohorském u.

288
venkovským kostelíkům. Proto se domnívám, že byla v oné době důstojným Stánkem
nového náboženství, kde se mše necelebrovala jen při pohřbech, ale i jindy, jak tomu
ostatně dodnes bývá leckde ve venkovských kostelících, obklopených hřbitovem.
Konečně zbývá otázka, kdy se po prvé narazilo na základy kostela a kdy z nich bylo
vybráno tolik vhodného stavebního materiálu, že se z původní kamenné stavby uchovala
až do archeologického výzkumu r. 1949 jen pouhá ssuť stavebních zbytků. K objasnění
toho třeba si povšimnouti především relativně mladších nálezů, jež byly na původní
úrovni a v recentních navážkách, které překrývaly na stavební ploše kostela původní
úroveň. Rozhodující při tom jsou prakticky jen nálezy z lodi kostela, neboť v apsidě byly
během výzkumu mladší předm ěty s počátku přehlíženy. Mezi zlomky malty, které evi­
dentně pocházejí z kostelní stavby, byly nalezeny střepy polévaných nádob, kusy novo­
dobých cihel a fragment sošky mnicha (?) ze světlehnědé pálené hlíny, s hlavou i noham a
odraženýma. V záhybech hábitu se uchovaly zbytky žlutohnědé polevy. Na rozhraní
původní úrovně a recentních navážek byl, mimo jiné, nalezen zlomek podkovy, čtyř­
hranná (t. zv. husitská) šipka s tulejkou, trojboká železná šipka s tulejkou, nůž s bron­
zovou rukojetí, zlomky zeleně polévaných nádob, zlomek stejně polévané kachle z krbu,
kusy recentních cihel a j. K dežto se železné šipky datují do XV. století, pocházejí kera­
mické a stavební recentní zbytky z konce století X V I.21
V té době byly již základy kostela rozebrané a překryté navážkami ze stavby sklepů
pod novodobými obytnými budovami křížové disposice, postavenými na někdejším po­
hřebišti.22 Vysvítá to z okolnosti, že vrstva recentních navážek není vůbec porušena.
Zdálo by se proto, že nelze určit přesnější termín pro rozebrání základů svatyně než
období od konce X. (t. j. po zániku pohřebiště) do konce X V I. století,23jem už náležejí
nejmladší nálezy pod vrstvou navážek. Povšimneme-li si však vzájemné souvislosti všech
pozdějších objektů, zbudovaných v poloze „N a valách“, lze rozebrání základů kostela
poměrně přesně stanovití.
Na vnější straně severní zdi kostela bylo totiž na povrchu původní úrovně nalezeno
mimořádné množství malty, která s pískovcovými kameny, pocházejícími ze základů
svatyně, tvořila souvislou vrstvu odpadkového stavebního materiálu. Poněvadž tato
vrstva nebyla porušená výkopem hrobových jam , ač pod ní byly zjištěny hroby, obsahu­
jící ve svém zásypu maltu, je patrné, že je mladší a vznikla teprve v době, kdy hřbitov
již opustí. Toto tvrzení posiluje i skutečnost, že vrstva malty a kamenné tříště směrem
jižním navazuje na horní úroveň základů kostela, kdežto směrem severním vystupuje po
zádi přiléhajícího svahu zříceného valu, který probíhá na severním okraji naleziště.24
Tato vrstva odpadkového m ateriálu pochází tedy podle mého mínění z doby, kdy byly
základy kostela vybírány, a na místě, kde byl materiál tříděn, zůstaly při tom již jen
neupotřebitelné zbytky staviva.
Poněvadž tato vrstva stoupá na zřícený val, je tím prokázáno, že se toto opevnění
sesulo ještě dříve, než došlo k rozebrání základů kostela. Ptám e se tedy na stáří valu:
jeho starší horizont není zatím spolehlivěji datovatelný; jeho mladší horizont datují

“ Viz stranu 45 této práce.

33 J . Poulik, Jižní M orava (1950), 111.
“ Viz opět str. 45 a str. 47.

19 Staré Město 289

nálezy kachli z krbu, vidlička a j. železné předměty, střepy polévaných nádob a j., které
byly objeveny v původním uložení nezřícených vrstev tělesa valu a jež odpovídají nále­
zům, zjištěným v troskách novodobé budovy na pohřebišti,26které K. Černohorský datuje
do X V I. století.
Proto je také třeba klásti mezi leta 1500— 1600 všechny zmíněné objekty a události
s nimi spojené, t. j. stavbu a zánik novodobé budovy, pak konečné zhroucení valu, dále
rozebrání základů kostela, a konečně stavbu sklepů. Poněvadž všechny uvedené stavby
obsahují rozličné, avšak vzájemně podobné nálezy ze století X V I., z něhož pocházejí také
nejmladší předměty, nalezené na povrchu původní úrovně, je třeba vyvoditi ze strati-
grafie, že rozebrání základů kostela předcházelo stavbu sklepů, avšak následovalo po
zřícení valu, datovaného do X V I. století. Základy kostela byly proto s největší pravdě­
podobností rozebrány koncem X V I. nebo počátkem X V II. století.26

“ Srv. poznám ku 22, týkající se strany 45.

“ Všemi uvedenými otázkam i stratigrafie se podrobněji zabývá studie V. Hrubého, Základy kostela n a staro­
slovanském pohřebišti ve Starém Městě „N a valách“ , P. A. (v tisku).
 v.

DATOVÁNÍ PO H Ř EB IŠT Ě A JE H O Z H O D N O CEN Í

DATOVÁNÍ

l o rozboru archeologického m ateriálu z hrobů „N a valách“ a po jeho chronolo­

gickém začlenění do vývoje slovanské hmotné kultury lze přikročiti k datování staroměst­
ského pohřebiště jako celku. J e ovšem třeba vyloučiti z něho neslovanský hrob čís. 362/49,
klasifikovaný jako předneolitický — mesolitický nebo diluviální.1 Nehledě k němu jsou
všechny ostatní hroby slovanské, jednak žárové, jednak kostrové. Přechod od jednoho po­
hřebního ritu k druhém u je současně i základním chronologickým delítkem — mezníkem,
stojícím někde na přelomu V III. a IX . století.2
Všechny žárové hroby lze tedy s dostatečnou jistotou položit před r. 800» kdežto
hroby kostrové do let po tomto roce. Výjimky z tohoto zásadního rozdělení nemohou
být rozhodující, neboť birituální období sotva přetrvalo údobí jedné generace. Pět žá­
rových hrobů (kromě řady rozhozených), zjištěných zatím na staroměstském pohřebišti,
jest sice jen skromným, ale přece spolehlivým svědectvím o plynulé přeměně pohanského
pohřebiště žárového v křesťanský hřbitov kostrový.® Žárové hroby se nedají ve Starém
Městě datovat jinak než podle typologie keramických tvarů. Podle ní patří nezdobené
popelnice pražského typu, jejichž m ateriál je ještě „pravěkého“ charakteru, asi do V I, až
V II. století, kdežto zdobená popelnice z m ateriálu „hradištního“ ukazuje už na V III. věk.
Značně složitější, ale také přesnější je datování hrobů s kostrami. Pohřebiště „N a
valách“ m á totiž dva zvláštní rysy, které umožňují několikanásobnou kontrolu datování
těch předmětů, které jasně vymezují dobu, v níž byly jako milodary vloženy do hrobu.
Nejsou však rozhodující pro určení doby, kdy se ten či onen druh nástrojů, zbraní nebo
šperků začíná ve slovanské (případně i v neslovanské) kultuře vůbec objevovat.
První, a přitom nejzávažnější zvláštností staroměstského hřbitova je existence kostela
na něm, neboť doba rozboření této svatyně dělí jisté množství hrobů s kostrami do dvou
na sebe navazujících období: mladší hroby z tohoto počtu mají totiž ve svých zásypech
zlomkv maltv nebo jiného stavebního m ateriálu ze zničeného kostela, kdežto ve starších
m alta není. K mladším hrobům jistě p atří také ty, které jsou uložené nad hroby s maltou,
třebaže ji samy ve svých zásypech neobsahují. Dá se tedy s velkou jistotou říci, že byl-li
kostel zničen okolo r. 900 (mezi lety 885—906),4 pak všechny hroby s maltou a hroby
nad nimi, stejně jako jiné hroby s milodary analogickými, patří do X. století. Naopak
1 Srv. „Popisy hrobů“ .
* Srv. stať „Náboženství“ .
* Srv. stať „Staroslovanský pohřební ritus N a valách“ . V Děvínské Nové Vsi bylo objeveno 27—28 žárových
h robů; Eisner, D. Nová Ves (1952), 226, 340.
* Srv. stať „H řbitovní svatyně“ .

291
zas pohřby, uložené pod hroby s maltou, a všechny ostatní s analogickými nálezy patří
do IX . věku.
Pro bližší datování hrobů z IX . století dalo se pak využít druhé zvláštnosti pohřebiště.
J e to časté převrstvování a vzájemné porušování hrobů při jejich mimořádném množství
a bohatství milodarů: opakování jednoho a téhož předm ětu v rozličných hrobových hori­
zontech spojuje totiž všechny takové hroby v souvislý řetězec, z něhož vyplynuly skupiny
nálezů, které jsou příznačné právě pro jednotlivé horizonty pohřebiště. Na základě toho
bylo možné rozdělit všechny kostrové hroby z IX . století přibližně do jednotlivých třetin
toho věku. Pomůckou při datování jednotlivých hrobů byla do jisté míry také úprava
jejich jam , poloha nebožtíků, typologické vřazení jednotlivých nálezů do obecné vývo­
jové řady toho či onoho druhu předm ětů a j.
Se zřetelem ke všem uvedeným hlediskům patří tedy do prvé třetiny IX . století
31 hrobů, v nichž jsou ještě patrné přežitky pohanského pohřebního ritu. Mezi milodary
se v nich vyskytují předměty pozdně keszthelyského stylu a nálezy s ohlasy pozdních
římskoprovinciálních tradicí. Asi z druhé třetiny IX . století pochází 105 pohřbů, ulože­
ných ještě v době, než začal mocný příliv byzantských šperků a než byl zbudován kostel.
Asi do poslední třetiny IX . století lze datovat 529 hrobů z doby, kdy se nosily šperky
byzantské, případně byzantského rázu, a kdy kostel plnil svou funkci na pohřebišti.
Do doby po rozboření hřbitovní svatyně, kdy mezi šperky převládají náušnice
orientálního charakteru, bylo vřazeno 808 hrobů, které podle všeho patří již do X. sto­
letí, a to nejspíše do jeho první poloviny. Více zpřesnit datování těchto nejmladších
hrobů není již s pomocí nálezů možné. Jisté jest jen tolik, že se lid, pohřbený v poloze
„N a valách“, nedočkal typického šperku mladší doby hradištní — esovitých záušnic,
které „bezpečně zjišťujeme od poloviny X . století, i když jejich větší stáří je možné“ .5
Námitka, že chybění esovitých záušnic na pohřebišti „N a valách“ může být zvláštním
místním zjevem — řečeno jiným i slovy, že pohřebiště mohlo trvat ještě ve druhé polovině
X. věku— je málo přesvědčující. Esovité záušnice se totiž objevují nejen na vzdálenějších,
ale i na blízkých pohřebištích jak v přilehlém Poolšaví (Drslavice,6 Hraděovice, Uh.
Brod, Bystřice pod Lop.7 a j.), tak v Pomoraví (Nová Dědina, Archlebov, Hodonín,®
Spytihněv9 a j.), ba přím o i ve Starém Městě, ovšem na jiném pohřebišti.10 Jest tedy
zřejmé, že pohřbívání „N a valách“ ustalo patrně někdy v polovině X. století, snad
v důsledku poslední mohutné expanse M aďarů na západ v letech 940—960.
Tehdy se přesouvá těžisko hospodářského, společenského i kulturního života našich
zemí do Cech a kdysi bohaté a kvetoucí osady Velké M oravy pozbývají svého někdejšího
významu. A v té době zbytek obyvatelstva z osady pod pohřebištěm, vyvrácené snad
Maďary, nebo noví osadníci, zakládají novou menší obec na starém sídlištním areálu,
nové svatyně a hřbitovy, objevené na rozličných místech dnešního Starého Města.
Vcelku možno říci, že pohřebiště „N a valách“ tkví svými kořeny už v době před
5 Filip, Pravěké Československo (1948), 349.
• M useum J . A. Komenského v U h. Brodě.
7 Červinka, Slované n a M oravě (1928), 163, 175, 162.
8 Ibid., str. 166, 160, 163.
8 M useum na V elehradě, ze sb. d r K . M asaříka v U h. H radišti.
10 Srv. stať „K roužkovité náušnice s esovitým ukončením“ .

292
příchodem Avarů do Podunají, že se na něm pochovávalo v V II. století, v době t. zv.
Sámovy říše, že nejstarší kostrové hroby pocházejí z doby Vuonomira či Wonomyra —
snad předka knížecí dynastie velkomoravské, který se účastnil r. 796 dobývání avarského
hrynku11 — že vzrůstalo po celou dobu rozmachu říše velkomoravské a bylo používáno
i po jejím zániku asi až do konce maďarských nájezdů na M oravu v polovině X. století.
Rychlé přibývání hrobů na pohřebišti během IX . století souvisí pak jistě s oněmi velkými
ekonomickými změnami, za nichž kmenové zřízení organicky přecházelo v nadkmenový
útvar státní.
O bdobí mezi lety 800—950, kdy se „N a valách“ pochovávala nezpopelněná těla,
spadá u nás podle Eisnerovy periodisace slovanské doby12 na konec starší a do celé
střední doby hradištní. Podle Poulíkova dělení se kryje s údobím slovanské hmotné kul­
tury III. stupně,13 které plně odpovídá střední době hradištní podle periodisace J . Fi­
lipa.14 Její platnost na Moravě potvrzuje m ateriál ze staroměstského pohřebiště, které
zabírá celý rozsah střední doby hradištní, a stalo se tak jejím typickým projevem.

POČET OSADNÍKŮ

Pohřebiště „N a valách“ je zatím největším staroslovanským hřbitovem na území

západního Slovanstva. Na jeho celkovém areálu bylo do r. 1951 prozkoumáno 1479
hrobů; přitom je třeba počítat s tím, že asi dalších 500 hrobů byló zničeno v Klečkově
písečníku do r. 1924 a asi 200 hrobů při stavbě mlýnského náhonu. Je samozřejmé, že
tento velký počet nás vede k otázce po celkovém počtu hrobů na pohřebišti a k pokusu
stanovití počet obyvatelstva v osadě pod svahem „N a valách“ . Z takových propočtů je
ovšem nutné vyloučit náhodné objevy hrobů z polohy „Nový svět“ a „Stodůlky“ . S j a ­
kousi Spolehlivostí lze použití jen 374 hrobů, zaregistrovaných při záchranném výzkumu
Klečkovy zahrady (do jejíž plochy není ovšem pojata rozloha písečníku do r. 1924),
a 955 hrobů ze systematického výzkumu Schildrovy zahrady, neboť vyplňují souvislou,
systematicky prozkoumanou plochu. M á výměru 4.996 m2, t. j. asi x/2 ha (do níž je za­
počtena i jihozápadní část Klečkovy zahrady se sídlištními objekty a s hroby, roztrouše­
nými jen sporadicky), a bylo na ní objeveno 1329 hrobů.
Počet zaregistrovaných hrobů neodpovídá však skutečnému počtu pohřbů na této
ploše: některé hroby, v nichž kostry — hlavně dětské — vzaly úplně za své, při výzkumu
unikají, jiné byly zničeny při rozličných terénních změnách a obdělávání půdy. L. Bar-
tucz se domnívá, že na neporušených hřbitovech (z doby avarské) byl počet pohřbených
těl asi o 10% větší než počet objevených hrobů, a jinak byl prý až o 20—40% větší^
protože mnoho koster bylo zničeno už před výzkumem.15 Pohřebiště „N a valách“ bylo
jistě značně porušeno, neboť je celé zastavěné částí dnešního Starého Města. Podle L. Bar-

11 Vanilek, Prvních tisíc let (1949), 79.

la Eisner, Slovenské dějiny I (1947), 120.
11 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), obr. 1.
u Filip, 1. c., str. 333.
15 Bartucz, srv. Eisner, D. Nová Ves (1952), 335.

293
 tucze vzrostl by tedy počet 1329 hrobů, zjištěných „N a valách“ , na 1595— 1861 pohřbů.
Zabírá-li celková rozloha pohřebiště asi 10 ha,16 ale uvedený počet pochází jen ze zmí­
něné plochy 1/ 2 ha, byl by počet hrobů na celém pohřebišti při stejné hustotě jejich roz­
ložení asi 20 X větší, t. j. 26.580 hrobů, případně 31.800—37.820 pohřbů. Toto číslo se
však musí nepochybně zredukovat, neboť hustota hrobů byla ve větších vzdálenostech od
svatyně jistě nižší. Jak velká má být taková redukce, nedá se lehce odhadnouti, ale zmen­
šení celkového počtu o 50% jistě není malé. V tom případě by bylo možné počítat na
pohřebišti „N a valách“ asi s 13.290 hroby, jež se zachovaly z 15.950— 18.910 pohřbů.
Poněvadž se na pohřebišti pohřbívala nezpopelněná těla po dobu asi 150 let, bylo
tam pochováno 5 generací, počítá-li se na jednu doba 30 let. K aždá z nich zanechala
podle toho na pohřebišti průměrně 2.658 hrobů z 3.190—3.782 pohřbů. Odhaduje-li
se však počet obyvatelstva v osadě pod pohřebištěm, je při tom nezbytné přihlížet k při­
bývání hrobů v jednotlivých třetinách IX . a X. století, jež lze sledovati podle nálezů.
Jak již bylo uvedeno,17 byl počet hrobů v jednotlivých třetinách IX . století dán čísly
31— 105—529, pro prvou polovinu X. století číslem 808. Ódráží-li tato gradace počtu
hrobů na prozkoumané ploše situaci na celém pohřebišti, pak lze toto stoupání vyjádřit
poměrem asi 1 : 3 : 1 7 pro IX . století a průměrem 13 : 13 pro X. století. V uvedeném
poměru se jistě zároveň zračí přibývání obyvatelstva ve staroměstské osadě, vyvolané
jednak zvýšenou populací za zlepšených životních podmínek, jednak snad přílivem mo­
ravských i cizích řemeslníků a kupců, válečných zajatců — otroků a pod. Konečně
vyplývá z tohoto číselného poměru odhad, že osadu pod pohřebištěm „N a valách“ obý­
valo v době změny pohřebního ritu žárového v pohřbívání nezpopelněných těl na po­
čátku IX . století asi 283 (339— 403) osadníků, asi do 60. let IX . věku vzrostla osada za
panování M ojmíra I. a na počátku vlády Rastislavovy přibližně na 849 (1017— 1209)
obyvatel, asi do konce IX . století, za knížete Rastislava a Svatopluka, se rozrostla na
4.811 (5.763—6.851) osadníků. Jejich počet pak klesá za M ojmíra II. a po pádu říše
velkomoravské asi na 3.649 (4.407—5.239) a patrně se takto udržuje asi až do poloviny
X. století, kdy pohřebiště bylo opuštěno.
Domníyám se tedy, že staroměstská osada mohla čítat v době vrcholného rozmachu
před rokem 900 asi 5.000—6.000 duší, t. j. asi tolik, kolik mělo královské město Uherské
Hradiště r. 1921.18
Celý tento propočet je ovšem ryze theoretický. Důvodem toho je v neposlední řadě
okolnost, že dosud není ujasněn vzájemný vztah mezi pohřebištěm „N a valách“ a dru­
hým, současným „N a špitálkách“ .19 S určitostí lze však říci, že velkomoravská osada na
území dnešního Starého Města byla na svou dobu neobyčejně lidnatá, a patřila tedy na
území Velké Moravy jistě k nejvýznamnějším.
Staroměstské pohřebiště se však nedá srovnávat s jiným, mimořádně rozsáhlým
pohřebištěm v Děvínské Nové Vsi, kde bylo zatím prozkoumáno 883 hrobů.20 Pohřebiště

“ Srv. stať „R ozloha pohřebiště“ .

17 Srv. stať „D atování“ .
“ Fišer, U h. H radiště (1921), 56.
17 Srv. str. 39.
20 Eisner, 1. c., str. 337.

294
novoveské pochází totiž ze starší doby hradištní, kdežto pohřebiště ve Starém Městě ze
střední doby hradištní, tedy z období hospodářsky a společensky vyspělejšího, pro něž
je nutné počítati s větším soustředěním obyvatelstva na jednom místě než v době před­
cházející. Mimo to „lid, který žil v starší době hradištní při ústí M oravy do Dunaje,
svážel své mrtvé zblízka i zdáli na společné pohřebiště“ v Děvínské Nové Vsi.21 Ve Starém
Městě je tomu jinak: pohřebiště „N a valách“ je hřbitovem jediné osady, která se rozkládá
v jeho těsné blízkosti. Kdyby tomu tak nebylo, pak by nebyla vznikla řada pohřebišť z téže
doby jak ve vzdálenějším okolí Starého Města, tak v jeho nejbližším sousedství. Hroby
a hřbitovy ze střední doby hradištní jsou přímo ve Starém Městě v poloze „Špitálky“ ,22
na někdejším ostrově Sv. Jiří v místech dnešního Uherského Hradiště,23 na Velehradě,24
ve Spytihněvi25, v Kněžpoli,26 v Sušicích,27 v Boršicích u Buchlovic,28 v Kunovicích29
a jinde.

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ

Je-li geografické prostředí jednou z trvalých a nezbytných podmínek materiálního

života společnosti,30 musí si ho povšimnout i závěrečná kapitola o životě velkomoravského
lidu, jak se zračí v nálezech z pohřebiště ve Starém Městě. Geologickým podkladem
Dolnomoravského úvalu jsou staroterciérní flyšové vrstvy, které se v době diluviální po­
kryly úrodnou spraší. O d Bzence k Polešovicím je značně vápenitá, kdežto v kotlině bze-
necké tvoří ornici hlinité písky. Širší areál dnešního Starého Města vyúsťuje na severu do
průrvy napajedelské, t. zv. Brány moravského Slovácká, oddělující střední Pomoraví od
úvalu Hornomoravského. Na jižní straně přechází staroměstské předpolí v místech dneš­
ního Uh. Ostrohu, Moravského Písku a Bzence v t. zv. Moravskou Saharu s aluviálními
přesypy vátých písků, které se šíří dále k jihu. V aluviální nivě řeky Moravy a při dolním
toku jejích přítoků (Olšava, Okluky, Salaška a j.) jsou nad podložními hrubými říčními
štěrky a údolními písky nivní hlíny, půdy velmi dobré jakosti s dostatkem spodní vláhy.
Svahové hlíny na okraji aluviální nivy jsou střední jakosti, kdežto půdy typu hnědozemě,
příznačné pro naše obilnářské oblasti, vyskytují se ve flyšóvých vrstvách, které nám také
vymezují pásma bývalých listnatých lesů.31 Bažinatá aluviální niva s lužními lesy a ja r­
ními záplavami řeky M oravy sousedila s územím lesostepním. Toto malé lesostepní spra-
šové území s poměrně řídkým nadrostem doubrav — topolů a lip — přecházelo ve vyšších
částech flyšóvých v horský les převážně bukový, dubový, březový, borový a osikový.32

81 Ibid., str. 228.

88 Zelmtius, Výzkum „N a špitálkách“ (1943). Poulík, Jižn í M orava (1950), 111— 113, a j.
88 Hanák, Po stopách, S. V. 3 (1932), 7.
84 ius, Výzkum na V elehradě, S. V. 5 (1934), 22— 23.
88 Hrubý, Spytihněv, S. V. 10 (1939), 18— 19.
88 Červinka, Kněžpole, ČV M SO 18 (1901), 41 a d. Týž, Slované n a M oravě (1928), 151.
88 Nekvasil, Drobné nálezy, Z dáv. věků I I (1950), 218.
88 Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 32.
88 Hanák, Výsledky, S. V. 6 (1935), 36.
80 Ivanov-Omskij, Geografické prostředí (1952), 7.
81 Hubáček, Geologické poměry, Vlast. sbor. U . H . I I I (1949), 48— 49.
88 Hubáček, Zeměpisné poměry, Vlast. sbor. U . H . I (1947), 65.

295
 Není bez zajímavosti, dovozuje-li Em. Šimek při interpretaci orografických zpráv
Ptolemaiovy Hyfégése, že název zadunajského „Hercynia silva“ doby Caesarovy utkvěl
v II. stol. n. 1. v pozměněném jm énu „Orkynský hvozd“ v podstatě již jen na prostoře
od Bílých K arpat na moravsko-slovenské hranici až po Chřiby s lesy v údolních polohách.

Obr. 43. D iagram lesního porostu středního Pomoraví podle rozboru uhlíků, nalezených v hrobech „N a valách“ .
1 — dub, 2 — vrba, topol, 3 — javor, 4 — lípa, 5 — buk, 6 — jilm , 7 — jasan. (Podle určení V. Nečesaného.) —
Рис. 43. Диаграмма лесной растительности среднего Поморавья н а основании анализа угольков, найденных
в могилах „ Н а валах“ . 1 — дуб, 2 — верба, тополь, 3 — явор, 4 — липа, 5 — бук, 6 — вяз, 7 — ясень.
(По В. Нечесаному). — Abb. 43. D iagram m des W aldbestandes des m ittleren M archtales nach der Analyse von
Kohlenresten, die in den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ aufgefunden wurden. I — Eiche. 2 — Weide,
Pappel. 3 — Ahorn. 4 — Linde. 5 — Buche. 6 — Ulme. 7 — Esche. (Nach Bestimmung von V. Nečesaný).

Kryl tedy v prvých stoletích n. 1. právě střední Pomoraví, kde se objevují při regulačních
pracích (ve Spytihněvi, v Babicích, Huštěnovicích, Jarošově, Uh. Hradišti, Kostelanech,
Lideřovicích, Uh. Ostrohu a j.) pod starými říčními náplavami desítky ohromných
dubů.34 Svědčí o někdejším mohutném porostu nynějšího inundačního území, které má
dnes již převážně luční charakter. Rozbor uhlíků z hrobů „N a valách“ poskytuje pak
obraz lužního lesa s javorem, jasanem, jilmem, vrbou, topolem, lípou, kde však má velkou
převahu dub — tedy stejného lesa, jaký roste v ostrůvcích ještě tec! v moravských úvalech

“ Šimek, V elká G erm ania I I (1935), 7 - 8 , 44— *7, přísl. II.

34 Hanák, Nálezy a objevy, S. V. 16 (1948), 10.

296
{obr. 43). Buk, rovněž zjištěný v uhlících na staroměstském pohřebišti, byl k břehům
M oravy přinesen nejspíše z blízkých Chřibů.35
Střední Pomoraví jako stará sídlištní oblast podléhalo po tisíciletí zásahům lidských
rukou, které značně pozměňovaly jeho tvářnost. Jeho půda mohla v IX . století patřit
k nejkultivovanějším územím říše velkomoravské. Ne nadarm o se v pramenech ze X VI.
století36 označuje za „Z ahradu M oravy“ - Dřevo rozsáhlých lesů, v nichž tenkráte ještě
bezpochyby žilo množství lovné zvěře, nížinné lučiny, poskytující základnu pro chov do­
bytka, k jihovýchodu obrácené sprašové svahy chřibského předhoří, na nichž se dařilo
obilninám, blízká železnorudná ložiska, kvalitní hrnčířské hlíny, blízké kamenolomy,
hustá vodní síť, příznivé klima i poloha na křižovatce dálkových obchodních cest tvořily
přirozené předpoklady pro časné osídlení kraje slovanským lidem.

ANTHRQPOLOGICKÉPROBLÉMY

Podle dosavadního archeologického výzkumu polohy „N a valách“ sídlili Slované

v prostoru dnešního Starého Města snad už v V I. století, tedy v době, kdy se podle zprávy
východořímského historika Prokopia vracela kolem r. 512 (pravděpodobně Pomoravím
a Poodřím) část H erulů z Podunají přes území slovanských kmenů do své pravlasti při
Baltickém moři.37 Žárovým pohřbíváním té doby ovšem zanikla všechna přím á svědectví
o vzhledu tohoto lidu. Zato pro IX .—X. století poskytlo staroměstské pohřebiště tolik
lidského kosterního materiálu, že umožní jisté samostatné anthropologické řešení někte-
rých otázek. K nim patří problém plemenného složení a celkového habitu starých M ora­
vanů, jejich pigmentace (podle zbytků vlasů v 18 ženských hrobech), imigrace (podle
mongoloidních znaků, případně umělé deformace na lebkách), zdravotního stavu a
léčebné péče té doby (podle pathologických zjevů na kostech [tab. 10(3, 20(2] a podle
sledování úmrtnosti v různém věku, [obr. 44]), snad i problém dědičnosti (srovnáváním
osteologického m ateriálu ze společných hrobek) a pod.38
M im ořádná aglomerace staroslovanského obyvatelstva na území dnešního Starého
Města v době velkomoravské naznačuje, že tam ní lid musil mít kromě zemědělství ještě
jiné zdroje obživy. O charakteru jeho hospodářské základny se sice na pohřebišti „N a
valách“ nezískalo mnoho přímých dokladů, ale přece se z nich dá usuzovat na rozmanitá
zaměstnání tamního obyvatelstva v oné době.

** Z a odborné určení uhlíků děkuji d r. ing. V lad. Nečesanému. Mezi 39 vzorky byl zjištěn dub ve 24 případech,
javo r ve 4, vrba nebo topol ve 4, lípa ve 3, buk ve 2, jasan v 1, jilm v 1. Zpráva ze dne 14. V I. 1952, v arch. V. H ru ­
bého.
’• Dobiáš, Z ahrada Moravy, Z ahrada I I I (1925), 1.
m šimek, Cechy a M orava (1923), 57. Šimek—Poulík—Kalousek, Z ápadní Slované (1947), 16, 57. Děkan, Ríša
velkomoravská (1951), 10 a j.
“ Práci připravuje dr. J . Pavelěík.

297
 Z E M Ě D Ě L S T V Í

Je to především zemědělství, jež bylo v době Velké M oravy jistě trojpolní, systém,
který B. D. Grekov předpokládá také na Rusi již před X II. stoletím.39 Výzkumem pohře­
biště se ovšem tato otázka nedá vyřešit, ale tento způsob polního hospodaření jest v Po-
moraví pravděpodobný. Vždyť byl zaveden už v době karolinské,40jest dosvědčený písem­
nými prameny z X. století v Cechách,41 a hlavně by plně odpovídal velké místní kon­
centraci obyvatelstva, jehož dostatečné zásobování mohla zaručit jen půda, obdělávaná
už do jisté míry racionálně. Nálezy zbytků slámy a zrn pšenice shloučené — Triticum

Obr. 44. Diagram úm rtnosti ve staroměstské osadě. (Podle určení J . £avelěíka.) — Puc. 44. Диаграмма смерт
кости в староместском поселении. (По И . Павельчику). — Abb. 44. D iagram m der Sterblichkeit in der zu der
Begräbnisstätte gehörigen Siedlung. (Nach Bestimmung von J . Pavelčík).

compactum41b (hroby čís. 327/AZ, 165/49, 2/51, 3/51) potvrzují, že se na dnešním Staro-
městsku ve velkomoravské době vskutku pěstovaly obilniny, které byly nepochybně jed­
nou z hlavních součástí výživy. Jejich pěstování a zemědělství vůbec nasvědčují i nálezy
železných srpů, zlomky mlýnských kamenů-žernovů a snad i zmíněná tesla-otky. Zdá se,

S9 Grekov, K resfjane na Rusi (1946), 37.

" Niederle, Život I I I (1921), 16.
41 Ibid., str. 31, pozn. 2.
41b Za určení obilných zrn děkuji V rat. Schildrovi, m lynáři ve Starém Městě.

298
že se kromě obilnin, známých v té době již po celém Slovanstvu,42 ve středním Pomoraví
zaséval i len, o jehož pěstění existují ovsem jen důkazy nepřím é: jsou to zbytky oděvů
z hrubého tkaniva a přesleny, které ukazují na domácí spřádání příze, na niž se získávala
surovina jistě nejspíše z vlastní sklizně. Mezi doklady o polním hospodářství z pohřebiště
„N a valách“ patří i plody vikve (Vicia sativa),43 nalezené v zásypu hrobů čís. 157
a 158/51. Poněvadž tato luštěnina byla rozšířená již od římských dob jako pícnina,44
nasvědčuje její výskyt již vyspělému smíšenému hospodářství.45
Kromě toho se v hrobech čís. 126/49 a 291/AZ vyskytly ve váčku s drobnými užitko­
vými předm ěty též skořápky z lískových ořechů jako důkaz o sbírání lesních plodů.
10

Diagram staromor. fauny

podle kostí z hrobů „Na valách1

(Podle určení J. Jelínka)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
1. Sus scrofa dom . sp. 2. Bos ta u ru s sp. 3. E quus cabalius sp. 4. C a p ra hircus sp. 5. O vis aries sp, 6. GaUus d o m . A uct. 7. A aser einer, d o m . 8. Canje
fam . sp. 9 , Sus scrofa ferus. 10. Piscis.

Obr. 45. D iagram staroměstské fauny podle kosti z hrobů „ N a valách“ . (Podle určení J . Jelínka). — Puc. 45.
Диаграмма староместской фауны по костям из могил „ Н а валах“ . (По И . Елйнку). — Abb. 45. D iagram m
der Fauna nach Knochenfunden aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . (Nach Bestimmung von J . Jelinek).

C H O V D O M Á C Í CH ZVÍ Ř A T

Důležitou složkou smíšeného (zemědělsko-dobytkářského) hospodářství byl chov

domácích zvířat.46 Na staroměstském pohřebišti jest přímo doložen nálezy jejich kostí
a skořápkami vajec, nepřímo výskytem vikve, zmíněným již shora, a nálezy rozličných
železných předmětů. Fragm entární zvířecí osteologický materiál pochází ze 75 individuí,

48 Nůderle, 1. c., str. 92 a d „ 123 a d „ I (1911), 177 a d.

48 Z a odbornou klasifikaci děkuji Zdence Jelínkové, vedoucí laboratoře „O seva“ v Brně.
44 Baia-Sýkora, Užitkové rostliny (1945), 95.
45 O moravských nálezech pravěkých obilnin srv. Klečka—Skutil, O bilniny, Věstník zeměd. musea X (1937),
zvi. ot. str. 1—6.
44 Niederle 1. c., str. 130.

299
z nichž J . Jelínek47 bezpečně určil 55. Podle počtu jedinců téhož druhu byl ve středním
Pomoraví nejvíce chován brav, neboť kosti vepře domácího (Sus scrofa dom. sp.) se
vyskytly 26krát. Značnou převahu vepře nad kostmi jiných domácích zvířat zazname­
nává i W. Hensel na nalezištích polských a ruských.48 Naproti tomu koza (Gapra hircus
sp.) byla zastoupena dvakrát a ovce (Ovis aries sp.) dokonce jen jednou. Přesto však
ukazují na vyspělý místní chov ovcí nálezy železných nůžek k jejich stříhání a zbytky
látek, jejichž vlna pochází již z chovných ovcí.49 Hovězí dobytek (Bos taurus sp.) byl na
Staroměstsku asi také dosti hojný, neboť jeho kosti ležely v i l hrobech. I když byly na
pohřebišti zaznamenány jen třikrát kosti koně (Equus caballus sp.), není to ještě důkazem,
že by byl koní nedostatek. Malý počet masitých milodarů z částí koně souvisí s okolností,
že se kůň jistě nechoval pro maso, ale především pro obchod50 a pro účely dopravní
a vojenské, jak ukazuje řada ostruh v hrobech bojovníků. Z hrobů „N a valách“ byly
získány i důkazy o místním drůbežnictví.51 Chov slepic (Gallus dom. Auct.) je doložen
kostmi z 5 individuí a skořápkami vajec, které se vyskytly ve třech hrobech, kdežto kosti
husy (Anser cinereus dom.) byly zjištěny jen ve dvou případech. K domácím zvířatům
patřil i pes (Canis fam. sp.) podle nálezu kostí v jednom hrobě {obr. 45).

LOV

Výživu Slovanů odedávna doplňoval lov, který byl oblíbeným zaměstnáním mužů.52
Také o něm jsou doklady na staroměstském pohřebišti. Jsou to především četné zbraně,
které ovšem nelze spolehlivě třídit na speciální lovecké a válečné, neboť v oné době obojí
použití jistě namnoze splývalo.53 Nálezy kostí divokého kance (Sus scrofa ferus) ve 4 hro­
bech jsou pak aspoň kusým svědectvím o fauně lesů tehdejšího středního Pomoraví. Z ko­
řisti místních lovců pocházejí jistě také zbytky kožišin a snad též některé výrobky z kůže

47 Za odborné určení osteologického m ateriálu děkuji d r. J . Jelínkovi, přednostovi diluviálního oddělení

Moravského musea v Bmě.
48 Hensel, Slowianszczyzna (1952), 63.
48 Podle určení ing. J . Jankovského.
80 Niederle, 1. c., str. 132, 135.
81 Ibid., str. 159 a d.
88 Ibid., str. 8, 168— 175.
88 Mezi avarskými nálezy odlišuje J . K alm ár od šípů pro lov šípy pro boj, a to podle rozdílů ve tvaru a velikosti,
Kalmár, Pfeilspitzen, A. É. (III)-V -V I (1944— 45), 293—294, obr. 2— 3. Srv. i Eisner, D. Nová Ves (1952), 294—295.

Obr. 46. V azby tkanin, nalezených v hrobech „N a valách“ . (Podle určení J . Jakubce.) 1 hrob č. 77/48, 64/50, 167/51
a j. 2 hrob č. 25/48, 226/51. 3 hrob č. 114/51. 4 hrob Č. 190/50. 5 hrob č. 323/49, 267/51. 6 hrob č. 282/49. 7 hrob č.
63/48. 8 hrob č. 70/48. — Pttc. 46. Плетение тканей, найденных в могилах „ Н а валах“ . (По И . Якубцу). 1 могила
№ 77/48, 64/50, 167/51 и др. 2 могила № № 25/48, 226/51. 3 могила № 114/51. 4 могила № 190/50. 5 могила
№ 323/49, 267/51. 6 могила № 282/49. 7 могила № 63/48. 8 могила № 70/48. — Abb. 46. Bindungen von Geweben
aus den G räbern der Begräbnisstätte „N a valách“ . (Nach Bestimmung von J . Jakubec). 1 G rab N r. 77/48, 64/50,
167/51 u. a. 2 G rab Nr. 25/48, 226/51. 3 G rab N r. 114/51. 4 G rab N r. 190/50. 5 G rab N r. 323/49, 267/51. 6 G rab
N r. 282/49. 7 G rab N r. 63/48. 8 G rab N r. 70/48.

300
 S ш
ппппппш НІ
шш

• •• • • ••••••'

Obr. 46.

301
v hrobech „N a valách“ . I k rybolovu54 bylo dost příležitosti v četných vodních tocích
této oblasti. O jeho provozování svědčí nejen rybí kůstky v zásypu hrobu čís. 218/51, ale
i železné háčky udic, vložené do hrobů.

TKANÍ LÁTEK

Zemědělsko-dobytkářské hospodářství poskytovalo také surovinu pro předení a tkaní

látek.55 Nelze pochybovat o tom, že se len i vlna na Staroměstsku získávaly, jak již bylo
řečeno, z domácí sklizně a z vlastního chovu ovcí, a že nálezy ovčáckých nůžek a přeslenů
v hrobech svědčí o podomáckém zpracování suroviny. J e také velmi pravděpodobné,
že jsou m nohá plátna a hrubé látky s jednoduchou a řídkou vazbou, často tkaná nesou-
měrně a s chybami, rovněž domácím výrobkem. Avšak mezi zbytky tkaniva ze staroměst­
ského pohřebiště se vyskytují kromě* hedvábných látek i různá sukna ušlechtilá {obr. 46).
Jistě není třeba pochybovat, že se k nám hedvábné tkaniny dovážely — především z obla­
sti byzantské, neboť s drahými látkami se obchodovalo, i když jen v nepatrném množ­
ství.56 Z tohoto obchodu pochází snad také některá z oněch jem ných suken, ale většinu
jich pokládám za výrobky místní. Jejich jakost, kterou vynikají nad hrubé látky prů ­
měrné podomácké výroby, dala by se snad vysvětlit pokročilejší znalostí předení a tkaní
v některých domácnostech — především zámožných, bud že zde bylo k této práci více
pracovních sil, a tedy i času, buď že sem dokonalejší techniku přinesla nevolnice nebo
i hospodářova žena cizího původu. Ke vzhledu staroslovanského oděvu,57 o jehož šití
svědčí nálezy železných jehel, neposkytlo staroměstské pohřebiště žádný dokumentační
m ateriál.58

KOŽELUŽSTVÍ

Koželužství v době velkomoravské patrně splývalo s kožiŠnictvím a s výrobou roz­

ličných potřeb z kůže, jak tomu bylo ještě v raném středověku.59 Takoví výrobci koženého
zboží, znalí koželužství, mohli pracovat snad již ve staroměstské osadě, i když o nich
máme u nás zprávy v písemných pramenech teprve od X I. století.60 J e málo pravdě­
podobné, že by se majitelé honosných zbraní a šperků, pohřbení „N a valách“ , spokojili
jen s koženými doplňky, hotovenými po domácku ze surové kůže. Její zbytky by se
ostatně také na pohřebišti sotva uchovaly, jak soudí V. Kubelka: podle jeho mínění byla

M Niederle, 1. c., str. 176— 185.

** Ibid., str. 331— 342. Filip, K ulturní kapitoly (1940), 38— 51.
*• Niederle, 1. c., str. 379, 332.
" Niederle, Život I (1911), 419—528.
M O jeho novou rekonstrukci se pokusil v poslední době J . Pavelčík; šat m ohl do jisté m íry záviset i n a způsobu
hospodaření, ja k dovozuje J . Beneš p ři rozboru dnešních krojů n a Uhersko-Brodsku. Pavelčík, Kroje, Věci a lidé I I I
(1952), 349—356. Beneš, Dokumentace, Zprávy M . U . B. 6 (1951), 1— 3.
H Řemeslníci si sami surovou kůži vydělávali (činili) v useň, než j i zpracovávali v kožené zboží všeho druhu.
Kubelka, Zpracování kůže, Tech. hlíd. kož. X X II (1947), zvi. ot., str. 1, pozn. 2.
*° Niederle, 1. c., str. 408, pozn. 6.

302
většina usní ze Starého Města vyčiněna rostlinnými tříslivy.61 To vše nasvědčuje, že
zvířecí kůže byly už v IX . století ve staroměstské osadě odborně činěny, a to by tedy pod­
porovalo předpoklad, že se zde již tehdy specialisovalo koželužství a výrobní odvětví,
která jsou s ním spjatá. Z takových specialisovaných dílen by pak nejspíše pocházely
kožené součástky výstroje jízdních bojovníků, kdežto podomácká výroba, jejíž existenci
nelze vyloučit přes všechno, co bylo řečeno, omezila se asi hlavně na zhotovování běž­
ných kožených součástí oděvu. T ak či onak je místní výroba předmětů z kůže dosvědčená
nálezy výrobních nástrojů — železných šídel, případně jehel.

HRNČÍŘSTVÍ

K specialisovaným výrobním odvětvím velkomoravské doby patří především hrn­

čířství. Kvalitní hlíny, jejichž ložiska ve středním Pomoraví byla uvedena při rozboru
keramiky byzantského charakteru, a dostatek říčního (křemenného) písku, který byl dů­
ležitou složkou při jejich úpravě, byly spolu s ručním hrnčířským kruhem základním
předpokladem místní keramické malovýroby. Poněvadž křehké hliněné hrnky byly ne­
zbytnou součástí inventáře moravské domácnosti, dá se v osadě pohřebiště „N a valách“
předpokládat velká produktivita hrnčířských dílen. Při četných analogiích, které má
zdejší keramika na nalezištích v celém středním Pomoraví, lze uvažovat o možnosti, že
hrnčíři, pochovaní na tomto pohřebišti, vyráběli své zboží nejen pro místní spotřebu,
ale i pro obchod na větší vzdálenost. Nálezy keramiky ze staroměstských hrobů nevyni­
kají provedením nad prům ěr té doby, ale přesto je to zřejmě zboží odborně hotovené,
jehož výroba dospěla k velké rozmanitosti tvaru i výzdoby. Třebaže bylo v té době jistě
snadno dostupné, mělo přece určitou hodnotu, jak svědčí pracné opravování prasklých
nádob, patrné na střepu z hrobu čís. 85/51 (tab. 7 7 jl), zn á m é ovšem již od doby
laténské.62
Zvláštní skupinu mezi keramickými výrobky ve Starém Městě tvoří nádoby byzant­
ského charakteru. M ateriálem se k nim řadí hrkačka, dlaždice ze hřbitovního kostela
a tegule, takže lze počítat s výrobou všech těchto předm ětů v některé pomoravské dílně,
třebaže vedené cizinci.
Ke keramickým výrobkům z hrobů „N a valách“ patří i přesleny, zhotovené velmi
pečlivě z jem ně plavené hlíny. M ateriálem i tvarem se jim značně podobají hliněné ko­
rálky náhrdelníků.
Kromě nádob řemeslné výroby se vyskytly na staroměstském pohřebišti také hrnky,
hotovené ještě ve volné ruce, mezi nimiž vyniká zejména západoslovanská keramika t. zv.
pražského typu.®3 Zaslouží samostatnou zmínku proto, že se v souvislosti s nimi vybavuje
otázka, proč Slované nepoužívali již v starší době hradištní hrnčířského kruhu, když byl
tehdy ve střední Evropě již dávno známý.64 Lze to vysvětliti především tím, že byl keltský
“ Kubelka, 1. c. str. 13.
•* Borkovský, Staroslovanská keram ika (1940), obr. 3/3, tab. 1/9. Bohm, K ronika (1941), tab. 68/8. Eisner,
D. N ová Ves (1952), 258, tab. 36/5, 40/7, 95/3, 7.
•* Eisner, 1. c., str. 252, 256.
•* Niederle, Život I I I (1921), 306.

303
závan městské kultury do našeho prostředí jen dočasný,65 nehledě k tomu, že přitom
výrobu na hrnčířském kruhu znaly jen vrstvy vládnoucího cizího lidu, kdežto domácí
zemědělské obyvatelstvo si dále hotovilo nádoby bez kruhu. Pozdější barbarské invase
do Im péria vyvolaly značný pokles hospodářských i kulturních poměrů na přidunajské
hranici, a tím upadl hrnčířský kruh v našich zemích úplně v zapomenutí. Pastýřsko-
rolnická společnost66 nejstarších slovanských kmenů na pozdějším velkomoravském
území, v níž docházelo snad ještě ke kmenovým přesunům, měla pak rovněž velmi prostý
způsob života. Teprve tenkráte, když se ustálily hranice mezi jednotlivými slovanskými
kmeny, když se jim otvírají cesty k zahraničním trhům , a tím k většímu hromadění m a­
jetku, když docházelo na rozličných místech k větší koncentraci obyvatelstva, takže vy­
růstala nová hradiska, když vývoj spěl k vyšším společenským organisacím — branným
kmenovým svazům a prvním státním útvarům , vyrostly přímo z domácího prostředí
i podmínky k zracionalisování práce.
O dtud byl už jen krok ke všeobecné specialisaci řemesel a také ke „znovuobje­
vení“ hrnčířského kruhu.67 Nálezy z hrobů „N a valách“ tento vývojový proces v kera­
mické výrobě výstižně ilustrují.

ZPRACOVÁNÍ KAMENE

Ve srovnání s pečlivým zpracováváním hlíny na výrobu keramického zboží doby

velkomoravské jsou kamenné předm ěty vyrobeny je n zběžně, jak ukazuje řada rozlič­
ných nálezů z polohy „N a valách“ . Kam enná křesadla — pokud nejsou přímo pazour­
kovými artefakty neolitickými — hotovila se z rohovcových úštěpů, sbíraných patrně ve
štěrcích řeky Moravy. Jako kamenné brousky sloužily zase nepravidelné úlomky tvrdého
jem nozm ného pískovce, které se jen někdy vybrušovaly do hranolovitých tvarů; v je ­
diném případě byl pečlivě upravený brousek opatřen i otvorem k zavěšení. H rubě otlu­
čené pískovcové kameny, jim iž byli nebožtíci v hrobech obkládáni, stejně jako stavební
m ateriál ze základů hřbitovního kostela, svědčí o tom, že obyvatelé staroměstské osady
sice lámali kámen ve vhodných kamenolomech,68 ale dále jej již neopracovávali. Podle
těchto nálezů se ovšem nedá soudit na existenci řemesla kamenického.69 Lze snad jen
předpokládat, že se dobývání kamene provádělo kolektivní svépomocí, kdežto dróbné
domácí potřeby z kamene se hotovily v jednotlivých domácnostech. Ojedinělé kamenné
korálky náhrdelníků patří pak spíše již k výrobkům šperkařským.
Zvláštní případ jest však výroba kamenných kotoučů k drcení obilí (žernovů), neboť
jejich tvar musil být velmi přesný vzhledem k tomu, že se jich při mletí užívalo v párech.
Také provedení jejich centrálního provrtu předpokládá už jisté zkušenosti. V hrobech
„N a valách“ se sice vyskytly jen ve zlomcích, avšak ze sídlištních objektů na území

•5 Filip, K u lturní kapitoly (1940), 36.

•* Děkan, R íša velkomoravská (1951), 12 a d .
•’ J . Eisner se také domnívá, že ruční hrnčířský kruh je vynález slovanský. Eisner, D. Nová Ves (1952), 257.
•» Srv. str. 57, 107, 124.
•* Niederle, 1. c., str. 830—831.

304
Starého Města jich byl získán značný počet.70 Nelze tedy vyloučiti, že v osadě pod pohře­
bištěm byla přece jen v provozu i kamenická dílna,71 v níž byly křesány rotační mlýny
podobně jako v keltské dílně pod Kunětickou horou72 nebo ve Slezsku na hoře Sobotce.73
Nálezy ze staroměstského pohřebiště se ovšem nedá vyřešit otázka, zda se tu žernovů uží­
valo jen k mletí podomáckému nebo řemeslnému. Snad by se dalo uvažovat o samostat­
ném mlynářském řemesle s ohledem na existenci samostatných vodních mlýnů u Slovanů
už od IX . a X. století.74

DŘEVOOBRÁBĚCÍ ŘEMESLA

Už v IX . století přerostly hranici podomácké výroby také rozličné dřevoobráběcí

techniky, mezi nimiž lze rozlišovat podle dnešního třídění tesařství, bednářství, řezbářství
a soustružnictví. Všechna tato řemesla se v pramenech Slovanům přičítají od X. a X I. sto­
letí75 a zajisté se provozovala i dříve aspoň v takových střediscích, jakým byla staroměstská
osada. Z tesařských prací se na staroměstském pohřebišti uplatnilo deštění a konstruování
rozmanitých hrobových komor z obratně vytesaných desk, případně fošen až 230 cm
dlouhých, 30 cm širokých a 1.5— 5.8 cm silných. Bednáři (bečváři) hotovili zase (ve
spolupráci s kováři) dřevěná vědérka a okovy, jejichž rozmanitost jest na pohřebišti „N a
valách“ pozoruhodná. Tyto nádoby, sestavené z dužin 4—6 cm širokých a 0.2—0.4
nebo 0.7—0.8 cm silných, jasně dokazují vyspělost výroby, jistě již specialisované.
Topora sekyr, ratiště oštěpů, šípy, luky, rukojeti srpů a snad též některých nožů se
dělaly nejspíše po domácku. Zato patří jistě ke zboží řezbářskému tenkostěnné, důmyslně
a precisně hotovené pochvy nožů a mečů, okované dřevěné nebo kostěné rukojeti nožů,
dětský hudební nástroj — kostěný frčák, zdobený vrubořezem, kostěné hřebeny a střenky
nožů, zdobené soustřednými kruhy, které jsou ryté kružidlovým nástrojem, jaký se vyskyd
na sídlišti ve Starém Městě v poloze „Certůj kút“ .76 Z dílny soustružnické patrně pochá­
zejí dřevěné plosky, dřevěný talíř a snad i štíty, zachované ovšem jen fragmentárně.
Podle uchovalých zbytků dřev, určených V. Nečesaným, byly z dubového dřeva
rakve (hrob čís. 22/48), topora sekyr (hrob čís. 313/49), ratiště oštěpů (hrob čís. 77/48)
a pochvy nožů (hrob čís. 33/48), které bývají řezané i ze dřeva vrbového (hrob čís.
152/50) a lipového (hrob čís. 222/51). Zvláštní zmínku si zaslouží dřevěné podložky ple­
chových křížků z hrobu čís. 309/49, které byly podle V. Nečesaného vyřezány ze zčer­
nalého dubového dřeva, jež už předtím déle spočívalo ve vlhkém prostředí, takže se ucho­
valo téměř neporušené; v této souvislosti se pak vybavuje otázka, zda toto dřevo nepo­
cházelo z oněch pravěkých dubů, které se dodnes objevují v inundaci řeky Moravy.77
70 Zelmtius, Slovanská pohřebiště, S. V. 2 (1931), 17. T ýi, Slovanské pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 5
(1934), 17. T ýi, Sekery, S. V. 11 (1940), 8, 10, Hrubý, Č ertův kút, S. V. 10 (1939), 11.
71 J a k ji zde již dříve předpokládal J . Eisner. Eisner, O velehradské otázce, č a s. sp. př. star. LV (1947), 7.
7* Filip, Pravěké Československo (1948), 270.
» Niederk, 2ivot I I I (1921), 117.
7‘Ibid., str. 119, pozn. 4.
” Ib id ., str. 323—331.
7* Hrubý, č e rtů v kút, S. V. 10 (1939), 10, obr. na str. 11.
77 Srv. str. 295.

20 Staré Město 305

 TĚŽBA A ZPRACOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY

V době velkomoravské vzkvétalo podle všeho ve středním Pomoraví, přestože je

typickým krajem zemědělským, také povrchové těžení železné rudy a hutnictví, jako
základna vysoce vyspělého řemesla kovářského. O dávné těžbě železných rud v blízkém
okolí dnešního Starého Města mluví především pozdější historické pram eny: podle listiny
z r. 1238 (patrně falsa z druhé poloviny X III. věku) daroval m arkrabí Přemysl klášteru

Obr. 47. Zašlé železnorudné doly ve středním Pomoraví. (Podle T . K rutě). — Puc. 47. Брошенные железные руд­
ники в среднем Поморавьи. (По Т . Крутю). — Abb. 47. Verfallene Eisenerzbergwerke im m ittleren M archtale.
(Nach T . Kruťa).

velehradskému zbytek vsi Zablacan (dnes opustlé v blízkosti Polešovic),78 která se uvádí
již k r. 1131 s lesem a tam ním i ložisky železné rudy.79 Listinou z r. 1256 udílí zase
olomoucký biskup Bruno pustou provincii slavičínskou se všemi kovy jednom u ze svých
vasalů v léno.80 Tom u odpovídají dnešní výzkumy: T. Kruťa zaznam enává v obvodu
asi 30 km od staroměstského pohřebiště 12 obcí se zašlými železnorudnými doly (obr. 47).
Z nich jsou poloze „N a valách“ nejblíže doly v M ařaticích, vzdálených sotva 3 km,
v Březolupech81 a v Hluku. O něco dále v Poolšaví uvádí jm enovaný železnorudnou
oblast v okolí Rudic a Bojkovic s mnoha kutišti, která obsahují nečistý hnědel (limonit)

78 Hosák, Historický místopis IV (1935), 363. Němec, Zaniklé osady, Vlast. sbor. U . H . I I (1948), 72— 78.
78 Friedrich, CD 1-207, 11-196, 200, 343— 344.
88 Kruh, H ornictví, V. V. M. II-5 (1947), 215.
81 Kruta, M ineralogický výzkum, S. V. 14 (1946), 50.

306
a hlinité ocelky (pelosiderit), jejichž analysy udávají 23—26% železa.82 Kvalitnější rudy
se pak vyskytují v chřibských dolech u Koryčan, Moravan, Věteřova a Strážovic.83
Některé nálezy ze staroměstského pohřebiště skutečně nasvědčují místnímu hut­
nictví. Při výzkumu hrobů byly totiž porůznu objeveny strusky (srv. soupis ojedinělých
nálezů), které ukazují, že někde v okolí pohřebiště byly v té době taviči pece na železo.
Podobné strusky se vyskytují ještě na mnoha jiných pomoravských nalezištích (Sušice,
Kudlovice,84 Velehrad, Polešovice85 a j.). O pomoravském hutnictví by se dala ostatně
snésti ještě řada dalších dokladů, k nimž patří na př. nález grafitového tyglíku se zbytky
taveného železa ze Zarazíc,86 železná surovina (z doby Velké Moravy?) ve tvaru a veli­
kosti cihly, kterou nalezl ing. Lorenz při výkopu nového řečiště M oravy mezi Starým
Městem a Kostelany,87 podobný kus o rozměrech asi 50 X 20 cm, nalezený r. 1952
v Ostrožském Předměstí v hloubce 3 m ,88 a j.

KOVÁŘSTVÍ

Surové železo šlo k dalšímu zpracování do dílen místních kovářů, jejichž dovednost
lze ovšem posuzovat jen podle hotových předmětů, neboť jejich výrobní nástroje se
v hrobech „N a valách“ nevyskytly. Střední Pomoraví náleží k vysoce vyspělé kovářské
oblasti oderskomoravské,89 kde se technika zpracovávání železa a kovářské nástroje od
doby laténské podstatně nezměnily.90 Proto není třeba pochybovat, že velká většina
železných předm ětů z hrobů „N a valách“ pochází z domácích, již plně specialisovaných
dílen. Jen malé procento těchto výrobků tvoří importované zboží, zejména západní
provenience, o němž bude řeč jinde.
Technickou obratnost kovářů ve staroměstské osadě ukazují nejen rozmanité
tvary nožů, srpů, přezek, nákončí a jiných drobných předmětů, ale především sekyry
s nápadně dlouhými ostny, které jsou příznačné právě pro střední Pomoraví, ostruhy
rozmanitých tvarů, jejichž záchytné destičky bývají často zdobené, zcela svérázné tvary
železných křesadel (ocílek) a dokonale provedená okutí vědérek. Jedno z nich — zdo­
bené srdcovitým meandrem a rostlinnými motivy, vykovanými z železného prutu — je
dílem přímo uměleckým. Neodvažuji se ovšem rozhodnouti, zda už tehdy existovaly od­
děleně kovářské dílny, zaměřené na výrobu nástrojů hospodářských, a samostatné dílny
zbrojířské, připomínané na př. Kosmou91 a uváděné v listinách X I. a X II. století.92 Stejně
tak je nesnadné říci, zda odlišné tvary téhož druhu zboží pocházejí z rozličných místních

• ' Kruh, Hornictví, V. V. M. II-5 (1947), 218.

83 Kruh, Výzkum Slovácká, č a s. M or. Mus. X X X V I-1 (1951), s mapou.
84 Uloženo ve Slováckém museu v U h. H radišti.
88 Hrubý, Osídlení, S. V. 12 (1941), 61, 63.
88 Ibid. str. 63.
87 Uloženo ve Slováckém museu v U h. H radišti.
88 Podle nálezové zprávy J . Kočiše; v m ajetku J . Strakáče v U h. O strohu II.
88 Eisner, Kovářství, Slav. Ant. I (1948), 367— 396.
80 Filip, Hospodářský stav, O . P. X I I I (1946), 22—26.
81 Kosmova kronika česká (1947), 22.
88 Niederle, Život III-2* (1925), 524— 525.

307
dílen či z dílny jediné, která si libovala v rozmanitých obměnách základního tvaru.
Přitom je ovšem nutné mít na zřeteli také možnost, že tvarové rozdíly souvisí s vý­
vojem jednotlivých typů, který v době Velké M oravy spěl rychle kupředu; podle nálezů
z polohy „N a valách“ byli kováři staroměstské osady jistě jednou z hybných sil tohoto
pokroku.

ŠPERKAŘSTVÍ

Dosavadní názory o existenci samostatného slovanského šperkařství u nás a o jeho

úrovni se tak různí,93 že jest o jeho skutečném stavu málo jistoty. Příčina toho tkví v tom,
že archeologické objevy dosud neumožnily jeho jednoznačnou klasifikaci. Podstatný
krok vpřed učinil po L,JNiederlovi teprve J . Eisner,94 který při sledování vývoje hradišt­
ních šperků odlišil importované šperky byzantské a jiné od náušnic podunajského pů­
vodu. J e nepochybné, že Slované sami zhotovovali zejména náušnice a prsteny z laci­
nějších kovů, především z bronzu, a při tom vytvářeli nové tvary a napodobovali vzory
cizí ve vlastních šperkařských dílnách.95 Ale pohřebiště „N a valách“ nemůže poskyt-
nouti přím é svědectví o jejich provozu, který by mohly prokázati pouze objevy na
sídlišti. Přesto však nasvědčuje řada pozorování existenci takových dílen ve staroměstské
osadě.
Především bylo na pohřebišti „N a valách“ tak mimořádné množství šperků, pří­
značných tvarem zejména pro střední Pomoraví, že to přímo vnucuje předpoklad, že
jim i moravské ženy a dívky zásobovali ve značné míře domácí řemeslníci.96 Lze ovšem
nam ítnout, že závěry, opírající se jen o kvantitu nálezů, bývají problematické, neboť
šperky jihovýchodního původu se mohly dostat n a území Velké M oravy v tak velkém
množství i obchodem, v té době jistě značně čilým. Proti tomu třeba však konstatovat,
že náušnice, kterým J . Eisner připisuje podunajský původ, tvarově skutečně vyrůstají
z dávných výtvarných tradic přidunajských zemí, s nimiž byla pevně spjata pozdější
říše velkomoravská. Poněvadž jsou tyto šperky provedené většinou jen z bronzového
drátu, a tím se zásadně liší od typů, běžných v dílnách černomořských, lze je zařaditi
s dostatečnou jistotou mezi výrobky domácí. Mimo to se zdá, že v Pomoraví vznikly —
přes některé znaky, shodné s prací černomořskou — i četné páry náušnic s granulova­
nými spodními hrozníčky: jd e hlavně o kusy hrubšího provedení ze stříbra a rozličných
slitin a o náušnice s dolním obloukem, ukončeným uzlíčky ze spirálovitě ovinutého
drátku, které jsou příznačné pro podunajské šperkařství. K domácím výrobkům se ovšem
řadí též kusy, napodobující granulaci odléváním v kadlubech.

,s Niederle, Život 1-2 (1913), 680. Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 184. Červinka, Slované na
M oravě (1928), 224— 228, a v. j.
Eisner, H radištní šperk, Č. N . M . C X V I (1947), zvi. ot. str. 1—21.
95 Niederle, 1. c., str. 679— 682.
99 S touto hypothesou se shoduje názor R . Jakimowicze, který označuje šperky byzantskoorientálního cha­
rakteru z I. skupiny pokladů sekaného stříbra za místní výrobky těch oblastí, kde jsou nálezy nejhojněji zastoupeny,
a tak jim přisuzuje provenienci z území Polska a zemí severozápadního Slovanstva vůbec. Stejnými důvody opírá
domácí výrobu šperků byzantského rázu v Dalm ácii L. K aram an. Jakimowicz, O pochodzeniu, W. A. X II (1933),
114— 115. Karaman, G roblje (1936). Srv. i Korošec, Ptuj (1950), 97. Eisner, 1. c., str. 15, pozn. 61.

308
 Staroměstské nálezy otevřely ještě jiné nové perspektivy. Zdá se totiž, že otřásají
vžitou představou, která náušnice, zejména zlaté — zdobené granulací a filigránem —
pokládá za zboží importované, a to převážně ze zjemnělého byzantského prostředí.97
Proti ní mluví na pohřebišti „N a valách“ :
1. kousky zlaté suroviny: v hrobě čís. 34/AZ byl valounek zlata ve velikosti fazole,
v hrobě čís. 189/51 kousek zlata ve formě malého čtyřbokého hranolku (tab. 84/31)
a v hrobě čís. 190/51 zlomek jiného podobného (tab. 84/26).
2. zlomky a odpadky zlatého plechu: v hrobě čís. 34/AZ byl zlomek zprohýbaného
zlatého plechu, v hrobě čís. 277/51 ústřižek dírkovaného plechu98 {tab. 84/11 ), v hrobě
čís. 272/51 zlomek {tab. 84/23 ) a v hrobě čís. 23/48 svitek masivního proužku zlata
{tab. 84/16).
3. zbytky taveného zlata: v hrobě čís. 125/51 byla kapka zlata {tab. 84/25), iiná pak
v hrobě čís. 145/51."
Tyto nálezy ukazují, že lidé, pohřbení „N a valách“, vlastnili nejen hotové zlaté šper­
ky, ale i zlatou surovinu, která se zřejmě na místě zpracovávala. V okolí pohřebiště tedy
musila být dílna na zlaté předměty. A právě z ní může pocházet aspoň část oněch zlatých
knoflíků, prstenů a náušnic byzantského charakteru, které zde provázely nebožtíky.
K této hypothese mne vede dále skutečnost, že byzantské šperky ve vlastním slova
smyslu a nálezy staroměstské spojuje jen výrobní technika — hrubá granulace a filigrán
— která byla v té době již běžná v mnoha evropských oblastech.100 Tvarové analogie
pro staroměstské zlaté šperky se mi zatím nepodařilo vůbec zjistit mezi pravými byzant­
skými nálezy, které vytvořil vkus mnohem zjemnělejší.101 Snad tedy není ukvapené
předpokládat, že mnohé skvosty z pohřebiště „N a valách“, označované dosud za
importované zboží byzantské, vznikly v místních dílnách. Jejich existenci by mohl ovšem
plně prokázat jen sídlištní výzkum.
K výrobkům domácích šperkařů by se mohly přiřadit patrně také lunicovité lité
závěsky náhrdelníků, prsteny a knoflíky, mezi nimiž vynikají velké gombíky s vtlačo-
vanou výzdobou, a j.
Na domácí klenotnické dílny u Slovanů, sídlících na našem území, soudili již
J . Schránil,102 L. Niederle103 a v poslední době J . Poulík104 a J . Eisner,105 i když ještě

n Niederle, Byzantské šperky (1930). Tý£, Byzantské šperky v č . M ., P. A. X X X V (1927), 338— 352. Adámek,
Byzantské nálezy, Příroda X X X V (1942), 24— 27. Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 42, 44 a j.
48 Ústřižek zlatého plechu byl nalezen i v hrobě čís. 12 ve Starém M ěstě v poloze „Špitálky“ . Uloženo v Mor.
museu v Brně.
•• K apka z hrobu čís. 145/51 se ztratila. Srv. Protokol u A. Ú . ČSAV v Brně.
100 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 92— 110. Niederle, Život I I I (1921), 250—260.
101 Srv. XY, Baltimore M useum (1947). XY, H andbook (1946). Domněnku o m ístním původu staroměstských
šperků potvrdil P. N. Treťjakov, který z autopsie takové šperky mezi byzantskými vůbec nezná a při své studijní
návštěvě ve sbírkách oddělení Mor. musea v Brně r. 1951 srovnával naleziště staroměstské s Kyjevem jak o dvě stře­
diska samorostlé slovanské tvořivosti. Stejný názor vyslovil i n a nalezišti ve Starém Městě. K t. srv. i veřejnou diskusi
n a fil. fak. M. U . v Brně dne 14. 11. 1951. O ní podává referát PavelHk, Zprávy S. S. Ú . 8— 9 (1952), 5. Rovněž
M arvin Chauncey Ross přiznává m noha staroměstským šperkům patrně domácí provenienci.
“ * Schránil, Několik příspěvků, O. P. IV (1925), 184.
108 Niederle, 1. c.
104 Poulík, 1. c., str. 56.
104 Eisner, 1. c., str. 15— 16.

309
 pro to neměli oporu v dokladech, jaké poskytlo pohřebiště staroměstské. Podle J . Eisnera
začíná výroba prostých šperků u západních Slovanů v V III. století, v IX . století se roz­
víjí na M oravě už šperky, imitujícími jednodušší byzantské importy, ale teprve v X.
věku106 — stejně jak se domníval též L. Niederle107 — lze hovořit o skutečném umělec­
kém řemesle s pokročilou technikou, která napodobí náušnice pozdějšího t. zv. typu
kyjevského, náušnice s volně navlečenými závěsky a ozdobné gombíky. Avšak pohře­
biště ve Starém Městě posunuje na Moravě výrobu pracných šperků t. zv. byzantského
charakteru již do třetí čtvrtiny IX . století, do té doby, kdy se začínají objevovat v h ro-’
bech „N a valách“ ve velkém množství.
Z rozboru šperků ze staroměstských hrobů vyplynuly dvě výrazné skupiny. Prvá
se hlásí k výrobním tradicím podunajským, druhá k výrobním technikám byzantsko-
orientálním. Poněvadž není pravděpodobné, že tato druhá skupina mohla vzniknout
vlastním vývojem domácího šperkařství bez zásahu cizích dílen, musí se vzít v úvahu,
zda u nás nevznikla v době nejužších styků s Byzancí místní „škola“ klenotnictví černo-
mořského rázu,108 založená umělci, kteří vytvářeli šperky, původně jen do Podunají
importované. Tito mistři mohli přinést techniku a sloh umělecko-řemeslné produkce své
domoviny na půdu Velké Moravy, kde se tento základ snad dále rozvíjel již vlastní
cestou. Stojí za zmínku, že přítomnost cizinců na území Velké M oravy zaznamenává i
moravskopanonská legenda, v níž se účastníci Metodějova pohřbu dělí na „cizince a
tuzemce“ .109
V inventáři hrobů z prvé poloviny X. století lze však pozorovat značnou změnu
tvarů i technického provedení šperků. Náušnic byzantského rázu ubývá, kdežto čím
dál tím hojnější jsou filigránní stříbrné šperky orientálního charakteru s makovou granu*
lací, známé i z pokladů sekaného stříbra. Současně s nim i se vyskytují ve větším počtu
také jednoduché náušnice bronzové, které navazují na staré, a předtím dočasně opomí­
jené typy Šperků podunajských. V rozmanitosti těchto bronzových náušnic se jeví vyspě­
lost a tvůrčí nadání domácích řemeslníků, kteří hledají nové formy výtvarného projevu a
přitom napodobují také zanikající náušnice s granulovanými hrozníčky jinou technikou.
Tento částečný návrat ke starším tradicím nepochybně souvisí se změnou hospodář­
ských poměrů, k níž zde jistě došlo po zániku říše velkomoravské, který vyvolal jisté
zchudnutí domácího obyvatelstva, přerušení nebo aspoň omezení styků s evropským
jihovýchodem, a odsunul M oravu na čas na okraj kulturního dění, kam dochází už jen
křehké, levnější Šperky orientálního rázu.
Avšak dílny, oživující v bronzu podunajské formy, zřejmě dlouho nepracují. Roz­
m anité náušnice z prvé poloviny X . století nahrazují u nás již v jeho druhé polovině
jen prosté esovité záušnice, jejichž obliba vrcholí ve století X I. {obr. 41).
Spolu se šperkařstvím je třeba obrátit pozornost také k umělecké výzdobě železných
předm ětů tausií. Mezi dosavadními nálezy ze slovanských hrobů na našem území byly
tausované kusy naprosto ojedinělé.110 Právě to snad vedlo L. Niederla k názoru, že Slo-
109 Ibid. Týž, D. Nová Ves (1952), 321, klade počátky moravského klenotnictví do let okolo r. 800.
Niederle, Život 1-2 (1913), 680, III-2 (1925), 668 a j.
108 Bobm, Feudalismus, Český lid V I-7-8 (1951), 173.
108 Panonskomoravská legenda, ed. Stanislav (1934), 87.
110 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 121. Schránil, 1. c., str. 189.

310
 vané u nás tuto výzdobnou techniku neovládali.111 Její znalost však připouští u Slovanů
balkánských, kde se udržela dodnes.112 Poněvadž tausie byla v IX . století v Evropě také
již značně rozšířená,113 nelze předem vyloučiti, že byla známá i v dílně uměleckých
řemeslníků, předpokládané na území dnešního Starého Města. Při tom by se ovšem
nedaly spatřovat ve všech tausovaných předmětech z hrobů „N a valách“ domácí vý­
robky (zejména ne v mečích a honosně zdobených ostruhách). Ale naopak zas není ne­
možné, že by jednoduchá tausie — na př. na rukojeti nože z hrobu čís. 34/50, na ostru­
hách z hrobu čís. 185/49 a j. — byla provedena místními pokročilými výrobci.
Konečně zůstává nedořešená také otázka původu skleněných korálků s kovovým
jádrem a skleněných knoflíků s železnými oušky. Obě tyto ozdoby, vytvořené ze skla
nalévaného na kovovou vložku, ukazují na dílny, které se přidržovaly techniky, jež
v soudobých známých sklářských střediscích nebyla běžná. Poněvadž jsou příznačné
pro slovanské hroby říše velkomoravské, dá se uvažovat, zda nepatří k nejstarším výrob­
kům domácích sklářů. O jejich činnosti v poslední třetině IX . a na počátku X. století
nejsou ovšem v m ateriálu z pohřebiště „N a valách“ přímé důkazy. Také L. Niederle
dospěl k názoru, že u Slovanů nelze doložit výrobu skla před X. stoletím.114 Ale snad by
se o ní přece dalo uvažovat již dříve při výrobní vyspělosti, kterou nálezy ze Starého
Města ukazují v nejrůznějších odvětvích. A to tím spíše, že čistě bílé písky středního
Pomoraví, dávající vhodnou surovinu pozdějším, dnes již opustlým sklárnám v Buchlo­
vicích, ve Starých H utích a v Napajedlích,115 mohly být i v době velkomoravské jedním
z předpokladů pro pokus o domácí sklářství.
Některé z uvedených domněnek snad sídlištní výzkum potvrdí, kdežto jiné se možná
a n i potom nestanou jistotou. I tehdy by však rozbor m ateriálu z pohřebiště „N a valách“
jistě byl s to prokázat existenci nadprům ěrně vyspělého ústředí drobné umělecko-
řemeslné výroby na Moravě v IX .—X. věku, jehož zboží nezadalo starší produkci cizo­
zemské.

PROVENIENCE NÁLEZŮ

H m otná kultura velkomoravské říše, jejíž nejširší obraz poskytují zatím nálezy ze
staroměstského pohřebiště, zřejmě nezůstala pozadu za kulturním průměrem Evropy
neslovanské. Poněvadž slovanský lid již od poloviny prvého tisíciletí n. 1. aktivně zasahuje
do evropského dějinného vývoje a nevyvíjí se na území Velké M oravy isolovaně, nýbrž
v mnohostranně podmíněné spojitosti se zeměmi sousedními, je zcela samozřejmé, že
četné předměty ze slovanského inventáře mají analogie v rozličných oblastech konti­
nentu. Bylo by však nesprávné mechanicky označovat jejich původ za neslovanský,
neboť tehdy bylo již množství nejrůznějších nástrojů, zbraní a ozdob společným kultur­
ním vlastnictvím celé Evropy. Při m ateriálu tak různorodém, jaký byl získán z po-

Niederle, Život I I I - l (1921), 297.

lla Ibid.
113 Ibid., str. 295—298.
114 Ibid., str. 273.
116 Hubáček, Geologické poměry, Vlas. sbor. U . H . I I I (1949), 44.

311
hřebiště „N a valach“ , nelze u každého druhu předm ětů zvlášť sledovat, jaký podíl má
na jejich vzniku a formě složka slovanská, a co je přínosem cizím.116 Z a slovanské
označuji v této práci všechny předměty z doby velkomoravské, které byly vyrobeny
rukou slovanského lidu nebo ve slovanském prostředí: počítám k nim tedy také výrobky,
které vznikly v místních dílnách, vedených případně cizinci. Odlišuji však od nich ony
předměty, které se dostaly do středního Pomoraví obchodem jako zahraniční zboží
importované.
S tohoto hlediska jsou domácího původu všechny předměty dřevěné (vědra a
okovy, plosky, talíře, dřevěné části nástrojů a zbraní, rakve a pod.), všechny předměty
z hlíny (hradištní keramika, přesleny, korály, keramika t. zv. byzantského charakteru,
tegule a dlaždice z hřbitovního kostela), z kamene (žernovy, brousky, křesadla, korály),
z kůže (opasky a řemínky, pochvy nožů, obuv, jiné kožené součástky oděvu a pod.),
z kosti (střenky nožů, hřebeny, frčák a brusle), látky (ze lnu a vlny), většina před­
mětů železných (sekyry, nože, nůžky, srpy, oštěpy, kopí, šípy, ostruhy, udice, ocílky,
břitvy, jehly, jehlice, šídla, přezky, průvlečky, nákončí, rolničky, kování okovů a rakví,
skoby, hřebíky a jiné drobné předměty), většina šperků a drobných předm ětů z bronzu
(náušnice, prsteny, závěsky, knoflíky, pinsety a j.), z olova (korálky, křížky a lunicovité
závěsky), mnohé šperky ze stříbra a ze zlata, třebaže jsou byzantského charakteru (gom-
bíky, náušnice s hrozníčky a s bubínky hrubě granulovanými), a snad i některé předměty
ze skla (knoflíky s železnými oušky a korálky s kovovým jádrem ). Při uvedeném kriteriu
by snad také pozbyl platnosti názor, že je archeologie na rozpacích, „které pam átky m á
přiděliti českým Slovanům ve století V II.—IX .“117 A stejně by tím padla dřívější klasi­
fikace nálezů ze staroměstského hřbitova, který prý „vykazuje šperk vesměs původu orien­
tálního, byzantského, zbraň západně germánskou a (jen!) keramiku domácí výroby“ .118
Kromě výrobků domácích se vyskytly v hrobech „N a valách“ ovšem i nálezy
zřejmě cizí provenience, které však přesto patří k celku velkomoravské hmotné kultury,
neboť byly jako vhodné nebo oblíbené předměty slovanským lidem užívány či nošeny.
Většina jich se k nám dostala asi obchodem (ač nelze vyloučiti, zejména u zbraní, že
byly součástí válečné kořisti), který byl v době Velké Moravy a ještě po jejím zániku
ve slovanských zemích značně čilý. Svědčí o tom nejen prameny archeologické, ale
i písemné.119 Ve staroměstských nálezech, zejména ve špercích, jeví se jasně, že říše
velkomoravská měla nejživější obchodní styky se značně produktivní oblastí byzantsko-
orientálních dílen,120 které k nám dodávaly kromě drahých látek, zejména hedvábí,
zlaté a stříbrné náušnice s hrozníčky a s bubínky, skleněné i kovové korály a také prsteny,
zdobené hrubým i jemnějším granulováním. Kusům s hrubší granulací a méně jemného
provedení by se mohl snad přičítat původ místní, ale vcelku je zatím nesnadné rozlišovat
mezi šperky byzantského stylu podle jejich provenience. Ke šperkům orientálního pů­
vodu se řadí náušnice s košíčky, se sloupečky, náušnice lunicovité, stříbrné knoflíky a

118 Niederle, Rukověť (1931), 268—271.

117 Neústupný, Slovanská kultura, Č. N. M . C X III (1939), 9.
118 Červinka, V elehrad, V ěda a život 11— 12 (1941), 499. Týž, H radiště a V elehrady (1948), 14.
118 Niederle, Život III-2 (1925), 359—406.
180 Niederle, Byzantské šperky (1930). Týž, Rukověť (1931), 120— 142. Eisner, H radištní šperk, č . N. M. C X V I
(1947), zvi. ot. str. 5—6. Schránil, Několik příspěvků, O . P. IV (1925), 160— 193, a v. j.

312
stříbrné korály, zdobené puklicemi a filigránem, splétaný stříbrný nákrčník, bohatě
zdobený lunicovitý závěs z hrobu čís. 196/51 a řada jiných ozdobných předmětů, vy­
ráběných zejména ze stříbra.
Značně méně je v hrobech „N a valách“ nálezů, jejichž původ ukazuje do jiho­
východního Podunají — do oblasti hrobů s keszthelyskými památkami. Toto zjištění
ovšem odporuje starším názorům, že „A vaři materiálně i kulturně poskytli starým
Slovanům neobyčejně mnoho“ .121 K této skupině pozdně keszthelyských pam átek je
snad možné přiřaditi některé bronzové náušnice podunajského původu s analogiemi
v hrobech avarských, bronzové rolničky a zvonečky, bronzové trojdílné nášivky čelenek,
zlacené závěsky jehlancovitého tvaru, železné pásové kování z hrobu čís. 56/48 a dvě
bronzová pásová kování z hrobu čís. 295/AZ. Určitě sem pak patří bronzová vrtulovitá
závlačka se dvěma pásovými kováními čtvercového tvaru z hrobu čís. 291/AZ, podobné
bronzové kování se štítkovitým nákončím z hrobu čís. 50/50 a bronzová přezka s litým
nákončím, zdobeným prolamovaným ornamentem, z hrobu čís. 307/AZ.
K produktům západních dílen náleží ze staroměstských nálezů především meč
pozdního typu H z hrobu čís. 277/49 a meč typu X z hrobu čís. 190/50, provázený dvěma
měděnými nákončími s vegetabilní a zoomorfní ornamentací. Patrně z dílen karolinských
pocházejí též ostruhy z hrobu čís. 266/49 se soupravou přezek, průvleček a nákončí,
zdobených zlatým plátováním a stříbrnou tausií tak, že jejich železný podklad vůbec
zaniká, jak je příznačné pxávě pro západoevropské umění.122 K témuž výrobnímu okruhu
patří i jezdecká souprava z hrobu čís. 224/51, zdobená tausovaným šachovnicovým
vzorem, bronzové přezky s průvlečkami a nákončími z hrobu čís. 21/AZ, zlacená prů-
vlečka, zdobená klínovým řezem, z hrobu čís. 114/51, a snad ještě bronzová záponka
s válečkovitým nákončím opasku z hrobu čís. 156/49. Určité znaky západního stylu,
kombinované však s prvky byzantskými a orientálními, nese honosné stříbrné nákončí,
zdobené polodrahokam y (?) a provázené bronzovou přezkou, z hrobu čís. 96/AZ. Stejná
heterogennost stylu jest zřejmá i na řadě dalších nálezů (nůž se zdobenou koženou
pochvou baltské konstrukce a k něm u patřící zdobená přezka s průvlečkou a nákončím
z hrobu čís. 23/48, terčovité spony z hrobů čís. 58/48, 259/49 a 244/51), které by mohly
pocházet jak z východoalpské oblasti ketlašské, tak z dílen porýnských.
Meče starší fáze typu H s tausovanou rukojetí a příčkou z hrobů čís. 223/51, 119/AZ
a 116/51 jsou podle mého mínění normanské, přestože J . Eisner při posuzování starších
nálezů z našeho území, označovaných dříve za vikinské, odmítá možnost normanských
importů k nám .123 K opačnému názoru mne vede skutečnost, že se staroměstské meče
typologicky naprosto shodují s meči severskými a že jsou zdobené týmiž tausovanými
vzory, jaké jsou obvyklé na vikinských zbraních. Domněnku o normanském původu
těchto kusů lze snad podepři ti i připomínkou obchodních dekretů K arla Velikého z r.
805 a 811, které zakazují vyvážeti zbraně, jmenovitě meče, z franských dílen ke Slova­
nům .124 N edá se sice říci, nakolik a jak dlouho se tato nařízení dodržovala, ale zároveň

121 Skutil, Avarské nálezy (1937), 20. Srv. i Červinka, Slované n a M oravě (1928), 208, 213, 217, a v. j.
122 Filip, Umělecké řemeslo (1941), 120.
122 Eisner, K ultura normanská, Cest. umění (1949), zvi. ot. str. 3.
121 Friedrich, CD I, 1.

31S
se také nedá vyvrátit, že mohla být respektována aspoň během prvé poloviny IX . století,
kam uvedené nálezy patří. Při tom ovšem zůstává nevyjasněná otázka, zda se tyto meče
dostaly na M oravu obchodem nebo s válečnou kořistí z bojů s Franky, u nichž byly
normanské zbraně v oblibě. Jisté jest pouze, že tyto meče neprovázejí na pohřebišti
„N a valách“ Vikingy (jak se často v podobných případech usuzovalo),125 nýbrž velmože
moravské.
Normanského původu jest patrně také souprava tří zlacených přezek s průvlečkami
a nákončími, zdobená zvířecím ornamentem, která provázela meč z hrobu čís. 223/51.
Ze severní Evropy, avšak patrně od polabských Slovanů,126 dostaly se do Starého Města
jantarové korálky z hrobů čís. 66/49 a 98/AZ a nůž z hrobu čís. 176/50. Je zasunutý
v kožené pochvě, opatřené bronzovým sanicovitým kováním baltské konstrukce, podle
níž se napodobily v domácích dílnách pochvy, kované železem.

OBCHOD

T ak jako dokládají rozsah tuzemského trhu četné analogie staroměstských nálezů

na jiných pomoravských nalezištích, tak zase importy v hrobech „N a valách“ ukazují
na směry obchodních styků s cizinou, které spojovaly střední Pomoraví s významnými
kulturními oblastmi té doby. Již sama poloha staroměstské osady na křižovatce dávných
obchodních stezek ji předurčovala za důležitou stanici dálkového obchodu.
Výzkumem pohřebiště nelze ověřit, za které domácí zboží se cizí výrobky získá­
valy.127 Ale při rozvoji místní výroby železných předm ětů, a snad i šperků, se nabízí
domněnka, že předmětem obchodu nebyly jen zemědělské plodiny, dobytek a otroci —•
obvyklé směnné hodnoty slovanského exportu,128 nýbrž i leckteré produkty místních
specialisovaných dílen. Podle množství a rozmanitosti cenných nálezů se staroměstská
osada jeví v IX .—X. století jako kulturně značně vyspělé středisko pilné práce a čilého
obchodu. Není bez zajímavosti, že na jejím místě vyrostl bez přerušení vývojové sou­
vislosti129 Veligrad, uváděný v písemných pramenech od r. 1131130 a jmenovaný v Jisti­
nách od r. 1220131 až do r. 1261 trhovou vsí (villa forensis).

185 Z otz> Prager Burg, B. u. M. 11— 12 (1942), 302— 304. Preidel, Das Begräbnis, M . A. G. W. L X V III (1938),
88— 89. Borkovský, Das Wikingergrab, Altböhm en I (1941), 171— 182, a v. j.
188 Niederle, Život III-2 (1925), 390.
18’ Jakousi představu na př. o ceně výzbroje bojovníka mohl by snad poskytnouti p er analogiam franský ceník
z doby karolinské: výzbroj pěšáka stála 8, výzbroj jezdce 15, ale výzbroj bohatého velmože 45 krav, t. j. celé stádo.
K ůň byl za 12 krav, meč za 7, kopí a štít za 2 krávy a pod. Skazkin, K niga I (1951), 171 a d.
188 Niederle, 1. c., str. 385 a d.
188 J a k ukazují počátky sídlištního výzkumu u polohy „N a valách“ .
180 Friedrich, Codex I, 115.
181 Friedrich, Codex I I , 115.

314
 VOJENSTVÍ

Písemné prameny přinášejí četná svědectví o slovanském obchodování s otroky,132

jim iž byli především váleční zajatci,133 prodávaní pak do zahraničí, zejména do By­
zance (snad právě za ony drahocenné látky a šperky byzantskoorientálního charakteru).
Zajatec = otrok neměl tedy pro Slovany cenu jako pracovní síla, ale především jako
předmět výnosného obchodu.134 Staří M oravané pak měli při svých častých půtkách
se sousedy135 dost příležitosti získat si tento vydatný zdroj příjmů, který bezpochyby
přispěl v IX . století velkým dílem k hromadění bohatství ve velkomoravských osadách.
Je to herojská doba staré M oravy: „je to doba železného meče, ale také železného pluhu
a sekyry“ , jak charakterisoval B. Engels dobu nejvyššího stupně barbarství,136je to doba,
kdy naše země již stojí na prahu civilisace.137
Branná hotovost ze staroměstské osady byla pravděpodobně ve skutečnosti počet­
nější, než jak nasvědčují nálezy zbraní z pohřebiště. Již při vzniku knížecího zřízení
bývalo u Slovanů138 branné mužstvo dvojího druhu: jednak stálé, vycvičené knížecí
družiny, jednak vojsko ad hoc sebrané. A není důvodu k pochybám, že se tato organi-
sace ještě zdokonalila v době Velké M oravy, kdy je státní moc do jisté míry konsolidovaná.
Proto lze snad vyslovit domněnku, že 32 plně vyzbrojených mužů, pohřbených „N a va-
lách“, náleželo k takové knížecí družině. Nálezy zbraní z těchto 32 hrobů vedou ještě
k dalším podrobnostem o vojenství IX . a X . věku: podle množství nalezených ostruh
měla v oněch družinách převahu jízda — neskládaly-li se vůbec jen z bojovníků-jezdců.
Též rozdíl v umístění meče v hrobě snad odlišuje jezdce od bojovníků pěších.139
Zbraně (z nichž některé mohly sloužit také jako nástroje) dělí se snad nejlépe
podle způsobu používání na zbraně k boji zblízka (meče, sekyry, nože, kopí) a k boji
na dálku, t. zv. donosné (oštěp a luk). Poněvadž meč byl v oné době nejčestnější zbraní j
jsou slovanští nebožtíci, kteří jsou jím vybaveni, pokládáni za velmože.140 Za tohoto
předpokladu by byla pozoruhodná s hlediska politicko-vojenského dislokace mečů na
území Velké M oravy •— pokud lze ovšem ztotožňovat místo trvalého pobytu a působení
těchto velmožů s místem jejich hrobů. Kdyby nález pěti hrobů s meči „N a valách“
označoval staroměstskou osadu v době necelého století za sídlo pěti velmožů, bylo by to
zároveň svědectvím, že střední Pomoraví bylo součástí staré sídelní oblasti slovanské nad
Dunajem a krystalisačního jád ra pozdější říše velkomoravské.141

188 Srv. jejich výčet u Mederla, Život III-2 (1925), 401 a d.

188 Die Jahrbücher von F ulda und X anten, ed. R ehdanz (1852), 59—60.
1,4 Dekan, Ríša velkomoravská (1951), 16.
188 Palacký, Dějiny I (1939), 80— 104. Hosák, Nové dějiny (1947), 20— 25, a v. j.
184 Engels, Původ rodiny (1949), 146.
187 Srv. pokus o periodisaci Váni, Liberecký kraj (1951), příloha.
188 Niederle, 1. c., str. 476.
188 Srv. str. 85. »
140 Červinka, Slované n a M oravě (1928), 211. Filip, Pravěké Československo (1948), 344. Eisner, Slovensko
v pravěku (1932), 252, a v. j.
141 Hrubý, Meče, č a s. Mor. Mus. X X X V (1950), 308— 318.

315
 STAVEBNICTVÍ

Na pohřebišti se odrážejí do jisté míry také stavitelské znalosti M oravanů IX . a X.

století. Dokonalé zvládnutí rozličných stavebních prací je totiž patrné ve zmenšeném mě­
řítku v hrobkách, v nichž se budovaly volně stojící dřevěné komory, často i patrové, při
jejichž konstrukci se nepoužívalo železných hřebíků nebo jiného druhu kování. Vazba
dřev se ovšem nedala v uchovalých zbytcích těchto komor rozpoznati. S jistotou bylo
zjištěno pouze používání dřevěných závlaček, které v podstatě držely celou dřevěnou
konstrukci. Nejcennějším dokladem velkomoravského stavebnictví je pak objev kamen­
ných základů hřbitovního kostela. Třebaže v něm nelze spatřovat jen dílo domácího
lidu vzhledem k tomu, že kamenná stavba tehdy ještě nebyla Slovanům běžná, přece
se na něm podílela jistě v největší míře práce M oravanů.

OSOBNÍ HYGIENA

Z některých nálezů z polohy „N a valách“ se dá usuzovat na stupeň osobní hygieny

u lidu středního Pomoraví v IX .—X. věku. Jsou to především kostěné hřebeny, které se
vyskytly jak u dívčí, tak u mužské kostry, bronzové pinsety, jež jsou toaletním nástrojem
již značně kultivovaného prostředí, a pak četné železné břitvy. Objevují se na staro­
městském pohřebišti v hrobech mužů už od poloviny IX . století, ač „podholování“ M ora­
vanů dokládají písemné pram eny teprve v letech kolem r. 900142. Třebaže není nálezů
tohoto druhu mnoho, přece oslabují značně věrohodnost zpráv143 o zanedbávání čistoty
a úpravy zevnějšku u Slovanů. Současně ukazují, že si zámožnější vrstvy obyvatelstva
staroměstské osady osvojily náročnější péči o vzhled, než na jakou byla jistě zvyklá
většina pracujícího lidu.

EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ STRUKTURA

OBYVATELSTVA

Před pokusem zodpovědět otázku, čím výzkum pohřebiště „N a valách“ přispěl

k poznání ekonomických a společenských poměrů Velké Moravy,144 je třeba zdůraznit,
že tuto problematiku nelze řešit jen s pomocí archeologických pram enů,145 tím méně jen
podle m ateriálu z pohřebiště, bez přihlédnutí k výsledkům příslušného výzkumu sídlišt­
ního. Proto jsou závěry, vyplývající jak z nejrozmanitějších pozorování při terénním
výzkumu staroměstského hřbitova, tak z rozboru archeologického m ateriálu odtamtud,
jen náznakem odpovědí konečných — náznakem, jejž počínající výzkum staroslovan­
ského sídliště rozvine, nebo vůbec pozmění.
142 Friedrich, Codex I (1942), 32, srv. i Filip, K ulturní kapitoly (1940), 65.
148 Niederle, Život I (1911), 127 a d.
144 K t. srv. Bokm, Feudalismus, český lid V I (1951), 162— 180. Graus, O vzniku feudalismu, český lid V I
(1951), 282—285.
148 Graus, 1. c., str. 285.

316
 a) Jak ukázala stať o dislokaci staroměstských hrobů,146 vytvářejí nejstarší kostrové
hroby (I. fáze) na pohřebišti skupiny o větším nebo menším počtu pohřbených. Středem
těchto skupin hrobů bývá větší hrobka, v níž byli nebožtíci ukládáni někdy vedle sebe,
někdy nad sebou. H ned na první pohled je nápadné bohaté vybavení takových pohřbů.
Tato skutečnost by naznačovala, že jejich aglomerace nevznikla jen náhodně. Leží zde
však příslušníci různých zámožných rodů, kteří si osobovali snad určitá význačnější
místa na pohřebišti? N ebojsou zde pochováni vždy členové rodu jediného, v němž ještě
trvalo vědomí rodové sounáležitosti, které se ve staroměstské osadě uchovalo asi do třetí
čtvrtiny IX . století, jak ukazují milodary z takových hrobů? Podle mínění J . Bóhma
odpočívají v hrobkách příslušníci patriarchální velkorodiny, pohřbení společně podob­
ně jako pod mohylami na žárovém pohřebišti u Přítluk na Jižní Moravě.
Rozhodnout se mezi těmito výklady je nesnadně při nedostatku analogií pro tento
způsob pohřbívání v našich zemích. Mají-li však staroměstské hroby jistou obdobu
v kolektivních hrobech východoslovanských, v nichž se shledává doklad doznívající
rodové organisace,147 lze snad dát i u nás přednost této možnosti.
b) Při rozboru archeologického m ateriálu z pohřebiště „N a valách“ jsem již měl
příležitost poukázat na některé tvary nádob, nástrojů, zbraní a šperků, jejichž formy jsou
příznačné namnoze jen pro toto naleziště a pro střední Pomoraví. Vedle soudkovité a
zpravidla prostě zdobené keramiky, kterou se zabýval již dříve J . Poulík,148 jsou to
především okovy oválných tvarů, které J . Eisner řadí k předm ětům z kovářské oblasti
oderskomoravské,149 sekyry s nápadně dlouhými ostny u násadního otvoru, tesla, známá
především ze sídlišť, ostruhy typu IA s široce rozevřenými rameny, nože s pochvami
t. zv. baltské konstrukce, ocílky složitých tvarů, železné rolničky, skleněné knoflíky a
velké gombíky, bubínkovité, košíčkovité a sloupečkovité náušnice z drahých kovů a
konečně i rakve, kované železnými pásy.
Svéráznost, která více méně odlišuje všechny tyto předm ěty od nálezů téhož druhu
z jiných pohřebišť, vede k otázce, zda jsou tyto specifické formy hmotné kultury staro­
městské osady projevem kmenového svérázu, či důsledkem typického způsobu práce
jednotlivých místních dílen? Podle mého mínění nelze ztotožňovat s teritoriem kmeno­
vých území, na němž se určitý druh nálezů vyskytuje v charakteristickém provedení,
a tím méně označovat takový m ateriál za osobitý kmenový projev. Vždyť v IX . století
byla výroba luxusních i užitkových předm ětů již tak specialisovaná a jednotlivá řemesla
již do té míry rozvinutá, že má produkce té či oné dílny svůj typický charakter, závislý
ovšem na celkové výtvarné tradici slovanské kultury. Jen v tomto smyslu se zde pak
uplatňuje — třebas málo výrazně — i svéráznost kmene, která se naopak mohla proje-
viti nápadněji právě ve starší době hradištní s převládající výrobou podomáckou. Shoda
mezi řadou předm ětů ze Starého Města a z jiných pomoravských lokalit jest tak očivid­
ná, jak jsem několikrát zdůraznil při rozboru materiálu, že se nedá přičíst ničemu jiném u
než sériové dílenské výrobě. Právě její nápadnost napom áhá stanovit okruh, který tyto

148 Srv. str. 49.

147 Tretjakov, na přednášce dne 10. X I. 1951 v Praze.
148 Poulík, Staroslovanská M orava (1948), 113.
148 Eisner, KoVářství, Slav. Ant. I (1948), 393.

V7
dílny zásobovaly.150 Otázku, ke které kmenové oblasti patřil, lze ovšem vyřešit ne tak
na základě m ateriálu jako spíš s přihlédnutím k těm projevům života kmene, jichž se
dotkla stať o keramice.151
c) Moravskopanonská legenda uvádí mezi účastníky Metodějova pohřbu „bohaté
a chudobné, svobodné i poddané“ .152 Odlišovali se i na místě posledního odpočinku?
Podle mého názoru tomu tak skutečně bylo — rozdíly ve vybavení hrobů a v jejich
úpravě zračí rozdíly sociální a majetkové, nikoliv však odlišnost náboženských představ.
Rozmanitost nálezových celků z jednotlivých hrobů přitom vytváří majetkovou stupnici
od zcela nemajetných až po pravé boháče.153 Ale je těžké rozhodnout, které milodary
vzíti za měřítko pro její jednotlivé stupně, jež se kromě toho mohou různit na různých
pohřebištích, neboť vyplývají z majetkového prům ěru v té které osadě. Proto má při­
pojený přehled majetkového rozvrstvení staroměstských hrobů jen platnost pokusu, a to
tím spíše, že starší porušení hrobové jám y v mnoha případech zničilo snad část inventáře
hrobu, takže jeho dochovaný stav neodpovídá původnímu. V úvahu pro tuto statistiku
přicházelo 1473 hrobů kostrových, neboť do celkově zaregistrovaného počtu 1479 bylo
zahrnuto 5 hrobů žárových a jeden mesolitický (?).
J e pozoruhodné, že více než polovina hrobů (53,4%) byla bez jakéhokoliv nálezu.
Více než čtvrtinu všech hrobů (28,4%) je možno označit za chudobné, neboť nebožtíci
v nich měli bucf jenom nůž (ve 144 hrobech), bud jediný pár bronzových nebo stříbrných
náušnic, knoflíčky, závěsek, hrnek a pod. (ve 267 hrobech). Mnohem méně (10,9%)
bylo pak hrobů, průměrně vybavených milodary, jež obsahovaly kromě nožů břitvy,
ocílky, rozličné knoflíky, rolničky, náhrdelníky, závěsky, více párů bronzových nebo
stříbrných náušnic, hrnky, vědra a pod. Ještě méně bylo těch hrobů (6,1% ), které lze
nazvati bohatými, neboť do nich byly vloženy, kromě některých z dříve uvedených milo­
darů, i sekyry, ostruhy, pár zlatých náušnic nebo více kusů zlacených a stříbrných šperků,
nádoby byzantského charakteru a j. Jen nepatrný byl konečně počet hrobů (1,6%)
velmi bohatých, kde byly k nebožtíkům přiloženy — kromě rozmanitých milodarů,
vyjmenovaných už v předcházejících skupinách — meče, dva a více párů zlatých
náušnic nebo více kusů jiných zlatých šperků, které jistě představovaly veliký majetek
v době, kdy bylo především naturální hospodářství ekonomickou základnou.
V těchto bohatých hrobech by sotva kdo hledal prosté zemědělce, rybáře nebo
drobné výrobce, ale bude zde spíš spatřovat členy rodin zámožných kupců, válečníků,
zbohatlých kořistí a směnou zajatců = otroků za drahocenné cizí zboží, a snad i držitele
větších pozemků, kteří vlastnili početná stáda koní a dobytka. Není také vyloučeno, že
se část tohoto bohatství mohla dostat na M oravu i jako dary, přinášené zahraničními
poselstvy, o nichž vyprávějí prameny písemné: byzantský císař M ichal posílá dary po

uo Rybakov zjišťuje, že okruh spotřebitelů venkovských hrnčířů v Kyjevské R usi byl omezen n a obyvatele
jedné vsi nebo skupiny vsí, majících společný hřbitov, jin ak řečeno: odbytiště vesnických řemeslníků sahalo do vzdále­
nosti asi 10— 15 km. N aproti tom u okruh zájm u městských řemeslníků z IX .— X I I I . století byl asi 10X větší do
délky, takže zabíral asi 100X větší území. Řemeslo (1948), 438 a n.
151 Viz str. 145.
158 Panonskomoravská legenda, ed. Stanislav (1934), 87.
158 Podobně usuzuje n a sociální rozdíly lidstva, pohřbeného n a novoveském pohřebišti, i J . Eisner, D. Nová
Ves (1952), 336.

318
soluňských misionářích na M oravu knížeti Rastislavovi,154 Svatopluk je poctěn králov­
skými dary, když se po propuštění od Karlom ana vrací do své říše,155 a pod. Ať je tomu
jakkoliv — skutečnost, že na staroměstském pohřebišti bylo 787 hrobů bez sebemenšího
milodaru vedle 67 hrobů, v nichž provázely nebožtíky cenné součástky výzbroje a více
než 100 kusů zlatých šperků o celkové váze 314,56 gr, dostatečně nasvědčuje příkrým
majetkovým rozdílům v době Velké Moravy.
d) Další otázkou je problém, zda materiál z pohřebiště může dosvědčiti kromě roz­
dílů majetkových též rozdíly třídní mezi „svobodnými a nesvobodnými“ , o nichž hovoří
zmíněná legenda. Větší nebo menší počet milodarů o tom nemůže nic říci, neboť podle
slovanského práva mohl míti i otrok vlastní majetek.156 Proto jest třeba hledat v hrobech
jiný znak, který snad kdysi mohl odlišovat příslušníky uvedených antagonistických tříd.
Především lze s jistotou předpokládat, že nebožtíci, pohřbení s celou výzbrojí, patřili
k vrstvě svobodné, neboť t,svobodní Slované v té době nejen měli právo choditi ozbrojeni,
nýbrž také ozbrojeni chodili“ .157 N a staroměstském pohřebišti bylo však z určených
252 hrobů dospělých mužů pouze 32, t. j. asi 13%, pohřbeno se zbraněm i — sekyrami,
kopími a meči. Toto číslo jistě neodpovídá skutečnému počtu svobodných Slovanů, který
musil být nepochybně vyšší. Přitom by také dále zůstalo otázkou, jak rozpoznat ženy a
děti ze svobodného obyvatelstva, jež se patrně též nějakým vnějším znakem odlišovaly
od nesvobodných a otroků, kteří na př. nosili ostříhané vlasy.158 Proto je nezbytné uva­
žovat, jaká jin á zbraň než součástky těžké válečné výzbroje by mohla být rozlišovacím
znakem mezi všemi svobodnými na jedné straně a nesvobodnými na druhé.
Při rozboru nálezových celků z hrobů „N a valách“ se nabízí domněnka, zda tímto
rozlišovacím atributem není lehká poboční zbraň, a zároveň nástroj denní potřeby, t. j.
nůž. Sotva by byl ponechán otrokům — zajatcům, naopak by jím však mohli být trvale
opatřeni všichni svobodní muži, ženy i nedospělí. Tím by byly zároveň vysvětleny ná­
lezy nože v 156 hrobech dětí, které jím ovšem nemohly vládnout, ale jim ž přece náležel
jako odznak členů Svobodného rodu.
Na základě této hypothesy by pak patřilo z 1473 kostrových hrobů v poloze „N a
valách“ 419, t. j. asi 29% mužům, ženám a dětem svobodných moravských rodů, kdežto
1054 individuí, t. j. 71%, bylo z řad nesvobodného lidu, žijícího ve staroměstské osadě.
Tento číselný poměr svobodných k nevolníkům je již pravděpodobnější než poměr
14:87, k němuž by se došlo při použití sekyry, kopí a meče za rozhodující dělítko.
Ovšem i tato úvaha m á nedostatek potud, že nepřispívá k rozlišení svobodného M ora­
vana prostého rodu od příslušníků vládnoucích vrstev.
Patřili k nim snad nebožtíci vybavení nejen nožem, ale i kusy těžké výzbroje, nebo
malí chlapci s dětskými ostruhami? Měla snad i moravská knížata stálou družinu bojov­
níků, jakou si vydržovala na př. ruská knížata od IX . věku?159 Prameny k historii Velké

1M Stanislav, Slovanskí apoštol i (1945), 24. Hudeček, Slovanští apoštolé (1935), 54.
155 Die Jahrbücher von Fulda un d X anten, ed. R ehdantz (1852), 59.
“ • Saturník, O právu, u Niederla, Život II-2 (1934), 23.
167 Vaniček, Prvních tisíc let (1949), 100. Srv. ilsačenko, Začiatky vzdělanosti (1948), 16— 17. Böhm, Feudalismus,
Český lid V I (1951), 166.
158 Mederle, Život III-2 (1925), 403.
158 Ibid., str. 478.

319
 Moravy o ní sice přímo nehovoří, ale její složkou mohlo být na př. oněch 644 ozbroje­
ných jezdců, kteří r. 871 doprovázeli na M oravu knížecí nevěstu z Cech.160 Takové
družiny, které měly na př. na dvoře polského knížete v X. století 3.000 členů, skládaly
se ze synů předních rodů, kteří se dobrovolně dostavili ke knížecí službě, doprovázeli
obchodníky, udržovali veřejný pořádek161 a byli za to i se svými rodinami knížetem vy­
držováni.162 V jejich rukou se soustřeďovala výkonná státní moc.168 Jejich členové byli
tedy výkonnými vládními orgány, jejichž moc časem vzrůstala na úkor moci knížecí.164
Tom u knížata čelila tím, že družiníky rozptýlila po hradiscích a pozemkových držbách,
které jim propůjčila.165 Družina tvořila také nejlépe vyzbrojené jádro vojska166 a její
významné mocenské postavení jí jistě dávalo právo nejen na vyzbrojení trvalé, ale bez­
pochyby i honosnější, než vlastnili ostatní svobodní M oravané. Podle toho by tedy snad
byli sekyrami, kopími a meči vyzbrojení nebožtíci na staroměstském hřbitově někdejší
knížecí družiníci, kteří byli příslušníky vládnoucí třídy ve středním Pomoraví. Právě
z jejich rodů by pak pravděpodobně pocházely děti, vybavené v hrobech noži a ostru­
hami. Meč vyznačoval snad náčelníka družiny — velmože, jak tom u bylo i v zemích
západních.167
N a podřízené vrstvy lidu ukazuje prostší vybavení hrobů. Zjištěná situace v poloze
„N a valách“ při tom však nenasvědčuje, že by bylo na pohřebišti určité místo vyhrazeno
jen pro příslušníky svobodné třídy a jiné pro nesvobodné. Hroby se zbraněmi a noži, t. j.
možnými atributy svobodných M oravanů, soustředily se sice hlavně kolem hřbitovního
kostela, ale při tom je tolik výjimek, že se nedá hovořit o pravidle. Ke spolehlivým
výsledkům pro diferencování otroků od ostatního nesvobodného obyvatelstva nevede
podle mého m ínění ani rozbor kosterního materiálu,168 i když lze v této souvislosti po­
ukázat na uměle deformovanou, t. j. zřejmě neslovanskou lebku ženy z hrobu čís.
43/48, a na lebky mongoloidního typu z některých hrobů „N a valách“ .
Na otroctví ve staroměstské osadě se tedy dá usuzovat jen nepřímo. Svědčilo by
pro ně především bohatství šperků černomořského a orientálního původu, které se
mohly získávat — nebo aspoň zlato na ně — mimo jin é snad také prodejem zajatců =
otroků do Byzance, jak bylo uvedeno shora. Snad se soustřeďovali právě v tak živém
tržišti jako byla staroměstská osada, která se možná stala pro svůj hospodářský význam
v kraji i cílem kazatelů nové víry,169 jejímž nejstarším dokladem je hřbitovní kostel.
Výrobní rozvoj tohoto trhového místa, odrážející se i na jeho pohřebišti, mohl být umož­
něn právě využíváním takových pracovních sil, které neměly podíl na zisku.170 Ze otroků
nebylo v říši velkomoravské málo, prozrazuje vyprávění moravskopanonské legendy, jak

1.0 Rehdantz, 1. c., str. 59.

1.1 Vanilek, 1. c., str. 136.
1.1 Niederle, 1. c., str. 480.
144 Vanilek, 1. c., str. 67.
1.4 Ibid., str. 109.
1.5 Ibid., str. 110.
1.4 Niederle, 1. c., str. 483.
Bohm, 1. c., str. 166.
Pil, Starožitnosti I I I (1909), 171— 178.
1.4 Niederle, 1. c., str. 408.
1,0 Bohm, 1. c., str. 175.

320
si Konstantin při svém odchodu z M oravy r. 867 vyprosil od Rastislava a Kocela 900
zajatců, tedy otroků, které propustil.171 Při tom se ovšem nedá pro specifický charakter
slovanského otrokářství, které se podstatně lišilo od antického,172 uvažovat o trvalém
zapojení otroků do výroby. Jejich účast na výrobním procesu mohla být omezena na
kratší nebo delší dobu, než došlo k jejich prodeji nebo výměně do ciziny. Ať je tomu
jakkoliv, dal by se existencí polosvobodné, případně nesvobodné vrstvy obyvatelstva
nejlépe vysvětlit rozvoj řemesel a jistého přepychu i množství drahocenných předm ětů
(zlatých šperků, tausovaných zbraní, hedvábných tkanin a pod.), jejichž spotřebitelem
mohla být právě jen privilegovaná vrstva.
e) Kromě majetkové a třídní diferenciace starých M oravanů se lze pokusit o jejich
rozvrstvení podle zaměstnání, která byla dána hospodářskou základnou staroměstské
osady. Její hlavní dvě složky byly naturální hospodářství, jehož převaha je v té době
zcela samozřejmá, a specialisovaná malovýroba, určená pro obchod na domácích a
patrně i zahraničních trzích. Podle množství a kvality jednotlivých druhů zboží z hrobů
„N a valách“ byla tato produkce aspoň v druhé polovině IX . století značně pokročilá
a mnohostranná, nezatlačila-li snad vůbec ve většině tehdejších výrobních odvětví
řemeslných podomáckou výrobu do té míry, že se stala více méně jen příležitostnou.
Nálezy ze staroměstského pohřebiště namnoze jasně prozrazují dílenskou práci a do­
svědčují obratnost hrnčířů, hutníků a kovářů, bednářů, tesařů, řezbářů, kameníků,
klenotníků i koželuhů. Předměty domácky hotovené tento náročný inventář hrobů jen
doplňují. Organisace výroby, případně podíl svobodných a nesvobodných na ní, nedá
se ovšem v rám ci výzkumu pohřebiště řešit.
Archeologické pram eny z pohřebiště „N a valách“ také neposkytují důkazy o tom,
jak a kým bylo vyrobené zboží distribuováno. Je však velmi pravděpodobné, že aspoň
dálkový obchod neobstarávali sami výrobci, ale zabývali se jím kupci. Obyvatelstvo
staroměstské osady podle toho tedy tvořili zemědělci, kterých byla jistě většina, výrobci
a kupci, a ovšem i nepracující vrstva vládnoucí, k níž se řadil též křesťanský klérus.
f) Shrneme-li dosavadní závěry, které se opírají hlavně o archeologický výzkum
pohřebiště „N a valách“ a doplňují se s pram eny písemnými, ukáže se mnohotvárné
sociální rozvrstvení lidu staroměstské osady, které vyrůstalo z diferenciace hospodářské
základny a je patrné na připojené tabulce. Byla prokázána existence značných majetko­
vých rozdílů a pravděpodobně i antagonistických tříd, jejichž protiklad jest nejvýraz­
nější na jedné straně v postavení nevolníků a otroků, na druhé straně ve výsadách kní­
žecích družiníků jako nástrojů státní moci. Skutečnost, že družiníci byli usidlováni na
pozemcích, propůjčovaných jim knížetem, jeví se mi právě jako jeden znak přechodu
k novému společenskému řádu — feudálnímu.
Připravují jej od poloviny IX . století velké změny výrobních nástrojů (v hrnčíř­
ství) a výrobních technik (drobné umělecké řemeslo), s tím souvisící růst výrobní
zkušenosti, který se projevuje v rozmanitosti tvarů a provedení téhož druhu předm ětů
(vědra, sekyry, ostruhy, ocílky a j.), a tak se ekonomická základna, daná do té doby

1,1 Stanislav, 1. c., str. 52.

Husa, Epochy (1949), 36—37.

21 Staré Město 321

naturálním hospodářstvím, rozšiřuje o specialisující se malovýrobu a obchod. Tento
proces, zračící se v archeologickém m ateriálu z pohřebiště „N a valách“, výmluvně
ilustruje učení, že „změny ve výrobním způsobu nezbytně vyvolávají změnu celého
společenského řádu“ .173 A velkomoravská doba, v níž se uskutečňoval, v níž koření poz­
dější feudální vztahy, je tedy protofeudálním obdobím našich zemí.174

NÁBOŽENSTVÍ

N a náboženství středního Pomoraví v době velkomoravské lze usuzovat jednak

z pohřebního ritu, jednak z objevu sakrální stavby i z určitých nálezů z hrobů „N a
valách“ . O původních náboženských představách pohanských svědčí zejména žárové
hroby, které jsou na staroměstském pohřebišti vesměs starší IX . století, přestože se leckde
pohanství a pohřeb žehem udržely ještě o staletí déle.175 Na přežitky pohanské tradice,
projevující se ještě značně dlouho i v t. zv. křesťanských kostrových hrobech, ukazuje
pak přikládání rozličných užitkových a ozdobných předmětů, vajec a masité potravy,
stopy pohřební hostiny — stravy, vykuřování hrobových jam a zažíhání ohňů nad hroby,
rituální rozbíjení nádob, a konečně i stopy vampyrismu.
Ze bylo v IX . století ve středním Pomoraví oficiálním náboženstvím již křesťanství,
dosvědčuje jednak pohřbívání nezpopelněných těl, jednak objev základů hřbitovního
kostela, pocházejícího nejpozději ze třetí čtvrtiny IX . století. Ke křesťanským pohřeb­
ním zvyklostem jistě patří také pietní druhotné pohřby — sklady kostí, které byly zatím
ve větším počtu (i s milodary!) zjištěny právě na staroměstském pohřebišti. Důkazy
křesťanství jsou jistě též nálezy olověných, stříbrných a zlacených křížků, schránky na
ostatky svátých a snad i pásové plakety s křesťanskými symboly. Neodvažuji se rozhod­
nout, zda je výzdoba granulovanými křížky na špercích byzantského a orientálního
charakteru náhodně zvoleným ornamentálním motivem, či dekorativně využitým sym­
bolem křesťanství, jak se domnívá Ant. Zelnitius176 a J . Cibulka.177 Rozhodně bych
však nehledal křesťanskou symboliku v „hrnčířských značkách“ v podobě křížů na.
dnech hradištních nádob178 a v železném křížovém kování vědérek.179
Situace na staroměstském pohřebišti vede k otázce počátků křesťanství ve středním
Pomoraví. Je jisté, že právě pronikání křesťanské ideologie, vnášené k nám ze západu,
z jihu i jihovýchodu, vyvolávalo rozklad náboženských představ pohanských,180 který
se projevuje změnou pohřebního ritu.181 Snaží-li se někteří badatelé prokázati změnu

178 Stalin, M aterialismus (1945), 18.

174 Souhlasně zjišťuje i P. N. Treťjakov, že v centrálních oblastech, k nim ž střední Pomoraví za velkomoravské
říše nepochybně patřilo, lze feudální zjevy bezpečněji doložit než v oblastech hospodářsky méně významných; na
přednášce dne 10. X I. 1951 v Praze. K t. srv. Bohm, 1. c. str. 178. Graus, 1. c. str. 285.
178 Niederle, Život 1-1 (1925), 231 a d., I I - l (1924), 7 a d., 265 a j.
178 Zelnitius, Poznatky, S. V. 13 (1942), 19—24. Týž, Slovíčko, S. V. 14 (1946), 102— 110.
177 Cibulka, Kostely (1950), 3, pozn. 5.
178 Zelnitius, 1- c. Nábe, Die Bodenstempel, M annus X (1918), 71— 78.
178 Zelnitius, 1. c.
180 Bohm, Feudalismus, český lid V I (1951), 166.
181 Červinka, Slované na Moravě (1928), 137. Niederle, Život I (1911), 237 a j.

322
pohřebního ritu u nás ještě před příchodem nového náboženství,182 dlužno k tomu
zdůraznit, že si právě ji křesťanství vyžadovalo. Přitom archeologické důkazy o nástupu
křesťanství ve středním Pomoraví souhlasí se závěry z pram enů písemných. Zánik žáro­
vého pohřebního ritu, který je tehdy výhradně pohanský, spadá podle nálezů z polohy
„N a valách“ do let okolo r. 800, nejspíš však do konce V III. století. J . Cibulka rozbo­
rem písemných zpráv — zejména legendy t. zv. Konstantinovy, spisu De conversione
Bagoariorum, pram enů z Codexu diplomaticu regni Bohemiae a j. — dospěl k témuž
časovému vymezení: prvotní pokřestění M oravy se tedy uskutečnilo už v prvé čtvrtině
IX. století183 a bylo dílem misií franských, vlašských a řeckých, které působily na Moravě
už od samého začátku IX . věku.184 Ostatně v jižním Podunají poznávali M oravané křes­
ťanství už od poloviny V III. století,185 a nelze proto vyloučiti, že již tenkráte a odtam tud
dochází k jistému narušování pohanských náboženských představ. Proces přechodu
od pohanství ke křesťanství se odráží na staroměstském pohřebišti v souběžnosti nej-
mladších pohřbů žehem (se zdobenými popelnicemi) a nejstarších hrobů kostrových —
v období birituálním, které ve středním Pomoraví spadá asi do druhé poloviny V III.
století.
Domnívám se, že změna žárového pohřebního ritu v pohřbívání nezpopelněných
těl po způsobu křesťanském, jejímž nutným předpokladem jest změna náboženských
představ, nebyla náboženskému myšlení pohanských Slovanů nepřijatelná, neboť nové
učení o vzkříšení těla a o životě věčném dalo jen novou náplň pohanské víře v posmrtný
život duše.188 Dá se tedy s jistotou předpokládat, že všechny kostrové hroby v poloze
_,,Na valách“ jsou již křesťanské a že křesťanští kněží prostě jen trpěli ty rozličné pohan­
ské přežitky, pozorované ještě na pohřebišti. Tím lze také vysvětliti určité nesrovnalosti
v náboženských představách, jevící se v hrobech: k nebožtíku s křížkem, který je ne­
sporným symbolem křesťanství, byl přiložen pohanský milodar — hrnek; stopy vampy-
rismu byly zaznamenány v jednom z nejmladších hrobů, ležících podél zdi svatyně,
tedy v hrobě jistě již křesťanském; hroby nejbohatší na milodary, zdánlivě tedy pohan­
ské, kupily se převážně kolem základů hřbitovního kostela, a pod.
Nejvýznamnější je ovšem skutečnost, že kladení milodarů do hrobů, pokud ukazuje
staroměstské pohřebiště, je v IX . století běžným úkazem, který se tehdy patrně nepokládal
za vážné porušení platných církevních nařízení. Tento obyčej po zavedení křesťanství
zřejmě nejen nepřestal, ale místy, zejména u jižních a východních Slovanů (s nimiž byla
Morava tenkrát spjata pevněji než kdy dříve) byl jím přímo přejat a sankcionován.187
Proto se množství m ilodarů v hrobech „N a valách“ nemůže pro onu dobu pokládat za
měřítko silnějšího nebo slabšího projevu pohanství a méně nebo více vyspělé christianity
toho či onoho nebožtíka. Teprve od poloviny X. století, snad po zostření církevních

181 Schránil, Zbomik radova na I II . Kongresu slovenskih geografa i etnografa v Jugoslávii (1930), 260—262.
Turek, Pohřební ritus, č . N. M. G X V I (1940), zvi. ot. str. 14. Poutík, Staroslovanská M orava (1948), 70—80. Ne­
ústupný, Slovanská kultura, č . N. M. C X III (1939), 10. Preidel, Awaren, Sudostforsch. X I (1952), 44— 45.
188 Cibulka, 1. c., str. 4.
184 Ibid., str. 7.
188 Niederle, Život I I (1906), 344. Týž, A vaři O . P. IX (1936), 8.
188 Niederle, Život I I (1906), 34 a d.
187 Niederle, Život I (1911), 243.

323
nařízení (možná však také pro rozvíjení smyslu pro vlastnictví, nebo pro zchudnutí
obyvatelstva) milodarů v hrobech nápadně ubývá, a v X I. století se na moravských
pohřebištích již téměř nevyskytují.
H rubé křesťanství, které r. 852 shledává u M oravanů synoda mohučská,188 bylo za­
nedlouho oživeno a prohloubeno východní misií cyrilometodějskou z r. 863189 (nebo
864?).190 Tehdejší povolání učitelů křesťanství od východního dvora bylo jen přirozeným
pokračováním předcházejícího sbližování moravského lidu s byzantskou kulturou, jak
naznačuje i moravskopanonská legenda,191 a důsledkem politické orientace knížete
Rastislava na resistenci proti franské říši na poli politickém, hospodářském i kulturním.
Podle všeho neminula cesta soluňských věrozvěstů osadu pod pohřebištěm „N a valách“ ,
jehož hroby obsahovaly takové množství keramiky a šperků byzantského charakteru
jako dosud žádné jiné pohřebiště na území západních Slovanů. Tehdy zde také patrně
vzniká hřbitovní kostel, jehož architektura se rovněž hlásí do kulturního okruhu byzant­
ského. Především hospodářské zájmy lákají snad z jeho vzdálených končin potulné
řemeslníky až do středního Pomoraví, kde se podílejí na stavbě svatyně a zásobují
Velkou M oravu produkty svého šperkařství, přizpůsobenými domácímu vkusu, které
zčásti hotoví přím o na místě. Přítomnosti cizích řemeslníků v našem prostředí nasvědčují
zatím ovšem jen nálezy ze Starého Města. Podle nich by byla staroměstská osada velko­
moravské doby jakýmsi střediskem moravsko-byzantských styků, odkud se zřejmě Šířilo
i východní křesťanství s bohoslužebným jazykem slovanským.
Jen potud tedy potvrdil systematický archeologický výzkum polohy „N a valách“
mínění oněch badatelů,192 kteří ve Starém Městě spatřovali náboženské ústředí celé
Rastislavovy říše — snad i sídlo Metodějovo. Přes velké množství nálezů byzantského
charakteru, přes existenci dvou církevních staveb z velkomoravského období (z nichž
druhá je v poloze „Špitálky“ ),193 přes hlubokou místní tradici cyrilometodějskou by bylo
zatím ukvapené ztotožňovat toto místo s neznámým místem posledního odpočinku arci­
biskupa M etoděje; neboť ani jeden, ani druhý z objevených kostelů nelze označit za
katedrální chrám moravský, v němž bylo podle legendy tělo světcovo uloženo.194

JMÉNO OSADY

Jak se osada pod pohřebištěm jmenovala ve velkomoravské době, nevíme. Bud není
v dochovaných pramenech z IX .—X I. věku uváděna, buď nedovedeme žádné topické

188 Friedrich, Codex 1-1 (1904), 4.

189 Stanislav, Slovanskí apoštoli (1945), 24. Pastmek, Cyrill a M ethod (1902), 72.
190 Děkan, Ríša velkomoravská (1951), 74.
191 Stanislav, 1. c., str. 21.
199 Eisner, O velehradské otázce, č a s. sp. př. st. LV (1947). 9. Hudeček, V elehrad-Staré Město, S. V. 3 (1932), 44.
Zelrňtius, Velkomoravský V elehrad, S. V. 13 (1942), 33— 55, ČV M SO 55 (1946), 182— 191. Pekař, O poloze starého
Velehradu, č . č . H . V II I (1902), 202. Brandl, Poloha V elehradu (1862). Tretjakov vyslovil názor v tomto smyslu na
nalezišti ve Starém M ěstě r. 1951 a ř. j.
198 Poulik, Jižn í M orava (1950), 112— 119. Týž, Styky, Pravosl. sbor. (1950), 112— 119. Týž, Druhý kostel,
A. R. I I (1950), 12—22.
194 Panonskomoravská legenda, ed. Stanislav (1934), 87.

324
 jm éno, známé z té doby, vztahovat na tuto lokalitu. O jejím názvu se dá jen uvažovat
na základě dříve podaných závěrů.
Spatřujeme-li v oné osadě větší církevní ústředí Velké Moravy, dalo by se spojovat
s vyprávěním kroniky t. ř. Dalimila z počátku X IV . století, v níž se Metoděj označuje za
arcibiskupa velehradského.195 Pozdní původ tohoto záznamu o jm éně někdejší moravské
metropole nutí sice k jisté opatrnosti,196 ale přesto se může stát východiskem úvah, zda
by vůbec bylo možné ztotožniti Dalimilem uváděný Velehrad se staroměstskou osadou
z IX. století. H ned s počátku připomeňme, že se dnešní Staré Město jmenovalo asi až
do r. 132.1 Velehrad (Weligrad).197 Tento Veligrad příslušel již r. 1131 k nedalekému
kostelu ve Spytihněvi,198 která tehdy byla centrem hradského okrsku ve středním Pomo-
raví.199 Poněvadž však Spytihněv byla zbudována už asi r. 1030,200 není nemožné, že
osada Veligrad připadla věnem ke kostelu spytihněvskému již v době jeho založení.201
To by ovšem znamenalo, že tenkráte, t. j. v prvé polovině X I. století, Veligrad už dávno
neměl onu důležitost, jaká by příslušela Velehradu Dalimilovu. I to by se však dalo
vysvětlit: významné postavení osady mohlo býti otřeseno v době pronásledování slovanské
liturgie po smrti Metodějově r. 885, svou důležitost výrobního a obchodního ústředí mohla
ztratit po vyvrácení velkomoravské říše na počátku X. století. Ani tehdy však osada ne-
opustla, neboť se jen „N a valách“ pohřbívalo asi až do r. 950, tedy ještě dlouho po zániku
Velké Moravy. Na souvislé osídlení v následujících obdobích ukazuje nejen cínová esovitá
záušnice, nalezená při opravě kaple sv. Ja n a na nynějším hřbitově, ale především síd­
lištní keramika z X .—X II. věku, získaná ovšem zatím jen z náhodných a sondážních
výkopů.202 Do X I.—X II. století klade I. L. Červinka také hroby ze staroměstských „Špi-
tálek“ a z „Nivy“ , kopané F. Myklíkem a K. Hanákem, hroby z polohy „Z a kostelíkem“
u sv. Víta do X III. věku.203 Tuto sídlištní kontinuitu s IX . stoletím, na niž upozornil již
V. Richter,204 nelze ani dost zdůrazňovat už jen proto, že koriguje stále ještě často opa­
kované tvrzení o takovém zničení Velké Moravy maďarským nájezdem už na počátku
X. století, že po něm „v Širokém okolí (Starého Města) nezůstalo živé duše“ .205
Podle archeologických nálezů z rozličných čtvrtí dnešního Starého Města je naopak
nesporné, že velkomoravská osada u pohřebiště „N a valách“ žila přes století X. do
X I.—X II. věku a nepřetržitě i dále. Z toho vyplývá, že Veligrad z r. 1131 je jen vývo­
jovým článkem mezi staroměstskou osadou IX . a X. století a dnešním Starým Městem.
A tak by se Velehrad kroniky Dalimilovy mohl skutečně ztotožnit s Veligradem z listin
X II. věku, a tím i s velkomoravskou osadou, jejíž obyvatelé odpočívají „N a valách“ .
Naproti tom u však jistě nepřichází v úvahu, že by toto hospodářské, kulturní a

1,5 Kronika t. ř. D alim ila, ed. Flajíhans (1920), 47.

1,4 Hurt, Dějiny kláštera I (1934), 11.
187 Ibid., str. 17, 71.
1,8 Codex I. C C X X X I, p. 204— 207, CDB. I, 122— 123, č. 115.
188 Hosák, Historický místopis IV (1935), 371. Hurt, 1. c., str. 12.
200 Červinka, Slované na M oravě (1928), 132. Richter, Glossy, č a s. sp. př. star. L IX (1951), 2.
201 Richter, 1. c.
202 Uloženo v Moravském museu v Brně a v museu ve Starém Městě.
208 červinka, Přehledná tabulka slovanských hřbitovů ve Starém Městě, v korespondenci V. Hrubého.
208 Richter, 1. c., str. 26.
805 Červinka, H radiště na Starém Městě, Zprávy S. S. Ú . 8—9 (1952), 2.

325
církevní středisko ve středním Pomoraví mohlo plnit strategickou funkci Doviny letopisů
fuldských. Geograficky výhodná poloha Starého Města — Veligradu v hlubokém a klid­
ném zázemí Velké Moravy, vzdáleném dostatečně od Podunají, které franské vpády
nej častěji ohrožovaly, umožnila neobyčejný hospodářský a kulturní rozkvět tohoto místa.
Věky mohly setřít jeho jm éno — ne však svědectví o jeho slavné minulosti, jež naposled
zazářila v nálezech z jeho pohřebiště.

Přehled individuí ze systematického výzkumu podle pohlaví a věku (podle J . Pavellíka).

N 3
& S tá ř í do roku l á ­
-Q >u
8 3 23 >
Pohlaví 3 l i fl %
cl ,3 'V
•J3 V 5a O Já
5 10 15 20 25 30 40 50 60 OV 8 -S
R 3 Q 3 N a 3
M uži 4 3 9 1 8 18 20 25 54 69 22 — 233 24.4

Ženy 13 35 23 17 15 27 26 . 31 28 48 16 — 279 29.2

5 k.
Neznámé 59 177 83 39 27 1 1 4 6 7 33 442 46.4
2 ž.

5
Celkem 76 215 115 57 50 46 47 60 88 124 71 955
1 n.

8.8 22.6 12.1 6.1 5.3 4.8 4.9 6.1 9.2 12.9 7.5 0.5
V pro­
centech 48.8 50.7 0.5 100

Sociální rozvrstvení lidu staroměstské osady.

Počet Vyjádřeno Společenské

Hroby Nálezy
hrobů v% rozvrstvení
Bez nálezů 787 53.4 Nesvobodná chudina
Chudobné
Nůž 144 9.9 Svobodná chudina
Jeden pár bronzových nebo stříbr­ Nesvobodní
ných náušnic, knoflíčky, závěsky, s jistým majetkem
Průměrně ojedinělé korálky, hrnek a pod. 267 18.1
vybavené N ůž, bronzové nebo stříbrné náuš­ Svobodní
nice, knoflíky, rolničky, závěsky, břit­ s jistým majetkem —
vy, ocílky, hrnky, vědra a pod. 160 10.9 střední vrstvy
N ůž. Kromě nálezů uvedených Svobodná
v předcházejících skupinách - sekyry, vyšší vrstva
Bohaté ostruhy, jedny zlaté nebo více zlace­
ných náušnic a j. šperků, byz. keram.
a j. 91 6.1
N ůž. Kromě nálezů uvedených Svobodná
Velm i v předcházejících skupinách — meč, vládnoucí vrstva
bohaté dva páry a více zlatých náušnic a j.
zlatých šperků 24 1.6
C e l k e m ................................................................................ 1473 100

Pozn. Z celkového počtu 1479 hrobů „N a valách“ nebylo p ři této statistice pojato 5 žárových hrobů a 1 hrob
neslovanský.

326
 Celkový přehled individuí podle pohlaví a dospělosti

Záchranný Systematický
Pohlaví Celkem
výzkum výzkum
Muži 36 216 252
Ženy 56 191 247

84 313
Neznámo 234
5 žár.
D ěti 198 463 661
1478
1 nesl.
Celkem 524 954 1479

327
ARCHEO LOGICKÉ PRAMENY
 POPISY HROBŮ

lon ěv ad ž se hroby z polohy „N a valách“ šíří do přilehlých staroměstských čtvrtí1

zcela pravidelně a souvisle, je nepochybné, že všechny příslušejí k témuž rozsáhlému
pohřebišti. Na rozličných místech tohoto neobvykle velkého hřbitova byly během 50 let
objevovány hroby jednak zcela náhodně, jednak při záchranných archeologických akcích
nebo při systematických výzkumech. Jednotlivé zkoumané skupiny hrobů se vždy oddě­
leně registrovaly, takže se četná čísla hrobů několikrát opakují. Skupinové číslování
hrobů nelze však dnes již uvést do jediného číselného sledu; popisy většiny hrobů z dří­
vějších výzkumů byly totiž již mezitím postupně publikovány, takže by se v číslování
mohly v budoucnu vyskytnout rozličné nejasnosti. Proto respektuji původní číslování,
ale doplňuji je rozmanitými jm enovateli: neregistrované hroby, které byly asi v XVI.
století zničeny výkopem mlýnského náhonu, označuji čísly 1/??—200/?? a ty, které byly
rozhozeny v letech 1897— 1924 odebíráním štěrku v Klečkově písečníku, čísly 1/?—500/?;
hrobům, registrovaným zde při záchranném výzkumu v letech 1924— 1932, o nějž se
zasloužil zejména Antonín Zelnitius, dávám čísla 1/AZ—364/AZ; hroby z náhodných
objevů a ze záchranného výzkumu v poloze „Nový svět“ mají čísla 1/NS— 72/NS a hroby
z polohy „Stodůlky“ čísla 1/St— 70/St; hroby ze systematického výzkumu Schildrovy
zahrady v poloze „N a valách“ označuji vždy rokem výzkumu, tedy 1/48—89/48,
1/49—377/49, 1/50— 195/50 a 1/51—294/51. Pouze pro celkovou evidenci uvádím před
registračním číslem jednotlivých hrobů ještě číslo běžné: 1— 1479.
Lokace jednotlivých hrobů z polohy „N a valách“ je v textu označena indexem, vy­
jádřeným zlomkem. V jeho čitateli jsou čísla 1— 13 a ve jmenovateli písmena A—I.
Tento index označuje jednotlivá síťová pole na plánu „Velkomoravské pohřebiště „N a
valách“ . Lokace těch hrobů, které jsou mimo rámec tohoto plánu, je vyjádřena indexy
s čísly 1—5 v čitateli, a písmeny a—f ve jmenovateli. Odpovídají jednotlivým síťovým
polím na plánu „Velkomoravské pohřebiště v poloze Na valách — Nový svět — Sto­
důlky“, který je zhotoven na podkladě situačního plánu Ant. Zelnitia.
Poněvadž byla „N a valách“ řada hrobů zničena ještě v době užívání pohřebiště,
nejčastěji při hloubení jam pro pohřby relativně mladší, objevují se (kromě skladů kostí)
ojedinělé lidské kosti i v zásypech hrobů nebo v původních povrchových vrstvách hřbi­
tova. Jiné hroby (a mezi nimi i žárové) byly zase rozhozeny o staletí později, v době
výkopu mlýnského náhonu a při stavbě v alu : v násypových vrstvách jeho tělesa se totiž

1 Srv. stať II. „Staroslovanské pohřebiště ,Na valách'. Rozloha pohřebiště."

367
 nacházejí nejen rozličné předměty z inventáře hrobů a zlomky popelnic t. zv. pražského
typu, ale i lidské kosti. Z těchto náhodně objevovaných zbytků koster byly registrovány
jako samostatné, i když blíže neidentifikovatelné pohřby, jen nálezy lebek. Samostatné
číslování částí koster z porušených hrobů by totiž mohlo vést k dublování. Je ovšem
možné, že i takto jsme se dopustili chyby, a to právě opačné. Ale ta nemůže býti při
registraci nebožtíků z tohoto pohřebiště rozhodující, neboť skutečný počet zde pohřbe­
ných nezjistíme přesně nikdy. Zaviňuje to i okolnost, že nám zcela unikají ty hroby,
v nichž kostry, zejména dětské, vzaly úplně za své, takže se v promíšených hlinitopísčitých
vrstvách leckdy nedala rozpoznat ani hrobová jám a.2
K popisu hrobů z náhodných objevů a záchranných výzkumů jsem použil publiko­
vaných zpráv,3 které jsou však upravené podle schématu, používaného při popisu hrobů
ze systematického výzkumu. Při této úpravě, zestručněné na nejmenší míru, jsem ovšem
respektoval nejen všechna fakta z nálezových okolností, ale i taková konstatování, která
neodpovídají skutečnosti a která jsou teprve na příslušném místě korigována.
Půdorysné rozměry jám y byly měřeny zpravidla u dna hrobů. Jen v takových pří­
padech, kdy se její stěny nápadně sbíhaly ke dnu, byla proměřena i u horního okraje;
takové hroby jsou však v textu jmenovitě uvedeny. Rozměry hrobových jam uvádím
v pořadí: délka X šířka x hloubka. Je-li v textu některý rozměr nahrazen otazníkem,
jedná se o hroby (nejčastěji ze záchranného výzkumu), kde se všechny rozměry nedaly
získat, neboť se často pracovalo za velmi těžkých podmínek: v několikametrové výšce
na žebři, na nebezpečně se drobícím okraji pískoviště, jindy byly hroby již stržené na
jeho dno. Pominutí některých rozměrů jám y ze systematického výzkumu souvisí opět
s okolností, že hroby nejvyššího, ale mnohdy i středního nálezového horizontu byly vy­
hloubeny v půdních vrstvách, zpřeházených již několikerým pohřbíváním, takže se
obrysy jam nedaly vůbec rozpoznat. Podobně nebyly obrysy jam kontrolovatelné u hrobů,
zahloubených těsně v podbrázdí. Hrobové jám y se nejzřetelněji rýsovaly ve tvrdém štěr-
kovitém nebo hlinitopísčitém podloží.

* L. Bartucz se domnívá, že celkový počet pohřbů byl n a avarských pohřebištích o 20— 40% větší než počet
objevených hrobů, protože mnoho z nich bývá zničeno p řed výzkumem. N a neporušených hřbitovech je prý počet
pohřbených těl asi o 10% větší než počet hrobů. — Bartucz u Eisnera, D. Nová Ves (1952), 335.
3 Prvý nález zlaté náušnice publikoval-ek, Lidové noviny z 19.9. 1924. -jSk, Z latá náušnice, S. V . 9 (1938), 18.
H roby č. 1/AZ—38/AZ, Červinka, Slované na M oravě (1928), 154. H roby č. 1/AZ— 197/AZ, ^elnitius, Slovanské po­
hřebiště, Zprávy SAÚ 1 (1929), 6—21. V ýběr z hrobů č. 1/AZ— 197/AZ, Zelnitius, Staroslovanské pohřebiště, S. V.
1 (1930), 4—10. H roby č. 198/AZ—259/AZ, Zelnitius, Slovanské pohřebiště, S. V. 2 (1931), 17—22. H roby č. 260/AZ—
294/AZ, Zelnitius, Pokračování výkopu, S. V. 3 (1932), 45— 53. V ýběr hrobů, Zelnitius, V eligrad (1948), 16—20.
H roby č. 291/AZ a 307/AZ, Skutil, Avarské nálezy (1937), 16. H roby č. 295/AZ— 318/AZ, Zelnitius, Pohřebiště ve
Starém Městě, S. V. 4 (1933), 19—28. H roby č. 319/AZ— 320/AZ, Zelnitius, Pohřebiště „ N a valách“ , S. V . 7 (1936),
3. H roby č. 321/AZ—324/AZ, Zelnitius, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 27. H ro b č. 326/AZ, Zelnitius,
Nálezy, S. V. 10 (1939), 36. H roby č. 329/AZ— 330/AZ, Zelnitius, O jedinělé nálezy, S. V. 13 (1942), 29. H roby č.
331/AZ— 359/AZ, Zelnitius, Pohřebiště ve Starém Městě, S. V. 4 (1933), 27. H rob č. 360/AZ, Zelnitius, Vykopávky,
S. V. 8 (1937), 33, Nálezy, S. V. 10 (1939), 37. H roby č. 1 NS— 16/NS, Zelnitius, Slovanské pohřebiště ve Starém
M ěstě, S. V. 5 (1934), 16— 19. H roby č. 1 7 /N S ^ H /N S , Hanák, Pohřebiště, S. V . 6 (1935), 4 5 - 4 7 . H roby č. 45/NS—
46/NS, 59/NS— 60/NS, Zelnitius, Pohřebiště „N a valách“ , S. V. 7 (1936), 3— 4. H roby č. 1/St—28/St, Zelnitius, Po­
hřebiště ve Starém M ěstě, S. V. 4 (1933), 28— 32. H rob č. 30/St., Zelnitius, N ahodilé nálezy, S. V. 6 (1935), 48. H roby
č. 31/St—43/St, Hrubý, Slovanské pohřebiště, S. V. 11 (1940), 15— 17. H roby č. 45/St, 49/St, Zelnitius, K výzkumu,
S. V. 12 (1941), 74. H roby č. 50/St—56/St, Zelnitius, Ojedinělé nálezy, S. V . 13 (1942), 29, 32. H roby č. 266/49 a
185/49, Hrubý, Výzbroj, A. R . I I I (1951), 181— 185. H roby č. 82/49, 114/49, 134/49, 366/49 a výběr hrobů, v jejichž
zásypu se vyskytly zlomky malty, Základy kostela, Pam átky, v tisku.

368
 U některých hrobů ze záchranného výzkumu je uvedená nápadně velká hloubka
jam . Překrýval je totiž val, vybudovaný na opustlém pohřebišti, a jiné byly převrstveny
vyvážkami ze stavebních a terénních úprav v zahradě, takže se hloubka hrobu měřila
až od sekundárního povrchu pohřebiště. U jiných takových hrobů, podobně jako u stejně
situovaných hrobů ze systematického výzkumu, je hloubka jam označena dvěma údaji:
na př. 80 (a 120) cm. U těchto hrobů vyjadřuje prvý rozměr původní hloubku hrobu
(pod bývalou původní úrovní pohřebiště) a druhý rozměr (v závorce) uvádí sílu recent-
ních vrstev, které překrývají pohřebiště na tom kterém místě.
U některých hrobů ze záchranného výzkumu nebyla uvedena orientace. Jejich
poloha na plánu je tedy přibližná, a nelze jí použiti pro statistická zkoumání. U hrobů
ze systematického výzkumu je rozhodující jen orientace, uvedená v textu, neboť na plánu
bylo někdy pro přehlednost nutné zakreslit orientaci některých hrobů s větší nebo menší
úchylkou. Polohu hrobů (orientaci) uvádím tak, že velkými písmeny označuji světovou
stranu, k níž směřuje lebka, a malými písmeny protilehlou stranu, k níž směřují nohy
nebožtíka: na př. (lebka) Z—v (nohy), SZ—jv, V—z a pod.
Délka kostry je měřena od temene lebky po kost patní. Stáří nebožtíků uvádím
podle anthropologického zjištění J . Pavelčíka. Výrazy „žena“ a „m už“ značí bezpečně
zjištěné pohlaví u dospělých individuí, kdežto výrazu „dospělé individuum“ užívám
tam, kde se pohlaví nedalo zjistit ani anthropologicky, ani podle milodarů. Podobně
užívám označení „děvče“ a „chlapec“ vedle výrazů „dítě“ nebo „nemluvně“ . Po­
drobnostmi o uchování kosterního m ateriálu se nezabývám, neboť jim bude věnována
samostatná anthropologická práce, připravovaná J . Pavelčíkem.
V hrobech uváděné nálezy „m alty“ a „zbytků stavebního m ateriálu“ pocházejí
vždy z rozbořeného staroslovanského hřbitovního kostela v poloze „N a valách“ .
Za podklad popisu nálezů ze záchranného výzkumu jsem použil soupisu, pořízeného
před lety J. Poulíkem a uloženého v archivu Archeologického ústavu Csl. akademie věd
v Brně. Při tom jsem všechen tento m ateriál zrevidoval a jeho popis doplnil za laskavého
svolení a spolupráce Ant. Zelnitia, správce sbírek musea ve Starém Městě, kde jsou tyto
nálezy uloženy.
Rozměry popisovaných předmětů, uváděné v cm, následují vždy v pořadí délka,
šířka a síla; poslední rozměr u drobných předm ětů bývá často vynechán. Je-li uveden
pouze jeden rozměr, pak se jedná o nej větší délku nebo u okrouhlých předm ětů o průměr.
U nádob jsou rozměry uváděny v pořadí: výška, prům ěr okraje, maximální prům ěr
výduti, prům ěr dna. Bylo-li třeba u některých předm ětů uvést i jiné rozměry, pak jsou
vždy vysvětleny zkratkou. U zlatých šperků je uváděna také váha v gramech.

24 S taré Město 369

 I. Z N I Č E N É ( N E R E G I S T R O V A N É ) H R O B Y

V letech 1897— 1924 bylo v Klečkově písečníku rozvezeno množství hrobů, jejichž
odhad na 500 lze považovat za střízlivý.4 Dospěl jsem k němu na základě dislokace hrobů
v oné části Schildrovy zahrady, která k písečníku přiléhá. Při tom jsem ovšem pominul
hroby na pásu v šířce 15 m (t. j. v délce základů kostela), kde jest jejich nahuštění zcela
mimořádné. Je totiž zcela nepravděpodobné, že by se takové nakupení hrobů na jednom
a témž pohřebišti opakovalo ještě jinde než v těsné blízkosti svatyně.
Množství milodarů, zničených v pískovišti, nelze ovšem již vůbec zjistit. Poslední
předměty odtam tud, z rozhozených hrobů, jsou patrně nálezy zlaté náušnice (1) a nože
(2), zachráněné Petrem Burešem r. 1924, a části vědérka (3) s náušnicemi (4), obalenými
pásem (5), které nalezl v téže době Jos. Klečka.
1. Zlatá náušnice, její spodní oblouk, zesílený granulací, je opatřený čtyřmi bu­
bínky, které zdobí trojúhelníčky z jemných zrn (3,3, 2,2 cm, váha 5,28 g; tab. 24/13).
2. Železný nůž nebyl zjištěn.
3. Spodní část dřevěného vědérka oválného tvaru, obitého plechem, a zlomky
obrouček.
4. Zlomky bronzových a stříbrných náušnic.
5. A. Z. uvádí bronzem tkaný pás; jde však o zbytky plátěného váčku, prostouplé
patinou bronzových náušnic, v němž byly šperky uloženy do hrobu.
Ř ad a jiných hrobů, jejichž počet lze analogickým odhadem stanovit nejméně na
200, byla zničena výkopem mlýnského náhonu, který rozděluje celé pohřebiště na jižní
část v poloze „N a valách“ a severní v poloze „Nový svět“ a „Stodůlky“ . Některé milo­
dary z těchto rozhozených hrobů byly nalezeny v tělese valu, který byl patrně budován
současně s mlýnskou strouhou na jejím pravém břehu. Jejich soupis je uveden v části IV.
— „Ojedinělé nálezy“, a zahrnuje navíc ještě ty předměty, které pocházejí z rozoraných
hrobů na ploše Schildrovy zahrady.

* Srv. stať „ Z historie výzkumu polohy ,N a valách'

370
 II. Z Á C H R A N N Ý V Ý Z K U M
1 — Hrob l jA Z — 4/C
Jáma ? X ? x 220 cm, orientovaná? Kos­
tra dospělé osoby, dlouhá asi 167 cm, byla
obalena „zuhelnatělou přikrývkou“ . U levé
stehenní kosti ležel nůž (1).
1. Železný nůž s obloukovitým ostřím a
oboustranně zešikmeným násadním trnem
(13,5, 1,6 cm; tab. 24/1).
2 — Hrob 2 /A Z — 5/C
Popis hrobu AZ neuvádí, ale v plánu jej
zakresluje, a v musejním inventáři zazname­
nává z něho nůž (1).
1. Železný nůž s ulomeným násadním
trnem a odraženým hrotem (15,0 cm).
3 — Hrob 3/A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Kostra,
dlouhá asi 184 cm, zřítila se do pískoviště,
v němž byl nalezen nůž (1), zbytky zbraně
(2), úlomky železné nádoby (3) a křesací ka­
meny (4).
1. Železný nůž s krevní rýhou po levé straně
čepele (15,0, 1,3 cm; tab. 24/18).
2. Atypické zlomky železa.
3. Zlomky železných obrouček s dřevěné­
ho vědérka.
4. Valounky z podložního štěrku.
4 — Hrob 4/A Z — 5/C
Jáma ? x ? x 225 cm, orientovaná?
Z kostry se uchovala pouze levá polovina bez
lebky, a u ní zvířecí kosti.
5 — Hrob 5 /A Z — 5/C
Jám a ? x ? x 260 cm, orientovaná? U no­
hou dětské kostry, dlouhé asi 100 cm, byl
hrnek (1). 9 — Hrob 9 /A Z — 5/C
1. Hnědý hrnek s přehrnutým okrajem má
dovnitř vtlačené dno se stopami nezřetelné
značky. J e zd ob en ý čtyřm i nepravidelným i
vln ovk am i a vodorovným i rýham i (13,4,
9,6 , 11,5, 6 ,5 cm ).
6 — Hrob 6/A Z — 6/C
J á m a ? x ? X ? cm , orientovaná? D ětská
kostra, asi 100 cm d lou h á, sp očívala naznak,
s h lavou nakloněnou d o leva. U lebky ležely
zvířecí kosti (1), u lev é ruky nůž (2), u pravé
ruky křesací k am en y (3) a u n oh ou hrnek
(4). .
1. M ezi zvířecím i kostm i b y ly i kosti husy.
2. Z n ačn ě poškozená čep el železn éh o nože
(9,4 cm ). > •-
3. V a lo u n y z p od ložn íh o 'štěrku.
4. Ž lu toh n ěd ý hrnek s leh ce přehrnutým
okrajem m á na vn itřn í straně patrné stopy
m od elace. N a vý d u ti je zd ob en ý třem i rýha­
m i (11,5, 10,1, 10,5, 5,7 cm ).
7 — Hrob 7/A Z — 6/C
J á m a ? x ? X 250 cm , orientovaná? K os­
tra dospělé osoby (?), asi 100 cm d lou h á,
sp očívala s lebkou obrácenou do leva. U ní
ležely zvířecí kosti, křesací k am eny (1) a
střepy nádob (2).
1. V a lo u n y z pod ložn íh o štěrku.
2. D v a střepy z výd u tě n ezd ob en ých hra­
dištních hrnků.
8 — Hrob 8 /A Z — 6/C
J á m a ? x ? x ? cm , orientovaná? U kostry
asi lO letého dítěte, d lou h é 100 cm , b yly kře­
sací k am eny (1), ú lom ky n ád ob (2) a zvířecí
kosti.
1. V a lou n k y z p od ložn íh o štěrku.
2. T ři zlom k y o d okraje hradištních hrnků.
J á m a ? x ? X ? cm , orientovaná? Z kostry
dospělé osoby b y la n alezen a je n lebka.
371
10 — Hrob 10/A Z — 5/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U kostry
ženy, zřícené do pískoviště, byl náhrdelník
(1) a štěrchátko (2).
1. Náhrdelník z pěti kotoučovitých skleně­
ných korálků.
2. Štěrchátko z jemně plavené hlíny ve
tvaru vejce (5,4 X 4,0 cm; tab. 24j21).
11 — Hrob U jA Z — 6jC
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Kostra
ženy ležela s překříženýma nohama a s leb­
kou téměř pod hrudníkem. U pravého boku
byly dvě náušnice (1— 2), po levé straně nůž
(3) a na těle zbytky vědérka (4).
1.— 2. Párové, zčásti rozpadlé stříbrné ná­
ušnice, na jejichž dolní oblouk je hroznovitě
navlečeno 11 košíčků; tab. 31/7.
3. Rozpadlý železný nožík.
4. Zlomky úzkých železných obrouček
s dřevěného vědérka oválného tvaru, rukojeť
a železná poklička s obloukovitým držadlem.
12 — Hrob 12a/AZ — 7/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
staré ženy byly dvě náušnice (1— 2), nožík
(3) a dvě skoby z rakve (4— 5).
1.—2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, zdobí čtyři
bubínky, kryté trojúhelníčky z jemných zrn
(3,3 cm; tab. 24/5).
3. Železný nůž s oboustranně odsazeným
násadním trnem (12,8 cm; tab. 24/6).
4.— 5. Dvě železné skoby s poněkud roze­
vřenými rameny (6,8, 8,0 cm; tab. 24/19 a
20).
13 — Hrob 12b/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U ženské
kostry, která se zřítila do pískoviště, byl na­
lezen gombík (1).
1. Pozlacený měděný gombík je zdobený kostry, která se zřítila do pískoviště, byla na­
palmetami. Závěsné ouško obepíná prstenec,
podložený nezdobenou kruhovitou ploténkou
(3,3 cm; tab. 24/7).
14 — Hrob 1 3 /A Z — 7/C
Jám a? x ? x ? cm ,orientovaná?Ukostry
většího děvčete ležely po levé straně dvě ná­
ušnice (1— 2) a dva gombíky (3— 4).
372
1.—2. Párové stříbrné náušnice, které se
rozpadly.
3.— 4. Párové stříbrné gombíky jsou zdo­
bené palmetami. Závěsná ouška obepíná
prstenec, podložený nezdobenou kruhovitou
ploténkou (3,1 cm; tab. 24/12, 14).
15 — Hrob 14/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
většího děvčete byl nožík (1), korálek (2)
a gombík (3).
1. Rozpadlý železný nožík.
2. Příčně členěný korálek z tmavošedé­
ho skla.
3. Osmistěnný zlatý gombík, jehož hrany
jsou zdobené granulováním a jednotlivé
stěny vyplňují trojúhelníky z jemných zrn
(váha 5 gr.; tab. 24/15).
16 — Hrob 15/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
děvčete byly v místech uší dva závěsky
(1- 2).
1.— 2. Párové, lehce zlacené měděné zá­
věsky s oušky (1,4 cm).
Poznámka: O hrobech 12— 15/AZ se AZ
domnívá, že patří k témuž „rodinnému
hrobu“, neboť kostry byly uloženy nad sebou,
ač na plánu jsou zakreslené vedle sebe.
17 — Hrob 16/AZ — 6/C
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná? V původ­
ním uložení spočívala již jen lebka ženy.
V písku odtud vyvezeném byla nalezena ná­
ušnice (1).
1. Zlatá náušnice se třemi bubínky {tab.
24/4), které zdobí granulované kosočtverce
(2,5 cm, váha 5,2 g).
18 — Hrob 17/AZ— 7/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U ženské
lezena jehla (1), dvě náušnice (2— 3) a u pasu
přeslen (4).
1. Kostěná jehla (?).
2.— 3. Párové stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, zdobí kla-
sovité hrozníčky (2,8, 2,6 cm; tab. 24/2— 3).
4. Větší kotoučkovitý skleněný korál (ni­
koliv přeslen).
19 - Hrob 18/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná ? U mužské
kostry, zřícené do pískoviště, byl nalezen nůž
(1) a sekyra (2).
1. Železný nůž s obloukovitým ostřím a
poněkud šikmo vytaženým násadním trnem
(10,4 cm).
2. Železná sekyra s krátkými odlomenými
ostny (15,4 cm, ostří 4,7 cm).
20 — Hrob 19/AZ — 5/C
Jáma ? x ? x 240 cm, orientovaná?
U kostry ženy byly dvě náušnice (1— 2),
z nichž jedna byla snad v plátěném váčku
(?), a dva nožíky (3— 4).
1.— 2. Párové stříbrné náušnice z tenkého
drátu, jejichž dolní oblouk je ukončený
S kličkou, zdobí klasovitý hrozníček (0,8 cm;
tab. 2418— 9).
3.— 4. Dva železné nožíky se zbytky dře­
věných pochev na čepelích.
n — Hrob 20/A Z — 5jC
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U mužské
kostry, zřícené do pískoviště, byla nalezena
sekyra (1).
1. Železná sekyra s krátkými ostny a úz­
kým, zobákovitě nadzvednutým týlem. Na
rzi lpí zbytky tkaniva (18,4, ostří 6,5 cm;
tab. 24/16).
22 — Hrob 21jAZ — 7/D
Jáma ? x ? x 50 (a 150) cm, orientovaná?
V původním uložení zůstala jen lebka kostry
muže, obestavená kameny. Ostatní část
hrobu se zřítila do pískoviště, v němž byly
nalezeny dvě sekyrky? (1— 2), úlomky zbraně
(3), nožík (4), nádobka (5), dvě přezky
(6— 7) a dřevěné předměty (8—9).
1. Železná sekyra s ostny (14,4 cm, ostří
4.1 cm; tab. 35110).
2. Železná sekyrka s odlomeným týlem a
obloukovitě protaženým ostřím (9,6, ostří
6.1 cm; tab. 25/5).
3. Atypické zlomky železa.
4. Rozpadlý železný nožík.
5. Dvojnádobka: dva spojené džbánečky
ze světležluté plavené hlíny, opatřené společ­
ným plochým držadlem (9,0 cm, okraj
3,5 cm; tab. 25j6).
6.— 7. Dvě bronzové čtyřhranné přezky
ve zlomcích, na nichž lpí zbytky tkaniva.
Přezky i přiléhající průvlečky třmínkovité-
ho tvaru zdobí polokulovité výstupky.
K průvlečkám na zbytcích řemene přiléhají
nákončí jazykovitého tvaru (tab. 25/3—4,
obr. 34/7, 23).
8.— 9. Dřevěné předměty: zbytky dřevě­
ných pochev, okované bronzovými sděřemi.
23 — Hrob 221A Z — 7ID
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná? U ženské
kostry, která se zřítila do pískoviště, nalezl
J. Klečka dvě náušnice (1—2).
1. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený granulací, je opatřený klasovitým
hrozníčkem.
2. Stříbrná náušnice, jejíž spodní oblouk,
zesílený granulací, je opatřený čtyřmi bubín­
ky, granulovanými kosočtverečky.
24 — Hrob 231A Z — 7/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
25 — Hrob 24/A Z — 7/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
26 — Hrob 25/A Z — 3/D
Hrob, zřícený do pískoviště, byl bez nálezů.
27 — Hrob 26/A Z — 5/C
Hrob, zřícený do pískoviště, byl bez nálezů.
28 — Hrob 27/A Z — 3/E
Hrob, zřícený do pískoviště, byl bez nálezů.
29 — Hrob 28/A Z — 6/C
Hrob, zřícený do pískoviště, byl bez nálezů.
30 — Hrob 29/A Z — 3/D
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry,
zřícené do pískoviště, byl nalezen nůž (1).
1. Čepel železného nože se zbytky dřevěné
pochvy (7,6 cm; tab. 24/22).
31 — Hrob 3 0 /A Z — 6/C
Hrob, zřícený do pískoviště, byl bez nálezů.
32 — Hrob 3 1 /A Z — 4/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
373
33 — Hrob 32/A Z — 6lc
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? V poruše­
ném hrobě byl nalezen nůž (1).
1. Široká čepel železného nože (8,5 cm).
34 — Hrob 3 3 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U ženské
kostry, uložené v rakvi, která se zřítila do
pískoviště, byly nalezeny dvě náušnice (1— 2),
ležící původně patrně na prsou, a železné
hřebíky a skoby (3).
1. Zlatá náušnice, jejíž dolní oblouk, zesí­
lený tordovaným filigránem, je opatřený
dvojkonickým hrozníčkem (tab. 24/11).
2. Zlatá náušnice, jejíž dolní oblouk je
opatřený klasovitým hrozníčkem, z něhož
vyčnívají násadní drátky pro přichycení bu­
bínků (tab. 24/10).
3. Zlomky rozpadlých hřebíků a železných
skob.
35 — Hrob 3 4 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U dív­
čí kostry, uložené v rakvi, která se zřítila
do pískoviště, byl nalezen náhrdelník (1),
valounek zlata (2), zlatý plíšek (3) a hrnek
(4).
1. Náhrdelník ze čtyř skleněných korálků
a jednoho, vybroušeného z achátu.
2. Valounek zlata ve velikosti fazole (váha
1,8 g).
3. Zlatý zprohýbaný plíšek (váha 0,4 g).
4. šedohnědý hrnek se širokým přehrnu-
tým okrajem je zdobený pěti obvodovými
rýhami (12,0, 15,7, 16,4, 8,6 cm).
5. Zlomky železných hřebíků a železných
svorek.
36 — Hrob 35/ A Z — 5/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ ne­
popisuje, ale v musejním inventáři z něho
uvádí:
1. Poškozený železný nožík, na jehož čepeli
lpí třísky dřevěné pochvy.
37 — Hrob 36/A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry,
zřícené do pískoviště, byl nalezen nůž (1).
1. Železný nožík ve zlomcích.
374
38 — Hrob 3 7 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? V původ­
ním uložení zůstal jen hrnek (1). Jinak se
hrob zřítil do pískoviště, v němž nalezl V.
Chlachula náhrdelník (2), dvě náušnice
(3— 4) a zlomek skla (5).
1. Hnědočerný hrnek soudkovitého tvaru
s ovaleným okrajem je zdobený dvěma ob­
vodovými rýhami (10,3, 8,7, 10,0, 5,7 cm).
2. Náhrdelník ze skleněných korálků,
z nichž 9 je kotoučkovitých, 2 spirálovitě na­
lévané, 5 s plastickými žebérky, 1 podélně
žebrovaný a 7 dva až čtyřikrát příčně čle­
něných. Konce náhrdelníku byly ukonče­
né rozpadlými bronzovými sponkami (tab.
27/8).
3.— 4. Párové stříbrné náušnice s klasovi-
tými hrozníčky.
5. Atypický zlomek skla (recentní?).
39 — Hrob 3 8 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry,
zřícené do pískoviště, byl nalezen hrnek (1).
1. Šedohnědý hrnek s přehrnutým okrajem
má na vnitřní ploše ovalení žlábek. Nad vý-
dutí je zdobený třemi obvodovými rýhami
(11,4, 10,8, 10,5, 6,0 cm; tab. 27/2).
40 — Hrob 39/A Z — 6/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
41 — Hrob 40/A Z — 4/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
42 — Hrob 41/A Z — 6/C
Hrob, zřícený do pískoviště, AZ nepopisuje.
H — Hrob 4 2 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U mužské
kostry, zřícené do pískoviště, byla nalezena
sekyra (1).
1. Železná sekyra s dlouhými trny na
otvoru je značně porušená.
44 — Hrob 4 3 /A Z — 5/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dětské
kostry ležely střepy hrnku (1).
1. Střepy od okraje a z výduti hradištního
hrnku, zdobeného vlnovkami.
45 — Hrob 4 4 /A Z — 6IC
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
muže ležel nožík (1) a ostruha (2).
1. Značně poškozený železný nůž (8,7 cm).
2. Rozpadlá železná ostruha s krátkým
bodcem.
46 — Hrob 45IAZ — 6IC
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dívčí
kostry byly dvě náušnice (1— 2) a dva
knoflíky (3— 4).
1.—2. Párové bronzové náušnice, značně
rozpadlé.
3.— 4. Dva skleněné knoflíky s železnými
oušky; jeden je světlemodré, druhý tmavo­
hnědé barvy (1,3 cm).
47 — Hrob 46/A Z — 5/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U kostry
ženy byly dvě náušnice (1— 2) a nožík (3).
1.—2. Párové zdeformované stříbrné ná­
ušnice, jejichž spodní oblouk, zesílený granu-
lací, zdobí klasovité hrozníčky (ve zlomcích).
3. Železný nůž (ve zlomcích) s oboustranně
odsazeným násadním trnem a zbytky dře­ 54 — Hrob 53/A Z — 7/C
věné pochvy na čepeli (13,2 cm; tab. 25j2).
48 — Hrob 47/A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? V dutém
hrobě, vyloženém deskami, byly nalezeny
zbytky vědérka (1) a organické zbytky (2). 55 — Hrob 54/A Z — 7/C
1. Pět železných obručí s dřevěného ovál­
ného vědérka (š. 3,0 cm) a železná rukojeť
( 0 8,0 cm).
2. Žlutozelené zbytky organické hmoty, 56 — Hrob 55/A Z — 7/C
(které označuje AZ za zbytky kožešin).
49 — Hrob 4 8 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
50 — Hrob 4 9 /A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
51 — Hrob 50/AZ — 7/C
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
byl nůž (1).
.1. čepel železného nože (ve zlomcích).
52 — Hrob 51/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dívčí
kostry byly v místech uší 2 a 2 náušnice
(1—4) a dva korálky (5— 6).
1.— 2. Párové bronzové náušnice, jejichž
spodní oblouk zdobí klasovité hrozníčky (ve
zlomcích; tab. 24/17).
3.— 4. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací, zdobí kla­
sovité hrozníčky.
5.— 6. Dva skleněné korálky jednou příčně
členěné.
53 — Hrob 52/A Z — 7/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U levé
holenní kosti dětské kostry ležel nůž (1) a v no­
hách rozbitý hrnek (2).
1. Rozpadlý železný nůž.
2. červenohnědý hrnek s okrajem kuželo­
vité seříznutým, zdobený nad výdutí pásem
šikmo kladených vrypů a trojnásobnou vlnov­
kou mezi dvěma obvodovými rýhami (13,0,
10,2, 11,8, 6,8 cm; tab. 26/11).
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry,
jejíž lebka měla na čele i v týlu okrouhlý
otvor, ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž.
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
57 — Hrob 56/AZ — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
58 — Hrob 57a /A Z — 5/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U kostry
dospělé ženy byly dvě rozpadlé náušnice
( 1- 2).
1.—2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk zdobí klasovité hrozníčky (ve
zlomcích).
375
59 *— Hrob 57b IA Z — 5/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dívčí
kostry byly dva knoflíky (1— 2).
1.—2. Dva bronzové knoflíky s oušky,
která jsou sevřená prstencem z filigránního
drátu (1,2 cm).
6 0 — Hrob 58aIAZ — 5/C
Jáma ? X ? X 260 cm, orientovaná?,
byla vyložena deskami. U dívčí kostry, zří­
cené do pískoviště, byly nalezeny dvě ná­
ušnice (1—2), náhrdelník (3), dva nože
(4—5), zbytky vědérka (6) a hrnek (7).
1.— 2. Zlomky stříbrných náušnic.
3. Náhrdelník ze 160 skleněných korálků,
z nichž 8 je modrobílých, šedých a žlutých
soudkovitého tvaru, 1 se žlutými žebérky, 23
šedobílých, příčně členěných, 43 zelenomod­
rých podobného tvaru, 97 kotoučkovitých a
1 válečkovitý z millefiorového skla (tab. 26ji).
4.— 5. Dva železné nože (ve zlomcích), na
nichž se uchovaly zbytky dřevěných pochev
(tab. 26j2).
6. Zlomky železných obrouček.
7. Šedohnědý hrnek s přehrnutým, ostře se­
říznutým okrajem; na výduti je zdobený
dvěma trojnásobnými vlnovkami a třemi
pásy dvojitých obvodových rýh (12,7, 8,6,
10,6, 5,8 cm; tab. 26/3).
U — Hrob 5 8 b /A Ž — 5/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U kostry
muže byla sekyra (1), ostruha (2) a zbytky
vědérka (3).
X 1. Železná sekyra s ostny na násadním
otvoru (17,0 cm).
2. č á s t železn é ostruhy s od lom en ým bod­
cem (12,5 cm ).
3. Zlomky železných obrouček.
6 2 — Hrob 59IA Z — 6jC
Jáma ? x ? X 350 cm, orientovaná?
U kostry ženy, (překryté kamennými plot­
nami o rozměrech 32 X 31 X 3 cm), která
se zřítila do pískoviště, byly nalezeny náuš­
nice (1), prsten (2), srp (3), nožík (4), ko­
rálek (5) a křesací kámen (6).
1. Zlomky stříbrných náušnic.
2. Zlomky stříbrného prstenu.
3. Rozpadlý železný srp.
376
4. Železný nožík se štíhlým, oboustranně
odsazeným násadním trnem (15,7 cm; tab.
2 5 fl).
5. Skleněný korálek světlemodré barvy.
6. Valounek z podložního štěrku.
63 — Hrob 60/A Z — 6/C
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
64 — Hrob 61IA Z — 7/C
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
65 — Hrob 62/A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
66 — Hrob 631A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž.
67 — Hrob 64/A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
68 — Hrob 651A Z — 6/C
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
69 — Hrob 66/A Z — 7/E
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná?
U kostry ležel nůž (1) a pod levou rukou
zbytky vědérka (2).
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (tab. 25/13).
2. Vědro oválného tvaru je obité třemi ši­
rokými železnými pásy, mezi nimiž jsou úzké
obroučky. Je opatřené pokličkou s uchem
(v. 18,0, 0 20,0 x 10,5 cm; tab. 27/9).
70 — Hrob 67/A Z — 7/E
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
71 — Hrob — 68/A Z — 5/C
Jám a ? X ? X ? cm, orientovaná? U dívčí
kostry, která se zřítila do pískoviště, našel K.
Hanák náušnici (1) a hrnek (2).
 1. Stříbrná náušnice s klasovitým hroz- 82 — Hrob 78/A Z — 7/F
níčkem. Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
2. Tmavohnědý hrnek s okrajem válcovitě ženy byly čtyři náušnice (1— 4).
seříznutým má na dně značku kruhu s troji­ 1.— 2. Dvě stříbrné náušnice se rozpadly.
cí křížících se rýh. Je zdobený dvěma strmými 3.— 4. Dvě nestejně veliké stříbrné ná­
vlnovkami a obvodovými rýhami (11,8, 8,9, ušnice, jejichž spodní oblouk, zesílený granu-
11,6, 6,4 cm; tab. 26/9). lací, zdobí klasovité hrozníčky. Menší z nich
je ve zlomcích.
72 — Hrob 69a/AZ — 7/D
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná? U ko­ 8 3 — Hrob 79/AZ— 6/C
stry ženy nalezl V. Chlachula gombík (1). Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dětské
1. Stříbrný gombík, zdobený rostlinným kostry, která se zřítila do pískoviště, byl na­
ornamentem, je opatřený ouškem, podlože­ lezen hrnek (1).
ným nezdobenou ploténkou (2,4 cm ). 1. červenohnědý hrnek s okrajem válcovitě
seříznutým je zdobený mnohonásobnou jem ­
73 — Hrob 69b/AZ— 7/D
nou vlnovkou, pod níž je stejně jemné rýho­
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Dětská vání (11,4, 8,8, 9,3, 5,3 cm).
kostra byla bez milodarů.
84 — Hrob 80/AZ — 6/C
74 — Hrob 70/A Z — 7/E
Jám a ? x ? x 360 cm, orientovaná?, byla
Jáma ? X ? X 80 cm, orientovaná? Bez obložena deskami, jejichž otisky se uchovaly
nálezů. v hlíně. Z kostry muže zůstal jen prach,
v němž ležela sekyra (1), u nohou ostruha
75 — Hrob 71/AZ — 7/E
(2) a kování vědérka (3).
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­ 1. Železná sekyra s dlouhými trny na
lezů. násadním otvoru (tab. 33/12).
2. Zlomky železné ostruhy s dlouhým
76 — Hrob 72/A Z — 7/F
bodcem.
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­ 3. Zlomky železných obrouček s dřevěného
lezů. vědérka.
77 — Hrob 73/A Z — 7/F
85 — Hrob 81/AZ — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Bez ná­
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
lezů.
78 — Hrob 74/A Z — 5/C
86 — Hrob 82/A Z — 6/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů. Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
79 — Hrob 75/AZ— 5/C
8 7 — Hrob 83/A Z — 6/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů. Jáma 250 X ? X 340 cm, orientovaná?
U levého spánku ženské kostry byly troje
80 — Hrob 76/A Z — 7/D svinuté náušnice (1— 6), chomáček vlasů (7)
Jám a ? X ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­ a u boku nůž (8).
lezů. 1.—2. Párové stříbrné náušnice se sloupeč­
kem, jehož bubínky jsou zdobené granulo­
81 — Hrob 77/A Z — 7/D vanými trojúhelníky; spodní oblouk náuš­
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­ nice je ukončený S kličkou (2,2 cm; tab.
lezů. 32/6— 7).

377
 3.— 4. Podobné párové náušnice ve zlom­
cích.
5.— 6. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, ukončený S kličkou, zdobí
klasovité hrozníčky.
7. V chomáčku černomodrých vlasů se
uchovaly malé pletence.
8. Rozpadlý železný nůž.
88 — Hrob 84/A Z — 6/B
Jáma ? x ? X 330 cm, orientovaná ?,
byla obložena deskami. U dětské kostry byl
nůž (1) a hrnek (2).
1. čepel železného nože (ve zlomcích), na
níž se uchovaly zbytky dřevěné pochvy
(12,8 cm).
2. šedohnědý hrnek se zaobleným okra­
jem je zdobený dvěma pásy šikmo kladených
vpichů (8,2,8,6, 9,0, 4,0 cm; tab. 27/1).
8 9 — Hrob 85/A Z — 6/C
Jám a 230 X ? X 350 cm, orientovaná?
U kostry muže, asi 180 cm dlouhé, ležel
nůž (1), dvě ostruhy (2— 3) a přezky (4— 5).
1. Rozpadlý železný nůž.
2.— 3. Zlomky železných ostruh s bodci.
4.— 5. Železné přezky s oválnými rámečky,
které jsou zasunuty ve zdvojených plotén-
kách, z nichž jedna je rozpadlá.
90 — Hrob 8 6 /A Z — 6/B
i Jáma 90 x 40 X 360 cm, orientovaná?
U dívčí kostry byly dvě náušnice (1— 2) a dvě
ozdůbky (3— 4).
1.— 2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, tordovaný ze dvou drátků,
zdobí klasovité hrozníčky. \
3.—4. Dvě bronzové ozdůbky zvonečko-
vitého tvaru, kryté světlezelenou patinou.
9 1 — Hrob 87jAZ — 7jB
Jáma 210 x 50 X 370 cm, orientovaná?,
byla vyložena deskami. U rozpadlé kostry
ležely tři nožíky (1— 3) a vědérko (4).
1.— 3. Tři železné nožíky (ve zlomcích),
na nichž lpí zbytky dřevěných pochev.
4. Válcovité vědérko, obité čtyřmi pásy
železného plechu, mezi nimiž jsou úzké
obroučky, je opatřené pokličkou s rukojetí
(v. 20,0 cm, 0 16,5 cm; tab. 27/10).
378
9 2 — Hrob 88/A Z — 5/B
Jáma 210 X ? X 360 cm, orientovaná?,
byla obložena deskami. U zbytků dívčí
kostry byly dvě a dvě náušnice (1—4).
1.— 2. Párové zlaté náušnice s hrozníčky
(váha 2,25 g; tab. 26/6).
3. Zlomky podobné stříbrné náušnice.
4. Stříbrná náušnice s klasovitým hrozníč-
kem (tab. 25/7).
9 3 — Hrob 89/A Z — 6/B
Jáma 200 x ? x 260 cm, orientovaná?
U dívčí kostry byl nůž (1) a náhrdelník (2)
se závěskem (3).
1. Železný nožík s odraženým násadním
trnem.
2. Dva korálky soudkovitého tvaru, z nichž
jeden je z tmavomodrého a druhý ze světle­
hnědého skla (tab. 25/10, 12).
3. Bronzová nášivka čelenky, složená ze
tří dutých spojených bubínků (tab. 25/11).
9 4 — Hrob 90/A Z — 6/B
Jáma ? x ? X 360 cm, orientovaná?
U nohou rozpadlé dětské kostry ležel nůž
( 1).
1. Rozpadlý železný nožík.
9 5 — Hrob 91/A Z ~ 6/B
AZ popis hrobu neuvádí.
9 6 — Hrob 92/A Z — 7/B
AZ popis hrobu neuvádí.
9 7 — Hrob 93/A Z — 7/B
AZ popis hrobu neuvádí.
9 8 — Hrob 94/A Z — 7/B
AZ popis hrobu neuvádí.
9 9 — Hrob 95/A Z — 5/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná?, byla ob­
ložena deskami. U kostry asi 301eté ženy
ležely dvě náušnice (1— 2).
1.— 2. Párové náušnice z bronzového
hraněného drátu, opatřené klasovitými hroz­
níčky (tab. 26/7—8).
100 — Hrob 96/A Z — 7/E
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U pravé
 klíční kosti mužské kostry leželo nákončí (1),
u levé klíční kosti zbytky řemenů (2) a
přezka (3), u nohou ostruhy (4) a řemeny
s přezkami (5).
1. Stříbrné nákončí (AZ uvádí čelenka)
je na líci zdobené 12 barevnými kameny
(nebo skly?) a filigránem, na rubu stříbrnou
folií s tepaným rostlinným ornamentem
(8,0 x 5,0 cm; tab. 28jla-b).
2. Zbytky řemenů.
3. Bronzová oválná přezka s trnem je
opatřená ploténkou se dvěma nýty (4,1 cm;
tab. 2716).
4. Rozpadlé železné ostruhy s bodci.
5. Oválná železná přezka s ploténkou a
další nezřetelné zlomky železa.
101 — Hrob 97/AZ — 7/D
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry
ženy byly tři náušnice (1— 3), knoflík (4) a
nůž (5).
1.— 3. Tři stříbrné náušnice, jejichž spodní
oblouk, zesílený granulací, zdobí klasovité
hrozníčky; jednotlivá zrna hrozníčků nesou
ještě skupinky tří jemných zrníček (tab.
27 14—5).
4. Zlomek stříbrného knoflíku, jehož po­
vrch je rozdělený ve čtyři pole a cele po­
krytý hrubou granulací (tab. 27/3).
5. Železný nožík se rozpadl.
102 — Hrob 98/A Z — 6/B
Jám a 210 x 50 x 360 cm, orientovaná?
U kostry starší ženy byl nalezen náhrdelník
(1) a nůž (2).
1. Náhrdelník ze 46 skleněných korálků,
z nichž 2 jsou žluté, 1 šedobílý, 37 modrých
kotoučkovitého tvaru, 1 modrý příčně čle­
něný, 2 velké kuličkovité s tmavomodrými
oky, 2 válečko vité a 1 kolečkovitý z jantaru
(tab. 29/10).
2. Rozpadlý železný nůž.
103 — Hrob 99/A Z — 6/B
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? U spánku
dívčí kostry byly tři náušnice (1— 3) a dva
knoflíky (4— 5).
1. Rozpadlá stříbrná náušnice, jejíž dolní listovitého tvaru, které zdobí dvě skupinky
oblouk je zesílený granulací, je opatřená kla- jemných zrn (tab. 37/7—9).
sovitým hrozníčkem (tab. 26/10).
2.— 3. Párové deformované náušnice ze
stříbrného drátu, opatřené kolínky.
4.—5. Dva knoflíky ze zeleného skla jsou
opatřené železnými oušky (tab. 26/4—5).
1 0 4 — Hrob 100/A Z — 6/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
1 0 5 — Hrob 101/A Z — 5/В
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
1 0 6 — Hrob 102/A Z — 6/B
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná? Dětská
kostra byla bez milodarů.
1 0 7 — Hrob 103/A Z — 5/B
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
ženy byly po levé straně lebky dvě a dvě
náušnice (1— 4) a u boku nůž (5). U hlavy
hrobu bylo velké popeliště.
1.—4. Čtyři stříbrné náušnice, jejichž spod­
ní oblouk je zesílený granulací; každé zrno
ještě zdobí skupinky drobných zrn. Mezi
kolínky je z filigránního drátu upravena pro­
lamovaná lunice, která je zespodu opatřená
hrozníčkem (tab. 34/1— 4).
5. Přeražená čepel železného nože.
1 0 8 — Hrob 104/A Z — 5/C
AZ popis hrobu neuvádí.
1 0 9 — Hrob 105/A Z — 5/C
AZ popis hrobu neuvádí.
1 1 0 — Hrob 106/AZ — 5/B
Jáma ? X ? X 310 cm, orientovaná?
U lebky dívčí kostry byly čtyři a čtyři ná­
ušnice (1— 4, 7— 10), čtyři knoflíky (5—6,
11— 12), a dva korálky (13).
1.— 2. Párové zlaté lunicovité náušnice,
jejichž spodní oblouk je ukončený hrubě gra­
nulovanými kolínky. Lícní stranu ploténky
trojcípé lunice zdobí krokve ze zdvojené
granulace. K jejímu okraji je upevněno 10
řetízků, ukončených plechovými závěsky
3.— 4. Párové zlaté náušnice se sloupeč­
379
 kem, jejichž bubínky, spojené „ajourovým“ 1 1 6 — Hrob 112/AZ — 6/B
pletivem, jsou granulací rozděleny v osm
polí, vyplněných trojúhelníčky z jemných
zrn {tab. 37/3, 4).
5.— 6. Párové zlaté knoflíky, zdobené sku­ 1 1 7 — Hrob 113/AZ — 5/B
pinkami čtyř zrn [tab. 37j l — 2), jsou opatřené
závěsnými oušky (čís. 1— 6: váha 40,0 g).
7.— 10. čtyři stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk zdobí klasovité hrozníčky.
11.— 12. Párové stříbrné knoflíčky zdobí
hrubá granulace.
13. Korálek válečkovitého tvaruje z mille- hrnutý okraj je šikmo seříznut. Je zhotovená
fiorového skla a jiný, trojboký, zdobí barevná
oka {tab. 37/10— 11).
111 — Hrob 107/AZ — 5/B
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
byl nůž (1).
1. Rozpadlý železný nožík.
1 1 2 — Hrob 108/A Z — 6/B
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
1 1 3 — Hrob 109/AZ — 6/B
Jám a 110 x ? x 290 cm, orientovaná?
U lebky dívčí kostry byly dvě a dvě náušnice
(1— 4) a u nohou zvonečkovitá ozdoba (5). 1 2 0 — Hrob 1 1 6 /A Z — 7/C
1.— 4. Drobné stříbrné náušnice s jedním
zrnem připájeným na dolní oblouk (1,0 cm).
5. Bronzový zvoneček s pohyblivým zá­
věsem (2,6 cm; tab. 27/7).
1 1 4 — Hrob 110/AZ — 6/B
Jáma 175 x ? x 320 cm, orientovaná?
U kostry starší ženy byly dvě náušnice (1— 2),
dva korálky (3—4), srp (5) a dva nožíky
(6—7).
1.— 2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací, zdobí
klasovité hrozníčky.
3.—4. Dva skleněné korálky (?).
5. Rozpadlý železný srp {tab. 36/3).
6.— 7. Dva rozpadlé železné nožíky.
1 1 5 — Hrob 111/AZ — 6/B
Jáma 120 X ? X ? cm, orientovaná? U kos­
try děvčete byla náušnice (1).
1. Stříbrná náušnice, jejíž spodní oblouk, ný čtyřmi bubínky, zdobenými granulací
zesílený granulací, zdobí hrozníček.
380
Jám a 110 x ? x ? cm, orientovaná? Dětská
kostra byla bez milodarů.
Jáma 170 X ? X 280 cm, orientovaná?
U boku kostry ležel nůž (1) a u pravé nohy
amforka (2).
1. čep el železného nože.
2. Amforka s úzkým hrdlem, jehož pře-
z jemně plavené žluté hlíny a opatřená
dvěma hraněnými uchy {tab. 29/11).
1 1 8 — Hrob 114/AZ — 7/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dětské
kostry byl nůž (1).
1. Drobný železný nůž s odlomeným ná-
sadním trnem.
119 — Hrob 1 1 5 /A Z — 7/D
Jáma ? x ? x 200 cm, orientovaná?
U dětské kostry byly dva knoflíčky (1— 2).
1.—2. Párové stříbrné knoflíčky s oušky,
zdobené skupinkami jemných zrn.
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
byl hrnek (1) a nůž (2).
1. Šedohnědý hrnek s krátkým zaobleným
okrajem je zdobený obvodovými rýhami a
vlnovkou (8,4, 7,7, 8,3, 5,0 cm).
2. Znaěně poškozený železný nůž.
121 Hrob 117a/AZ — 7/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? U kostry
ženy byly dvě náušnice (1— 2).
1.—2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací, zdobí
(rozpadlé) hrozníčky.
122 — Hrob U 7 b /A Z — 7/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U dívčí
kostry byly dvě náušnice (1— 2).
1.—2. Párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací, je opatře­
(rozpadlé).
123 — Hrob 118/AZ — 7/C
Jám a ? X ? X 250 cm, orientovaná?
U kostry byly zbytky vědérka (1).
1. Zlomky obrouček a železné rukojeti
dřevéného vědérka.
124 — Hrob 119jAZ — 6/B
Jáma ? x ? x 190 (a 200) cm, orientovaná
Z-v. Kostra muže, asi 180 cm dlouhá, spočí­
vala naznak, s rukama podél těla. Po pravé
straně lebky bylo dlouhé (1), po levé straně
krátké kopí (2), na hrudi ocílka (3) a nůž
(4), u pravé ruky sekyra (5), na kostech
pravé nohy meč (6), který však byl nalezen
již ve zřícené části hrobu, u levé ruky
nůž (7), na nohou ostruhy (8—9) s ře­
meny a přezkami (10— 11). Nedaleko le­
vého chodidla ležely na sobě další dvě
ostruhy (12— 13) a vedle nich vědérko
(14). Mezi kostmi byl kousek železného
kování (15) a zbytky váčku s křesacími
kaménky (16).
1. Dlouhé železné kopí, jehož tulej se
k ústí poněkud rozšiřuje (45,0, 3,5 cm; tab.
33110, obr. 3011).
2. Krátké železné kopí s výrazně odsaze­
nou tulejí, která se k ústí rozšiřuje. 26,0,
2,7 cm; tab. 33/9, obr. 30/2).
3. Železná ocílka trojúhelníkovitého tvaru
ve zlomcích (16,0, 4,3 cm ).
4. Rozpadlý železný nůž se zbytky kožené
pochvy (16,2, 1,8 cm).
5. Značně poškozená železná sekyra s ostny,
jejíž úzký týl je zobákovitě dolů protažen
(18,0, ostří 5,0 cm; tab. 3318).
6. Železný meč s klenutou hlavicí má
krátkou, lehce hraněnou příčku čočkovitého
tvaru, která je nezřetelně tausovaná bronzo­
vým drátem (86,0, 5,0 cm; tab. 33jla-b).
7. Železný nůž se zbytky kožené pochvy
je v čepeli přeražený (24,5, 3,5 cm).
8.— 9., 12.— 13. Čtyři železné ostruhy
s bodci mají okrouhlé záchytné destičky
(17,0, 14,3 cm; tab. 33/2— 4).
10.— 11. Železné přezky, z nichž jedna je
obdélníkovitého a druhá oválného tvaru,
jsou opatřené oválnými destičkami (tab.
33/5 — 6 ). Příslušná nákončí se rozpadla.
14. Nízké dřevěné vědérko je obité želez­
ným plechem a opatřené pohyblivým držad­
lem (18,0 x 9,0 cm; tab. 33/7).
15. Kousek prohnutého železného plechu
— zbytek štítového kování (?) — do jehož
středu je vkován hraněný hřeb (2,8 cm).
16. Zbytky váčku se dvěma rohovcovými
úštěpy — křesadly.
125 — Hrob 120/A Z — 5/B
Jáma 150 X 50 X 320 cm, orientovaná?,
byla obložena deskami. Kostra stařeny spočí­
vala naznak, s hlavou nakloněnou dó prava.
Po stranách lebky byly náušnice (1— 2)
s chomáčky vlasů (3) a u levé ruky nůž
(4).
1.— 2. Bronzové náušnice se rozpadly.
3. Chomáčky tmavých vlasů.
4. Značně poškozený železný nožík.
126 — Hrob 121/A Z — 6/B
Jáma 120 x ? x 388 cm, orientovaná?,
byla obložena deskami. Z dívčí kostry se
uchovalo jen několik zubů, u nichž ležely
dvě náušnice (1— 2), a v místech lebky další
tři (3— 5) se zbytky vlasů (6), pak knoflík (7)
a prsten (8).
1.— 2. Dvě nestejně veliké stříbrné náušni­
ce, jejichž spodní oblouk, zesílený granulací,
je opatřený bubínky (5,5 cm; tab. 32/1 — 2).
3.— 5. Tři stříbrné náušnice, jejichž spodní
oblouk, zesílený granulací, je opatřený klaso-
vitými hrozníčky (tab. 29/4, 5, 7).
6. Chomáčky tmavých vlasů.
7. Část zlaceného měděného knoflíku
s ouškem, který je zdobený filigránními
kroužky (tab. 29/6).
8. Stříbrný prsten, jehož klenutý knoflík
zdobí 10 barevných sklíček, má kruh z fili-
gránního pletiva (tab. 29/8).
127 — Hrob 122/A Z — 6/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Z dívčí
kostry se uchovaly jen zoubky, po jejichž
levé straně ležely náušnice (1—2) se zbytky
vlasů (3); u boku byly dva nože (4— 5) a
vpravo u nohou vědérko (6).
1.— 2. Rozpadlé stříbrné náušnice.
3. Zbytky černých vlasů.
4.— 5. Dva železné nože se zbytky dře­
věné pochvy (9,3, 9,8 cm; tab. 29/2).
381
 6. Zlomky železného kování vědérka (tab. 136 — Hrob 131/A Z — 5/C
2911). Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
128 — Hrob 1231A Z — 5/B
lezů.

Jám a 180 x 50 x 350 cm, orientovaná? 137 — Hrob 132/A Z — 5/C

Zbytky rozpadlé mužské kostry byly bez
nálezů.
120 — Hrob 124IAZ — 6/B
Jáma 1 8 0 x ? x ? c m , orientovaná? Asi
u kolena rozpadlé mužské kostry ležela
sekyra (1), nožík (2), nůžky (3) a tři ostru­
hy (4— 6); u levé nohy byl rozbitý hrnek
(7).
1 Železná sekyra s ostny na násadním
otvoru je značně poškozená.
2. Žejezný rozpadlý nůž (16,3 cm).
3. Železné rozpadlé nůžky s krátkými
noži mají dlouhá ramena, na nichž lpí
zbytky tkaniva (19,5 cm; tab. 31/3).
4.—6. Zčásti rozpadlé železné ostruhy
? bodci (17,7 cm; tab. 31/1 — 2).
7. Šedohnědý hrnek, jehož ploché ovalení
je opatřené mělkým a úzkým žlábkem. Na
výduti je zdobený trojnásobnou nezřetelnou
vlnovkou mezi dvěma dvojicemi obvodo­
vých rýh (10,7, 8,8, 9,3, 3,1 cm, tab. 31/10).
130 — Hrob 125/A Z — 5/B
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná? Úplně
ztrávená kostra byla bez nálezů.
131 — Hrob 126/A Z — 6/A
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? U kostry Z-v. Značně ztrávená kostra, dlouhá asi
muže ležel nůž (1).
1. Železný nůž s dlouhým násadním trnem prava a s rukama podél těla. U levého lokte
(ve zlomcích). ležel nůž (1).
132 — Hrob 127/A Z — 6/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Bez ná­
lezů.
133 — Hrob 128/A Z — 5/B
Hrob se zřítil do pískoviště. Bez nálezů.
134 — Hrob 129/A Z — 5/C
Hrob se zřítil do pískoviště. Bez nálezů.
135 — Hrob 130/A Z — 5/C
Hrob se zřítil do pískoviště. Bez nálezů.
Jáma ? x ? X ? cm, oiientovaná? U lebky
dívčí kostry byl hrnek (1) a náušnice (2).
1. Šedohnědý hrnek s přehrnutým okra­
jem , který je na vnitřní straně opatřený žláb­
kem, je nad výduti zdobený dvěma jedno­
duchými vlnovkami po stranách obvodové
rýhy. Na dně, jehož okraj je poněkud vy­
výšený, je nezřetelná plastická značka (13,7,
10,5, 12,2, 7,7 cm; tab. 31/8).
2. Bronzová náušnice, jejíž spodní oblouk
je opatřený hrozníčkem, napodobujícím gra-
nulaci {tab. 32/5).
138 — Hrob 133/A Z — 3/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Kostra,
ležící naznak s roztaženými údy, byla ulo­
žena ve valu (?). AZ se domnívá, že se jedná
o morový hrob.
139 — Hrob 134/A Z — 4/C
Jáma ? x ? x l l 0 ( a 2 1 5 ) cm, orientovaná
Z-v. Kostra, dlouhá asi 127 cm, spočívala
naznak, s lebkou skloněnou do leva, s levou
rukou složenou do klína a pravou ohnutou
přes prsa na levé rameno. Bez nálezů.
140 — Hrob 135/A Z — 3/C
Jáma ? x ? X 105 (a 115) cm, orientovaná
160 cm, ležela naznak, s lebkou nahnutou do
1. Rozpadlý železný nožík (10,6 cm).
141 — Hrob 136/A Z — 4/C
Jáma ? x ? x 105 (a 115) cm, orientovaná
S-j, byla obložena deskami tak, že bočnice
přesahovaly o 5— 8 cm užší čela. Z téměř
ztrávené kostry se uchovaly jen zlomky zubů
a větších kostí. Bez nálezů.
142 — Hrob 137/A Z — 4/C
Jáma ? x ? x l 0 5 (a 115) cm, orientovaná
S-j, měla na dně dřevěnou komoru, složenou
z volných desek. Ze ztrávené kostry se ucho­

382
 valy jen zlomky zubů a větších kostí. Bez
nálezů.
143 — Hrob 138/A Z — 4/C
Jáma ? x ? X 105 (a 115) cm, orientovaná
Z-v. V porušeném hrobě se uchovaly jen
kosti nohou mladšího individua. Bez nálezů.
144 — Hrob 139 fA Z — 4/C
Jáma ? x ? X 134 (a 115) cm, orientovaná
Z-v. V hloubce 29 cm pod hrobem čís.
138/AZ ležela téměř úplně ztrávená kostra
dítěte, u níž ležel nůž (1).
1. čá st čepele železného nože se zbytkem
dřevěné pochvy (2,1 cm).
145 — Hrob 1 4 0 /A Z — 4/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná Z-v. U
značně ztrávené kostry ležel nůž (1).
1. Tři zlomky železného nože.
146 — Hrob 141 jA Z — 4/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná Z-v. V po­
rušeném hrobě se uchoval jen zlomek pánve
a zbytky dlouhých kostí. Bez nálezů.
147 — Hrob 142/A Ž — 3/D
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná Z-v. Kostra
spočívala naznak, s hlavou skloněnou do
leva, s rukama podél těla a nohama od
kolen useknutýma pískovnou. U levého lokte
ležel nůž (1) a za hlavou skořápky vajíčka (2).
1. Železný nůž ve zlomcích.
2. Skořápky vajíčka.
148 — Hrob 143/A Z — 5/C
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Dětská kostra byla bez milodarů.
149 — Hrob 1441A Z ~ 5/C
Jáma ? X ? X 75 cm, orientovaná? Dět­
ská kostra byla bez milodarů.
150 — Hrob 145/A Z — 5/C
Jám a 135 X 40 x 143 cm, orientovaná
Z-v. U nohou téměř ztrávené dětské kostry
stál hrnek (1) a v místech pánve ležel nůž (2).
1. Šedohnědý hrnek s krátce přehrnutým
okrajem je zdobený nad výdutí dvěma ob­
vodovými rýhami, mezi nimiž je pás hru­
bých vpichů. Na dně jsou tři malé kroužky,
spojené rýhami do trojúhelníku, kolem něhož
je větší kruh (12,0, 8,6, 9,6, 6,5 cm).
2. Železný nůž s odlomeným, oboustranně
odsazeným násadním trnem a obloukovitým
ostřím (12,6, 2,2 cm; tab. 31/9).
1 5 1 — Hrob 146/AZ — 4/C
Jáma ? X ? X 115 cm, orientovaná Z-v.
Kostra, dlouhá asi 150 cm, ležela v rakvi.
Bez nálezů.
1 5 2 — Hrob 147/ A Z — 4/C
Jáma ? X ? X 115 cm, orientovaná Z-v.
Kostra, 145 cm dlouhá, ležela naznak, s hla­
vou skloněnou do leva a s rukama podél těla.
Bez milodarů.
1 5 3 — Hrob 148jA Z — 5/C
Jáma 180 x 53 X 170 cm, orientovaná
Z-v. Dobře uchovalá kostra spočívala na­
znak, s levou rukou podél těla a pravou
složenou do klína. Bez nálezů.
1 5 4 — Hrob 1491A Z — 5jC
Jáma ? X ? X 105 cm, orientovaná Z-v.
V rakvi spočívala kostra s rukama podél ^ěla;
u jejích nohou stál hrnek (1).
1. Šedohnědý hrnek s okrajem válcovitě
seříznutým je zdobený třemi rýhami nad vý­
dutí (12,4, 11,5, 11,2, 6,8 cm; tab. 29)12).
1 5 5 — Hrob 1501AZ — 5/C.
Jáma ? X ? X 105 cm, orientovaná Z-v.
Poměrně uchovalá kostra spočívala naznak,
s hlavou skloněnou do leva. V zásypu hrobu
byl střep z hrnku (1).
1. Střep od okraje hradištního hrnku.
1 5 6 — Hrob 151/AZ — 5/C
Jáma ? X ? X 105 cm, orientovaná Z-v.
Porušená dětská kostra byla bez milodarů.
1 5 7 — Hrob 152/AZ — 5/B
Jáma ? X ? X 129 cm, orientovaná Z-v.
Na dně hrobu byly zbytky rakve ze silných
prken, o rozměrech 185 X 45 cm. Postranní
desky přesahovaly čela až o 10 cm. Dno
i víko bylo přibito hřebíky, z nichž se ucho­
valy dva (1— 2). Uvnitř rakve ležela kostra
383
 starší ženy, 166 cm dlouhá, s rukama podél 1 6 2 — Hrob 157/AZ — 3/C
těla. Na pravé straně lebky byly dvě náuš­ Jáma 184 x ? X 105 cm, orientovaná
nice (3— 4), na levé straně jedna náušnice, Z-v. Porušená kostra ležela naznak, s lebkou
(5). N a původní úrovni je rozsáhlé popeliště, skloněnou do leva a s rukama podél těla.
které je hrobem proseknuto. V zásypu hrobu byly střepy (1).
1.— 2. Dva železné hřebíky s širokými 1. Nezdobené střípky z výduti hradištních
hlavicemi. hrnků.
3.— 4. Bronzová náušnice, jejíž zesílený
dolní oblouk je opatřený hrozníčkem. Druhá 1 6 3 — Hrob 1581A Z — 3/C
náušnice s košíčky se rozpadla. Jám a ? x ? X 178 cm, orientovaná Z-v.
5. Stříbrná náušnice s dutou kuličkou pod U dětské kostry ležela náušnice (1) a zlomky
dolním obloukem. drátu (2).
1. Deformovaná bronzová náušnice, jejíž
1 5 8 — Hrob 153jA Z — 4/C spodní oblouk, ukončený očkem, zdobí hroz-
Jáma ? x ? X 113 cm, orientovaná Z-v. níček.
Porušená kostra, s rukama podél těla, byla 2. Atypické zlomky drátu (?).
bez milodarů.
1 6 4 — Hrob 1591A Z — 3jC
1 5 9 — Hrob 1541A Z — 4/C Jáma ? x ? x 158 cm, orientovaná? Nad
Jáma 180 x 50 x 140 cm, orientovaná hrobem čís. 158/AZ tu ležela jen lebka z roz­
Z-v. Z kostry muže se uchovaly jen zuby. rušeného hrobu. Bez nálezů.
U pravého boku leželo kopí hrotem k hlavě
(1), u levého boku byla v koženém váčku 1 6 5 — Hrob 160/AZ — 3/C
ocílka (2) a pazourek (3), pod ním nožík (4) Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná Z-v. V po­
a asi v místech kolen ležely kousky řemenů rušeném hrobě bylo několik střepů (1) a
s přezkami (5—6). kousek skla (2).
1. Železné kopí s otisky látky na tuleji, 1. Nezdobené střípky z výduti hradišt­
v níž vězí zbytky dřeva (18,0 cm; obr. 30/3). ních hrnků.
2. Železná ocílka je rozpadlá v nezře­ 2. Zlomek skleněného korálku (?).
telné zlomky.
3. Pazourkové křesadlo. 1 6 6 — Hrob 1611A Z — 3/C
4. Železný nožík ve zbytcích dřevěné poch­ Jáma ? x ? x 107 cm, orientovaná Z-v. Ko­
vy, potažené koží. stra, asi 150 cm dlouhá, ležela naznak, s pra­
vou rukou podél těla a s levou pod pánví.
1 6 0 — Hrob 155/AZ — 4/B U pánevních kostí ležel na obřadech nůž (1).
Jáma 180 X ? X 94 cm, orientovaná Z-v. 1. Dva zlomky železného nože.
Kostra ležela ve zbytcích dřevěné rakve.
Zásyp hrobu obsahoval střep (1). 1 6 7 — Hrob 162/AZ — 5/B
1. Nezdobený střep z výduti hradištního Jáma ? x ? x 7 0 (a 200) cm, orientovaná?
hrnku. Pod levým loktem dosti uchovalé kostry,
dlouhé asi 170 cm, ležel nůž (1).
1 6 1 — Hrob 156/A Z — 4(B 1. Značně prorezivělý železný nůž (9,8 cm).
Jáma 180 X ? X 100 cm, orientovaná?
V rakvi ležela značně ztrávená kostra 1 6 8 — Hrob 1631A Z — 5/B
s levou rukou podél těla a pravou ohnutou Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Dětský
do klína. Podél levého lokte ležel nůž (1). hrob byl bez nálezů.
1. Velký železný nůž s dlouhým, obou­
stranně odsazeným násadním trnem, na 1 6 9 — Hrob 1641A Z — $1В
jehož čepeli se uchovaly zbytky dřevěné Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Hrob
pochvy (18,5, 2,5 cm; tab. 36j5). mladšího individua byl bez nálezů.

384
170 — Hrob 165/A Z — 5/B
Jáma 170 X ? X 100 cm, orientovaná?
Hrob byl bez nálezů.
171 — Hrob 1661A Z — 5/B
Jáma ? x ? X 10 cm, orientovaná?
U pravé ruky kostry, asi 172 cm dlouhé,
ležel nůž (1).
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem.
172 — Hrob 1671A Z — 5/B
Jáma ? x ? X 100 (a 210) cm, orientovaná?
Kostra bezzubého individua, dlouhá 146 cm,
spočívala s lebkou na týlu a s rukama podél
těla. U levé stehenní kosti byl nůž (1).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
(15,0 cm).
173 — Hrob 1681A Z — 3/C
Jáma ? x ? X 170 ( a 200) cm, oriento­
vaná? Z téměř rozpadlé kostry, asi 145 cm
dlouhé, se uchovaly jen zuby starého indi­
vidua. Bez nálezů.
174 — Hrob 169/A Z — 3IC
Jáma ? x ? x 170 (a 200) cm, orientovaná?
Téměř rozpadlá kostra, asi 153 cm dlouhá,
byla bez milodarů.
175 — Hrob 170/AZ — 3/C
Jáma 1 6 2 x 5 0 x 1 1 5 (a 200) cm, oriento­
vaná? Bez nálezů.
176 — Hrob 171/AZ — 4jB
Jáma ? x ? X 115 (a 200) cm, oriento­
vaná? Kostra staršího individua, dlouhá asi
162 cm, byla bez nálezů.
177 — Hrob 1 7 2 /A Z — 4/B
Jáma ? x ? x 8 8 (a 185) cm, orientovaná?
U levé stehenní kosti rozpadlé kostry muže,
dlouhé asi 142 cm, ležel nůž (1) a ocílka (2)
s pazourky (3) ve zbytcích koženého váčku.
1. Železný nůž s širokou čepelí a dlouhým,
oboustranně odsazeným trnem (21,0, 2,8 cm;
tab. 3519).
2. Rozpadlá železná ocílka, na níž lpí
zbytky tkaniva.
3. č t y ř i p a z o u r k o v á k ř e s a d la .
25 Staré Město
1 7 8 — Hrob 173jA Z — 4/B
Jáma ? x ? X 65 (a 165) cm, oriento­
vaná? Z kostry dospělého individua, dlou­
hé asi 150 cm, uchovaly se jen zuby. Bez
nálezů.
1 7 9 — Hrob 1741A Z — 3/C
Jáma ? x ? x 115 cm, orientovaná? Dět­
ská kostra byla bez nálezů.
1 8 0 — Hrob 175JA Z — 51B
Jáma ? x ? x 75 (a 200) cm, oriento­
vaná?, byla vyložena deskami. U levé ste­
henní kosti dětské kostry, dlouhé asi 145 cm,
jež spočívala s hlavou skloněnou do prava,
ležel nůž (1).
1. Železný, značně prorezivělý nůž
(15,0 cm).
1 8 1 — Hrob 1761A Z — 51B
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná? Kostra asi
141etého dítěte byla bez nálezů.
1 8 2 — Hrob 1771A Z — 4jB
Jáma ? x ? x 80 (a 200) cm, orientovaná?
Zčásti rozpadlá kostra, dlouhá asi 160 cm,
spočívala s lebkou na týlu a s rukama podél
těla. Bez nálezů.
1 8 3 — Hrob 1 7 8 /A Z — 4/B
Jám a ? x ? X 80 (a 200) cm, oriento­
vaná? Dětská kostra byla asi 80 cm dlouhá.
Zásyp hrobu obsahoval střep (1).
1. Nezdobený střípek z výduti hradišt­
ního hrnku.
1 8 4 — Hrob 179/A Z — 3jB
Jáma ? X ? x310 cm, orientovaná? V des­
kovém obložení spočívala dětská kostra,
dlouhá asi 80 cm, z níž se uchovaly jen
zoubky. Bez nálezů.
1 8 5 — Hrob 180/AZ — 51B
Jáma ? x ? x 225 cm, orientovaná? Do­
bře uchovalá kostra starce, dlouhá asi
155 cm, spočívala naznak, s levou rukou slo­
ženou do klína. Pod levou loketní kostí
ležel nůž (1).
1. Železný nůž s kostěnou rukojetí, která
je zdobená skupinkami rýh a soustřednými
385
 kroužky (17,4, rukojeť 9,7 cm; tab. 3517,
obr. 12/la-b).
186 — Hrob 1811A Z — 5/B
V hloubce 230 cm (-val) ležely na hro­
mádce spálené lidské kosti.
187 — Hrob 182/A Z — 4/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Z dětské
kostry se uchovaly jen zuby. Bez nálezů.
188 — Hrob 183/A Z — 4/B
Jáma ? x ? x 290 cm (-val), orientovaná?
V deskovém obložení ležela kostra dospělé
ženy, dlouhá asi 152 cm, s hlavou na týlu a
s rukama podél těla. V místech pravého ucha
ležela náušnice (1) a křesací kámen (2).
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený očkem, je opatřený klasovitým vi­
nutým hrozníčkem (2,2 cm).
2. Valounek z podložního štěrku.
189 — Hrob 184/AZ ~ 4IB
Jáma 180 x ? X 90 (a 180) cm, oriento­
vaná? Z dětské kostry se uchovaly jen
mléčné zoubky. V místech levé ruky ležela
rolnička (1) a pod ní tři nožíky (2— 4).
1. Bronzová rolnička se závěsným ouškem
je opatřená křížícími se štěrbinami a zdobená
rýhováním (tab. 34/10).
2.— 3. Dva silně zrezivělé železné nože se
zbytky dřevěných pochev (8,3 cm, 10,7 cm).
4. Železný nožík se zbytky dřevěné po­
chvy, zdobené rytými kroužky (13,0 cm);
(tab. 30/2, obr. 12/8.)
190 — Hrob 185a/AZ — 4/B
Jáma ? x ? X 270 cm (-val), oriento­
vaná? Kostra dospělého individua měla
pravou ruku složenou pod lebku, u níž
ležel nůž (1).
1. Zlomek železného nože se zbytky dře­
věné pochvy (2,7 cm).
191 — Hrob 185b/AZ — 4/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Ve spodní 200 — Hrob 194/AZ — 7/F
části valu nad hrobem 185a/AZ byla roz­
hozená kostra s hrnkem (1).
1. červenohnědý hrnek s krátce přehrnu- kosti pánve a nohou, v celkové délce asi
tým okrajem je zdobený pod hrdlem vpichy
386
ve tvaru rozmarýnky a pod výdutí mnoho­
násobnou vlnovkou. N a dně je mimostředný
kruhový dolík (17,3, 11,8, 13,0, 7,6 cm; tab.
30/10).
1 9 2 — Hrob 186/AZ — 4/B
Jáma ? x ? X 90 (a 200) cm, oriento­
vaná? Dětská kostra byla bez milodarů.
1 9 3 — Hrob 187/A Z — 3/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Na dně
hrobu, vyloženém asi kůrou stromu, ležela
dětská kostra, asi 90 cm dlouhá. Bez nálezů.
1 9 4 — Hrob 188/A Z — 3/B
Jáma ? x ? X 110 (a 200) cm, oriento­
vaná? V deskovém obložení, asi 185 cm
dlouhém, ležela kostra dospělého individua.
Bez nálezů.
1 9 5 — Hrob 189/AZ — 3/B
Jáma ? x ? x 75 (a 200) cm, oriento­
vaná V-z (naopak). Značně porušená dět­
ská kostra byla bez nálezů. Zásyp hrobu
obsahoval uhlíky.
1 9 6 — Hrob 190/A Z — 3/B
Jáma ? x ? x 100 (a 200) cm, oriento­
vaná? Kostra staršího individua, dlouhá asi
160 cm, byla bez nálezů.
1 9 7 — Hrob 1 9 1 /A Z — 3/B
Jám a ? x ? X 100 (a 200) cm, oriento­
vaná? Dětská kostra, dlouhá asi 80 cm, byla
bez nálezů.
1 9 8 — Hrob 192/A Z — 3/B
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná? Z kostry
byly nalezeny jen kosti nohou. Bez nálezů.
1 9 9 — Hrob 193)A Z — 4/B
Jáma ? x ? X 150 cm, orientovaná?
V hrobě se uchovaly jen kosti střední části
kostry dospělého individua. Bez nálezů.
Jáma ? x ? x45 (a 95) cm, orientovaná?
V porušeném hrobě ženy se uchovaly jen
100 cm. K hrobu patrně patří korálky (1),
 posbírané v těch místech již dříve A. Zelni-
tiem.6
1. Náhrdelník ze 6 korálků: 3 příčně
členěné jsou z šedočerného a světlemodrého
skla, jeden soudečkovitý ze zeleného skla je
na bronzové trubičce, jeden z modrého skla
má čtyři podélné žlábky a jeden modrý je
kotoučkovitého tvaru (tab. 2919).
201 — Hrob 1951A Z — 7/E
Jám a ? x ? X 45 (a 85) cm, orientovaná?
U boku dosti uchovalé kostry, dlouhé asi
85 cm, ležely dva nože (1—2).
1.— 2. Dva rozpadlé železné nože s krát­
kými odsazenými trny.
202 — Hrob 196/A Z — 71D
Jáma ? X ? X 50—60 (a 110) cm, orien­
tovaná? Kolem krku dívčí kostry bylo devět
náušnic (1—9) a u každé nohy nůž (10— 11).
1. Jednoduchý kroužek s kořínkem upro­
střed (1,7 x 1,0 cm).
2. Jednoduchý kroužek s kolínkem na
konci (1,3 x 0,9 cm).
3. Jednoduchý kroužek s očkem (1,7 x
X 1,0 cm).
4. Jednoduchý kroužek s očkem a s kolín­
kem (1,7 x 1,0 cm).
5.— 7. Tři stříbrné náušnice s hrozníčky
(1,7— 2,0 x 1,0— 1,2 cm).
8. Stříbrná náušnice s bubínky, zdobenými
granulovanými křížky (2,2 x 1,0 cm).
9. Stříbrná náušnice s košíčky (tab. 32/4).
10.— 11. Dva železné nožíky se zbytky
dřevěných pochev (4,2— 6,0 cm ).
203—204 — Hrob 197/AZ — 7/D
Jáma ? x ? X 30 (a 70) cm, orientovaná
Z—v, byla obložena kameny tak, že „zídka“,
asi 35 cm silná a stejně vysoká, byla u hlavy
asi 135— 140 cm, kdežto v nohách jen 110 cm
široká; délka v uchovalé části porušeného
hrobu byla 130 cm. Po pravé straně hrobu
ležela kostra ženy, z níž se uchovala jen dolní
část s rukama podél těla, v délce asi 100 cm.
U její pravé ruky ležely dva nože (1— 2) a na
hrudi knoflík (3). Po levé straně hrobu, ale
o 10 cm níže, ležela kostra muže, uchovalá
5 Doplněno písemnou zprávou A. £elnitia z 15. 2. 1953.
jen ve střední a dolní části; levá ruka ležela
podél těla a pravá v klíně. Mezi kostrami
leželo ve výši lopatek pásové nákončí (4).
1.—2. Dva železné poškozené nožíky (10,5,
2,5; 9,7 ,3,0 cm).
3. Zlatý knoflík je zdobený kolem ouška
granulovaným prstencem (1,3 cm; váha
2,5 g).
4. Železné nákončí jazykovitého tvaru je
značně poškozené (11,3, 3,8 cm).
2 0 5 — Hrob 198/AZ — 2/F
Jám a ? x ? X 75 cm, orientovaná Z—v.
Zčásti uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá asi 160 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s levou rukou podél těla a pravou nad
hlavou. Bez nálezů.
2 0 6 — Hrob 199/A Z — 3/D
Jám a 183 X ? X 90 (a 63) cm, oriento­
vaná Z—v. Kostra spočívala naznak, s leb­
kou skloněnou do leva, s pravou rukou podél
těla a levou nad hlavou. U levé ruky ležel
nůž (1) a nedaleko něho (snad v zásypu
hrobu) sekyrovitý nástroj (2).
1. Železný nůž s šikmo vytaženým násad-
ním trnem (8,5 cm; tab. 29/3).
2. Sekyrovitý nástroj — malé neúplné teslo
(t. zv. hřivna) s přeraženým uchem (14,5 cm).
2 0 7 — Hrob 200/A Z — 2/D
Jám a? x ? x 40 (a 90), cm, orientovaná?
Z dětské kostry se uchoval jen jeden zub (sto­
lička). V hrobě ležel nůž (1) a o 110 cm hlou­
běji byl nalezen druhý nožík (2), který snad
pochází z jiného, již zcela rozpadlého hrobu.
1. část čepele železného nože (8,0 cm).
2. Krátký železný nůž (8,5 cm).
2 0 8 — Hrob 201/AZ — 2/D
Jáma ? x ? x 50 (a 90) cm, orientovaná
Z—v. Dobře uchovalá kostra, dlouhá asi 90
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s levou ru­
kou podél těla a pravou u hlavy. Bez nálezů.
2 0 9 — Hrob 202/A Z — 2/C
Jáma ? X ? X 80 (a 90) cm, orientovaná?
Dívčí kostra, dlouhá asi 100 cm, ležela na­
387
 znak, s lebkou na týlu a s rukama složenýma
do klína. Po stranách lebky bylo po jedné
náušnici (1— 2) a u pravého lokte ležel nůž
(3).
1.— 2. Dvě stříbrné náušnice s hrozníčky
(rozpadlé).
3. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (11,7, 0,8 cm).
2 1 0 — Hrob 203/AZ — 3)C
Jáma 185 X ? X 120 (a 90) cm, oriento­
vaná Z—v. Dobře uchovalá kostra spočívala
naznak, s pravou rukou podél těla a levou
nad hlavou. U levé ruky byl nožík (1), vlevo
u hlavy ohniště a v zásypu hrobu střípky
(2 ).
1. Železný nožík se zbytky dřevěné pochvy
(11,6 cm).
2. Dva nezdobené střípky z výduti hrnku
a dva jiné, zdobené vlnovkou a obvodovými
rýhami.
2 1 1 — Hrob 204/AZ — 2/D
Jáma 180 X ? X 110 (a 100) cm, oriento­
vaná Z—v. Kostra muže spočívala naznak,
s lebkou skloněnou do leva a dolní čelistí
skleslou, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. U levého boku ležel nůž (1), na
nohou ostruhy s řemínky (2— 3) a přezkami
(4— 5). Zásyp hrobu obsahoval střep (6).
1. Štíhlý železný nůž s dlouhým, obou­
stranně odsazeným násadním trnem a zbytky
dřevěné pochvy na čepeli (15,0, 1,4 cm; tab.
3011).
2.—3. Párové železné ostruhy s bodci a zá­
chytnými ploténkami, ve zlomcích (12,5 X
X 7,0 cm; tab. 30/5—6).
4.— 5. Oválná železná přezka s trnem
(2,7 cm; tab. 30/4) a zlomek obdélníkovité
přezky.
6. Střep z výduti hrnku, zdobený rýho­
váním.
2 1 2 — Hrob 205/A Z — 2/C
Jáma ? x ? X 80 (a 90) cm, orientovaná
Z—v. Po levé straně kostry asi 41etého dítěte,
90 cm dlouhé, byly zbytky ohniště. Zásyp
hrobu obsahoval střepy nádob (1).
1. Střepy od okraje a z výduti nezdobe­2 1 7 — Hrob 210/A Z — 3)C
ných hrnků.
388
2 1 3 — Hrob 206/A Z — 2/D
Jáma 170 X ? X 80 (a 90) cm, orientovaná
Z—v. Kostra mladého individua spočívala
naznak, s lebkou nakloněnou do leva a dolní
čelistí skleslou, s levou rukou v pánvi a pra­
vou pod ní. U hlavy bylo několik střípků (1).
1. Střípky od okraje a z výduti nezdobe­
ných hrnků.
2 1 4 — Hrob 207/A Z — 2/C
Jáma ? x ? X 100 (a 100) cm, oriento­
vaná Z—v. Kostra dospělého individua le­
žela naznak, s lebkou nakloněnou do leva,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez nálezů.
2 1 5 — Hrob 2081A Z — 2/D
Jáma ? X ? X 75 (a 85) cm, orientovaná
Z—v: Dětská kostra, dlouhá 70 cm, byla bez
milodarů.
2 1 6 — Hrob 209j A Z — 2/C
Jáma ? X ? X ? cm, orientovaná Z—v. Dívčí
kostra ležela naznak, s lebkou na týlu a s ru­
kama podél těla. U brady ležel knoflík (1),
pod pravým uchem gombík (2) a pět ná­
ušnic (3— 7), pod levým uchem polovice gom-
bíku (8) a náhrdelník (9). Na pravé ruce byly
zbytky prstenu (10), z něhož část ležela až
u pravé holenní kosti.
1. Skleněný knoflík s železným ouškem.
2. Bronzový gombík (?).
3.— 4. Dvě kroužkovité náušnice, svinuté
ze stříbrného drátu.
5. Stříbrná náušnice s hrozníčkem trubič-
kovitého tvaru.
6. Bronzová náušnice s jedním bubínkem
pod obloukem.
7. Stříbrná náušnice se dvěma kolínky.
8. Polovina bronzového gombíku (tab.
34j6).
9. Náhrdelník1 z 5 olověných, šroubovité
vinutých korálů, dvou kuličkovitých a jed­
noho lunicovitého závěsku (tab. 34)5).
10. Bronzový plíškový prsten s oválným
štítkem, který zdobí vypukliny, seřazené do
tvaru kříže.
Jáma ? x ? X 135 (a 100) cm, orientovaná
 Z—v. Zčásti rozpadlá kostra dospělého indi­
vidua, dlouhá 168 cm, spočívala naznak, s leb­
kou obrácenou do prava a dolní čelistí skle­
slou, s rukama podél těla a nohama natažený­
ma. Na hrudníku u pravé ramenní kosti ležel
nůž (1). Zásyp hrobu obsahoval uhlíky. Ko­
stra zasahovala lebkou pod hrob čís. 209/AZ.
1. Železný nožík, jehož násadní trn je vý­
razně odsazený od čepele (11,5 cm; tab. 35/8).
218 — Hrob 211/A Z — 3/C
Jám a ? x ? X 135 (a 100) cm, oriento­
vaná? Zachovalá kostra dívky, dlouhá asi
160 cm, ležela naznak, s hlavou nakloněnou
do leva a s rukama podél těla. U lebky byly
náušnice (1—2), na pravé ruce prsten (3),
jehož zlomky byly rozneseny po celém hrobě.
V zásypu byly střepy nádob (4).
1.— 2. Rozpadlé stříbrné náušnice s košíčky.
3. Rozpadlý bronzový prsten se štítkem.
4. Nezdobené střepy od okraje a z výduti
hradištních hrnků.
2 1 9 — Hrob 2 1 2 /A Z — 2/C
Jáma ? x ? x 100 (a 100) cm, oriento­
vaná? Kostra mladého individua, dlouhá
155 cm, ležela naznak, s lebkou nakloněnou
do leva a s rukama podél těla. Bez nálezů.
220 — Hrob 213/AZ — 2/C
Jáma ? x ? X 75 (a 100) cm, orientovaná
Z—v. Kostra ženy, dlouhá 170 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu a š čelistmi rozevře­
nými. Po každé straně lebky byly dva kameny
a u nohou po každé straně byl jeden kámen.
V místech uší ležely náušnice (1— 2) a mezi
pravou ramenní kostí a hrudníkem nůž (3). 2 2 8 — Hrob 220jA Z — 1/C
1.—2. Párové stříbrné náušnice s hrozníčky
(2,1, 1,5 cm).
3. Železný nožík s oboustranně odsazeným milodarů.
násadním trnem (9,8, 1,2 cm; tab. 30/3).
2 2 9 — Hrob 221/A Z — 1/C
221 — Hrob 2141A Z — 2/C
Jám a ? x ? x 75 cm, orientovaná Z—v.
Zčásti rozpadlá dětská kostra, dlouhá 75 cm,
byla bez milodarů.
222 — Hrob 215/AZ — 2/C
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná Z—v. Dět­
ská kostra byla bez milodarů.
2 2 3 — Hrob 2161A Z — 2/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná Z— v.
U brady dětské kostry ležel knoflík (1). V zá­
sypu hrobu byly tři kusy slídy (2).
1. Malý bronzový knoflík je zdobený prs­
týnky z filigránního drátu.
2. Tři zlomky svoru.
2 2 4 — Hrob 217/AZ — 2/C
Jám a? x ? X 100 cm, orientovaná Z—v.
Dobře uchovalá dětská kostra, dlouhá 100 cm,
byla bez milodarů.
2 2 5 — Hrob 218/A Z — 2/C
Jám a? x ? x 8 0 cm,orientovaná?Dobře
uchovalá dětská kostra, dlouhá 65 cm, byla
bez milodarů.
2 2 6 — 2 2 7 — Hrob 219IAZ — 2/C
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná Z—v.
Uchovalá kostra dospělého individua, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou nakloněnou
do leva a čelistmi rozevřenými, s pravou
rukou na hrudi a levou pod tělem. Bez ná­
lezů.
Na pravé noze této kostry spočívala kostra
většího dítěte, s lebkou na týlu. U brady byl
knoflík (1) a v klíně u pravé stehenní kosti
nůž (2). Zásyp hrobu obsahoval střepy nádob
(3).
1. Světlezelený skleněný knoflík se rozpadl
(1,1 cm).
2. čep el železného nože, na níž lpí zbytky
tkaniva (7,0, 1,2 cm; tab. 30/7).
3. Nezdobené střepy hradištních hrnků.
Jáma ? X ? X 75 cm, orientovaná? Poru­
šená dětská kostra, dlouhá 70 cm, byla bez
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná Z—v.
Z dětské kostry, dlouhé 105 cm, uchovaly se
jen zuby a dlouhé kosti nohou. Bez nálezů.
2 3 0 — Hrob 222/A Z — 1/C
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná? Do­
bře uchovalá kostra mladého individua,
dlouhá 135 cm, ležela naznak, s lebkou na­
389
 kloněnou do leva a s pravou nohou přelože­
nou přes levou. Bez nálezů.
2 3 1 — Hrob 223jA Z — 1/C
Jám a ? x ? X 115 cm, orientovaná? Do­
bře uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá 160 cm, ležela s lebkou nakloněnou
do leva, s čelistmi rozevřenými a s rukama
pod pánví. V zásypu hrobu bylo mnoho
uhlíků. Bez nálezů.
2 3 2 — Hrob 224/A Z — 1/C
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná? Kos­
tra starého individua, dlouhá 155 cm, spo­
čívala naznak. Porušená lebka ležela na
týlu; kosti nohou byly dobře uchovalé. Bez
nálezů.
2 3 3 — Hrob 2251A Z — 1/C
Jáma ? X ? X 105 cm, orientovaná Z—v.
Kostra muže, dlouhá 180 cm, ležela naznak,
s lebkou na týlu, s levou rukou pod pánví
a pravou ná stehenní kosti. U ní ležela sekyra,
a ostřím obráceným do leva (1).
1. Železná sekyra s krátkými ostny nad
násadním otvorem a s krátkým, tupým týlem
(14,6, ostří 5,5 cm; tab. 30j8).
2 3 4 — Hrob 226/A Z — 2/C
Jáma ? X ? X 80 cm, orientovaná Z—v.
Dětská kostra, dlouhá 80 cm, ležela naznak,
s hlavou nakloněnou do leva, s pravou rukou
na hrudi, levou pod pánví a s nohama po­
krčenýma. Bez nálezů.
2 3 5 — Hrob 227/A Z — 2/C
Jáma ? X ? x 80 cm, orientovaná Z—v.
Kostra dospělého indiyidua, dlouhá 155 cm,
spočívala naznak, s lebkou na týlu a čelistmi
rozevřenými, s pravou rukou na levém ra­
meni a s nohama přikrčenýma do prava.
U pravého ramene ležel nůž (1).
1. Značně prorezivělý železný nožík.
2 3 6 — Hrob 228/A Z — 11C
Jám a? x ? X 120 cm, orientovaná Z—v.
Dětská kostra, dlouhá 85 cm, ležela naznak,
s lebkou na týlu. Pod dolní čelistí ležely dva
korálky (1— 2). Po pravé straně lebky bylo
ohniště.
390
1.— 2. Dva podélně členěné korálky ze
světlezeleného skla (tab. 25/8 — 9).
237 — Hrob 229!A Z — 1/C
Jám a? X ? X 150 cm, orientovaná Z—v.
V místech nohou téměř ztrávené dětské kost­
ry, dlouhé asi 100 cm, stál hrnek ( 1).
1. Světlehnědý hrnek má okraj kuželovité
seříznutý a dno poněkud odsazené. Na výduti
je zdobený obvodovou rýhou (13,0, 10,2, 11,
3, 6,5 cm; tab. 30/9).
238 — Hrob 230IAZ — 2jC
Jám a? x ? x 105 cm, orientovaná Z—v.
Ztrávená dětská kostra byla bez milodarů.
239 — Hrob 231!A Z — 2/C
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z—v.
Pod levým spánkem dívčí kostry ležící na­
znak, dlouhé 130 cm, byla náušnice (1).
1. Bronzová náušnice se rozpadla.
240 — Hrob 232!A Z — 3/B
Jáma ? X ? X 50 cm, orientovaná Z—v.
Rozpadlá kostra dospělého individua, dlouhá
160 cm, byla bez milodarů.
241 — Hrob 233/A Z — 2/ C
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z—v.
Dobře uchovalá dívčí kostra, dlouhá 100 cm,
měla pravou ruku na pánevních kostech,
levou pbd nimi. V místech uší byly náušnice
( 1- 2).
1.— 2. Párové stříbrné náušnice s klasovi-
tými hrozníčky (tab. 31/4 — 5).
242 — Hrob 2341A Z — 2jC
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná Z—v.
Dobře uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá 180 cm, ležela s lebkou uchýlenou
do leva, s čelistmi rozevřenými, pravou rukou
v pánvi a levou pod tělem. Bez nálezů.
243 — Hrob 2 3 5 /A Z — 2/C
Jáma ? X ? X 50 cm, orientovaná Z-r-v.
Značně ztrávená dětská kostra, dlouhá 55 cm,
byla bez milodarů.
244 — Hrob 236/A Z — 1/C.
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Značně
 porušená kostra většího dítěte ležela s překří­
ženýma nohama. Bez nálezů.
245 — Hrob 237/A Z — U C
Jáma ? X ? X 150 cm, orientovaná Z—v.
Dosti uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá 150 cm, spočívala naznak, s hlavou
nakloněnou do prava, s čelistmi rozevřenými,
s levou rukou u těla a pravou pod pánevními
kostmi. U kostry ležel zbytek přezky (1).
1. Atypický zlomek železa (přezky?).
246 — Hrob 238IAZ — 1/C
Jám a? X ? X 100 cm, orientovaná Z—v.
Dosti uchovalá kostra dítěte, dlouhá 100 cm,
ležela naznak. Pod ní byl rozbitý hrnek (1).
1. Neúplný hrnek s přehnutým okrajem,
zdobený nad výdutí rýhováním.
247 — Hrob 239JAZ — 1/C
Jáma ? X ? x 100 cm, orientovaná?
Z dětské kostry, dlouhé asi 80 cm, uchovaly
se jen třísky lebky. Bez nálezů.
248 — Hrob 240jA Z — 1/C
Jám a? X ? X 150 cm, orientovaná Z—v.
Značně ztrávená kostra dospělého individua,
dlouhá asi 170 cm, spočívala na zbytcích kůry
nebo rakve. Z kostry se uchovaly jen zuby.
Bez nálezů. Nad hrobem 240/AZ byly hroby
čís. 238/AZ a 239/AZ.
249 — Hrob 241 I A Z — 1/C
Jáma ? X ? X 140 cm, orientovaná Z— v.
U levého ucha dosti uchovalé dívčí kostry,
dlouhé 110 cm, ležely tři náušnice (1— 3).
Zásyp hrobu obsahoval střep nádoby (4).
1.—2. Párové bronzové náušnice s kolínky
(deformované).
3. Stříbrná náušnice s hrozníčkem.
4. Střep od okraje hradištního hrnku čer­
nohnědé barvy, zdobený výraznými obvodo­
vými rýhami.
250 — Hrob 242IAZ — 2)C
Jáma ? X ? X 110 cm, orientovaná? Dětská
kostra, dlouhá 85 cm, ležela s hlavou naklo­
něnou do leva. Po levé straně lebky byla ná­
ušnice (1).
1. Atypické zlomky bronzové náušnice.
2 5 1 — Hrob 243[AZ — 1/C
Jám a? x ? X 100 cm, Orientovaná Z—v.
Dobře uchovalá kostra dítěte, dlouhá 110 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu a rukama
podél těla. Vlevo pod lebkou ležel křížek
( 1).
1. Rovnoramenný křížek, zdobený nepra­
videlně perlovcem, je opatřený závěsným
ouškem (2,0 x 2,0 cm; tab. 34/9).
2 5 2 — Hrob 244/A Ž — 3/G
Jáma ? X ? X 62 cm, orientovaná Z—v.
Kostra staršího individua, dlouhá 170 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s čelistmi ro­
zevřenými a rukama v klíně. Bez nálezů.
2 5 3 — Hrob 245/A Ž — 3/C
Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná Z—v.
Dětská kostra, dlouhá 60 cm. V zásypu hrobu
byl střep (1).
1. Střep od okraje hrnku šedohnědé barvy
je zdobený dvěma ostře rytými vlnovkami,
pod nimiž je obvodová rýha.
2 5 4 — Hrob 246/A Z — 3/C
Jáma ? x ? X 75 cm, orientovaná Z—v.
Pod hrobem čís. 245/AZ ležela značně roz­
padlá kostra dospělého individua, dlouhá
164 cm, z níž se uchovaly jen zuby. Bez ná­
lezů.
2 5 5 — Hrob 247IA Z — 3/C
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná? D o­
bře uchovalá kostra mladšího individua,
dlouhá 165 cm, ležela s lebkou skloněnou do
prava a s rukama podél těla. Bez nálezů.
2 5 6 — Hrob 248IAZ — 3/C
Jáma ? x ? X 180 cm, orientovaná Z—v.
Uchovalá kostra starého individua, dlouhá
175 cm, spočívala naznak, s lebkou nakloně­
nou doprava, s čelistmi rozevřenými a ru­
kama podél těla. Bez nálezů.
2 5 7 — Hrob 249/A Z — 3/C
Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná V— z.
Nad hrobem čís. 250/AZ ležela tu rozpadlá
dětská kostra, dlouhá 60 cm, z níž se ucho­
valy jen zuby. Bez nálezů.
391
258 — Hrob 2501AZ — 3/C
Jám a ? x ? X 80 cm, orientovaná V —z.
Pod hrobem čís. 249/AZ ležela značně roz­
padlá kostra dospělého individua, dlouhá
160 cm, z níž se uchovala jen horní čelist
a zlomky dlouhých kostí. Bez nálezů.
259 — Hrob 251/ A Z — 5/B
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná SSZ
— jjv, byla u dna obložena deskami. Roz­
padlá kostra dospělého individua, dlouhá
160 cm, byla bez milodarů.
260 — Hrob 252/A Z — 3/C
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SZ — jv.
Dosti uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá 150 cm, byla bez milodarů.
261 — Hrob 253/.A Z — 5/B
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Sklad lid­
ských kostí, u nichž ležel střep (1).
1. Střep od okraje hradištního hrnku.
262 — Hrob 254/A Z — 5/B
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná? Z dět­
ské kostry se uchovaly jen zlomky kostí. Bez
nálezů.
263 — Hrob 255/A Z — 5/B
Jám a 250 x 80 x 150 cm, orientovaná
JJZ— ssv, byla vyhloubena v popeliŠti čís.
X I. Kostra dospělého individua, s lebkou
obrácenou do leva, byla bez milodarů.
264 — Hrob 256/A Z — 4/B
V popelišti čís. X X X V I byly ve vyhloube­
ném dolíku spálené lidské kosti bez milodarů.
265 — Hrob 257/AZ — 4/B
Jáma 170 x 55 x 100 cm, orientovaná
Z—v, byla vyhloubena v popelišti čís.
X X X V I. Kostra asi lOletého dítěte byla bez
milodarů.
266 — Hrob 258/A Z — 4/B
Jáma 200 X 40 x 110 cm, orientovaná
Z—v, byla u dna obložena deskami. Roz­
padlá dětská kostra byla bez milodarů. V zá­
sypu hrobu byly střepy (1).
1. Střepy z výduti nádob lužické kultury.
392
267 — Hrob 259/AZ — 3/B
Jám a 110 X 40 X 80 cm, orientovaná
Z—v. Rozpadlá dětská kostra byla bez milo­
darů.
268 — Hrob 260/A Z — 2/C
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z—v.
Dosti uchovalá kostra dospělého individua,
dlouhá 165— 170 cm, ležela s rukama podél
těla. Bez nálezů.
269 — Hrob 261 /A Z — 3/C
Jáma 130 x 70— 80 x 85 cm, oriento­
vaná Z—v. Porušená kostra mladého indi­
vidua ležela s pažemi podél těla. V zásypu
hrobu byly kameny a kusy mazanice. Bez
nálezů.
270 — Hrob 262/A Z — 3/C
Jáma*? x ? x ? cm, orientovaná? Hrobem
čís. 261 /AZ v ní byla rozhozena dětská kostra,
bez milodarů.
271 — Hrob 263/A Z — 3/C
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná?
Značně rozpadlá kostra dospělého individua
ležela v rakvi, z níž se uchovaly zbytky dřeva
a nad lebkou 2 a 2 skoby (1— 4). V zásypu
byly střepy (5), rohovcové křesadlo a jiné
křesací kameny (6).
1.—4. čtyři zčásti rozpadlé železné skoby.
5. Střepy z hradištních hrnků, zdobených
vlnovkami.
6. Valounky z podložního štěrku.
272 — Hrob 264/A Z — l/C
Jám a? x ? x 100 cm, orientovaná Z—v.
Značně rozpadlá kostra ženy, dlouhá 150 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s levou rukou
na pánvi a pravou podél těla. V místech pra­
vého ucha ležely tři (1— 3), v místech levého
ucha dvě náušnice (4— 5), u levé ruky kousek
železa (6) a po levé straně brady náhrdelník
(7). V zásypu hrobu byly střepy nádob (8).
1.—2, 4. Kroužkovité náušnice z bronzo­
vého drátu.
3, 5. Bronzové náušnice s hrozníčky (roz­
padlé).
6. Kousek železa, snad zbytek nože (?).
7. Dva soudečkovité korálky ze světlezele-
 ného skla a jeden korálek kuličkovitý se žlu­
tými oky (tab. 34/14— 16).
7. Střepy nebyly zjištěny.
2 7 3 — Hrob 265/A Z — 2/C
Jáma ? X ? X 110 cm, orientovaná Z—v.
Kostra asi 121etého děvčete, dlouhá 140 cm,
ležela v rakvi, s lebkou nakloněnou do prava
a s rukama podél těla. Po pravé straně lebky
byly dvě, po levé straně tři náušnice (1— 5),
na levém rameni dva knoflíky (6— 7), u lokte
pravé paže nožík (8) a jehla (9), na prstě levé
ruky prsten (10) a v zásypu hrobu střípky
nádob (11).
I.— 5. Stříbrné hrozníčkovité náušnice,
z nichž jedna má dolní oblouk ukončený oč­
kem. Tři z nich jsou ve zlomcích.
6.— 7. Párové bronzové knoflíky s oušky,
zčásti rozpadlé.
8. Rozpadlý železný nožík.
9. Zbytky železné jehly.
10. Zlomky rozpadlého stříbrného prs­
tenu (?).
II. Dva střepy z výduti hradištních hrnků,
zdobené obvodovými rýhami.
2 7 4 — 2 7 5 — Hrob 266— 267/A Z — 2/C
Jáma 180 x ? x 125 cm, orientovaná ?,
byla obložena deskami. Dosti uchovalá kostra
ženy spočívala naznak, s čelistmi rozevřenými
a rukama podél těla. Po stranách lebky byly
náušnice (1— 2) a u levé ruky ležel na pá­
nevní kosti nůž (3). Kolem kostí byla silná
vrstva černohnědého prachu, o němž se AZ
domnívá, že je pozůstatkem šatu a kožišin (?).
U pravé nohy ležela dětská kostra bez
milodarů.
1.—2. Stříbrné náušnice s bubínky, jejichž
dolní oblouk je ukončený S kličkou.
3. Malý železný nožík, značně poškozený.
2 7 6 — Hrob 268/A Z — 1/C
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná Z—v.
Dosti Zachovalá kostra dospělého individua,
170 cm dlouhá, ležela naznak, s lebkou na­
kloněnou do leva, s čelistmi rozevřenými, le­
vou rukou položenou přes obličej, pravou
přes břicho a nohama nataženýma. Kosti no­
hou byly uloženy výše než lebka nebožtíka.
Bez nálezů.
2 7 7 — Hrob 269/A Z — 1/C
Pod hrobem čís. 268/AZ ležela kostra no­
vorozeněte, bez milodarů.
2 7 8 — Hrob 2 7 0 /A Z — 2/B
Jám a? x ? x 150 cm, orientovaná Z—v.
U značně rozpadlé kostry ženy, dlouhé
170 cm, ležel náhrdelník (1).
1. Náhrdelník z 8 drobných skleněných ko­
rálků zelené barvy.
2 7 9 — Hrob 271/A Z — 2/C
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná Z— v.
Po levé straně lebky rozpadlé kostry ženy le­
žela náušnice (1), na levé straně hrudi nožík
(2), obrácený hrotem k rameni.
1. Bronzová náušnice s kuličkou pod dol­
ním obloukem.
2. Železný nožík se zbytky dřevěné pochvy
(8,5 cm; tab. 34/17).
2 8 0 — Hrob 272/A Z — 2/B
Jáma 200 x ? K 150 cm, orientovaná?
Kolem zubů rozpadlé dětské kostry ležel ná­
hrdelník (1), u levé ruky nůž (2) a u pravéhó
chodidla' vědérko (3).
1. Náhrdelník ze 16 tmavomodrých a 4
světlemodrých skleněných korálků příčně
členěných (tab. 32/3).
2. Rozpadlý železný nůž.
3. Značně porušené vědérko válcovitéhó
tvaru, obité železnými obroučkami (tab.
32/9).
2 8 1 — Hrob 273/AZ — 1/C
Jáma ? K ? X 115 cm, orientovaná Z—v.
U lebky rozpadlé dívčí kostry, dlouhé 70 cm,
ležely dvě náušnice (1— 2), náhrdelník (3)
a hrnek (4).
1.—2. Párové bronzové náušnice, jejichž
oblouk je ukončený S kličkou, se rozpadly.
3. Náhrdelník ze tří korálků, z nichž jeden,
z modrého skla, je příčně členěný a dva ko­
rálky žluté barvy jsou kotoučkovitého tvaru.
4. Šedohnědý hrnek má okraj hrdla válco­
vitě seříznutý a okraj dna poněkud zvednutý.
Nad výduti je zdobený několikanásobnou
hustou vlnovkou, pod níž jsou obvodové rýhy
(12,0, 9,2, 9,8, 4,5 cm; tab. 37/12).
39 3
2 8 2 — Hrob 274/AZ — 1/C
Jám a ? x ? X 200 cm, orientovaná Z—v.
Z dívčí kostry, dlouhé asi 130 cm, uchovaly
se jen zuby. Po pravé straně lebky stálo vě-
dérko (1), vedle něho hrnek (2), po levé
straně lebky byly dvě náušnice (3— 4), menší
náušnice ležely na prsou (5— 6), okolo krku
ležel náhrdelník (7) a u levé ruky nůž (8).
1; Rozpadlé obruče a železná rukojeť dře­
věného vědérka, původně asi 40 cm vysokého
(tab. 32/10).
2. Hnědý hrnek s přehrnutým a zaobleným
okrajem je nad výdutí zdobený pásem vpichů,
pod nimiž je vlnovka a tři obvodové rýhy
(8,6, 8,7, 8,0, 4,7 cm).
3.— 4. Párové náušnice, jejichž spodní
oblouk, ukončený kolínky, zdobí masivní
hrozníček s bubínkem (3,4, 3,6 cm).
5.—6. Rozpadlé stříbrné náušničky (?).
7. Náhrdelník ze skleněných korálků,
z nichž dva jsou hnědé, šest nazelenalých
soudkovitého tvaru a jeden modrý, třikrát
příčně členěný (tab. 32J8).
8. Větší část rozpadlého železného nože.
283 — Hrob 275/AZ — 2/C
Jáma ? X ? x 60— 90 cm, orientovaná
Z—v. Značně ztrávená kostra dospělého in­
dividua, dlouhá 160 cm, spočívala tak, že
lebka byla o 30 cm níže než nohy. Bez nálezů.
284 Hrob 276/AZ — 2/C
Jám a? x ? X 100 cm, orientovaná Z—v,
byla obložena deskami. U lebky rozpadlé
dívčí kostry, dlouhé 100 cm, ležely dvě ná­
ušnice (1— 2).
1.— 2. Dvě kroužkovité náušnice ze stříbr­
ného drátku.
2 8 5 — Hrob 277/AZ — 1/C
Jáma 200 x 100 x 200 cm, orientovaná
Z—v. V rakvi o rozměrech 200 x 45 cm ležela
značně rozpadlá kostra ženy, dlouhá 165 cm,
s lebkou na týlu a s rukama podél těla. Po 2 8 8 — Hrob 280/AZ — 1/B
stranách lebky ležely náušnice (1— 2), u bra­
dy korálek (3), u levého lokte přeslen (4) a
nůž (5) a na levé holenní kosti hrnek (6).
1.—2. Bronzově náušnice s hrozníčky.
3. Podélně členěný korálek z nazelenalého byla natažená a pravá stehenní kost ležela
skla.
394
4. Polovina dvojkonického přeslenu z pla­
vené hlíny.
5. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
(10,0, 1,8 cm; tab. 34/19).
6. Tmavohnědý hrnek s okrajem válcovitě
seříznutým je nad výdutí zdobený dvěma
pásy obvodových rýh, mezi nimiž jsou dvě
několikanásobné jemné vlnovky (14,3, 10,5,
11,5, 6,0 cm).
2 8 6 — Hrob 278/A Z — 2/C
Jám a ? x ? x 280 cm, orientovaná? Dosti
uchovalá kostra staršího muže ležela v dře­
věné komoře o rozměrech 220 x 80 cm, s leb­
kou na týlu a s rukama podél těla. U pravé
ramenní kosti byl křížek (1) a pod levou lo­
ketní kostí nůž (2). V zásypu hrobu byla
značně ztrávená dlouhá lidská kost a další
dva nožíky, pocházející snad z jiného, rozru­
šeného hrobu (3— 4).
1. Rovnoramenný olověný křížek s ouškem
k zavěšení.
2. Železný nůž s oboustranně odsazeným
trnem, který je odlomen (tab. 32/11).
3.— 4. Dva železné nožíky se zbytky dřevě­
ných, koží potažených pochev, na nichž jsou
otisky bronzových sděří (tab. 32/12— 13).
2 8 7 — Hrob 279/AZ — 1/B
Jáma ? x ? X 165 cm, orientovaná S—j.
Rozpadávající se kostra staršího individua,
dlouhá 165 cm, spočívala na pravém spánku,
s čelistmi rozevřenými a s rukama v klíně.
Pod pravou loketní kostí ležel nůž (1), obrá­
cený hrotem k hlavě, u levé ruky zbytky ně­
jakého předmětu (2) a za lebkou střepy
nádob (3).
1. Velký železný nůž s výrazně odsazeným
násadním trnem.
2. Atypické zlomky železa (?).
3. Velké střepy hradištních hrnků, zdobené
několikanásobnými vlnovkami.
Jáma ? x ? X 140 cm, orientovaná Z—v.
Rozpadlá kostra dospělého individua, dlouhá
150 cm, spočívala na levém spánku, s levou
rukou v klínu, pravou na břiše, levá noha
napříč hrobu. Bez nálezů.
289 — Hrob 2811 A Z — 1/C
Jám a? x ? X 150 cm, orientovaná Z—v.
Značně rozpadlá kostra ženy, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s pažemi podél těla. U lebky
byly náušnice (1— 2).
1.— 2. Bronzové náušnice, jejichž spodní
oblouk, ukončený kolínky, zdobí hrozníčky
(zdeformované a zčásti rozpadlé).
290 — Hrob 282jA Z — 2/C
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná Z—v.
Dobře uchovalá kostra ženy, dlouhá 160 cm,
ležela s lebkou nakloněnou do prava, s če­
listmi rozevřenými a rukama podél těla.
V místech uší ležely náušnice (1— 2) a v zá­
sypu hrobu střepy (3— 4).
1.— 2. Rozpadlé stříbrné náušnice s hroz­
níčky.
3. Střep z hrubého hrnce lužické kultury.
4. Hradištní střep od okraje hrnku.
291 — Hrob 283/A Z — 2/C
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z— v,
byla vyhloubena v popelišti. Dětská kostra,
dlouhá 100 cm, byla bez milodarů.
292 — Hrob 284/A Z — 2/C
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná Z—v.
Kostra dospělého individua, dlouhá 160 cm,
spočívala na levém spánku, s čelistmi rozevře­
nými a s rukama na stehenních kostech.
Spodní partie kostry byly zničeny nad písko­
vištěm. Bez nálezů.
293 — Hrob 285IA Z — 2/C
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná Z—v.
Z kostry většího dítěte se uchovaly jen dlou­
hé kosti paží a nohou. Bez nálezů. V pope-
lovitém zásypu hrobu byly střepy nádob
( 1).
1. Několik nevýrazných střepů z hradišt­
ních hrnků.
294 — Hrob 2861A Z — 2/C
Jám a ? x ? X ? cm, orientovaná Z — v.
U rozpadlé dívčí kostry byly v místech uší
náušnice (1— 2).
1.— 2. Rozpadlé stříbrné náušnice s hroz­
níčky.
2 9 5 — Hrob 287/AZ — i/C
Jám a? x ? X 100 cm, orientovaná Z—v.
Rozpadávající se kostra dospělého individua,
asi muže, dlouhá 140 cm, ležela s lebkou na­
kloněnou doprava, s čelistmi rozevřenými a
pravou rukou na břiše. Bez nálezů. V zásypu
hrobu byly střípky (1).
1. Střípky z výduti hradištních hrnků.
2 9 6 — Hrob 2881A Z — 1/C
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná S—j.
Pod hrobem čís. 287/AZ ležela rozpadlá
kostra individua, dlouhá 130 cm, z níž se
uchovaly jen zlomky lebky a 5 zubů. Bez ná­
lezů.
2 9 7 — Hrob 289IAZ — 1/C
Jáma ? X ? X 75 cm, orientovaná Z—v.
U levého boku značně rozpadlé kostry, dlou­
hé 140 cm, ležela přezka (1).
1. Značně prorezivělá železná přezka, na
níž jsou přichyceny zbytky tkaniva.
2 9 8 — Hrob 290IA Z — 1IC
Jám a? x ? X 150 cm, orientovaná Z—v.
Rozpadlá kostra ženy, dlouhá 150 cm, ležela
s pažemi podél těla. Po levé straně lebky le­
žely náušnice (1— 2) a u levé loketní kosti na
hrudi nůž (3).
1.— 2. Stříbrné náušnice s velkým zrnem
pod dolním obloukem.
3. Železný nožík se zbytky dřevěné, koží
potažené pochvy (10,0 cm).
2 9 9 — Hrob 291 IAZ — 7/C
Jáma 160 X 60 X 230 cm, orientovaná
Z—v, byla pod hrobem 290/AZ. Její dno
bylo obloženo dřevy tak, že postranní desky,
vzdálené od sebe 35 cm, byly podepřeny
dvěma dvojicemi kůlů. U lebky dětské kostry
stál hrnek (1), na hrudi ležely křesací ka­
ménky (2) s ocílkou (3) a nožíkem (4) v ko­
ženém váčku. Na něm ležely lískové oříšky
(5) a vše bylo spjato přezkami (6— 7) a „vrtu-
lovitým předmětem“ (8).
1. Tmavohnědý hrnek má zaoblený okraj
a nerovné dno. Je zdobený dvěma dvojnásob­
nými nepravidelnými vlnovkami (11,0, 10,5,
1.1,5, 7,0 cm).
2. Rohovcový úštěp — křesadlo.
395
 3. Rozpadlá železná ocílka. 3 0 2 — Hrob 294/A Z — 2/C
4. Železný nůž s nevýrazně odsazeným ná- J á m a ? x ? x ? cm , o rien tovan á Z — v.
sadním trnem. R o zp a d lá dětská kostra b y la b ez m ilodarů.
5. Skořápky z 12 lískových oříšků. V zásypu hrobu b y ly střepy (1).
6.— 7. Dvě pásová bronzová kování čtver- 1. Střepy z hrubých n ád ob lu žick é kultury.
covitého tvaru s obdélníkovitým otvorem
uprostřed, pod nímž je upevněna průvleěka, 3 0 S — Hrob 295/A Z — 1/C
skobovitě formovaná (tab. 34/11— 12).
J á m a 250 x 80 x 280 cm , orien tovan á
8. Bronzová závlačka závěsu kožené pochvy
SZ —jv . Z rozp ad lé kostry m uže se u ch ovaly
nože, zdobená na ramenech příčným vroub­
je n zlom k y leb k y a zuby, které ležely n a kůře
kováním a uprostřed opatřená pozlaceným
z d řevěné rakve. U pravé ruky ležela sekyra
butonem, obepjatým granulovaným prsten­
(1), n a d n íž b y ly zbytky organické hm oty,
cem (6,1, 1,0 cm; tab. 34/13).
sn ad látky, a v ní d v ě „p řezk y“ (2— 3) a nůž
3 0 0 — Hrob 292 /A Z — 2/C (4) . Po le v é straně hrobu ležel srp (5) a břitva
(6). N a le v é n oze ležela ostruha (7). N a n o ­
Jáma ? x ? x l 9 0 cm, orientovaná Z—v,
h ou b y ly asi vysoké boty, z n ichž zůstala je n
byla pod hrobem 285/AZ. Značně rozpadlá
vrstva hněd očern éh o prachu. V n oh ách nad
dívčí kostra, 150 cm dlouhá, spočívala s leb­
rakví stálo vědérko (8 ).
kou na týlu. Kolem krku ležel třikrát ovinutý
1. Z n ačn ě rozp ad lá sekyra s ostny na tuleji,
náhrdelník (1), po stranách lebky byly ná­
v iiíž se u ch o v a ly zb ytk y dřevěn éh o topora.
ušnice (2— 3), po pravé straně nůž (4), u pasu
(17,6, ostří 5,5 cm ; tab. 35/1).
bronzová ozdoba (5), u levé ruky nůž (6)
2 .— 3. D v ě pásová b ron zová k ován í v e
a v nohách hrnek (7). Zásyp hrobu obsahoval
tvaru p rolam ovan éh o trojlístku, složená ze
střepy nádob (8), skobu (9), jehlu (10) a no­
tří k rou žk ů ; k jed n o m u z n ich se u p ín á ještě
žík (11), pocházející asi z jiného, již dříve
u zavřen ý polokroužek (2 ,5 , 1,8 cm ; tab.
porušeného hrobu.
35/2— 3).
1. Náhrdelník z modrých, příčně Členě­
4. Z lom ek železn éh o n ože.
ných korálků, a dvou korálků z millefioro-
5. R o zp a d lý železn ý srp s d lou h ým násad-
vého skla.
n ím trnem {tab. 35/4).
2. Stříbrná náušnice s hrozníčkem (roz­
6. Ž elezn á b řitva, zasunutá v p lech ových
padlá) .
b očn icích , j e rzí zn ačn ě poškozená.
3. Bronzová náušnice s kuličkou.
7. N e ú p ln á železn á ostruha s krátkým b od ­
4. Železný nožík se zbytky kožené pochvy.
cem .
5. Zbytky bronzového prstenu (?).
8. R ekonstruované dřevěné vědérko v á lc o ­
6. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
vitéh o tvaru, ok ovan é třem i širokým i žele z­
pochvy na čepeli (10,5 cm).
n ým i obroučkam i a op atřen é m asivní ruko­
7. Světlehnědý hrnek s kuželovité seříznu­
je tí (v. 2 2 ,0 cm , 0 2 2 ,0 cm ; tab. 35/5).
tým okrajem je na výduti zdobený třemi pásy
svislých vpichů, pod nimiž je pruh obvodo­
304 — Hrob 296/A Z — 2/C
vých rýh (12,1, 10,0, 12,0, 6,3 cm).
8. Atypické střepy hradištních hrnků. J á m a ? x ? X 75 cm , orien tovan á Z— v.
9. Zlomek železné skoby z rakve. V e zb ytcích rakve o d élce 130 cm ležela
10. Tenká železná tyčinka — jehla (?) kostra n aznak, s leb k ou n a p ravém spánku,
11. Rozpadlý železný nožík. s rukam a p o d él těla a n o h a m a pokrčeným a
tak, že lev á b y la tém ěř n a pravé. Bez n álezů.
3 0 1 — Hrob 293/A Z — HC
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná Z — v. 305 — Hrob 297/ A Z — 2/B
Z dětské kostry se uchovala jen rozbitá leb­ J á m a 175 X 50 X 100 cm , orien tovan á
ka. Bez nálezů. V zásypu hrobu byl kus ma­ J Z — sv. Z n ačn ě rozp ad lá kostra ležela n a­
zanice. znak, s pravou rukou na břiše. Bez nálezů.

396
306 — Hrob 298jA Z — 2/B 1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
J á m a 170 x 50 X 100 cm , o rien tovan á
(11,5 cm).
J Z — sv. R ozp ad lá kostra m lad éh o in d iv id u a ,
2. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený rýhováním.
d lou h á 140 cm , ležela nazn ak. Bez n á lezů .
3. Valounky z podložního štěrku.
Zásyp hrobu ob sah oval střepy (1).
1. Střep od okraje a jin ý z v ý d u ti hradišt­ 313 — Hrob 305/A Z — 2/B
n íh o hrnku.
Jáma 180 x 70 x 200 cm, orientovaná
307 — Hrob 299/A Z — 2/C Z—v. Značně rozpadlá kostra ženy ležela
J á m a ? x ? X 100 cm , orien to v a n á SZ — naznak, s lebkou posunutou do prava. V mís­
jv . Z rozpadlé kostry, d lo u h é 150 cm , u ch o ­ tech uší byly náušnice (1— 2), kolem krku
valy se je n zb ytk y leb k y. B ez n á lezů . náhrdelník (3) a v místech břicha nůž (4),
který ležel s rukojetí obrácenou dolů.
308 — Hrob 3 0 0 / A Z — 2IB 1.— 2. Bronzové náušnice s bubínky (?).
J á m a 180 x ? x 70 cm , o rien tovan á J Z Z 3. Náhrdelník ze skleněných korálků,
— svv, b yla o b lo žen a deskam i. Z n ačn ě roz­ z nichž je 79 kotoučkovitého tvaru modré
p adlá kostra d ospělého in d iv id u a sp očívala barvy, 11 žluté barvy, jeden korálek z mod­
naznak, s lebk ou obrácen ou do lev a . Bez n á ­ rého skla je příčně členěný, dva podobné ko­
lezů. Z ásyp hrobu obsahoval střepy (1) a rálky jsou žluté a jeden je světlezelené barvy.
křesací k am en y (2). 4. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
1. Střepy z h rub ých n ád ob lu žick é kultury. na čepeli.
2. V a lo u n k y z p od lo žn íh o štěrku.
314 — Hrob 306/A Z — 2/B
309 — Hrob 301/A Ž — 2/B Jáma 190 x 60 x 140 cm, orientovaná
J á m a 190 x 40 x 70 cm , orien to v a n á Z—v, byla obložena deskami. Rozpadlá
Z— v. U lev é ruky zn ačn ě rozp ad lé kostry kostra ženy spočívala s lebkou obrácenou do
staršího in d ivid u a b y lo kam enn é křesadlo (1) prava. Po pravé straně lebky byla náušnice
a v zásypu hrobu střep (2). (1), za lebkou hrnek (2) a v nohách kamenné
1. V a lo u n ek z p od ložn íh o štěrku. křesadlo (3).
2. Střep z h rnce lužické kultury. 1. Kroužkovitá náušnice z bronzového drá­
tu, jejíž spodní oblouk je ukončený kolínky.
310 — Hrob 302/A Z — 2jC 3. Tmavohnědý hrnek má okraj kuželovité
J á m a 100 X 30 x 70 cm , o rien tovan á seříznutý a na dně kruhovitý dolík. Na hrdle
Z— v. Z dětské kostry, u lo žen é v rakvi, u ch o ­ je zdobený vlnovkou, pod níž je pás nepravi­
v a ly se je n zub y. V m ístech hrudi ležela skoba delných vrypů a ještě níže mnohonásobná
(1) a další d v ě v n oh ách (2— 3). vlnovka mezi dvěma nepravidelnými vlnov­
1.— 3. R o z p a d lé železn é skoby nestejné kami. Pod výduti je pás hustých obvodových
velikosti (asi 5 ,0 cm ; tab. 33/11). rýh (18,2, 11,5, 13,9, 8,6 cm).
3. Valounek z podložního štěrku.
311 — Hrob 303/A Z— 2/C
Jám a 160x 40 x 120 cm , o rien tovan á 315 — Hrob 307/A Z — 2/C
Z— v , byla o b lo žen a deskam i. Ú p ln ě roz­ Jáma 200 x 50 x 250 cm, orientovaná
p ad lá kostra b y la b ez m ilodarů. Z—v, byla obložena deskami. Po levé straně
u pasu rozpadlé kostry muže ležely zbytky
312 — Hrob 304/A Z — 2/C řemene s přezkou (1) a nákončím (2) pod ni­
J á m a 200 x 50 x 100 cm , o rien tovan á miž byl nůž (3). U lebky leželo kamenné kře­
Z— v , b y la obložen a deskam i. N a lev é vře- sadlo (4) a jiné u nože (5). Na nohou byly
ten n í kosti zn ačn ě ztrávené kostry ležel nů ž asi kožené boty. U levého boku se uchovaly
(1). Z ásyp h robu obsahoval střep (2) a kře­ zbytky dřevěného předmětu (6). Zásyp hrobu
sací kam énk y (3). obsahoval kamenné křesadlo (7) a střep (8).

397
 1. Bronzová přezka oválného tvaru s vroub­
kovaným trnem a destičkou s nýty, protilehle
šikmo seříznutou (4,0, 3,3 cm; tab. 34j8).
2. Masivní bronzové nákončí s prolamo­
vanou nezřetelnou výzdobou, na jehož spodní
straně lpí zbytky tkaniva (6,0, 2,5 cm; tab.
34/7).
3. Železný nůž, zasunutý ve zbytcích dře­
věné pochvy.
4.— 5., 7. Valounky z podložního štěrku.
6. Zbytky dřevěného topora, které bylo
ukončeno destičkou ve tvaru trojúhelníku 3 2 1 — Hrob 313/AZ — 1/C
(70,0 cm, 0 4,0— 4,5 cm, trojúhelník d.
9,0 cm, v. 16,0 cm).
8. Větší střep z hrubého hrnce kultury ma­ rozpadlé kostry, 130 cm dlouhé, ležel nůž
lované.
316 — Hrob 308/A Z — 2/B
Jáma 100 x 50 X 100 cm, orientovaná
Z—v. Z dětské kostry se uchovaly jen zbytky
kostí s mléčnými zuby. Po levé straně nohou
stál hrnek (1). Zásyp hrobu obsahoval střepy
nádob a křesací kámen (2).
1. červenohnědý hrnek, zdobený několika­
násobnou vlnovkou, který se z větší části roz­
drobil.
2. Valounek z podložního štěrku.
317 — Hrob 3091A Z — 2/B
Jám a 200 x 50 x 100 cm, orientovaná
Z—v. Zčásti uchovalá kostra dospělého indi­
vidua, dlouhá 170 cm, ležela naznak, s lebkou
posunutou do leva a s rukama pod pánevními
kostmi. Bez nálezů. Hrobem prostupoval kůl
z dřevěné konstrukce valu.
318 — Hrob 310/A Z — 1\B
Jám a? x ? X 120 cm, orientovaná Z—v,
byla obložena deskami 170 cm dlouhými.
Značně rozpadlá kostra staré ženy spočívala
naznak, s lebkou obrácenou do prava. V mís­
tech levého ucha ležely náušnice (1— 4) a na
pravé ramenní kosti nůž (5).
1.— 2. Párové bronzové náušnice se roz­
padly.
3.— 4. Zlomky rozpadlých hrozníčkovitých
náušnic, zdobených filigránními lunicemi.
5. Značně prorezivělý železný nůž se
zbytky dřevěné pochvy (11,0 cm; tab. 27/11).
398
3 1 9 — Hrob 311/AZ — 1/B
Jáma 190 x ? x 90 cm, orientovaná
Z—v. Značně rozpadlá kostra dospělého in­
dividua spočívala naznak, s čelistmi rozevře­
nými. Bez nálezů.
3 2 0 — Hrob 312/AZ — 1/C
Jáma 180 X ? X 80 cm, orientovaná Z—v.
Rozpadlá kostra dospělého individua byla
bez milodarů.
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z—v,
byla obložena deskami. U pravé ruky
(!)•
1. Železný nůž se šikmo vytaženým násad-
ním trnem a zbytky dřevěné pochvy na čepeli
(13,0 cm).
3 2 2 — Hrob 314/A Z — 1/B
Jám a 140 x 50 x 140 cm, orientovaná
Z—v, byla obložena deskami. V místech uší
byly u porušené kostry mladší ženy náušnice
(1— 2) a kosti nohou pokrýval tmavohnědý
prach (?). Hrobem prostupovaly čtyři kůly
z dřevěné konstrukce valu.
1.—2. Jednoduché bronzové náušničky.
3 2 3 — Hrob 315/AZ — 1/B
Jáma 200 x ? x 210 cm, orientovaná
Z—v, byla obložena deskami. Téměř roz­
padlá kostra stařeny měla na krku náhrdelník
(1), na levé ramenní kosti nůž (2), na těle
křesací kameny (3) a železný srp (4), ležící
od pravé ruky do leva, ostřím k tváři, u pravé
ruky ležel přeslen (5), vpravo u nohou stálo
vědérko (6) a u něho leželo křesadlo (7). Po
celém hrobě byly rozloženy zbytky organické
hmoty (8). Hrobem prostupovaly dva kůly
z dřevěné konstrukce valu.
1. Náhrdelník z modrých a žlutých ko­
rálků kotoučkovitého tvaru, některé jsou
příčně členěné, jeden soudečkovitý, a čtyři
zdobí barevná oka a pruhy (tab. 34/18).
2. Přelomený železný nůž se zbytky kožené
pochvy.
3., 7. Valounky z podložního štěrku.
4. Rozpadlý železný srp s dlouhým násad-
ním trnem (š. 4,0 cm; tab. 35/6).
 5. D vojkon ický přeslen červené barvy,
z p la v en é h lín y.
6. Z lom k y rukojeti a obručí s věd ra (pů ­
vo d n í výška i 0 asi 2 0 .0 cm ).
8. Ž lutozelen á organická h m ota.
324 — Hrob 316IAZ — 1/C
Jám a 130 X 50 x 200 cm , o rien tovan á
Z— v, byla o b lo žen a deskam i. Z rozp adlé
dívčí kostry se u ch o v a ly je n zub y. Po stranách
lebky ležely n áušnice (1— 2 ), k olem krku n á ­
hrdelník (3 ), po lev é straně n o h o u hrnek (4)
a p o p ravé straně vědérko (5). Z ásyp hrobu
ob sah o v a l střepy hrnku, který b y lo m ožn é
rekonstruovat (6).
1.— 2. B ronzové n áušnice s hrozníčky,
zn ačn ě poškozené.
3. N áhrd eln ík ze skleněných korálků, z
n ichž d v a m odré jso u kotoučkovitéh o tvaru
a ostatní jso u příěně člen ěn é; 10 je m odré,
7 šedobílé a 8 zla to h n ěd é barvy.
4. T m a v o h n ěd ý hrnek m á k u želovité se­
říznutý okraj a n a dn ě kruhovitý důlek. N a d
výd u tí j e zd o b en pásem d rob ných rýh (8,9,
7,9, 8 ,2 , 4 ,8 cm ; tab. 37(13).
5. Z lom ky rukojeti a širokých obručí
s vědra (š. 3,5 cm ).
6. R ek onstruovaný hrnek šed ohn ědé barvy
je n a d v ýd u tí zd ob en ý nep ravid eln ým i o b v o ­
d ovým i rýham i (1 6 ,2 ,1 1 ,5 , 15,0, 8 ,5 cm ).
325 — Hrob 3 1 7 /A Z — 1/B
J á m a ? x ? x ? cm , orien tovaná Z— v , b yla
ob ložen a deskam i. Z dětské kostry se u ch o ­
valo je n osm zu b ů . B ez n álezů.
326 — Hrob 318/A Z — 2/B
J ám a ? x ? X ? cm , o rien tovan á Z— v, byla
v yložen a deskam i. V d u tém hrobě ležela
tém ěř zcela rozp ad lá dětská kostra, za jejíž
lebkou byl převrhnutý hrnek (1 ), p o lev é
straně lebky ležela náu šnice (2) a korálek
(3 ), p o pravé straně druhá n áušnice (4),
v m ístech hrudi na lev é straně rolnička (5),
n ožík (6) a skoba (7), u lev é ruky stál jin ý
hrnek (8). N a dně hrobu b y la rozh ozená
rozb itá nád ob a, kterou b ylo m o žn o rekon­
struovat (9), a jin ý rozbitý hrnek byl v zásypu
h robu (1 0 ).
1. M isk o v ítý hrnek světlehn ěd é barvy m á
nápadně ténký okraj; je zdobený několika­
násobnou nezřetelnou vlnovkou (7,1, 10,6,
10,7, 6,8 cm; tab. 38/3).
2, 4. Rozpadlé stříbrné náušnice (?).
3. Korálek z millefiorového skla.
5. Bronzová rolnička s křížícími se štěrbi­
nami a odraženým ouškem (2,5 cm ).
6. Rozpadlý železný nožík.
7. Zlomky železné skoby.
8. Tmavohnědý hrnek s válcovitě seříznu­
tým okrajem má lehce promáčknuté dno.
Nad výdutí je zdobený vodorovnými rýhami,
nad nimiž jsou nezřetelné vlnovky (13,1,
9,3, 11,3, 6,2 cm).
9. Rekonstruovaný hrnek šedohnědé barvy
má téměř dvojkonický tvar. Nad výdutí je
zdobený dvěma pásy vodorovných rýh, a me­
zi nimi pětinásobnou nezřetelnou vlnovkou
(15,2, 14,5, 15,4, 8,6 cm).
10. Rekonstruovaný hrnek tmavohnědé
barvy má válcovitě seříznutý okraj. Je zdobe­
ný vlnovkou, pod níž je pás šesti obvodových
rýh (9,6, ?, 14,6, 8,0 cm; tab. 36/4).
3 2 7 — 3 2 8 — Hrob 319 /AZ — Uf
Jáma 130 x 90 x 60 cm, orientovaná
JV — sz. Kostra stařeny spočívala ve skrčené
poloze na pravém boku, s pravou páží nataže­
nou vpřed a levou pod tělem. U její pravé ru­
ky ležela kostra dítěte. Mezi kostrami ležel
kousek železa (1), dva nožíky (2— 3) a v sever­
ním rohu hrobu ležela, zvířecí kostra (4), Pod
hrobem bylo více rozpadlých zvířecích kostí.
1. Atypický větší kousek železa.
2. Rozpadlý železný nožík.
3. čá st malého železného nože s výrazně
odsazeným násadním trnem.
4. AZ se domnívá, že v hrobě ležela kostra
psa.
329 — Hrob 320/A Z — 1 / f
Jáma 100 x 70 x 90 cm, orientovaná SZ—
jv. Rozpadlá kostra ženy spočívala v poloze
skrčené na levém boku, obličejem k severu.
U je jí lebky ležel nůž (1) a zbytek železného
předmětu (2). Zásyp hrobu pbsahoval hojně
popela a uhlíků, a místy i spálenou hlínu.
1. Železný nůž s výrazně odsazeným ná­
sadním trnem (9,0 cm ).
2. Atypický zlomek železa (7,0 cm).
399
m — Hrob 3 2 1 /A Z — 2/e
R. 1924 byl na staveništi domu č. 1016 roz­
hozen žárový hrob, který obsahoval popelnici
(1), naplněnou spálenými lidskými kostmi.
1. Spodní část popelnice t. zv. pražského
typu, z hrubého, špatně páleného materiálu
hnědé barvy. Na vnitřní straně je přichycena
zuhelnatělá organická hmota.
3 3 1 — Hrob 322/A Z — 2je
R. 1924 byl u studny domu čís. 1016 vy­
kopán hrob s kostrou, u níž prý ležel bron­
zový nůž (?), který se ztratil.
3 3 2 — 3 3 3 — Hrob 323— 324jA Z — 2/e
R. 1924 byly ve dvorku domu čís. 1016 vy­
kopány dva hroby s kostrami. Bez nálezů.
3 3 4 — Hrob ?IAZ — 2je
R. 1924 byl pod vraty domu čís. 1016
vykopán hrob s kostrou. Bez nálezu.
V jednom z hrobů, objevených na stave­
ništi domu čís. 1016, byl nalezen srp (1),
který však dnes již nelze zařadit do určitého
nálezového celku (tab. 36j2).
1. Železný srp s dlouhým násadním trnem
a štíhlou čepelí, která se rozpadla na dvě
části.
3 3 5 — Hrob 3251A Z — 3/B
R. 1934 vykopal K. Hanák na chodníku
mezi válem a mlýnským náhonem kostru
ženy, orientovanou Z-v, u níž ležel nůž (1)
a náhrdelník (2).
1. Železný nůž, jehož hrot je odražen.
2. Náhrdelník z pěti kotoučkovitých ko­
rálků, z nichž dva jsou modré a tři žluté
barvy.
3 3 6 — Hrob 3261A Z — 4ID
R. 1938 rozhodil F. Vanda při svážení
hlíny hrob s kostrou, z něhož zachránil
hrnek (1). 3 4 1 — Hrob 331 /AZ — 2 /f
1. Hnědočervený hrnek, zdobený nad vý-
dutí vlnovkami mezi dvěma pásy obvodo­
vých rýh (13,0, 10,0, 11,5, 7,5 cm).
3 3 7 — Hrob 327/A Z — 2/D
R. 1934 byla při svážení hlíny vykopána
kostra ženy, orientovaná Z-v, u níž byly ná-
400
ušnice (1— 2), prsten (3), nůž (4) a obilí
(5).
1.—2. Párové stříbrné náušnice s hroz-
níčky.
3. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (10,0 cm).
4. Rozpadlý bronzový prsten se štítkem.
5. Spálená pšeničná zrna.
3 3 8 — Hrob 328jA Z — 2/D
R. 1934 byla při svážení hlíny vykopána
kostra, orientovaná Z-v, u níž byl nůž (1) a
střep hrnku (2).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy.
2. Střep od okraje hrnku.
3 3 9 — Hrob 329/AZ — 2/D
R. 1941 byl při odvážení písku rozhozen
hrob s dívčí kostrou, orientovanou Z-v, u níž
byl nůž (1), úlomky náušnic (2) a dva gom-
bíky (3— 4).
1. Úlomek malého železného nože.
2. Zlomky stříbrných náušnic s bubínky.
3.— 4. Dva měděné gombíky s oušky, zdo­
bené palmetami, na nichž lpí kousky tkaniva.
3 4 0 — Hrob 330/A Z — 21E
R. 1941 byl v blízkosti hrobu čís. 329/AZ
rozhozen jiný, orientovaný Z-v. U levé ruky
kostry muže byly dva nožíky (1—2), ocílka
(3), hrot srpu (4), zlomek tesla (5) a
pazourek (6). Levá stehenní kost byla po
zlomenině velmi špatně srostlá.
1.— 2. Dva železné nožíky, z nichž jeden
má odražený násadní trn (tab. 3617).
3. Železná ocílka ve tvaru C, která se po­
délně rozpadla ve dvě stejné poloviny, po-
držující její tvar (tab. 31)6, 3611).
4. Široký hrot železného srpu (?).
5. Zlomek železného tesla.
6. Pazourkový úštěp — křesadlo (3,0 cm).
R. 1932 byl pod podlahou dom uč. 806 zji­
štěn hrob s kostrou, který není dosud prozkou­
mán.
3 4 2 — 3 6 1 — Hrob 332— 3511A Z — 2 /f
V letech 1921— 22 bylo na staveništi domu
č. 917 rozhozeno asi 20 kostrových hrobů,
 v nichž bylo nalezeno několik nádobek a
krátký široký meč. Nálezy se ztratily (?).
3 6 2 — 3 6 9 — Hrob 352— 3591A Z — 2 f
R. 1923 bylo na staveništi domu čís. 905
rozhozeno asi 8 hrobů, v nichž byl hrnek,
který se ztratil (?).
3 7 0 — Hrob 3 6 0 /A Z — 4 / f
R. 1936 byl na staveništi domu čís. 1270
objeven v hloubce 200 cm hrob s kostrou,
orientovanou Z-v. Nedaleko ní ležel hrnek
(i).
1. Šedohnědý hrnek s masivním okrajem
je zdobený pásem vrypů a třemi pruhy ob­
vodových rýh (13,0, 9,3, 11,0, 7,3 cm; tab.
3616).
3 7 1 — 3 7 3 — Hrob 361— 363!A Z — 41c
R. 1908 byly při stavbě mlýnské strojírny
rozkopány asi tři hroby s kostrami, u nichž
byly železné nožíky, které se ztratily.
3 7 4 — Hrob 364/A Z — 1 /f
R. 1876 byl na chodníku mezi válem a
mlýnským náhonem u domu čís. 232 roz­
hozen hrob bojovníka, prý s bohatými milo­
dary, které se ztratily.
3 7 5 — Hrob ljN S — 2jc
R. 1933 byla uprostřed silnice před domem
čís. 934 rozhozena kostra ženy s náhrdel­
níkem (1). .
1. Náhrdelník ze čtyř korálků, z nichž 3
jsou příčně členěné, dva z tmavomodrého a
jeden z šedobílého skla; jeden z modrého
skla je hraněný {tab. 38j 5—8).
3 7 6 — Hrob 2/MS — 2/c
Objevil jej K. Hanák r. 1933 před domem
čís. 749. Jáma ? x ? x 129 cm, oriento­
vaná SV-jz. U kostry mladšího muže, dlouhé
170 cm, ležela ostruha (1) a zbytky dřeva (2).
1. Značně porušená ostruha s odlomeným
bodcem.
2. Zbytky dřeva, snad z rakve.
3 7 7 — Hrob 3/MS — 2Id
Objevil jej A. Zelnitius r. 1933 u domu
čís. 797. Jáma ? X ? X 40 cm, orientovaná
26 Staré Město
SV-jz. U nohou kostry muže ležely dvě
ostruhy (1— 2) s přezkami (3).
1— 2. Rozpadlé železné ostruhy s krátkými
bodci a širokými ploténkami na koncích
ramen.
3. Nezřetelné zlomky železných přezek, a
snad i jiných předmětů (průvleček a ná-
končí).
378 — Hrob 41MS — 2/d
Objevil jej A. Zelnitius r. 1933 u domu
čís. 797. Jáma ? x ? x 40 cm, orientovaná
SV-jz. Kostra byla bez milodarů.
379 — Hrob 5/M S — 2/d
Objevil jej A. Zelnitius r. 1933 u zahrady
domu čís. 688. Jáma ? X ? X ? cm, oriento­
vaná Z-v. Kostra byla bez milodarů.
380 — Hrob 6/MS — 2/d
Objevil jej A. Zelnitius r. 1933 u domu čís.
674. Jáma ? X ? X 50 cm, orientovaná SZ-
jv. Značně rozpadlá kostra ženy ležela na­
znak, s lebkou na týlu, s dolní čelistí skleslou
a s pravou rukou v klíně. V místech pravého
ucha ležely dvě, u levého ucha jedna náuš­
nice (1—3), u pravé ruky tři nože (4—6),
které spadly mezi kosti nohou.
1.— 3. Rozpadlé stříbrné náušnice s hroz-
níčky.
4.— 6. Tři železné nože v dřevěných po­
chvách, z nichž jeden se rozpadl (18,0,
14,0 cm; tab. 38/1, 10).
381 — Hrob 7/MS — 3/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
čís. 668. Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná?
Značně ztrávená kostra byla bez milodarů.
382 — Hrob ?IMS — 3/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu čís.
667. Nebyl dosud cele prozkoumán.
383 — Hrob 8 /MS — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu čís.
675. Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná? Roz­
padlá kostra byla bez milodarů.
384 — Hrob 9 /MS — 2/c
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
401
 čís, 739. Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná
Z-v. Dobře uchovalá kostra ležela naznak,
s hlavou obrácenou do prava, s levou paží
odsunutou od těla, pravou ohnutou na
hrudi tak, že dosahovala k bradě, a nohama
poněkud přikrčenýma do prava. Bez nálezů.
3 8 5 — Hrob 10 / MS — 2/c
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu čís.
845. Jáma ? X ? X 50 cm, orientovaná Z-v.
Kostra staršího individua byla bez milodarů.
3 8 6 — Hrob 11/MS — 2jd
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u rohu
domu čís. 688. Jáma ? x ? x 50 cm, oriento­
vaná Z-v. Kostra, jejíž lebka byla zničena
při kladení vodovodu, byla bez milodarů.
3 8 7 — 3 8 9 — Hrob 12/MS — 3/d
Při úpravě ulice u můstku byly r. 1933
objeveny v hloubce 75 cm tři kostry, o nichž
se AZ domnívá, že ležely v sekundárním
uložení, neboť byly shrnuty na hromádku.
(Nejedná se o staroslovanský sklad lidských
kostí?) V jejich blízkosti ležel hrnek (1).
1. Rekonstruovaný hrnek s rozšířeným
hrdlem má na dně mimostředný dolík.
Světlehnědá nádoba je zdobená nad výdutí
pásy šikmo řazených vpichů (10,3, 13,4,
12,7, 7,2 cm; tab. 38/11).
3 9 0 — Hrob 13/ MS — 2 jd
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
čís. 747. Jám a ? x ? x 120 cm, orientovaná
S-j. Kostra byla bez milodarů, jen v zásypu
hrobu byly střepy (1).
1. Dva hradištní střípky z výduti hrnků
a jeden hrubý střep kultury lužické.
3 9 1 — Hrob 14/M S — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u rohu
domu čís. 674. Jáma ? X ? X 50 cm, orien­ 3 9 8 — Hrob 21/MS — 3/c
tovaná Z-v. Dobře uchovalá kostra spočívala
naznak, s hlavou nakloněnou do prava a
s čelistmi rozevřenými. Asi 100 cm od lebky
ležel hrnek (1).
1. Značně provlhlý hradištní hrnek se roz­3 9 9 — Hrob 22IMS — 3/d
padl.
• Hroby čís. 18/NS—44/NS zkoumal K. Hanák v Kalábově zahradě u domu ě. 176.
402
3 9 2 — Hrob 15j MS — 2jd
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
č. 674. Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná
SZ-jv. Rozpadlá kostra staršího individua,
dlouhá 160 cm, byla bez milodarů.
3 9 3 — Hrob 16/MS — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
čís. 674. Hrob nebyl cele prozkoumán, poně­
vadž zasahuje pod obytné stavení.
3 9 4 — Hrob 17IMS — 2 Id
Objevil jej r. 1934 K. Hanák u domu čís.
797. Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná?
Rozpadlá dívčí kostra, dlouhá 105 cm, měla
u lebky náhrdelník (1) a u stehenní kosti
nůž (2).
1. Náhrdelník z pěti korálků, z nichž 3
jsou žluté a dva světlemodré barvy, kotoučko-
vitého tvaru.
2. Železný nůž s odraženým násadním
trnem a se zbytky dřevěné pochvy na čepeli
(13,5, 2,5 cm).
3 9 5 — Hrob 181MS — 3/d6
Jám a ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Značně rozpadlá kostra, dlouhá 160 cm, byla
bez milodarů.
3 9 6 — Hrob 19/MS — 3/d
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra byla bez milodarů. Zásyp
hrobu obsahoval čtyři střepy (1).
1. Ze střepů byla slepena téměř celá spodní
část popelnice t. zv. pražského typu.
3 9 7 — Hrob 20/MS — 3/d
Jáma 155 X 58 x 30 cm, orientovaná
Z-v. Značně ztrávená kostra, ležící naznak,
byla bez milodarů.
Jáma ? x ? X 58 cm, orientovaná JV-sz.
Značně rozpadlá kostra, dlouhá 150 cm,
ležela naznak. Bez nálezů.
Jáma ? x ? X 68 cm, orientovaná SV-jz.
 Kostra dospělého individua, dlouhá 156 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla. Bez ná­
lezů.
400 — Hrob 23/MS — 31c
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná SZ-
jv. Dobře uchovalá kostra dospělého indi­
vidua, dlouhá 165 cm, byla bez milodarů.
401 — Hrob 24/MS — 3/c
Jáma ? X ? X 44 cm, orientovaná SZ-jv.
Neúplná (odoraná) kostra ležela naznak.
Bez nálezů. Zásyp obsahoval střep (1).
1. Střep od okraje hradištního hrnku.
402 — Hrob 25/MS — 3jd
Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra, porušená orbou, byla bez milodarů.
403 — Hrob 26!MS — 3/c
ryjám a ? X ? X 45 cm, orientovaná Z-v.
U levé ruky kostry, ležící naznak, ale po­
rušené orbou, ležel nůž (1).
1. čepel železného nože (11,0, 2,3 cm).
404 — Hrob 27IMS — 3/d
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná JV -
sz. Kostra, dlouhá 120 cm, byla porušena
orbou. Bez nálezů.
405 — Hrob 281MS — 3jd
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná S-j.
Porušená dívčí kostra, dlouhá 90 cm, ležela
naznak. Po levé straně lebky byla náušnice
( 1 ) '
1. Deformovaná bronzová náušnice, svi­
nutá z drátku.
406— 407 — Hrob 29— 30/MS — 3/d
Jáma 160 x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
Dvě kostry, uložené ve společné jámě, spočí­
valy naznak. Bez nálezů.
408 — Hrob 31/MS — 3/d
Jáma ? x ? x 10 cm, orientovaná Z-v.
Orbou zničená dětská kostra byla bez milo­
darů.
409 — Hrob 32/MS — 3/d
Jáma 180 x ? x 50 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry se uchovala jen lebka. Bez
nálezů.
4 1 0 — Hrob 33/MS — 3jd
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná Z-v,
byla vyložena deskami. Kostra ženy, dlouhá
170 cm, ležela naznak. Lebka byla zbarvena
patinou s bronzových náušnic (1).
1. Bronzové náušnice se rozpadly.
4 1 1 — 4 1 2 — Hrob 34— 35/ MS — 3/d
Jáma ? X ? X 30— 35 cm, orientovaná
Z-v. Vedle sebe ležely naznak dvě značně
rozpadlé dětské kostry, z nichž se uchovaly
jen mléčné zuby. U lebky dívky čís. 34/NS
ležela náušnice (1); kostra 35/NS byla bez
milodarů.
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený uzlíčky, zdobí trubičkovitý zá-
věsek, napodobující granulovaný hrozníček.
4 1 3 — Hrob 361MS — 3/d
Jám a ? x ? x 4 5 cm, orientovaná Z-v. Dět­
ská kostra, dlouhá 90 cm, byla bez milodarů.
4 1 4 — Hrob 37/MS — 3/d
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná JZ-sv.
U levé nohy kostry dospělého individua,
dlouhé 170 cm, ležel kousek železa (1).
1. Zlomek železné obroučky, snad z roz­
padlého vědérka (?).
4 1 5 — Hrob 38/MS — 3/d
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná Z-v.
Porušená dětská kostra, dlouhá 82 cm, byla
bez milodarů.
A U — Hrob 39/MS — 3/d
Jám a ? x ? x 70 cm, orientovaná JZ-sv.
Dosti uchovalá kostra byla bez milodarů.
4 1 7 — 4 1 8 — Hrob 40— 41/MS — 3/d
Jáma ? x ? X 31 cm, orientovaná Z-v.
Vedle sebe ležely dvě kostry, dlouhé asi
160 cm, které byly poškozeny úpravou cesty.
Bez nálezů.
4 1 9 — Hrob 42/MS — 3/d
Jáma 180 x ? x 70 cm, orientovaná JZ-
sv. Dosti uchovalá kostra dospělého indivi-
403
 čís. 739. Jáma ? X ? X 50 cm, orientovaná
Z-v. Dobře uchovalá kostra ležela naznak,
s hlavou obrácenou do prava, s levou paží
odsunutou od těla, pravou ohnutou na
hrudi tak, že dosahovala k bradě, a nohama
poněkud přikrčenýma do prava. Bez nálezů.
3 8 5 — Hrob 10/MS — 2 je
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu čís.
845. Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná Z-v.
Kostra staršího individua byla bez milodarů.
3 8 6 — Hrob 11 IM S — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u rohu
domu čís. 688. Jáma ? x ? x 50 cm, oriento­
vaná Z-v. Kostra, jejíž lebka byla zničena
při kladení vodovodu, byla bez milodarů.
3 8 7 — 3 8 9 — Hrob 12/WS — 3jd
Při úpravě ulice u můstku byly r. 1933
objeveny v hloubce 75 cm tři kostry, o nichž
se AZ domnívá, že ležely v sekundárním
uložení, neboť byly shrnuty na hromádku.
(Nejedná se o staroslovanský sklad lidských
kostí?) V jejich blízkosti ležel hrnek (1).
1. Rekonstruovaný hrnek s rozšířeným
hrdlem má na dně mimostředný dolík.
Světlehnědá nádoba je zdobená nad výdutí
pásy šikmo řazených vpichů (10,3, 13,4,
12,7, 7,2 cm; tab. 38111).
3 9 0 — Hrob 13/WS — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
čís. 747. Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná
S-j. Kostra byla bez milodarů, jen v zásypu
hrobu byly střepy (1).
1. Dva hradištní střípky z výduti hrnků
a jeden hrubý střep kultury lužické.
3 9 1 — Hrob 141M S — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u rohu
domu čís. 674. Jáma ? X ? x 50 cm, orien­ 3 9 8 — Hrob 21 IMS — 31c
tovaná Z-v. Dobře uchovalá kostra spočívala
naznak, s hlavou nakloněnou do prava a
s čelistmi rozevřenými. Asi 100 cm od lebky
ležel hrnek (1).
1. Značně provlhlý hradištní hrnek se roz­3 9 9 — Hrob 221MS — 3/d
padl.
8 Hroby čís. 18/NS—44/NS zkoumal K. Hanák v Kalábové zahradě u domu č. 176.
402
3 9 2 — Hrob 15j M S — 2 jd
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
č. 674. Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná
SZ-jv. Rozpadlá kostra staršího individua,
dlouhá 160 cm, byla bez milodarů.
3 9 3 — Hrob 16/WS — 2/d
Objevil jej r. 1933 A. Zelnitius u domu
čís. 674. Hrob nebyl cele prozkoumán, poně­
vadž zasahuje pod obytné stavení.
3 9 4 — Hrob 17jM S — 2ld
Objevil jej r. 1934 K. Hanák u domu čís.
797. Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná?
Rozpadlá dívčí kostra, dlouhá 105 cm, měla
u lebky náhrdelník (1) a u stehenní kosti
nůž (2).
1. Náhrdelník z pěti korálků, z nichž 3
jsou žluté a dva světlemodré barvy, kotoučko-
vitého tvaru.
2. Železný nůž s odraženým násadním
trnem a se zbytky dřevěné pochvy na čepeli
(13,5, 2,5 cm).
3 9 5 — Hrob 18j MS — 3jd*
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Značně rozpadlá kostra, dlouhá 160 cm, byla
bez milodarů.
3 9 6 — Hrob 19/MS — 3jd
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra byla bez milodarů. Zásyp
hrobu obsahoval čtyři střepy (1).
1. Ze střepů byla slepena téměř celá spodní
část popelnice t. zv. pražského typu.
3 9 7 — Hrob 201MS — 3/d
Jáma 155 x 58 x 30 cm, orientovaná
Z-v. Značně ztrávená kostra, ležící naznak,
byla bez milodarů.
Jáma ? x ? X 58 cm, orientovaná JV-sz.
Značně rozpadlá kostra, dlouhá 150 cm,
ležela naznak. Bez nálezů.
Jáma ? X ? X 68 cm, orientovaná SV-jz.
 Kostra dospělého individua, dlouhá 156 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla. Bez ná­
lezů.
400 — Hrob 23/N S — 3/c
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná SZ-
jv. Dobře uchovalá kostra dospělého indi­
vidua, dlouhá 165 cm, byla bez milodarů.
401 — Hrob 24/N S — 3/c
Jáma ? x ? X 44 cm, orientovaná SZ-jv.
Neúplná (odoraná) kostra ležela naznak.
Bez nálezů. Zásyp obsahoval střep (1).
1. Střep od okraje hradištního hrnku.
402 — Hrob 25/N S — 3/d
Jáma ? x ? x ? cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra, porušená orbou, byla bez milodarů.
403 — Hrob 26/N S — 3/c
. ly jú m a
? x ? X 45 cm, orientovaná Z-v.
U levé ruky kostry, ležící naznak, ale po­
rušené orbou, ležel nůž (1).
1. čepel železného nože (11,0, 2,3 cm).
404 — Hrob 27/N S — 3/d
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná JV-
sz. Kostra, dlouhá 120 cm, byla porušena
orbou. Bez nálezů.
405 — Hrob 28/N S — 3/d
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná S-j.
Porušená dívčí kostra, dlouhá 90 cm, ležela
naznak. Po levé straně lebky byla náušnice
(!')•
1. Deformovaná bronzová náušnice, svi­
nutá z drátku.
406—407 — Hrob 29— 30/N S — 3/d
Jáma 160 x ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Dvě kostry, uložené ve společné jámě, spočí­
valy naznak. Bez nálezů.
408 — Hrob 31 /N S — 3/d
Jáma ? x ? x 10 cm, orientovaná Z-v.
Orbou zničená dětská kostra byla bez milo­
darů.
409 — Hrob 32/N S — 3/d
Jáma 180 x ? x 50 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry se uchovala jen lebka. Bez
nálezů.
4 1 0 — Hrob 33/NS — 3/d
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná Z-v,
byla vyložena deskami. Kostra ženy, dlouhá
170 cm, ležela naznak. Lebka byla zbarvena
patinou s bronzových náušnic (1).
1. Bronzové náušnice se rozpadly.
4 1 1 — 4 1 2 — Hrob 34— 35/NS — 3/d
Jáma ? X ? X 30— 35 cm, orientovaná
Z-v. Vedle sebe ležely naznak dvě značně
rozpadlé dětské kostry, z nichž se uchovaly
jen mléčné zuby. U lebky dívky čís. 34/NS
ležela náušnice (1); kostra 35/NS byla bez
milodarů.
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený uzlíčky, zdobí trubičkovitý zá-
věsek, napodobující granulovaný hrozníček.
4 1 3 — Hrob 36/NS — 3/d
Jáma ? x ? x 4 5 cm, orientovaná Z-v. Dět­
ská kostra, dlouhá 90 cm, byla bez milodarů.
4 1 4 — Hrob 37/NS — 3/d
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná JZ-sv.
U levé nohy kostry dospělého individua,
dlouhé 170 cm, ležel kousek železa (1).
1. Zlomek železné obroučky, snad z roz­
padlého vědérka (?).
4 1 5 — Hrob 38/NS — 3/d
Jáma ? X ? X 75 cm, orientovaná Z-v.
Porušená dětská kostra, dlouhá 82 cm, byla
bez milodarů.
4 1 6 — Hrob 39/NS — 3/d
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná JZ-sv.
Dosti uchovalá kostra byla bez milodarů.
4 1 7 — 4 1 8 — Hrob 40— 41/NS — 3/d
Jáma ? x ? X 31 cm, orientovaná Z-v.
Vedle sebe ležely dvě kostry, dlouhé asi
160 cm, které byly poškozeny úpravou cesty.
Bez nálezů.
4 1 9 — Hrob 42/NS — 3/d
Jáma 180 X ? X 70 cm, orientovaná JZ-
sv. Dosti uchovalá kostra dospělého indivi­
403
 dua ležela naznak, s rukama podél těla.
U levé ruky ležel větší (1), u pravé ruky
menší nůž (2).
1. Železný nůž s širokým násadním trnem,
výrazně odsazeným od čepele (12,0, 1,9 cm ).
2. Značně prorezivělý železný nůž (10,0,
1,7 cm).
420 — Hrob 43/JfS — 3/d
Jáma ? X ? X 55 cm, orientovaná SZ-jv.
U lebky rozpadlé kostry ženy, dlouhé 160 cm,
ležely náušnice (1— 2), u levé ruky nůž (3)
a v zásypu hrobu byl střep (4).
1. Rozpadlá stříbrná náušnička s hroz-
níčky.
2. Zlomek bronzové náušnice.
3. Značně prorezivělá čepel železného
nože.
4. Nezdobený střep z výduti hradištního
hrnku.
421 — Hrob 441JÍS — 3/d
Jáma ? X ? X 55 cm, orientovaná JZ-sv,
byla obložena deskami. Kostra dospělého
individua, dlouhá 160 cm, byla bez nálezů.
422 — Hrob 45/N S — Ije
R. 1935 byla u domu čís. 602 rozhozena
kostra dospělého individua. Bez nálezů.
423 — Hrob 46INS — l\e 4 5 0 — Hrob 72/N S — 2/c
Objevil jej r. 1935 A. Zelnitius u domu
č. 576. U kostry ženy ležely bronzové ná­
ušnice (1). Na horním patře lebky byla ze­
lená kruhovitá skvrna od patiny. 4 5 1 — Hrob 1/St — 2/с
1. Rozpadlé bronzové náušnice kroužko-
vitého tvaru.
424— 425 — Hrob 47— 48/N S — 5jc
R. 1935 byly před domem čís. 464 roz­
hozeny dva kostrové hroby, orientované
V-z. Bez nálezů.
426 — Hrob 49jN S — Ije
R. 1935 byl u domu čís. 700 rozhozen
kostrový hrob, orientovaný Z-v. Bez nálezů.
427— 435 — Hrob 50— 58/J/S — 3/d-e
R. 1935 zkoumal L. Novák v uličce
404
u Kalábovy zahrady 9 hrobů s kostrami.
Bez nálezů.
A U — Hrob 591MS — 3/d
Objevil jej r. 1935 V. Hrubý v uličce
u Kalábovy zahrady. Jáma 180 x 80 x
X 50 cm, orientovaná SZ-jv. Kostra ženy,
dlouhá asi 150 cm, ležela naznak, s rukama
podél těla. V ústní dutině byly dvě náušnice
(1- 2).
1.—2. Dvě kroužkovité náušnice z bronzo­
vého drátu.
4 3 7 — 4 3 8 — Hrob 6 0 j M — 3/d
Objevil jej r. 1935 V. Hrubý v uličce u Ka­
lábovy zahrady. Jáma 180 x 80 X 80 cm,
orientovaná SZ-jv. Kostra asi 201eté ženy
spočívala naznak, s rukama složenýma v klí­
ně. U brady ležel knoflík (1) a zlomek drá­
tu (2). Na hrudi této kostry ležely skořepi­
ny dětské lebky se dvěma mléčnými гоЦ,^./.
Bez nálezů. 1
1. Knoflík ze světlezeleného skla sé zata­
veným železným ouškem.
2. Zlomek bronzové náušnice (?).
4 3 9 — 4 4 9 — Hrob 61— 7 11M — 3/d
R. 1935 zkoumal L. Novák v uličce u Ka­
lábovy zahrady dalších 11 kostrových hrobů.
Bez nálezů.
R. 1935 byla na staveništi domu čís. 844 roz­
hozena kostra, orientovaná Z-v. Bez nálezů.
R. 1924 byla na staveništi domu čís. 966
objevena kostra, orientovaná JZ-sv. Hrob
nebyl dosud prozkoumán.
4 5 2 — Hrob 2ISt — 31c
Vykopaly jej r. 1925 děti. Jáma 200 x
x ? x ? cm, orientovaná Z-v. U levého boku
kostry, jejíž jedna holenní kost byla úplně
rozpadlá, ležel nůž (1).
1. Železný nůž, jehož hrot i násadní trn
je odlomen.
4 5 3 — Hrob 3/St — 3jc
Byl objeven r. 1932 při výkopu jámy na
 vápno. Jáma ? x ? X ? cm, orientovaná Z-v.
U kostry dospělého individua ležel nůž (1).
1. Železný nůž s odlomeným hrotem i ná-
sadním trnem, na jehož čepeli jsou zbytky
dřevěné pochvy (tab. 38/9).
4 5 4 — 4 5 7 — Hrob 4— 7St — 4/b
R. 1928 byly na staveništi domu čís. 658
rozkopány 4 kostry. Bez nálezů.
4 5 8 — Hrob 8/St — 4/b
R . 1928 byla na staveništi domu 1062
rozkopána kostra, orientovaná Z-v. Bez
nálezů.
4 5 9 — Hrob 9jSt — 21b
Byl objeven r. 1928 na staveništi domu
čís. 1091. Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná
Z-v. Po pravé straně hrudi kostry staršího
individua, dlouhé 160 cm, ležel nůž (1).
K témuž hrobu patří patrně i hrnek (2),
nalezený v těsné blízkosti hrobu při výkopu
jámy na vápno.
1. Železný nůž s obloukovitým ostřím,
jehož násadní trn chybí (11,2, 1,7 cm).
2. Rekonstruovaný hrnek šedoČervené
barvy má okraj válcovitě seříznutý a na dně
plastickou značku kříže. Nad výdutí je zdo­
bený třemi jednoduchými vlnovkami (13,9,
13,7, 14,8, 6,7 cm).
460—463 — Hrob 10— 13/St — 4/b
R. 1928 objevil A. Zelnitius ve dvorku do­
mu čís. 658 čtyři hroby s kostrami. Bez nálezů.
464 — Hrob 14/St — 4/b
Objevil jej r. 1928 A. Zelnitius na poli za
humnem domu čís. 658. Jám a ? x ? x
X 60 cm, orientovaná JZ-sv. Značně roz­
padlá kostra byla bez milodarů.
465—466 — Hrob 15— 16/St — 3jb
R. 1928 objevil A. Zelnitius v zahradě
domu čís. 1062 dva hroby s kostrami, bez
milodarů.
467 — Hrob 17/St — 21b
Objevil jej r. 1928 A. Zelnitius ve dvorku
domu čís. 1091. Jáma ? x ? x ? cm, oriento­
vaná J-s. U kostry ležel nůž (1).
1. Železný nůž s vydrobenou čepelí a od­
lomeným násadním trnem (4,1 cm).
4 6 8 — 4 7 1 — Hrob 18abcd/St — 3/c
R. 1931 byly na staveništi domu čís. 883
rozhozeny asi čtyři hroby s kostrami. Bez
nálezů.
4 7 2 — Hrob 19/St — 3jb
R. 1931 byla při kopání vodovodu roz­
hozena u domu čís. 1349 kostra, orientovaná
Z-v. Bez nálezů.
4 7 3 — Hrob 20/St — 3jb
R. 1931 byla pří kopání vodovodu roz­
hozena u domu čís. 1306 kóstra, orientovaná
Z-v. Bez nálezů.
4 7 4 — Hrob 21jSt — 3/c
R. 1932 nalezl A. Zelnitius u rozhozené
kostry, orientované Z-v, rolničku (1) a dva
hrnky (2— 3).
1. Část bronzové rolničky.
2. červenohnědý hrnek má kuželovité se­
říznutý okraj, který je na vnitřní straně
opatřený žlábkem. Na dně, které má zved­
nutý okraj, je mimostředný důlek (tab. 38/4).
Na výduti je hrnek zdobený pásem několika­
násobných vlnovek, pod nimiž je několik
nezřetelných rýh. (10,5, 8,1, 9,6, 5,5 cm).
3. Šedočervený hrnek má na vnitřní straně
ovalení žlábek. Na výduti je zdobený dvěma
obvodovými brázdami, mezi nimiž je široká
vlnovka (9,5, 7,5, 8,5, 5,1 cm).
4 7 5 — Hrob 22JSt— 2/bc
Objevil jej r. 1932 A. Zelnitius. Jáma
95 X 35 X 60 cm, orientovaná Z-v, byla
obložena deskami. Z dětské kostry se ucho­
valy jen skořepiny lebky. Bez nálezů.
4 7 6 — Hrob 23/St — 31c
Objevil jej r. 1932 A. Zelnitius. Jáma
180 X 45 X 90 cm, orientovaná Z-v. Značně
rozpadlá kostra dospělého individua spočí­
vala naznak, s lebkou obrácenou do leva,
s čelistmi rozevřenými a pravou rukou na
hrudi. Pod levou rukou ležel nůž (1).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
(6,6, 1,7 cm).
405
4 7 7 — Hrob 24/St — 3jc
Objevil jej r. 1932 A. Zelnitius. Jáma
? X ? X ? cm, orientovaná Z-v. Kostra ležela
naznak, s lebkou uchýlenou doleva. Bez
nálezů.
4 7 8 — Hrob 25/St — 3jc
Objevil jej r. 1932 A. Zelnitius. Jáma
? X ? X ? cm, orientovaná Z-v. Rozpadlá kos­
tra ležela naznak. V zásypu hrobu byla ruko­
jeť nože (1).
1. Plochá železná rukojeť nože s nýty,
opatřená na konci bronzovou objímkou (?)
— (8,5 cm; tab. 38/2, obr. 12/7).
4 7 9 — Hrob 26/St — 3/c
Zkoumal jej r. 1932 J. Bohm. Jáma
? X ? X 75 cm, orientovaná Z-v. Kostra
ženy, dlouhá 150 cm, spočívala naznak,
s lebkou na týlu, s pravou paží podél těla
a levou rukou v klíně. V místech uší byly
náušnice (1— 2).
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk
je ukončený S kličkou a opatřený hrozníč-
kem (2,0 cm).
2. Kroužkovitá náušnice z bronzového
drátu se třemi kolínky.
4 8 0 — Hrob 27/St — 2fc
R. 1932 jej zkoumal A. Zelnitius. Jáma
? X ? X ? cm, orientovaná Z-v. Rozpadlá dět­
ská kostra byla bez milodarů.
4 8 1 — Hrob 28/St — 3/c
R. 1932 jej zkoumal A. Zelnitius. Jáma
? X ? X ? cm, orientovaná Z-v. Kostra dospě­
lého individua ležela naznak, s lebkou obráce­
nou do prava a s rukama podél těla. U pravé
ruky ležel nůž (1) a křesací kámen (2).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy.
2. Valounek z podložního štěrku.
4 8 2 — 4 8 4 — Hrob 29— 30a, b/St — 4/b
R. 1934 byly na staveništi domu čís. 1061
rozhozeny 3 kostry. U jedné z nich nalezl
T. Malina knoflík (1). 4 9 0 — Hrob 36/St — 3/b
1. Knoflík z modrého skla se zataveným
železným ouškem (1,1 x 1*3 cm).
’ Hroby čís. 34/St—43/St zkoumal r. 1939 V. Hrubý v zahradě domů čís. 1306 a 1329.
406
4 8 5 — Hrob 31/St — 3/b
R. 1939 byla na staveništi domu čís. 1306
rozhozena kostra ženy, orientovaná Z-v,
u níž byl náhrdelník (1) a hrnek (2).
1. Náhrdelník ze 75 korálků z nichž 29 je
příčně členěných, z modrého skla, a 46 ko-
toučkovitých ze žlutého skla.
2. Šedohnědý hrnek má válcovitě seříz­
nutý okraj. Nad výdutí je zdobený pásem
obvodových rýh (13,4, 11,5, 12,4, 7,6 cm).
4 8 6 — Hrob 32/St — 3/b
R. 1939 byla na staveništi domu čís. 1306
rozhozena kostra ženy, orientovaná Z-v,
u níž ležel náhrdelník (1).
1. Náhrdelník z bílých, žlutých a modrých
korálků kotoučkovitého tvaru, dva korálky
spirálovitě nalévané, jeden s mřížkováním, a
bronzový závěsek.
4 8 7 — Hrob 33/St — 3jb
R. 1939 byla na staveništi domu čís. 1306
rozhozena kostra, orientovaná Z-v, u níž byl
hrnek (1).
1. Široký neúplný hrnek šedočerné barvy
má na vnitřní ploše ovalení žlábek. Výduť
zdobí dvě obvodové rýhy mezi nezřetelnými
několikanásobnými vlnovkami (13,2, 11,5,
12,4, 7,6 cm).
4 8 8 — Hrob 34/St — 3/b1
Jáma ? x ? x 40 cm, orientovaná SV-jz,
byla vyhloubena v neolitické vrstvě. Kostra
ženy ležela naznak, s hlavou skloněnou na
pravé rameno, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U levého ramena byly dvě ná­
ušnice (1— 2).
1.— 2. Bronzové kroužkovité náušnice
(1,0 cm).
4 8 9 — Hrob 33ISt — 3/b
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZZ-
jvv. Kostra muže, ležící naznak, byla ve
střední části zcela rozpadlá. Bez nálezů.
Jáma ? X ? X 70 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra dospělého individua spočívala na
 levém boku, s nohama silně skrčenýma. Bez
nálezů.
4 9 1 — Hrob 37JSt — 31b
Jáma ? X ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Kostra dospělého individua, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s nohama v kolenou skrčený­
ma do výšky. Bez nálezů.
4 9 2 — Hrob 38jSt — 3/b
Jáma ? x ? x 70—80 cm, orientovaná
V-z. Pod kostrou 37/St spočívala nápadně
silná kostra, dlouhá 192 cm, položená hlavou
do noh výše uloženého nebožtíka. V místech
břicha ležela přezka (1).
1. Rozpadlá železná přezka.
493 — Hrob 39/St — 3/b
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná JZZ-
svv. Dětská kostra, dlouhá 130 cm, byla bez
milodarů.
4 9 4 — Hrob 40/St — 3/b
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra dospělého individua, dlouhá 168 cm,
byla bez milodarů.
4 9 5 — Hrob 41/St — 3/b
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
svv. Kostra dospělého individua, jehož lebka
byla z původního uložení posunuta, mě­
řila (bez lebky) 140 cm. Bez nálezů.
4 9 6 — Hrob 42jSt — 3/b
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
svv. Kostra dospělého individua, dlouhá
170 cm, byla bez milodarů.
4 9 7 — Hrob 43/St — 3/b
Jáma ? X ? x 7 0 cm, orientovaná Z-v. Ko­
stra dospělého individua, dlouhá 180 cm, leže­
la naznak, s čelistmi rozevřenými. Bez nálezů.
4 9 8 — Hrob 44jSt — 3jb
R. 1939 byla na staveništi domu rozho­
zena kostra, orientovaná JZZ-Svv. Bez ná­
lezů.
4 9 9 — Hrob 45/St — 4jb
R. 1940 byla při stavbě sklepu u domu čís.
1378 vykopána z hloubky 80 cm kostra,
u jejíchž nohou stál hrnek (1).
1. Tlustostěnný rekonstruovaný hrnek šedo-
žluté barvy má okraj kuželovité seříznutý.
Výduť zdobí dvě obvodové rýhy a ostře
řezaná dvojitá vlnovka (15,0, 10,3, 0,0,
6.2 cm).
5 0 0 — Hrob 46/St — 3/b
R. 1940 byla v zahradě domu čís. 1363
rozhozena kostra, orientovaná Z-v. Bez
nálezů.
5 0 1 — 5 0 2 — Hrob 47— 48lSt — 1/b
R. 1940 byly v zahradě domu čís. 1188
rozhozeny dvě kostry, orientované Z-v. Bez
nálezů.
5 0 3 — Hrob 49jSt — 2/b
R. 1940 jej zkoumal V. Hrubý na stave­
ništi domu čís. 1155. Jám a? x ? x 120 cm,
orientovaná SZ-jv. Kostra, spočívající na­
znak, byla bez milodarů. Nedovedu rozhod­
nout, zda hrnek nalezený později nedaleko
hrobu (1) patří k nebožtíkovi.
1. Masivní hrnek šedohnědé barvy, zdo­
bený po celém povrchu obvodovými širo­
kými brázdami (14,4 cm, 13,1 cm, 14,5 cm,
7.3 cm).
5 0 4 — 5 0 9 — Hrob 50— 55/St — 3/b
R. 1941 bylo při stavbě sklepu u domu
čís. 1383 rozhozeno 6 koster, od nichž byl
zachráněn hrnek (1).
1. Menší hrnek šedé barvy, na výduti zdo­
bený třemi pásy několikanásobných vlnovek,
oddělených vždy dvěma rýhami (9,0, 8,8,
9,0, 50,0 cm; tah. 38/12).
5 1 0 — Hrob 56/St — 3/b
Zkoumal jej r. 1941 A. Zelnitius. Jáma
? X ? X 120 cm, orientovaná SZ-jv. Dosti
rozpadlá kostra ženy spočívala naznak,
s lebkou na levém spánku a s rukama podél
těla. U boku ležel nůž (1) hrotem k tváři,
u něhož byl železný předmět (2) a zvířecí
zub (3).
1. Rozpadlý železný nůž.
2. Železné šídlo (?).
3. Kančí kel.
407
511 — Hrob 57/St — 3/c
U domu čís. 853 byla rozhozena kostra,
orientovaná SZ-jv. Bez nálezů.
512 — Hrob 58/St — 2/b
N a staveništi domu čís. 901 byla zachycena
kostra. Hrob není dosud cele prozkoumán.
513— 514 — Hrob 59—60/St — 2/b
R. 1941 zjistil A. Zelnitius u sloupu dálko­
vého elektrického vedení dva kostrové hroby.
Nejsou dosud cele prozkoumány.
515—516 — Hrob 61— 62/St — 4/b
R. 1951 byly na pozemku p. Č. 3144/3 roz­
hozeny dva hroby s kostrami. Bez nálezů.
517 — Hrob 6 3 /S t— 4/a
R. 1925 byla na staveništi domu čís. 712
408
rozhozena kostra, orientovaná SZ-jv. Bez
nálezů.
518— 519 — Hrob 64—65/St — 5/a
R. 1925 byly na pozemku domu čís. 705
rozhozeny dvě kostry. Bez nálezů.
520— 522 — Hrob 66— 68/St — 5/a
R. 1925 byly na pozemku domu čís. 707
rozhozeny tři kostry. Bez nálezů.
523 — Hrob 69/St — 5la
R. 1925 byla na pozemku domu čís. 708
rozhozena kostra. Bez nálezů.
524 — Hrob 70/St — 5/a
R. 1949 byl naproti Novákovu sklepu
rozhozen při stavbě elektrického vedení
kostrový hrob, orientovaný Z-v. Bez nálezů.
 III. SYSTEMATICKY VÝZKUM
5 2 5 — Hrob 1/48 — 8/D
Jám a ? x ? X 30 cm, orientovaná SZZ-
jvv. Kostra 7—81etého dítěte, 120 cm dlouhá,
ležela naznak,s pažemi podél těla. Byla nad
nohama hrobu čís. 2/48, těsně pod poruše­
ným horním okrajem jeho kamenného ob­
ložení. Bez nálezů.
526 — Hrob 2/48 — 8/D
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná Z-v,
byla obložena kameny tak, že tvořily jedno­
duchý sarkofág o rozměrech 257 x 80 x
x 60 cm. Na severní straně, která byla nej­
lépe uchována, byly dvě pískovcové desky
o rozměrech 119 x 60 x 9 cm a 123 x
x 62 x 10 cm; východní a západní strana
obložení byla složená z několika menších
kamenů, kdežto strana jižní byla z větší části
zřícená. Hrob překrývaly tři pískovcové
plotny obdélníkovitého tvaru, které se jednak
rozpadly v menší kusy, jednak byly ve vý­
chodní části rozebrány úpravou jámy hrobu
čís. 1/48 (tab. 7/4). Kostra 45— 501etého muže,
168 cm dlouhá, ležela naznak, s rukama podél
těla a s lebkou, která má na čele čtverhranný
otvor, otočenou do leva. V levé dlani byl nůž
(1) a v zásypu hrobu zlomky malty, kousek
dlaždice (2) a střep z nádoby (3).
1. Na čtyři kusy rozpadlý železný nůž
s plochým trnem (10,8, 1,8 cm).
2. Zlomek ploché dlaždičky z plavené
hlíny oranžově červené barvy (5,1, 3,0,
1,8 cm).
3. Střep z výduti hradištního hrnku černé
barvy.
5 2 7 — Hrob 3/48 — 8/D
Jám a 190 x 70 x 95 cm, orientovaná
SZZ-jvv, sahala 15 cm pod dno hrobu čís.
2/48. Kostra asi 501etého muže ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez nálezů.
5 2 8 — Hrob 4 /4 8 — 8/D
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná JZZ-
svv, byla nepravidelně obložena kameny. Ko­
sti asi 1 letého dítěte byly zpřeházeny. Pod
bradou rozmáčknuté lebky ležel křížek (1) a
70 cm severně od ní byl rozpadlý hrnek (2).
1. Olověný křížek, jehož téměř stejně
dlouhá ramena se ke koncům poněkud roz­
šiřují (2,5 x 2,3 cm; tab. 56/1).
2. černě vypálený hrnek, jehož okraj je
poněkud přehrnutý, je pod hrdlem zdobený
hustými hřebenovými vlnovkami (12,3, 9,8,
11,6, 7,2 cm).
529 — Hrob 5 /4 8 — 8/D
Jám a 170 x 55 x 105 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 121eté dívky, 140 cm dlouhá,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama v klíně a s nohama poněkud roz-
kleslýma (tab. 8/3). Pod pravou lýtkovou
kostí byl nůž (1), na prsou po každé straně
ležely dva a dva knoflíky (2— 5) na zbytcích
kůže (6), po každé straně dolní čelisti byla
hromádka čtyř náušnic (8— 14) a u pánev­
ních kostí přezka (15).
1. Na tři kusy rozpadlý železný nožík
s plochým trnem; na čepeli jsou zbytky dře­
věné pochvy (13,4, 1,3, 0,5 cm).
2.— 3. Dva párové stříbrné gombíky, zdo­
bené rostlinným ornamentem, komponova­
ným do srdcovitého meandru. Ouško je
u kořene obepjaté prstencem z tordovaného
drátu; v jeho blízkosti je otvor o 0 0,2 cm
(2,5 x 2,2 cm, ouško 0,7 cm; tab. 53/9— 10).
4.— 5. Dva párové stříbrné gombíky, zdo­
bené palmetami. Ouško je u kořene obe­
pjaté prstencem z tordovaného drátu, který
409
 je podložený nezdobenou kruhovou plotén- 5. Bronzová, špinavě zeleně patinovaná
kou; v její blízkosti je otvor o 0 0,2 cm jehlice má na slabším konci 5 vývalků; sil­
(2,5 cm, ouško 1,1 cm). nější konec, zdobený rovněž vývalky, je po­
6. Atypické zbytky kůže. rušený (5,4, 0,2— 0,3 cm; tab. 56/4).
7.— 8. Dvě párové stříbrné náušnice, je­ 6. Rozpadlý železný nůž zavírák —
jichž dolní oblouk, zesílený filigránem a gra- břitva.
nulací, je opatřený čtyřmi bubínky soudečko-
vitého tvaru, které zdobí pět granulovaných 5 3 1 — Hrob 7/48 — 8/D
trojúhelníčků (3,7, 2,2 cm; tab. 53/11— 12). Jám a ? X ? X 50 cm, orientovaná Z-v.
9.— 10. Dvě párové stříbrné náušnice, na Rozpadlá kostra asi y2— 1 letého dítěte byla
jejichž spodní oblouk je navlečeno 7 bu­ bez milodarů.
bínků, sestavených v hrozen. Bubínky zdobí
křížky z řazených granulovaných kosočtve- 5 3 2 — Hrob 8 /4 8 — 8/D
rečků (2,4, 1,8 cm). Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
11.— 12. Dvě párové stříbrné náušnice, na Kostra asi 3— 51etého děvčete ležela na­
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno znak, s lebkou obrácenou do prava, s rukama
7 kuličkovitých bubínků, které zdobí granu­ podél těla a nohama nataženýma. V ústní
lované křížky (3,1, 1,8 cm). dutině byly dvě náušnice (1— 2).
13.— 14. Dvě párové stříbrné náušnice, 1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
jejichž spodní oblouk, zesílený čtyřmi řa­ něného drátu mají dolní oblouk, ukončený
dami granulace, je opatřený 4 bubínky, jež granulovanými uzlíčky, opatřený klasovitými
zdobí granulované trojúhelníčky (3,8, hrozníčky (1,7, 1,2 cm).
2,3 cm; tab. 53/13— 14).
15. Zbytky rozpadlé železné přezky s plo-5 3 3 — Hrob 9/48 — 8/D
ténkouobdélníkovitého tvaru (2,4 x 1,8 cm).
Jáma 105 x 40 x 126 cm, orientovaná
5 3 0 — Hrob 6/48 — 8/D SZZ-jvv, byla po delších stranách obložena
dřevy. U lebky sotva rozpoznatelné kostry
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
děvčete byly náušnice (1— 2).
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 170 cm,
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice s kla­
ležela naznak, s rukama podél těla a s no­
sovitými hrozníčky se rozpadly.
hama nataženýma. Lebka byla výkopem
hrobu čís. 5/48 odtržena tak, že ležela 42 cm 5 3 4 — Hrob 10/48— 8/D
na západ od kostry těla; dolní čelist nebyla
vůbec nalezena. U levé pánevní kosti bylo Jáma ? X ? x 40 cm, orientovaná Z-v.
nákončí (1), na nohou ostruhy (2— 3) s že­ Rozpadlá dětská kostra byla bez milodarů.
leznou průvlečkou (4), na vnější straně
5 3 5 — Hrob 11/48 — 8/D
pravého chodidla byla jehlice (5) a břit­
va (6). Jáma ? X ? X 40 cm, orientovaná Z-v.
1. Železné nákončí jazykovitého tvaru Kostra asi 2— 31etého dítěte, 78 cm dlouhá,
zdobí na hřbetní straně podélné žebro byla bez milodarů.
(3,7, 2,3, 1,2 cm; obr. 35/4).
2.— 3. Dvě párové železné pstruhy s hra­ 5 3 6 — Hrob 12/48 — 8/D
něnými bodci. Jejich ramena, na vnitřní Jáma ? X ? x 45 cm, orientovaná Z-v.
straně plochá, na vnější sedlovitě klenutá, Kostra asi 3— 51etého dítěte ležela naznak,
jsou na koncích opatřená destičkami čtverco- s rukama podél těla a s nohama poněkud
vitého tvaru, v nichž se uchovaly zbytky rozkleslýma. Zásyp obsahoval střep z ná­
hřebů (16,2, 8,4 cm, trn 2,3, 0 0,7— 0,9 cm; doby (1).
tab. 56/8— 9). 1. Střep z výduti hrubého hrnce lužické
4. Železná průvlečka třmínkovitého tvaru kultury je žlutohnědé barvy a zdobený
(2,6, 1,8, 2,2 cm; obr. 34/12). žlábkováním.

410
5 3 7 — Hrob 13148— 8/D
Jáma ? x ? X 40 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 21etého dítěte, 63 cm dlouhá,
ležela naznak, s rukama podél těla a s no­
hama poněkud rozkleslýma. Bez nálezů.
538 — Hrob 1 4 /4 8 — 8/D
Jáma 110 X 40 x 70 cm, orientovaná Z-v,
měla po celém obvodu odsazené a o 15 cm
snížené dno. Kostra asi 6— 71etého děvčete,
dlouhá asi 100 cm, ležela naznak, s rukama
podél těla a s nohama nataženýma. Po pravé
straně lebky byla náušnice (1).
1. Rozpadlá bronzová náušnice s vinutými
uzlíčky na koncích dolního oblouku má
hrozníčkovitý závěsek z kroužků.
5 3 9 — Hrob 15/48— 8/D
Jáma 200 X 55 x 110 cm, orientovaná
Z—v, měla dno u hlavy a v nohou snížené
asi o 20 cm. Kostra asi 25leté ženy, dlouhá 5 4 8 — Hrob 19/48— 8/D
150 cm, ležela prohnutá naznak, s čelistmi
rozevřenými, s rukama ohnutýma do boků
a nohama značně rozkleslýma (tab. 11/2).
Po stranách dolní čelisti byly hromádky tří
náušnic (1—6) vždy se stříbrným knoflíkem
(7— 8) a u lokte pravé ruky ležel nůž (9).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
7. bubínků, které zdobí křížky, sestavené z gra­ (3— 4), u pravého kolena sekyra (5) a u boků
nulovaných trojúhelníčků (2,3, 2,3 cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, jejichž V
spodní oblouk, zesílený granulací, je opatře­
ný 4 bubínky, zdobenými hustou granulací
(2,3, 1,9 cm).
5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 kuličkovitých košíčků (2,8, 2,1 cm; tab.
56/7).
7.—8. Dva párové stříbrné gombíky, zdo­
bené palmetami, se z větší části rozpadly.
9. Rozpadlý železný nůž s krevní rýhou na otvoru
čepeli, na níž se uchovaly zbytky dřevěné
pochvy (13,4, 1,6 cm).
5 4 0 — Hrob 16/48— 8/D
Jám a 190 X 50 X 60 cm, orientovaná
JZZ— svv. Kostra asi 501eté ženy, 140 cm
dlouhá, ležela naznak, s rukama podél těla
a s nohama nataženýma. Bez nálezů.
5 4 1 — Hrob 17/48 — 8/D
Jáma 100 x 40 x 100 cm, orientovaná
JZZ— svv, byla po delších stranách obložena
dřevy. Kostra asi 31etého dítěte, dlouhá
80 cm, ležela naznak, s hlavou nachýlenou
do leva, s rukama podél těla a s nohama nata­
ženýma. V zásypu byl neúplný hrnek (1)
a dva střepy z jiných nádob (2— 3).
1. část nezdobeného hrnku šedočerné bar­
vy, jehož okraj je lehce přehrnutý.
2. Střep z výduti hrnku šedohnědé barvy,
zdobený hřebenovými rýhami.
3. Střep z hrdla hrnku, zdobený obvodo­
vým žlábkem a jednoduchou vlnovkou.
5 4 2 — Hrob 18/48— 8/D
Jáma ? x ? x 20 cm, orientovaná Z—v.
Kostra asi 51etého dítěte, dlouhá 90 cm, byla
bez milodarů.
Jáma 215 x 80 x 155 cm, orientovaná
Z—v, byla po celém obvodu u dna obložena
deskami 20 cm širokými a 4 cm silnými. Kos­
tra staršího muže, 174 cm dlouhá, ležela na­
znak, s lebkou obrácenou do leva, s rukama
podél těla a s nohama nataženýma. Na nohou
byly ostruhy (1— 2) se železnými přezkami
po noži, položeném hrotem k tváři (6— 7).
zásypu byla přezka (8) s průvlečkou (9)
a řemínky (10).
1.—2. Dvě párové těžké ostruhy s bodci a
velkými ploténkami na koncích ramen jsou
ze čtyřhranného železného prutu (18,0,
7,7 cm, trn 3,3, 0 1,0 cm; obr. 32/la— b).
3.— 4. Dvě rozpadlé železné přezky se
zbytky třmínkovitých průvleček (5,0, 3,8,
2,2 cih; obr. 34/16).
5. Železná sekyra s dlouhými ostny na
má široké, prohnuté ostří. Úzký týl se
ke konci rozšiřuje a vybíhá do dvou cípů.
V násadním otvoru se uchovaly zbytky dřevě­
ného topora (21,0, ostří 6,8, otvor 2,8, roz­
pětí trnů 10,0 cm; tab. 56/14).
6. široký železný nůž s dlouhým násadním
trnem, který je od čepele výrazně odsazený
(15,7, 2,0, 0,4 cm; tab. 56/13).
7. Železný nůž, jehož násadní trn je vy­
411
 tažen z čepele, na níž lpí zbytky dřevěné
pochvy (17,2, 2,0, 0,5 cm).
8. Bronzová přezka s dvojitou ploténkou
a železným nýtem k upevnění řemene (2,2,
1,7, 0,6 cm; tab. 56/10).
9. Zlomky bronzové průvlečky se dvěma
železnými nýty v týlu.
10. Tři kousky řemínku (3,4 x 0,8, 2,4 x
X 0,9, 1,6 x 1,0 cm).
V patině bronzové přezky se uchovaly
zbytky hedvábného tkaniva.
544 — Hrob 20/48— 8/D
Jáma 195 X 60 x 100 cm, orientovaná
Z—v, byla po celém obvodu dna obložena
dřevy. Kostra asi 25— 301etého muže, 170 cm
dlouhá, propadala se do níže uloženého
hrobu tak, že nohy spočívaly o 60 cm níže
než lebka {tab. 23/1). Bez nálezů.
545 — Hrob 21/48 — 8/D
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná Z—v.
Kostra asi 201eté ženy, dlouhá 160 cm, pro­
padala se do níže uloženého hrobu stejně
jako kostra hrobu čís. 20/48 {tab. 23/1). Zásyp
obsahoval zlomek dlaždice (1).
1. Plochý zlomek dlaždice z plavené hlíny
načervenalé barvy.
546 — Hrob 22/48 — 8/D
Jáma 200 X 100 x 110 cm, orientovaná
Z—v. Na dně hrobu byly zbytky pětiboké
rakve, sbité 6 skobami (1) a 39 železnými
pásy (2). Dno rakve, 192 cm dlouhé a 62 cm
široké, bylo ze dvou desk, spojených skobami.
Její boky se od dna rozbíhaly do šířky 82 cm
ve výšce 26 cm. Víko rakve, střechovitě lome­
né do výšky 18 cm (od dna do výšky 44 cm),
bylo sbito skobami. Úprava čel byla nezře­
telná. Celý povrch rakve byl pak obit želez­
nými pásy {tab. 94/3). V rakvi spočívala
kostra asi 601eté stařeny, dlouhá 170 cm, která
ležela naznak, s rukama podél těla a s no­
hama poněkud rozkleslýma. Za lebkou
byla 1 zlatá (3) a 1 stříbrná náušnice (4).
Dvě další zlaté náušnice (5— 6) byly v hlinité
výplni lebky, po jejíž pravé straně ležely na
hromádce u dolní čelisti 3 zlaté (7— 9) a
1 stříbrná náušnice (10). U levého boku byl
nůž (11) a přezka (12). V nohou, po pravé
412
straně rakve, bylo dřevěné védérko, posta­
vené dnem vzhůru (13).
1. Dvě železné skoby ze čtyřhranného
prutu (6,7, trny 2,9, 1,0, 0,5 cm). Z dalších
čtyř se uchovaly jen zlomky {tab. 56/15— 16).
2. 39 železných pásů tupoúhle zahnutých,
na jejichž koncích jsou dvojice hřebů, mezi
nimiž se uchovaly zbytky dřeva. Pásy jsou
trojí velikosti (10,0 x 4,5 cm, 12,5 x 3,5 cm,
8,5 x 2,5 cm).
3., 7. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací, je opatřený
klasovitými hrozníčky (2,8, 1,7 cm, váha
5,25 g; tab. 53/1, 4).
4., 10. Dvě párové rozpadlé stříbrné náuš­
nice, jejichž dolní oblouk, zesílený granulací,
je opatřený pětibokým hrozníčkem. Spodní
polovina kruhu je vyplněna lunicí z filigrán-
ního drátu (3,0, 1,9 cm).
5., 8. Dvě párové zlaté náušnice ze čtyř­
hranného drátu jsou na dolním oblouku,
ukončeném granulovanými uzlíčky, opatřené
hrozníčky (2,9, 1,4 cm, váha 3,0 g; tab.
53/2— 3).
6., 9. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
spodní oblouk, zesílený granulací a filigrá-
nem, je opatřený 4 bubínky, které zdobí kříž­
ky, sestavené ze 4 drobných zrn (3,7, 2,5 cm,
váha 14,65 g ; tab. 53/5— 6).
11. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (9,5, 1,1, 0,6 cm).
12. Dva zlomky železné přezky.
13. Dřevěné vědérko oválného tvaru, obité
tenkým plechem. Okraj vědérka je zesílený
obroučkou, 1,9 cm širokou. Dužiny jsou 1,1 cm
silné. Rukojeť je z železného prutu kruhové­
ho průřezu. (22,0, 20,0 x 7,0, 24,0 x 8 ,0 cm).
547 — Hrob 23/48 — 8/D
Jáma 190 x 90 x 130 cm, orientovaná
Z—v. Na dně hrobu byly zbytky rakve, po­
dobné jako v hrobě čís. 22/48, ale okuté jen
9 pásy (1) a 5 skobami (2). V rakvi spočívala
kostra asi 40— 501etého muže, dlouhá 176 cm,
s rukama podél těla a s nohama nataženýma.
U levého boku byl nůž (3), rámové kování
s přezkou (4), průvlečka (5) a nákončí (6).
Na levém rameni byl svitek zlatého plechu
(7), u pravé dlaně byla ocílka (8) a křesadlo
(9).
 1. Tři železné pásy, jejichž konce jsou opa­
třené železnými hřeby, mezi nimiž jsou zbyt­
ky dřeva (19,0 x 4,7 X 0,8 cm). Z dalších
6 pásů zbyly jen zlomky.
2. Železná skoba z širokého železného
prutu (6,7, trn 3,5 X 2,0 x 0,6 cm). Z dal­
ších 4 skob zbyly jen zlomky.
3. Železný nůž, zasunutý v kožené pochvě
baltské konstrukce (19,4 cm). Rukojeť nože
(5,7 x 2,7 cm), na níž se uchovalo dřevěné
obložení, je okutá stříbrnou sděří (š. 0,3 cm).
Pochva, na níž lpí kousek tkaniva, je opa­
třená sanicovitým kováním ze stříbrného
plechu, které přidržují tři stříbrné nýtky.
Lícní stranu zdobí zlaté pouzdérko, zdobené
třemi medailony ( 0 1,1 cm) s barbarisova-
ným rostlinným ornamentem, provedeným
barevným (bílým, světlemodrým a tmavoze­
leným) přihrádkovým emailem. Medailony
se střídají se třemi čtyřlistými a jednou (ro­
hovou) trojlistou rosetou (1,0 X 1,0 cm), vy-
tepanou ze zlatého plechu (tab. 54/la —b).
4. Zlaté rámečkovité kování pásu je na
líci zdobené dvěma podobnými medailony.
Podélné strany rámečku jsou zdobené zla­
tými lístky, které se podobají listům roset na
pochvě (3,9, 1,4, 0,5 cm, váha 5,4 g). Otvo­
rem rámečkuje provlečen řemínek, na němž
jsou zbytky hedvábného tkaniva. Řemínek
přidržoval bronzovou pozlacenou přezku,
která se rozpadla (tab. 54/3).
5. Zlatá průvlečka třmínkovitého tvaru,
zdobená analogickým medailonem (1,6, 1,2,
1,0, váha 2,75 g; tab. 54/3).
6. Zlaté nákončí jazykovitého tvaru zdobí
podobný medailon. Hlavice nýtků jsou obe-
pjaté hrubým filigránem (1,7, 1,0— 1,2, 0,3
cm; váha 2,5 g; tab. 54/2a—b).
7. Svitek proužku zlatého plechu, jehož
konce jsou jeltě stočené (1,5, 0,6 cm, váha
5,45 g; tab. 54/4, 84/16).
8. Protáhlá železná ocílka, na níž jsou při­
chyceny zbytky tkaniva (obr. 14/5).
9. Přeražená čepelka z tmavošedého ro­
hovce, na okrajích značně otlučená (2,4 cm,
1,2 cm, 0,4 cm; obr. 15/4).
548 — Hrob 24/48 — 8/D
Jáma 200 x 70 x 90 cm, orientovaná
SZ—jv, měla snížené dno, odsazené jen po
delších stranách. Kostra asi 601eté ženy, dlou­
há 170 cm, ležela naznak, s hlavou obrácenou
do prava, s rukama ohnutýma do klína a
s nohama překříženýma (pravou přes levou).
U levé klíční kosti byly 4 bronzové korály (1)
a dvě zlaté náušnice (2). Po pravé straně leb­
ky (ve vzdálenosti 15 cm) ležely tři zcela
podobné náušnice; další ležela na lokti pra­
vé ruky a dvě zcela podobné byly u temenní
kosti. Za lebkou ležela i rolnička (3), skleně­
ný (4) a stříbrný knoflík (5). U pravého boku
byla pásová plaketa (6) a v místech břicha
kaptorga (7), pod níž byly na dně hrobu dva
prsteny (8— 9) a atypické zlomky železa (10).
1. Náhrdelník ze čtyř bronzových, lehce zla­
cených korálů žaludovitého tvaru, zdobených
krokvicovitým vzorem z dvojitých, jemně gra­
nulovaných řad (2,2, 1,5 cm; tab. 55/12).
2. Osm zcela podobných zlatých |iáušnic,
jejichž dolní oblouk, zdobený čtyřmi tordo-
vanými zlatými nitěmi, nese klasoviťý hroz-
níček (2,1, 1,3 cm, váha 11,5 g; tab. 55/1— 8).
3. Železná rolnička s odraženým auškem
na jejímž povrchu lpí kousek hrubého tka­
niva (2,7 cm).
4. Kuličkovitý, poněkud zploštělý knoflík
ze světlezeleného skla se železným ouškem
zdobí tři dvojice modrých ok (1,4 x 0,9 cm;
tab. 55/11).
5. Stříbrný, pozlacený knoflík je zdobený
tepaným rostlinným ornamentem (1,8 cm).
6. Zlomky stříbrné, na lícní straně zlacené
čtvercové plakety, jejíž povrch zdobí tepaný
obraz kohouta (?). Plaketa je v rozích pro­
ražena otvory k připevnění (3.5 X 3,5 cm;
tab. 55/13, obr. 37).
7. Zlomky stříbrné nezdobené kaptorgy se
dvěma zlomky kůstek.
8.—9. Dva zlaté prsteny, jejichž široké
kruhy zdobí řetízkový filigrán, lemovaný tor-
dovanou nití. Vysoké, kopulovitě klenuté
butony zdobí pět soustředných kruhů hrubé
granulace (1,7— 2,0 cm, but. 1,3 cm x 0,6 cm,
váha 4,8, 5,2 g; tab. 55/9— 10a, b).
10. Atypické zlomky železa — rozpadlý
nůž (?).
549 — Hrob 25/48 — 8/D
Jáma 120 X 40 X 100 cm, orientovaná
SZ—jv, byla po delších stranách obložena
413
 dřevy. Značně ztrávená kostra asi 7— 81etého
děvčete ležela naznak. U její dolní čelisti byl
náhrdelník (1), po jehož stranách ležely dvo­
jice knoflíků - závěsků (2—5); další knoflík
ležel nad dolní čelistí (6).
1. Náhrdelník z 15 bronzových, pozlace­
5 5 1 — Hrob 27/48 — 8/D
ných korálů soudečkovitého tvaru, úplně
shodných s korály z hrobu čís. 24/48 (tab.
57/17).
2.— 3. Dva stříbrné kuličkovité knoflíky,
zdobené křížky, které jsou sestavené z granu­
lovaných trojúhelníčků, a pěti sklíčky světle-
5 5 2 — Hrob 2 8 /4 8 — 8/D
zelené a tmavočervené barvy (1,6 cm; tab.
57/7, 8).
4.— 5. Dva stříbrné, pozlacené knoflíky ku-
ličkovitého tvaru, pokryté hrubou granulací
(1,9 cm). U knoflíků se uchovaly zbytky kůže
5 5 3 — Hrob 29/48 — 8/D
a tkaniva (tab. 57/5—6).
6. Stříbrný, pozlacený knoflík, zdobený
rostlinným ornamentem. Na jeho povrchu
lpí kousky tkaniva (1,8 cm).
550 — Hrob 26/48— 8/D
Jáma 170 X 58 x 90 cm, orientovaná 5 5 4 — Hrob 30/48 — 8/D
SZZ—jvv, byla po celém obvodu dna oblo­
žena dřevy. Kostra asi 251eté ženy, 165 cm
dlouhá, ležela naznak, ale její pravá polovina
byla hrobem čís. 24/48 tak porušena, že kosti
nebyly vůbec nalezeny. Po stranách lebky
bylo po jedné zlaté (1— 2) a jedné stříbrné
náušnici (3— 4). U levého boku ležel srp s ru­
kojetí v levé dlani (5) a na levé holenní kosti
nůž (6). V nohách hrobu byl neúplný hrnek,
obrácený dnem vzhůru (7), a kusy malty.
Zásyp obsahoval množství uhlíků.
1.—2. Dvě párové zlaté náušnice ze čtyř­
hranného drátu. Dolní oblouk, zesílený ře-
tízkovým filigránem, je ukončený granulova­
nými uzlíčky a opatřený klasovitými -hroz-
níčky (3,3, 2,1 cm, váha 7,6 g; tab. 57/9— 10).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
6 kuličkovitých košíčků (2,4, 1,5 cm ). Náuš­
nice se rozpadly.
5. Železný srp s odlomeným hrotem; na
rukojeti se uchovaly zbytky dřeva (17,0, čep.
3,2 cm, ruk. 11,5 cm; tab. 58/16).
6. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
je na rukojeti okovaný železnou sděří; podob­
né kování je i u ústí pochvy (11,5, 2,4 cm).
414
7. Světlešedý hrnek s přehrnutým okrajem
je zdobený dvěma nepravidelnými vlnov­
kami mezi obvodovými rýhami (12,1, 13,2,
13,2, 7,5 cm).
Jáma 100 X 40 x 80 cm, orientovaná
SZZ—jvv. U pravé klíční kosti rozpadlé
kostry asi P / a letého děvčete ležela náušnice
(!)•
1. Bronzová náušnice se rozpadla.
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná SZZ
— jvv. Rozpadlá dětská kostra byla bez milo­
darů.
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná SZZ
— jvv. Po levé straně lebky rozpadlé kostry
asi 7— 91etého děvčete ležela náušnice (1).
1. Zbytky stříbrné náušnice se rozpadly.
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná SZZ
— jvv. Kostra asi 251etého muže, dlouhá
180 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a s nohama nataženýma. U levého lokte
stálo železné vědérko (1); zásyp hrobu obsa­
hoval zlomky malty a střep hrnku (2).
1. Oválné vědro, jehož povrch je obitý 5 ši­
rokými pásy železného plechu, mezi nimiž
jsou vždy dvojice železných obrouček. Z hor­
ního okraje, obitého hřeby, vystupují zá­
chytná ouška, jimiž jsou provlečené konce
rukojeti. Pod nimi je po každé straně upevněn
pohyblivý závěsný kroužek (v. 25 cm,
0 16,5 x 9,0 cm; tab. 51/3).
2. Střep od okraje hradištního hrnku černé
barvy.
5 5 5 — Hrob 31/48 — 8/D
Jáma 180 x 60 x 60 cm, orientovaná
JZZ—svv, měla o 20 cm snížené a po celém
obvodu poněkud odsazené dno. Kostra asi
501etého muže, dlouhá 170 cm, ležela naznak,
s rukama podél těla a s nohama nataženýma.
U levého lokte byl nůž, hrotem k tváři (1).
U pravé dlaně ležela loketní dětská kost, po­
cházející asi z rozrušeného staršího hrobu.
 1. Železný nůž s odsazeným plochým ná-
sadním trnem a se zbytky dřevěné pochvy na
čepeli (14,5, 1,7, 0,4 cm).
5 5 6 — Hrob 32148— 8ID
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZZ
— jvv. Rozpadlá dětská kostra byla bez milo­
darů.
5 5 7 — Hrob 33/48 — 8ID
Jám a 175 X 60 X 110 cm, orientovaná
SZZ—-jvv, měla o 18 cm snížené dno, po
delších stranách odsazené asi o 10 cm; boky
jám y byly ve snížené části obloženy deskami.
Kostra asi 40—501eté ženy, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U spánkových kostí byly dvě
a dvě náušnice (1— 4), u dolní čelisti náhrdel­
ník (5) se stříbrnými závěsky na obou kon­
cích (6— 7), mezi kůstkami levé ruky prsten
(8) a u pravé holenní kosti nůž (9) . U týlní
kosti ležel zlomek laténského náramku (10;
tab. 1511).
1.—2. Dvě párové stříbrné, pozlacené ná­
ušnice, jejichž dolní oblouk je ukončený gra­
nulovanými uzlíčky. Závěs tvoří trojcípá
hvězda, upravená z kuželíků z filigránního
drátu, ukončených velkým zrnem. Zespod
je připevněn velký nezdobený bubínek (3, 6,
2,2 cm; tab. 55/24, 25).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený 4 hladkými bubínky, obepjatými
jen horizontální lištou (tab. 55/16-—17).
5. Náhrdelník ze 4 skleněných korálků:
válečkovitý korálek s mosaikovým vzorem
v tmavomodré, bílé a červené barvě (1,3,
0,7 cm ); kuželovitý korálek cihlově červené
barvy, zdobený žlutými nitěmi (0,7, 0,9 cm );
kotoučkovitý korál tmavomodré barvy se
třemi bílými oky (1,7, 0,8 cm); kuličkovitý
korál, pokrytý oky modré, bílé a červené
barvy (1,0 cm; tab. 55/19— 22).
6.— 7. Dva párové stříbrné, pozlacené zá­
věsky — knoflíky kuličkovitého tvaru, zdo­
bené rostlinným ornamentem (1,4 cm; tab.
55/23).
8 Stříbrný prsten, jehož kruh z dvojitého
tordovaného drátu má kruhovitou ploténku,
která je na obvodu zdobená hrubým perlov-
cem. Uprostřed ní je chaton, který drží velké
modré sklíčko (2,3 cm, ploténka 1,4 x 0,9 cm;
tab. 55/18).
9. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli, z níž je vytažen násadní trn (10,6,
1,3, 0,7 cm).
10. Zlomek laténského náramku ze světle-
modrého skla je na hřbetní straně zdobený
žebrováním, které napodobuje Jordování
(2,2, 1,0, 0,8 cm).
5 5 8 — Hrob 34/48 — 8/D
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SZZ
— jvv. U pravé skalní kosti rozpadlé kostry
děvčete ležela náušnice (1). V zásypu hrobu
byl nůž (2).
1. Kroužkovitá náušnice z tenkého bron­
zového drátu (1,6, 0,1 cm; tab. 56/5).
2. čep el železného nože (4,1, 1,8, 1,0 cm).
5 5 9 — Hrob 35/48 — 8/D
Jáma ? x ? X 40 cm, orientovaná JV —
sz. Kostra 6— 71etého dítěte, dlouhá 85 cm,
byla bez milodarů.
5 6 0 — Hrob 3 6 /4 8 — 8/D
Jáma ? x ? x 30 cm, orientovaná SZ —
jv. Rozpadlá dětská kostra byla bez milo­
darů.
561 — Hrob 37/48— 8/D
Jáma ? x ? X 65 cm, orientovaná SZZ
— jvv. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
562 — Hrob 38/48 — 8/C
Jáma 190 x 60 x 80 cm, orientovaná
SZZ—jvv. Kostra asi 501eté ženy, dlouhá
162 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. V levé dlani ležel
nůž (1).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli, od níž je násadní trn odsazen (9,6,
1,5, 0,7 cm; obr. 11/2).
5 6 3 — Hrob 39/48 — 8/C
Jám a? x ? x 120 cm, orientovaná Z—v.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 166 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
415
 nataženýma. Bez milodarů. V zásypu hrobu S—j, byla u dna obložena dřevy tak, že boč-
byl střep hrnku (1). nice přesahovaly kratší čela. Z dívčí kostry
1. Nezdobený střep z výduti hradištního se uchovaly jen třísky dlouhých kostí a zlom­
hrnku černé barvy. ky lebky. Pod lebkou ležely dvě a dvě náuš­
nice (1— 4) a v místech pravé ruky byl
564 — Hrob 4 0/48— 8/C nůž (5).
Jáma 72 X 39 x41 cm, orientovaná JZZ— 1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice ze
sw . Rozpadlá kostra asi jednoletého dítěte čtyřhranného drátu, jejichž spodní oblouk,
byla bej! milodarů. ukončený granulovanými uzlíčky, je opatře­
ný klasovitými hrozníčky (2,2, 1,5 cm).
565 — Hrob 41/48— 8/C
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, na
Jáma 110 x 43 X 100 cm, orientovaná jejichž spodní oblouk je navlečeno 7 kuličko-
SZZ—jvv, měla asi o 14 cm snížené dno, vitých košíčků (2,2, 1,6 cm).
které bylo odsazeno asi 6 cm od delších stran 5. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
hrobu. Rozpadlá kostra asi 91etého dítěte na čepeli (17,0, 1,5 cm).
byla bez milodarů.
570 — Hrob 4 6 /4 8 — 8/C
566 — Hrob 42/48 — 8/C
Jáma 280 x 45 x 88 cm, orientovaná
Jáma ? x ? X 25 cm, orientovaná Z—v. Z—v, byla společná hrobům čís. 46— 48/48.
Z dětské kostry se uchovaly jen zbytky lebky. V dutém hrobě, vyztuženém dřevy, ležela na­
Bez milodarů. znak kostra asi 8— 91etého hocha, dlouhá
126 cm,s hlavou uchýlenou do leva, s rukama
567 — Hrob 4 3 /4 8 — 8/C
ohnutýma do boků a s nohama poněkud roz-
Jáma 185 x 58 X 118 cm, orientovaná kleslýma. U pravé dlaně byl nůž (1) a u levé­
Z—v, měla na dně dřevěnou komoru o roz­ ho chodidla střep hrnku (2).
měrech 180 x 38 x 24 cm, která byla upra­ 1. čep el železného nože (5,2, 1,4, 0,8 cm).
vena z volných desk tak, že spočívala na pod­ 2. Neornamentovaný střep od dna hradišt­
ložních trámcích o šířce 10— 12 cm, jež pře­ ního hrnku šedé barvy.
sahovaly boky komory asi o 10 cm. Značně
ztrávená kostra asi 30— 401eté ženy, dlouhá 571 — Hrob 4 7 /4 8 — 8/C
168 cm, ležela naznak. Po stranách uměle de­ Mezi rozkleslýma nohama kostry hrobu
formované lebky byly náušnice (1— 2) a nad čís. 46/48 ležela rozpadlá dětská lebka bez
pravou pánevní kostí ležel nůž (3). milodarů. Ostatní kosti byly ztrávené.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, je opatřený 572 — Hrob 4 8/48— 8/C
jednostranným hrozníčkem (1,9, 1,3 cm). Kostra muže, dlouhá 158 cm, ležela na­
3. Rozpadlý železný nožík s dlouhým ná- znak, s rukama podél těla a nohama nataže­
sadním trnem a zbytky dřevěné pochvy na nýma. Bez milodarů. Její lebka byla u nohou
čepeli (9,2, 1,2, 0,6 cm). kostry hrobu čís. 46/48.
Poznámka: Hroby čís. 46— 48/48 tvořily
568 — Hrob 44/48 — 8/C společný „trojhrob“, v jehož zásypu bylo
Jáma ? X ? X 65 cm, orientovaná Z—v. množství uhlíků. Na původní úrovni nad
U sotva znatelných třísek dětských kostí ležel hrobem bylo ohniště nepravidelně kruhovi­
po levé straně, asi uprostřed délky hrobu, tého tvaru o 0 asi 130 cm, na jehož červeně
nůž (1). propáleném podloží bylo množství popela,
1. Železný nožík se zbytky dřevěné pochvy který obsahoval zvířecí kosti.
(6,8, 1,2, 0,7 cm).
573 — Hrob 49/48 — 9/C
569 — Hrob 4 5 /4 8 — 8/C Jáma 160 X 60 x 30 cm, orientovaná
Jáma 110 x 40 X 90 cm, orientovaná Z—v, měla dno pokryté deskami. Kostra asi

416
 131etého dítěte, dlouhá 140 cm, ležela naznak,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů. Holenní kost levé nohy byla
proražena kůlem valové konstrukce.
5 7 8 — Hrob — 54/48 — 9/C
5 7 4 — Hrob 50/48 — 9/C
Jáma 190 x 55 X 115 cm, orientovaná
JZZ— svv. Na stěnách hrobu byly patrné
stopy původního hloubení. Značně ztrávená
kostra asi 401etého muže, dlouhá 165 cm, le­
žela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů.
5 7 5 — Hrob 51/48— 9/C
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná Z—v.
Z rozpadlé kostry muže se uchovala jen
lebka. Bez milodarů.
5 7 0 — Hrob 52/48 — 9/C
Jáma 170 X 65 x 147 cm, orientovaná
Z—v, měla na dně sarkofág, vyhloubený
z kmene stromu, o rozměrech 118 X 36 X 18
cm, který byl v rozích podepřen čtyřhran­
nými kůly o síle 8 x 8 — 9 x 9 cm. Z dívčí
kostry se uchovaly jen zlomky lebky a třísky
dlouhých kostí. U dolní čelisti ležel po každé
straně závěsek — knoflík (1— 2) a dvě a dvě
náušnice (3—6), u nichž se uchovaly zbytky
tkaniva a černých vlasů. Zásyp hrobu obsa­
hoval množství uhlíků. Na původní úrovni
nad hrobem bylo kruhovité ohniště o 0 asi
200 cm, s černě a červeně propáleným pod­
ložím.
1.— 2. Dva párové bronzové, pozlacené zá-
věsky — knoflíky s nezřetelnou tepanou vý­
zdobou (2,3 cm).
5 7 9 — Hrob 55/48 — 9/C
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblóuk je hroznovitě navlečeno
5 soudečkovitých bubínků, které jsou zdo­
bené granulovanými trojúhelníčky (3,8, 2,1
cm).
5.—6. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dclní oblouk, zesílený granulováním, je
opatřený pyramidkovitým hrozníčkem (2,8,
1,7 cm; tab. 56/6).
5 7 7 — Hrob 53/48 — 9/C
Jám a 160 X 60 x 110 cm, orientovaná
Z—v. Kostra asi 501etého muže, jejíž střed­
ní část se propadla o 44 cm do níže ulože­
27 Staré Město
ného hrobu čís. 54/48, ležela naznak, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
Jáma 230 x 60 x 175 cm, orientovaná
SZZ—jvv, byla společná i kostře pohřbu čís.
55/48. Na dně hrobu byla dřevěná komora,
jejíž spodní desky byly 4— 5 cm silné a 22
až 23 cm široké, boční desky asi 20 cm široké.
Z dívčí kostry se uchovaly jen zlomky lebky,
u nichž ležel náhrdelník (1) a po stranách
zoubků dvě a dvě náušnice (2— 5) se zbytky
tkaniva (6).
1. Náhrdelník z 19 korálků: 8 příčně čle­
něných korálků z tmavomodrého, zlatohně-
dého a bělavého skla; tři kotoučkovité korálky
z tmavomodrého, žlutohnědého a světle žlu­
tého skla; 1 čtyřboký korálek černé barvy;
5 černých korálků, zdobených žlutými ni­
těmi; 2 korálky z foukaného skla bělavé barvy
{tab. 57/15).
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený hrozníčkem. Dolní oblouk vyplňuje
lunice, upravená z filigránního drátu (2,3,
1,7 cm; tab. 57/16).
4.— 5. Dvě párové stříbrné náušnice ze
čtyřhranného drátu mají dolní oblouk ukon­
čený granulovanými uzlíčky a opatřený kla-
sovitým hrozníčkem, který je ukončený bu-
bínkovitými kuličkami (2,3, 1,8 cm). Jedna
náušnice se rozpadla.
6. čtyři kousky hrubě tkaného plátna.
Jáma byla společná s pohřbem č . 54/48.
Z kostry muže se uchovaly jen třísky kostí.
Asi u levého lokte byly dva nože (1— 2), u le­
vého chodidla leželo vědérko (3) a rozpadlý
hrnek (4).
1. Železný nůž, zasunutý v dřevěné pochvě
oválovitého průřezu (10,1, 1,4 cm).
2. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy, na níž lpí kousky tkaniva (10,0,
1,3, 0,7 cm).
3. Železné kování dřevěného vědérka
oválného tvaru (22,0, 18,0 x 10,0 cm, 22,0 x
X 14,0 cm). Obroučky (1,6, 0,5 cm) jsou
žebrované.
417
 4. Hnědošedý hrnek s úzkým přehrnutým
okrajem je na výduti zdobený ostře rytými
obvodovými rýhami (11,5, 8,5, 10,4, 5,0 cm).
580 — Hrob 56148— 9IC
Jám a 124 x 53 x 108 cm, orientovaná
Z-v, měla snížené dno, které bylo vyloženo
a překryto deskami, takže se vytvořila ko­
mora o rozměrech 96 x 37 x 23 cm. Z kos­
try děvčete se uchovalo jen několik mléč­
ných zubů, po jejichž stranách ležely dva 583 — Hrob 59/48 — 9/B
knoflíky (1— 2). V levém rohu za hlavou
stál džbánek (3) a v nohách ležel na bok sva­
lený hrnek (4). Po pravé straně, asi uprostřed
délky hrobu, ležely dvě náušnice (5—6) na
zbytcích organické hmoty. V zásypu bylo
železné kování (7).
1.— 2. Dva párové knoflíky ze světle-
zeleného skla (tab. 5 5 jl4— 15), opatřené
bronzovými oušky (1,5 cm).
3. Džbánek ze žlutohnědé plavené hlíny
má vysoké hrdélko s přehrnutým okrajem.
Ucho, vytažené z horní části výduti, připíná 584 — Hrob 60/48 — 8/B
se k hrdélku asi v polovině jeho výšky (17,4,
4,4, 9,8, 6,8 cm; tab. 48/4).
4. Hnědošedý hrnek s širokým přehrnu­
tým okrajem je zdobený třemi pásy hřebeno­
vých vlnovek (8,8, 11,8, 11,2, 7,8 cm).
5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice s hroz-
níčky se rozpadly.
7. Pásové železné kování, které je na jed­ obsahoval množství uhlíků a dva střepy z ná­
nom konci srdcovitě rozšířené a opatřené
čtyřmi nýtky (2,3, 1,7, 1,0 cm).
581 — Hrob 57/48 — 9/C
Jáma 125 X 50 X 90 cm, orientovaná Z—
v. Na jejím dně byla komora o rozměrech
115 x 27 X 17 cm, sestavená z volných
desk, 1,5— 2,0 cm silných. Z kostry asi 585 — Hrob 61/48— 8/B
61etého chlapce se uchovala jen rozpadlá
lebka a třísky dlouhých kostí. Po levé straně,
asi v místech ruky, ležel nůž (1).
1. Železný nůž s odlomeným násadním lebky a provlhlé třísky dlouhých kostí. U levé
trnem vězí ve zbytcích dřevěné pochvy
oválného průřezu (7,2, 1,5, 1,2 cm).
582 — Hrob 58/48 — 9/B
Jáma 200 X 55 X 78 cm, orientovaná
Z-v. Na jejím dně byla dřevěná komora, se­
stavená z volných desk, které zanechaly
418
v hlíně zřetelné otisky a zbytky dřeva. Boč-
nice, 2,5 cm silné a 19— 20 cm široké, pře­
sahovaly čela komory o 5— 8 cm. Čelo ko­
mory za lebkou bylo z desk, 45 cm dlouhých
a 10 a 9 cm širokých, v nohách z desk,
41 cm dlouhých a 8 a 12 cm širokých. Kostra
asi 20— 251etého muže, dlouhá 155 cm, le­
žela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů.
Jáma 193 x 38 x 90 cm, orientovaná
JZZ-svv, byla na dně a po celém obvodu
u dna obložena deskami. Kostra asi 45—
501etého muže, dlouhá 148 cm, ležela na­
znak, s hlavou, spočívající na mlýnském ka­
menu (1), otočenou do prava, s rukama
podél těla a nohama nataženýma.
1. Asi 1/3 mlýnského kamene s částí
středového provrtu, ze světlešedého pískovce
(poloměr 22,5 cm, 7,5 cm ).
Jáma 95 x 37 x 100 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla na dně a po celém obvodu
dna obložena deskami. Z kostry asi jedno­
letého dítěte se uchovaly jen mléčné zuby a
několik třísek lebky a dlouhých kostí. Celé
dno hrobu bylo vysypáno vápnem (?).
U nohou ležel zlomek železa (1). Zásyp
dob (2).
1. Obdélníkovitý kousek železa (?) —
(5,8, 4,4, 1,3 cm).
2. Nezdobený střep z výduti hradištního
hrnku šedohnědé barvy a podobný střep ze
dna téže nádoby.
Jáma 180 x 50 x 110 cm, orientovaná
Z-v, měla dno pokryto deskami. Z kostry asi
6— 71etého dítěte se uchovaly jen zbytky
ruky ležel nůž (1).
1. Na tři kusy rozpadlý železný nůž se
zbytky dřevěné pochvy (9,9, 1,5, 0,6 cm).
586 — Hrob 6 2 /4 8 — 8/B
Jáma 162 x 56 x 120 cm, orientovaná
Z-v, měla na dně komoru, upravenou z vol­
 ných desk. Značně ztrávená kostra asi 6 —
71etého dítěte ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Pod kostrou
byly kusy šedozelené organické hmoty. Zásyp
obsahoval množství uhlíků a zvířecích kostí
(tab. 95/3). Bez milodarů.
5 8 7 — Hrob 63/48 — 9IB
Jáma 230 x 70 x 175 cm, orientovaná
SZ-jv, měla na dně komoru, sestavenou
z volných desk. Komora, 50 cm vysoká, měla
se všech stran tři desky o šířce: za hlavou
8,0, 13,0, 25,0 cm, po pravé straně 11,0, 19,0,
16,0 cm, v nohách 10,0, 22,0, 10,0 cm a po
levé straně 10,0, 21,0, 20,0 cm. Značně
ztrávená kostra 2— 51etého děvěete ležela na
zbytcích šedozelené organické hmoty. Po
stranách lebky byly dvě a dvě náušnice (1— 4)
se zbytky černých vlasů. V levém rohu u no­
hou stálo vědérko (5), na němž jsou přichy­
ceny zbytky plátna a drobné větévky s listy
stromů. Poněkud stranou před vědérkem
ležel na boku svalený hrnek (6) a u pravé
ruky byl nůž (7).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice ze
čtyřhranného drátu, jejichž spodní oblouk,
ukončený uzlíčky z ovinutého drátu, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem (2,3, 1,6 cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice ze
čtyřhranného drátu, jejichž spodní oblouk,
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatře­
ný jednoduchým hrozníčkem (2,2, 1,7 cm).
5. Vědérko oválného tvaru je obité želez­
nými pásy plechu, které se střídají s žebro-
vanými obroučkami. Pod okrajem jsou upev­
něné železné kroužky, v nichž je navlečena
rukojeť. Vnitřní strana vědérka je vyložená
tenkými dužinami, které drží zevnitř vsazený
železný prstenec, na okraji přehnutý a po­
bitý řadou železných hřebíků s kulovitými
hlavicemi. Na rzi jsou přichyceny listy
větévek a kousky tkaniva (22,0, 9,5 x 16,5,
10,7 x 17,7 cm).
6. Šedohnědý hrnek s římsovitým okra­
jem , zdobený na výduti vertikálními skupin­
kami vrypů mezi dvěma obvodovými rýhami.
Na dně je značka v podobě „pavuěiny“
(12,7, 9,7, 11,1, 6,5 cm; tab. 48/1).
7. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy, na níž lpí kousky tkaniva.
5 8 8 — Hrob 64/48 — 9/B
Jáma 88 x 48 x 85 cm, orientovaná Z-v,
měla dřevěnou komoru, 22 cm vysokou, se­
stavenou z volných desk, 3,5—4,0 cm silných;
spočívala na podložních příčných trámcích
4.0 X 10,0 cm silných, které přesahovaly
bočnice o 9— 13 cm. Značně rozpadlá kostra
asi jednoletého dítěte ležela naznak. U levého
boku byl nůž (1).
1. Úzký železný nůž (obr. 11/1) s násad-
ním trnem, souměrně vytaženým z čepele
(12,2, 1,8 cm).
5 8 9 — Hrob 65/48 — 8/C
Jám a 187 x 58 x 118 cm, orientovaná
Z-v, byla vyztužena dřevy tak, že hrob zů­
stal dutý. Provlhlá kostra asi 401etého muže,
dlouhá 158 cm, ležela naznak. Na pravé
pánevní kosti ležel nůž (1). V zásypu, pro-
míšeném uhlíky, bylo 14 střípků z nádob (2).
1. Železný nožík s odsazeným násadním
trnem a se zbytky dřevěné pochvy na čepeli
(9,1, 1,5, 0,8 cm).
2. Tři okrajové střepy hnědošedého hra­
dištního hrnku; světlešedý střep od okraje
většího hrnce; tři střepy z výduti hrnce,
zdobeného řadou vrypů, obvodovými rý­
hami a několikanásobnou vlnovkou; ne­
zdobený střep z výduti tlustostěnného hrnce
světlešedé barvy; podobný střep šedočerné
barvy; střep od dna hrnce; podobný střep
od dna hrnce, jehož okraj je poněkud ze­
sílený.
5 9 0 — Hrob 6 6 /4 8 — 8/C
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná Z-v.
Značně rozpadlá kostra asi 2— 51etého dítěte
ležela naznak. Bez milodarů. Zásyp hrobu
byl promížený uhlíky.
5 9 1 — Hrob 67/48 — 8/C
Jáma 140 x 50 x 160 cm, orientovaná
Z-v, byla vyztužena dřevy tak, že hrob zů­
stal dutý. Značně rozpadlá kostra asi 8-—9
letého dítěte ležela naznak. U levé ruky byl
nůž (1).
1. Rozpadlý železný nožík se zbytky dře­
věné rukojeti a zbytky dřevěné pochvy, na
níž lpí kousky řídkého plátna (10,0, 1,1,
1.0 cm ).
419
5 9 2 — Hrob 68/48 — 8/B
Jáma 130 x 40 X 110 cm, orientovaná
Z-v, měla na dně sarkofág, 116 cm dlouhý,
32 cm široký a 14 cm hluboký, vydlabaný
z kmene stromu tak, že jeho boky byly
3.0 cm a čela 10,0 cm silná. V rozích byl
podepřen kůly o síle 8 X 10 cm. Značně
rozpadlá kostra asi 6— 71etého děvčete,
dlouhá 100 cm, ležela naznak, s rukama po­
dél těla a nohama nataženýma. Po stranách
volných zubů ležely dvě náušnice (1— 2),
pod bradou dva knoflíky se zbytky kůže
(3— 4), u pasu spona (5) se zbytky hedváb­
ného tkaniva, u levého lokte nůž (6) a jiný
nůž u pravého kolena (7). Zásyp obsahoval
střep hrnku (8),.
1.— 2 Dvě párové bronzové náušnice, je ­
jichž spodní oblouk, zesílený granulováním,
je opatřený jednoduchým hrozníčkem (2,2,
1.1 cm).
3.— 4. Dva párové bronzové knoflíky ku-
ličkovitého tvaru, které zdobí v horní polo­
vině svislé žlábkování. Na patině knoflíků
lpí zbytky tkaniva a kůže (1,4 x 1,9 cm).
5. Terčovitá bronzová, pozlacená spona
(brož) je na líci zdobená dvěma soustřed­
nými kruhy, z nichž větší je obepjatý hrubým
perlovcem. Vnitřní kruh s vnějším spojují
čtyři protilehlé dvojice žlábků ve tvaru kříže.
Pole mezi rameny kříže a jeho střed zdobí
kruhovité vypukliny, které jsou i na celém
obvodu spony (4,8 cm; tab. 53/7).
6. Tři zlomky rozpadlého železného nože
a kousky dřeva z pochvy, na níž lpí zbytky
tkaniva.
7. čep el železného nože, zasunutá do dře­
věné pochvy, okované železnou sděří (7,0,
1,5 cm).
8. Nezdobený střep z výduti tmavo­
šedého hradištního hrnku.
5 9 3 — Hrob 6 9/48— 8/B
Jám a 75 X 33 x 70 cm, orientovaná Z-v,
byla po celém obvodu dna obložena dřevy,
9 cm širokými. Z kostry asi jednoletého
dítěte se uchovaly jen zlomky lebky a otisky
páteře. Bez milodarů.
5 9 4 — Hrob 70/48 — 8/B
Jáma 87 x 56 x 80 cm, orientovaná Z-v,
420
byla po celém obvodu dna obložena dřevy
tak, že delší bočnice přesahovaly kratší čela.
Z kostry asi 2— 51etého děvčete se uchovaly
jen zlomky čelistí se zuby, u nichž ležely dvě
náušnice (1— 2). V zásypu hrobu byly
ojedinělé uhlíky.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice ze
čtyřhranného drátu, jejichž spodní oblouk,
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatře­
ný šestihranným hrozníčkem (2,4 1,7 cm).
5 9 5 — Hrob 71/48 — 8/B
Jáma 130 X 58 X 118 cm, orientovaná
Z-v, měla snížené dno o rozměrech 106 X
X 35 x 17 cm, které bylo obloženo a pře­
kryto deskami, jež po sobě zanechaly vý­
razné otisky a zbytky dřeva. U dolní čelisti
značně rozpadlé kostry asi 2— 51etého děv­
čete ležel knoflík (1).
1. Bronzový knoflík kuličkovitého tvaru,
vyplněný pryskyřicí (1,1 cm; tab. 55/26a—cj.
5 9 6 — Hrob 72/48— 8/B
Jáma 115 x 45 x 86 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla po celém obvodu dna obložena
hraněnými dřevy, která byla 4,5 cm silná a
12 cm široká. Z kostry asi 51etého dítěte se
uchovaly jen zlomky lebky s mléčnými zuby
a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
5 9 7 — Hrob 73/48 — 8/B
Jáma 100 X 45 x 90 cm, orientovaná
SZZ-jvv, měla komoru, upravenou z volných
desk o síle 2,0— 2,5 cm tak, že bočnice,
dlouhé 90— 95 cm, byly složené ze tří desk
o šířce 28,0, 17,0, 13,0 cm; nad spodní des­
kou byl dřevěný příkrov (tab. 9/2). Zbytky
podložních desk kryla vrstva hnědočerné
organické hmoty. Z dětské kostry se uchoval
jen mléčný zub a atypické zlomky bronzo­
vého šperku (?). Zásyp hrobu obsahoval tři
střepy z eneolitické nádoby (?), které se
rozdrobily.
5 9 8 — Hrob 74/48 — 8/B
Jám a 114 x 29 X 105 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla obložena po celém obvodu
dna deskami, 2,5— 3,0 cm silnými, tak, že
bočnice přesahovaly čela o 10 cm (tab. 9/3).
Na dně hrobu byly zbytky stromové kůry.
 Z kostry 2—51etého dítěte se uchovaly jen
mléčné zuby a třísky dlouhých kostí. Po
pravé straně hrobu ležel nůž (1), na téže
straně pod žebry korálek (2) a rolnička (3)
se zbytky hrubého tkaniva a hedvábné látky.
Zásyp obsahoval střep nádoby (4).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (13,0, 1,7 cm).
2. Korálek poněkud kuželovitého tvaru,
s velkým otvorem, je z černého skla (0,9,
1,2 cm).
3. Bronzová rolnička s masivním závěs­
ným ouškem, na spodní straně opatřená
křížícími se štěrbinami; celý povrch zdobí
šikmé rýhování (3,1, 2,4 cm; tab. 57/1).
4. Eneolitický střípek (?) z výduti hrubého
hrnce.
5 9 9 — Hrob 75/48 — 8/B
Jáma 165 X 72 X 120 cm, orientovaná
Z-v, byla na dně a po celém obvodu dna
obložena deskami o rozměrech 96 X 10 —
16 cm. Z kostry asi 2 — 51etého dítěte se
uchovaly jen zlomky lebky s mléčnými
zuby a třísky dlouhých kostí. Asi v místech
levé ruky ležel nůž (1). Nad pohřbem, ale
v jám ě 52 cm hluboko, bylo ohniště s čer­
veně propáleným podložím a velkými kusy
spálených dřev. Zásyp obsahoval množství
uhlíků, střep z hrnku (2) a zlomek železa
(3).
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (6,4 cm ).
2. Značně udrobený střep od okraje hra­
dištního hrnku.
3. Atypický zlomek železa (2,1, 1,6 cm).
6 0 0 — Hrob 76/48 — 8/B
Byl celý prozkoumán teprve v r. 1951.
Jáma 230 x 180 x 180 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla společná s pohřbem čís. 77/48.
Dno společné jám y dvoj hrobu bylo však
schůdkovitě hloubené, takže nebožtík čís.
77/48 ležel o 20 cm výše než kostra hrobu
čís. 76/48, t. j. v hloubce 160 cm. Jám a byla
v části hrobu čís. 76/48 obložena do výšky
110 cm a v části hrobu 77/48 do výšky
90 cm dřevy o síle 5— 8 cm a šířce až 30 cm
tak, že byly vždy čtyři desky nad sebou.
Mimoto byla jáma rozdělena podélnou,
volně stojící dřevěnou stěnou ve dvě samo­
statné komory, které byly překryty (nad
kostrou hrobu č. 76/48 ve výšce asi 26 cm,
nad kostrou hrobu čís. 77/48 ve výšce asi
22 cm ). Desky na dně hrobu zanechaly hu-
musovitou vrstvu, 2— 3 cm silnou. Celá dře­
věná konstrukce jámy byla však poněkud na­
kloněna od jihu k severu, což před jejím
úplným odstraněním silně skreslovalo pů­
vodní vzhled hrobu.
Značně rozpadlá kostra ženy ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Po stranách lebky byly náušnice
(1— 2) a u pravého ramene nůž (3).
1.— 2. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, je opatřený
čtyřmi bubínky, které zdobí granulované
krokve a skupinky čtyř zrn (3,2, 2,0 cm,
váha 10,1 g; tab. 57/2— 3).
3. Rozpadlý železný nůž.
6 0 1 — Hrob 77/48— 8/B
Jáma byla společná s pohřbem čís. 76/48.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 158 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U pravého ramene nebožtíka
ležely kousky dřeva (1), u kolen přezky (2— 3)
s průvlečkami (4— 5) a železným nákončím
(6), u nohou v levém rohu hrobu ocílka (7)
s křesadlem (8), po pravé straně nohou hrot
oštěpu (9), na nohou rozpadlé ostruhy (10)
a u levé ruky nůž (11).
1. Dlouhé třísky dřeva se zbytky kůry
(d. 7,5 cm).
2.— 3. Dvě železné oválné přezky s plo-
ténkami, u nichž se uchovaly zbytky kůže
(tab. 56/11— 12).
4.— 5. Zlomky železných průvleček třmín-
kovitého tvaru (obr. 34/15).
6. Štíhlé jazykovité nákončí se třemi nýty
v týlu; kolem jejich hlavic jsou prstence
z filigránního drátu (4,8, 2,3, 1,4 cm; obr.
35/17).
1. Rozpadlá ocílka z plochého železného
proužku, jejíž konce jsou široce rozevřené
(9,8, 2,7, 0,6 cm).
8. Úštěp šedého rohovce — křesadlo — se
zbytkem povrchové kůry (3,9 cm).
9. Kornoutovitý hrot oštěpu (obr. 30/5),
v jehož otvoru se uchovaly zbytky dřeva; na
421
 rzi ulpěly zbytky tkaniva (6,7, 2,6 cm; tab.
9617).
10. Na drobné zlomky rozpadlé železné
ostruhy, na nichž lpí zbytky tkaniva.
11. Rozpadlý železný nůž, zasunutý v dře­
věné pochvě (12,8, 1,9, 1,4 cm).
6 0 2 — Hrob 78/48 — 8/B
Jáma 143 X 60 x 120 cm, orientovaná
Z-v, měla dno snížené ve sklípek o rozmě­
rech 118 x 37 x 17 cm, který byl vyložen a
překryt deskami. Z kostry 2— 51etého děv­
čete se uchovaly jen zlomky lebky se zuby a
třísky dlouhých kostí. Pod dolní čelistí le­
žel knoflík (1) a u levé ruky byly dva nože
(2 -3 ).
1. Zlatý knoflík melounovitého tvaru,
opatřený pod ouškem kruhovitou ploténkou
a zdobený vespod kroužkem, napodobují­
cím tordování (1,8 x 1,4 cm, váha 2,1 g;
tab. 53/8a-b).
2.— 3. Zlomky dvou rozpadlých železných
nožů.
6 0 3 — Hrob 79/48 — 8/B
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry dospělého individia se uchovaly
sotva znatelné sledy dlouhých kostí, u nichž
ležela železná přezka (1).
1. část železné přezky obdélníkovitého
tvaru (4,4, 3,1 cm).
6 0 4 — Hrob 80/48 — 8/B
Jáma 106 x 37 x 94 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla po celém obvodu dna obložena
deskami. Z kostry asi 51etého děvčete se
uchovaly jen zbytky lebky se zoubky, u nichž
ležely náušnice (1— 2), a na zlomcích čelní
kosti dvě bronzové ozdůbky (3— 4). V no­
hách hrobu stály dva hrnky (5— 6), mezi
nimiž byly skořápky vejce (tab. 8/4) (7);
skořápky jiného vejce ležely pod dnem
menšího hrnku (8). Zásyp hrobu obsahoval,
kromě uhlíků, střep nádoby (9).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený uzlíčky ze
svinutého drátu, je opatřený jedním nezdobe­
ným bubínkem (2,0, 1,4 cm).
3.— 4. Dvě bronzové ozdůbky čelenky
v podobě tří bubínků, složených do trojúhel­
4Ž2
níku, v jehož středu je otvor (1,4 X 0,6 cm;
tab. 57/4).
5. Šedohnědý hrnek s přehrnutým okra­
jem , na největší výduti zdobený ostře lome­
nou jednoduchou vlnovkou a dvěma ob­
vodovými brázdami (16,0, 12,0, 13,4, 6,3 cm;
tab. 48/3).
6. Šedohnědý hrnek s širokým hrdlem,
jehož okraj je límcovitě přehrnutý. Na výduti
je zdobený dvěma obvodovými rýhami (9,1,
12,7, 11,0, 6,9 cm).
7.— 8. Skořápky dvou slepičích vajec.
9. Nezdobený střep z výduti šedohnědého
hradištního hrnku.
6 0 5 — Hrob 8 1 /4 8 — 8/B
Jáma 125 x 77 X 115 cm, orientovaná
Z-v, měla dno prohloubené ve sklípek licho-
běžníkovitého tvaru o délce 98 cm, hloubce
10 cm a šířce u hlavy 35 cm a u nohou
25 cm, který byl vyložen a překryt deskami
(tab. 9/1). U rozpadlé kostry chlapce ležel
v místech levé ruky nůž (1) a v nohách stál
hrnek (2) se zbytky organické hmoty uvnitř.
1. Zlomek železného nože se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (2,7 cm).
2. šedohnědý hrnek s prostým přehrnu­
tým okrajem je zdobený dvěma nepravidel­
nými rýhami (8,2, 8,8, 9,1, 6,0 cm).
6 0 6 — Hrob 82/48 — 9/B
Jáma 150 x 75 x 125 cm, orientovaná
SZZ-jvv, měla dřevěnou komoru, jejíž dno
i víko bylo složeno ze tří desk 11— 12 cm
širokých, a jejíž bočnice tvořily desky o šířce
18— 20 cm. Rozpadlá dívčí kostra spočívala
na vrstvě šedozelené organické hmoty.
U lebky byly dvé náušnice (1— 2), u nichž
se uchovaly zbytky tkaniva a černých vlasů.
Na hrudi ležel přeslen (3) a na kouscích
látky dvě jiné náušnice (4— 5), v nohách
byl na bok položený hrnek (6). Zásyp
hrobu obsahoval uhlíky.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený uzlíčky svinu­
tými z drátku, je opatřen malým hrozníč-
kem (1,6, 1,0 cm; tab. 57/14).
3. Plochý přeslen dvojkonického tvaru
z jemně plavené šedohnědé hlíny (1,5,
1,9 cm).
 4.— 5. Dvě párové stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený filigránem a ukončený
granulovanými uzlíčky, je opatřen čtyřbo-
kým hrozníčkem, jehož zrna zdobí ještě
skupinky jemného granulování (3,0, 1,7 cm).
6. Světle šedohnědý hrnek s římsovitým
okrajem je zdoben širokou vlnovkou mezi
obvodovými rýhami (9,8, 8,1, 9,0, 6,2 cm;
tab. 4812).
6 0 7 — Hrob 83/48 — 9/B
Jáma 185 X 60 x 145 cm, orientovaná
SZZ-jvv, měla dno prohloubené ve sklípek,
který byl překryt deskami. U lebky rozpadlé
ženské kostry ležely dva páry náušnic (1— 4)
s chomáčky černých vlasů. Asi v místech
levé dlaně byl nůž (5). Zásyp, promíšený
uhlíky, obsahoval střep hrnku (6).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací a
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatřený
klasovitými hrozníčky (2,1, 1,4 cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je navlečeno sedm bu­
bínků, které zdobí granulované trojúhelníčky
(4,0, 2,6 cm).
5. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (7,0, 1,4, 1,0 cm).
6. Střep od dna hrnku, na vnější straně
šedé, na vnitřní cihlově červené barvy.
6 0 8 — Hrob 84/48 — 9/B
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná SZZ-
jvv. Značné rozpadlá, a snad dříve již po­
rušená dětská kostra byla bez milodarů.
6 0 9 — Hrob 85/48 — 9/B
Jáma 125 X 50 x 124 cm, orientovaná
JZZ-svv, byla po celém obvodu dna obložena
dřevy tak, že čela, 16 a 18 cm vysoká, pře­
sahovala o 5— 6 cm boěnice,3 cm silné a jen
5— 6 cm vysoké. Nad očními důlky lebky
asi 51etého děvčátka, dlouhého 96 cm, ležely
náušnice (1—2).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
6 kuličkovitých košíčků (2,3, 1,3 cm).
610 — Hrob 86/48 — 9/B
Jáma 224 x 50 x 105 cm, orientovaná
SZZ-jvv, měla dno snížené ve sklípek 14 cm
hluboký, který byl po delších stranách oblo­
žen deskami. Kostra asi 601etého muže, dlou­
há 182 cm, ležela naznak, s hlavou uchýle­
nou do leva, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U pravé dlaně ležely dva nože
(1— 2) a u pravého chodidla sekyra (3). Do
hrobu zasahoval kůl valové konstrukce.
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
lomeným od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (8,0, 1,5, 0,8 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (9,3, 1,2, 0,7 cm).
3. Železná sekyra s ostny na otvoru,
v němž vězí kousek dřevěného topora.
Široké ostří je vydrobeno a plochý týl se po­
někud prodlužuje směrem dolů (18,8, 4,3,
ostří 5,5 cm ).
6 1 1 — Hrob 87/48 — 9/B
Jáma 116 x 47 x 103 cm, orientovaná
SZZ-jvv. U pasu značně rozpadlé kostry asi
51etého dítěte ležely průvlečky (1— 2), níže
u nohou nákončí (3) a zlomky železa (4).
Zásyp obsahoval ojedinělé uhlíky.
1.—2. Dvě značně porušené železné prů­
vlečky třmínkovitého tvaru (obr. 34/11).
3. Železné nákončí řemene, zdobené příč­
ným žlábkováním (2,5, 1,2, 0,3 cm; obr.
35/6).
4. Atypické zlomky železa (z rozpadlých
ostruh?), na nichž se uchovaly zbytky tka­
niva a kůže.
6 1 2 — Hrob 88/48 — 9/B
Jáma 160 x 56 X 120 cm, orientovaná SZZ-
jv v , byla po delších stranách u dna oblože­
na dřevy. Značně rozpadlá kostra asi501eté
ženy, ležící naznak, byla bez milodarů.
6 1 3 — Hrob 89/48 — 8/D
Mezi kostmi z hrobu čís. 10/48 zjistil
J. Pavelčík při studiu anthropologického
materiálu ještě kosti jiné dětské kostry, takže
se patrně jednalo o společný hrob dvou dětí.
6 1 4 — Hrob 1/49 — 8/D
Jáma ? X ? x 105 cm, orientovaná JZZ-
svv. Z kostry asi 21etého dítěte, dlouhé 75 cm,
423
 uchovaly se jen zlomky lebky a třísky dlou­
hých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
ptačí kost, tříšť pískovcových kamenů a
zlomky malty.
6 1 5 — Hrob 2/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná SZ-
jv. Rozpadlá kostra asi 31etého dítéte, dlouhá
82 cm, ležela naznak. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval tříšť pískovcových kamenů a
zlomky malty.
6 1 6 — Hrob — 3/49 — 8jD
Jáma 100 x 40 x 125 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Kostra asi 61etého děvčete, dlouhá
89 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Pod lebkou byl kus malty a po její levé straně
náušnice (1). Zásyp obsahoval zlomky malty,
které ležely i mezi kostmi nebožtíka.
1. Zlomek bronzové náušnice (1,8 cm).
6 1 7 — Hrob 4/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná SSZ-
jjv. Z dětské kostry, dlouhé asi 50 cm, ucho­
valy se jen zbytky lebky a třísky dlouhých
kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zvířecí
kost a zlomky malty.
6 1 8 — Hrob 5/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná JZZ-
svv. Z kostry nemluvněte se uchovaly jen
zlomky lebky s bezzubými čelistmi a zcela
nepatrné třísky dlouhých kostí. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 1 9 — Hrob 6/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná JZZ-
svv. Kostra asi 51etého děvčete, dlouhá
90 cm, ležela naznak, s hlavou skloněnou
poněkud do leva, s rukama podél těla a no­
hama nataženýma. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
6 2 0 — Hrob 7/49 — 9/D
Jáma 195 X 66 x 126 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 50Ietého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s hlavou na levém
spánku, s rukama pod pánevními kostmi a
nohama nataženýma. Mezi prsty pravé ruky
424
ležel nůž (1). Zásyp obsahoval kousky pálené
hlíny a zlomky malty.
1. Železný nůž se souměrně vytaženým
násadním trnem (15,5, 1,8, 0,5 cm).
6 2 1 — Hrob 8/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi jedenapůlročního dítěte se ucho­
vala jen lebka. Levá strana týlní kosti byla
zbarvena patinou. Po levé straně dolní čelisti
ležela náušnice (1). Zásyp obsahoval zlomky
malty.
1. Stříbrná kroužkovitá náušnice, přelo­
mená na dva kusy (1,2 x 1,2 cm).
6 2 2 — Hrob 9/49 — 9/D
Jám a ? X ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Zpřeházené dlouhé kosti dospělého individua
byly bez milodarů.
6 2 3 — Hrob 10/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná JZZ-
— svv. U lebky rozpadlé kostry nemluvněte,
ležící naznak, byl korálek (1).
1. Příčně členěný korálek z namodralého
skla (1,0, 0,5 cm).
6 2 4 — Hrob 11/49 — 9/D
Jám a ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 51etého dítěte se uchovaly jen
zlomky lebky s volnými zuby a třísky dlou­
hých kostí. Bez milodarů.
6 2 5 — Hrob 12/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 113 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z kostry asi 1—21etého dítěte, dlouhé
60 cm, uchovaly se jen zbytky dlouhých
kostí. Bez milodarů.
6 2 6 — Hrob 13/49 — 9/D
Jáma 180 x 70 x 140 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá 162 cm,
ležela naznak, s hlavou uchýlenou do prava,
s pravou rukou podél těla, levou složenou
do klína a s nohama nataženýma. Pravá
noha se propadala do níže uloženého hrobu.
Bez milodarů.
6 2 7 — Hrob 14/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná JZZ-
 — svv. Rozpadlá kostra asi 11— 121etého děv­
čete, dlouhá 135 cm, ležela naznak, s hlavou
otočenou do prava a zvrácenou nazad, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Po­
dél levé stehenní kosti ležel nůž (1).
I. čepel železného nože (7,7, 1,2, 0,3 cm).
6 2 8 — Hrob 15/49 — 9/D
Jáma 220 x 60 X 115 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
158 cm, ležela naznak, s hlavou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Na vnitřní* straně levého lokte
ležel nůž (1). Nad. nohama kostry byl sklad
kostí čís. 50/49.
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (9,5, 1,3, 0,5 cm).
6 2 9 — Hrob 16/49 — 9/D
Jáma 180 X 70 X 110 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 601etéhomuže, dlouhá 154cm,
ležela naznak, s hlavou uchýlenou do leva,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval kančí kel
(tab. 95/10), hřebík (1) a zlomek železa (2).
1. Železný hřebík s klenutou hlavicí (5,1,
1,1 cm, 0,6 cm; tab. 58/20).
2. Plochý zlomek železa (2,9, 0,9, 0,6 cm).
6 3 0 — Hrob 17/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná?
Z kostry nemluvněte se uchovaly jen zlomky
lebky; bez milodarů.
6 3 1 — Hrob 18/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z rozpadlé kostry asi ročního dítěte
se uchovaly jen zbytky pravého předloktí.
Bez milodarů.
6 3 2 — Hrob 19/49 — 9/D
Jám a ? x ? X 110 cm, orientovaná?
Z dětské kostry se uchovaly jen zlomky
lebky. Bez milodarů.
6 3 3 — Hrob 20/49— 9/D
Jám a ? X ? X 115 cm, orientovaná Z-v,
byla porušena recentními zásahy. Rozpadlá
kostra asi 51etého děvčete ležela naznak,
s hlavou uchýlenou do prava; v nohách byla
přeseknuta stavbou novodobé budovy. U le­
vého spánku byla náušnice (1) a párová k ní
pod dolní čelistí (2), u pravého boku byl nůž
(3). Zásyp obsahoval střep (4), kousek že­
leza (5) a zlomek dlaždičky (6).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,1,1,7 cm ).
3. Přeražená čepel železného nože se
zbytky dřevěné pochvy (3,8, 1,2, 0,6 cm).
4. Nezdobený střep z výduti šedého hra­
dištního hrnku.
5. Zahnutý proužek železa, na jehož
vnitřní straně jsou zbytky dřeva (7,2, 4,4,
3,2 cm).
6. Zlomek dlaždičky z jemně plavené
hlíny narůžovělé barvy (7,2, 4,4, 3,2 cm).
6 3 4 — Hrob 21/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 125 cm, orientovaná Z-v.
Kostra děvčete, dlouhá 50 cm, ležela na­
znak. M ezi skořepinami lebky byly náušnice
(1— 2), zlomky železa (3), bronzový kroužek
(4), dva knoflíky (5— 6) a v místech pravé
ruky prsten (7).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
něného drátu mají spodní oblouk, ukončený
granulovanými uzlíčky, opatřený klasovi­
tým hrozníčkem (2,0, 1,3 cm).
3. čtyři zlomky železné obroučky (s vě-
dérka?).
4. Bronzový kroužek, jehož konce se pře­
sahují (1,3 x 1,0 cm).
5.— 6. Dva párové stříbrné knoflíčky, zdo­
bené po celém povrchu puncováním (0,8 x
X 1,5 cm).
7. Masivní kroužkovitý bronzový prsten
(2,0, 0,3 cm; tab. 58/5).
6 3 5 — Hrob 22/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná Z-v.
Mezi dvěma skupinami tří pískovcových
kamenů byly zpřeházené kosti dospělého
muže. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
6 3 6 — Hrob 23/49 — 9/E
Jáma ? x ? X 125 cm, orientovaná JJV -
— ssz. Kostra asi 501etého muže, dlouhá
425
 168 cm, ležela naznak s hlavou na pravém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů. Mezi kostmi ležely
zlomky malty, u pravé ramenní kosti ptačí
kůstka (patrně ze zásypu). Zásyp obsahoval
také dva střepy z nádob (1).
1. Dva střepy z výduti nádob světlehnědé
barvy, keramiky malované.
6 3 7 — Hrob 24/49 — 8/E
Jáma ? X ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 5— 61etého dítěte se
uchovaly jen skořepiny lebky a třísky pánev­
ních a dlouhých kostí. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval ojedinělé uhlíky, zlomky malty a
střep z nádoby (1).
1. Střep z výduti hrubého hrnce světle­
hnědé barvy, zdobený svislým hřebenovým
rýhováním, kultury lužické.
6 3 8 — Hrob 25/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 80 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi jednoletého dítěte, dlouhé 70 cm,
uchovaly se jen skořepiny lebky a třísky dlou­
hých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
6 3 9 —: Hrob 26/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 70 cm orientovaná JZZ-
— svv. Z kostry asi 41etého dítěte, dlouhé
90 cm, uchovaly se jen zlomky lebky a
dlouhých kostí. Bez milodarů. U kostry ležel
kus hovězí kosti, snad ze zásypu.
6 4 0 — Hrob 27/49 — 8/E
Jáma ? X ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen zlomky lebky,
žeber a dlouhých kostí. Mezi kostmi ležel
ptačí hnátek; jinak byl hrob bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 4 1 — Hrob 28/49 — 8/E
Jám a ? X ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 6— 71etého dítěte se uchovaly
jen čelisti se zoubky a zpřeházené třísky
jiných kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
6 4 2 — Hrob 29/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
426
Rozpadlá kostra asi 18— 201eté ženy, ležící
naznak, byla bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
6 4 3 — Hrob 30/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 72 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry 6— 71etého dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky a třísky žeber a dlouhých
kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval větší
kusy kamenů a zlomky malty.
6 4 4 — Hrob 31/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky a třísky jiných kostí. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 4 5 — Hrob 32/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 71etého dítěte se uchovaly jen
zcela nepatrné zbytky. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
6 4 6 — Hrob 33/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 8— 91etého dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky a nepatrné třísky dlouhých
kostí. Pod dolní čelistí byla rolnička (1).
Zásyp obsahoval zlomky malty, které ležely
až u lebky.
1. Bronzová rolnička hruškovitého tvaru
s křížícími se štěrbinami, opatřená závěs­
ným ouškem (1,7, 1,5, 2,4 cm; tab. 57/12).
6 4 7 — Hrob 34/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ročního dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky a třísky žeber a dlouhých
kostí. Pod kostmi ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (8,5, 1,1, 0,5 cm).
6 4 8 — Hrob 35 /49 — 8/E
Jáma 110 X 76 x 80 cm, orientovaná
JJZ-ssv. Zpřeházená kostra ženy byla bez
lebky. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlom­
ky malty.
6 4 9 — Hrob 36/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
 Z kostry dospělého individua se uchovaly jen
zpřeházené ojedinělé kosti. Bez milodarů.
650 — Hrob 37/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 100 cm, orientovaná?
Z kostry asi ^ročního dítěte se uchovala jen
rozmáčknutá lebka a třísky jiných kostí. Bez
milodarů. Zásyp obsahoval ptačí kůstky,
pískovcové kameny, zlomky malty a frag­
ment ostruhy (1).
1. Polovina železné ostruhy s bodcem. Na
konci raménka je kruhovitá záchytná plo-
ténka (14,6 cm).
651 — Hrob 38/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2— 51etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky, volné zuby a třísky
dlouhých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval rohovcový úštěp (1).
1. Drobný rohovcový úštěp, okrajově po­
někud přitlučený (1,2, 0,6, 0,2 cm).
652 — Hrob 39/49 — 8/D
Jáma ? X ? X 140 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Kostra asi Sletého chlapce ležela
naznak, s levou rukou podél těla a pravou
ohnutou do boku. Nad pravou ramenní kostí
byl nůž, rukojetí směrem k ruce (1).
1. Železný nůž, z jehož čepele je souměrně
vytažen násadní trn. Na čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (11,0, 1,2, 0,5 cm).
653 — Hrob 40/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z kostry asi 2Ietého dítěte, dlouhé
60 cm, uchovaly se jen zpřeházené třísky ko­
stí. Po pravé straně dolní čelisti byly dva zá-
věsky (1— 2). Zásyp obsahoval zlomky malty.
1.—2. Dva párové stříbrné závěsky (kno­
flíky), jejichž povrch zdobí granulované
trojúhelníčky a skupinky tří zrníček (0,9 X
X 1,3 cm).
654 — Hrob 41/49 — 8/D
Jám a ? x ? x 150 cm, orientovaná JZ-
— sv. Rozpadlá kostra asi jedenapůlročního
dítěte ležela naznak a zasahovala pod zá­
klady novodobé budovy. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 5 5 — Hrob 42/49 — 8/D
Jáma 170 X 75 x ? cm, orientovaná JZZ-
— svv, se propadala do níže uloženého hrobu
čís. 266/49 tak, že hlava nebožtíka byla
v hloubce 120 cm, kdežto nohy byly v hloub­
ce 220 cm (tab. 23/2). Kostra asi 501etého
muže, dlouhá 186 cm, ležela původně na­
znak, s hlavou na pravém spánku a dolní
čelistí skleslou, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Na vnitřní straně pravé ste­
henní kosti ležela skoba (1) a u levé pánevní
kosti kování z rakve (2). Pod lebkou byl
zlomek dlaždice (3). Zásyp obsahoval zlomky
malty.
1. Železná skoba z rakve se rozpadla.
2. Dva pásy železného kování z rakve
jsou opatřené na koncích hřeby, u nichž se
uchovaly zbytky dřeva (16,5, 3,2; 2,8 cm).
3. Zlomek dlaždice z jemně plavené hlíny
narůžovělé barvy.
6 5 6 — Hrob 43/49 — 8/D
Jám a ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry nemluvněte, ležící nad pravým
bokem kostry čís. 44, uchovaly se jen třísky
kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval žlomky
malty.
6 5 7 — Hrob 44/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 51etého dítěte ležela naznak, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Nad
pánevními kostmi byl plochý pískovcový
kámen o rozměrech 30 x 25 x 5 cm a nad
nohama jiný o rozměrech 32 x 28 x 6,5 cm.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlomky
malty.
6 5 8 — Hrob 45/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen zcela ne­
patrné třísky kostí, u nichž ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž s širokou čepelí,
na níž se uchovaly zbytky dřevěné pochvy
(7,7, 1,8, 0,6 cm).
6 5 9 — Hrob 46/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá 60 cm,
ležela naznak. U dolní čelisti byly dva ko­
427
 rálky (1), z nichž jeden se rozpadl. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1. Příčně členěný korálek z namodralého
vláknitého skla (1,2, 0,8 cm).
660 — Hrob 47/49 — 8/E
Jáma 190 X 55 X 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501eté ženy, dlouhá 160 cm, ležela
naznak, s hlavou zvrácenou nazad, s ruka­
ma podél těla a nohama nataženýma. Na
lebce ležel kus omítky, v místech břišní
dutiny hřebík (1), který se dostal do hrobu
patrně stejně jako kus recentního porcelánu,
t. j. krtčí norou. (V hrobě bylo totiž několik
děr kruhovitého profilu s humusovitou vý­
plní.) V nohách hrobu byla skupina pěti
kamenů, postavených na výšku vedle sebe.
Největší z nich měřil 31 x 28 x 5 cm. Nad
kostmi byla vrstva nazelenalé organické
hmoty. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
uhlíky a zlomky malty.
1. Železný hřebík se čtyřhrannou hlavicí
(4,0 cm ).
661 — Hrob 48/49 — 8/E
já m a ? x ? x 45 cm, orientovaná SV-jz
(naopak). Kostra asi 601etého muže, dlouhá
175 cm, ležela naznak, s hlavou ria týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma,
čelisti byly bezzubé. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
662 — Hrob 49/49 — 8/E
Jám a ? x ? X 110 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 25— 301etého muže, překrý­
vající lebku, byl bez milodarů.
663 — Hrob 50/49 — 9/D
V jámě hrobu Čís. 15/49 byl u nohou
uložen sklad kostí asi 401eté ženy tak, že
zčásti překrýval nohy kostry čís. 15. Bez
milodarů.
664 — Hrob 51/49 — 9/D
Jám a 190 X 65 x 150 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá
155 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do leva, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
428
6 6 5 — Hrob 52/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 2— 51etého děvčete,
dlouhá 120 cm, ležela naznak. Po stranách
lebky byly náušnice (1— 2) a u levého bo­
ku nůž (3).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem a
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatřený
klasovitým hrozníčkem (2,2, 1,3 cm).
3. Štíhlý železný nůž s násadním trnem,
odsazeným od ostří (9,5, 1,1, 0,5 cm).
666 — Hrob 53/49 — 10/D
Jáma ? x ? X 124 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 201eté ženy se uchovala
jen rozmáčknutá lebka. Hrob byl úplně
otevřen až r. 1951; v nohách jám y byl na­
lezen hrnek (1).
1. Značně rozpadlý hrnek, z něhož bylo
možné rekonstruovat horní polovinu s římso-
vitým okrajem, zdobenou na výduti čtyřmi
brázdami (o. 9,5, b. 10,5 cm).
6 6 7 — Hrob 54/49 — 8— 9/E
Jáma 80 x 45 x 88 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 301etého muže. Bez milodarů.
668 — Hrob 55/49 — 8— 9/E
Na skladu kostí čís. 54/49 byly poskládány
kosti dívčí kostry, mezi nimiž ležely náuš­
nice (1— 2).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
něného drátu,jejichž dolní oblouk je opatřený
klasovitým hrozníčkem (2,5, 1,6 cm).
6 6 9 — Hrob 56/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 51etého dítěte byla rozhozena
v délce asi 70 cm. Bez milodarů. Hrob obsa­
hoval zlomky malty.
6 7 0 — Hrob 57/49 — 8/E
Jáma 170 X 60 x 110 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá
153 cm, ležela naznak (tak, že lebka byla
u skladu kostí čís. 49/49), s hlavou obrácenou
do prava, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. N a vnitřní straně pravé ramenní
kosti ležely dva nože (1— 2) a v místech
 břišní dutiny náušnice (3). Zásyp hrobu
obsahoval maltu.
1. Železný nůž s oboustranně odsaze­
ným násadním trnem (10,7, 1,5 cm; tab.
58/17).
2. Železný nůž se souměrně vytaženým ná­
sadním trnem (12,2, 1,6 cm; tab. 58/18).
jfc. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený kličkou, je opatřený klasovitým
hrozníčkem (1,1, 1,0 cm).
6 7 1 — Hrob 58/49 — 8/D
Jáma 170 x 58 x 140 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 20— 251eté ženy, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Kostra se levým bokem pro­
padala o 15 cm do hrobu čís. 56/49. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 7 2 — Hrob 59/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 155 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu a dolní čelistí
skleslou, s rukama v loktech poněkud ohnu­
týma a nohama nataženýma. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 7 3 — Hrob 60/49 — 8/E
Jáma 110 X 60 X 110 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Kostra ženy, ležící naznak, byla
porušena hloubením jámy hrobu čís. 65/49.
Pod pravou stehenní kostí byla náušnice
(1), pod křížovou kostí nůž (2). Zásyp obsa­
hoval dva střepy z nádob (3) a zlomky
malty.
1. Deformovaný kruh stříbrné náušnice,
ukončený S kličkou (1,2, 1,4 cm).
2. Železný nůž se souměrně vytaženým
trnem od čepele (10,4, 1,3 cm).
3. Střep od okraje a jiný z výduti hra­
dištního hrnku.
6 7 4 — Hrob 61/49 — 8/E
Jám a 190 x 55 X 120 cm, orientovaná
SZZ-jw . Kostra asi 601etého muže, dlouhá
165 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad a obrácenou do prava, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 7 5 — Hrob 6 2 /4 9 — 9/E
Jáma 175 x 65 X 110 cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra asi 301eté ženy, dlouhá
152 cm, ležela naznak, s hlavou poněkud
uchýlenou do prava, s pravou rukou podél
těla a levou pod pánevními kostmi. Její
levý bok se propadal do níže uloženého
hrobu čís. 264/49. Mezi levým loktem a pá­
nevní kostí ležel nůž (1). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (2).
1. Železný nůž se souměrně vytaženým
násadním trnem od čepele (10,0, 1,2 cm).
2. Hnědočervený střep z výduti hrubého
hrnce kultury malované.
6 7 6 — Hrob 63/49— 9/D
Jáma ? x ? X 140 cm, orientovaná? Ze
skladu kostí dospělého individua, uloženého
nad hlavou hrobu čís. 51/49, uchovaly se jen
dlouhé kosti a pánev. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
6 7 7 — Hrob 64/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná? Na
ploše 60 x 40 cm byl sklad kostí asi 2 —
51etého dítěte. V pravé dlani byla rolnička,
od níž jsou prsty zbarveny patinou (1).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1. Bronzová, zlacená rolnička hruškovitého
tvaru, opatřená masivním závěsným ouš­
kem (2,5, 1,8, 1,5 cm; tab. 57/13).
6 7 8 — Hrob 65/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 140 cm, orientovaná SZZ-
—jvv. Z rozpadlé kostry asi 10— 151etého
dítěte se uchovaly jen nepatrné třísky dlou­
hých kostí, mezi nimiž ležel nůž (1).
1. Z rozpadlého železného nože se uchoval
jen oboustranně odsazený násadní trn se
zbytkem čepele (3,2, 1,2 cm).
6 7 9 — Hrob 66/49 — 10/D
Jáma 180 X 60 x 125 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá
158 cm, ležela naznak, s hlavou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Po pravé straně ležel zlomek laténského ná­
ramku (1), podél dolní čelisti náhrdelník
(2), na pravém předloktí nůž (3) a nad
pravým chodidlem rozbitý hmek (4).
429
 1. Zlomek laténského náramku z modrého
skla, na hřbetní straně zdobený skupinkami
bradavek (1,7, 1,0, 0,8 cm; tab. 58112).
2. Náhrdelník ze šesti skleněných a jednoho
jantarového korálku, mezi nimiž byla za­
věšena mince (?) a olověný závěsek (?):
4 korálky soudkovitého tvaru ze světlezele-
ného skla; dutý korálek ze zlatohnědého
skla; kotoučkovítý korálek z vláknitého
světlemodrého skla; kotoučkovítý korálek
z jantaru (1,6 X 0,7 cm); značně ztrávená
bronzová mince (1,9 cm) s probitým otvorem
k navlečení; rozpadlý olověný křížek (?)
s trubičkovitou tulejkou (tab. 58)13).
3. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (10,2, 1,3 cm).
1. Asi 1/3 hrnku, který je v horní části
zdobený obvodovým brázdováním (10,5, 0
dna 7,8 cm).
6 8 0 — Hrob 67)49 — 10/D
Jáma 190 x 70 x 165 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do leva, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
6 8 1 — Hrob 68/49 — 10/D
Jáma 170 x 40 x 148 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 501eté ženy, dlouhá
155 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do prava, s rukama podél těla a nohama po­
krčenýma do prava. Bez milodarů.
6 8 2 — Hrob 69)49 — 8)E
Jáma ? x ? x 86 cm, orientovaná SZZ-
— jvv. Kostra asi 20—251eté ženy, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do leva, s rukama podél těla a nohama po­
krčenýma do prava. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
6 8 3 — Hrob 70)49 — 7)E
Jám a ? x ? X 100 cm, orientovaná SZZ-
— jvv, byla porušena hloubením hrobů čís.
154— 155/49. Z kostry asi 501etého muže, dlou­
hé 162 cm, uchovaly se jen skořepiny lebky a
třísky dlouhých kostí. U nohou stál hrnek (1).
1. Šedohnědý hrnek dvojkonického tvaru
je na vnitřní straně přehrnutého okraje
430
zdobený široce rytou vlnovkou a na výduti
třemi pásy vysokých hřebenových vlnovek,
oddělených obvodovými brázdami (13,1,
8,7, 10,9, 7,0 cm; tab. 40)1, obr. 17)13).
6 8 4 — Hrob 71)49 — 10)D
Jáma 190 X 50 x 173 cm, orientovaná
JZZ-svv. Nepatrné zbytky kostry asi 501etého
individua. Bez milodarů.
6 8 5 — Hrob 72)49 — 9)D
Jáma ? x ? X 158 cm, orientovaná SZZ-
—jvv.V rakvi bednovitého tvaru o rozměrech
130 x 45 x 25 cm, kované železnými pásy
(1), ležela kostra asi 11— 121etého dítěte,
dlouhá 120 cm, z níž se uchovala jen roz­
padlá lebka a zbytky dlouhých kostí. Bez
milodarů.
1. Dvě železná pásová kování se zbytky
dřeva (14,0, 4,5 cm).
686 — Hrob 73/49 — 7ID
Jáma ? x ? x 138 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z kostry dospělého individua se ucho­
valy jen kosti nohou, bez milodarů. Ostatní
část hrobu byla zničena výkopem v Klečkově
písečníku.
6 8 7 — Hrob 74149— 7/D
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2— 51etého dítěte se uchovaly jen
zbytky lebky a třísky jiných kostí. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
688 — Hrob 75)49 — 7)D
Jám a 130 x 60 x 133 cm, orientovaná
J-s, byla lemována kameny, uloženými v ne­
stejné úrovni, takže se zdá, že byla hloubena
do zřícených vrstev kamení a malty. Roz­
padlá kostra asi 501etého muže ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama pokrče­
nýma do prava. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval zlomky malty.
6 8 9 — Hrob 76)49 — 7/D
Jáma? x ? x 120 cm, orientovaná?
Z kostry asi 21etého dítěte se uchoval na
ploše 40 x 30 cm sklad kostí, obsahující
skořepiny lebky s volnými zuby a zlomky
dlouhých kostí. Bez milodarů.
6 9 0 — Hrob 77/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 6— 71etého dítěte byl bez
milodarů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 9 1 — Hrob 78/49 — 7/E
Jám a? X ? X 105 cm, orientovaná? Sko­
řepiny lebky a třísky dlouhých kostí nemluv­
něte byly bez milodarů.
6 9 2 — Hrob 79/49 — 10/D
Jáma 100 X 40 X 177 cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra asi 7—81etého dítěte
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama pokrčenýma do leva.
U pravého boku ležel nůž (1). Zásyp obsa­
hoval střepy z hrnku (2).
1. Rozpadlý železný nůž se souměrně vy­
taženým násadním trnem od čepele, na níž
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (9,4,
1,3 cm).
2. Střep od okraje hradištního hrnku, zdo­
bený jednoduchou vlnovkou mezi dvěma ob­
vodovými rýhami, a čtyři střípky z výduti
téže nádoby.
6 9 3 — Hrob 80/49 — 8/D
Jáma 130 X 50 X 150 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 71etého chlapce, dlouhá
110 cm, ležela naznak, s hlavou na týlu a
dolní čelistí skleslou, s rukama podél těla a
nohama poněkud rozkleslýma. U levého
boku ležel nůž (1).
1. čepel železného nože se zbytky dřevěné
pochvý* (7,3, 1,4 cm).
6 9 4 — Hrob 81/49— 7/E
Jáma 190 x 70 X 110 cm, orientovaná
Z-v. Lebka kostry asi 50— 601etého muže,
170 cm vysokého, ležela o 48 cm výše v zásy­
pové vrstvě hrobu čís. 114/49; dolní čelist ne­
byla nalezena. Kostra ležela naznak, s ru­ 6 9 9 — Hrob 86/49— 9/D
kama podél těla a nohama nataženýma.
Pravá loketní kost nese stopy po zhojené zlo­
menině (tab. 11/1). Bez milodarů. Nad kostmi
nohou byla 18 cm silná vrstva žluté hlíny,
nad ní 2— 3 cm silná vrstva červeně propá­
lené hlíny s uhlíky. Ostatní zásyp byl značně
humusovitý a promíšený kusy malty a vel­
kými pískovcovými kameny, mezi nimiž bylo
i pět střepů z nádob (1). Zdá se, že tento
černě zbarvený zásyp je druhotná výplň ře­
čen tního výkopu (pravděpodobně jde o jednu
z pěti Myklíkových sond), při němž byla vy­
zvednutá lebka znovu uložena do vyšších zá­
sypových vrstev.
1. Čtyři střípky z hrdla hradištního hrnku,
zdobeného širokou brázdou, a podobný střep,
zdobený drobnou vlnovkou pod širokou ob­
vodovou brázdou.
6 9 5 — Hrob 82/49— 7/D
Jáma ? x 80 x 185 cm, orientovaná Z-v,
zasahovala z vnitřní strany kostela pod jeho
základy tak, že mohla být prozkoumána jen
v délce 90 cm. V jejím severozápadním rohu
byly u zpřeházených dlouhých kostí nohou
dva železné nože (1— 2).
1. Železný nůž s odraženým hrotem má
oboustranně odsazený násadní trn (10,4,
1,4 cm; tab. 57/11, obr. 11/13).
2. Přeražený železný nůž, který vězí ve
zbytcích dřevěné pochvy (11,5, 1,7 cm).
6 9 6 — Hrob 83/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 155 cm, orientovaná?
Sklad kostí ženy byl bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
6 9 7 — Hrob 84/49 — 8/D
Na kostech skladu čís. 83/49 byly posklá­
dány kosti 6— 71etého dítěte, bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
6 9 8 — Hrob 85/49 — 9/D
Jám a ? x ? X 150 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z rozpadlé kostry asi 7— 81etého dítěte
se uchovaly jen skořepiny lebky, dolní čelist a
třísky dlouhých kostí. U kostí (?) ležel nůž (1).
1. Dva zlomky čepele železného nože.
Jáma 150 x 50 x 176 cm, orientovaná
JV-sz. Rozpadlá kostra asi 15— 181etého děv­
čete, dlouhá 145 cm, ležela naznak, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po levé
straně lebky byla náušnice (1) a u levé dlaně
nůž (2).
1. Oválná náušnice z bronzového drátu
(2,2 x 1,5 cm; tab. 58/7).
431
 2. Železný nožík s odraženým násadním
trnem (8,0, 1,1 cm).
7 0 0 — Hrob 87/49— 9/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly sotva znatelné
stopy kostí. Asi uprostřed délky hrobu byly
dva nože (1—2) a v nohách hrnek (3). Zásyp
obsahoval uhlíky.
1. Železný nůž s oboustranně odsazeným
a odraženým násadním trnem (5,7 cm).
2. štíhlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na ěepeli a oboustranně odsazeným
násadním trnem (7,3, 1,0 cm).
3. Světlehnědý hrnek s krátce přehrnutým
okrajem, zdobený na výduti dvěma drob­
nými vlnovkami (11,0, 8,2, 10,3, 5,5 cm).
7 0 1 — Hrob 88/49 — 10/D
Jáma 90 x 50 x 220 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 1Oletého děvčete se uchovaly
zcela nepatrné zbytky. U volných zoubků le­
žely náušnice (1— 2) a asi uprostřed délky
hrobu nůž (3).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice se sto­
pami povrchového zlacení jsou z hraněného
drátu. Jejich dolní oblouk, ukončený granu­
lovanými uzlíčky,je opatřený klasovitým hro-
zníčkem (2,0, 1,9 cm).
3. Železný nůž s odraženým hrotem i ná­
sadním trnem; na čepeli se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (12,6, 1,8 cm).
7 0 2 — Hrob 89/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 155 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly jen
zoubky a nepatrné třísky dlouhých kostí. U
lebky stálo vědérko (1) a u levého boku ležel
nůž (2). Zásyp obsahoval střep hrnku (3).
1. Malé vědérko válcovitého tvaru, z něhož
se uchovaly zbytky dřeva, tři železné obrouč­
ky a rukojeť z plochého železného prutu. (Re­
konstruované: 14,9, 7,8 cm; tab. 50/3).
2. štíhlý železný nůž se souměrně vytaže­
ným násadním trnem (9,1, 1,1 cm).
3. Šedohnědý střep od okraje hradištního
hrnku.
7 0 3 — Hrob 90/49 — 9/D
Jáma 170 x 50 X 180 cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra asi 401eté ženy, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Pod lebkou ležely dva
páry náušnic (1— 4). Zásyp obsahoval zlo­
mek plechu (5), zvířecí zub a uhlíky.
1.— 4. Dva páry stříbrných kroužkovitých
náušnic, jejichž konce se přesahují (1,1 —
1,2 cm).
5. Dva zlomky železného plechu, snad z pá­
sového kování rakve.
7 0 4 — Hrob 91/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná Z-v.
Sklad kostí asi 2— 51etého dítěte, ležící na
ploše 40 x 50 cm pod základy novodobé bu­
dovy, byl bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
7 0 5 — Hrob 92/49 — 10/D
Jáma 150 X 40 X 165 cm, orientovaná
JZZ-svv. Rozpadlá kostra asi 15—4 61eté
dívky, dlouhá 130 cm, ležela naznak, s lebkou
na týlu, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. V ústní dutině byly náušnice (1— 2)
a u levého spánku kroužek (3). Zásyp obsa­
hoval střep z hrnku (4).
1. Na tři kusy rozpadlý bronzový kroužek
(asi 1,5 cm ).
2. Bronzová náušnice, jejíž spodní oblouk,
ukončený uzlíčky z vinutého drátku, je
opatřený trubičkovitým, příčně žebrovaným
hrozníčkem (2,1, 1,5 cm).
3. Kroužkovitá, poněkud rozevřená bron­
zová náušnice (1,2 cm).
4. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený třemi obvodovými rýhami.
7 0 6 — Hrob 93/49 — 10/D
Jáma 180 X 60 X 190 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
U levého lokte ležel nůž (1) a u pravého cho­
didla hrnek (2), obrácený hrdlem k hlavě.
1. Železný nožík, jehož násadní trn, odsa­
zený od hřbetní strany, je odlomený;na čepeli
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (5,6,
1,0 cm ).
2. Šedohnědý hrnek s širokým přehrnutým
okrajem, na výduti zdobený obvodovými rý­
 hami. N a dně jsou otisky dřeva (12,2, 9,8,
10,7, 7,0 cm; tab. 40/2, 45/4).
7 0 7 — Hrob 94/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 130 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 2— 51etého dítěte, dlou­
hé 100 cm, uchovala se jen tříšť lebky a třísky
dlouhých kostí. Bez milodarů.
7 0 8 — Hrob 95/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná Z-v.
Na ploše 40 x 30 cm byl sklad kostí asi
12— 151etého dítěte, na jehož východním
okraji ležel nůž (1).
1. Železný nůž s oboustranně odsazeným
násadním trnem (10,9, 1,2 cm).
7 0 9 — Hrob 96/49 — 9/D
Jáma 175 X 50 X 176 cm, orientovaná
Z-v. R ozpadá kostra asi 401etého muže,
dlouhá 160 cm, ležela naznak, s hlavou obrá­
cenou do prava, s rukama pod pánevními
kostmi a nohama nataženýma (tab. 13/4).
Holenní kosti obou nohou byly však posunuty
z původní polohy poněkud do leva.Na vnitřní
straně levého lokte ležel nůž (1). Zásyp obsa­
hoval střep nádoby (2).
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (7,6, 1,2 cm).
2. Světlešedý střep z hrdla hradištního
hrnce, zdobený dvěma pásy několikanásob­
ných vlnovek a obvodovou rýhou.
7 1 0 — Hrob 9 7 /4 9 — 10/D
Jáma ? X ? X 130 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 6— 71etého dítěte,
dlouhé 70 cm, uchovaly se jen třísky lebky
a nepatrné zbytky jiných kostí. Bez milodarů.
7 1 1 — Hrob 98/49— 10/ b
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry 1— 5letého dítěte se uchova­
ly jen zbytky lebky se třemi mléčnými zuby
a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
712 — Hrob 99/49— 10/D
Jám a 130 X 65 X 230 cm, orientovaná
Z-v. Dno hrobu bylo snížené ve sklípek o roz­
měrech 105 X 35 X 8 cm, který byl vespod
i po celém obvodu obložen deskami. Z kostry
28 Staré Město
asi 41etého dítěte nezůstalo téměř stopy. Po
levé straně hrobu byl nůž (1) a v místech
nohou hrnek (2). Zásyp, promíšený uhlíky,
obsahoval nůž (3), kamennou kuličku (4) a
střep (5).
1. Rozpadlý železný nůž s odraženým hro­
tem (6,8, 1,6 cm). U nože ležel kroužek
(3,0 cm), který se rozpadl.
2. Šedohnědý hrnek s krátce přehrnutým
okrajem zdobí na výduti dvě řady vrypů
(10,2, 8,2, 9,1, 6,0 cm; tab. 40/3).
3. Zlomek železného nože s oboustranně
odsazeným násadním trnem (6,4, 1,4 cm).
4. Kamenná kulička, pocházející ze štěr­
kového podloží (?) — (1,8 cm).
5. Střep z výduti hnědočerveného hrubého
hrnce lužické kultury.
7 1 3 — Hrob 100/49 — 10/D
Jáma ? x ? x 155 cm, orientovaná SZZ-
— jvv. Z kostry asi jedenapůlročního dítěte,
dlouhé 65 cm, uchovaly se jen zbytky lebky
se zuby a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
7 1 4 — Hrob 101/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 170 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2— 51etého dítěte se uchovalo jen
několik zubů a zbytky jiných kostí. Bez milo­
darů.
7 1 5 — Hrob 102/49 — 10/D
Jám a ? x ? x 115 cm, orientovaná JZ-sv.
Dětská kostra nezanechala vůbec žádných
stop. Na dně hrobu ležel jen nůž (1) a neda­
leko něho hrnek (2). Zásyp obsahoval střep
z nádoby (3).
1. Ostře zahrocená čepel železného nože
(6,6, 1,4 cm).
2. Asi polovina šedohnědého hrnku s vy­
hrnutým okrajem. Výduť zdobí široká jedno­
duchá vlnovka a nevýrazné hřebenové rýho­
vání (12,0, 10,0, 13,0, 7,5 cm).
3. Hnědočerný střep hrubého hrnce lužické
kultury.
7 1 6 — Hrob 103/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 155 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá
90 cm, ležela naznak, s hlavou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
433
 V místech levé dlaně ležely dva nože
(1- 2).
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli a oboustranně odsazeným
násadním trnem (12,1, 1,9 cm).
2. Dva zlomky čepele rozpadlého želez­
ného nože.
717 — Hrob 104/49— 9/D
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná V-z
(naopak). Z kostry asi 2— 51etého dítěte se
uchovaly jen skořepiny lebky s několika
zuby a zlomky dlouhých kostí. Bez milodarů.
718 — Hrob 105/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 155 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 21etého děvčete, dlouhé 68 cm,
uchovala se jen rozpadlá lebka a zbytky
žeber a dlouhých kostí. M ezi skořepinami
lebky byly tři náušnice (1— 3).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený granulova­
nými uzlíčky, je opatřený klasovitými hroz-
níčky (2,2, 1,6 cm).
3. Oválná náušnice ze stříbrného drátu,
jejíž spodní oblouk je ukončený kolínkem a
nese jednoduchý hrozníček (1,6,1,2 cm).
719 — Hrob 106/49 — 10jD
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 31etého dítěte, dlouhé 80 cm,
uchovala se jen část lebky a zbytky dlouhých
kostí. Bez milodarů.
720 — Hrob 107/49 — 10jD
Jáma 200 x 85 x 195 cm, orientovaná
SZ-jv, měla dno prohloubené ve sklípek
o rozměrech 190 X48 (u hlavy), 64 (unohou)
X 6— 7 cm, který byl vespod a po stra­
nách obložen deskami. Kostra ženy, dlouhá
154 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma (tab.
12/4). Po stranách lebky byly náušnice (1— 2),
u nichž se uchovaly zbytky zčernalé orga­
nické hmoty. U levého boku ležel nůž (3)
hrotem k hlavě, u levého kolena hrnek (4)
a u levého chodidla stálo vědérko (5).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem a
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatřený
434
hrozníčkem s bubínkem na konci (2,5,
1,8 cm).
3. Zlomek čepele železného nože se zbytky
dřevěné pochvy.
4. Šedohnědý hrnek s římsovitým okrajem,
zdobený dvěma řadami vpichů podél obvo­
dové rýhy (13,2, 9,7, 11,9, 6,7 cm; tab. 40/4).
5. Vědérko konického tvaru, obité čtyřmi
pásy železného plechu, mezi nimiž je pět
obrouček. Rukojeť je upevněná na obdélníko-
vitých výstupcích s otvory (14,0, 11,0,
15,5 cm, tab. 59/3).
721 — Hrob 108/49 — 9/D
Jám a ? x ? x 178 cm, orientovaná SZ-
—jv.Rozpadlá kostra asi 601eté ženy ležela na­
znak, s hlavou zvrácenou do níže uloženého
hrobu; dolní čelist nebyla nalezena (byla
pravděpodobně zničena při hloubení hrobu
čís. 96/49). Po levé straně lebky ležely na
sobě 4 náušnice (1— 4), u nichž byl žlutý
prášek (?).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
něného drátu jsou opatřené uzlíčkem (1,2 cm).
3.—4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk z hraněného drátu, ukon­
čený granulovanými uzlíčky, je opatřený kla-
sovitým hrozníčkem (1,8, 1,3 cm; tab. 58/6).
722 — Hrob 109/49 — 10/D
Jáma ? x ? x 185 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 301eté ženy se uchovala jen roz­
padlá lebka a nepatrné zbytky jiných kostí.
Po stranách lebky byly náušnice (1— 2). Zá­
syp obsahoval korálek (3). Hrob zasahuje
pod základy novodobé budovy.
1.— 2. Dvě párové náušnice oválného tva­
ru, svinuté z bronzového drátu (2,6, 1,7 cm).
3. Korálek soudkovitého tvaru ze světle-
modrého skla (2,6, 1,7 cm; tab. 58/19).
723 — Hrob 110/49 — 10/D
Jáma ? x ? x 185 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 50— 601etého muže
se uchovala jen rozpadlá lebka a nepatrné
zbytky jiných kostí. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval střep hrnce (1). Hrob zasahuje pod
základy novodobé budovy.
1. Hnědočervený střep ode dna hrubého
hrnce keramiky malované.
7 2 4 — Hrob 111149 — 9/D
Jáma 150 x 40 x 200 cm, orientovaná
SZ-jv, měla dno pokryté deskami. Rozpadlá
kostra asi 251etého muže, dlouhá 138 cm (?),
ležela naznak. Na pravé pánevní kosti byla
ocílka (1) s křesadlem (2) a u pravé stehenní
kosti nůž (3).
1. Rozpadlá železná ocílka ve tvaru pís­
mene C.
2. Rohovcový úštěp — křesadlo, nepravi­
delně přitlučený (2,3, 1,7, 0,6 cm).
3. Rozpadlý železný nůž s násadním trnem,
oboustranně odsazeným od čepele, na níž
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (16,5,
2,3 cm).
7 2 5 — Hrob 112149 — 9/D
Jáma 160 x 45 x 185 cm, orientovaná
SZ-jv, byla na dně vyložena a na stěnách
okolo dna obložena deskami. Z rozpadlé
kostry asi 601eté ženy, ležící naznak, ucho­
valy se jen nepatrné zbytky. Za nohama stálo
vědérko (1).
1. Dřevěné vědérko oválného tvaru, oko­ níkovitého tvaru se třemi nýty v týlu, na
vané třemi dvojicemi železných obrouček a
opatřené hraněnou rukojetí (rekonstruované:
17,8, 19,3 x 11,5 cm). Na dřevěných zbyt­
cích lpí kousky tkaniva.
7 2 6 — H ro b 113/49— 7/D
Jám a ? x ? x ? cm, orientovaná J-s. Mezi
kostmi hrobu 75/49 ležely zbytky kostry asi
501etého muže, z něhož se uchovala jen lebka
a nepatrné zbytky dlouhých kostí. Snad tu
jde o dvojhrob koster hrobů čís. 75/49 a
113/49. Přes kostry ležel pás pískovcových
kamenů (ve směru od hrobu 74/49 k hrobu
135/49). Po pravé straně koster (od hrobu
74/49 směrem jižním) byl rovněž zřícený
pruh pískovcových kamenů, dlouhý 180 cm,
široký 50 cm a vysoký 40 cm itab. 12/3).
V nohách hrobu 113/49 byla kamenná „zíd­
ka“, směřující k lebce hrobu 114/49. N a zá­
padní straně dvojhrobu byl sklad kostí
143/49. Zásyp obsahoval kusy malty. Bez
milodarů.
7 2 7 — Hrob 114/49 — 7/E
Jám a ? x ? X 140 cm, orientovaná Z-v,
byla 20 cm pod základy kostela. Kostra asi
30leté ženy, dlouhá 160 cm, ležela naznak,
s rukama podél těla a nohama nataženýma
tak, že lebka s horní částí kostry v celkové
délce 50 cm spočívá na vnější straně svatyně,
kdežto nohy zasahují do vnitřní strany koste­
líku pod hlavu hrobu čís. 81/49 (tab. 90/1).
Bez milodarů.
728 — Hrob 115/49 — 9/D
Jám a 180 x 50 x 190 cm, orientovaná
SZ-jv, zasahuje pod základy novodobé bu­
dovy. Rozpadlá kostra asi 501etého muže,
dlouhá 165 cm, ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Kosti nohou se
překrývají s dlouhými kostmi z hrobu 118/49.
Levá holenní kost má stopu po zhojené zlo­
menině. V místech břišní dutiny ležel nůž (1)
a v nohách dvě nákončí (2— 3) s průvlečkami
(4— 5).
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem, oboustranně odsazeným (12,3, 1,3
cm).
2.— 3. Dvě párová železná nákončí obdél-
hřbetní straně střechovitě lomená (2,5, 1,2,
0,6 cm; obr. 35/1).
4.— 5. Dvě párové železné průvlečky,
jejichž ploténky jsou na hřbetní straně stře­
chovitě lomené (2,0, 1,6, 1,5 cm; obr.
34/18).
729 — Hrob 116/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 175 cm, orientovaná SZZ-
— jvv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 148 cm,
ležela naznak, s hlavou na týlu a dolní čelistí
skleslou, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Hlína u pravé pánevní kosti byla
zbarvená patinou, avšak po nálezu nezbylo
ani stopy.
730 — Hrob 117/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná SZZ-
— jvv. Rozpadlá kostra asi 2— 51etého dítěte,
dlouhá 50 cm, ležela naznak, s pravou rukou
pod hlavou, levou podél těla a nohama nata­
ženýma. Bez milodarů.
731 — Hrob 118/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 190 cm, orientovaná SZ-
—jv.Z rozpadlé kostry asi 501eté ženy byla za­
435
 chycena jen lebka, u jejíž týlní kosti ležely
dvě náušnice (1— 2). Hrob zasahuje pod zá­
klady novodobé budovy.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulováním
a tordovaným filigránem, je opatřený klasovi-
tými hrozníčky (2,6, 1,7 cm).
732 — Hrob 119(49 — 9(D
Jáma 130 x 40 x 225 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla na stěnách okolo dna obložena
deskami. Z kostry asi 41etého děvčete, dlouhé
90 cm, uchovala se jen promáčknutá lebka,
dolní čelist a nezřetelné zbytky dlouhých
kostí. Okolo lebky ležel náhrdelník (1), který
7 3 3 — Hrob 120(49 — 9(D
procházel pod dolní čelistí a na horní straně
kryl čelní kost. Mezi korálky byly i dva zá-
věsky (2— 3). Po stranách lebky ležely dvě
a dvě náušnice (4— 7), pod dolní čelistí hře­
ben (8), u levého boku nůž (9), u něhož se
uchovaly zbytky plátna, spočívající na vrstvě
7 3 4 — Hrob 121(49 — 9/D
světlezelené organické hmoty, kryjící plochu
asi 25 x 8 cm. V nohách ležel hrnek, obrá­
cený hrdlem k tváři (10).
1. Náhrdelník ze 34 skleněných korálků:
31 korálků příčně členěných je tmavomodré,
světlemodré nebo bílé barvy; korálek z fouka­
ného skla hnědozlaté barvy; bílý kuličkovitý
korálek se dvěma nevýraznými nazelenalými
oky; kotoučkovitý korálek namodralé barvy,
zdobený čtyřmi dvojicemi tmavomodrých,
bíle lemovaných ok {tah. 58(10).
2. Stříbrný závěsek s protlačovaným rost­
7 3 5 — Hrob 122(49 — 8/D
linným ornamentem v podobě řazených líst­
ků, zdobený kolem ouška granulováním
(1,3, X 1,8cm; tab. 58(8).
3. Stříbrný závěsek, zdobený protlačova­
ným ornamentem geometrickým. Jeho po­
vrch rozděluje perlovec na čtyři pole, vypl­ 7 3 6 — Hrob 123(49 — 7(D
něná protilehle kladenými trojúhelníčky
(1,2 x 1,5 cm; tab. 58/9).
4.— 5. Dvě párové stříbrné náušnice hrubé
(lité) práce, jejichž hraněný dolní oblouk,
ukončený granulovanými uzlíčky, je opatřený
klasovitými hrozníčky (2,0, 1,3 cm; tab.
58(3— 4).
6.— 7. Dvě párové kroužkovité náušnice,
svinuté ze stříbrného drátu (1,5 cm).
8. Rozpadlý dvojstranný kostěný hřeben,
jehož boční ploténky, spojené železnými nýty,
436
zdobí dvě řady soustředných kroužků (tab.
58(11).
9. Přeražený železný nůž se zbytky dře­
věné rukojeti a dřevěné pochvy (13,3,2,2 cm).
Týl rukojeti je opatřený oválným bronzovým
kováním, jež zdobí čtyři obvodové žlábky
(1,8, 1 ,9 , 1,2 cm; tab. 58(21). Rukojeť u če­
pele svírá železný prstenec. Pochva je opatře­
na opět bronzovým kováním s trubičkovitým
žebrovaným ouškem k zavěšení (obr. 12(3).
10. Šedohnědý hrnek s římsovitým okra­
jem zdobí dvě husté jednoduché vlnovky. Na
dně je kruhovitý dolík (10,4, 13,0, 13,3, 7,9,
dolík 2,9 cm; tab. 45(3, 46(1).
Jáma 140 x 40 x 183 cm, orientovaná
JZZ-svv. Rozpadlá kostra asi 8— lOletého
dítěte, dlouhá 115 cm, ležela naznak, s hla­
vou obrácenou do prava. Bez milodarů.
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Z rozpadlé kostry asi 51etého dítěte se
uchovala jen část lebeění kosti a zlomek ste­
henního kloubu levé nohy, u něhož ležel
nůž (1).
1. Masivní železný nůž s oboustranně od­
sazeným násadním trnem a zbytky dřevěné
pochvy na čepeli, která je po levé straně
opatřená krevní rýhou (14,7, 1,9 cm).
Jám a ? x ? x 196 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 501etého muže, dlouhá
110 cm (?), ležela naznak. V nohách byly dva
ploché kameny. Bez milodarů.
Jáma ? x ? x 187 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 501etého muže, dlouhá
166 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. M ezi žebry po pravé
straně byly dva nože (1— 2). Horní partie
kostry byla porušena patrně hloubením hrobu
čís. 248/49 tak, že lebka byla oddělena a le­
žela v zásypové hlíně, 45 cm nad pravým
loktem kostry 123/49.
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (10,5, 1,9 cm).
 2. Železný nůž, na jehož čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (7,8, 1,3 cm).
737 — Hrob 124/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 150 cm, orientovaná JVV -
—szz (naopak).Kostra asi 401eté ženy,zasahu­
jící pod hroby čís. 8/49 a 19/49, ležela naznak,
s lebkou zvrácenou nazad. Kosti nohou ne­
byly nalezeny — byly asi rozebrány při hlou­
bení jiných hrobových jam. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
738 — Hrob 125/49 — 9/D
Jáma 125 X 30 X 184 cm, orientovaná
JZZ-svv. Z kostry asi lOletého dítěte se ucho­
valy jen volné zuby a zcela nepatrné třísky
dlouhých kostí. V nohách hrobu stál hrnek
(I)-
1. Šedohnědý hrnek s lehce vyhrnutým
okrajem zdobí na hrdle klikatka, střídající se
s motivem ve tvaru X , provedeným vrypy;
na výduti jsou dva pásy svisle řazených
vrypů (9,0, 7,3, 8,0, 5,1 cm; tab. 44/1).
738 — Hrob 126/49 — 9/D
Jáma 160 X 65 X 232 cm, orientovaná
SZ-jv, měla na dně komoru, sestavenou z vol­
ných desk, která byla vyložena šedozelenou
humusovitou hmotou. Z kostry asi 6— 71etého
chlapce se uchovaly jen zuby, u nichž ležely
dva závěsky (1— 2). V místech břišní dutiny
byly zbytky kůže, snad váček, v němž byly
uloženy ořechy (?), a rolnička (3), na ře­
mínku, který byl přivázán k přezce (4);
(tab. 15/3). Ve vzdálenosti 14 cm směrem
k nohám leželo, lícem dolů, pásové ná-
končí (5), na němž se uchovaly zbytky
tkaniva.
V místech pravé dlaně ležela ocílka (6)
s křesadly (7— 8) a o něco níže nůž — za­
vírák (9). U levého boku byl nůž (10) a
v nohách hrnek, položený hrdlem do prá­
vá (11).
1.— 2. Dva párové stříbrné, pozlacené zá­
věsky, zdobené tepanými trojúhelníčky (1,3 x
1,5 cm; tab. 60/8—9).
3. Bronzová rolnička, zdobená mezi kříží­
cími se štěrbinami, které jsou ukončené kru­
hovitým rozšířením, paprskovitými rýhami
(2,4, 2,8 cm; tab. 60/14).
4. Obdélníkovitá přezka z bronzového drá­
tu, opatřená zobákovitě zahnutým trnem
(3,3, 2,0 cm; tab. 60/13, obr. 34/9).
5. Jazykovité stříbrné nákončí, mřížkované
tausií z měděného drátu a opatřené v týlu
pěti nýty, kolem nichž jsou prstence z mě­
děného filigránu (3,8, 2,8, 0,5 cm; tab. 60/12,
obr. 35/10).
6. Železná ocílka se rozpadla na atypické
kousky.
7.— 8. Dva rohovcové úštěpy — křesadla,
okrajově poněkud obité (2,6— 2,8 cm; obr.
!5/9).
9. Na tři kusy rozpadlý nůž-zavírák, který
je i jinak značné poškozený.
10. Rozpadlý železný nůž, z něhož se ucho­
val jen násadní trn se zbytky dřevěné ruko­
jeti.
11. Šedohnědý hrnek s plochým přehrnu-
tým okrajem a plasticky vystupujícím okra­
jem dna je zdobený dvěma řadami trojitých
hustých vlnovek (12,4, 11,1, 11,9, 6,6, cm).
740 — Hrob 127/49 — 7/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná?
Z kostry asi 18— 191etého individua se ucho­
vala jen tříšť lebečních kostí se zuby a zlomky
dlouhých kostí rukou. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
741 — Hrob 128/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 140 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 154 cm, ležela
naznak, s lebkou na levém spánku a skleslou
dolní čelistí, pravou rukou podél těla, levou
ohnutou do klína a nohama nataženýma. Po
pravé straně mezi žebry byl nůž (1). Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1. Železný nůž s oboustranně odsazeným
násadním trnem a zbytky dřevěné pochvy na
přeražené čepeli (11,2, 1,6 cm).
74Z — Hrob 129/49 — 9/D
Jáma 180 x 60 x 170 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 30— 401eté ženy, dlouhá
157 cm, ležela naznak, s hlavou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Na
hrudi ležely dva gombíky (1— 2), dvě náuš­
nice (3— 4) a zlomek plakety (5).
1. Měděný, zlacený gombík, rozdělený tro­
437
 jicemi rýh ve tři pole, která vyplňují obrazy
ptáčka (1,9, 2,4 cm).
2. Rozpadlý stříbrný gombík, zdobený
rostlinným ornamentem.
3. Stříbrná náušnice, jejíž spodní oblouk,
zesílený filigránem, je opatřený klasovitým
hrozníčkem (2,2, 1,3 cm).
4. Kroužkovitá náušnice, svinutá z bron­
zového drátu (1,2 cm).
5. Stříbrný, lehce zlacený zlomek pásové
plakety, zdobený obrazem ptáčka na punco-
vaném pozadí.
7 4 3 — Hrob 130/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 123 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 21etého děvčete, dlouhé 60 cm,
uchovala se tříšť lebečních kostí se zuby, zpře­
házená žebra, obratle a třísky dlouhých kostí.
U dolní čelisti byly dva závěsky (1— 2).
1.— 2. Dva párové stříbrné závěsky —
knoflíčky hladkého povrchu (0,8 x 1,2 cm;
tab. 58/14— 15).
7 4 4 — Hrob 131/49 — 8/D
Jáma 110 x 65 x 140 cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se uchovaly jen zbytky
lebky. Bez milodarů. Zásyp obsahoval střep
(1)-
1. Nezdobený střep z výduti hradištního
hrnku.
7 4 5 — Hrob 132/49 — 8/D
Jáma ? X ? X 165 cm, orientovaná Z-v,
byla vyhloubena těsně podél základů kostela.
Rozpadlá kostra asi 71etého dítěte, dlouhá
110 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do prava. Ostatní kosti byly posunuty z pů­
vodního uložení. Bez milodarů.
7 4 6 — Hrob 133/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 144 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé dětské kostry, dlouhé 70 cm,
uchovala se jen rozpadlá lebka a třísky dlou­
hých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
7 4 7 — Hrob 134/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 148 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 20— 251eté ženy ležela naznak,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
438
Stehenní kosti nad koleny jsou odseknuty vý­
kopem základů kostela, takže uchovalá délka
kostry je pouze 115 cm {tab. 90/1). Po levé
straně, za lebkou i po pravé straně byla kostra
obložena vždy pěti kameny ve velikosti asi
18 x 10 x 7 cm. U dolní čelisti byly dva
gombíky (1— 2).
1.—2. Dva párové měděné, lehce pozla­
cené gombíky, zdobené na třech polích mezi
arkádami palmetami (2,1 x 2,7 cm; tab.
60/6— 7).
7 4 8 — Hrob 135/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 60Ietého muže byl bez milo­
darů.
7 4 9 — Hrob 136/49 — 7/E
Jám a ? x ? X 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2— 51etého dítěte se uchovala jen
rozpadlá lebka se zuby a třísky dlouhých
kostí. Bez milodarů.
7 5 0 — Hrob 137/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná Z-v.
Horní část kostry až po kosti pánevní ležela
v původním uložení naznak, s lebkou na týlu
a rukama podél těla. Kosti nohou byly po­
skládány nad horní částí téže kostry {tab.
13/1). U lebky ležela průvlečka (1). Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1. Zlomek železné průvlečky třmínkovitého
tvaru (3,0, 0,3 cm).
7 5 1 — Hrob 138/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra nemluvněte, dlouhá 60 cm,
byla bez milodarů.
7 5 2 — Hrob 139/49 — 7/E
Jám a ? x ? X 60 cm, orientovaná asi
Z-v. Na ploše 140 x 50 cm ležely zpřeházené
kosti asi 501eté ženy. Bez milodarů.
7 5 3 — Hrob 140/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z rozpadlé kostry asi 2— 51etého dítě­
te, dlouhé 70 cm, uchovala se jen rozmáč­
knutá lebka a třísky jiných kostí. Bez milo­
darů.
7 5 4 — Hrob 141/49 — 9/D
Jáma ? x ? X40 cm, orientovaná V-z (nao­
pak) . Rozpadlá kostra asi 21etého dítěte, dlou­
há 60 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Leb­
ka byla obložena čtyřmi plochými pískovcový­
mi kameny a dvěma kusy malty. Bez milodarů.
7 5 5 — Hrob 142/49— 7/D
Jáma ? X ? X 163 cm, orientovaná? Ve skla­
du kostí asi 401eté ženy ležely články pravé ru­
ky ještě v přirozeném sledu. Bez milodarů.
7 5 6 — Hrob 143/49 — 7/D
Jáma 140 x 50 x 190 cm, orientovaná
JJV-ssz. V jižní části byla zavalena kameny,
v severní části byly zpřeházené kosti dospě­
lého individua. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval dvě pásová kování (1), jehlici (2) a zlo­
mek bronzové trubičky (3).
1. Dvě pásová železná kování z rakve, na
koncích opatřená hřebem (12,3, 2,9 cm; tab.
59/10, 12).
2. Železná jehlice, jejíž cibulkovitá hlavice
se rozpadla (7,7, 0,2 cm; tab. 59/11).
3. Zlomek bronzové trubičky, svinuté z ten­
kého plechu (5,0, 0,3 cm).
7 5 7 — Hrob 144/49 — 7/E
Jáma 200 x 70 x 130 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 45— 501etého muže, dlouhá
177 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do prava, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Mezi pánevními kostmi ležela dět­
ská kostra čís. 149/49 (tab. 10/1). Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval tři střepy (1).
1. Tři střepy z výduti hradištního hrnku.
7 5 8 — Hrob 145/49 — 7/E
Jáma 175 x 50 x 80 cm, orientovaná 7 6 5 — Hrob 152/49 — 8/E
Z-v, byla vyhloubena těsně podél základů
kostela. Kostra asi 301etého muže, dlouhá
175 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do prava, s rukama pod pánevními kostmi a
nohama nataženýma. U levé ruky ležel nůž
(1). Podél levé nohy byly čtyři ploché pískov­ 7 6 6 — Hrob 153/49 — 8/E
cové kameny. Zásyp obsahoval zlomky malty.
1. Železný nůž s oboustranně odsazeným stra asi 50—601eté ženy, dlouhá 165 cm, leže­
násadním trnem a zbytky dřevěné pochvy na
čepeli (9,3, 1,6 cm).
7 5 9 — Hrob 146/49 — 7/E
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná? Na
ploše 70 x 40 cm byl sklad kostí asi 201etého
individua. Bez milodarů.
7 6 0 — Hrob 147/49 — 7/E
Jáma ? x 60 x 108 cm, orientovaná?
V původním uložení byly jen kosti nohou
a třísky pánevních kostí muže, u nichž ležela
část loketní kosti, zbarvená patinou. Za cho­
didly ležely dva ploché pískovcové kameny.
Bez milodarů. Ostatní část hrobu byla stržena
výkopem Klečkova písečníku.
7 6 1 — Hrob 148/49 — 7/E
Jáma 185 x 50 x 82 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 158 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
poněkud rozkleslýma. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
7 6 2 — Hrob 149/49 — 7/E
Mezi pánevními kostmi kostry čís. 144/49
ležela rozpadlá kostra asi půlročního dítěte.
Bez milodarů.
7 6 3 — Hrob 150/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná? Z kos­
try asi 25— 301etého muže se uchovala jen
lebka a část kosti loketní. Bez milodarů.
7 6 4 — Hrob 151/49 — 8/E
K hrobu čís. 150/49 se připojovala ve smě­
ru SZ-jv rozpadlá kostra asi půlročního dítě­
te, dlouhá 60 cm, ležící naznak. Uchovala se
z ní jen promáčknutá lebka se zuby v čelis­
tech, zlomky obratlů a třísky dlouhých kostí.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
Jáma ? x ? X 65 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ročního dítěte, dlouhé 60 cm,
uchovaly se jen zpřeházené zbytky kostí. Bez
milodarů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v. Ko­
la naznak, s hlavou uchýlenou do prava, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. V ro­
439
 zevřených čelistech vězel trojboký kámen a ji­
né byly vraženy v obou slabinách. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval kusy malty a střep (1).
1. Střep z výduti šedočerného hradištního
hrnku.
7 6 7 — Hrob 154/49 — 7/E
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 91etého dítěte, dlouhá
120 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Asi uprostřed délky
hrobu ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli (10,2, 1,5 cm).
7 6 8 — Hrob 155/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná SZZ-
-jvv, měla dno pokryté deskami. Rozpadlá
kostra asi 12— 131etého děvčete, dlouhá
140 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Mezi kostmi byly po
celé kostře roztroušeny korálky (1) se zlom­
kem skla (2). Za chodidly stálo vědérko (3),
u něhož ležely skořápky vejce (4). Zásyp obsa­
hoval kus železa (5), kamennou kuličku (6)
a ozdůbku (7).
1. Náhrdelník ze čtyř korálků: dva příčně
členěné korálky z vláknitého skla modrožluté
barvy; podobný korálek čtyřdílný; kotoučko-
vitý korálek ze světlemodrého skla.
2. Plochý úštěp světlehnědého skla (re-
centní?).
3. Vědérko válcovitého tvaru, okované
u dna jednou, u okraje dvěma širokými
obroučkami, k nimž se připíná rukojeť. Asi
uprostřed své výšky je zdobené pásem koso-
čtverečně vystřihovaného plechu (rekonstru­
ované: 11,0, 13,5 cm).
4. Skořápka slepičího vejce.
5. Atypický zlomek železa (5,5, 4,9,
2,1 cm).
6. Kamenná kulička (z podložního štěrku?)
— (1,5 cm).
7. Dutá ozdůbka kuželovitého tvaru ze
stříbrného plechu, zdobená filigránem (0,9,
0,8 cm).
7 6 9 — Hrob 156/49 — 7/E
Jáma 200 x 60 x 180 cm, orientovaná
Z-v, byla na dně vyložena a na stěnách okolo
440
dna obložena deskami. Rozpadlá kostra asi
601etého muže, dlouhá 178 cm, ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Nad levou pánevní kostí ležela přezka
(1) se zbytky řemene (2), u pravého boku
nákončí (3), pod nímž byl nůž (4). Za cho­
didly ležel rozbitý hrnek (5), zbytky vědérka
(6) a ostruhy (7— 8) s dvěma přezkami
(9— 10), dvěma průvlečkami (11— 12) a dvě­
ma nákončí mi (13— 14).
1. Bronzová oválná přezka (záponka) s dvo­
jitou ploténkou, opatřenou třemi nýty k upev­
nění na řemen. Na zbytcích řemene jsou při­
pevněné dvě dvojice volných, zobákovitě za­
hnutých trnů se dvěma nýty. Na patině lpí
zbytky tkaniva (8,7, 4,6 cm, d. trnů 2,3 cm;
tab. 59/ la —c).
2. Zbytky řemene s otvory po prošívání
(7,5, 0,4 cm).
3. Duté válečkovité nákončí, svinuté z příč­
ně žebrovaného bronzového plechu, v jehož
štěrbině tkví zbytky řemene (7,7, 1,0 cm;
tab. 59/2, obr. 35/19).
4. Čepel železného nože s krevní rýhou
po levé straně a volné zbytky dřevěné pochvy
(8,6, 1,6 cm).
5. Asi polovina hrnku s krátce přehrnutým
okrajem, zdobená pod hrdlem dvojicí jedno­
duchých vlnovek a na výduti brázdováním
(11,6, 9,3, 12,3, 6,6 cm; obr. 17/2).
6. Z dřevěného vědérka se uchovaly jen
zlomky železných obrouček a rukojeť s licho-
běžníkovitými křidélky, která jsou opatřená
nýty k upevnění.
7.—8. Dvě párové ostruhy s kuželovitými
bodci, opatřené na ramenech zaoblenými
ploténkami se třemi nýty (12,0, 8,7 cm; tab.
59/8).
9.— 10. Dvě párové železné přezky ovál­
ného tvaru, jejichž ploténky jsou opatřené
nýtkem a poutkovitou průvlečkou (3,4,
2,7 cm; tab. 59/9).
11.— 12. Dvě párové železné průvlečky
třmínkovitého tvaru (2,6, 1,5, 1,5 cm).
13.— 14. Dvě párová železná nákončí štít-
kovitého tvaru, opatřená dvěma nýty v týlu
(2,0, 1,8 cm).
770 — Hrob 157/49 — 7/D
Jáma ? x ? X 145 cm, orientovaná? Po-
 dél kamenného obložení hrobu čís. 134/49
byly zpřeházené kosti dospělého muže. Bez
milodarů.
7 7 1 — Hrob 158149 — 7/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná?
V hloubce 45 cm pod skladem kostí čís.
146/49 byl jiný sklad kostí asi 601etého muže.
Bez milodarů.
7 7 2 — Hrob 159149 — 9/D
Jám a? x ? x 168 cm, orientovaná JVV -
-szz. Kostra asi 25— 301etého muže byla od
pánevních kostí směrem k nohám rozhozena.
Jinak ležela naznak, s lebkou obrácenou do
prava a dolní čelistí skleslou. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
7 7 3 — Hrob 160/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 145 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 2— 51etého dítěte, dlouhá 7 8 0 — Hrob 167/49 — 9/E
80 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. M ezi kostmi ležela
svorka (1).
1. Železná svorka s jedním raménkem od­
lomeným (2,5, 0,9 cm).
7 7 4 — Hrob 161/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 451etého muže, dlouhá
176 cm, ležela naznak, s hlavou na levém
spánku a dolní čelistí skleslou, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
7 7 9 — Hrob 162/49 — 9/F
Jáma ? x ? X 45 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi jednoapůlletého dítěte,
dlouhé 60 cm, uchovala se jen lebka a třísky
jiných kostí. Bez milodarů.
7 7 6 — Hrob 163/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 51etého dítěte, dlouhá
105 cm, ležela naznak. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
7 7 7 — Hrob 164/49 — 8/E
Jám a ? x ? X 60 cm, orientovaná JV-
-sz. Z rozpadlé kostry asi 401etého muže se
uchovala jen lebka a zpřeházené dlouhé kosti,
žebra a obratle. Bez milodarů.
7 7 8 — Hrob 165/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 15— 181etého individua,
dlouhá 150 cm, ležela naznak. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval několik zrnek obilí (1), střep
z nádoby (2) a zlomky malty.
1. šest pšeničních zrn, která jsou černě
propálená.
2. Střep z výduti světlešedého hradištního
hrnku.
7 7 9 — Hrob 166/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 9— lOletého dítěte se uchovala
jen lebka, zpřeházená žebra a dlouhé kosti
rukou. Bez milodarů.
Jáma ? x ? X 66 cm, orientovaná? Sklad
kostí asi 50— 601etého muže byl bez milodarů.
Zásyp obsahoval střep z hrnce (1).
1. Střep od dna tmavošedého hradištního
hrnce.
7 8 1 — Hrob 168/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 12— 131etého dítěte, dlouhá 120
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, rukama
podél těla a nohama nataženýma (tab. 18/2).
U levé stehenní kosti ležel nůž (1).
1. Přeražený železný nůž s násadním trnem,
oboustranně odsazeným od čepele, která je
upotřebením značně zúžená (17,3, 1,4 cm).
7 8 2 — Hrob 169/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 2— 51etého dítěte, dlouhá
80 cm, ležela naznak, s hlavou zvrácenou na­
zad, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů.
7 8 3 — Hrob 170/49 — 9/E
Jám a ? x ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá 110 cm,
měla kosti posunuty z původního uložení, ale
ležely v přirozeném sledu. Bez milodarů,
Zásyp obsahoval zlomky malty.
441
7 8 4 — Hrob 171/49— 9/E
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry dítěte se uchovala jen rozpadlá
lebka a zbytky jiných kostí. Bez milodarů.
7 8 5 — Hrob 172/49 — 9/D
Jáma ? x ? X 76 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
7 8 6 — Hrob 173/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 451etého muže, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s hlavou na pravém spánku
a dolní čelistí skleslou, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů. (Vý­
zkum hrobu byl dokončen až r. 1950).
7 8 7 — Hrob 174/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 135 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 31etého děvčete, dlouhá 80 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Po stranách zoubků bylo 5 ná­
ušnic (1— 5). Zásyp obsahoval zlomky malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený granulova­
nými uzlíčky, je opatřený klasovitým hrozníč-
kem (1,8, 1,0 cm; tab. 58/2).
3.— 4. Dvě podobné náušnice, jen poněkud
větší (2,3, 1,3 cm).
5. Podobná náušnice, opatřená však jen
jednoduchým hrozníčkem (1,4, 1,5 cm; tab.
58/1).
788 — Hrob 175/49 — 9/F
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná? Sklad
kostí asi 301etého muže byl bez milodarů.
7 8 9 — 7 9 0 — Hrob 176/49 — 177/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná? Na
ploše asi 130 X 70 cm byly dva zčásti zpřehá­
zené sklady kostí, pocházející z koster dvou
žen, asi 40—50Ietých. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
7 9 1 — Hrob 178/49 — 7/E
Jáma ? X ? X 80 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá 100 cm,
ležela naznak, s hlavou uchýlenou do leva a
rukama podél těla. Kosti nohou se propadaly
442
do níže uloženého hrobu čís. 301 /49. U hlavy
ležel střep z nádoby (1) a železný nůž (2).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1. Střep z výduti šedého hradištního hrn­
ku, zdobený obvodovým brázdováním a hře­
benovou vlnovkou.
2. Přeražený železný nůž se souměrně vy­
taženým násadním trnem (10,3, 1,1 cm).
7 9 2 — Hrob 179/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná J-s.
Z kostry asi 30—401eté ženy se uchovala jen
lebka a nepatrné sledy jiných kostí. V mís­
tech hrudi ležel nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem odraže­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (8,5, 1,3 cm).
7 9 3 — Hrob 180/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 6—71etého dítěte, dlouhá
110 cm, ležela naznak, s hlavou uchýlenou
do leva; ostatní kosti jsou posunuty z původ­
ního uložení, ale zachovaly svůj přirozený
sled. Nohy se propadají do níže uloženého
hrobu čís. 215/49. Mezi kostmi nohou byl
střep z nádoby (1) a zvířecí čelist (2). Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1. Střep z výduti šedohnědého hradištního
hrnku.
2. Zlomek čelisti vepře.
7 9 4 — Hrob 181/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2—51etého děvčete, dlouhé 110
cm, se uchovaly jen skořepiny lebky se zuby
a nepatrné sledy dlouhých kostí. Pod dolní
čelistí, posunutou do leva, ležel náhrdelník
(1). Zásyp obsahoval střepy z nádob (2)
a zlomky malty.
1. Náhrdelník z 11 korálků: 6 celých a
4 rozpadlé příčně členěné korálky z nažlout­
lého a namodralého vláknitého skla; váleč-
kovitý korálek z millefiorového skla.
2. Tři drobné střepy z hrubých nádob ke­
ramiky malované a střep od dna hradištního
hrnku.
7 9 5 — Hrob 182/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
 Kostra asi 501etého muže, dlouhá 160 cm,
byla v horní části porušena hrobem čís.
195/49. Její.lebka ležela volně nad nohama
hrobu čís. 195. V místech břišní dutiny byly
tři kousky železa (1) a nákončí řemene (2).
1. Tři atypické zlomky železa.
2. Válečkovité železné nákončí s podélnou
štěrbinou k upevnění na řemen. Je zdobené
nevýrazným příčným žebrováním (2,2 0,8 cm
obr. 35118).
7 9 6 — Hrob 183/49 — 7/E
Jáma ? X ? X 70 cm, orientovaná? Z kos­
try asi 601etého muže, která byla z větší části
zničena mladšími pohřby, uchovala se jen roz­
padlá lebka a ramenní kosti. Bez milodarů.
7 9 7 — Hrob 184/49 — 7/E
Jáma ? x ? X 98 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 601eté ženy, dlouhé
165 cm, uchovala se jen lebka se skleslou
dolní čelistí, zvrácená nazad, a zbytky jiných
kostí. Bez milodarů.
7 9 8 — Hrob 185/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 50—601etého muže, dlouhá
182 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Za lebkou ležel brousek (1), u levého
ramene ocílka (2), u pravé stehenní kosti nůž
(3), na nohou ostruhy (4), zbytky přezek a
průvleček (5). Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (6).
1. Obdélníkovitý brousek z nazelenalého
pískovce, oboustranně značně vydřený a na
obou koncích opatřený provrtem (8,2, 1,9,
0,5— 1,8 cm; tab. 60/16).
2. Železná ocílka, třikrát protilehle zahnu­
tá (8,7, 3,8, 0,4 cm; tab. 60/15, obr. 14/12).
3. Železný nůž s trnem, odsazeným od ostří
(13,1, 1,5 cm, obr. 11/7).
4. Dvě štíhlé párové ostruhy s kuželovitými
bodci a obdélníkovitými ploténkami na kon­ 8 0 4 — Hrob 191/49 — 8/E
cích ramen, jež jsou opatřené třemi nýty. Plo-
ténky i ramena ostruh zdobí tausovaný ple­
tenec ze stříbrného a měděného drátu (14,4,
8,5 cm, obr. 31/6a— b).
5. Atypické zlomky železných přezek a 8 0 5 — Hrob 192/49 — 8/E
průvleček, rovněž zdobených tausováním.
6. Střepzvýduti šedého hradištního hrnku,
zdobený dvěma pásy hřebenových Vlnovek,
oddělených dvěma obvodovými brázdami.
799 — Hrob 186/49 — 7/E
Jáma ? X ? X 105 cm, orientovaná? Z kos­
try asi 201etého individua se uchovaly jen
zlomky lebky a volné zuby. Bez milodarů.
8 0 0 — Hrob 187/49 — 9/E
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná? Z kos­
try dospělého individua se uchovala jen
spodní část. Bez milodarů.
8 0 1 — Hrob 188/49 — 9/E
Jám a ? x ? x 60 cm, orientovaná? Zpře­
házený sklad kostí dospělého muže byl bez
milodarů.
8 0 2 — Hrob 189/49 — 7/E
Jám a ? X ? x 65 cm, orientovaná SZ-jv.
Z rozpadlé kostry muže, jehož lebka byla
zničena pohřbem čís. 70/49, uchovaly se jen
třísky dlouhých kostí a články prstů nohou.
U pravé ruky ležel nůž (1) a přezka (2).
Zásyp obsahoval pazourek (3) a střep
z hrnce (4).
1. Rozpadlý železný nůž s násadním trnem,
odsazeným od hřbetu čepele.
2. Poškozená železná přezka obdélníkovi-
tého tvaru (2,4, 2,0 cm).
3. Horní partie paleolitické, lehce bíle pa­
tinované pazourkové čepelky (1,1, 0,8, 0,3
cm).
4. Střep z výduti nádoby keramiky malo­
vané, zdobený rýhami.
8 0 3 — Hrob 190/49 — 7/E
Jám a? x ? x 75 cm, orientovaná? Z kos­
try dospělého individua se uchovaly jen dlou­
hé kosti nohou, u nichž ležely dva ploché pís­
kovcové kameny. Bez milodarů.
Jám a? x ? X 75 cm, orientovaná? Z kos­
try nemluvněte se uchovaly jen zbytky lebky
a otisky dlouhých kostí. Bez milodarů.
Jáma ? X ? X 60 cm, orientovaná? Nad
443
 levým bokem kostry čís. 182/49 ležely zbytky
dětské lebky a třísky dlouhých kostí. Bez milo­
darů.
8 0 6 — Hrob 193/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná? Z kos­
try asi 31etého dítěte se uchovaly jen zbytky
lebky a zpřeházené dlouhé kosti. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
8 0 7 — Hrob 194/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 51etého dítěte se uchovaly jen
zbytky páteře, dlouhých kostí a články prstů
ruky. Horní část kostry byla rozhozena asi
mladšími pohřby. U nohou ležely dva menší
pískovcové kameny. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
8 0 8 — Hrob 195/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201eté ženy, dlouhá 148 cm, ležela 8 1 3 — Hrob 200/49 — 8/E
naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Dvě žebra po pravé
straně a levá stehenní kost těsně pod kloubní
hlavicí byly zbarveny patinou, stejně jako
články levé ruky, u nichž ležel prsten (1).
Zásyp obsahoval střep z nádoby (2) a zlomky
malty.
1. Zlomky bronzového prstenu se štítkem se
rozpadly.
2. Střep z výduti hrubého hrnce keramiky8 1 4 — Hrob 201/49 — 8/E
malované.
8 0 9 — Hrob 196/49 — 8/D
Jáma asi 200 x 65 X 160 cm, oriento­
vaná Z-v, byla v rozích a za lebkou vyzna­
čena na dně položenými kameny. Kostra asi 8 1 5 — Hrob 202/49 — 7/D
601eté ženy, dlouhá 148 cm, ležela naznak,
s lebkou s bezzubými čelistmi na týlu, s ruka­
ma podél těla a nohama nataženýma. Bez mi­
lodarů. Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Střep z výduti šedočerného hradištního
hrnku.
8 1 0 — Hrob 197/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná Z-v. 8 1 6 — Hrob 203/49 — 9/ E
Rozpadlá kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá
110 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou do
prava, s rukama podél těla a nohama nata­
"444
ženýma. Její levý bok se propadá do níže
uloženého hrobu čís. 212/49. Bez milodarů.
8 0 1 — Hrob 198/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná JZZ-
svv. Rozpadlá kostra asi 6— 71etého dítěte,
dlouhá 105 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. N a levé straně hrudi ležel nůž (1).
Zásyp obsahoval dva střepy z nádob (2).
1. Železný nůž s dlouhým násadním trnem,
odsazeným od ostří čepele (8,3, 0,9 cm).
2. Střep z výduti šedohnědého hradištního
hrnku a jiný střep tmavošedé barvy, zdobený
dvěma pásy hřebenových vlnovek.
8 1 2 — Hrob 199/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná? Zpře­
házený sklad kostí asi 501etého muže byl bez
milodarů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
Jáma ? X ? X 135 cm, orientovaná Z-v. '
Kostra asi 501eté ženy, dlouhá 130 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu, s levou rukou pod
pánevními kostmi, pravou složenou do klína
a nohama poněkud přikrčenýma do prava.
Levý bok kostry se propadal do níže ulože­
ného hrobu čís. 287/49. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
Jám a ? X ? x 130 cm, orientovaná? Na
ploše asi 50 x 100 cm ležely zpřeházené
kosti asi 50— 601etého individua. Bez milo­
darů.
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé dětské kostry se uchovala jen roz­
tříštěná lebka a zbytky žeber a dlouhých
kostí. U lebky ležel korálek (1).
1. Korálek melounovitého tvaru, svisle že-
brovaný, ze světlezeleného skla (1,3 x 0,7 cm;
tab. 60/18).
Jáma ? X ? X 75 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá dětská kostra, dlouhá 115 cm, le­
žela naznak, s rukama podél těla a nohama
 nataženýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
střep z hrnce (1) a železný předmět (2).
(Hrob byl cele prozkoumán až r. 1951.)
1. Šedohnědý střep z hrubého hrnce kera­
miky malované.
2. čtyřboká železná tyčinka, hákovitě za­
hnutá a na jednom konci svinutá v ouško
(5,9, 0,5 cm; tab. 60/17).
8 1 7 — Hrob 204/49 — 9/E
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 501eté ženy, dlouhá
156 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do leva, s rukama podél těla a nohama při­
krčenýma do leva (tab. 17/1). Bez milodarů.
8 1 8 — Hrob 205/49 — 7/D
Jáma ? x ? X 180 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 15—201eté ženy, dlouhé
150 cm, uchovala se jen roztříštěná lebka a
zbytky dlouhých kostí a pánve. Pod pánev­
ními kostmi byly dva nože (1— 2) a pod dolní
čelistí 5 náušnic (3— 7).
1. Železný nůž s násadním trnem, odsa­
zeným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (13,0, 1,6 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, od­
sazeným od ostří čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (0,6, 1,3 cm).
3.— 5. Tři jednoduché kroužkovité ná­
ušnice, svinuté ze stříbrného drátu tak, že
jejich konce jsou poněkud rozevřené (1,7—
1,8 cm; tab. 60/3—5).
6. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený čtyřmi řadami granulování, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem.
7. Zlomek oblouku stříbrné náušnice.
8 1 9 — Hrob 206/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 251etého muže, dlouhá 185 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do prava,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Po pravé straně hrudi ležel nůž (1). (Hrob
byl cele prozkoumán až r. 1951).
1. Zlomek čepele železného nože (4,0,
1,4 cm).
8 2 0 — Hrob 207/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 401etého individua, která
měřila bez lebky 125 cm, uchovala se jen
dolní čelist, kosti rukou, ležících podél těla,
a kosti nohou, které byly poněkud přikrčené
do prava. Bez milodarů.
8 2 1 — Hrob 208/49— 8/E
Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Horní část kostry překrýval hrob čís. 69/49.
Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 152 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky ležely náušnice (1— 2) a na levé
pánevní kosti nůž (3). Zásyp obsahoval
zlomky železa (4) a kousky malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,5,1,3 cm ;
tab. 60/10— 11).
3. Rozpadlý železný nůž s oboustranně
odsazeným násadním trnem (11,0, 1,3 cm).
4. Šest zlomků železného pásového kování,
z nichž jeden je opatřený hřebem, kolem ně­
hož se uchovaly zbytky dřeva.
8 2 2 — Hrob 209/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná JZZ-
-sw . Kostra asi 601etého muže, dlouhá
167 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do leva, s rozevřenými čelistmi, zpřeházenými
žebry a obratly, s rukama podél těla a nohama
nataženýma (tab. 17/1). Za lebkou ležel plo­
chý pískovcový kámen o rozměrech asi 32 x
x 20 x 8 cm. U pravého boku ležel nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem, odraže­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (10,8, 1,6 cm).
8 2 3 — Hrob 210/49 — 8/F
Jáma ? K ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 601etého muže,9 idlouhá
165 cm, ležela naznak, s levou rukou podél
těla, pravou ohnutou do klína a nohama na­
taženýma. Její horní část se propadala do
níže uloženého hrobu čís. 277/49. Pod levou
loketní kostí ležela ocílka (1) s křesadlem (2),
nůž (3) se zbytky kované pochvy (4) a šídlo
(5). U nohou byly ostruhy (6— 7).
1. Ocílka z ploché železné tyčinky, ve
tvaru C (8,0, 3,0 cm; tab. 59/6, obr. 14/8).
445
 2. čepelovité pazourkové křesadlo, okra­
jově značně obité (2,9, 1,4, 0,5 cm; tab.
59/7, obr. 15/5).
3. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od hřbetu čepele (12,7, 1,4 cm).
4. Železné kování pochvy sanicovitého
tvaru (8,3, 3,4, 0,7 cm).
5. Hraněné železné šidélko (5,0, 0,5 cm ).
6.— 7. Dvě párové ploché ostruhy s krát­
kými čtyřhrannými bodci. Ramena ostruh
jsou ukončená malými čtvercovitými plo-
ténkami (15,8, 8,8, 1,4 cm; tab. 59/4—5,
obr. 33/3a-b).
8 2 4 — Hrob 211/49 — 8/E
Jáma ? X ? X 100 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 12— 151etého děvčete, dlouhá
130 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
do prava, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. U pravého lokte byl nůž (1).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od ostří (16,8, 1,9 cm).
8 2 5 — Hrob 212/49 — 8/ E
Jám a ? x ? X 155 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 175 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. U pravé
stehenní kosti ležel nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od hřbetní strany čepele, která je po
levé straně opatřená krevní rýhou; na čepeli
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (13,3,
1,6 cm ).
8 2 6 — Hrob 213/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 601eté ženy se uchovala
jen lebka ležící na týlu, levá klíční a pravá
ramenní kost, zbytky pánve a dlouhých kostí.
Po stranách lebky byly dvě a dvě náušnice
( 1— 4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice z tor-
dovaného drátu jsou na spodním oblouku
opatřené hrozníčkem ze čtyř zrn; nad oblou­
kem je upevněné jen jedno zrnko (1,7 1,5 cm;
tab. 64/9— 10).
3. Stříbrná litá náušnice, jejíž spodní8 3 1 — Hrob 218/49 — 9/E
oblouk z hraněného drátu je ukončený dvě­
446
ma uzlíčky a opatřený oboustranným hroz­
níčkem (2,3, 1,5 cm; tab. 64/3).
4. Stříbrná náušnice podobné práce je
opatřená jen spodním hrozníčkem (2,4,
1,9 cm; tab. 64/4).
8 2 7 — Hrob 214/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 50— 601eté ženy, dlouhá 168 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (1) a zlomky malty.
1. Hnědočervený střep od dna hrubého
hrnce keramiky malované.
8 2 8 — Hrob 215/49 — 8/E
Jáma 200 x 100 x 150 cm, orientovaná
Z-v, měla na dně dřevěnou komoru, sesta­
venou z volných desk. Rozpadlá kostra asi
501etého muže, dlouhá 182 cm, ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. U levého boku ležel nůž (1). Zásyp
obsahoval zvířecí čelist, střep z nádoby (2)
a zlomky malty.
' 1. Rozpadlý železný nůž s násadním trnem,
odsazeným od ostří čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (15,0, 1,6 cm).
2. Světlešedý nezdobený střep z výduti
hradištního hrnku.
8 2 9 — Hrob 216/49 — 7/D
Jám a ? x ? X 200 cm, orientovaná Z-v.
Byly zachyceny jen kosti nohou, u nichž
leželo pásové kování (1). Uchovalá část
hrobu byla obestavena kamennou zídkou.
Větší část hrobu byla stržena v Klečkově
písečníku. (Nejedná se o kamenný dvojhrob
čís. 197/AZ?).
1. Zlomek železného pásového kování
z rakve, které je na jednom konci opatřené
dvěma hřeby (6,7, 4,2, 0,4 cm).
8 3 0 — Hrob 217/49 — 9/F
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná? Na plo­
še 120 x 90 cm ležel sklad kostí 25— 301eté
ženy (spolu se skladem kostí čís. 237/49), bez
milodarů [tab. 22/2).
Jáma ? x ? x 122 cm, orientovaná JZZ-
 -svv. Kostra asi 401etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu a
čelistmi rozevřenými, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů.
8 3 2 — Hrob 219/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 98 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 2— 51etého dítěte, dlouhé 80 cm,
uchovala se jen lebka, zlomek ramenní kosti
a otisky dlouhých kostí. Bez milodarů.
8 3 3 — Hrob 220/49 — 9/F
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná? Na
ploše 50 x 50 cm ležel sklad kostí asi
2— 51etého dítěte (spolu se skladem kostí čís.
236/49), bez milodarů.
8 3 4 — Hrob 221/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná? Nad
nohama hrobu čís. 218 ležel sklad kostí do­
spělého individua, bez milodarů.
8 3 5 — Hrob 222/49 — 9/E
Jám a ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 21etého dítěte, dlouhé
70 cm, uchovaly se jen skořepiny lebky a
třísky žeber a dlouhých kostí. Bez milodarů.
8 3 6 — Hrob 223/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé dětské kostry se uchovala jen roz­
padlá lebka a nepatrné zbytky dlouhých
kostí. Bez milodarů.
8 3 7 — Hrob 224/49 — 9/E
Jáma ? X ? X 95 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 12— 151etého děvčete
se uchovaly jen zlomky lebky a třísky dlou­
hých kostí. U dolní čelisti byly dvě náušnice
(1— 2) a náhrdelník (3); pod pravou dlaní
ležely dva nože (4— 5).
1. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk
z hraněného drátu, ukončený S kličkou, je
opatřený klasovitým hrozní čkem (1,7, 1,1
cm).
2. Pozlacená bronzová náušnice z tordo-
vaného drátu je silně zdeformovaná. Dolní
oblouk je opatřený klasovitým hrozníčkem
dvojkonického tvaru, který je navinutý z drát­
ku (1,5, 1,0 cm). Na ní lpěly dva malé
kroužky z bronzového filigránního drátu
(itab. 64/16— 17).
3. Náhrdelník ze 6 korálků: dva příčně
členěné korálky z namodralého vláknitého
skla; dva soudečkovité korálky z nazelena­
lého skla; kotoučkovitý korálek ze světle-
modrého skla; kolečkovitý (prstencovitý)
korálek z černé sklovité hmoty, zlatě žilko­
vané {tab. 64/25).
4. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (8,6, 1,0
cm).
5. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od ostří Čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (7,2, 1,0 cm).
8 3 8 — Hrob 225/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 10— 151etého dítěte
(jehož lebka byla asi vyzdvižena při vý­
zkumu AZ) uchovaly se jen obratle, žebra a
dlouhé kosti rukou. Bez milodarů.
8 3 9 — Hrob 226/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 190 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z rozpadlé kostry asi 21etého dítěte,
dlouhé 70 cm, uchovaly se jen nepatrné
zbytky. V místech pravé nohy ležel nůž (1).
Zásyp obsahoval dva střepy z nádob (2)
a zlomky malty.
1. Železný nůž s dlouhým násadním trnem,
který je odražen od čepele, opatřené na levé
straně krevní rýhou (12,5, 1,1 cm).
2. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený strmou vlnovkou mezi nevýraznými
obvodovými rýhami; cihlově červený střep
z výduti hrubého hrnce keramiky malované.
8 4 0 — Hrob 227/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 164 cm, orientovaná?
Z kostry asi 6—71etého dítěte se uchovala
jen lebka. Větší část hrobu byla asi zničena
mladšími pohřby. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval zlomky malty.
8 4 1 — Hrob 228/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry 2— 51etého dítěte se uchovala jen
rozpadlá lebka a třísky dlouhých kostí.
447
 U pravého ramene ležel gombík (1). Zásyp
obsahoval střepy z nádob (2).
1. Měděný, pozlacený gombík, zdobený
palmetami (1,8, 2,2 cm).
2. Šedočerný střep od okraje a jiný z vý-
duti hradištního hrnku; další střep z výduti
hradištního hrnku je zdobený dvěma dvoji­
cemi obvodových rýh.
8 4 2 — Hrob 229149 — 9/F
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra dospělého individua, dlouhá
172 cm, ležela naznak, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů. (Hrob
byl cele prozkoumán až r. 1950).
8 4 3 — Hrob 230149 — 9/E
Jáma P x P x l l O cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi půlročního dítěte se
uchovala jen rozdrcená lebka a žebra. Bez
milodarů.
8 4 4 — Hrob 231/49 — 9/E
Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra asi 30— 401eté ženy, dlouhá 161 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu a dolní če­
listí posunutou k levému rameni, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů.
8 4 5 — Hrob 232/49 — 9/D
Jám a ? X ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 201etého muže, dlouhá 8 5 0 — Hrob 237/49 — 9/F
160 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Pravá polovina
kostry se propadala o 20— 30 cm do níže
uloženého hrobu čís. 242/49. U levé stehenní 8 5 1 — Hrob 238/49 — 9/D
kosti ležel nůž (1). Zásyp obsahoval kousky
pálené hlíny a zlomky malty.
1. Železný nůž s nevýrazným násadním val jediný zub, u něhož ležel rozbitý hrnek
trnem (10,5, 1,3 cm).
846 — Hrob 233/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 15— 171etého indi­
vidua, dlouhá 150 cm, ležela naznak, s leb­
kou na týlu a čelistmi rozevřenými, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. U levého
chodidla stálo vědérko (1), u pravé holenní
kosti byl závěsek (2) a u levé stehenní kosti
448
nůž (3). Zásyp obsahoval uhlíky, střep z ná­
doby (4) a zlomky malty.
1. Válcovité vědérko, celé obité železným
plechem a stažené třemi obroučkami. Na
vnitřní straně pod okrajem jsou dva proti­
lehlé výstupky k upevnění rukojeti (rekon­
struované : 9,2, 9,0 cm ).
2. Bronzový závěsek — knoflík s odra­
ženým ouškem — zdobí drobné, hustě
k sobě řazené prstýnky z tordovaného drátu
(1,4 cm).
3. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (13,3, 1,3 cm).
4. Hnědý střep od okraje nádoby kera­
miky malované.
8 4 7 — Hrob 234/49 — 9/E
Jám a ? x ? x 115 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 18— 201etého individua se ucho­
vala jen rozpadlá lebka s dolní čelistí, odsu­
nutou směrem k nohám. Bez milodarů.
8 4 8 — Hrob 235/49 — 9/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná SZZ-
-jw . Z kostry asi jednoapůlletého dítěte se
uchovala jen rozmáčknutá lebka a zbytky
dlouhých kostí. Bez milodarů.
8 4 9 — Hrob 236/49 — 9/E
Ve skladu kostí čís. 220/49 byly zjištěny
kosti ještě jiného dítěte.
Ve skladu kostí čís. 217/49 byly zjištěny
ještě kosti 201etého muže.
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z kostry asi 1— 71etého děvčete se ucho­
(1) a náhrdelník (2), a asi v místech nohou
svorka z rakve (3). Zásyp obsahoval uhlíky,
zvířecí zub a zlomky malty.
1. Neúplný šedočerný hrnek, zdobený ně­
kolika pásy drobných hřebenových vlnovek
a obvodovým brázdováním (uchovalá v.
5,7, 0 d. 5,9 cm).
2. Náhrdelník ze 6 korálků: pět příčně
členěných korálků z namodralého vláknitého '
skla a jeden kuličkovitý korálek z tmavo­
 šedého skla, zdobený šesti světlemodrými,
bíle lemovanými oky. Mezi korálky byl zlo­
mek bronzového závěsku (křížku?), opatře­
ného trubičkovitým ouškem k zavěšení (tab.
64/22).
3. Železná svorka, na níž se uchovaly
zbytky dřeva (2,6 cm).
852 — Hrob 239/49 — 8/E
Jám a ? x ? X 160 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z kostry asi jednoapůlletého děvčete
se uchovala jen tříšť lebky a dlouhých kostí.
Pod kostmi lebky ležel náhrdelník (1) a dva
páry náušnic (2— 5). Zásyp obsahoval la-
ténský korál (6), zlomky pásového kování
(7), střepy z nádob (8—9) a zlomky malty.
1. Náhrdelník asi ze 70 korálků, z nichž 10
se rozpadlo. Většina korálků kotouěkovitého
tvaru je z bělavého, nažloutlého, namodra­
lého a sytě modrého vláknitého skla;jiné z po­
dobného materiálu jsou příčně členěné; ně­
kolik dalších nepravidelného tvaru je zdo­
beno žlutými nitěmi (tab. 64/13).
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, je opletený filigránem a opatřený
klasovitými hrozníčky (2,3, 1,5 cm; tab.
64/11— 12).
4.— 5. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, je opatřený klasovitými hrozníčky
(2,3, 1,4 cm; tab. 64/7—8).
6. Polovina laténského korálku ze světle­
hnědého skla, zdobená čtyřmi modrobílými
oky.
7. Dva zlomky pásového železného kování
z rakve se zbytky dřeva (8,0— 6,9, 3,6—
3,8 cm).
8. Šedohnědý hradištní hrnek s krátce pře-
hrnutým okrajem, zdobený strmou vlnovkou
mezi obvodovými rýhami, je rozbitý na
množství drobných střípků.
9. Hnědý střep z výduti hrubého hrnce
keramiky malované.
853 — Hrob 240/49 — 9/D
Jám a ? x ? X 135 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 81etého dítěte,
dlouhá 112 cm, ležela naznak, s lebkou uchý­
lenou do leva, s rukama podél těla a nohama
29 Staré Město
nataženýma. Zásyp obsahoval hřebík (1),
střepy z nádob (2) a zlomky malty.
1. Železný hřebík s hraněnou hlavicí (3,5,
0,6 cm ).
2. Dva střepy z výduti hradištního hrnku,
zdobené hřebenovou vlnovkou a obvodo­
vými rýhami; jiný střep z hrdla hradištního
hrnku, zdobený širokou vlnovkou.
8 5 4 — Hrob 241/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 167 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 31etého dítěte, dlouhé
80 cm, uchovala se jen tříšť lebky a dlouhých
kostí. Bez milodarů. Na dně hrobu ležely
kusy malty, asi ze zásypu.
8 5 5 — Hrob 242/49 — 9/E
Jám a ? x ? X 162 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 601eté ženy, dlouhá
158 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Její levý bok zasahuje pod hrob čís.
232/49. Bez milodarů.
8 5 6 — Hrob 243/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z kostry asi 20—251eté ženy se uchovala
v původní poloze jen lebka a dlouhé kosti
levé ruky, kdežto ostatní kosti byly zpřehá­
zeny podél hrobu čís. 244/49. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval střep z nádoby (1) a zlomky
malty.
1. Střep od okraje hradištního hrnku, zdo­
bený třemi obvodovými brázdami.
8 5 7 — Hrob 244/49 — 8/E
Jám a ? x ? x 105 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 45— 501etého muže, dlouhá 172
cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou do
prava, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů. Za lebkou byl hřebík
(1), patrně ze zásypu, který obsahoval
i zlomky malty.
1. Železný hřebík se čtyřhrannou hlavicí
(8,4, 1,3 cm; tab. 59/13).
8 5 8 Hrob 245/49 — 9/E
Jáma ? x ? X 152 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z kostry 2— 51etého děvčete byla zjiště­
na jen lebka, u níž ležely dva korálky (1— 2).
449
 Poněvadž hrob zasahuje pod základy novo­
dobé budovy, nebyl cele prozkoumán.
1.— 2. Dva podobné korálky ze světlezele-
ného skla, podélně žebrované, mají v otvoru
bronzovou trubičku, v níž se uchovaly zbytky
zdvojené kroucené niti (2,3, 1,0 cm; tab.
64/5).
859 — Hrob 246/49 — 9/D
Jáma ? X ? X 165 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Jednotlivé kosti asi 501etého muže byly
posunuty z původního uložení, ale zachová­
valy svůj přirozený sled. Bez milodarů.
860 — Hrob 247/49— 8/E
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201etého muže, dlouhá 183 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Pod
pravou lopatkou byl zlomek ostruhy (1).
Zásyp obsahoval zlomky malty a množství
uhlíků.
1. Asi polovina železné ostruhy, jejíž ra-
ménko je ukončené ploténkou, na vnitřní
straně plochou, na hřbetní zaobleně klenutou
(12,3 cm).
861 — Hrob 248/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 601etého muže, dlouhá 170 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma {tab. 11/4). U pravé nohy stál
hrnek (1) a mezi kostmi ležela čelist vepře.
1. Šedohnědý hrnek s výrazně přehrnutým
okrajem, zdobený jednoduchou vlnovkou
mezi dvěma obvodovými rýhami (13,1, 10,1,
11,1, 7,le m ) .
862 — Hrob 249/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ročního dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky, zlomky žeber a třísky dlou­
hých kostí. Bez milodarů.
863 — Hrob 250/49 — 9/E
Jáma ? X ? X 156 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi půlročního dítěte se uchovaly jen
třísečky kostí, u nichž ležely 2 závěsky (1— 2).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1.— 2. Dva párové závěsky — knoflíčky
450
z pozlaceného, bronzového plechu, zdobené
podélným žebrováním (1,9 x 1,3 cm; tab.
64/14— 15). ■:
864 — Hrob 251/49 — 7/D
Jám a ? x ? x 180 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 16— 171eté ženy, dlouhá
150 cm, ležela naznak. Mezi třískami lebky
byly tři náušnice (1— 3) a dva závěsky (4— 5).
Další náušnice ležely ojediněle mezi kostmi
hrudi (6— 9) a další dva závěsky na obou stra­
nách mezi žebry (10— 11). Pod dolní čelistí
byl knoflíček (12), pod levou klíční kostí dva
gombíky (13— 14), u levé dlaně dva nože
(15— 16), na ukazováčku levé ruky prsten
(17) a jiný mezi kůstkami pravé dlaně (18).
Zásyp obsahoval pásové kování (19) a zlomky
malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
sedm bubínků, zdobených granulovanými
křížky (2,9, 1,8 cm; tab. 61/4— 5).
3. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený granulováním, je opatřený čtyřmi
bubínky, jež zdobí husté granulování (2,8,
2.0 cm).
4.— 5. Dva závěsky — korály Soudečkovi-
tého tvaru ze stříbrného plechu, jejichž po­
vrch zdobí dvě trojice puklic, jež jsou ople­
tené spirálovitě vinutým, tordovaným drát­
kem (2,5, 1,7 cm; tab. 61/9).
6.— 9. Dva páry stříbrných náušnic, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, je opatřený
4 bubínky, jež zdobí husté granulování (2,8,
2.0 cm; tab. 61/10— 13).
10.— 11. Dva závěsky — korály, podobné
čís. 4— 5.
12. Stříbrný knoflíček, zdobený granulova­
nými kosočtverečky (0,7, 0,9 cm).
13. Měděný, pozlacený gombík {tab. 61/1
— 2), zdobený srdcovitým meandrem a pal­
metami (3,3, 4,1 cm).
14. Stříbrný, pozlacený gombík, rozdělený
pletencem ve tři pole, z nichž každé vyplňuje
obraz malého ptáčka (2,8, 3,5 cm; tab. 61/3).
15. Železný nůž s násadním trnem, odra­
ženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (6,7, 1,2 cm).
16. čep el železného nože se zbytky dře­
věné pochvy (8,2, 1,2 cm).
 17.— 18. Dva podobné stříbrné prsteny,
jejichž kruh zdobí pletený filigrán; prolamo­
vané butony, zdobené filigránními kroužky,
nesou světlezelené a tmavomodré sklíčko 8 6 7 — Hrob 254/49 — 8/E
(1,8, 2,4, 1,5 cm ; tab. 61/6—8).
19. Zahnuté pásové železné kování z rakve, K jižní straně hrobu čís. 243/49 přiléhal roz­
opatřené na jednom konci hřebem, kolem ně­
hož se uchovaly zbytky dřeva (21,0, 3,0 cm).
865 — Hrob 252/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 190 cm, orientovaná J-s.
Z rozpadlé kostry asi 201eté ženy se uchovala
jen rozdrcená lebka, zbytky žeber a ramen-
ních kostí. Ostatní část kostry byla zničena
pohřbem čís. 251 /49. U lebky byly 3 náušnice
(1— 3) a náhrdelník (4). Zásyp obsahoval 868 — Hrob 255/49 — 9/D
zlomky malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, j e opa­
třený klasovitým hrozníčkem (2,2, 1,3 cm;
tab. 64/24).
3. Stříbrná náušnice z hraněného drátu, 8 6 9 — Hrob 256/49 — 9/D
jejíž dolní oblouk je opatřený klasovitým
hrozníčkem (rozpadlá).
4. Náhrdelník z 5 korálků: šedohnědý hli­
něný korálek dvojkonického tvaru; světle­
hnědý podobný hliněný korálek; hnědočer-
vený hliněný korálek soudečkovitého tvaru,
zdobený pěti žebérky; kotoučkovitý korálek
z tmavomodrého sklá; dvojkonický korálek
z tmavomodrého sklá (tab. 64/18—19, 26— 8 7 0 — Hrob 257/49 — 8/E
28).
866 — Hrob 253/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 220 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201eté ženy, dlouhá 152 cm, ležela
naznak, s lebkou uchýlenou do prava, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Po
stranách lebky ležely dva a dva páry náušnic
(1—8). Zásyp obsahoval kusy malty.
1.— 4. Dva páry stříbrných náušnic, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulací, je opatřený
4 bubínky, jež zdobí husté granulování (2,7,
1,6 cm; tab. 65/8—9).
5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice, po­
dobné náušnicím 1—4, jejichž bubínky však
zdobí křížky, sestavené ze čtyř granulova­
ných kosočtverečků.
7.— 8. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 kuličkovitých košíčků (1,8, 1,3 cm; tab.
65/5— 6).
Jám a ? x ? x 120 cm, orientovaná ?.
tažený sklad kostí asi 501etého muže. Mezi
kostmi ležela přezka (1), dvě průvlečky
(2— 3) a zvířecí zub. Zásyp obsahoval žlom-
ky malty.
1. Rozpadlá železná přezka oválného tvaru
(1,9, 1,8 cm).
2.— 3. Dvě rozpadlé železné průvlečky
třmínkovitého tvarů (2,0, 1,3, 1,0 cm) .
Jáma 100 x 48 x 135 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Rozpadlá kostra asi 51etého dítěte,
dlouhá 95 cm, ležela naznak, s čelistí posunu­
tou na hrudník. Bez milodarů.
Jám a ? x ? X 150 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly sotva znatelné
zbytky kostí. Asi uprostřed délky hrobu byl
nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž, na jehož čepeli
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (7,7,
1,6 cm).
Jám a ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry aši 2— Sletého dítěte se uchovaly
zcela nepatrné zbytky kostí. V místéch nohou
stálo vědérko (1).
1. Dřevěné konické vědérko, okované třemi
širokými železnými obroučkami a opatřené
rukojetí, připínající, se na dlouhé bdčnice,
které se na konci rozvětvují ve dvě ramena,
jim iž procházejí hřeby (rekonstruované:
19,0, 11,7, 15,4, š. obr. 2,1— 2,8 cm; tab.
50/4).
8 7 1 — Hrob 258/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 117 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 51etého dítěte, dlouhé
95 cm, uchovaly se jen skořepiny lebky a třísky
dlouhých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsaho­
val střep z nádoby (1), zvířecí hnát a zlomky
malty.
451
 1. Šedočerný střep z výduti hradištního
hrnku.
872 — Hrob 259/49 — 8/E
Jám a ? x ? X 148 cm, orientovaná J-s,
byla vyložena deskami. Z kostry asi půlroč­
ního až ročního děvčete se uchovaly jen sko­
řepiny lebky, několik obratlů a třísky dlou­
hých kostí nohou. Po stranách lebky byly ná­
ušnice (1—2), u dolní čelisti náhrdelník (3),
u pravého boku nůž (4) a brož (5). Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1.—-2. Dvě párové stříbrné náušnice se
šestihranným granulovaným sloupečkem,
ukončeným bubínky, jež zdobí křížky z gra­
nulovaných kosočtverečků (2,7, 1,4 cm; tab.
61/15).
3. Náhrdelník ze tří korálků: příčně čle­
něný korálek z nazelenalého skla; soudečko-
vitý korálek z foukaného nazelenalého skla;
válečkovitý korálek z tmavohnědého, žlutě
zdobeného skla.
4. Rozpadlý železný nůž se souměrně vyta­
ženým násadním trnem (10,7, 1,7 cm).
5. Bronzová obdélníkovitá brož, na líci zla­
cená, je na obvodu a úhlopříčně zdobená
perlovcem. V rozích jsou vsazena nazelenalá
sklíčka, uprostřed větší — tmavomodré. Ze­
spod se uchovaly zbytky dvojího druhu tka­
niva (4,0, 3,3 cm; tab. 61/14).
873 — Hrob 260/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovalo jen několik sko­
řepin lebky a stopy dlouhých kostí. Na levé
straně hrudi ležely dva knoflíky (1— 2). Zá­
syp obsahoval zlomky malty.
1.— 2. Dva párové, měděné a lehce pozla­
cené knoflíky, jejichž povrch je rozdělený
dvojicemi filigránního drátu ve čtyři pole, vy­
plněná prstýnky z filigránního drátu (1,3 x
1,7 cm; tab. 60/1— 2).
874 — Hrob 261/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná V-z
(opačně). Z kostry asi 6— 71etého děvčete
se uchovaly jen skořepiny lebky, několik
obratlů a třísky dlouhých kostí. U dolní če­
listi ležely dva gombíky (1— 2) a jiné dva,
párové, byly u krčních obratlů (3— 4). Zásyp
452
hrobu obsahoval zlomky železa (5), zlomek
ostruhy (6), zlomek pásového kování (7) a
kousky malty.
1.— 2. Dva párové stříbrné gombíky s ouš­
ky, zdobené jemným srdcovitým meandrem
(2,5 x 2,9 cm; tab. 66/18—14).
3.— 4. Dva párové měděné, pozlacené gom­
bíky, zdobené mezi arkádami stylisovanými
palmetami (1,9 x 2,4 cm; tab. 82/14— 15).
5. Sedm atypických zlomků železa, snad
zbytky ostruh.
6. Zlomek dětské ostruhy s plochými ra-
ménky a čtyřbokým bodcem, který je zdobený
dvěma dvojicemi obvodových rýh.
7. Zlomek pásového železného kování
z rakve (6,8, 4,2, 0,3 cm).
8 7 5 — Hrob 262/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi půlročního dítěte se
uchovaly jen skořepiny lebky a několik že­
ber. Bez milodarů.
8 7 6 — 8 7 7 — Hrob 263— 264/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 164 cm, orientovaná Z-v.
V dřevěné bednovité rakvi o rozměrech
200 x 70 x 30 cm, kované železnými pásy
(1), ležela naznak kostra asi 50—601eté ženy,
s hlavou uchýlenou do prava, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Na jejím pravém
boku ležely kosti asi 6— 71etého dítěte, jehož
lebka dosahovala k dolní čelisti ženy. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1. Osmnáct zlomků nestejně širokého že­
lezného kování z rakve, které pocházejí asi ze
7 pásů. Některé kusy jsou pravoúhle zahnuté
a opatřené hřeby, kolem nichž se uchovaly
zbytky dřeva (celý kus: 12,0, 2,6, 0,2 cm).
8 7 8 — Hrob 265/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 210 cm, orientovaná J-s.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky a zlomky žeber a dlouhých kostí. Bez
milodarů. Zásyp obsahoval zlomky železa (1)
a kousky malty.
1. Tři ploché zlomky železa.
8 7 9 — Hrob 266/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 260 cm, orientovaná Z-v.
V dřevěné bednovité rakvi o rozměrech
 200 x 80 x 50 cm, kované železnými pásy
(1), uchovaly se z mužské kostry jen stopy
dlouhých kostí. Uvnitř rakve po pravé straně
nohou stálo vědérko (2), na nohou ležely
ostruhy (3—4), dva páry železných přezek
(5— 8), sedm porůznu rozložených nákončí
(9— 15), průvlečka (.16) a železný kroužek
(17). U levého boku ležel železný křížek (18).
Na dně sesutého hrobu byla 6 cm silná vrstva
humusovité hlíny a u levého chodidla kančí
kel (19), pocházející snad ze zásypu, který ob­
sahoval také střep z nádoby (20), čelist vepře,
uhlíky, kousky pálené hlíny a zlomky malty.
1. čtyřicet zlomků nestejně širokého želez­
ného kování z rakve, které pocházejí asi ze
16 pásů. Některé kusy jsou pravoúhle zahnuté
a opatřené hřeby, kolem nichž se uchovaly
zbytky dřeva (celý pás: 27,0, 3,4; 23,5, 2,9;
20,5, 3,0 cm; tab. 62/10— 12).
2. Vědérko oválného tvaru, celé obité pěti
pásy železného plechu a stažené šesti obrouč­
kami. Odražená rukojeť se připíná k záchyt­
ným ploténkám, které vystupují nad okraj.
Na boku pod rukojetí je na jedné straně pevné
závěsné ouško (rekonstruované: 23,6, 19,2,
8,8 cm).
3.—4. Masivní rozpadlé železné ostruhy,
jejichž celý povrch zdobí plátování ze zlaté­
ho plechu, který je hustě puncovaný. Pláto­
vání se střídá s vložkami, tausovanými stří­
brem. Podobně zdobené jsou i bodce a zá­
chytné ploténky na koncích ramen, jež jsou
na bocích opatřené čtyřmi stříbrnými nýtky
(17,0, 10,5 cm; tab. 62/8, 63).
5.— 6. Dvě párové železné přezky čtverco-
vitého tvaru, zdobené na obvodu mřížková­
ním ze stříbrné tausie (4,0, 3,6 cm; tab.
62/5, 63).
7.— 8. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru s bronzovými ploténkami, které jsou
opatřené dvěma nýty (5,8, 4,7 cm; tab.
62/6— 7,63).
9. Železné nákončí jazykovitého tvaru se
čtyřmi nýtky v týlu, zdobené na líci mřížko­
váním ze stříbrné tausie (4,0, 2,5 cm; tab.
62/1, 63).
10. Podobné nákončí, avšak zdobené zdvo­
jeným tausovaným mřížkováním se čtyřmi
tečkami, zdobícími vnitřek kosočtverečků
(4,5, 2,9 cm; tab. 62/3, 63).
11.— 14. Čtyři podobná nákončí, zdobená
plátováním podobně jako ostruhy čís. 3— 4,
a vložkami s kroužky ze stříbrné tausie (4,5,
2,8; 4,9, 3,0; 5,2, 3,0; 4,8, 3,2 cm; tab. 62/2,
63).
15. Zlomky podobného železného nákončí.
16. Železná průvlečka třmínkovitého tvaru
s oválnou ploténkou, kterou zdobí mřížko­
vání ze stříbrné tausie (3,3, 2,5, 2,0 cm; tab.
62/4, 63).
17. Plochý železný kroužek (2,4, 0,7, 2,0
cm).
18. Železný křížek, jehož delší ramena jsou
na koncích opatřená obvodovým záchytným
žlábkem (4,4 x 3,1, 0,8 cm; tab. 62/9).
19. Zlomek kančího klu se stopami opraco­
vání.
20. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený ve dvou pásech hřebenovou vlnovkou.
880 — Hrob 267/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen zcela nepatrné
skořepiny lebky a sotva znatelné stopy dlou­
hých kostí. Asi v místech pánevních kostí
ležel nůž (1).
1, Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od ostří čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (7,0, 1,0 cm).
8 8 1 — Hrob 268/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 45— 501eté ženy,
dlouhá 162 cm, ležela naznak, s rukama po­
dél těla a nohama nataženýma. Po stranách
lebky byly náušnice (1— 2) a u levého lokte
nůž (3), obrácený hrotem od těla.
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulováním, je
opatřený čtyřmi bubínky, zdobenými granu­
lovanými trojúhelníčky. Závěsné bubínky
jsou upevněné na krátkých granulovaných
sloupečcích (3,4, 2,3 cm).
3. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli.
8 8 2 — Hrob 269/49 — 9/E
Jám a ? x ? X 135 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ročního dítěte se uchovala jen
rozmáčknutá lebka, po jejíž levé straně stálo
453
 vědérko (1). Hrob byl cele prozkoumán až
r. 1951.
1. Z konického dřevěného vědérka se ucho­
valy jen rozpadlé obroučky, na nichž lpí
kousky tkaniva.
883 — Hrob 270/49 — 8/E
Jáma 80 X ? X 150 cm, orientovaná SZ-
-jv. Z rozpadlé kostry asi 61etého dítěte se
uchovaly jen skořepiny lebky a zbytky dlou­
hých kostí nohou. U lebky byla náušnice (1).
Zásyp obsahoval střep z nádoby (2), zlomek
železa (3) a zlomky malty.
1. Rozpadlá stříbrná náušnice, jejíž dolní
oblouk, ukončený S kličkou, je opatřený kla-
sovitým hrozníčkem.
2. šedohnědý střep z výduti hrubého hrnce
kultury lužické.
3. Plochý zlomek železa.
184 — Hrob 2 7 1 /4 9 — 8/E
Jáma ? x ? x 243 cm, orientovaná SSZ-
-jjv. Z rozpadlé kostry dospělého individua
se uchovaly jen třísky dlouhých kostí a zbytky
pánve, na níž ležely dva nože (1— 2). V no­
hách stálo vědro (3).
1. Železný nůž s násadním trnem, odra­
ženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (8,8, 1,0 cm).
2. čepel železného nože, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (6,3, 1,1 cm).
3. Oválné vědérko, v horní polovině obité
třemi pásy železného plechu a stažené čtyřmi
obroučkami. Dolní polovina je dřevěná a zdo­
bená srdcovitým železným kováním (obr. 24).
Vědérko, kryté železnou pokličkou, opatře­
nou záchytným pohyblivým kroužkem, má
rukojeť, která se připíná k velkým hlavicím
bočních nýtů (25,3, 16,6 x 7,5 cm; tab. 49).
885 — Hrob 272/49 — 8/D
Jám a ? x ? X 150 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen zbytky dlou­
hých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
886 — Hrob 273/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 170 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 71etého dítěte, dlouhá
110 cm, ležela naznak. Bez milodarů. Mezi
454
kostmi byly zlomky malty, pocházející ze
zásypu.
887 — Hrob 274/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 195 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 2— 51etého dítěte se
uchovaly jen skořepiny lebky a zbytky dlou­
hých kostí. U pravého boku ležel nůž (1).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1. Přeražený železný nůž se souměrně vy­
taženým trnem z čepele, na níž se uchovala
větší část dřevěné pochvy (12,1, 1,5 cm).
888 — Hrob 275/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 155 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 50— 601etého muže, dlouhá
168 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. U pravého boku ležel
nůž (1). Hrob byl cele prozkoumán až
r. 1951.
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (10,2, 1,6 cm).
889 — Hrob 276/49 — 9/E
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 2— 51etého dítěte, dlouhá
150 cm (?), ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
890 — Hrob 277/49 — 8/F
Jáma ? x ? X 170 cm, orientovaná V-z
(naopak), byla na stěnách okolo dna oblo­
žena deskami v délce 200 cm, šířce 70 cm
a výšce 50 cm, jež zanechaly jen humusovité
zbytky (tab. 8/1). Z rozpadlé kostry asi
30— 401etého muže, dlouhé 163 cm, ucho­
vala se jen rozdrcená lebka, několik obratlů,
zbytky pánve a zlomky dlouhých kostí. Po
pravém boku ležel meč (1), s rukojetí u dolní
čelisti. Pod ním, nad pravou pánevní kostí,
byl příčně položen nůž (2), s rukojetí k tělu.
Přes levou stehenní kost ležel srp (3), obrá­
cený hrotem k pravému boku, u něhož byla
ocílka (4) s křesadlem (5). U pravého kolena
ležel svalený hrnek, obrácený hrdlem k tváři
(6). Mezi chodidly stálo vědérko (7), u pra­
vého chodidla ležela část kozí lebky (tab.
95/8, 11— 13) a vedle ní lebka kravská.
 1. Železný meč s rukojetí, ukončenou plo­
chou hlavicí a oddělenou od čepele krátkou
příčkou. Na čepeli se uchovaly zbytky dře­
věné pochvy (91,0, 6,0 cm; tab. 6 5 jl0 ).
2. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od hřbetu čepele (12,9, 1,5 cm).
3. Železný srp s krátkým násadním trnem
(rekonstruovaný: 31,8, 4,0 cm; tab. 65/12).
4. Železná ocílka tvaru C, s odlomenými
konci ramen (8,7, 3,0 cm).
5. Křesadlo — pazourkový úštěp okrajově
obitý (2,6, 2,1, 0,8 cm).
6. Šedočerný hrnek s přehnutým římsovi-
tým okrajem, zdobený čtyřmi ostře rytými
rýhami (9,2, 11,0, 11,0, 6,3 cm).
7. Z dřevěného oválného vědérka se ucho­
valy jen rozlámané, úzké železné obroučky a
rukojeť s obdélníkovitými příchytnými plo-
ténkami.
891 — Hrob 278/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 159 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
U lebky byly dvě náušnice (1— 2) a u pra­
vého boku nůž (3). Zásyp obsahoval střep 8 9 5 — Hrob 282/49 — 7/D
z nádoby (4) a zlomky malty.
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž spodní oblouk, ukončený granulova­
nými uzlíčky, je opatřený klasovitými hroz-
níčky (1,5, 1,1'cm, ve zlomcích).
3. Přeražený železný nůž se souměrně vyta­ ležela v pánvi, dolní čelist mezi chodidly,
ženým násadním trnem, na němž se uchovaly
zbytky dřevěné rukojeti (10,4, 1,5 cm).
4. Šedočerný nezdobený střep z výduti gicky zpřeházeně ležely i milodary: na levé
hradištního hrnku.
8 9 2 — Hrob 279/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého chlapce, dlouhá 100
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Levá noha
se propadala do níže uloženého hrobu čís.
282/49 {tab. 14/1). U levé ruky ležel frčák (1). (11) a párový k němu byl v hlíně nad kostrou
1. Kostěný dvojdílný frčák, jehož náústek (12). Mezi žebry po pravé straně ležel stří­
je opatřený výřezem, odpovídajícím vertikál­
nímu provrtu tubu. Povrch je zdobený vy­
řezávanou klikatkou v obvodových i příč­
ných pásech (9,5, 2,4, 1,7 cm; tab. 66/16).
893 — Hrob 280/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 180 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá 98 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad a
obrácenou do prava, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Kosti nohou se propa­
daly do níže uloženého hrobu čís. 283/49.
Bez milodarů.
894 — Hrob 281/49 — 8/D
Jáma ? x ? X 215 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry asi 1— 21etého děvčete se
uchovaly jen zbytky lebky, u níž ležely dva
páry náušnic (1— 4) a dva knoflíčky (5— 6).
1.—2. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
hraněný dolní oblouk je ukončený granulova­
nými uzlíčky a opatřený trojbokým hrozníč-
kem (2,2, 1,3 cm, váha 3,1 g).
3.—4. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
tordovaný spodní oblouk, ukončený granulo­
vanými uzlíčky, je opatřený klasovitými hroz-
níčky (2,2, 1,5 cm, váha 2,9 g).
5.— 6. Dva párové stříbrné knoflíky, jež
zdobí jemné granulování (1,5 x 1,7 cm; tab.
64/1— 2).
Jáma 200 x 50 x 265 cm, orientovaná Z-v,
byla na stěnách okolo dna obložena do výšky
35 cm deskami, z nichž se uchovaly světle-
šedé popelovité vrstvy. Kostra 20— 251eté
ženy byla značně zpřeházená: klíční kost
dlouhé kosti rukou na kostech holenních,
obratle a křížová kost na hrudi a pod. Analo­
straně lebky ležela košíčkovitá náušnice (1),
na níž lpěly tři hrozníčkovité náušnice (2— 4).
Na pravé straně lebky ležely do sebe zakles­
nuté další dvě košíčkovité náušnice (5—6)
a obloukem ke kosti týlní byly rozhozeny
další hrozníčkovité náušnice (7—9). Jiná
košíčkovitá náušnice (10) byla u levého ko­
lena. U pravé klíční kosti ležel zlatý knoflík
brný knoflík (13) a pod bederními obratli
gombík (14); párový k němu ležel za levým
chodidlem (15), párový ke stříbrnému knof­
líku byl mezi kostmi stehenními (16). Mezi
455
 chodidly ležel plátěný sáček, v němž byly
dva páry do sebe zaklesnutých náušnic
(17—20) a zlomky železa (21).
1., 5.— 6., 10. Dva páry zlatých náušnic,
na jejichž dolní oblouk, ukončený granulova­
nými uzlíčky, je hroznovitě navlečeno 9 ku-
ličkovitých košíčků (5,0, 2,1 cm, váha 28,1 g;
tab. 6617— 10).
2.— 4., 7.—9. Tři páry zlatých náušnic, je­ uchovaly jen zuby, u nichž ležel náhrdelník
jichž dolní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, je opatřený klasovitými hrozníčky
(1,9, 1,2 cm, váha 6,65 g; tab. 66/3 — 6).
11.— 12. Dva párové zlaté knoflíky, jejichž skla; korálek se zesílenými konci je z namo­
povrch zdobí husté granulování (2,1 x 2,8 cm,
váha 27,0 g; tab. 66/1, 2).
13., 15. Dva párové stříbrné závěsky —
knoflíčky, jejichž povrch kryjí puklice, zdo­
bené granulovanými trojúhelníčky (2,5, 3,0
cm; tab. 6 6 jl5 ).
14., 16. Dva párové gombíky ze silně zla­
ceného, měděného plechu, zdobené terčovi-
tými květy v kruhových polích, vymezených
pletencem (2,2 cm).
17.—20. Dva páry stříbrných náušnic, je­
jichž dolní oblouk, ukončený očkem, je opa­ 8 9 9 — Hrob 286/49 — 7/D
třený sloupečky z prolamovaných křidélek,
jež jsou ukončené bubínky, zdobenými sku­
pinkami čtyř zrnek (3,0, 1,6 cm, ve zlom­
cích). Na náušnicích lpí zbytky tkaniva.
21. Atypické zlomky železa — snad z roz­ Pod dolní čelistí ležel náhrdelník (1), na němž
padlého nože (?).
8 9 6 — Hrob 283/49 — 8/D
Jáma 200 x 60 x 240 cm, orientovaná
J-s, měla na dně komoru, sestavenou z vol­
ných desk, z nichž se uchovala světlešedá,
jemně humusovitá vrstva. Kostra asi 501etého
muže, dlouhá 175 cm, ležela naznak, s lebkou
skloněnou na levé rameno, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomek dlaždice (1).
1. Plochý úlomek růžově vypálené dlaždice korálky kuličkovitého tvaru z černého skla
z jemně plavené hlíny.
8 9 7 — Hrob 284/49 — 8/D
Jáma ? X ? X 200 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi půlročního dítěte, dlouhé 60 cm,
uchovala se jen rozmáčknutá lebka a otisky
dlouhých kostí. Pod dolní čelistí ležely dva
závěsky (1— 2).
456
1.— 2. Dva párové stříbrné závěsky —
knoflíčky, pokryté puklicemi, které zdobí
granulované trojúhelníčky (1,3 x 1,9 cm; tab.
64/20— 21).
898 — Hrob 285/49 — 8/D
Jáma ? x ? x 215 cm, orientovaná V-z
(naopak). Z kostry asi půlročního děvčete se
(1); po pravé straně hrobu ležel nůž (2).
1. Náhrdelník z 8 korálků: dva korálky
příčně členěné jsou z nazelenalého vláknitého
dralého skla; dva korálky konického tvaru
jsou z nazelenalého, bíle zdobeného skla; ko­
rálek kotoučkovitého tvaru je z nažloutlého
skla; bronzový, zlacený korál žaludovitého
tvaru je zdobený granulovaným šikmým
mřížkováním (tab. 6 4 /6 ) ; podobný kovový
korál je zdobený granulací, která rozděluje
povrch v nepravidelná pravoúhlá pole.
2. Zlomky rozpadlého železného nože se
zbytky dřevěné pochvy na čepeli.
Jáma ? x ? x 205 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry 6— 71etého děvčete, dlouhé 80 cm,
uchovala se jen rozmáčknutá lebka, žebra
z pravé poloviny hrudníku a dlouhé kosti.
byly dva kovové závěsky (2— 3). Po stranách
lebky bylo po jedné náušnici (4— 5); nad leb­
kou ležela přezka (6). Zásyp obsahoval zlom­
ky kování z rakve (7).
1. Náhrdelník ze 17 korálků: 10 korálků
příčně členěných je z nažloutlého a modrého
vláknitého skla; dva korálky kotoučkovitého
tvaru z nazelenalého skla jsou zdobené žlu­
tým naléváním; jeden kotoučkovitý korálek
je z modrého vláknitého skla; jeden korálek
dvojkonického tvaru je z černého skla; dva
zdobí modrá, bíle lemovaná oka; jeden
korálek válečkovitého tvaru je ze světlemod-
rého skla, bíle a červeně žilkovaného (tab.
67/5).
2.— 3. Dva párové závěsky jehlancovitého
tvaru ze zlaceného bronzu jsou zespod opa­
třené dlouhými oušky (1,2, 1,0 cm; tab.
67/3— 4).
 4.— 5. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulováním a
ukončený uzlíčky, je opatřený jednoduchým
hrozníčkem (2,5, 1,6 cm; tab. 67/1 — 2).
6. Bronzová zlacená přezka se rozpadla;
uchovala se z ní jen ploténka s jedním nýt-
kem (1,1, 0,7 cm).
7. Přeražené pásové železné kování z rak­
ve, které má na koncích po jednom hřebu
(16,5, 3,1 cm).
90« — Hrob 287/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 145 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 601etého muže, dlouhá 178 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U pravého boku byly dva nože (1— 2), u pra­
vého kolena sekyra (3), s ostřím obráceným
k okraji hrobu, u nohou železné ostruhy
(4— 5) se dvěma přezkami (6— 7) a nákon-
čími (8— 9) s průvlečkou (10). Zásyp obsaho­
val kousky malty.
1. Zlomek čepele železného nože se zbytky
dřevěné pochvy (6,5, 1,9 cm).
2. Deformovaná čepel železného nože (7,7,
1,9 cm).
3. Železná sekyra s dlouhými tm y na otvo­
ru, v němž se uchovaly zbytky dřevěného to-
pora. Úzký týl je zvednutý a břit půlkruho-
vitě vykrojený (20,0,11,5,3,4 cm; tab. 65/14).
4.— 5. Dvě párové železné ostruhy s dlou­
hými hraněnými bodci. Jejich ramena jsou
ukončená obdélníkovitými ploténkami (11,7,
10,5 cm; tab. 65/15 — 16).
6.— 7. Dvě párové železné přezky obdélní-
kovitého tvaru (7,5, 4,6 cm; tab. 65/13, obr.
34/5).
8.—9. Dvě železná nákončí, na hřbetní
straně lehce klenutá, v týlu opatřená třemi
nýty k upevnění (6,3, 3,5 cm; tab. 65/11,
obr. 35/8).
10. Železná průvlečka třmínkovitého tvaru milodarů. Zásyp obsahoval zlomky malty.
s oválnou ploténkou (4,1, 3,1, 2,8 cm; obr.
34/22). 9 0 5 — Hrob 292/49 — 8/E
901 — Hrob 288/49 — 9/D
Jám a ? x ? X 160 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ročního dítěte, dlouhé 60 cm,
uchovala se jen tříšť lebečních kostí a zbytky
dlouhých kostí a žeber. Bez milodarů.
902 — Hrob 289/49 — 8/E
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra ženy, dlouhá 160 cm, ležela
naznak, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
kusy malty.
903 — Hrob 290/49— 7/D
Jáma 230 X 80 X 210 cm, orientovaná
Z-v, byla vysypána vápnem, které lpí i na
stěnách hrobu. Na dně jám y se uchovaly
zbytky rakve o rozměrech 210 x 58 X 38 cm,
jež byla okována železnými pásy (1); podle
zaoblení horních pásů lze soudit, že rakev
měla víko se zaoblenými hranami. V ní ležela
kostra asi 30— 351eté ženy, dlouhá 160 cm,
s lebkou spočívající na pravém spánku a
s dolní čelistí skleslou, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Pod temenem lebky
byly dvě náušnice (2— 3) a u levé dlaně
zbytky nože (4).
1. Šest pásových rozpadlých kování z rak­
ve, opatřených na koncích krátkými hřeby
(16,0, 2,0 cm).
2.— 3. Dvě párové zlaté náušnice, na je­
jichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
6 kuličkovitých košíčků (2,2, 1,5 cm, váha
3,7 g; tab. 66/11— 12).
4. Atypické zlomky rozpadlého železného
nože.
904 — Hrob 291/49— 8/E
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 601eté ženy, dlouhá 165
cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Kosti horní části kostry byly zčásti zpřehá­
zeny, takže dolní čelist ležela na hrudi a
obratle a žebra byly posunuty z původního
uložení (tab. 13/2). Porušení hrobu bylo pa­
trně způsobeno pohřbem čís. 289/49. Bez
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry nemluvněte, dlouhé asi 50 cm, ucho­
vala se jen rozmáčknutá lebka, žebra a zbytky
dlouhých kostí. Pod dolní čelistí byly dva gom-
bíky (1— 2). Zásyp obsahoval kousek malty.
1.—2. Dva párové, značně deformované
457
 třináctihranné m ěd ěn é a leh ce zla cen é gom -
bíky, zd o b en é rostlinným orn am en tem (2,5,
1,8 cm ; tab. 6 5 jl8 ).
906 — Hrob 293/49 — 8/E
J á m a b yla pravděpodobně společná s h ro­
b em ěís. 292/49, neboť leb k a n em lu vn ěte
z n ěh o ležela na pravé kosti p án ev n í 6— 71eté-
h o dítěte z hrobu ěís. 293 /4 9 , je h o ž kostra
b y la 95 cm dlou há. L ežela naznak, s lebkou
skloněnou do lev a ; po stranách lebky b yly
závěsky (1— 2 ). K osti n oh ou b y ly porušeny
výkopem .
1.— 2. D v a párové stříbrné závěsky —
knoflíčky, zd ob en é je m n ý m gran ulováním .
(R o zp a d ly se.)
907 — Hrob 294/49 — 8/F
J á m a ? x ? x 9 6 cm , orien tovaná SZ Z -
-jvv. Z rozp adlé kostry asi 71etého d ítěte,
d lo u h é 105 cm , u ch o v a la se je n rozm áčknutá
leb k a a d lou h é kosti. B ez m ilodarů. Zásyp
o b sah oval kousky m alty.
908 — Hrob 295/49 — 7/E
J á m a ? x ? x 95 cm , o rien tovan á Z -v.
Z rozp ad lé kostry 2— 31etého d ítěte, d lou h é
70 cm , u ch o v a la se je n rozm áčkn utá lebka,
několik žeber a d lo u h é kosti. M ezi d o ln í če­
listí a pravou k líčn í kostí ležel knoflík (1).
Z ásyp obsahoval střep z n ád o b y (2) a kousky
m alty.
1. B ronzový knoflík — závěsek — se ro z­
p adl.
2. N ezd o b en ý střep z v ýd u ti h nědočerve-
n éh o hradištního hrnku.
909 — Hrob 296/49 — 7/E
J á m a ? x ? x 95 cm , o rien tovan á Z -v.
Z rozpadlé kostry asi 51etého d ítěte, d louhé
98 cm , u ch o v a la se je n rozm áčknutá lebka
a d lo u h é kosti. Bez m ilodarů.
910 — Hrob 297/49 — 7/E
J á m a ? x ? X 110 cm , o rien tovan á Z -v.
Z kostry děv čete nezůstalo vů b ec stopy. J en
v m ístech leb k y ležely d vě n áušnice (1— 2),
v m ístech hrudi d v a knoflíky (3— 4), v m ís­
tech pravé ruky prsten (5) a v n o h ách hrobu
stálo vědérko (6).
458
1.— 2. Dvě párové pozlacené, bronzové ná­
ušnice, jejichž spodní oblouk, zesílený fili-
gránem a ukončený uzlíčky, svinutými z drá­
tu, je opatřený trubičkovitým závěskem,
ukončeným kuličkou (2,9, 1,7 cm; tab.
65/3— 4).
3.— 4. Dva párové knoflíky z mléčně bílé
sklovité hmoty zdobí nepravidelně rozmís­
těné modré skvrny; jsou opatřené bronzo­
vými oušky (1,6 x 1,9 cm; tab. 65/1— 2).
5. Plíškový bronzový prsten, jehož štítek
zdobí pět vypuklin, sestavených do kříže
( 0 2,2, štítek 2,1 cm; tab. 65/7).
6. Dřevěné oválné vědérko, okované třemi
dvojicemi obrouček, má rukojeť, která se při­
píná k bočnicím ve tvaru kříže, jež jsou opa­
třené závěsnými kroužky (15,0,15,5 X 7,5 cm;
tab. 65/17).
9 1 1 — Hrob 298/49 — 7/D
Jáma 140 x 40 x 200 cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra 7— lOletého děvčete,
dlouhá 130 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Po stranách lebky ležely skupinky
čtyř náušnic (1— 8), na hrudi čtyři gombíky
(9-—12) a zbytky nože (13). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (14) a zlomky malty.
1.— 6. Tři páry stříbrných náušnic, jejichž
dolní oblouk, zesílený granulováním, je opa­
třený klasovitými hrozníčky (2 ,3 ,1 ,4 cm; tab.
67/20— 22).
I .— 8. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk, ovinutý dvěma tordovanými ni­
těmi, je ukončený dvěma granulovanými uz­
líčky a opatřený klasovitým hrozníčkem (2,3,
1,5 cm, váha 2,65 g (tab. 67/16— 17).
9.— 10. Dva párově stříbrné gombíky, zdo­
bené palmetami, se rozpadly.
II.— 12. Dva párové stříbrné knoflíky, zdo­
bené rostlinným ornamentem (1,9 x 2,2 cm
tab. 67/14— 15).
13. Atypické zlomky rozpadlého železného
nože.
14. Nezdobený střep z výduti hnědočerve-
ného hradištního hrnku.
9 1 2 — Hrob 299/49 — 7/D
Jáma 200 x 60 x 240 cm, orientovaná
Z-v, byla do výšky 25 cm obložena deskami.
 Kostra asi 251eté ženy, dlouhá 166 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma; (tab. 11/3). Po stra­
nách lebky ležely 2 a 2 náušnice (1— 4),
u klíčních kostí po jednom knoflíku (5— 6),
u levého boku nůž (7) a u pravého chodidla
vědro (8). Kolem lebky byly rozhozeny spá­
lené kůstky (9).
1.—2. Dvě párové, lehce zlacené, stříbrné
náušnice, jejichž dolní oblouk, ukončený
očkem, je opatřený čtyřkřídlým prolamova­
ným sloupečkem, ukončeným na obou stra­
nách bubínkem, zdobeným skupinkami čtyř
zrn (4,5, 1,9 cm; tab. 67/12— 13).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulováním, je
opatřený čtyřmi bubínky, jež zdobí granulo­
vané křížky, sestavené z kosočtverečků (3,7,
2,6 cm).
5.— 6. Dva stříbrné, pozlacené knoflíky, na
spodní polovině zdobené rostlinným orna­
mentem, na horní polovině šesticípou granu­
lovanou hvězdicí {tab. 67/10— 11).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy.
(Rozpadl se.)
8. Oválné vědérko, obité pěti pásy želez­
ného plechu a stažené šesti obroučkami, má
na povrchu přichycené zbytky tkaniva a vět­
viček. (Rekonstruované: 24,5, 20,0, 9,8 cm).
9. Drobné zlomky spálených lidských kostí
(patrně z rozrušených žárových hrobů).
9 1 3 — Hrob 300/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 92 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 2— 51etého děvčete
se uchovala jen tříšť lebky, několik žeber a
zbytky dlouhých kostí. Po pravé straně lebky
ležela náušnice (1) a plíškový kroužek (2)
a kolem dolní čelisti náhrdelník (3).
1. Kroužkovitá bronzová náušnice, jejíž
konce se přesahují (1,5 cm; tab. 73/4).
2. Bronzový, zlacený kroužek z plechu, na
líci zdobený nevýrazným protlačovaným
ornamentem (2,1 cm, š. mezikruží 0,7 cm).
3. Náhrdelník ze 4 korálků ze světlezele-
ného skla, podélně žebrovaných (1,5— 2,3,
0,7— 1,1 cm; tab. 73/1— 3).
9 1 4 — Hrob 301/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi jed en ap ů lročn íh o d ítěte, d lou h é
65 cm , u ch ovaly se je n nepatrné zbytky. Bez
m ilodarů.
915 — Hrob 302/49 — 7/D
J á m a ? x ? x 180 cm , orien tovan á SZ Z -
-jvv. Z rozpadlé kostry asi 31etého dítěte,
d lou h é 90 cm , u ch ovala se je n rozdrcená
lebka, několik krčních obratlů a stopy d lou ­
hých kostí. P od d oln í čelistí b y ly d v a závěsky
(1— 2) a po levé straně hrobu n ů ž (3).
1.— 2. D v a nestejně veliké stříbrné, p o zla ­
cen é knoflíčky, n a celém povrchu zd ob en é
gran u lován ím (0,8— 0 ,9 x 1 ,2 — 1,3 cm ; tab.
73/5— 6).
3. Z lom ek železn éh o n ože s násadním
trnem , oboustranně odsazeným od čep ele, n a
n íž se u ch ovaly zbytky dřevěné p och vy (5,2,
I ,0 cm ).
916 — Hrob 303/49 — 7/D
J á m a ? X ? X 170 cm , orientovaná?
Z hrobu, strženého v K lečkově písečníku,
u ch o v a ly se je n kosti n oh ou dospělého indi­
v id u a , u n ich ž stál hrnek (1).
1. Šed oh n ěd ý, v ruce h n ěten ý hrnek s ši­
roce rozevřen ým hrdlem zd ob í d vě neum ělé
• vln ovk y, p o d nim iž j e ob vo d o v á rýha (10,5,
I I ,0 , 10,0, 5,5 cm ; tab. 44/2).
917 — Hrob 304/49 — 7/D
J á m a ? x ? x 160 cm , orien tovan á Z-v.
Z hrobu, strženého v K lečk ově písečníku,
u ch ovaly se v p ů vod n ím u ložen í je n kosti no­
h o u asi 201etého in d ivid u a. U pravé stehenní
kosti ležel hřebík (1).
1. Ž elezn ý hřebík se zah n u tou h lavicí, na
n ěm ž lp í kousek kůže (3,7 cm ).
918 — Hrob 305/49 — 7/D
J á m a ? x ? x 200 cm , orientovaná?
S klad kostí žen y b yl b ez m ilodarů.
919 — Hrob 306/49 — 8/D
J á m a ? x ? x 200 cm , orientovaná Z -v.
Z dětské kostry se u ch ovala je n rozp ad lá
lebka. Bez m ilodarů.
920 — Hrob 307/49 — 7/D
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná Z-v,
459
 byla obložena dřevy, z nichž se uchovaly jen
nepatrné sledy. Z kostry asi 51etého chlapce,
dlouhé 100 cm, uchovala se jen rozmáčknutá
lebka a stopy dlouhých kostí. Po levé straně
za lebkou ležely dvě ostruhy (1— 2) se dvěma
přezkami (3—4) a zlomky průvleček (5).
1.— 2. Dvě párové dětské ostruhy s dlou­ 9 2 3 — Hrob 310/49 — 7/E
hými bodci. Jejich trojúhelníkovité ploténky
na koncích ramen jsou opatřené třemi nýty
(10,0, 4,5 cm).
3.—4. Dvě párové železné přezky s krát­
kými ploténkami (3,3, 2,9 cm).
5. Devět zlomků, pocházejících z rozpad­
lých průvleček třmínkovitého tvaru a z ná-
končí, zdobených vbíjenými kroužky (obr.
34117).
9 2 4 — Hrob 311/49 — 8/E
921 — Hrob 308/49 — 7/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 71etého dítěte byl bez milo­
darů.
922 — Hrob 309/49 — 7/E
Jáma 110 x 50 x 150 cm, orientovaná
SZZ-jvv, byla obložena deskami. Z dětské
kostry nezůstalo ani stopy. V místech lebky
ležela hliněná čutora (1) a vlevo od ní na
silné popelovité vrstvě byly dva křížky na dře­
věných podložkách (2— 3), ležící asi 10 cm
od sebe. Obloukem byly „spojeny“ pěti zlom­
ky dřeva, které byly okované plíšky (4— 8;
tab. 16/2). Směrem k nohám hrobu (v místech
břicha?) byl korálek (9), a ještě níže nůž (10).
1. čutora z jemně plavené hlíny narůžo­
vělé barvy je na spodní straně plochá, na
hřbetní klenutá a zdobená dvěma soustřed­
nými kruhy s paprskovitým rýhováním (20,4,
17,5, s. 8,1 cm; tab. 68/8).
2. Bronzový, lehce zlacený křížek, upevně­
ný sedmi hřebíčky na dřevěné podložce, vyře­
zané do hrubého tvaru kříže (4,8, 3,7,1,8 cm;
tab. 68/2).
3. Podobný rovnoramenný křížek, upev­
něný na dřevěnou podložku listovitého tvaru
5 hřebíčky (8,0, 3,9, 1,2 cm'; tab. 68/1).
4.— 8. Zlomky opracovaného dřeva, se­
vřené bronzovými, lehce zlacenými plíšky,
které jsou k podložce upevněné vždy dvěma
hřebíčky (dřevo: 2,5,2,0,0,9, š. plíšků 1,1 cm;
tab. 68/3— 6).
460
9. Soudečkovitý korálek z nazelenalého
skla, zdobený tmavomodrými, bíle lemova­
nými oky (1,7, 1,2 cm; tab. 68/7).
10. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (13,4, 1,2 cm).
Jáma ? X ? X 150 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 601eté ženy ležela naznak.
Kromě rozmáčknuté lebky se z ní uchovaly
jen dlouhé kosti nohou. Po levé straně hrobu
byl nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž, na jehož čepeli
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (13,2,
1,4 cm).
Jáma ? x ? X 150 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry dospělého individua byla odkryta
jen část pravého boku. Hrob nebyl cele pro­
zkoumán, neboť se ponechal u zdi kostela in
situ, pod hrobem čís. 153/49.
9 2 5 — Hrob 312/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 195 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 1— 71etého dítěte se uchoval jen
jediný zub. Nedaleko něho ležela amfora (1),
obrácená dnem vzhůru. Hrob ležel z větší
části pod hroby čís. 153, 311 a 137/49.
1. Amfora z jemně plavené hlíny narůžo­
vělé barvy má široce nálevkovitě rozevřené
hrdlo a dvě ucha, upevněná od kořene hrdla
na výduť (20,8, 5,5, 13,5, 9,0 cm; tab. 47).
929 — Hrob 313/49 — 7/D
Jáma ? x ? X 230 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 601etého muže se uchovala jen
část lebky, dolní čelist a třísky dlouhých
kostí. U levého ramene ležel nůž (1), u pra­
vého boku ocílka (2) s brouskem (3), v mís­
tech pravého kolena sekyra (4), obrácená to-
porem k hlavě. Na nohou byly ostruhy (5—6)
se dvěma průvlečkami (7— 8) a dvěma ná-
končími (9— 10). U levé ruky ležel nůž-
zavírák (11). Hrob ležel pod kostrou čís.
248/49, nad níž bylo ohniště I.
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli (15,0, 1,6 cm ).
2. Železná ocílka se rozpadla na drobné
kousky.
 3. Plochý, úzký pískovcový brousek, po
jedné straně jemně vyhlazený, na protilehlé
nepravidelně rýhovaný (8,5, 2,3, 0,8 cm;
tab. 70/14).
4. Železná sekyra s dlouhými ostny na ot­
voru, v němž se uchovaly zbytky dřevěného
topora. Břit je půlkruhovitě vykrojený a úzký
týl je poněkud nadzvednutý (20,5, 7,0,
4.4 cm).
5.— 6. Dvě párové železné ostruhy se čtyř­
hrannými bodci. Jejich raménka, na vnitřní
straně plochá, na vnější vysoko klenutá, jsou
ukončená půlkruhovitými ploténkami (16,5,
8.5 cm).
7.— 8. Dvě železné průvleěky třmínkovi-
tého tvaru s kruhovitými ploténkami, které
zdobí vyrážené kroužky (3,6, 3,3, 2,5 cm;
obr. 34/24, tab. 70/3).
9.— 10. Dvě podobná železná nákoněí, na
líci zdobená vyráženými kroužky, které vyne­
chávají uprostřed plochu ve tvaru kříže (5,2,
3,0; tab. 70/2, 4, obr. 35/9).
11. Železný nůž zavírák — břitva, sevřený
v železné pochvě Iichoběžníkovitého tvaru,
na níž se uchovaly zbytky tkaniva (12,3,
2,5— 3,5, 1,0— 2,3 cm; obr. 16/1).
927 — Hrob 314/49 — 8/F
Jám a ? x ? X 120 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 121etého dítěte, dlouhá 115 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů.
928 — Hrob 315/49— 8/F
Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Kostra dospělého individua ležela naznak,
s lebkou na pravém spánku. Bez milodarů.
929 — Hrob 316/49— 8/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z rozpadlé kostry asi 201etého individua
se uchovala jen roztříštěná lebka, zpřeházené
kosti trupu a zbytky dlouhých kostí. Trup se
propadal do níže uloženého hrobu čís. 317 /49.
Bez milodarů.
930 — Hrob 317/49— 8/F
Jám a ? x ? x 150 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 401eté ženy, dlouhá
165 cm, ležela naznak. Uchovala se z ní jen
tříšť lebečních kostí a zlomky dlouhých kostí
nohou. Po levé straně lebky ležela 1 stříbrná
košíčkovitá (1) a jedna zlacená náušnice se
sloupečkem (2). Párová náušnice se sloupeč­
kem ležela za lebkou (3), párová košíčkovitá
byla uvnitř lebky (4). Do ní byla zavěšena
lichá zlacená náušnice se sloupečkem (5). Po
pravé straně lebky ležely další dvě stříbrné
náušnice se sloupečkem (6— 7). U levého ra­
mene ležely na sobě dva nože (8—9). Pod
dolní čelistí ležel knoflík (10) a párový
k němu byl za lebkou (11). Zásyp obsahoval
zlomky malty.
1., 4. Dvě stříbrné párové náušnice: na dol­
ní oblouk jedné z nich, ukončený S kličkou,
je navlečeno 9 kuličkovitých košíčků do tvaru
kosočtverce tak, že obepínají stříbrný chaton,
oboustranně vyplněný hnědou sklovitou pa­
stou. Druhá náušnice je porušená a její cha­
ton vyplňuje modrozelená pasta (5,2, 2,2 cm;
tab. 69/6, 7).
2.— 3. Dvě párové pozlacené, stříbrné ná­
ušnice, na jejichž dolní oblouk, ukončený
dvěma granulovanými uzlíčky, je upevněn
čtyřkřídlý prolamovaný sloupeček, na obou
stranách ukončený bubínky, jež zdobí jehlan-
covité skupinky čtyř drobných zrníček (3,8,
1,5 cm; tab. 69/1, 4).
5. Podobná lichá náušnice, jejíž bubínky
zdobí křížky, sestavené z granulovaných ko-
sočtverečků (3,3, 1,5 cm; tab. 69/2).
6.— 7. Dvě párové podobné stříbrné náuš­
nice (4,0, 1,6 cm; tab. 69/3, 5).
8. čá st železného nože s násadním trnem,
odraženým od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (6,8, 1,5 cm).
9. Přeražená čepel železného nože.
10.— 11. Dva párové stříbrné, pozlacené
knoflíky, jejichž povrch zdobí protlačovaný
spirálovitý ornament (1,2 x 1,9 cm; tab.
69/15— 16).
931 — Hrob 318/49— 8/F
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
Sklad kostí asi 251eté ženy byl bez milodarů.
932 — Hrob 319/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 401etého muže, dlouhá 170 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
461
 nataženýma. U levého ramene byl do země
zaražen nůž (1). Zásyp obsahoval zvířecí zub,
kus vápence a zlomky malty.
1. Přeražený železný nůž s násadním trnem,
odsazeným od hřbetní strany čepele (10,5,
1,2 cm).
933 — Hrob 320/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná Z-v.
Neúplný sklad kostí 15— 181etého indivi­
dua byl bez milodarů. Zásyp obsahoval kus
malty.
934 — Hrob 321 — 8/F
Jáma ? x ? x 75 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra dospělého individua ležela naznak,
s lebkou na pravém spánku. U ní byl kousek
železa (1).
1. Plochý kousek železa, na jednom konci
zúžený a zahnutý (4,6, 0,7, 0,3 cm).
935 — Hrob 322/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 151etého dítěte se ucho­
valy jen ojedinělé obratle a roztříštěné dlou­
hé kosti. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zví­
řecí kost.
936 — Hrob 323/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z rozpadlé kostry asi 8— 91etého děvčete
se uchovaly jen skořepiny lebky, dolní čelist
a třísky dlouhých kostí. Po stranách lebky
byly skupiny čtyř náušnic (1— 8), podél dolní
čelisti ležely čtyři gombíky (9— 12), mezi
kostmi nohou ležel nůž (13), přezka (14) a
železný předmět (15); v nohách stálo vědérko
(16). Zásyp obsahoval střep z nádoby (17)
a zlomky malty.
1.— 6. šest značně porušených stříbrných
náušnic, jejichž dolní oblouk, ukončený dvě­
ma košíčky, je opatřený hroznem z devíti ko­
šíčků (3,7, 1,8 cm; tab. 69/9— 10).
7.— 8. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk z hraněného drátu, ukončený
dvěma granulovanými uzlíčky, je opatřený
klasovitými hrozníčky (1,8, 1,2 cm, váha
1.75 g; tab. 69/11— 12).
9.— 10. Dva párové gombíky ze zlaceného,
měděného plechu, zdobené palmetami. Na
462
jejich povrchu se uchovaly zbytky tkaniva
(3,7 x 4 ,3 cm; tab. 69/8). ^
11.— 12. Dva rozpadlé stříbrné gombíky,
zdobené palmetami (3,8 x 3,6 cm ).
13. Železný nůž s násadním trnem, odraže­
ným od čepele, která je po levé straně opa­
třená nevýraznou krevní rýhou (16,3,1,8 cm).
14. Zlomek železné přezky s oválným rá­
mečkem.
15. Železný předmět v podobě T, na jehož
kratších ramenech jsou zavěšeny dva malé
kroužky, a konec delšího ramena má zbytek
odlomeného háku (5,8, 2,0, 0 kr. 1,4 cm).
Vahadlo?
16. Dřevěné vědérko, okované třemi želez­
nými obroučkami. Rekonstruované.
17. Nezdobený střep hnědé barvy z výduti
hradištního hrnku.
Poznámka: Na železných předmětech se
uchovaly zbytky tkaniva [tab. 96/5).
937 — Hrob 324/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 1—21etého dítěte se
uchovala jen roztříštěná lebka s několika
zuby a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
938 — Hrob 325/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 45 čm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z rozpadlé kostry asi 41etého dítěte se
uchovala jen promáčknutá lebka se zuby
a zlomky dlouhých kostí, podle nichž bylo
možno odhadnout délku nebožtíka asi na
85 cm. Po levé straně hrobu ležel nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od hřbetní strany čepele (10,4, 1,2 cm).
939 — Hrob 326/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 201etého muže,
dlouhá 170 cm, ležela naznak, s lebkou na
pravém spánku, s rukama podél těla a noha­
ma nataženýma. Střední partie kostry se pro­
padala asi o 20 cm do níže uloženého hrobu
čís. 340/49. Mezi kostmi leželo pět střepů
z nádob (1), neolitický střep (2), zlomek
plechu (3), šidélko (4) a zlomky malty.
1. Pět střípků z hrdla a výduti hradištních
hrnků. Na jednom z nich je nevýrazné obvo­
dové rýhování.
 2. Střep od okraje nádoby keramiky malo­
vané.
3. Zlomek železného plechu, snad páso­
vého kování rakve (7,2, 2,0 cm).
4. Železné šidélko, v horní třetině čtyř­
hranné zesílené (6,2, 0,4 cm; tab. 70111).
9 4 0 — Hrob 327/49 — 8/F
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 50-60 letého muže, dlouhá 159 cm,
ležela naznak, s lebkou na pravém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Pod lebkou byl plochý pískovcový kámen.
Bez milodarů.
9 4 1 — Hrob 328/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 601etého muže ležely v původ­
ním uložení jen dlouhé kosti nohou. Ostatní
kosti byly zpřeházeny pohřbem čís. 327/49
tak, že ležely v pořadí: kosti pánevní —
lebka — zlomky žeber — dlouhé kosti nohou
— dolní čelist. Bez milodarů.
9 4 2 — Hrob 329/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 86 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s dolní čelistí skleslou a s rukama
podél těla. Levá noha byla natažená, kdežto
pravá byla ohnutá ke kolenu levé nohy (tab.
10/3). Bez milodarů.
9 4 3 — Hrob 330/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 31etého dítěte ležela naznak. Ucho­
vala se z ní roztříštěná lebka, zbytky žeber
a dlouhých kostí. Bez milodarů.
9 4 4 — Hrob 331/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 15— 181etého individua, dlouhé
120 cm, uchovaly se jen skořepiny lebky a
třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
9 4 5 — Hrob 332/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná J-s.
Z kostry asi 601etého muže se uchovaly v pů­
vodním uložení jen dlouhé kosti levé ruky
a levé nohy. Ostatní kosti byly složeny v no­
hách hrobu, pravděpodobně v době pohibu
čís. 334/49. Pod skladem kostí ležel nůž (1)
a zlomky malty.
1. Železný nůž s násadním trnem, výrazně
odsazeným od hřbetní strany čepele (11,8,
1,3 cm).
9 4 6 — Hrob 333/49 — 8/F
Jáma ? x ? X 120 cm, orientovaná S-j.
Rozpadlá kostra asi 401etého muže, dlouhá
172 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Lebka byla rozmáčk­
nuta skupinou čtyř pískovcových kamenů.
Jiný pískovcový kámen o rozměrech 20 x
x 16 x 8 cm ležel mezi chodidly. Holenní
kosti se poněkud propadaly. Pod levou pá­
nevní kostí ležel nůž (1). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (2), střep z amfory (3) a zlom­
ky malty, které byly i mezi kostmi.
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (9,2, 1,3 cm).
2. Hrubý střep z výduti keramiky malo­
vané.
3. Střep z jemně plavené hlíny narůžovělé
barvy — patrně z nádoby byzantského char­
akteru.
9 4 7 — Hrob 334/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná S-j,
značně porušila hrob čís. 332/49. Rozpadlá
kostra asi 21etého dítěte, dlouhá 75 cm, ležela
naznak. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
zlomky malty.
9 4 8 — Hrob 335/49 — 8/F
Jáma ? x ? X 35 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z rozpadlé kostry dospělého individua,
dlouhé 110 cm (?), uchovaly se sotva zna­
telné třísky dlouhých kostí a drť jiných kostí a
lebky se zuby. U levého lokte ležel nůž (1).
1. Přeražený železný nůž s nevýrazně od­
sazeným násadním trnem (9,4, 1,3 cm).
9 4 9 — Hrob 336/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 53 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 12— 151etého dítěte ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama pokrče­
nýma do prava. Pod žebry ležel zlomek želez­
ného předmětu (1). U levé stehenní kosti byl
zahlouben hrob čís. 147/50.
463
 1. Tyčinkovitý zlomek železa, na jednom
konci zdobený třemi rýhami (3,7, 0,9 cm).
9 5 0 — Hrob 337149 — 8/F
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 7— 81etého dítěte ležela naznak,
9 5 4 — Hrob 341/49 — 8/G
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (1).
1. Střep z výduti šedočerného hradištního
hrnku, zdobený dvěma obvodovými rý­
hami.
9 5 1 — Hrob 338/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 85 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 25— 301eté ženy ležela naznak.
9 5 5 — Hrob 342/49/ — 8/G
U týlní kosti byl brousek (1), po každé straně
dolní čelisti knoflík (2— 3) a na hrudi nůž
(4). Zásyp obsahoval střep z nádoby a zlomky
malty.
1. Brousek z nepravidelného pískovcového
úštěpu, po jedné straně jemně vyhlazený
9 5 6 — Hrob 343/49 — 8/G
(15,0, 6,3, 1,5 cm).
2.— 3. Dva párové (rozpadlé) stříbrné
knoflíky, zdobené protlačovaným rostlinným
ornamentem (1,3 cm).
4. Železný nůž s krátkým násadním trnem
9 5 7 — Hrob 344/49 — 8/G
a zbytky dřevěné pochvy na čepeli (8,8,
1,0 cm).
5. Střep z výduti hradištního hrnce, zdo­
bený dvěma obvodovými rýhami.
9 5 8 — Hrob 345/49 — 8/G
9 5 2 — Hrob 339/49 — 8/G
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra asi 251eté ženy, dlouhá 155 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
9 5 3 — Hrob 340/49 — 8/F
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná? Ne­
úplný sklad kostry muže měl kosti uložené
v nestejné výšce. Patří-li k téže kostře i kosti,
ojediněle se nacházející v obvodu tohoto
skladu, nelze bezpečně posoudit. Bez milo­
darů. Zásyp obsáhoval střepy z nádob (1),
zvířecí zub a zlomky malty.
1. Široce přehrnutý okraj hradištního hrn­
ku; tři střepy z výduti hradištního hrnku,
zdobené obvodovým brázdováním; dva stře­
py z výduti hradištního hrnku, zdobené vry-
464
py mezi dvěma obvodovými rýhami; střep
z výduti hradištního hrnku, zdobený hřebe­
novou vlnovkou; šest rozdrobených střepů
z výduti hradištního hrnku; střep od dna
hradištního hrnku.
Jáma ? x ? X 52 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 40—451eté ženy le­
žela naznak. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
střepy z nádob (1).
1. Ze střepů byla slepena asi */* hradištního
hrnku s výrazně profilovaným okrajem. Vý-
duť zdobí dvojitá hustá vlnovka a čtyři ne­
pravidelné obvodové rýhy (v. 9,4 cm).
Jáma ? x ? k 50 cm, orientovaná SZ-jv.
Z kostry asi 201etého individua, dlouhé 150
cm, uchovaly se jen skořepiny lebky, zbytky
pánve a dlouhých kostí. Bez milodarů.
Jáma ? x ? X 30 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 15— 161etého individua se ucho­
valy jen nepatrné zbytky. Bez milodarů.
Jám a ? x ? x 52 cm, orientovaná Z-v.
Kostra muže ležela naznak. Bez milodarů.
Jám a 160 x 60 X 80 cm, orientovaná SZ-
-jv, byla na obvodu dna vyložena dřevy o roz­
měrech 120 x 40 cm. Kostra 6— 71etého
děvčete, dlouhá 110 cm, ležela naznak. Ucho­
valy se z ní jen skořepiny lebky se zuby a
dlouhé kosti nohou. Mezi zuby spočívaly
čtyři náušnice (1— 4) a pod dolní čelistí
knoflík (5).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk z hraněného drátu, ukon­
čený očkem a uzlíčky z ovinutého drátu, je
opatřený klasovitými hrozníčky (1,8, 1,3 cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený očkem a uzlíč­
kem z ovinutého drátu, je opatřený šestihran-
ným granulovaným sloupečkem, který je na
obou stranách ukončený bubínky, jež zdobí
jemné granulování (2,1, 1,3 cm; tab. 73/8).
 5. Stříbrný knoflíček, zdobený granulova­
nými trojúhelníčky (0,6 cm).
9 5 9 — Hrob 346/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 25 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Porušená kostra asi 451etého individua,
dlouhá 150 cm, ležela naznak, s lebkou na
pravém spánku a skleslou čelistí, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů.
9 6 0 — Hrob 347/49 — 8/F
Jáma (pod hrobem čís. 338/49) ? x ? x
x 105 cm, orientovaná Z-v. Kostra asi 50 až
601etého muže, dlouhá 160 cm, ležela naznak,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U dolní čelisti ležela ptačí kůstka a u pravého
ramene nůž (1). Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (2).
1. Rozpadlý železný nůž (d. asi 8,5 cm) .
2. šedý střep od okraje hradištního hrnku.
9 6 1 — Hrob 348/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 201etého muže se uchovaly jen
skořepiny lebky a třísky žeber a dlouhých
kostí. U pravého boku ležel nůž (1), pod ním
ocílka (2) a šídlo (3), a ještě níže nůž-zavírák
(4). Zásyp obsahoval střep z nádoby (5).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele (20,6, 2,0 cm;
tab. 70/1).
2. Rozpadlá železná ocílka tvaru C (7,5,
2,3 cm).
3. Rozpadlé železné šidélko.
4. Železný nůž Zavírák — břitva, jehož že­
lezná pochva je na vnitřní straně vyložená
koží~(9,5, 2,0 cm, pochva 9,0, 2,4 cm; tab.
70/13, obr. 16/2).
5. šedohnědý střep od okraje lužické am­
fory.
9 6 2 — Hrob 349/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201etého muže, dlouhá 180 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama pod pánevními kostmi a nohama nata­
ženýma. Pod pravým kolenem ležela šipka
(1) a u levého lokte nůž (2).
1. Železná listovitá šipka s odlomeným ná­
30 Staré Město
sadním trnem (5,2, 1,9, 0,5 cm; tab. 70/12,
obr. 30/7).
2. Železný nůž s násadním trnem, nevý­
razně odsazeným od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (12,0, 1,2 cm).
9 6 3 — Hrob 350/49 — 8/F
Jáma ? X ? X 120 cm, orientovaná J-s.
Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 155 cm, ležela
naznak, s lebkou zvrácenou do prava, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
Hlava a nohy se propadaly do níže uloženého
hrobu. U levé ruky ležel nůž (1).
1. Zbytky rozpadlého železného nože.
9 6 4 — Hrob 351/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 30 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 451etého individua, dlouhá
163 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
9 6 5 — Hrob 352/49 — 8/G
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 12— 151etého dítěte,
dlouhá 116 cm, ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
9 6 6 — Hrob 353/49 — 8/F
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry dospělého individua se uchovaly jen
třísky kostí. Bez milodarů.
9 6 7 — Hrob 354/49 — 8/G
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 601eté ženy ležela naznak,
s lebkou na levém spánku, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zvířecí kosti (tab. 95/7) a pět
střepů z nádob (1).
1. Světlešedý střep od okraje hradištního
hrnku; podobný střep, jehož výduť zdobí
hřebenová vlnovka; nezdobený střep z vý-
duti šedohnědého hradištního hrnku; po­
dobný střep, zdobený obvodovou brázdou
a zdvojenou vlnovkou; světlešedý střep od
dna hradištního hrnku.
9 6 8 — Hrob 355/49 — 8/H
Jáma ? X ? X 80 cm, orientovaná SZZ-
465
 -jvv. Z dětské kostry se uchovaly jen zcela ne-
pátrné zbytky. Bez milodarů.
9 6 9 — Hrob 356/49 — 8/H
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SSV-
-jjz. Z kostry asi 50— 601etého individua,
dlouhé 170 cm, uchovala se jen roztříštěná
lebka a zbytky dlouhých kostí. Asi v místech
levé pánevní kosti ležel nůž (1) a asi v mís­
tech břicha kus pálené hlíny (2).
1. Železný nůž s odraženým, nevýrazně
odsázeným násadním trnem (11,3, 2,2,
cm).
2. Kus vypálené, po jedné straně vyhla­
zené hlíny.
9 7 0 — Hrob 357/49 — 8/H
Jáma ? x ? X 68 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 15— 181etého individua, le­
žící naznak, uchovala se jen tříšť lebky,
zlomky žeber a obratlů a zbytky dlouhých
kostí. Bez milodarů.
9 7 1 — Hrob 358/49 — 8/H
Jám a ? x ? x 125 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra dospělého individua, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Pod pravou pánevní kostí ležel
nůž (1) a nad levou stehenní kostí byly
zvířecí kosti (2). Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (3) a ojedinělé uhlíky.
1. Železný nůž s dlouhým násadním trnem
a odraženým hrotem čepele (15,5, d. trnu
5,4, 1,8 cm).
2. čelist vepře a zvířecí dlouhá kost (tab.
95/1).
3. Střep od okraje hradištního hrnku, na
hrdle zdobeného „rozmarýnkou“.
9 7 2 — Hrob 359/49 — 8/H
Jám a ? X ? X 85 cm, orientovaná Z-v. Ko­
stra asi 601eté ženy, dlouhá 168 cm, ležela na­
znak, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Dolní čelist byla skleslá na hruď. Po
stranách lebky ležely náušnice (1— 2). Zásyp
obsahoval střep z nádoby (3) a zlomek železa
(4 ).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice s bu­
bínky; rozpadlé.
466
3. Střep od dna hradištního hrnku.
4. Atypický plochý zlomek železa.
9 7 3 — Hrob 360/49 — 8/1
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 25— 301eté ženy, dlouhá 163 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů. Zásyp obsaho­
val střepy z nádob (1), zvířecí kost a zlomky
cihel a malty.
1. Střep od okraje hradištního hrnku;
střep z výduti hradištního hrnku, zdobený
dvěma obvodovými brázdami; podobný
střep, zdobený nepravidelnými brázdami;
podobný střep, zdobený hřebenovou vlnov­
kou; střep od dna hradištního hrnku.
9 7 4 — Hrob 361/49 — 8/1
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná Z-v,
byla překrytá humusovitou vrstvou, obsa­
hující zlomky cihel (1), střepy z nádob (2) a
hřebík (3). Kostra asi 601etého muže ležela
naznak, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
1. Zlomky novodobých cihel.
2. Střep z pokličky středověké nádoby.
3. Železný hřebík s klenutou hraněnou
hlavicí {tab. 70/10).
9 7 5 — Hrob 362/49 — 8/1
Mesolitický (?) — diluviální (?). Jáma
byla překrytá výplní recentního umělého pří­
kopu, která se skládala z těchto vrstev:
1. Tmavá humusovitá vrstva, 23 cm silná,
obsahovala zlomky novodobých cihel, střepů,
želez a pod.
2. Světlešedá, humusovitá vrstva 9 cm
silná, obsahovala podobné novodobé před­
měty.
3. Rezavá štěrkovitá, poněkud hlinitá
vrstva, 23— 30 cm silná, byla bez nálezů.
4. Tmavá vrstva výplně příkopu, 75—
150 cm silná, obsahovala zlomky novodobých
cihel, střepy polévaných nádob, škeble,
okružáky a pod.
5. Světlešedá popelovitá vrstva s uhlíky,
11 cm silná.
6. Tmavá, lehce humusovitá vrstva písku,
12 cm silná.
7. Rezivé štěrkovité podloží, v němž spočí­
 vala kostra ženy (?), orientovaná JZZ-svv.
Ležela na pravém boku, s nohama silně
skrčenýma, takže kolena byla pod bradou a
patní kosti u kostí sedacích. Nad kostrou,
kterou komise určila jako hrob předneo-
litický, byly silné šmouhy manganu. Kosti
jsou tmavohnědé (zčernalé) barvy. Lebka
ležela 35 cm severně od ohniště čís. II,
15 cm pod jeho dolní úrovní. Bez milodarů.
Kostra byla vyzvednuta in situ k laborator­
nímu zpracování (k t. srv. zápis o komisi a
situační plán hrobu, pořízený za spolupráce
s dr. Zázvorkou). Podrobnou publikaci to­
hoto hrobu připravil dr. J. Jelínek z Morav­
ského musea.
9 7 6 — Hrob 363149 — 9/7
Jáma ? x ? X 130 cm, orientovaná SZ-
-jv. Rozpadlá kostra asi 7— 81etého dítěte,
dlouhá 126 cm, ležela naznak* s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů.
9 7 7 — Hrob 364/49 — 8/1
V e výplni recentního příkopu na jižním
okraji Schildrovy zahrady byly rozhozené
kosti asi 601etého muže. Bez milodarů.
9 7 8 — Hrob 365/49 — 8/E
Jáma ? x ? x 165 cm, orientovaná Z-v,
byla pod hrobem čís. 145/49, Z kostry asi
601etého muže, dlouhé 156 cm, uchovala se
jen lebka na levém spánku a dlouhé kosti
nohou. Bez milodarů. Za lebkou ležely tři
šikmo skloněné, ploché pískovcové kameny.
Dva menší podobné kameny byly postaveny
i za chodidly nebožtíka.
9 7 9 — Hrob 366/49 — 7/E
Jáma ? x ? x 255 cm, orientovaná Z-v, 9 8 3 — Hrob 370/49 — 7/D
byla pod hrobem čís. 365/49. Kostra muže
ležela v rakvi, z níž se uchovaly zbytky dřeva
a kování (1) se skobou (2). U chodidel ležely
ostruhy (3— 4) se dvěma přezkami (5— 6), 9 8 4 — Hrob 371/49 — 9/E
dvěma nákoněími (7— 8) a dvěma průvleč-
kami (9— 10); u pravé ruky ležel nůž (11).
Hrob nebyl cele prozkoumán, poněvadž za­
sahuje pod základy kostela.
1. Esovitě prohnuté železné kování z rakve,
na jehož vnitřní straně se uchovaly zbytky
dřeva. Na jednom konci je kování opatřeno
hřebem (11,4, 2,7, 0,4 cm).
2. Železná skoba s jedním raménkem od­
raženým; na její vnitřní straně se uchovaly
zbytky dřeva (5,0, 1,5, 2,2 cm).
3.—4. Dvě párové železné ostruhy s bodci;
ramena jsou ukončená obdélníkovitými plo-
ténkami. Horní strana ostruh je zdobená
příčnými rýhami (15,8, 7,2, trn 3,3 cm; obr.
33/6a-b).
5.—6. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru (jedna z nich se rozpadla) — (3,7,
3,3 cm).
7.— 8. Dvě párová nákoněí obdélníkovitého
tvaru, která jsou na hřbetní straně opatřená
plastickým žebérkem (2,8, 2,4 cm; obr. 35/3).
9.— 10. Dvě párové železné průvleěky
třmínkovitého tvaru, na štítcích zdobené po­
dobnými plastickými žebérky (ve zlomcích,
obr. 34/13).
11. Železný nůž, na jehož násadním trnu
se uchovaly zbytky dřevěné rukojeti, a na
čepeli zbytky dřevěné pochvy (9,6, 1,4 cm ).
9 8 0 — Hrob 367/49 — 8/E
Mezi kostrou čís. 153/49 a hrobem čís.
311/49 ležely zbytky kostry asi půlročního
dítěte, orientované asi Z-v. Bez milodarů.
Při studiu anthropologického materiálu
zjistil dr J. Pavelčík:
9 8 1 — Hrob 368/49 — 8/E
Mezi kostmi hrobu čís. 32/49 byly kosti
jiného, asi půlročního dítěte.
9 8 2 — Hrob 369/49 — 7/E
Mezi kostmi hrobu čís. 138/49 byly kosti
jiného nemluvněte.
Mezi kostmi hrobu č. 143/49 byly kosti
jiného dospělého individua.
Mezi kostmi hrobu č. 167/49 byly kosti
jiného, asi 30—401etého individua.
9 8 5 — Hrob 372/49 — 7/E
Mezi kostmi hrobu čís. 178/49 byly ještě
kosti nemluvněte.
467
9 8 6 — Hrob 373149 — 8IE
Mezi kostmi hrobu čís. 214/49 byly zbytky
kostí jiného dospělého individua.
9 8 7 — Hrob 374/49 — 7/D
Mezi kostmi hrobu čís. 308/49 byly kosti
jiného, asi 71etého dítěte.
9 8 8 — Hrob 375/49 — 8/G
Mezi kostmi hrobu čís. 341/49 byly
i zbytky kostí asi 1— 51etého dítěte.
9 8 9 — Hrob 376/49 — 8/F
V e skladu kostí čís. 318/49 byly i zbytky
kostry asi 50— 601eté ženy.
9 9 0 — Hrob 377/49 — 7/D
Ve skladu kostí čís. 305/49 byly i zbytky
kostry asi 30— 401eté ženy.
Nelze rozhodnout, zda dodatečně zjištěné
zbytky koster pocházejí z t. zv. dvojhrobů,
nebo zda jsou pozůstatky dříve pohřbených
individuí.
9 9 1 — Hrob 1/50 — 11/D
Jáma 180 x 60 x 158 cm, orientovaná
JZ Z -sw . Z kostry asi 151etého individua se
uchovaly jen zbytky lebky a zlomky dlou­
hých kostí rukou a nohou, takže její délku
bylo možno určit jen odhadem na 162 cm.
Bez milodarů.
9 9 2 — Hrob 2 /5 0 — U /D
Jáma ? X ? X 140 cm, orientovaná V-z
(naopak). Kostra asi 501etého muže, dlouhá
165 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. U pravé ruky ležel nůž (1).
1. Železný nůž s plochým násadním trnem
se rozpadl (13,3, 1,5 cm).
9 9 3 — Hrob 3/50 — 11/D
Jáma 170 x 50 x 150 cm, orientovaná
Z-v, byla na obvodu dna obložena do výšky
9 cm dřevy. Kostra asi 40— 501etého muže,
dlouhá 165 cm, ležela naznak, s lebkou na
pravém spánku, s rukama podél těla a no­
hama překříženýma tak, že se zdálo, jako by
nebožtík byl uložen do hrobu s nohama po­
468
krčenýma do výšky. Kostra byla překryta
deskou, z níž se uchovaly zbytky zčernalého
dřeva, tvořící vrstvu 1,5— 2,0 cm silnou. Bez
milodarů.
9 9 4 — Hrob 4/50 — 11/D
Jáma ? x ? X 145 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 251etého individua, z níž se
uchovaly jen zbytky lebky se zuby a třísky
dlouhých kostí, ležela asi naznak. Bez milo­
darů.
9 9 5 — Hrob 5/50 — 11/D
Jáma 80 x 40 x 150 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 6— lOletého dítěte se ucho­
valy v místech lebky jen volné zuby. Bez
milodarů.
9 9 6 — Hrob 6/50 — 12/D
Jám a ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry dospělého individua se ucho­
valy jen kosti nohou; ostatní část hrobu byla
zničena výkopem Schildrova sklepa. Bez
milodarů.
9 9 7 — Hrob 7/50 — 12/D
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná V-z
(naopak). Z kostry aši 51etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky lebky s několika zuby. Bez
milodarů.
9 9 8 — Hrob 8/50 — 12/D
Jám a 187 x 53 x 110 cm u hlavy, 124 cm
u nohou, orientovaná SVV-jzz. Kostra asi
251eté ženy, dlouhá 156 cm, ležela naznak,
s rukama složenýma do klína a nohama
pokrčenýma do leva. Bez milodarů.
9 9 9 — Hrob 9/50 — 13/D
Jáma ? x ? x 115 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 5letého děvčete se uchovala jen
lebka se zuby; ostatní část hrobu byla zni­
čena novodobým výkopem příkopu na vý­
chodním okraji Schildrovy zahrady. Po
pravé straně lebky ležela náušnice (1) a asi
20 cm vlevo od lebky byl postaven dnem
vzhůru hrnek (2).
1. Stříbrná kroužkovitá náušnice, roz­
padlá na dva kusy (0,9, 0,2 cm).
2. Světlešedě, místy červeně vypálený
 hrnek téměř miskovitého tv a ru s p ře h rn u -
tým , římsovitě p ro filo va n ým okrajem zdobí
na hrdle dvě obvodové r ý h y (9,0, 10,1 X 9,4,
9,9, 7,5 c m ; tab. 4413).
1 0 0 0 — Hrob 10/50 — 13/D
Jáma 170 X 54 x 146 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Z kostry asi 30— 401etého individua
se uchovaly jen zbytky lebky a třísky dlou­
hých kostí rukou a nohou. Mezi stehenními
kostmi ležely při sobě dva nože (1— 2) tak,
že jejich rukojeti směřovaly směrem na levo
k nohám.
1. Železný nůž s násadním trnem, odraže­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (11,7, 1,9 cm). I 3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
2. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (14,2, 1,9 cm).
1 0 0 1 — Hrob 11/50 — 12/D
Jáma 190 x 50 x 145 cm, orientovaná
SVV-jzz. Kostra asi 201etého muže, dlouhá
165 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do leva, s pravou rukou položenou do klína,
s levou podél těla a nohama nataženýma.
Levá stehenní kost byla o 8 cm kratší než
pravá. Mezi holenními kostmi stál pískovcový
kámen o rozměrech 22 X 16 X 6 cm. Bez
milodarů.
1 0 0 2 — Hrob 12/50 — 13/D
Jáma 120 x 40 x 136 cm, orientovaná
SVV-jzz. Z kostry asi 6— 71etého dítěte se
uchovaly jen zbytky lebky se zuby. Bez milo­
darů.
1 0 0 3 — Hrob 13/50 — 13/D
Jáma 110 x 50 x 148 cm, orientovaná
SZ-jv. Z kostry asi 6— 71etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky lebky a třísky dlouhých kostí.
U levé ruky ležel nůž (1) a v nohách stál
hrnek (2), vedle něhož byly zbytky dřevě­
ného předmětu (3).
1. Železný nůž s krátkým násadním trnem
(7,8, 1,4 cm; obr. 11/12).
2. Světlehnědý, místy tmavošedý hrnek
s přehrnutým okrajem je zdobený pěti ob­
vodovými rýhami (8,7, 7,0, 8,0, 5,3 cm).
3. Rozpadlý dřevěný předmět — snad
ploska, z níž se uchovaly zbytky zčerna­
lého dřeva, v nichž vězela jedna celá a tři
zlomky bronzových svorek (1,4, 0,5, 0,3 cm)
a jedna železná svorka (2,3, 1,2, 0,5 cm).
1 0 0 4 — Hrob 14/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 11— 12Ietého děvčete, dlouhá
120 cm, ležela naznak, s levou rukou podél
těla, pravou složenou do klína a nohama na­
taženýma. Po stranách lebky ležely dvě a
dvě náušnice (1— 4) a u levého boku nůž (5).
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem (2,4, 1,5 cm).
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřen čtyřmi bubínky, jež zdobí jemné
granulování (2,8, 1,7 cm).
5. Železný nůž, na jehož prohnuté čepeli
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (7,9,
0,9 cm).
1 0 0 5 — Hrob 15/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 35 cm, orientovaná JJV -
-ssz. Kostra (porušená orbou) asi 401etého
muže ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad. Kosti nohou se propadaly do níže
uloženého hrobu. U lebky ležela zvířecí
kost (1) a skořepiny dětské lebky z hrobu
čís. 44/50. Mezi kostmi ležely ojedinělé spá­
lené kůstky (2). Zásyp obsahoval opracovaný
střep z nádoby (3) a zlomky malty.
1. Pravá polovina dolní čelisti vepře (roz­
padlá).
2. Spálené lidské kůstky, patrně ze staršího,
rozhozeného žárového hrobu.
3. Z hradištního střípku vybroušená ob-
délníkovitá destička (3,2, 2,8, 0,4 cm ).
1 0 0 6 — Hrob 16/50 — 8/F
Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná JZ-sv.
Kostra asi 301etého muže, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama složenýma do klína a nohama na­
taženýma. Hrudník a kosti nohou se pro­
padaly do níže uloženého hrobu. Na pravé
holenní kosti ležela rolnička (1). Zásyp
obsahoval střep z nádoby (2) a zlomky
malty.
469
 1. Bronzová rolnička s masivním závěs­
ným ouškem, zdobená mezi křížícími se
štěrbinami paprskovitým rýhováním (2,3,
2,8 cm; tab. 73/10).
2. Světlehnědý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený dvěma obvodovými rý­
hami.
1 0 0 7 — Hrob 17/50 — 8/F
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra asi 601etého muže, dlouhá 167 cm,
ležela naznak, s lebkou na pravém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů. Zásyp hrobu obsahoval zlomky
malty.
1 0 0 8 — 1 0 0 9 — Hrob 18— 19/50 — 8/F
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná?
Sklad kostí asi 6— lOletého dítěte a asi
401etého muže. Bez milodarů.
1 0 1 0 — Hrob 20/50 — 8/F
Jáma ? X ? X 55 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi dvaapůlletého dítěte, dlouhá
70 cm, ležela naznak, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 0 1 1 — Hrob 21/50 — 7/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Z kostry asi 5— 61etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky dlouhých kostí a žeber, mezi
nimiž ležela zvířecí kost (1). Zásyp obsaho­
val zlomky malty.
1. Zlomek levé poloviny horní čelisti
vepře.
1 0 1 2 — Hrob 22/50 — 7/E
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná J-s.
Z kostry asi 11— I21etého dítěte se uchovaly
jen zbytky žeber, obratlů a stehenních kostí.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlomky
malty.
1 0 1 3 — Hrob 23/50 — 7/E
Jám a ? X ? X 70 cm, orientovaná J-s.
Z kostry asi 12— 151etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky a třísky dlouhých kostí
nohou. Horní část kostry se propadala do
níže uloženého hrobu. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
470
1 0 1 4 — Hrob 24/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry 6— lOletého dítěte se uchovaly jen
zbytky lebky se zuby. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval zlomky malty.
1 0 1 5 — Hrob 25/50 — 8/F
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlom­
ky malty.
1 0 1 6 — Hrob 26/50 — 7/E
Jám a ? x ? x 160 cm u lebky, 80 cm
u nohou, orientovaná J-s. Kostra asi 401eté
ženy, dlouhá 175 cm, ležela naznak, s leb­
kou zvrácenou nazad, s levou rukou podél
těla, pravou složenou do klína a nohama
nataženýma. Kostra se propadala do níže
uloženého hrobu tak, že se v místech břicha
„přetrhla“. Po pravé straně lebky ležela
náušnice (1) a pod levou stehenní kostí
žebro mladšího individua, pocházející ne­
pochybně z dříve rozhozeného hrobu. Zásyp
obsahoval střep z nádoby (2) a zlomky
malty.
1. Kroužkovitá náušnice z bílého kovu,
jejíž konce se přesahují (1,0 x 0,9 cm; tab.
73/7).
2. Střep z výduti lužické nádoby, zdobené
pod hrdlem málo výraznými žlábky.
1 0 1 7 — Hrob 27/50 — 7/F
Jám a ? x ? x 55 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly jen
zbytky lebky, třísky žeber a zlomky obratlů a
dlouhých kostí. Dva krční obratle byly
zbarveny patinou, snad z náušnice, která se
našla již ve vyhozené hlíně (1). U nohou
stál hrnek (2).
1. Rozpadlá kroužkovitá náušnice z bron­
zového drátu (1,3 cm).
2. Světle šedohnědý hrnek se široce pře-
hrnutým okrajem zdobí tři nepravidelné
pásy hřebenových vrypů (8,9, 10,0, 8,4,
5,5 cm \ obr. 17/4).
1 0 1 8 — Hrob 28/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná JZ-sv.
Z kostry asi 61etého dítěte se uchovaly jen
 zbytky lebky, lopatek a dlouhých kostí rukou.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval zvířecí kost
( 1).
1. Zlomek tuřího rohu.
1 0 1 9 — Hrob 29/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 35 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 30— 401eté ženy, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. U stydkých kostí ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (9,7, 1,2 cm).
1 0 2 0 — Hrob 30/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 40 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 9— lOletého dítěte, dlouhé
110 cm, uchovaly se jen zbytky lebky a
jiných kostí. Na vnitřní straně levé stehenní
kosti ležel šikmo, směrem k pravé noze, nůž
(1). Zásyp obsahoval střepy nádob (2— 3) a
zvířecí kost (4). Kostra se propadala do níže
uloženého hrobu tak, že pánevní kosti byly
v hloubce 65 cm.
1. Železný nůž s dlouhým násadním trnem
(9,0, 0,9 cm; tab. 73/25).
2. černý střep z výduti hradištního hrnku,
zdobený hřebenovou vlnovkou.
3. Dva střípky od okraje různých nádob
lužické kultury.
4. čá st horní koňské čelisti {tab. 95/2).
1 0 2 1 — Hrob 31/50 — 7/G
Jáma ? x ? X 30 cm, orientovaná JJV-
-ssz. Orbou porušená kostra asi 40— 501etého
muže, dlouhá 164 cm, ležela naznak. U le­
vého lokte ležel zlomek železa (1).
1. Plochý tyěinkovitý zlomek železa (5,9,
1,1, 0,6 cm).
1 0 2 2 — Hrob 32/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 65 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 15— 191etého individua se ucho­
valy jen zbytky lebky. Bez milodarů. Hrob
byl porušen recentní jámou, vyplněnou hu-
musovitou hlínou a zvířecími kostmi.
1 0 2 3 — Hrob 33/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 30 cm, orientovaná J-s.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky. V humusovité vrstvě nad hrobem byl
nalezen nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž se širokým ná­
sadním trnem (10,3, 1,7 cm).
1 0 2 4 — Hrob 34/50 — 8/F
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná SV-jz.
Kostra asi 50Ietého muže, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Na vnitřní straně levé stehenní kosti ležel
nůž (1) a podél kostry byla rozložena čtyři
pásová kování z rakve (2). Zásyp obsahoval
střepy z nádob (3), zvířecí kosti (4) a zlomky
malty.
1. Železný nůž s dlouhou rukojetí, která je
ukončená hraněnou hlavicí, zdobenou stříbr­
ným tausováním {obr. 11/5). Na čepeli se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (18,0,
rukojeť 7,7, hlavice 1,4 x 0,7 cm; tab. 70/5).
2. Zlomky čtyř pásových železných ko­
vání, jejichž konce jsou opatřené hřeby, ko­
lem nichž se uchovaly zbytky dřeva (š.
2,7— 3,3, hřeb 1,7 cm).
3. Tmavošedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený obvodovou rýhou a vlnov­
kou; světlešedý střep od dna hradištního
hrnku.
4. Zlomek dolní čelisti koně nebo tura.
1023 — Hrob 35/50 — 13/D
Jám a ? x ? x 75 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé dětské kostry se uchovaly jen
třísky dlouhých kostí rukou. V místech
hrudi ležely dva knoflíky (1— 2) a v nohách
byl hrnek, postavený dnem vzhůru (3). Zá­
syp hrobu, promíšený uhlíčky, obsahoval
zlomky malty.
1.— 2. Dva párové měděné, pozlacené gom-
bíky jsou zdobené palmetami (2,8 X 3,3 cm;
tab. 73/13— 14).
3. šedočervený hrnek s široce přehrnutým
okrajem zdobí na výduti dvě obvodové rýhy
(8,4, 12,7, 11,0, 6,2 cm; tab. 52/2).
1 0 2 6 — Hrob 36/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 70—80 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Kostra asi 61etého dítěte, dlouhá
95 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad. Pravým bokem se propadala do níže
471
 uloženého hrobu. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval zlomky malty.
1 0 2 7 — Hrob 37/50 — 8/F
Jám a ? x ? X 50 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra 4— 51etého dítěte byla pohybem
půdy dislokována. Bez milodarů. Zásyp ob­
sahoval zlomky malty.
1 0 2 8 — Hrob 38/50 — 7jF
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná? Sklad
kostí 6— 71etého dítěte byl bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1 0 2 9 — Hrob 39150 — 8\F
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Jednotlivé kosti kostry asi 41etého dítěte
byly posunuty z původního uložení. Bez
milodarů. Zásyp obsahoval drobné uhlíky a
zlomky malty.
1 0 3 0 — Hrob 40/50 — 8/E
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná? Sklad
kostí asi 6— 71etého dítěte byl bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1031 — Hrob 41/50— 8/F
Jám a ? x ? x 115 cm, orientovaná Z-v,
byla zčásti překryta hrobem čís. 14/50.
Kostra asi 251etého muže, dlouhá 175 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Z lebky se uchovaly jen volné
zuby. U pravého zápěstí ležel „sklad“ před­
mětů, který obsahoval: ocílku (1) se třemi
křesadly (2— 4) a pět železných nožů (5— 9).
1. Železná ocílka, jejíž ramena jsou značně
prodloužená a esovitě zahnutá (10,7, 4,2,
0,5 cm; tab. 70/8, obr. 14/9).
2.— 4. Tři křesadla — rohovcové úštěpy,
okrajově značně obité (1,7, 1,9, 1,2 cm).
5. Železný nůž s plochým násadním trnem
(5,7, 1,0 cm; obr. 11/9).
6. Železný nůž zavírák — břitva, jehož
čepel je zasunutá do plechových bočnic
(10,5, 2,2, 1,2 cm; tab. 70/9).
1.—9. Zlomky čepelí a násadní trny se
zbytky dřevěných pochev, které pocházejí ze
tří rozpadlých železných nožů. Jeden z nožů
měl dutou kostěnou rukojeť, z níž se uchoval
jen boční úštěp (2,9, 1,1, cm).
472
1 0 3 2 — Hrob 42/50 — 8/F
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 601etého muže, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do prava,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Nad pravou stehenní a pánevní kostí ležel
nůž (1). Zásyp obsahoval zvířecí kost (2),
střep z nádoby (3), kus vápence a zlomky
malty.
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, která je na levé straně
opatřená krevní rýhou; na čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (11,8, 1,7, 0,4 cm).
2. Zub — stolička vepře.
3. Světlešedý nezdobený střep z výduti
hradištního hrnku.
1 0 3 3 — Hrob 43/50 — 7/E
Jám a ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 1 lletého děvčete se uchovaly jen
skořepiny lebky se zuby. Po pravé straně
lebky ležela náušnice (1). Zásyp hrobu obsa­
hoval střep z nádoby (2) a zlomky malty.
1. Bronzová náušnice, jejíž spodní oblouk
je ukončený dvěma uzlíčky a opatřený trubič-
kovitým hrozníčkem (2,7,1,6 cm; tab. 73/17).
2. Atypický světlehnědý střep z výduti
nádoby (neolitické?).
1 0 3 4 — Hrob 44/50 — 7/F
U lebky hrobu čís. 15/50 ležely skořepiny
jiné dětské lebky, pocházející ze samostat­
ného hrobu, který byl již dříve porušen. Bez
milodarů.
1 0 3 5 — Hrob 45/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
— svv. Kostra asi 501etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1 0 3 6 — Hrob 46/50 — 8/F
Jáma ? X ? X 85 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 41etého děvčete se uchovaly jen
zbytky lebky se zuby. Po jejich levé straně
ležela náušnice (1) a asi v místech pravé
dlaně nůž (2).
1. Spodní oblouk stříbrné náušnice, ze­
 sílený granulací, je opatřený klasovitým hroz-
níčkem (0,8, 1,1 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (12,0, 1,4 cm). Konec po­
chvy byl okován bronzovým náprstkovitým
nákončím, v němž se uchovaly zbytky dřeva,
protknuté bronzovým’ nýtkem; na povrchu
nákončí lpí zbytky tkaniva (1,4, 1,0, 0,8 cm).
Ústí pochvy nese prstencovité kování, které
je zdobené tepaným ornamentem (1,5, 0,7
cm). Patrně toto kování mělo trubičkoví té
závěsné ouško (0,7, 0,6 cm). I rukojeť byla
opatřena prstencovitým bronzovým kováním,
z něhož se však uchovaly jen zlomky.
1037 — Hrob 47150 — 7/F
Jáma ? x ? X 75 cm, orientovaná SZZ-
— jvv. Z kostry asi 51etého dítěte se uchovala
jen skořepina lebky a zub. Asi v místech
pravého lokte ležel nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem, od­ opatřené v každém rohu nýtkem (3,6, 3,6,
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (13,1, 1,0 cm).
1038 — Hrob 48150 — 7/F
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi ^ročního dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval zvířecí kost (1).
1. Přední zub z horní čelisti vepře.
lQál — Hrob 51/50 — 7/F
1039 — Hrob 49/50 — 8/G
Jáma ? x ? X 35 cm, orientovaná J W -
— szz. Z kostry asi lOletého dítěte, porušené
orbou, uchovaly se jen zlomky lebky, třísky
žeber a dlouhých kostí. Bez milodarů.
1040 — Hrob 50/50 — 7/E
Jáma 270 x 105 x 180 cm, orientovaná
Z-v, měla dno na ploše 210 X 65 cm pro­
hloubené ve sklípek, I4cm hluboký. Sklípek
byl se všech stran obložen a překryt deskami,
jež zanechaly černé humusovité vrstvy.
Z kostry asi 301etého muže se uchovaly jen
zlomky čelistí se zuby a zlomky dlouhých
kostí pravé ruky a pravé nohy. Po levé
straně dolní čelisti ležel knoflík (1), v místech
pravé dlaně nůž (2), v místech levé dlaně
byly ostruhy (3— 4), u pravého kolena dvě
přezky (5— 6) s nákončími (7— 8), asi v mís­
tech břicha zbytky koženého pásu s kováním
(9) a nákončím (10) a u chodidel ostruhy
(11- 12).
1. Zlatý knoflík melounovitého tvaru, zdo­
bený výrazným svislým kandováním a na
protilehlé straně ouška dvěma soustřednými
kruhy (1,9, x 2,2,cm, váha 5,55 g; tab. 73/12).
2. Přeražený železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (13,5, 1,3 cm).
3.— 4. Zlomky železných ostruh, na nichž
lpí zbytky kůže.
5.— 6. Dvě rozpadlé železné přezky.
7.— 8. Dvě železná nákončí obdélníkovi-
tého tvaru, na hřbetní straně střechovitě
klenutá a zdobená šikmými rýhami (2,9,
1,2, 0,8 cm; obr. 35/2).
9. čtvercovité rámečkovité kování z bron­
zového plechu, opatřené skobovitě lomenou
průvlečkou, která je upevněná dvěma nýtky.
Kování je na obvodu zdobené perlovcem a
0,1, průvl. 1,2, cm; tab. 73/21a-b).
10. Bronzové nákončí štítkovitého tvaru,
které je v týlu opatřené tulejkou, svinutou
z bronzového plechu, upevněného k nákončí
dvěma nýty (2,4, 1,3, cm; tab. 73/22, obr.
35/16).
11.— 12. Rozpadlé železné ostruhy s ob-
délníkovitými ploténkami na koncích ramen.
Jáma ? x ? x 115 cm, orientovaná SZZ-
—jv v . Kostra asi 151etého děvčete, dlouhá
140 cm, ležela naznak. Uchovaly se z ní jen
zbytky lebky a dlouhých kostí rukou a no­
hou. Po levé straně dolní čelisti ležel knoflík
(1), po stranách lebky po jedné náušnici
(2— 3) a u levé dlaně nůž (4). Zásyp obsaho­
val střep z nádoby (5).
1. Zlatý knoflík melounovitého tvaru, zdo­
bený svislým žlábkováním a na protilehlé
straně ouška, které je podložené kruhovou
destičkou, dvěma soustřednými kruhovými
rýhami (2,1 x 1,5, váha 2,55 g; tab. 73/11).
2.— 3. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk a polovina horního jsou zesílené
filigránem. Spodní oblouk, ukončený granu­
lovanými uzlíčky, je opatřený klasovitým
hrozníčkem, z něhož na obou koncích vy­
473
 stupují násadní trny k upevnění bubínku.
Podobný, ale jednoduchý hrozníček, je
upevněný i v ohbí horního oblouku (3,3,
1,7 cm, váha 5,55 g; tab. 73/15—16).
4. Železný nůž s násadním trnem, který
je bočně vroubkovaný. Na čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (11,0, 1,1 cm).
5. Atypický střep z nádoby (?) byl vy­
řazen.
1 0 4 2 — fírob 52/50 — 7/F
Jáma 130 X ? X 85 cm, orientovaná JZ-sv.
Z kostry asi 15— 161etého hocha se uchovaly
jen zbytky lebky. Asi v místech pravé ruky
ležel prsten (1), v nohách ostruhy (2— 3)
á přezkami (4—-5) a zbytky kůže (6).
1. Bronzový prsten s kruhovitým štítkem,
který je zdobený tepaným a rytým ornamen­
tem. Ze štítku jsou oboustranně vytaženy
dráty kruhu, které se vzájemně přesahují
( 0 2,3, štítek 1,8, drát kruhu0,2cm ; toi. 73/9).
2.— 3. Rozpadlé železné ostruhy (nere-
konstruovatelné).
4. Železná přezka oválného tvaru se zbyt­
kem řemínku (2,5, 1,5, řemínek š. 1,2, cm).
5. Podobná přezka ve zlomcích.
6. R zí prostouplé zbytky kůže z obuvi.
1 0 4 3 — Hrob 63/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná JZZ-
svv. Z kostry asi 51etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky a zbytky dlouhých kostí
rukou a nohou. V místech břicha ležela rol­
nička (1) a u levého boku nůž (2).
1. Železná rolnička kuličkovitého tvaru,
na jejímž obvodu je ostře vystouplé
žebérko, které vytváří trojúhelníkovité očko
k zavěšení. Na rzi jsou přichyceny zbytky
tkaniva (2,5, 3,1 cm; tab. 71/4).
2. Železný nůž s odsazeným násadním
trnem od čepele, která má na levé straně
krevní rýhu (7,5, 1,2 cm).
1 0 4 4 — Hrob 54/50 — 8/F
Jáma ? x ? X 85 cm, orientovaná J-s.
Z kostry asi 31etého děvčete se uchovaly jen
zbytky lebky, zlomky žeber a dlouhých kostí.
Pod týlní kostí ležely dvě náušnice (do sebe
"zavěšené), třetí byla u pravé skalní kosti a
čtvrtá u levé poloviny dolní čelisti (1— 4).
474
Zásyp obsahoval střepy z rozličných nádob
(5 -7 ).
1.—-4. Kroužkovité náušnice z bronzo­
vého drátu (1,4— 1,5 x 1,1 — 1,3; tab.
72/4— 7).
5. Světlešedý střep od okraje hradištního
hrnku, zdobený dvěma obvodovými rýhami,
mezi nimiž jsou šikmé vrypy; tři hradištní
střepy z výduti hrnku — nezdobené.
6. Hnědý střep z výduti hrnku lužické
kultury; podobný střep, zdobený dvěma
rovnoběžnými žlábky.
7. Cihlově červený střep od okraje nádoby
keramiky malované.
1 0 4 5 — Hrob 55/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 95 cm, orientovaná JV-sz.
Kostra asi 601etého muže, dlouhá 164 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
1 0 4 6 — Hrob 56/50 — 8/F
Mezi pohřby čís. 30/50 a 57/50, které
ležely nad sebou, byl neúplný sklad kostí asi
451etého muže. Bez milodarů.
1 0 4 7 — Hrob 57/50 — 7/F
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 601etého muže, dlouhé 166 cm,
uchovala se jen nazad zvrácená lebka a
dlouhé kosti rukou a nohou. Pod lebkou
ležel kámen (1) a jiný za chodidly (2).
Zásyp obsahoval střepy z nádob (3) a
spálenou kůstku (4). Bez milodarů.
1. Plochý kámen zé šedohnědého pískovce
se stopami okrajového i povrchového opraco­
vání (29,2, 26,0, 1,3 cm).
2. Podobný plochý pískovcový kámen ne­
pravidelně kruhovitého tvaru. Na obou jeho
stranách je černý, sazovitý kruh o průměru
asi 16,5 cm — poklička? — (18,0, 17,0
2,0 cm ; tab. 71/16).
3. Střep z hrdla tenkostěnné nádoby kultu­
ry malované a jiný z výduti hrubého hrnce.
4. Plochý zlomek rozštípnuté duté kosti,
propálený ohněm.
1 0 4 8 — Hrob 58/50 — 8 G
Jáma ? x ? X 65 cm, orientovaná JV-sz.
 Kostra asi 41etého dítěte, dlouhá- 85 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama pokrčenýma
do prava. Pod levou pánevní kostí ležela
rolnička (1) a v místech levé ruky nůž (2).
1. Železná rolnička kuličkovitého tvaru,
na jejímž obvodu je ostře vystouplé žebérko,
které vytváří trojúhelníkovité očko k zavě­
šení. N a rzi jsou přichyceny zbytky tkaniva
(2,4, 3,3, cm).
2. čep el železného nože s vydrobeným
ostřím (5,0, 1,0 cm).
1 0 4 9 — Hrob 59/50 — 8/G
Jáma ? x ? x 35 cm, orientovaná JZ-sv.
Kostra asi 251eté ženy, porušená orbou, byla
bez milodarů. Na dně hrobu byly ojedinělé
kosti jiného individua (srv. hrob čís. 132/50)
a kosti zvířecí.
1 0 5 0 — Hrob 60/50 — 8/G
Jáma ? x ? X 35 cm, orientovaná JZ-sv.
Z kostry nemluvněte se uchovaly jen zlomky
žeber a dlouhých kostí nohou. Bez milodarů.
1 0 5 1 — Hrob 61/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná JJV -
— ssz. Kostra asi 301eté ženy, dlouhá 159cm, 1056 — Hrob 66/50 — 7/F
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U pravé ruky ležel nůž (1).
1. Železný nůž s výrazně odsazeným ná- naznak, s rukama podél těla a nohama na­
sadním trnem (10,3, 1,3 cm; obr. 11/10).
1 0 5 2 — Hrob 62/50 — 8/G
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 51etého dítěte, dlouhá 83 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do prava,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (1).
1. Světlehnědý střep z hrdla hrubého
hrnce kultury lužické.
1 0 5 3 — Hrob 63/50 — 8/F
Jám a ? x ? X 80 cm, orientovaná Z-v. 1057 — Hrob 67/50 — 7/G
Z kostry asi půlročního dítěte se uchovala
jen dolní čelist. Bez milodarů.
1 0 5 4 — Hrob 64/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 25— 301etého muže, dlouhé
165 cm, uchovaly se jen zbytky lebky a dlou­
hých kostí rukou a nohou. V místech břicha
ležel knoflík (1), u pravé ruky nůž (2) a
u pravého boku sekyra (3). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (4).
1. Bronzový, poněkud zploštělý knoflík ze
dvou dutých polokoulí, které jsou vyplněné
organickou hmotou — pryskyřicí? (1,4 X
X 1,6 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, od­
sazeným od čepele (12,6, 1,4 cm). Z dřevěné
pochvy se uchovaly jednostranně klenuté
ploténky, na nichž lpí zbytky tkaniva.
X Železná sekyra s dlouhými ostny na
otvoru; týl je dlouze vytažený a ostří je pravi­
delně vykrojené (16,5, 4,8, 6,0 cm; tab.
70/7).
4. Červenohněďý střep z hrubého hrnce
lužické kultury, zdobený vertikálním žlábko­
váním.
1055 — Hrob 65/50 — 8/F
Jám a? x ? x 110 cm, orientovaná JV V -
— szz. Z kostry nemluvněte se uchovaly jen
zbytky lebky. Bez milodarů.
Jáma ? x ? x 115 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 301eté ženy, dlouhá 160 cm, ležela
taženýma. Na pravé straně hrudi ležela ná­
ušnice (1), u pravé ruky nůž (2) a v nohách
jiná náušnice (3).
1. Stříbrná náušnice, na jejíž dolní oblouk
je hroznovitě navlečeno 7 bubínků, zdobe­
ných jemně granulovanými kosočtverečky
(ve zlomcích).
2. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
3. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený granulovanými uzlíčky,je opatřený
jednoduchým hrozníčkem (2,1, 1,1 cm).
Jám a ? x ? x 75 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 91etého děvčete, dlouhá 110 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky ležely 3 a 3 náušnice (1— 6),
475
 vpravo za lebkou stál hrnek (7) a u pravého
boku byl nůž (8).
1.— 4. Dva páry stříbrných náušnic, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,1,1,4cm ).
5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
5 košíčků (2,3, 1,3 cm).
7. Nízký, černě vypálený hrnek s vodo­
rovné přehrnutým okrajem zdobí pod hrdlem
dva pásy šikmo proti sobě kladených vrypů
{tab. 46j2). Podobnými vrypy je zdobená
i horní plocha okraje; dno má značku kola
se šesti loukotěmi (7,5, 13,9, 11,7, 6,5 cm;
obr. 17j5, tab. 45/6).
8. Železný nůž s násadním trnem, od­
sazeným od čepele (8,0, 1,1 cm; obr. l l j l l ) .
1 0 5 8 — Hrob 68150 — 7/F
Jáma? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 5letého dítěte se uchovaly jen
zbytky kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
opracovanou kost (1).
1. Roztříštěná dutá zvířecí kost, na jedné
straně se zbytky kloubní hlavice, na opačné
straně zaobleně opracovaná (6,1, 1,4, 0,8
cm).
1 0 5 9 — Hrob 69/50 — 7/F
Jám a ? x ? X 50—85 cm, orientovaná?
Mezi lebkou hrobu čís. 55/50 a nohami
hrobu čís. 70/50 byl sklad kostí dospělého
individua. Bez milodarů.
1 0 6 0 — Hrob 70/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 83 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 50— 601eté ženy, dlouhá 152 cm, 1064 — Hrob 74/50 — 8/G
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po pravé
straně lebky ležela jedna (1), po levé straně
dvě náušnice (2— 3) a na vnitřní straně levé
stehenní kosti, těsně pod pánví, nůž (4).
1. Stříbrná bubínkovitá náušnice ve zlom­
cích.
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
něného drátu, jejichž spodní oblouk je
opatřený klasovitýmhrozníčkem (1,8,1,2 cm ). 1 0 6 5 — Hrob 75/50 — 8/G
4. Železný nůž s plochým násadním trnem,
odsazeným od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (9,6, 1,2 cm).
476
1 0 6 1 — Hrob 71/50 — 8/G
Jám a ? x ? x 30 cm, orientovaná JJV -
— ssz. Z dětské kostry, porušené orbou, ucho­
valy se v původním uložení jen kosti hrudi.
Bez milodarů.
1 0 6 2 — Hrob 72/50 — 8/G
Jám a ? x ? X 113 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 169 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama poněkud roz-
kleslýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
střepy z nádob (1— 2), pazourkový úštěp (3)
a pásové kování (4).
1. černohnědý střep z hrdla amfory lu-
žické kultury a jiný střep od dna.
2. Nezdobený střep z výduti hnědého
hradištního hrnku; černý střep z hrdla hrnku,
zdobený obvodovými rýhami a hřebenovou
vlnovkou; tmavošedý střep z výduti hrnku,
zdobený obvodovou rýhou a řadou vry-
pů.
3. Bíle patinovaný pazourkový úštěp (pa­
leolitický) se stopami opracování (2,5, 1,8,
0,9 cm).
4. Dvě pásová železná kování z rakve,
pravoúhle zahnutá a opatřená na koncích
dvěma hřebíky, kolem nichž se uchovaly
zbytky dřeva (24,0, 4,4, 0,3 cm).
1 0 6 3 — Hrob 73/50 — 7/G
Jám a ? x ? x 95 cm, orientovaná JZZ-
—svv. Kostra asi 21etého dítěte ležela naznak,
s lebkou na týlu, s rukama podél těla a no­
hama nataženýma. Bez milodarů.
Jám a 170 x 70 x 70 cm, orientovaná
SVV-jzz. Z kostry muže se uchovala jen
tříska pravé stehenní kosti, u níž ležela se­
kyrami) a nůž (2).
1. Zfelezná sekyra s krátkými ostny na otvo­
ru ašírokým plochým týlem; ostří je poněkud
protažené dolů (14,4, 4,8 cm; tab. 70/6).
2. Rozpadlý železný nůž.
Jáma ? x ? X 38 cm, orientovaná SVV-
jzz. Z kostry asi půlročního dítěte, porušené
orbou, uchovaly se jen zcela nepatrné zbytky
 kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval střepy
z nádob (1) a nůž (2).
1. Střep od okraje šedohnědého hradišt­
ního hrnku; černý střep z výduti hrnku,
zdobený obvodovou rýhou a jednoduchou
vlnovkou; světlehnědý střep z výduti hrnku,
zdobený jednoduchou vlnovkou mezi dvěma
obvodovými rýhami; dva střepy z výduti
světlešedého hrnku, zdobené obvodovými
brázdami a hřebenovou vlnovkou.
2. Týl železného nože se zbytkem násad-
ního trnu.
1 0 6 6 — Hrob 76/50 — 7/F
Jáma 100 x 50 x 120 cm, orientovaná
JZ-sv. Z kostry asi 51etého dítěte se uchovaly
jen zbytky lebky a dlouhých kostí. Pod lebkou
ležel bronzový předmět ?(1) a pískovcový
kámen s přichycenou maltou. Na blíže ne­
určeném místě byl nalezen knoflík (2).
1. Z bronzového předmětu (náušnice?)
se uchovaly jen zbytky světlezeleně patino­
vané beztvaré hmoty.
2. Knoflík bochánkovitého tvaru z modré­
ho skla, opatřený velkým železným ouš­
kem (1,0 x 0,8 cm, s ouškem 1,5 cm; tab.
72/16).
1 0 6 7 — Hrob 77/50 — 8/F
Jáma 90 x 60 x 110 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky a zlomky žeber. V mís­
tech hrudi ležel knoflík (1). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (2), zlomek dlaždice (3) a
kousky malty.
1. Tmavomodrý skleněný knoflík s želez­
ným ouškem (1,3 x 1,7 cm; tab. 72/17).
2. Tmavošedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený třemi vlnovkami.
3. Atypický zlomek oranžově vypálené
dlaždice se zbytky malty (4,7, 4,1 cm).
1 0 6 8 — Hrob 78/50 — 8/F
Jám a ? x ? x 75 cm, orientovaná SSZ-
-jjv. Kostra asi 50— 601etého muže, dlouhá ?,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do leva,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Pod levou pánevní kostí ležel nůž (1) a jiný
byl u levé stehenní kosti (2).
1. Z rozpadlého železného nože se uchovaly
jen zlomky čepele se zbytky dřevěné pochvy
a násadní trn.
2. Železný nůž s krátkým a plochým ná-
sadním trnem, odsazeným od čepele, na níž
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy (13,9,
1,6 cm).
1069 — Hrob 79/50 — 7/1
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra ženy, dlouhá 160 cm, ležela na­
znak, s lebkou na pravém spánku, s levou
rukou nataženou a pravou ohnutou na prsa,
s nohama nataženýma {tab. 17/2). U levé
skalní kosti byla náušnice (1). Zásyp obsa­
hoval uhlíěky a střepy z nádob (2).
1. Bronzová náušnice, jejíž spodní oblouk,
zesílený granulováním, je opatřený oboustran­
ným trubičkovitým hrozníěkem (2,3, 1,6 cm).
2. šedočerný střep od okraje hradištního
hrnku a světlehnědý střep z výduti, zdobený
obvodovým brázdováním.
1 0 7 0 — Hrob 80/50 — 8/G
Jáma 100 x 50 x 70 cm, orientovaná
SSZ-jjv.Zkostryasi 1lletého dítěte se uchovaly
jen zbytky lebky. U dolní čelisti ležely dva
gombíky (1— 2). Zásyp hrobu obsahoval
hřebík (3).
1.— 2. Dva párové měděné,pozlacené gom­
bíky, zdobené palmetami (3,3 x 3,7 cm).
3. Železný hřeb s konicky se rozšiřující
hlavicí (5,0, 1,3, 0,7 cm; tab. 71/14).
1 0 7 1 — Hrob 81/50 — 7/H
Jáma ? x ? X 30 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 1 lletého děvčete se uchovaly
jen zbytky lebky. Pod dolní čelistí ležel ná­
hrdelník (1), v místech lebky náušnice (2)
a u levé ruky nůž (3).
1. Náhrdelník z 11 korálků: kuliěkovitý
korálek z tmavomodrého skla; dva tmavo­
modré korálky koleěkovité; 7 korálků příčně
členěných z modrého, nazelenalého a bělavé-
ho skla; kotoučkovitýkorálek z bělavého skla.
2. Pozlacená (poněkud deformovaná) ná­
ušnice z hraněného drátu, jejíž spodní oblouk
je opatřený klasovitým hrozníěkem (1,7,
1,2 cm; tab. 67/19).
3. Železný nůž se rozpadl na atypické
' kousky.
477
1 0 7 2 — Hrob 82/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 201etého muže ležela
naznak. Asi v místech levé ruky ležel nůž (1)
a íiůž zavírák (2).
1. Sekáčovitý nůž s dlouhým násadním
trnem, který je v týlu zahnutý (20,0, rukojeť
9,4, š. čep. 2,1 cm; obr. 11/4).
2. Rozpadlý nůž zavírák — břitva se
zbytky plechových bočnic.
1 0 7 3 — Hrob 83/50 — 7/F
Jáma 170 x ? x 60 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry muže se uchovaly jen kosti no­
hou, kdežto horní část kostry byla zničena
na svahu Klečkova písečníku. U levého ko­
lena ležela přezka (1) a nákončí (2). Zásyp
obsahoval střep z nádoby (3).
1. Rozpadlá železná přezka.
2. Železné nákončí, opatřené v týlu třemi
nýtky (2,6, 1,9, 0,8 cm).
3. Hnědočervený střep z hrubého hrnce
keramiky malované.
1 0 7 4 — Hrob 84/50 — 7/G
Jám a ? x ? x 85 cm, orientovaná JZZ-
-sw . Kostra asi 25— 301eté ženy, dlouhá 156
cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou do
Ipva, s levou rukou podél těla, pravou ohnu-
tpU do klína a s nohama nataženýma. Na
hrudi, ležel pískovcový kámen o rozměrech
34,5 x 14,5 x 12,7 cm. Zásyp obsahoval
kus malty.
1 0 7 5 — Hrob 85/50 — 7/G
Jáma ? X ? X 95 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 152 cm,
ležela naznak, s lebkou na pravém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Na pravé pánevní kosti ležely na sobě dva
železné nože (1— 2).
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­ se dřevěné pochvy (7,5, 1,1 cm).
ným od čepele, která má po levé straně
krevní rýhu a uchovalé zbytky dřevěné
pochvy s otisky tkaniva (14,2, 1,9 cm).
, 2. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, která má po levé straně
krevní rýhu a zbytky dřevěné pochvy (11,8,
1,6 cm).
478
1 0 7 6 — Hrob 86/50 — 7/G
Jám a ? x ? x 58 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 141etého dítěte, dlouhá 140
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu a dolní
čelistí skleslou, s pravou rukou podél těla,
levou ohnutou do klína a s nohama nataže­
nýma. N a prstě pravé ruky byl navlečen
prsten (1). Zásyp obsahoval knoflík (2).
1. Zlomek kruhu bronzového plíškového
prstenu, který se rozpadl.
2. Světlezelený skleněný knoflík, opatřený
železným ouškem (1,3 x 1,6 cm; tab. 71/7).
1 0 7 7 — Hrob 87/50 — 7/G
Jám a ? X ? X 35 cm, orientovaná JZZ-
-sw .Z kostry asi 9— lOletého dítěte se uchova­
ly jen zbytky dlouhých kostí. Bez milodarů.
1 0 7 8 — Hrob 88/50 — 7/G
Jám a ? X ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 401etého muže, dlouhá 168 cm, le­
žela naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 0 7 9 — Hrob 89/50 — 7/G
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 6— 71etého dítěte se uchovaly jen
zbytky lebky a dlouhých kostí nohou. Asi
v místech levé ruky ležela bronzová rolnička
(1) a pět železných (2—6), které byly oba­
leny tkanivem. Blízko nich ležel nůž (7)
a zlomky dřeva (8).
1. Bronzová rolnička s velkým hraněným
ouškem, zdobená mezi štěrbinami krokvovi-
tým rytým ornamentem (2,5, 2,7, s ouškem
3,6cm; tab. 71/9).
2.— 6. Pět železných kuličkovitých rolni­
ček, na jejichž obvodu je ostře vy­
stouplé žebérko, které vytváří trojúhelníko­
vité očko k zavěšení. Na rzi jsou přichyceny
větší kusy tkaniva (2,7, 3,6 cm; tab. 71/8, 10).
7. Železný nůž, zasunutý do rozpadávající
8. Atypické třísky zčernalého dřeva.
1 0 8 0 — Hrob 90/50 — 8/F
Jáma 260 x 70 x 170 cm, orientovaná
Z-v, měla dno asi o 20 cm prohloubeno ve
sklípek, obložený dřevy. Z rozpadlé kostry
asi 251etého muže se uchovaly jen zbytky
 lebky, zlomek pánve a neúplné dlouhé kosti
nohou. Asi u pravého chodidla ležel kus že­
leza (1) a u levého tři nože (2— 4). Zásyp
obsahoval střepy z nádob (5).
1. Široký plochý kus železa se zbytky dřeva
na povrchu — čepel železného nože? (7,6,
2,7, 0,4 cm).
2. Železný nůž s dlouhým násadním trnem
(14,3, 2,0, trn 6,7 cm; obr. 1113).
3. Podobný nůž se značně zúženým hro­
tem (14,1, 2,1 cm).
4. Zahnutý železný nůž s masivním ná­
sadním trnem (přeražený).
5. Střep z výduti a dva střepy od dna neo­
litických (?) nádob.
1 0 8 1 — Hrob 91/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 115 cm, orientovaná V-z
(naopak). Kostra asi 301etého muže, dlouhá
175 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama sepjatýma v klíně a s no­
hama nataženýma. Bez milodarů. Zásyp
obsahoval střepy z nádob (1), z nichž jeden
ležel až na dně hrobu, stejně jako pazourek
(2) a dva pískovcové kameny se zbytky
malty. Bez milodarů.
1. Světlehnědý střep od okraje neolitické
nádoby a 6 střepů z výfluti podobných hru­
bých nádob.
2. Pazourkový úštěp, který je okrajově po­
někud přitlučený (3,8, 2,8, 0,9 cm).
1 0 8 2 — Hrob 92/50 — 7/G
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná JZZ- svv.
Z kostry mladistvého individua se uchovaly
sotva znatelné zbytky kostí. Bez milodarů.
1 0 8 3 — H ro(93/50 7/G
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 159 cm, ležela
naznak, s lebkou na levém spánku, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky ležely náušnice (1— 2) a na vnitřní
straně pravého lokte nůž (3). Zásyp obsaho­
val kus mlýnského kamene (4).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem (2,3, 1,8 cm).
3. Železný nůž s nevýrazným násadním
trnem (10,6, 1,3 cm).
4. Zlomek mlýnského kamene (žernovu),
který pochází z téhož kusu jako zlomek žer­
novu ze zásypu hrobu čís. 98/50.
1 0 8 4 — Hrob 94/50 — 8/G
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501eté ženy, dlouhá 163 cm, ležela
naznak, s lebkou na levém spánku, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky ležely náušnice (1— 2) a u pravé
ruky nůž (3). Zásyp obsahoval střepy z ná­
dob (4).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 bubínků, zdobených granulovanými křížky,
které jsou složené z kosočtverečků (2,2,
1.7 cm).
3. Železný nůž s násadním trnem, odraže­
ným od čepele, na níž jsou přichyceny
zbytky dřevěné pochvy (13,3, 1,4 cm).
4. Šedohnědý střep od okraje hradištního
hrnku, zdobený jednoduchou vlnovkou a ob­
vodovou rýhou; černý střep z hrdla hrnku,
zdobený obvodovým rýhováním; tři střepy
z výduti hrnku, zdobeného hřebenovou vlnov­
kou ; čtyři světlešedé nezdobené střepy z výdu­
ti hrnku; dva střepy od dna dvou různých
hrnků.
1 0 8 5 — Hrob 95/50 — 8/G
Jám a ? x ? x 45 cm, orientovaná JJV -
-ssz. Kostra asi llletéh o děvčete, dlouhá
100 cm, ležela naznak. Po stranách lebky
byly dvě a dvě náušnice (1-—4). Zásyp obsa­
hoval střepy z nádob (5).
1.—4. Dva páry stříbrných náušnic, na je ­
jichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 bubínků, zdobených křížky, které jsou se­
stavené z granulovaných kosočtverečků (2,7,
1.8 cm).
5. černý střep z výduti hradištního hrnku,
zdobený obvodovým rýhováním, ajiný střep
od dna světlešedého hrnku.
1 0 8 6 — 1 0 8 7 — Dvojhrob 9 6 — 97/50 — 8/G
Jáma 140 x 60 x 60 cm, orientovaná
JZ-sv. Těsně vedle sebe ležely dvě kostry tak,
že se kosti jejich přiléhajících rukou vzájemně
překřižovaly. Kostra (čís. 96/50 —■severní)
asi 51etého dítěte, dlouhá 95 cm, ležela na­
479
 znak, s rukama podél těla a s nohama nata­
ženýma. Kostra (čís. 97/50— jižní) asi 8— 10
letého dítěte, dlouhá 115 cm, ležela rovněž
naznak, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma (tab. 10/4). U prstů její pravé ruky
ležel nůž (1). Zásyp obsahoval střepy z nádob
(2) a mazanici (3).
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
sazeným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (10,3, 1,1 cm).
2. Světlehnědý střep od okraje hradištního
hrnku a jiný okrajový střep šedé barvy; střep
z výduti hrnku, zdobený obvodovou brázdou,
a jiný, zdobený rýhou a jemnou nepravidel­
nou vlnovkou.
3. Zlomek hnědočerveně propálené maza­
nice.
1 0 8 8 — Hrob 98/59 — 8/G
Jáma 190 x 60 x 55 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 251eté ženy, dlouhé 146 cm,
uchovaly se jen zbytky lebky a dlouhých
kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zlomek
mlýnského kamene (1), zlomky mazanice (2)
a střepy z nádob (3).
1. Zlomek mlýnského kamene (žernovu)
s částí třecí plochy (v. 8,3 cm).
2. čtyři zlomky hnědočervené, uvnitř černě
propálené mazanice, která je promíšená spá­
lenými organickými látkami. Na neporuše­
ných stranách se uchovaly otisky prutů.
3. čtyři střepy hnědočerveného hradišt­
ního hrnku, zdobené ostře rytou „rozmarýn-
kou“ ; šedý střep z výduti hrnku, zdobený
obvodovou rýhou.
1 0 8 9 — Hrob 99/50 — 7/H
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 181etého individua, dlouhá
135 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 0 9 0 — Hrob 100/50 — 8/F
Jám a ? x ? X 100 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 21etého dítěte, dlouhá
80 cm, ležela naznak. Bez milodarů.
1 0 9 1 — Hrob 101/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 115 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry, dlouhé asi 95 cm, uchovala
480
se jen rozpadlá lebka a třísky dlouhých kostí
rukou a nohou. Bez milodarů.
1 0 9 2 — Hrob 102/50 — 8/F
Jám a ? x ? X 110 cm, orientovaná? Ne­
úplný sklad kostry asi 31etého dítěte byl bez
milodarů.
1 0 9 3 — Hrob 103/50— 8/F
Jám a ? x ? X 110 cm, orientovaná SZ-
-jv. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 163 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po levé
straně lebky ležela náušnice (1) a v místech
levé ruky zlomky bronzu (2) a hrudky rzi (3).
1. Zlatá náušnice, jejíž spodní oblouk a po­
lovina horního jsou obalené jemným pleti­
vem. Spodní oblouk je opatřený klasovitým
hrozníčkem, z něhož vyčnívají jazykovitě
rozkleslé drátky — násadní trny k upev­
nění bubínků (?), které se neuchovaly. Po­
dobný jednoduchý hrozníček je upevněný i na
horním oblouku (3,4, 1,9 cm, váha 2,7 g;
tab. 67/6).
2. Dva zlomky bronzového drátku.
3. Atypické hrudky rzi - zbytky rozpadlého
železného nože?
1 0 9 4 — Hrob 104/50 — 8/1
Jám a 190 x 70 x 80 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá 156 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do leva,
s levou rukou pod pánví, pravou položenou do
klína a s nohama nataženýma. Poněvadž hrob
ležel ve starém podbrázdí, byly kosti —
zejména hrudníku — zpřeházené orbou tak,
že obratle a žebra ležely jednak za lebkou,
jednak pod pánevními kostmi. Bez milodarů.
1 0 9 5 — Hrob 105/50 — 7/F
Jáma ? x ? X 75 cm, orientovaná Z-v.
Pravděpodobně dětská kostra byla tak ztrá-
vená, že se z ní uchovala jen tříska holenní
kosti. V místech pravého boku ležel nůž (1)
a železný předmět (2) a v nohách byl svalený
hrnek (3). Zásyp hrobu obsahoval atypický
střep z nádoby.
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (9,2, 1,3 cml.
 2. Železná, poněkud zploštělá tyčinka, na
koncích odlomená (7,1, 0,8 cm).
3. Šedohnědý hrnek soudkovitého tvaru
zdobí pod hrdlem tři obvodové nepravidelné
brázdy (13,9, 11,0, 11,2, 7,3 cm; tab. 39).
1 0 9 6 — Hrob 106/50 — 7/F
Jám a? X ? X 106 cm, orientovaná Z-v. Na
dně ležely dva zlomky pásového kování
z rakve (1). Kostra asi 451etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Asi uprostřed pod levou stehenní
kostí ležel nůž (2) a na nohou byly ostruhy
(3) s přezkami (4).
Poznámka: Nad lebkou tohoto hrobu le­
žely konce holenních kostí kostry, zkoumané
A. Zelnitiem v sousedním Klečkově píseě-
níku.
1. Dva zlomky železného pásového kování
z rakve, na jedné straně odlomené (6,0— 7,9,
3,2, 0,3 cm).
2. Železný nůž s plochým násadním trnem,
skloněným šikmo k čepeli, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (14,6, 1,6, 0,5 cm;
tab. 71/13, obr. 11/14).
3. Dvě párové železné ostruhy, jejichž ra­
mena jsou ukončená obdélníkovitými plotén-
kami (12,2— 10,5, 8,8— 7,2 cm).
4. Železné přezky se rozpadly v atypické
zlomky.
1 0 9 7 — Hrob 107/50 — 7/F
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 51etého dítěte se uchoval jen
jeden zub. V levé polovině hrobu ležel ko­
rál (1) a knoflík (2).
1. Bronzový korál se čtyřmi podélnými
vývalky (0,7, 0,6 x 0,7 cm; tab. 67/7).
2. Bronzový knoflík ze dvou dutých polo­
koulí, vyplněných organickou hmotou —
pryskyřicí? (1,4 x 1,7 cm).
1 0 9 8 — Hrob 108/50 — 7/H
Jáma 180 X 55 X 94 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá
152 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma (tab.
17/2). Na pravé straně hrudníku ležel nůž
(1). Zásyp obsahoval střepy z nádob (2).
31 Staré Město
1. Polámaný železný nůž (7,8, 1,1 cm).
2. Hnědoěervený střep z výduti hradišt­
ního hrnku, zdobený jednoduchou vlnovkou;
světlešedý nezdobený střep z výduti hrnku
a šedý střep od okraje.
1 0 9 9 — Hrob 109/50 — 8/G
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501eté ženy, dlouhá 153 cm, ležela
naznak, s levou rukou pod pánevními kostmi,
pravou podél těla a nohama nataženýma.
Lebka, zasahující do podbrázdí, byla zničena
tak, že se uchovala jen dolní čelist. Bez milo­
darů.
1 1 0 0 — Hrob 110/50 — 8/F
Jáma 230 x 110 x 140 cm, orientovaná
JZZ-svv. Na dně se uchovaly zbytky dřevěné
rakve o rozměrech 190 X 60 X 48 cm, která
byla okovaná 12 železnými pásy (1). Kostra
asi 501etého muže, dlouhá 172 cm, ležela na­
znak, s lebkou na týlu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma (tab. 9/4). Mezi ste­
henními kostmi ležely větší kusy spáleného
dřeva. Zásyp obsahoval střep z nádoby (2).
1. Dvanáct kusů pásového železného ko­
vání, z nichž některé jsou pravoúhle za­
hnuté. Na pěti z nich se uchovaly kolem ma­
sivních hřebů zbytky dřeva (ve zlomcích).
2. červenohnědý střep od dna hradištního
hrnku.
1 1 0 1 — Hrob 111/50 — 8/F
Jám a ? x ? x 138 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 51etého dítěte se uchovaly jen
zbytky lebky. Bez milodarů.
1 1 0 2 — Hrob 112/50 — 7/H
Jáma 175 x 60 x 80 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 25— 301eté ženy, dlouhá
156 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s levou rukou podél těla, pravou poněkud od­
taženou od těla a s nohama nataženýma (tab.
14/3, 17/2). Bez milodarů.
1 1 0 3 — Hrob 113/50 — 8/1
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201etého individua, dlouhá 165 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Pod pra­
481
 vou pánevní kostí ležel nůž (1) a kamenný
brousek (2); v nohách byly zvířecí kosti (3).
Zásyp obsahoval kus malty.
1. Rozpadlý železný nůž (12,0, 1,5 cm).
2. Obdélníkovitý brousek z tmavošedého
pískovce, na obou stranách značně obroušený
(9,1, 3,2, 0,9 cm).
3. Kosti vepře a kančí kel.
1104— 1105 — Dvojhrob 114— 115150— 7/1
Jáma 153 X 75 X 160 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra (čís. 114/51) asi 121etého
děvčete, dlouhá 117 cm, ležela naznak, s leb­
kou uchýlenou do prava, s levou rukou podél
těla, pravou složenou do klína a s nohama
nataženýma. Pod lebkou ležela na zbytcích
tkaniva (tab. 96/2) náušnice (1); párová k ní
byla uvnitř lebky a její přívěsek ležel u levého
ramene (2).
U pravého ramene kostry byla rozpadlá
lebka nemluvněte (čís. 115/50) a třísky dlou­
hých kostí (tab. 1211). Bez milodarů.
1. Bronzová kroužkovitá náušnice, jejíž
spodní oblouk je opatřený dutým bubínkem,
složeným ze dvou polovin (2,2, 1,3 cm).
2. Párová náušnice, rozpadlá na malé
kousky.
1106 — Hrob 116/50 — 8/1
Jáma ? X ? X 118 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 91etého děvčete, dlouhá 120
cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou do
leva, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. U levé poloviny dolní čelisti ležely dvě
(1— 2) a na pravé straně hrudi jedna náuš­
nice (3). Zásyp obsahoval drobné uhlíčky.
1.— 3. Tři bronzové náušnice, jejichž spod­
ní oblouk,ukončený uzlíčky, je opatřenýklaso-
vitými hrozníčky, složenými z kroužků (2,3,
1,6 cm).
1107 — Hrob 117/50 — 7/H
Jám a 165 x 54 x 90 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 60leté ženy, dlouhá 153 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do leva,
s rukama založenýma na prsou a nohama
nataženýma. Bez milodarů.
1108 — Hrob 118/50— 8/G
Jáma 170 x 60 x 60 cm, orientovaná
482
Z-v, byla vyhloubena jen do podbrázdí. Z ko­
stry dospělého individua se uchovala lebeční
kost. Asi v místech levé ruky ležel nůž (1).
1. Rozpadlý železný nůž (š. čepele 1,1 cm).
1 1 0 9 — Hrob 119/50 — 8/H
Jáma ? x ? x 105 cm, orientovaná JZ-
-sv. Z rozpadlé kostry asi 251etého muže se
uchovaly jen zbytky lebky a neúplné dlouhé
kosti rukou a nohou. Poněvadž kostra ležela
těsně pod starým podbrázdím, dostaly se po­
hybem půdy z původního uložení za lebku
volné zuby, a snad i šipka (1) a nůž (2).
Vpravo od lebky ležel „sklad“ předmětů, pů­
vodně asi ve váčku, jak lze soudit z otisků
tkaniva: ocílka (3), dvě křesadla (4— 5),
pryskyřice (6), dva nože (7— 8), šipka (9)
a háček udice (10). Nedaleko odtud ležel že­
lezný kroužek (11). U pravého ramene byl
nůž zavírák (12) a tři hřebíky (13). Na
vnitřní straně levé stehenní kosti ležel nůž
(14), u levého kolena přezka (15) s průvleč-
kou (16); podobná průvlečka byla i u pravé
stehenní kosti (17). V nohách ležel masivní
kousek železa (18). Zásyp obsahoval střep
z nádoby (19).
1. Listovitá železná šipka s masivním ná-
sadním trnem (4,9,2,3,0,7 cm; obr. 30/6).
2. čep el železného nože, lehce zahnutá
(6,1, 1,7 cm).
3. Železná ocílka ve tvaru C (8,6, 2,7,
0,5 cm; tab. 71/1).
4. Masivní pazourek nucleovitě přitlučený
— křesadlo (4,2, 2,5, 1,6 cm; tab. 71/2, obr.
15/3).
5. Pazourkový úštěp značně otlučený —
křesadlo (2,0, 1,4, 0,8 cm).
6. Vejčitá kapka pryskyřice s otisky tkaniva
(2,0, 1,7, 0,8 cm).
7. Železný nůž s dlouhým násadním trnem
(8,4, 1,5 cm).
8. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli.
10. Železný háček udice, opatřený závěs­
ným ouškem (5,1, 0,4, ouško 0,6 cm).
11. Železný proužek plechu, svinutý v ne-
dovřený kroužek (2,6 X 1,4 cm).
12. Železný nůž zavírák — břitva, zarezi-
vělá v plechových bočnicích, které jsou ovi­
nuté řemínkem (5,0, 3,0, 0,9 cm).
 13. Krátký hřebík s hraněným trnem a kle­
nutou hlavicí (2,3, trn 0,7, hlav. 1,1 cm);
hřebík s odraženou hlavicí (2,9 cm ); podobný
hřebík bez hlavice.
14. Železný nůž s násadním trnem, sou­
měrně vytaženým od týlu čepele, na níž se
uchovaly zbytky jemně hlazené dřevěné
pochvy oválného průřezu (12,9,1,7, s. pochvy
1,3 cm; obr. 11 /6).
15. Oválná železná přezka se zbytkem ře­
mínku (3,2, 2,4 cm; tab. 71/5).
16. Železná průvlečka třmínkovitého tva­
ru s oválnou ploténkou (2,9, 1,8 cm; tab.
71/11).
17. Podobná průvlečka třmínkovitého tva­
ru (2,6, 2,0, ploténka 2,0 cm).
18. Masivní zlomek železa, snad nákončí
štítovitého tvaru, na hřbetní straně střecho-
vitě lomené (2,4, 2,1, 1,8 cm).
19. Tmavošedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený dvěma rýhami.
1 1 1 0 — Hrob 120/50 — 8/H
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná JZZ-
-sw . Kostra asi 401etého muže,dlouhá 172cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama složenýma do klína a nohama nataže­
nýma. Pod levým loktem ležel nůž (1), obrá­
cený hrotem k nohám.
1. Železný nůž se širokou čepelí (10,3, 1,9,
0,4 cm).
1 1 1 1 — Hrob 121/50 — 7/H
Jáma ? x ? x 73 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi llletéh o dítěte, dlouhá
114 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do prava, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. U lebky ležel střep z nádoby (1),
u levé pánevní kosti přezka (2), jiná přezka
byla na vnitřní straně pravé pánevní kosti (3)
a mezi stehenními kostmi ležel nůž (4).
1. Šedý střep od okraje hradištního hrnku.
2. Železná oválná přezka, jejíž oblouk je
trojbokého profilu (3,3, 2,7 cm; tab. 71/12,
obr. 34/10).
3. Podobná železná přezka s průvlečkou
(3,8, 2,2 cm).
4. Železný nůž se širokou čepelí, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (13,4, 1,8,
0,5 cm).
1 1 1 2 — Hrob 122/50— 7/1
Jáma ? x ? X 126 cm, orientovaná JZ-
-sv. Rozpadlá kostra asi 141etého děvčete,
dlouhá 147 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže-
ženýma. Bez milodarů.
1 1 1 3 — Hrob 123/50 — 8/H
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 201eté ženy, dlouhá
145 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama složenýma v klíně a nohama nataže­
nýma. Po stranách lebky ležely dvě a dvě ná­
ušnice (1— 4) a na vnitřní straně levého lokte
nůž (5).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,2, 1,5
cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený očkem, byl
opatřený klasovitými hrozníčky, které se roz­
padly (1,7, 1,5 cm).
5. Železný nůž, jehož čepel má na levé
straně krevní rýhu (8,9, 1,4 cm).
1 1 1 4 — Hrob 124/50 — 8/H
Jáma ? x ? X 85 cm, orientovaná SZ-jv.
Z kostry asi 30— 401eté ženy, ležící naznak,
uchovaly se jen zbytky lebky a dlouhých
kostí rukou a nohou. Po stranách lebky ležely
dvě a dvě náušnice (1— 4).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený S kličkou, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,2,1,3cm ).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice se
sloupečkem, jejichž bubínky zdobí granulo­
vané trojúhelníčky (1,8, 1,2 cm).
1 1 1 5 — Hrob 125/50 — 9/F
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 401etého muže, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Kosti nohou se propadaly do níže uloženého
hrobu, takže ležely o 10 cm níže než kosti
trupu. Bez milodarů.
1 1 1 6 — Hrob 126/50 — 9/7
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná? Na
483
 ploše asi 140 x 80 cm byly zpřeházené kosti 1. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
asi 601etého muže. U lebky ležel nůž (1). bený obvodovým hřebenovým rýhováním.
1. Železný nůž s úzkou čepelí, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (12,6, 1 1 2 5 — Hrob 135/50 — 8/1
1,3 cm). Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 40— 501eté ženy, dlouhá
1 1 1 7 — Hrob 127/50 — 9/F 162 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
Jáma ? x ? X 30 cm, orientovaná Z-v. spánku, s levou rukou podél těla, pravou
Z kostry asi 201eté ženy, zničené orbou, ucho­ ohnutou do klína a s nohama nataženýma.
valy se jen zlomky lebky. Bez milodarů. Mezi kostmi prochází krtčí nora, a tím byly
obratle a žebra roztahány po celé délce
1 1 1 8 — Hrob 128/50 — 9/F hrobu. Bez milodarů.
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 121etého dítěte le­ 1 1 2 6 — Hrob 136/50 — 8/F
žela naznak, s rukama podél těla a nohama Jáma ? x ? x 85 cm, orientovaná SZZ-
nataženýma. Bez milodarů. -jvv. Rozpadlá kostra asi 25— 301eté ženy,
dlouhá 155 cm, ležela naznak, s lebkou
1 1 1 9 — Hrob 129/50 — 9/F zvrácenou nazad, s rukama složenýma do
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná JZZ- klína a nohama nataženýma. Bez milodarů.
-svv. Rozpadlá kostra asi 60leté ženy, dlouhá
1 1 2 7 — Hrob 137/50 — 8/F
156 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama pod pánevními kostmi a nohama nata­ Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZZ-
ženýma. Bez milodarů. -jvv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 164 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku.
1 1 2 0 — Hrob 130/50 — 9/F Jinak byly kosti zpřeházeny nebo posunuty
Jáma ? x ? x 50 cm, orientovaná? Z kos­ z původního uložení. Bez milodarů.
try asi 501eté ženy, rozhozené výkopem jámy
pro hrob čís. 129/50, uchovala se jen dolní 1 1 2 8 — Hrob 138/50 — 9/F
čelist a neúplné dlouhé kosti nohou. Bez milo­ Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná JZ-sv.
darů. Kostra asi 501etého muže, dlouhá (po kolena)
126 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
1 1 2 1 — Hrob 131/50 — 9/F nazad a uchýlenou na levý spánek, s rukama
Jáma ? x ? x 130 cm, orientovaná Z-v. podél těla a nohama nataženýma. Kosti ho-
Z kostry dospělého individua se uchovaly jen lenní a drobné kůstky nohou nebyly nalezeny
zbytky lebky. Bez milodarů. (?). Bez milodarů. Zásyp obsahoval střepy
z nádob (1— 2) a skobu (3).
1 1 2 2 — Hrob 132/50 — 8/G 1. Dva střepy z výduti hrubých nádob lu-
Mezi kostmi hrobu čís. 59/50 byly ojedinělé žické kultury, zdobené žlábkováním.
kůstky kostry asi 31etého dítěte. Bez milodarů. 2. Pět nezdobených střepů z výduti hra­
dištních hrnků.
1 1 2 3 — Hrob 133/50 — 7/F 3. Železná skoba z rakve (8,5, 0,9, 0,3 cm).
Mezi kostmi dospělého individua v hrobě
čís. 69/50 byla také rozpadlá dětská lefeka. 1 1 2 9 — Hrob 139/50 — 9/F
Bez milodarů. Jáma ? x ? X 65 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 60Ietého individua,
1 1 2 4 — Hrob 134/50 — 9/F dlouhé 140 cm, uchovaly se jen zlomky lebky
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná Z-v. a neúplné kosti rukou a nohou. Bez milodarů.
Z kostry novorozeněte se uchovaly jen skoře­
piny lebky. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
1 1 3 0 — Hrob 140/50 — 9/F
střep nádoby (1). Jáma 240 X 80 X 154 cm, orientovaná

484
 Z-v. Kostra asi 501etého muže, dlouhá 180
cm, ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Pod levou stehenní kostí byl nůž (1), na no­
hou ostruhy (2—-3) a v místech nártů přezky
(4—5). Zásyp obsahoval zvířecí kosti (6).
1. Z železného nože se uchovaly jen aty­
pické zlomky se zbytky dřeva a kůže.
2.— 3. Dvě párové železné ostruhy, jejichž
ramena jsou ukončená obdélníkovitými plo-
ténkami, jež jsou opatřené třemi nýty. Na
ostruhách se uchovaly zbytky kůže a tkaniva
(12.0, trn 3,7, ploténky 2,2 x 1,6 cm; obr.
3111a— b).
4.—5. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru, zdobené příčným rýhováním, na nichž
se uchovaly zbytky kůže (4,6, 2.8 cm, obr.
34/1).
6. Tři zvířecí zuby.
1 1 3 1 — Hrob 141/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 8—91etého dítěte,
dlouhá 106 cm, ležela naznak, s lebkou uchý­
lenou do leva, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
uhlíky a dva střepy z nádob (1).
1. Dva světlešedé nezdobené střepy z vý-
duti hradištních hrnků.
1 1 3 2 — Hrob 142/50 — 9/F
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 251eté ženy, dlouhá
158 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad a uchýlenou do prava, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Po stranách
lebky ležely náušnice (1— 2). Zásyp obsaho­
val ojedinělé uhlíky.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 košíčků (2,7, 2,3 cm).
1 1 3 3 — Hrob 143/50 — 9/F
Jám a ? x ? x 60 cm, orientovaná SZ-jv.
Z kostry asi 2— 51etého děvčete se uchovaly
jen zbytky lebky a třísky dlouhých kostí no­
hou. Po stranách týlní kosti ležely náušnice
(1— 2) a asi v místech pánve nůž (3). Zásyp
obsahoval střepy z nádob (4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený S kličkou, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (1,7,1,1 cm;
tab. 67/18, 64/23).
3. Z rozpadlého železného nože se uchoval
jen střední výsek čepele se zbytky dřevěné
pochvy (4,5, 1,4 cm).
4. Tmavohnědý střep od okraje hradištního
hrnku a jiný střep z výduti, zdobený širokým
brázdováním.
1 1 3 4 — Hrob 144/50 — 9/F
Jám a ? x ? x 98 cm, orientovaná SZZ-jvv.
Kostra asi 20—251eté ženy, dlouhá 154 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama složenýma do klína a nohama nataže­
nýma. Pod levým spánkem byla náušnice (1)
a pod pravou stehenní kostí nůž (2). Zásyp
obsahoval střep z nádoby (3).
1. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený uzlíčky, je opatřený klasovitým
hrozníčkem (1,7, 1,0 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (13,2, 1,2 cm).
3. Světlešedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený brázdováním.
1 1 3 5 — Hrob 145/50 — 9/F
Jám a ? x ? x 120 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
kama složenýma do klína a nohama nataže­
nýma. Holenní kosti byly šikmo přeseknuty
při výkopu jám y pro níže uložený hrob, takže
jejich spodní části nebyly nalezeny. Bez milo­
darů- Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Šedočerný střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený trojicí hřebenových vlnovek.
1 1 3 6 — Hrob 146/50 — 9/F
Jám a 200 x 60 x 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 174 cm,
ležela naznak, s lebkou uchýlenou do leva,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
V místech pánve ležely dva hřebíky (1— 2)
a za levým chodidlem stálo vědérko (3).
1. Železný hřebík s odraženou hlavicí (5,2,
0,4 cm).
2. Železný hřebík s nevýraznou hlavicí
(1,9, hlavice 0,6 cm).
485
 3. Z konického dřevěného vědérka se u-
chovalo jen pět železných obrouček (0 13,6 —
16,0 cm) a obloukovitá rukojeť, opatřená zá­
věsnými obdélníkovitými ploténkami (0 14,5,
ploténky 4,3, 2,6, obroučky 0,6, 0,3 cm).
1 1 3 7 — Hrob 147/50 — 8/F
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná JZZ-
-svv, jak se lze domnívat podle polohy hrobu
čís. 336/49, do níž byl zahlouben hrob čís.
147/50. Z kostry asi 2— 51etého dítěte se u-
chovala jen skořepina lebky. Bez milodarů.
1 1 3 8 — Hrob 148/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná? Ne­
úplný sklad kostry asi 601eté ženy, který za­
sahoval pod hrob čís. 229/49, byl bez milo­
darů.
1 1 3 9 — Hrob 149/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 40— 501eté ženy, dlouhá
138 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
U lebky ležel pazourek (1) a u pravé ruky
nůž (2). Zásyp obsahoval střep z nádoby (3).
1. Paleolitický, lehce bíle patinovaný pa­
zourkový úštěp (5,8, 3,7, 1,4 cm).
2. Z rozpadlého nože se uchoval jen ná-
sadní trn a střední výsek čepele se zbytky
dřevěné pochvy.
3. Světlešedý nezdobený střep z výduti hra­
dištního hrnku.
1 1 4 0 — Hrob 150/50 — 9/F
Jáma 120 X 50 X 85 cm, orientovaná
JZZ-svv. Z kostry asi 51etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky lebky a dlouhých kostí.U pra­
vého boku ležel nůž (1). Zásyp obsahoval pa­
zourek (2).
1. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (7,8, 1,2 cm).
2. Paleolitický, bíle patinovaný pazour­
kový úštěp (4,7, 4,0, 1,0 cm).
1 1 4 1 — Hrob 151/50 — 8/F
Jáma 200 X 90 x 115 cm, orientovaná
JZ-sv. Kostra asi 251eté ženy, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
486
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky ležely náušnice; tab. 20/2 (1).
1. Dvě párové, stříbrné, silně pozlacené
náušnice, jejichž spodní oblouk, ukončený
bubínky, je opatřený klasovitým hrozníčkem,
který má na obou koncích podobné bubínky,
zdobené granulovanými kosočtverečky (5,5,
3,4 cm; tab. 69/13— 14).
1 1 4 2 — Hrob 152/50 — 9/F
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná SZ-
-jv. Z kostry asi 6—71etého dítěte, dlouhé
90 cm, uchovaly se jen zbytky lebky a třísky
kostí z horní poloviny kostry. V místech levé
dlahě ležel nůž (1).
1. Železný nůž se zlomkem dřevěné pochvy^
(9,2, 1,3 cm).
1 1 4 3 — Hrob 153/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 3— 41etého dítěte, dlouhá
85 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
1 1 4 4 — Hrob 154/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 96 cm, orientovaná Z>-v.
Z kostry asi 601eté ženy, dlouhé 160 cm,
uchovala se jen lebka a dlouhé kosti rukou
a nohou. Okolo lebky, posunuté z původního
uložení, bylo rozloženo šest náušnic (1— 6),
u levé ruky ležel prsten (7) a gombík (8)
a asi v místech pravého chodidla nůž (9).
Zásyp obsahoval drobné uhlíky, střepy z ná­
dob (10) a zvířecí kosti.
1.— 6. Šest stříbrných náušnic, na jejichž
spodní oblouk je hroznovitě navlečeno 9 ko­
šíčků, které jsou však z největší části rozpadlé
(3,3, 1,5— 1,8 cm).
7. Ze stříbrného prstenu se uchoval jen
válečkovitý chaton s modrým sklíčkem (0,5 x
x 0,5 cm).
8. Stříbrný gombík, zdobený palmetami,
se rozpadl na drobné skořepiny.
9. Rozpadlý železný nůž.
10. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený jednoduchou vlnovkou mezi obvodo­
vými brázdami; podobný střep, zdobený hře­
benovou vlnovkou; jiný střep, zdobenýbráz-
dováním; nezdobený střep z výduti hrnku;
 střep od okraje, zdobený brázdováním, a ne­
zdobený střep od dna hradištního hrnku.
1 1 4 5 — 1 1 4 6 — Dvojhrob 155— 156150 — 9/F
Jáma 200 X 60 X 110 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 25— 301eté ženy (čís. 155/50),
dlouhá 154 cm, ležela naznak, s lebkou zvrá­ 1 1 5 0 — Hrob 160/50 — 9/F
cenou nazad a uchýlenou do prava, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Pod pra­
vým spánkem ležela náušnice (1) a párová
k ní u levého boku kostry čís. 156/50 (2). Pří­
mo na kostře čís. 155/50 ležela kostra (čís. 1 1 5 1 — Hrob 161/50 — 9/G
156/50) asi 601eté ženy, dlouhá 150 cm, s leb­
kou spočívající na pravém spánku a s čelistmi
rozevřenými, s levou rukou podél těla, pravou
ohnutou do klína a s nohama nataženýma
(tab. 1212). Pod levou skalní kostí ležela náuš­
nice (3), párová k ní byla po pravé straně leb­
ky (4) a u pánevních kostí ležel nůž (5).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený S kličkou, je
opatřený sloupečkem, zdobeným granulací.
Sloupeček nese na obou koncích bubínky,
které jsou zdobené granulovanými trojú­
helníčky (2,3, 1,2 cm).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk je opatřený klasovitým
hrozníčkem (1,4, 0,8 cm).
5. Přeražený železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli (11,2, 1,0 cm).
1 1 4 7 — Hrob 157/50 — 9/F
Jám a ? x ? X 80 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 158 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad 1 1 5 3 — Hrob 163/50 — 9/G
a uchýlenou doleva, srukama podél těla a no­
hama nataženýma. Na pravé kyčli byl šikmo
položený nůž (1).
1. Železný nůž s plochým násadním trnem,
odsazeným od čepele, na níž lpí zbytky dře­ 1 1 5 4 — Hrob 164/50 — 9/G
věné pochvy (11,0, 1,3 cm).
1 1 4 8 — Hrob 158/50 — 9/F
Jáma 100 x 40 x 80 cm, orientovaná
SZ-jv. Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky a třísky dlouhých kostí. 1 1 5 5 — Hrob 165/50 — 8/F
Bez milodarů.
1 1 4 9 — Hrob 159/50 — 9/F
Jáma 200 x 60 x 110 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 40— 501etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku, s pravou rukou podél těla, levou
značně od těla odsunutou a s nohama nata­
ženýma. Bez milodarů.
Jáma 90 x 40 X 70 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly
jen zbytky lebky. Bez milodarů.
Jáma 200 x 65 x 80 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
174 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Bez milodarů.
1 1 5 2 — Hrob 162/50 — 9/F
Jáma 190 x 70 x 100 cm, orientovaná
Z-v. Kostra ženy, dlouhá asi 150 cm, ležela
naznak, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Po stranách lebky ležely náušnice
(1— 2), u pravé poloviny dolní čelisti buliž-
níkový úštěp (3) a u pravé dlaně nůž (4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (1,1,1,4cm).
3. Hrubě obitý buližníkový úštěp (3 ,5 ,3 ,4 ,
2,6 cm).
4. Železný nůž s násadním trnem, od­
raženým od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (10,4, 1,8, 1,0 cm).
Jáma ? x ? x 40 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 20— 251eté ženy, dlouhá 145 cm,
byla orbou značně porušená. Bez milodarů.
Jáma ? x ? x 40 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 150 cm, ležela
naznak, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Bez milodarů.
Jáma ? X ? X 90 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 21etého dítěte ležela naznak, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
487
1 1 5 6 — Hrob 166/50 — 9/G
Jáma ? x ? X 30 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi lOletého děvčete (ležící těsně
vpodbrázdí), byla porušená orbou. Pod týlem
lebky, ležící na pravém spánku, bylá náuš­
nice (1) a u pravé tváře byly dva kroužky
(2 -3 ).
1. Bronzová kroužkovitá náušnice s mean-
drovitýmukončením (2,3,1,6 cm; tab. 72/15).
2.— 3. Dva bronzové neforemné kroužky,
svinuté z přelomené náušnice, opatřené uz­
líčkem (0,8X 0,9, 0,5X 0,8 cm; tab. 72/2— 3).
1 1 5 7 — Hrob 167/50 — 9/G
Jáma ? x ? x 45 cm, orientovaná Z-v.
Těsně pod hrobem 166/50 ležela kostra asi
401eté ženy, dlouhá 142 cm, s lebkou ňa týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Za lebkou ležela rolnička (1) a pod skalními
kostmi byly dvě a dvě náušnice (2— 5).
1. Železná rolnička, na jejíž rzi lpí kousky
tkaniva (ve zlomcích).
2.—3. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk je Ukončený granulova­
nými uzlíčky a opatřený klasovitým hrozníč-
kem (1,7, 1,5 cm; tab. 67/8— 9).
4.— 5. Dvě párové bronzové náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený kolínky, je
opatřený klasovitým hrožníčkem z kroužků
(1,5, 1,3 cm).
1 1 5 8 — Hrob 168/50 — 9/G
Jáma ? x ? X 50 cih, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 501eté ženy se uchovaly jen zloin-
ky z horní poloviny kostry; její dolní část byla
totiž zničena recentním výkopem jám y pro
stromek. Bez milodarů.
1 1 5 9 — Hrob 169/50 — 9/G
Jáma ? X ? X 40 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi201etého individua se uchova­
ly jen zbytky lebky a třísky dlouhých kostí
rukou a nohou, které byly od kolen k cho­
didlům zničeny dřívějším recentním zásahem.
Bez milodarů. Pod lebkou ležely dva zlomky
malty.
1 1 6 0 — Hrob 170/50 — 9/G
Jáma ? X ? X 30 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry muže se uchovaly jen zbytky
488
dlouhých kostí nohou; jinak byl hrob po­
rušen orbou a v místech horní části těla re­
centním zásahem. Bez milodarů.
1 1 6 1 — Hrob 171/50 — 9/G
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 20— 251eté ženy se uchovala
jen lebka spočívající na pravém spánku, dlou­
hé kosti rukou, ležící podél těla, a část ste­
henních kostí. Ostatní část kostry nohou byla
zničena recentním zásahem. Po stranách
lebky ležely náušnice (1— 2). Zásyp obsaho­
val střep z nádoby (3).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrožníčkem (2,1,1,4cm).
3. Světlešedý střep od dna hradištního
hrnku.
1 1 6 2 — Hrob 172/50 — 9/G
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-sw . Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 150 cm,
ležela naznak, s lebkou skloněnou k levému
spánku, s rukama podél tělu a nohama nata­
ženýma. Pod pravou pánevní kostí ležel nůž
(1). Asi 40 ctn nad kostmi nohóU byl pískov­
cový kámen o rozměrech 23 x 16 x 13 Cm.
Menší podobný kámen ležel za lebkou, dvo­
jice jich léžela po stranách loktů a další dvo­
jice po stranách obou kolen. Zásyp obsahoval
ojedinělé uhlíčky, zlomky mazanice (2), há­
ček udice (3) a střep z nádoby (4).
1. Železný nůž, na jehož čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (8,5, 1,0 cm).
2. Hnědočervené zlomky mazanice, po
jedné straně hlazené.
3. Železný háček udice, v týlu svinutý
v očko (5,0, 0,4, 0?2 cm; tab. 72/18).
4. Přepálený a ’zdeformovaný střep od
okraje hradištního hrnku.
1 1 6 3 — Hrob 173/50 — 9 /H
Jáma ? x ? x 55 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi dospělého individua se uchovaly
jen třísky kostí. Bez milodarů.
1 1 6 4 — Hrob 174/50 — 9/G
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná SZZ-
-jw . Kostra asi 251etého muže,dlouhá 172cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku, s ru­
 kama podél těla a nohama nataženýma. U le­
vého zápěstí ležel nůž (1) a u nohou ostruhy
(2— 3) s přezkami (4— 5) a průvlečkami
(6— 7). Zásyp obsahoval atypický střep
z nádoby.
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od ostří čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (13,5, 1,6, 0,3 cm).
2.— 3. Dvě párové železné ostruhy s hraně­
nými bodci; jejich ramena jsou ukončená
čtvercovými ploténkami s nýty (11,0, 7,5,
plot. 2,0 x 1,8 cm).
4.— 5. Dvě přezky oválného tvaru (3,1,
2,2 — ve zlomcích).
6.— 7. Dvě párové železné průvlečky třmín-
kovitého tvaru (ve zlomcích).
1165 — Hrob 175150 — 9/H
Jáma ? x ? x 70 cm, orientovaná JZ-sv.
Z kostry asi 21etého dítěte, dlouhé 100 cm,
uchovala se jen rozmáčknutá lebka, posunutá
z původního uložení poněkud do prava, zbyt­
ky žeber a dlouhých kostí. Mezi žebry na
levé straně ležel knoflík (1).
1. Knoflík kuličkovitého tvaru ze světlezele-
ného skla, opatřený železným ouškem (1,2X
X I ,7 cm; tab. 73/19).
1166 — Hrob 176/50 — 9/H
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 501etého muže, dlouhá 156
cm, ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Dolní čelist byla převrácená a některé
obratle, prsní kost a žebra byly posunuty
z původního uložení {tab. 14/3). Prvé levé
žebro, odsunuté na vnitřní stranu levého před­
loktí, bylo proraženo šipkou, která v kosti za-
rezivěla (1; tab. 71/3). U levé dlaně ležel nůž
(2), jehož rukojeť směřovala šikmo k levé
kyčli (tab. 14/4). Zásyp obsahoval ojedinělé
uhlíky, střepy z nádob (3) a zvířecí zub.
1. Listovitá železná šipka s přeraženým ná­
sadním trnem (3,8, 1,8, 0,4 cm; tab. 71/3).
2. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, která byla zasu­
nutá v kožené pochvě, opatřené bronzovým
sanicovitým kováním, na němž lpí zbytky
tkaniva (18,5, 2,3, Š. pochvy 4,2 cm; tab.
71/6).
3. Šedohnědý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený třemi obvodovými rýhami;
tmavošedý střep z výduti hrnku, zdobený
hřebenovou vlnovkou; světlešedý a černý
střep z výduti nezdobeného hrnku.
1167 — Hrob 177/50 — 9 /H
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 501eté ženy, dlouhé 148 cm,
uchovaly se jen zbytky lebky, třísky drobných
kostí a neúplné dlouhé kosti. Nad chodidly
byla hromádka žabích kůstek. Zásyp obsa­
hoval střepy z nádob (1), uhlíky a zlomek
čelisti vepře.
1. Hnědočervený střep od okraje hradišt­
ního hrnku, zdobený klikatkou mezi dvěma
obvodovými rýhami; tmavošedý střep z vý­
duti hrnku, zdobený brázdováním; světle­
šedý střep z výduti hrnku, zdobený hřebe­
novou vlnovkou; světlešedý nezdobený střep
z výduti hrnku.
1168 — Hrob 178/50 — 9/H
Jáma ? x ? x 40 cm, orientovaná SZZ-
-jvv.Z kostry asi 12— 151etého děvčete seucho-
vala jen rozpadlá lebka, klíční kost a dlou­
hé kosti levé ruky. Ostatní část hrobu byla
zničena relativně mladším slovanským ob­
jektem V/50 {tab. 6/2). Po stranách lebky le­
želo po třech náušnicích (1—6) a na levé
straně dolní čelisti gombík (7).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený čtyřmi bubínky, zdobenými skupin­
kami čtyř zrníček (2,4, 1,6 cm; tab. 73/18).
3.— 4. Dvě podobné náušnice, jejichž bu­
bínky zdobí jemně granulované trojúhelníčky
(2,5, 2,0 cm).
5.— 6. Dvě podobné párové náušnice, jen
poněkud větší (3,5, 2,2 cm).
7. Stříbrný gombík, zdobený rostlinným
ornamentem; jeho ouško je podložené kru­
hovitou ploténkou (2,3 x 2,6 cm).
1169 — Hrob 179/50 — 9/H
Jáma ? x ? X 85 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 20— 251eté ženy, dlouhá
147 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Po
pravé straně týlní kosti ležel nůž (1), u pravé
489
 skalní kosti byly dvě náušničky (2— 3) a třetí,
podobná, ležela po levé straně lebky (4).
Zásyp obsahoval střep z nádoby (5).
1. Železný nůž, z něhož se uchovala jen
neúplná čepel (4,9, 1,1 cm).
2.— 4. Tři bronzové kroužkovité náušnice,
z nichž jedna je opatřená kolínkem (1,0 —
1,4 cm; tab. 73/23—24).
5. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený obvodovou brázdou.
1 1 7 0 — Hrob 180/50 — 9/H
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 161etého individua, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama pokrčenýma do
leva. U levé pánevní kosti ležel přeslen (1).
Zásyp obsahoval ojedinělé uhlíky.
1. Zlomek přeslenu lehce dvojkonického
tvaru je z jemně plavené hlíny, lesklého,
tmavošedého povrchu ( 0 asi 2,2, v. 1,3 cm).
1 1 7 1 — Hrob 181/50 — 9/H
Jáma ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Kostra asi 141etého dítěte, dlouhá 133
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Kosti prstů
pravé ruky byly zbarveny patinou (snad
z prstenu). Hrob zčásti překrývalo popeliště,
které se šířilo směrem k hrobu čís. 177/50.
Bez milodarů.
1 1 7 2 — Hrob 182/50 — 9/H
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 16— 181etého individua, dlouhá
126 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama položenýma na kostech pá­
nevních a s nohama nataženýma. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval střepy z nádob (1),
hřebík (2) a přezku (3).
1. Světlešedý nezdobený střep z výduti hra­
dištního hrnku; podobný střep a jiný černé
barvy, zdobený obvodovým brázdováním.
2. Železný hřebík s obdélníkovou hlavicí
(2,2, hlav. 2,3 x 1,6 cm; tab. (71/15).
3. Železná přezka oválného tvaru (ve zlom­
cích).
1 1 7 3 — Hrob 183/50 — 9/1 1 1 7 8 — Hrob 188/50 — 9/1
Jáma ? x ? X 95 cm, orientovaná Z-v.
490
Kostra asi 12— 151etého dítěte, dlouhá 115
cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Podél levé stehenní kosti ležel nůž (1). Zásyp
obsahoval zlomek železa (2) a střepy z nádob
(3).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (16,9, 1,5 cm; tab. 72/1, obr. 11/8).
2. Na tři kusy rozpadlý železný předmět
( ?).
3. Světlešedý střep od okraje hradištního
hrnku a jiný z výduti, zdobený dvěma obvo­
dovými brázdami.
1 1 7 4 — Hrob 184/50 — 9/1
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 11— 121etého dítěte, dlouhá 124
cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Tmavošedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený hřebenovou vlnovkou a bráz­
dováním.
1 1 7 5 — Hrob 185/50 — 9/H
Jáma ? x ? X 65 cm, orientovaná Z-v.
Horní část kostry asi 181etého individua byla
až po kosti pánevní porušena recentním zása­
hem; kosti nohou byly natažené. Bez miloda­
rů. Zásyp obsahoval zvířecí čelist (tab. 95/6).
1 1 7 6 — Hrob 186/50 — 9/H
Jám a ? x ? X 75 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 201eté ženy, dlouhá 145 cm, ležela
naznak, s lebkou na pravém spánku, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Nad
levým chodidlem ležel červeně propálený pís­
kovcový kámen, pocházející pravděpodobně
z přilehlého ohniště. Zásyp obsahoval střep
z nádoby (1).
1. Střep od okraje tmavošedého hradišt­
ního hrnku.
1 1 7 7 — Hrob 187/50 — 9/1
Jáma ? x ? x 120 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi půlročního dítěte se uchova­
ly jen zbytky lebky. Bez milodarů.
Jáma ? x ? X 130 cm, orientovaná SZ-
 -jv. Z kostry asi 1Oletého dítěte se uchovaly
jen kosti pánevní a kosti nohou; horní část
kostry byla zničena výkopem recentního pří­
kopu. Bez milodarů.
1 1 7 9 — Hrob 189/50 — 9/H
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná SZ-jv.
Kostra asi 30— 401etého muže, dlouhá 168
cm, ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s levou rukou ohnutou do boku, pravou slo­
ženou do klína a s nohama nataženýma. Po
pravé straně týlní kosti (kolmo k lebce) ležel
nůž (1) a u pravého kolena byla čelist vepře.
Zásyp obsahoval střepy z nádob (2).
1. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (13,3, 1,6 cm).
2. Světlehnědý nezdobený střep z výduti
hradištního hrnku; tmavošedý střep z výduti,
zdobený brázdováním a hřebenovou vlnov­
kou; světlešedý střep od dna hradištního
hrnku.
1180 — Hrob 190/50 — 10/F
Jáma 200 x 70 x 100 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 50—601etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma (tab.
8/2). Mezi pravým loktem a páteří byla
přezka (1), na levé pánevní kosti leželo ná-
končí se zbytky řemene (2), na vnější straně
levého kolena byla jiná přezka (3) a asi
uprostřed délky levé holenní kosti ležel
kousek železa (4). U pravé kyčelní kosti byla
další přezka se zbytky tkaniva (5) (tab.
96/10) a jiné dvě přezky (6— 7), průvleěky
(8—9 ) 'a nákončí (10— 11) ležely na vnější
straně pravého kolena. Podél pravé holenní
kosti ležel nůž (12) a na pravém boku meč
(13) tak, že rukojeť byla v blízkosti pravé
kyčle a čepel zčásti překrývala pravou ste­
henní a lýtkovou kost; jeho hrot dosahoval
až za chodidla. Na meči se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy, jež byla asi uprostřed své
délky okována po jedné straně bronzovým
plechem; podobné kování bylo i na proti­
lehlé straně u hrotu čepele (14— 15). Asi
uprostřed délky meče ležela na jeho čepeli
šipka (16) a za ní byla zaseknuta do země
sekyra tak, že se opírala o čepel meče (17). Za
jeho hrotem ležela průvleěka (18) s nákon-
ěím (19). Na nohou byly ostruhy (20— 21),
za nimiž ležely přezky (22— 23). Rovněž na
vnější straně levého chodidla ležely přezky
(24— 25), průvleěky (26— 27) a nákončí
(28— 29), vedle nichž byl nůž (30) v kované
pochvě (31). U něho, ale již za chodidlem,
ležela ocílka (32) se třemi křesadly (33—35),
železná tyčinka (36), hřebík se zbytky dřeva
(37) a nůž zavírák (38). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (39).
1. Železná přezka oválného tvaru, na
hřbetní straně lehce hraněná (2,8, 0,7 cm, ve
zlomcích).
2. Duté bronzové nákončí, zespod opatřené
ploténkou a na hřbetní straně zdobené
rostlinným ornamentem; v týlu jsou tři nýty.
U nákončí se uchovaly zbytky zčernalého
řemene s otvory po prošívání (4,0, 2,4,
0,4 cm; obr. 35/14; tab. 72/8).
3. Železná přezka oválného tvaru, na níž
lpí zbytky tkaniva (3,3, 1,0 cm, ve zlomcích).
4. Zahnutý kousek železa, který snad
patří k rozpadlé přezce čís. 1.
5. Železná přezka s přichycenými zbytky
tkaniva (ve zlomcích). K ní patří železné
nákončí se třemi nýty v týlu (2,2,1,6,0,9 cm).
6.— 7. Dvě párové železné přezky ovál­
ného tvaru (ve zlomcích).
8.— 9. Dvě párové železné průvleěky
třmínkovitého tvaru (ve zlomcích; obr.
34/21).
10. Železné nákončí obdélníkovitého tvaru
s uchovalým jedním nýtem v týlu (2,9, 1,8,
1,0 cm).
11. Železné nákončí, na hřbetní straně
zdobené nevýraznými rýhami a opatřené
třemi nýty v týlu (2,0, 1,8, 0,9 cm).
12. Z rozpadlého železného nože se uchoval
jen násadní trn se zbytky dřevěné ruko­
jeti.
13. Železný meč, jehož rukojeť je ukončená
plochou hlavicí a od čepele oddělená příčkou
čočkovitého tvaru. Na rukojeti se uchovaly
zbytky tkaniva a kůže (90,0, ruk. 13,6,
hlav. 5,3, příčka 12,0, š. čep. 6,7 cm; tab.
72/14).
14. Kování dřevěné pochvy: bronzový
přehnutý plech, opatřený 7 hřebíčky, na
němž lpí zbytky tkaniva (15,2, 1,3 cm).
15. Podobné kování z přehnutého bronzo­
491
 vého plechu, opatřené dvěma hřebíčky
(3,3, 1,2 cm).
16. Železná šipka listovitého tvaru s dlou­ plechové bočnice (čepel 8,1, 1,9, bočnice
hým násadním trnem (10,6, 2,3 cm, trn 4,8,
ve zlomcích; obr. 30/8).
r v jž e le z n á sekyra s krátkými laloky na
otvoru, v němž tkví zbytky dřevěného to-
pora; týl je kruhovitého průřezu (14,9, ostří 1 1 8 1 — Hrob 191/50 — 10/F
5,1, týl 2,1 cm; tab. 72/10).
18. Železná průvlečka třmínkovitého tvaru
(ve zlomcích).
19. Duté bronzové nákončí je zespod uza­
vřené destičkou a na líci zdobené klikatkou
a obrazem ptáka; týl je opatřený pěti nýty
(3,1, 2,3, 1,0 cm; obr. 35/13; tab. 72/9).
20.— 21. Dvě párové železné ostruhy s trny,
které se k hrotu rozšiřují; ramena jsou ukon­
čená malými ploténkami se třemi nýtky (12,6,
9,5, tm 2,8 cm; tab. 72/11).
22.— 23. Dvě železné přezky oválného
tvaru (2,7, 3,7 cm, ve zlomcích).
24.— 25. Ze dvou rozpadlých přezek se
uchovaly jen části oblouků a ploténka.
26. Zlomek rámečku železné průvlečky
třmínkovitého tvaru (1,9 cm).
27. Železná průvlečka třmínkovitého tva­
ru (ve zlomcích).
28. Železné nákončí obdélníkovitého tva­
ru, na hřbetní straně zdobené dvojicemi příč­
ných rýh (3,3, 1,8, 0,6 cm).
29. Železné nákončí se třemi nýtky v týlu
(2,1, 1,5, 0,8 cm, ve zlomcích).
30. Železný nůž s odraženým násadním
trnem (11,5, 1,9, 0,6 cm).
31. Železné kování sanicovitého tvaru od 1 1 8 2 — Hrob 192/50 — 9/1
hrotu kožené pochvy (7,3, 3,9, 1,4 cm; tab.
72/13).
32. Železná ocílka tvaru C, jejíž konce jsou
svinuté v očka (8,4, 3,6 cm; tab. 72/12, obr.
14/6).
33. Křemencový, hrubě obitý úštěp —
křesadlo (3,0, 2,8, 1,6 cm).
34. Rohovcový, značně přitlučený úštěp —
křesadlo (2,4, 2,6, 1,7 cm).
35. Valounek průsvitného křemence, na 1 1 8 3 — Hrob 193/50 — 9/1
němž lpí zbytky rzi (1,7, 1,2 cm; obr. 15/1).
36. Plochá železná tyčinka (4,0, 1,1,
0,5 cm).
37. Plochý železný hřebík s odraženou
hlavicí (2,4 cm ).
492
38. Železný nůž zavírák — břitva, z ně­
hož se uchovala přeražená čepel a neúplné
5,8, 3,0 cm).
39. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený obvodovým rýhováním.
Jáma ? x ? X 110 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 301eté ženy, dlouhá 160 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. U pravé skalní
kosti ležely dvě náušnice (1— 2), za lebkou
závěsek (3), a párový к němu byl na hrudi
(4); na levé kyčli ležel nůž (5). Zásyp obsaho­
val střepy z nádob (6).
1. Stříbrná náušnice, na jejíž spodní oblouk
je hroznovitě navlečeno 7 košíčků (2,5
1,7 cm). Pod ní ležel zbytek organické hmoty
(kůže ?).
2. Stříbrná náušnice, jejíž spodní oblouk,
zesílený granulováním, je opatřený klasovi-
tým hrozníčkem (1,7, 1,3 cm, ve zlomcích).
3.— 4. Dva párové stříbrné závěsky, opa­
třené puchýřky, jež zdobí granulované troj­
úhelníčky (1,6 x 2,0 cm; tab. 73/20).
5. Železný nůž, z něhož se uchovala čepel
se zbytky dřevěné pochvy (5,7, 1,6 cm).
6. Rozpadlá část hnědošedého hradištního
hrnku, zdobená vpichy mezi obvodovými
brázdami; střep z výduti hradištního hrnku,
zdobený obvodovým brázdováním a hřebe­
novou vlnovkou.
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 121etého dítěte, dlouhá
120 cm, ležela na levém boku, s nohama po­
někud pokrčenýma. Kosti byly zčásti dis­
lokovány, takže zuby, třísky žeber a články
prstů byly roztroušený po celé kostře. Holenní
kosti překrývalo popeliště čís. V II/50. Bez
milodarů.
Nad popelištěm čís. V II/50 byly nalezeny
dlouhé kosti nohou a ojedinělé obratle asi
141etého dítěte. Poloha hrobu nebyla zjisti­
telná, neboť kosti ležely již v sekundárním
uložení. Bez milodarů.
1 1 8 4 — Hrob 194/50 — 9/1
J á m a ? X ? X 170 cm, orientovaná JZZ-
-svv, zasahovala 30 cm pod popeliště čís.
V II/50. Kostra asi 501etého muže, dlouhá
174 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Dolní čelist ležela po levé straně
lebky; rovněž některé kosti hrudi byly po­
sunuty z původního uložení. U levé pánevní
kosti ležela ocílka (1) se dvěma křesadly
(2— 3) a nožem zavírákem (4); (tab. 20/3),
směrem ke stehenní kosti ležel nůž (5) a
jiný nůž byl těsně u pravého chodidla (6).
Zásyp obsahoval střepy z nádob (7).
1. Železná ocílka trojúhelníkovitého tvaru,
jejíž konce jsou svinuté v očko (10,0, 4,7,
0,5 cm; tab. 72/19; obr. 14/3).
2. Rohovcové, okrajově hrubě otlučené kře-
sadlo (2,4, 2,6, 1,4 cm; tab. 72/20; obr. 15/6).
3. Atypický úštěp červeného jaspisu, okra­
jově poněkud přitlučený — křesadlo (2,5,
2,9, 1,7 cm; tab. 72/21).
4. Železný nůž zavírák — břitva s lehce
prohnutou čepelí (10,0, 2,0, 0,4 cm), na níž
isou přichyceny zbytky plechových bočnic
(10,0, 2,5 cm).
5. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele (1,8,2,0,0,4 cm ).
6. Železný nůž s krevní rýhou po levé
straně čepele (9,3, 1,3, 0,3 cm).
7. Střep od okraje hradištního hrnku;
čtyři střepy z výduti, zdobené obvodovým
rýhováním; střep z výduti, zdobený dvěma
dvojicemi hřebenových vlnovek; tři střepy
od dna hradištních hrnků.
1 1 8 5 — Hrob 195/50 — 9/F
Jáma ? x ? x 160 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 8-91etého děvčete se uchova­
ly jen skořepiny lebky se zuby, u nichž ležela
1 1 8 8 — Hrob 3/51 — 10/E
náušnice (1).
1. Bronzová náušnice, jejíž spodní oblouk,
ukončený uzlíčky, je opatřený hrozníčkem
z kroužků (2,3, 1,6 cm).
1 1 8 6 — Hrob 1/51 — U /D
Jáma 150 x 70 x 157 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi lOletého dítěte se uchovaly
jen nepatrné zbytky lebky a několik zubů.
Bez milodarů.
1 1 8 7 — Hrob 2/51 — 10/E
Jám a 100 x 45 x 90 cm, orientovaná
JZ-sv.Z kostry asi půlročního děvčetese ucho­
valy jen nepatrné zbytky lebky a zuby.
U pravé skalní kosti ležely na sobě dvě ná­
ušnice (1— 2), po levé straně se uchoval jen
zlomek náušnice (3). Asi v místech hrudníku
byl náhrdelník (4), v místech pravé dlaně
nůž (5) a v místech nohou hrnek (6), svalený
hrdlem k hlavě. Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (7) a obilná zrna (8.
1. Bronzová, pozlacená náušnice z hraně­
ného drátu, jejíž dolní oblouk, ukončený
uzlíčky, je protilehle zesílený íiligránem a
opatřený hrozníčkem, napodobujícím granu-
laci (2,9, 1,8 cm; tab. 74/7).
2. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený íiligránem, je opatřený čtyřmi bu­
bínky, které zdobí granulované trojúhel­
níčky (3,7, 2,4 cm).
3. Hrozníček bronzové náušnice se rozpadl.
4. Náhrdelník z 12 korálků: jeden podélně
žebrovaný ze světlezeleného skla, jeden
soudečkovitý z foukaného skla modré barvy,
dva soudkovité s bronzovými vložkami, sedm
příčně členěných ze stříbřitě lesklého a
modrého skla a jeden tmavomodrý kotoučko-
vitého tvaru (tab. 74/6).
5. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (10,2, 1,4 cm).
6. Světlehnědý hrnek s konickým hrdélkem
a přehnutým okrajem zdobí na výduti tři hus­
té jednoduché vlnovky mezi dvěma obvodový­
mi rýhami (10,5, 9,7, 10,7, 6,5 cm; tab. 44/4).
7. Střep od okraje lužického hrnce, zdo­
bený kandováním.
8. Tři pšeničná, poněkud opálená zrna.
Jám a ? x ? x 30 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 201eté ženy se uchovaly jen
skořepiny lebky a několik zubů, u nichž ležel
zlomek náušnice (1) a obilné zrnko (2). Hrob
byl patrně již dříve porušen, neboť ležel pod
starým podbrázdím. Zásyp obsahoval ne­
úplnou čelist vepře.
1. Zlomek náušnice z hraněného drátu se
zbytkem hrozníčku.
2. Pšeničné, poněkud opálené zrnko.
493
1 1 8 9 — Hrob 4/51 — 10/E
Jáma 120 x 50 x 115 cm, orientovaná
SSZ-jjv. Z dětské kostry se uchovaly jen
mléčné zuby. Asi v místech pravé ruky ležel
nůž (1).
1. Železný nůž, na jehož čepeli lpí kousky
dřevěné pochvy (ve zlomcích).
1190 — Hrob 5/51 — 10IE
Jáma 190 x 50 x 95 cm, orientovaná
JZZ-svv. Rozpadlá kostra asi 25— 301eté
ženy, dlouhá 155 cm, ležela naznak, s leb­
kou na levém spánku a dolní čelistí skleslou,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Po stranách dolní čelisti ležely dvě a dvě
náušnice (1— 4) a v místech chodidel byl
zlomek železa (5). Zásyp obsahoval zlomky
tegulí, které ležely i na dně hrobu pod
kostmi (6).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací a tordo-
vanými nitěmi, je opatřený hrozníčky (ve
zlomcích).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 bubínků, zdobených granulovanými troj­
úhelníčky (ve zlomcích).
5. Zlomek železného nože (?).
6. Zlomky tegulí z jemné, oranžovočer-
veně vypálené hlíny.
1 1 9 1 — Hrob 6/51 — 11ID
Jáma 100 x 50 x 130 cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se uchovaly zcela ne­
patrné třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
1 1 9 2 — Hrob 7/51 — 11 ID
Jáma 130 x 50 X 140 cm, orientovaná
JZZ-svv. Z dětské kostry se uchovaly jen
zcela nepatrné zbytky lebky a dlouhých
kostí. Bez milodarů. Zásyp obsahoval zvířecí
kosti (roh tura) a zlomky malty.
1 1 9 3 — Hrob 8/51 — 11 ID
Jáma 180 x 50 x 150 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry dospělého individua se uchova­ 1 1 9 8 — Hrob 13/51 — 9/E
ly jen zbytky dlouhých kostí nohou. Bez mi­
lodarů. Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Hnědočervený střep z výduti hradištního 140 cm,'ležela naznak, s lebkou skloněnou na
hrnku, zdobený pásem hřebenových rýh.
494
1 1 9 4 — Hrob 9/51 — 10/E
Jám a 190 x 55 x 78 cm, orientovaná
SZ-jv. Rozpadlá kostra asi 301etého muže,
dlouhá 167 cm, ležela naznak, s lebkou sklo­
něnou к levému rameni, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 1 9 5 — Hrob 10/51 — 10/E
Jáma 170 x 55 x 135 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 140 cm,
ležela naznak, s lebkou skloněnou к levému
rameni, s rukama pod pánevními kostmi a
nohama nataženýma. Na vnitřní straně le­
vého lokte ležel nůž (1).
Zásyp obsahoval střep z nádoby (2).
1. Železný nůž s válečkovitou železnou
rukojetí, která je v týlu zdobená obvodovými
rýhami. Úzká čepel je v hrotu odlomená
(12,0, z toho rukojeť 8,0, 0,8, čepel 4,0,
0,6, 0,2 cm; tab. 76)5).
2. Šedohnědý střep z hrubého neolitic­
kého (?) hrnce.
1 1 9 6 — Hrob 11/51 — 10IE
V zásypu hrobu čís. 10/51 byly rozhozeny
zlomky lidských kostí se zbytky lebky dospě­
lého individua. Na úroveň dna hrobu čís.
10/51 šikmo navazovala část jiné hrobové
jám y (čís. 11/51), v níž ležel rozpadlý
hrnec (1). Je pravděpodobné, že kosti, na­
lezené v zásypu, byly vyhozeny z této jámy
při hloubení hrobu čís. 10/51, neboť obě
jám y se z největší části převrstvují.
1. Hnědošedý hrnec s římsovitě profilova­
ným okrajem a prohnutým dnem zdobí na vý­
duti tři pásy jemných hřebenových vlnovek
(20,3, 22,7, 23,5, 10,0 cm; tab. 43/1).
1 1 9 7 — Hrob 12/51 — 9/F
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 601eté ženy, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou skloněnou
к pravému ramenu, s rukama podél těla a no­
hama nataženýma. Bez milodarů.
Jáma ? x ? X 100 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Rozpadlá kostra asi 201eté ženy, dlouhá
pravé rameno, s rukama podél těla a nohama
 nataženýma. Na pravé stehenní kosti ležel
nůž (1).
1. Přelomená čepel železného nože.
1 1 9 9 — Hrob 14/51 — 10 jE
Jáma 175 x 65 x 165 cm, orientovaná
SZ-jv, byla obložena do výšky 26 cm dřevy,
která uzavírala plochu 170 X 35 cm. Kostra
asi 301eté ženy, dlouhá 145 cm, ležela na­
znak, s lebkou na týlu, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Po levé straně lebky
ležela jedna (1), po pravé straně dvě náuš­
nice (2—3), pod dolní čelistí náhrdelník (4),
u pravého boku nůž (5) a jiný podél pravého
kolena (6).
1. Deformovaná stříbrná náušnice z hraně­
ného drátu, opatřená klasovitým hrozníčkem
(1,8, 1,2 cm).
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk je opatřený klasovitým
hrozníčkem (1,6, 1,1 cm).
4. Náhrdelník z 20 korálků: 2 korálky vá-
lečkovitého tvaru z černého skla jsou ovinuté
žlutou nití, 1 korálek z bílé sklovité pasty je
melounovitého tvaru, 1 korálek konického
tvaruje ze světlemodrého skla a 16 neforem­
ných kotoučkovitých korálků je z bílé sklo­
vité pasty.
5. Železný nůž s prohnutou čepelí (ve
zlomcích).
6. Železný nůž s násadním trnem, sou­
měrně vytaženým od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (13,4, 1,5 cm.)
1 2 0 0 — Hrob 15/51 — 10jE
Jáma ? X ? X 135 cm, orientovaná JZZ-
-sw . Rozpadlá kostra asi 251etého muže,
dlouhá 160 cm, ležela naznak, s lebkou
skloněnou k levému ramenu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 2 0 1 — Hrob 16/51 — 9/E
Jám a ? x ? X 105 cm, orientovaná JZ-
-sv. Rozpadlá kostra asi 301etého muže,
dlouhá 163 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů.
1 2 0 2 — Hrob 17/51 — 9/F
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 121etého dítěte, dlouhé 120 cm,
uchovaly se jen zlomky lebky se zuby a třísky
dlouhých kostí nohou. Bez milodarů.
1203 — Hrob 18/51 — 9/F
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 121etého dítěte, dlouhé 140 cm,
uchovaly se jen zbytky lebky, skloněné
k levému ramenu, a sledy dlouhých kostí
rukou a nohou. Asi v místech pravé dlaně
ležely na sobě dva nože (1— 2).
1. Železný nůž se širokým násadním
trnem (9,3, 1,1 cm).
2. čep el železného nože s krevní rýhou po
pravé straně (9,8, 1,3 cm).
1204 — Hrob 19/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná JZ-sv.
Z kostry asi 61etého dítěte, dlouhé 90 cm,
uchovaly se jen skořepiny lebky se zuby a
sledy dlouhých kostí. Bez milodarů.
1205 — Hrob 20/51 — 9/F
Jáma 160 x 70 x 80 cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra asi 501eté ženy, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
1206 — Hrob 21/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná SZ-jv.
Rozpadlá kostra asi 141etého chlapce, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů.
1207 — Hrob 22/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 60 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z rozpadlé kostry asi 31etého dítěte
se uchovaly jen zbytky lebky, spočívající na
týlu, a zlomky žeber. Bez milodarů.
1208 — Hrob 23/51 — 9/F
Jáma ? x ? X 50 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi lOletého dítěte, dlouhá 110 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů. Zásyp obsahoval
dva zuby vepře.
1209 — Hrob 24/51 — 9/F
Jáma ? x ? x 25 cm, orientovaná JZZ-
495
 -svv. Kostra asi 7— 91etého dítěte byla zničena
orbou. V původním uložení se uchovala jen
rozpadlá lebka, spočívající na týlu. Bez milo­
darů.
1 2 1 0 — Hrob 25/51 — 9/E
Jám a ? x ? x 40 cm, orientovaná SZ-jv.
Rozpadlá kostra asi 4— 51etého dítěte, dlouhá
90 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma.
Kosti nohou se propadaly k lebce hrobu čís.
26/51. Bez milodarů.
1 2 1 1 — Hrob 26151 — 9/E
Jám a 190 X 70 X 90 cm, orientovaná
JZ-sv. Rozpadlá kostra asi 601eté ženy, dlou­
há 158 cm, ležela naznak, s lebkou na pra­
vém spánku, s rukama podél těla (pravá pod
pánevní kostí) a nohama nataženýma. Bez
milodarů. Zásyp obsahoval rohovcovou če­
pelku (1).
1. Bíle patinující rohovcová čepelka (2,3,
1,0, 0,4 cm).
1 2 1 2 — Hrob 27/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 100 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 51etého děvčete, dlouhé
75— 80 cm, uchovaly se jen zlomky lebky
se zuby a třísky dlouhých kostí nohou. Po
stranách lebky ležely náušnice (1— 2).
1.— 2. Dvě párové bronzové náušnice
z hraněného drátu, jejichž spodní oblouk,
ukončený uzlíčky z ovinutého drátu, je
opatřený hrozníčkem z kroužků (2,2,l,2cm ;
tah. 74/2).
1 2 1 3 — Hrob 28/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 110 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 12Ietého dítěte, dlouhé 120 cm,
uchovaly se jen zbytky lebky se zuby a třísky
dlouhých kostí nohou. Bez milodarů. V zá­
sypu u lebky ležel střep z nádoby (1).
1. Světlehnědý střep z výduti hradištního1 2 1 9 — Hrob 34/51 — 11/D
hrnku, zdobený jednoduchou vlnovkou mezi
dvěma obvodovými rýhami.
1 2 1 4 — Hrob 29/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi půlročního dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky se zuby. Bez milodarů.
496
Zásyp obsahoval část dolní čelisti vepře a
zlomky malty.
1 2 1 5 — Hrob 30/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 110— 130 cm, orientovaná
Z-v. Na ploše 180 x 60 cm byla rozhozená
kostra asi 601etého muže, lebka s krč­
ními obratli, pravou lopatkou a pravou
ramenní kostí ležely v původním uložení,
kdežto ostatní kosti byly úplně zpřeházeny.
Bez milodarů.
1 2 1 6 — Hrob 31/51 — 10/E
Jám a ? x ? x 100 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 131etého dítěte, dlouhá
110 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou na­
zad a s rukama podél těla. Zebra a obratle
byly zpřeházeny, kosti pánevní a kosti no­
hou byly posunuty směrem k lebce. Lebka
spočívala na pískovcovém kameni o rozmě­
rech 20 x 9 x 4,5 cm. Bez milodarů.
1 2 1 7 — Hrob 32/51 — 9/E
Jáma 200 x 80 x 125 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
166 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku a dolní čelistí skleslou, s pravou
rukou podél těla a levou ohnutou do boku,
s levou nohou nataženou a pravou ohnutou
tak, že kolenem dosahovala k pravému
lokti (tab. 21/2). Bez milodarů.
1 2 1 8 — Hrob 33/51 — 9/E
Jám a ? x ? x 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Rozpadlá kostra asi 601etého muže le­
žela naznak, s lebkou na týlu, s dolní čelistí
skleslou a rukama podél těla. Kosti od pánve
k chodidlům nezanechaly stop. Asi v místech
levé dlaně byl nůž (1).
1. Neúplný a značně poškozený železný
nůž (7,8, 1,2 cm).
Jáma 200 x 70 X 145 cm, orientovaná
JZZ-svv. Rozpadlá kostra asi 501etého muže,
dlouhá 173 cm, ležela naznak, s lebkou na
levém spánku, s pravou rukou podél těla,
levou ohnutou do klína a s nohama nataže­
nýma. Na pravém spánku ležel knoflík (1).
Zásyp obsahoval tři střepy z nádob (2).
 1. Bronzový, lehce hraněný knoflík, na
němž lpí zbytky tkaniva (1,6 X 1,0 cm; tab.
74j3).
2. Tři hnědočerné střepy z téhož hradišt­
ního hrnku, jehož hlína obsahuje lupínky
slídy. Dva z nich jsou z výduti zdobené
obvodovými rýhami, jeden je ode dna.
1 2 2 0 — Hrob 35151 — 10/E
Jáma 190 x 70 x 185 cm, orientovaná
Z-v, byla na delších stranách dna obložena
dřevy. Rozpadlá kostra asi 601etého muže,
dlouhá 170 cm, ležela naznak, s lebkou na
levém spánku, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. V místech hrudi ležel hrotem
k lebce nůž (1), v místech levé dlaně ocílka
(2) se dvěma křesadly (3— 4) a břitva (5), na
níž lpěly zbytky hřebene (6). U pravého
chodidla stál hrnek (7). Zásyp obsahoval
střepy z nádob (8) a dlouhé kosti dospělého
individua, vyhozené z hrobu čís. 37/51.
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (17,7,2,2,1,6 cm ;
tab. 76/6).
2. Železná ocílka s trojnásobně ohnutými
rameny (10,5, 3,5 cm; tab. 76/2, obr. 14/10).
3.— 4. Dvě rohovcová křesadla — nepra­
videlné, silně otlučené úštěpy (tab. 76/3—4).
5. Rozpadlý nůž zavírák — břitva, za­
sunutá v plechových bočnicích, obalených
kůží (12,6, 3,7 cm).
6. Zbytky oboustranného kostěného hře­
bene, zdobeného soustřednými kroužky.
7. šedočerný hrnek se zúženým, krátce
ovaleným okrajem a lehce prohnutým dnem
zdobí na výduti tři rýhy (13,0, 8,6, 11,1,
6,8 cm; tab. 41/1).
8. Asi 1/3 světlehnědého hrnku s přehnu­
tým okrajem, jehož výduť zdobí široká
vlnovka mezi dvěma brázdami (v. 8,4 cm).
— Okrajový střep hradištního hrnku z hru­
bého, šedohnědého materiálu a střep od
dna, které má kruhovitou vyvýšeními.
1 2 2 1 — Hrob 36/51 — 10/E
Jáma 190 x 60 x 115 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku a dolní čelistí skleslou, s rukama
32 Staré Město
podél těla a nohama nataženýma. U levého
ramene ležel kančí kel (1).
1. Zdá se, že kančí kel, u kořene odražený,
byl zdoben jemně rytým mřížkováním.
1 2 2 2 — Hrob 37/51 — 10 /E
Jám a ? x ? x 135 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 501eté ženy zůstala v původ­
ním uložení jen rozpadlá lebka, pravá lo­
patka a pravá ramenní kost. Větší část hrobu
byla rozhozena pohřbem čís. 35/51, v jehož
zásypu byly nalezeny dlouhé kosti nohou
této zemřelé. Po pravé straně lebky byly dvě
náušnice (1— 2), levá polovina lebky byla
již dříve porušena. Zásyp obsahoval střep
z nádoby (3).
1. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený filigránem, zdobí klasovitý čtyřboký
hrozníček (2,8, 1,6 cm).
2. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
zesílený granulací, je opatřený klasovitým
hrozníčkem (2,1, 1,5 cm).
3. Hnědočerný střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený dvěma pásy hřebenových
vlnovek.
1 2 2 3 — Hrob 38/51 — 9/D
Jám a ? x ? x 125 cm, orientovaná SZ-
-jv. Kostra asi 451eté ženy, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou skloněnou k pravému
ramenu a s nohama nataženýma. Horní část
kostry a kosti rukou byly zpřeházeny. Podél
levého boku ležel nůž (1). Zásyp obsahoval
zlomky malty.
1. Železný nůž se souměrně vytaženým
násadním trnem (12,0, 1,4, 0,3 cm).
1 2 2 4 — Hrob 39/51 — 11/D
Jáma ? x ? X 155 cm, orientovaná? Ne­
úplný sklad kostí asi 501eté ženy byl bez
milodarů.
1 2 2 5 — Hrob 40/51 — 11/D
Jáma 180 x 70 x 180 cm, orientovaná
SSZ-jjv, měla na dně dřevěné obložení ve
tvaru trojúhelníku, a to tak, že v nohách
byla jeho 30 cm široká základna a za lebkou
boěnice byly 160 cm dlouhé. Na spodní
desce, z níž se uchovala jen černá humuso-
vitá vrstva, zůstaly z kostry asi 51etého děv­
497
 čete jen zuby, po jejichž stranách ležely dvě
a dvě náušnice (1— 4) se zbytky tkaniva. Asi
v místech hrudi ležel šikmo, hrotem do leva,
nůž (5) a v místech pravého chodidla srp (6).
1, 3. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk, zesílený filigránem, je opatřený
hrozníčkem, jehož zrna zdobí pyramidky
jem né granulace; na vnitřní straně dolního
oblouku je upravena ze zlatých proužků,
lemovaných filigránním drátem, lunice (2,6,
1,5 cm, váha 4,2 g; tab. 84/17— 18).
2, 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený masivními hrozníčky. Jednotlivá
zrna hrozníčků zdobí, stejně jako granuláci
na oblouku, pyramidky z menších zrnek
(3,2, 1,7 cm; tab. 74/12).
5. Zlomky železného nože se zbytky ko­
žené pochvy na čepeli.
6. Zlomky rozpadlého železného srpu
s lehce prohnutou čepelí.
1226 — Hrob 41/51 — 9/E
Jáma 190 x 70 x 150 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku a
dolní čelistí skleslou, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů.
1227 — Hrob 42/51 — 9/E
Jáma 185 x 60 x 150 cm, orientovaná
SZ-jv. Kostra muže, dlouhá 163 cm, ležela
naznak, s lebkou na levém spánku a dolní
čelistí skleslou, s rukama pod pánevními
kostmi a nohama nataženýma. Nebožtík
ležel přímo pod pohřbem čís. 38/51. Bez
milodarů.
1228 — Hrob 43/51 — 10/E
Jáma 190 x 70 x 120 cm, orientovaná
JZ Z -sw . Kostra asi 501etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1228 — Hrob 44 /51 — 10/E
Jáma 105 x 35 x 140 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi půlročního dítěte se uchovalo
jen několik zoubků, u nichž ležel po každé
straně závěsek (1— 2). Asi v místech pánve
byl nůž (3).
498
1.— 2. Dva párové bronzové a pozlacené
závěsky — knoflíčky, jejichž povrch je roz­
dělený zdvojenými tordovanými drátky v osm
polí, která vyplňují filigránní prstýnky (1,9, x
x 1,4 cm; tab. 74/10— 11),
3. Rozpadlý železný nůž s násadním trnem,
oboustranně odsazeným od čepele, na níž
se uchovaly zbytky dřevěné pochvy.
1 2 3 0 — Hrob 45/51 — 9 /E .
Jám a ? x ? x 95 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 61et. dítěte se uchovaly
jen zbytky lebky se zuby a třísky dlouhých
kostí nohou. Bez milodarů.
1 2 3 1 — Hrob 46/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná Z-v.
Z rozpadlé kostry asi 451eté ženy se uchovaly
jen skořepiny lebky se zuby a zbytky dlou­
hých kostí. Bez milodarů.
1 2 3 2 — Hrob 47/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi ročního dítěte se uchovaly
jen tři zuby, u nichž ležel v půlkruhu ná­
hrdelník (1) s lunicovitým závěskem (2).
. U pravého boku byly ve zbytcích váčku
nůž (3), břitva (4), ocílka (5) a křesadlo (6).
1. Náhrdelník z 25 korálků: 17 korálků
příčně členěných je z modrého skla a 8
kotoučkovitých korálků je z modrého, žlu­
tého a červeného skla (tab. 75/1).
2. Bronzový trojcípý lunicovitý závěsek,
na líci zdobený rytým mřížkováním; jfednot-
livé cípy lunice se na koncích rozšiřují
v trojlístky (4,4, 3,7, 0,5 cm; tab. 75/1).
3. Železný nůž s dlouhým násadním trnem,
odsazeným od hřbetní strany čepele (12,7,
1,5, 0,5 cm).
4. Rozpadlá železná břitva s bočnicemi ze
zahnutého proužku plechu (9,2, 2,2, 0,9 cm).
5. Rohovcová čepelka — křesadlo, na okra­
jích silně otlučená (2,8, 1,3, 0,4 cm).
1 2 3 3 — Hrob 48/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 95 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 401etého muže, dlouhá 163 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1 2 3 4 — Hrob 49/51 — 10/E
Jáma 110 X 50 X 130 cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se neuchovala ani nej-
menší stopa. Jen po levé straně hrobu ležela
rolnička (1) a nůž (2).
1. Železná rolnička s horizontálním plastic­
kým žebérkem na výduti, k níž dosahují
křížící se štěrbiny. Pod ouškem lpí kousek
tkaniva (3,4 x 2,5 cm; tab. 74/13).
2. Rozpadlý železný nůž, na jehož čepeli
se uchovaly zlomky dřevěné pochvy.
1 2 3 5 — Hrob 50/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 60 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 141etého dítěte, dlouhá 150 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1 2 3 6 — 1 2 3 7 — Dvojhrob 51— 52/51 — 9/E
Jám a 220 x 80 x 130 cm, orientovaná
SZZ-jvv. Kostra asi 501etého muže (čís. 51),
dlouhá 180 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s čelistmi rozevřenými, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Po jeho levé
straně ležela na pravém boku kostra asi
401eté ženy (čís. 52), dlouhá 160 cm, s leb­
kou, která spočívala na hrudi muže, a ležela
na pravém spánku, s rukama podél těla a
nohama pokrčenýma do prava (tab. 10/2).
Bez milodarů.
1 2 3 8 — Hrob 52/51 — 9/E
Jáma 190 x 80 x 160 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 20— 251eté ženy, dlouhá
155 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do prava, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
. 1 2 3 9 — Hrob 54/51 — 10/E
Jáma ? x ? x 90 tm , orientovaná Z-v.
Kostra asi 40— 501etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1 2 4 0 — Hrob 55/51 — 10/E
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná JZ-sv.
Kostra asi 401eté ženy, dlouhá 150 cm, ležela
naznak, s lebkou zvrácenou nazad, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů.
1 2 4 1 — Hrob 56/51 — 10/E
Jáma 190 X 60 X 110 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 451etého muže, dlouhá
158 cm, ležela naznak, s lebkou uchýlenou
do prava, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Bez milodarů.
1 2 4 2 — Hrob 57/51 — 10/E
Jáma ? x ? X 105 cm, orientovaná Z-v.
Rozpadlá kostra asi 601eté ženy ležela na­
znak, s lebkou na týlu a s rukama podél těla.
Nohy zasahují mimo rámec výzkumu. Bez
milodarů.
1 2 4 3 — Hrob 58/51 — 9/E
Jáma 190 X 70 x 130' cm, ' orientovaná
Z-v. Kostra asi 50Ieté ženy ležela naznak,
s lebkou skloněnou k pravému ramenu a
s rukama podél těla. Stehenní kosti byly pře­
kříženy; kosti od kolen k chodidlům nebyly
nalezený. Hrob byl tétiž porušen pohřbem
čís. 65/51. Pod dolní čelistí ležel střep z ná­
doby (1). Zásyp obsahoval zlomky železa (2)
a kostěný předmět (3).
1. Střep z hrdla hradištního hrnku s římsb-
vitě profilovaným okrajem.
2. Dva ploché zlomky železa — zlomky
přezky (?).
3. Dutá, hrubě opracovaná kost — snad
rukojeť nože nebo násada (5,4, 1,2 cm) .
1 2 4 4 — Hrob 59/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 125 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 301etého muže, dlouhá 158 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U levého lokte ležely dva nože (1— 2). Zá­
syp obsahoval množství drobných zlomků
malty.
1. Železný nůž, na jehož čepeli lpí zbytky
dřevěné pochvy (11,1, 0,7 cm).
2. Rozpadlý železný nůž se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli (11,5, 0,6 cm).
1 2 4 5 — Hrob 60/51 — 9/E
Jám a ? x ? x 60 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 3— 41etého dítěte, dlouhá
499
 75 cm, byla porušena kořeny stromu. Bez
milodarů.
1 2 4 6 — Hrob 61/51 — 10/E
Jáma 190 x 60 x 120 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601etého muže ležela naznak,
s lebkou na pravém spánku a s rukama podél
těla. Kosti nohou nebyly nalezeny; hrob byl
porušen pohřbem čís. 48/51. Bez milodarů.
1 2 4 7 — Hrob 62/51 — 10/E
Jáma 140 x 60 x 120 cm, orientovaná
SZ-jv. Z kostry asi ročního dítěte se uchovalo
jen několik skořepin zubů. V dolní polovině
hrobu ležela rolnička (1). Zásyp obsahoval
rohovec (2).
1. Neúplná bronzová rolnička s otvorem
( 0 0,3 cm) pod ouškem. Křížící se štěrbiny
jsou na koncích kruhovitě rozšířené (3,6 x
x 2,9 cm; tab. 74/1).
2. Drobný rohovcový úštěp.
1 2 4 8 — Hrob 63/51 — 10/E
Jáma 120 X 50 x 100 cm orientovaná
SZZ-jvv. Z kostry asi 51etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky lebky. Bez milodarů.
1 2 4 9 — Hrob 64/51 — 9/E
Jáma 130 x 50 x 100 cm, orientovaná
SZ-jv. Z kostry asi jedenapůlročního dítěte
se uchovaly jen zbytky lebky a dlouhých
kostí. U levé ruky ležel nůž (1). Zásyp
obsahoval střep z nádoby (2).
1. Železný nůž se širokým násadním
trnem (8,1, 0,3 cm).
2. Hnědošedý střep z výduti hradištního
hrnku, zdobený hřebenovou vlnovkou, pod
níž je pás hřebenových rýh.
1 2 5 0 — Hrob 65/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 140 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá 163 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Po stranách lebky ležely tři a tři náušnice
(1— 6). Zásyp obsahoval zlomek dlaždice (7)
a kousek malty.
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž oblouk je navlečeno šest kuličkovi-
tých košíčků (ve zlomcích).
500
3.— 6. Dva páry stříbrných náušnic, na
jejichž spodní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 bubínků, zdobených granulovanými kříž­
ky, které jsou sestavené z trojúhelníčků (ve
zlomcích).
7. Atypický zlomek dlaždice z jemné hlíny
oranžové barvy.
1 2 5 1 — Hrob 66/51 — 10/E
Jáma 100 X 40 X 80 cm, orientovaná
SZ-jv. Z dětské kostry se uchovaly jen
zbytky lebky. V místech levé ruky ležel
nůž (1).
I. Dva zlomky rozpadlého železného nože,
na jehož čepeli lpí třísky dřevěné pochvy.
1 2 5 2 — Hrob 67/51 — 10/E
Jáma 180 x 55 x 110 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
165 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu a
s dolní čelistí skleslou, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 2 5 3 — Hrob 68/51 — 9/E
Jám a 210 x 60 x 120 cm, orientovaná
SZ-jv. Kostra asi 401etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Rozpadlá lebka byla
dislokována kořeny stromu. Zásyp obsahoval
střep z nádoby (1) a zlomky malty.
1. Střep od dna popelnice pražského typu
z hrubého, písčitého materiálu.
1 2 5 4 — Hrob 69/51 — 10/E
Jám a 200 x 50 x 120 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 401eté ženy, dlouhá
140 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. V e výšce asi 50 cm nad lebkou byl
pískovcový kámen (se stopami opálení) o roz­
měrech 51 x 36 x 14 cm. Bez milodarů.
1 2 5 5 — Hrob 70/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 70 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 301etého muže, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U nohou byly ostruhy (1—2)
a zbytky průvleček (3— 4).
1— 2. Dvě párové železné ostruhy s bodci;
jejich ramena, na vnitřní straně plochá a na
 vnější klenutá, jsou ukončená štítkovitými
ploténkami.
3.— 4. Železné průvlečky třmínkovitého
tvaru (ve zlomcích; obr. 34/20).
1 2 5 6 — Hrob 71/51 — 9/E
Jáma 180 X 60 X 90 cm, orientovaná
JZZ-svv. Kostra asi 201etého muže, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
1 2 5 7 — Hrob 72/51 — 9/E
Nad hrudí kostry čís. 71/51 ležela rozpadlá
lebka asi 201etého muže se zbytkem pravé
ramenní kosti. Podle polohy lebky lze soudit,
že nebožtík byl orientován JZZ-svv. Bez
milodarů.
1 2 5 8 — Hrob 73/51 — 10/E
Jáma 110 X 40 X 90 cm, orientovaná
JZZ-sw . Z dětské kostry se uchovaly jen
skořepiny lebky. Bez milodarů.
1 2 5 9 — Hrob 74/51 — 9/E
Jáma ? x ? x 80 cm, orientovaná SZ-jv.
Z kostry muže, dlouhé asi 176 cm, uchovaly
se jen skořepiny lebky a dlouhé kosti nohou.
Bez milodarů.
1 2 6 0 — Hrob 75/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 80 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 21etého dítěte se uchovaly
jen skořepiny lebky a sotva znatelné sledy
dlouhých kostí. Bez milodarů.
1 2 6 1 — Hrob 76/51 — 9/E
Jáma ? x ? X 90 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z kostry asi 12— 151etého dítěte, dlouhé
140 cm, uchovala se jen lebka a zbytky dlou­
hých kostí. Bez milodarů.
1 2 6 2 — Hrob 77/51 — 9/D
Jáma ? x ? x 180 cm (s navážkou),
orientovaná Z-v. Z kostry asi 51etého dítěte
se uchovaly jen zbytky lebky a dlouhých
kostí. Bez milodarů.
1 2 6 3 — Hrob 78/51 — 9/D
Jáma 120 x 50 x 170 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 6— 71etého děvčete se ucho­
valy jen zuby. Po jejich levé straně byla
náušnice (1), v nohách hrobu ležel na bok
svalený hrnek (2), vedle něho stálo vědérko
(3)a v místech pravé ruky ležel nůž (4).
1. Zlomky kruhu stříbrné náušnice.
2. Hnědočerný hrnek dvojkonického tvaru
s válcovitě profilovaným okrajem zdobí pás
hřebenových rýh, po jehož stranách jsou hře­
benové vlnovky (11,3, 9,3, 10,8, 6,5 cm;
tab. 43/3).
3. Rozpadlé oválné vědérko, z něhož se
uchovaly jen zbytky tří širokých železných
obrouček a zlomky rukojeti.
4. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné pochvě (12,6, 1,7, 1,0 cm).
1 2 6 4 — Hrob 79/51 — 9/C
Jáma ? x ? x 180 cm, orientovaná JZZ-
-svv. Z dětské kostry se uchovaly jen sledy
dlouhých kostí nohou, za nimiž stál hrnek (1).
1. Šedohnědý hrnek s přehrnutým okra­
jem, zdobený nad výdutí třemi obvodovými
rýhami (10,0, 9,1, 10,3, 6,8 cm; tab. 43/2).
1 2 6 5 — Hrob 80/51 — 10/D
Jám a 175 x 60 x 185 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 301eté ženy, dlouhá 145 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
složenýma do klína a nohama nataženýma.
Po stranách lebky ležely náušnice (1— 2)
a u pravého boku dva nože (3— 4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (ve zlom­
cích).
3.— 4. Dva železné nože se zbytky dřevě­
ných pochev na čepelích (ve zlomcích).
1 2 6 6 — Hrob 81/51 — 9/C
Jáma 200 x 70 x 175 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 301etého muže, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou skloněnou
do prava, s rukama složenýma do klína a
nohama nataženýma (tab. 22/1). Bez milo­
darů.
1 2 6 7 — Hrob 82/51 — 9/D
Jáma ? x ? X 160 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 71etého dítěte, dlouhá 105 cm,
501
 ležela naznak, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1268 — Hrob 83/51 — 9/C
Jám a ? x ? X 160 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 12— 141etého děvčete se uchovala
jen rozpadlá lebka a zpřeházené neúplné
dlouhé kosti. Mezi skořepinami lebky byly
náušnice (1— 2) a pod lebkou ležel nůž (3).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený hrozníčky. Nadto jej vyplňuje lu-
nice z filigránního drátu (ve zlomcích).
3. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
1269 — Hrob 84/51 — 9/C
Jáma 200 x 70 x 190 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 301etého muže, dlouhá
175 cm, ležela naznak, s rukama pod pánev­
ními kostmi a nohama nataženýma. Hrob
byl porušen patrně pohřbem čís. 83/51,
neboť lebka ležela na kolenou kostry a dolní
čelist u levé pánevní kosti. Bez milodarů.
1270 — Hrob 85/51 — S/C
Jáma 190 X 60 X 220 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 401etého muže, dlouhá
165 cm, ležela naznak, s lebkou na pravém
spánku a s čelistmi rozevřenými, s rukama 1272 — Hrob 87/51 — 11/C
podél těla a nohama nataženýma. Podél
levého zápěstí ležel nůž (1), u kolenou byly
průvlečky (2— 3) a u chodidel ostruhy (4— 5)
s přezkami (6— 7). Zásyp obsahoval střep
z nádoby (8).
1. Rozpadlý železný nůž, jehož násadní trn
je odsazený od ostří čepele (9,8, 1,5, 0,3 cm). valy jen zuby a sledy dlouhých kostí. Po
2.— 3. Dvě párové železné průvlečky
třminkovitého tvaru (ve zlomcích).
4.— 5. Dvě párové železné ostruhy s krát­
kými bodci (ve zlomcích).
6.— 7. Dvě párové železné přezky ovál­
ného tvaru (ve zlomcích).
8. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­ z filigránu (3,0, 1,8 cm).
bený pásem hřebenových rýh, je provrtán
( 0 otvoru 0,4 cm; tab. 77/1).
i # l — Hrob 86/51 — 9/D
Jáma 190 x 65 x 220 cm, orientovaná
502
SSZ-jjv. Kostra asi 501etého muže, dlouhá
175 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U levého boku ležely při sobě: nůž-zavírák
(1), brousek (2), ocílka (3) a tři křesadla
(4— 6). Pod pravou stehenní kostí byla
sekyra, obrácená otvorem pro toporo na vnější
stranu; u ní ležela průvlečka (8) a na cho­
didlech byly ostruhy (9— 10).
1. Železný nůž zavírák — břitva, zarezi-
vělý mezi plechovými bočnicemi (ve zlom­
cích).
2. Plochý kamenný brousek kosočtvereč-
ného tvaru, oboustranně jemně vyhlazený
(5,0, 4,6, 0,9 cm; tab. 76/10).
3. Železná ocílka, rozpadlá na atypické
zlomky.
4.— 6. Tři nepravidelné rohovcové úštěpy
křesadla {obr. 15/2).
J Železná sekyra s krátkými laloky na
otvoru, s tupým čtvercovým týlem a vy­
krojeným ostřím (17,7, 5,7, 3,5 cm; tab.
76/11).
8. Železná průvlečka třminkovitého tvaru
(ve zlomcích).
9.— 10. Dvě párové železné ostruhy s krát­
kými bodci, jejichž lehce klenutá ramena
jsou na koncích zploštělá a opatřená otvory
pro nýty (14,0, 6,3 cm).
Jám a 170 x 80 x 120 (a 130) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá. Na dně hrobu se
uchovaly zbytky dřevěné komory o rozmě­
rech 130 x 40 X 30 cm, sestavené z desek
2 cm silných, po nichž zůstaly zbytky zčerna­
lého dřeva. Z kostry asi 201eté ženy se ucho­
stranách zubů ležely náušnice (1— 2) a
u levé dlaně nůž (3).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený čtyřbokým hrozníčkem. Spodní ob­
louk kruhu přitom vyplňuje lunice, upravená
3. Železný nůž, zasunutý v dřevěné pochvě
(10,9, 1,5, 1,1 cm; tab. 76/9; obr. 12/9).
1273 — Hrob 88/51 — 11/C
Jáma 200 x 60 X 70 (a 150) cm, orien-
 tovaná Z-v, byla dutá. Stěny okolo dna
hrobu byly obloženy dřevy (tab. 13/3).
Kostra asi 50Ietého muže, dlouhá 160 cm,
ležela naznak, s lebkou zvrácenou nazad,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Všechny obratle byly srostlé. Bez milodarů.
1 2 7 4 — Hrob 89/51 — 11/C
Jáma 130 x 50 x 70 (a 135) cm,orien­kopem jámy (vyznačené na plánu písmenem
tovaná Z-v, byla dutá (tab. 18/1). Stěny
okolo dna hrobu byly obloženy deskami.
Z kostry asi 10— 121etého děvčete se ucho­
valy jen zuby a beztvará vápenitá hmota
v místech lebky. Po stranách zoubků ležely
náušnice (1— 2).
1.—2. Dvě párové bronzové náušnice, na
jejichž dolní oblouk je poutkem upevněn
hrozníčkovitý přívěsek (ve zlomcích).
1 2 7 5 — Hrob 90/51 — 9/D
Jáma ? x ? X 170 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 201eté ženy, dlouhá 130 cm,
ležela naznak, s lebkou na pravém spánku,
s rukama podél těla a nohama pokrčenýma
do prava. Bez milodarů.
1 2 7 6 — Hrob 91/51 — 9/D
Jáma ? x ? x 175 cm, orientovaná SZZ-
-jvv. Kostra asi 301etého individua, dlouhá
160 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Bez milodarů.
1 2 7 7 — Hrob 92/51 — 9/D
Jáma ? x ? x 185 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 6— 71etého dítěte, dlouhá 103 cm,
ležela naznak, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. Bez milodarů.
1 2 7 8 — Hrob 93/51 — 9/D
Jáma ? x ? x 170 cm, orientovaná Z-v.
Z dětské kostry se uchovaly jen skořepiny
lebky a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
1 2 7 9 — Hrob 94/51 — 9/D
Jáma 180 x 60 x 190 cm, orientovaná
Z-v, byla dutá (tab. 18/1). Kostra asi 251eté
ženy, dlouhá 158 cm, ležela naznak, s lebkou
skloněnou k levému ramenu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1280 — Hrob 95/51 — 9/D
Jáma 120 x 65 x 210 cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 301eté ženy, dlouhá (po ko­
lena) 110 cm, ležela naznak, s lebkou skloně­
nou k pravému ramenu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Kosti holenní a
kůstky chodidel nebyly nalezeny, neboť hrob
byl v těch místech porušen recentním vý­
R.) Po stranách lebky ležely dvě a dvě náuš­
nice (1— 4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zdobený filigránem, je
opatřenýklasovitými hrozníčky (2,4,1,6 cm),
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený čtyřmi bubínky, které zdobí granu­
lované trojúhelníčky (2,9, 1,9 cm).
1281 — Hrob 96/51 — 9/D
Jáiha 170 x 6 5 x 2 1 0 cm, orientovaná Z-v.
Kostra asi 301eté ženy, dlouhá 143 cm, ležela
naznak, s lebkou na týlu, s rukama ohnutýma
do boků a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1282 — Hrob 97/51 — 9/D
Jám a 200 x 60 x 255 cm, orientovaná
Z-v, byla na dně vyložena deskami. Kostra
asi 301eté ženy, dlouhá 170 cm, ležela na­
znak, s lebkou na týlu, s levou rukou podél
těla, pravou složenou do klína a nohama
nataženýma. Mezi skořepinami rozpadlé
lebky byly dvě náušnice (1—2), u levého lokte
leže( nůž (3) a jinýjaůž byljnezi stehenními
kostmi (4). Zásyp obsahoval část rozbitého
hrnku (5) a zlomek kamenného mlatu (6).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený filigránem, je
opatřený čtyřbokýmhrozníěkem.Spodní kruh
náušnice nadto vyplňuje lunice, upravená
z filigránu (2,7, 1,5 cm).
3. Rozpadlý železný nůž.
4. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazenýmod čepele, na níž se ucho­
valy třísky dřevěné pochvy (ve zlomcích).
5. Asi 1/a hnědošedého hrnku, který je
opatřenýna vnitřní straně římsovitě profilova­
ného okraje žlábkem pro pokličku; výduť
zdobí dvojitá vlnovka mezi dvěma obvodo­
vými brázdami.
503
 6. čeln í úštěp kamenného mlatu s částí
provrtu, asi kultury malované.
1283 — Hrob 98/51 — 11/C
Jáma 210 x 70 x 245 cm, orientovaná
Z-v, byla na dně a na celém obvodu dna vy­
ložena dřevy, po nichž zůstaly silné vrstvy
zhumusovatělých zbytků. Kostra asi 501etého
muže, dlouhá 166 cm, ležela naznak, s lebkou
skloněnou k levému ramenu a čelistmi roze­
vřenými, s levou rukou podél těla, pravou
ohnutou do klína a s nohama nataženýma.
Kosti nohou se poněkud propadaly do hloub­
ky, a byly i horizontálně posunuty z původ­
ního uložení. Bez milodarů.
1284 — Hrob 99/51 — 11/C
Jáma 200 x 58 x 8 0 (a 148) cm, orientova­
ná Z-v, byla na dně vyložena deskami, po nichž
zbyly zhumusovatělé zbytky dřeva. Kostra asi
401eté ženy, dlouhá 148 cm, ležela naznak,
s lebkou na levém spánku, s levou rukou podél
těla, pravou složenou do klína a s nohama na­
taženýma. Mezi stydkými kostmi ležel nůž (1).
1. Železný nůž, jehož čepel tkví ve zbytcích
dřevěné pochvy (8,5, 1,5, 0,9 cm).
Í285 — Hrob 100/51 — 11/C
Jáma ? x 65 x 130 (a 125) cm, oriento­
vaná Z-v, byla dutá {tab. 18/1); na dně a na
obvodu dna byla vyložena deskami, po nichž
se uchovaly zčernalé zbytky dřeva. Kostra asi
30Ietého muže ležela naznak, s lebkou na týlu
a s rukama podél těla; kosti nohou zasahova­
ly již mimo rámec výzkumu. Bez milodarů.
1286 — Hrob 101/51 — l l / B
Jáma ? x 50 x 165 cm, orientovaná Z-v.
Z kostry asi 61etého děvčete byla zachycena
jen lebka, ležící na pravém spánku. Ostatní
část hrobu zasahovala mimo rámec výzkumu.
Pod lebkou ležela náušnice (1).
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený vinutými uzlíčky, je opatřený slou­
pečkem s bubínky na koncích. Celý jejich
povrch zdobí filigránní prstýnky (3,4, 1,7 cm;
tab. 78/4).
1287 — Hrob 102/51 — l l / B
Jáma 180 x 55 x 150 (a 130) cm, orien­
504
tovaná SZ-jv. Dno a boky okolo dna byly
obloženy do výšky 16— 18 cm dřevem, z ně­
hož se uchovaly hnědé a černé zhumusovatělé
zbytky. Z kostry 40—501eté ženy zbyla jen
rozpadlá lebka a třísky dlouhých kostí. Mezi
tříští lebky ležely dvě a dvě náušnice (1— 4),
na nichž se uchovaly zbytky tkaniva (stužky?)
a chomáčky zvlněných hnědých vlasů. U le­
vého lokte byl nůž (5).
I.--—2. Dvě párové pozlacené náušnice
z hraněného drátu, jejichž dolní oblouk je
opatřený jednoduchým hrozníčkem (2,3, 1,6
cm).
3.— 4. Dvě stříbrné pozlacené náušnice,
jejichž oblouk je ukončený granulovanými
uzlíčky. Závěs tvoří trojcípá hvězda, upra­
vená z kuželíků z filigránního drátu, ukon­
čených velkým zrnem. Zespod je upevněný
dvojkonický nezdobený bubínek (3,7, 2,0 —
srv. hrob čís. 33/48; tab. 78/14).
5. Železný nůž, na jehož čepeli se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (11,0, 1,7, 1,0 cm).
1288 — Hrob 103/51 — l l / B
Jáma 110 x 40 x 80 (a 130) cm, oriento­
vaná SZ-jv. Z kostry asi 41etého dítěte se ucho­
valy jen zcela nepatrné zbytky. Bez milo­
darů.
1289 — Hrob 104/51 — 11/C
Jám a ? x ? x 40 (a 150) cm, orientovaná
JZZ-svv, byla vyložena dřevem, které zane­
chalo jen málo zřetelné sledy zčernalých
zbytků. Z dětské kostry se uchovaly jen
zlomky lebky a dlouhých kostí. Bez milodarů.
1290 — Hrob 105/51 — l l / B
Jáma 95 x 40 x 125 (a 130) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv, byla na dně a na stěnách
okolo dna vyložena dřevem, po němž se ucho­
valy málo zřetelné sledy jeho humusovitých
zbytků. Z kostry asi 51etého děvčete zůstaly
jen zuby, po jejichž stranách ležely tři a tři
náušnice (1— 6) se zbytky hnědých vlasů.
1.— 2. Dvě párové bronzové náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený uzlíčky, je opa­
třený krátkým hrozníčkem (2,3, 1,4 cm).
3.— 4. Dvě párové náušnice ze stříbrného
tordovaného drátu, na jejichž dolním oblouku
je hrozníček ze 4 zrn (1,8, 1,7 cm).
 5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, ie opatřený klasovitým hrozníčkem
(2,3, 1,6 cm).
1291 — Hrob 106151 — 11/B
Jáma 120 x 50 x 86 (a 118) cm, oriento­
vaná SZ-jv. Z dětské kostry (soudě podle
délky hrobu) neuchovaly se nej menší stopy.
Asi uprostřed dna hrobu ležel po levé straně
nůž (1).
1. část železného nože, jehož čepel tkví ve
zbytcích dřevěné pochvy.
1292 — Hrob 107/51 — 10/C
Jáma ? x ? x 60 (a 120) cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi půlročního dítěte, dlouhá
70 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma; některé kosti byly
poněkud dislokovány. Bez milodarů.
1293 — Hrob 108/51 — 10/C
V tělese valu — v hloubce 110 cm — byla
lebka asi 501etého individua, která nepo­
chybně pochází z blíže nelokalisovatelného
hrobu, rozhozeného při stavbě opevnění.
1 2 9 * — Hrob 109/51 — 11/B
Jáma 125 x 50 x 120 (a 50) cm, oriento­
vaná SZ-jv. Z kostry asi 21etého dítěte se
uchovaly jen zuby, u nichž ležel závěsek (1).
1. Bronzový závěsek — knoflík, zdobený
hustě k sobě řazenými filigránními kroužky
(1,6; tab. 78/13).
1295 — Hrob 110/51 — 11 jC
Jáma 130 x 50 x 220 cm, orientovaná
Z-v, byla na dně a na stěnách okolo dna vy­
ložena dřevem, z něhož se uchovaly jen málo
výrazné humusovité sledy. Z kostry asi 51e-
tého děvčete zůstaly pouze zbytky lebky a
dlouhých kostí. Po stranách lebky ležely ná­
ušnice (1— 2), na nichž lpěly kousky vlasů,
a uprostřed hrudi bvLnůž,I31
1.— 3. Dvě párové bronzové náušnice, na
jejichž dolní oblouk, ukončený uzlíčky, je
upevněn krátký hrozníček (2,0, 1,6 cm).
3. Železný nůž s násadním trnem, odraže­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky 1298 — Hrob 113/51 — 10/D
dřevěné pochvy (8,0, 1,6, 0,8 cm).
1296 — Hrob 111/51 — 11/C
Jáma 190 X 70 x 80 (a 150) cm, oriento­
vaná V-z (naopak), byla na dně a na stěnách
okolo dna vyložena dřevem, které po sobě
zanechalo jen málo výrazné hnědočerné
sledy. Z kostry asi 30— 401etého muže, dlouhé
160 cm, uchovala se jen rozpadlá lebka a
zbytky dlouhých kostí rukou a nohou. U levé
ruky ležel nůž (1), brousek (2) a křesadlo (3).
1. Masivní železný nůž s odraženým ná­
sadním trnem (15,7, 2,5 cm).
2. Plochý kamenný brousek obdélníkovitého
tvaru, po obou stranách vyhlazený (11,3,
3,4, 1,0 cm).
3. Nepravidelný rohovcový úštěp — kře­
sadlo.
1297 — Hrob 112/51 — 9/C
Jáma 200 X 80 X 145 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v, byla celá vyložena deskami. Na
jejím dně se uchovaly zbytky dřevěné komory
o rozměrech 180 X 60 X 42 cm, sestavené
z volných desk. Kostra asi 601etého muž?,
dlouhá 166 cm, ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. U chodidel le­
žely ostruhy (1— 2) s přezkami (3— 4) a prty-
vlečkami (5— 6); v jejich blízkosti byl hřebík
(7). V sekundární výplni základů recentní
budovy nad kostrou byl rozbitý hrnek (8),
který snad patřil k inventáři tohoto hrobu,
který byl zčásti porušen.
1.— 2. Dvě párové železné ostruhy s krát­
kými bodci; jejich ramena, zaobleně klenutá,
jsou ukončená štítkovitými ploténkami (13,5,
7,0 cm).
3.— 4. Železná přezka oválného tvaru je
opatřená krátkou ploténkou, na níž lpí
zbytky průvleček (2,6, 2,6 cm ; párová k ní je
ve zlomcích).
5.— 6. Železné průvlečky třmínkovitého
tvaru (ve zlomcích).
7. čtyřhranný, lehce zahnutý železný hře­
bík (6,3 cm).
8. Šedohnědý vázovitý hrnec se zaobleně
profilovaným okrajem zdobí na výduti jedno­
duchá široká vlnovka, pod níž je obvodová
rýha (19,6, 12,3, 15,3, 9,3 cm).
Jáma 180 X ? X 150 (a 80) cm, oriento-
505
 vaná Z-v, byla na dně a na stěnách okolo dna
do výšky asi 20 cm vyložena deskami, po
nichž zůstaly zhumusovatělé zbytky dřeva.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 153 cm,
ležela naznak, s lebkou na levém spánku a
dolní čelistí skleslou, s rukama pod pánev­
ními kostmi, levou nohou nataženou a pra­
vou (která se zdá být zdeformována) poně­
kud pokrčenou. Bez milodarů.
1299 — 1300 — Dvojhrob 114— 115151 — 10ID
Jám a? x ? X 150 (a 80) cm, orientovaná
Z-v. Na úrovni dna hrobu čís. 113/51 ležely
dvě zčásti dislokované kostry: skořepiny
lebky asi 161etého individua (hrob číš. 114/51)
spočívaly mezi pánevními kostmi hrobu čís.
113/51. Lebka asi 6— 71etého dítěte (pohřeb
čís. 115/51) ležela u noh hrobu 113/51, obliče­
jovou částí k zemi. Mezi levou pánevní kostí
pohřbu 113/51 a pravou pánevní kostí hrobu
čís. 114/51 byla průvlečka (1) se zbytky řeme­
ne, korálek (2), závaží (3) a poněkud výše nůž
(4). Nelze bezpečně rozhodnout, ke které
kostře uvedené milodary příslušely, ale<podle
celkové situace se zdá, že patřily k dvojhrobu
čís. 114— 115/51, nikoliv k hrobu 113/51.
V místech hrudi kostry čís. 114/51 ležely dva
nože (5— 6). Zásyp obsahoval střep z nádoby
(7).
1. Bronzová, pozlacená průvlečka třmínko-
vitého tvaru, jejíž oválný štítek zdobí srdco-
vité motivy, provedené klínovým řezem (2,6,
2,1, 1,6 cm; tab. 80)7).
2. Zlomek podélně žebro váného korálku ze
světlezeleného skla (1,1, 1,2 cm).
3. Šestistěnná olověná kostka — závaží,
které je na jedné ze čtvercových stran opa­
třené 8 vyraženýma kroužky (1,9,1,9,0,9 cm;
obr. 13).
4. Železný nůž s krátkým násadním trnem
(10,4, 2,5 cm).
5.— 6. Dva železné nože, na jejichž čepe­
lích lpí zbytky dřevěných pochev, potažených
kůží (ve zlomcích).
7. Hnědošedý střep z výduti popelnice t.
zv. pražského typu.
1301 — Hrob 116/51 — 11 jC
Jáma 210 x 70 X 146 (a 150) cm, orien­
tovaná Z-v, byla celá vyložena deskami,
506
z nichž se uchovaly silné vrstvy zhumusovatě-
lého dřeva. Na dně byly zbytky dřevěné ko­
mory o rozměrech 195 X 55 X 26 cm, která
spočívala napětí příčně položených trámcích,
asi 8 cm širokých a od sebe vzdálených
35—40 cm; podobné trámce překrývaly i víko
komory. Kostra asi 501etého muže, dlouhá
174 cm, ležela uvnitř komory naznak, s leb­
kou na levém spánku, s čelistmi rozevřenými,
s rukama podél těla a nohama nataženýma
(tab. 19/1). I T pravého ramene- ležely vedle
sebe dva nože f l — 2)* podél pravého boku
(od pasu směrem k nohám) meč (3), u pra­
vého chodidla stálo vědérko (4; tab. 19/2), na
vnější straně levého chodidla ležely ňa sobě
dvě ostruhy (5— 6) a u nich pár přezek
(7— 8) s průvlečkami (9— 10) a nákončími
( 11- 12).
1. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné, poněkud hraněné pochvě (13,0,
1,8, 1,0 cm).
2. Železný nůž s dřevěnou násadou na ru­
kojeti; na čepeli lpí zbytky dřevěné pochvy
(17,2, 1,8, 0,9 cm).
3. Meč s chybějící hlavicí rukojetí, na níž
se. uchovaly zbytky dřevěného obložení.
Příčka čočkovitého tvaru, konstruovaná z že­
lezných plotének a plechového prstence, vy­
plněného dřevem, je zdobená tausováním
tak, že se střídá „větvičkovitý“ motiv z mo­
sazných proužků s proužkem měděného
plechu, který lemuje horní okraj příčky. Na
čepeli (která je značně poškozená) se uchovaly
zbytky] dřevěné pochvy s otisky tkaniva
(87,0, š. čep. 6,2 cm; tab. 76/la— b).
4. Válcovité vědérko, obité na celém po­
vrchu obroučkami a železným plechem, se
rozpadlo (asi 10,0, 15,0 cm). Závěs rukojeti
má tvar vlaštovčího ocasu.
5.—6. Dvě párové ostruhy z masivního že­
lezného prutu, jejichž ramena jsou ukončená
obdélníkovitými ploténkami, které jsou opa­
třené dvěma okrajovými řadami tří nýtů
(16,6, 10,2 cm).
7.— 8. Dvě párové železné přezky obdélní-
kovitého tvaru s příchytnými ploténkami (4,2,
2,8 cm — ve zlomcích; obr. 34/8).
9.— 10. Dvě párové železné průvlečky
třmínkovitého tvaru s oválnými ploténkami
(ve zlomcích).
 11.— 12. Dvě párová železná nákončí jazy-
kovitého tvaru, opatřená v týlu třemi nýtky,
jejichž hlavice jsou podložené měděnými
prstenci (4,6, 3,2, 0,5— 1,2 cm; obr. 35/7).
Poznámka: Na všech železných předmětech
jsou přichycena stébla travin a zbytky tka­
niva.
1 3 0 2 — Hrob 117/51 — 11/C
Jáma 170 x 55 X 40 (a 140) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 201eté ženy, ležící na­
znak, uchovaly se jen skořepiny lebky se zuby.
Okolo nich ležel náhrdelník (1), po stranách
lebky byly dvě a dvě náušnice (2— 5), třetí
pár ležel pod týlem (6— 7) a po levé straně
hrobu, asi v místech dlaně, byl nůž (8).
1. Náhrdelník z 30 korálků: 16 je příčně
členěných ze světlemodrého, tmavomodrého
a nazelenalého skla, 7 korálků z černého skla
je zdobeno žlutými nitěmi, 6 korálků kotouč-
- kovitého tvaru je ze žlutého a modrého skla,
a 1 korálek je ze skla millefiorového (tab.
77/3).
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, je opatřený jednoduchým hrozníč-
kem (2,5, 1,4 cm; tab. 77/8— 9).
4.-—5. Dvě párové bronzové náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený filigránem, zdobí
vinutý hrozníčkovitý závěsek dvojkonického
tvaru. Spodní oblouk náušnice navíc vypl­
ňuje lunice, upravená z filigránního drátu
(3,4, 1,6 cm; tab. 77/4— 5).
6.— 7. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, zdobí
klasovitý hrozníček (2,5, 1,5 cm; tab. 77/6
- 7).
8. Železný nůž, jehož čepel je pokrytá1 3 0 6 — Hrob 121/51 — 9/C
zbytky dřevěné pochvy, potažené kůží* (11,5,
1,4, 0,8 cm — ve zlomcích).
1 3 0 3 — Hrob 118/51 — 10 jC
Jáma 80 x 50 X 130 (a 80) cm, oriento­ 1 3 0 7 — Hrob 122/51 — 10/C
vaná Z-v. Z kostry nemluvněte se uchovaly
jen skořepiny lebky a zlomky žeber. Bez
milodarů.
1 3 0 4 — Hrob 119/51 — 10/C
Jáma 200 x 90 x 196 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v, byla na dně vyložena deskami,
které kryly plochu asi 160 x 40 cm. Z kostry
muže, Ježící naznak, uchovaly se jen zcela
nepatrné zbytky. V místech kolen ležely
přezky (1— 2) s průvlečkami (3— 4), u levého
boku byl nůž (5), u pravého boku nůž za­
vírák (6), ocílka (7) s křesadlem (8) a šídlo
(9).
1.— 2. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru s příchytnými ploténkami, na nichž
jsou navlečené průvlečky se zbytky kůže a
tkaniva (2,0, 1,4 cm; tab. 96/11, obr. 34/2).
3.— 4. Dvě párové železné průvlečky třmín-
kovitého tvaru, jejichž šestiboká ploténka je
střechovitě lomená (1,8, 1,4, 1,1 cm; obr.
34/14).
5. Železný nůž s trnem, oboustranně od­
sazeným od čepele, na níž lpí zbytky dřevěné
pochvy, potažené kůží (12,0,1,9,0,8 cm).
6. Nůž zavírák — břitva, jehož čepel je za-
rezivělá v plechových bočnicích lichoběžní-
kovitého tvaru.
7. Železná ocílka oválného tvaru, jejíž se­
vřené konce se dotýkají (12,8, 4,0 cm; obr.
14/7).
8. Nepravidelný rohovcový úštěp — kře-
sadlo.
9. Přelomené železné šídlo, na jehož trnu
se uchovaly zbytky dřevěné násady (6,7,
0,3 cm).
1 3 0 5 — Hrob 120/51 — 10/D
Jáma ? x ? x 90 (a 70) cm, orientovaná
Z-v. Kostra asi 30— 401eté ženy, dlouhá
150 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu, s ru­
kama podél těla a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
Jáma ? x ? X 40 (a 140) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 251etého muže se uchovaly
jen zcela nepatrné zbytky. Bez milodarů.
Jáma 210 X 105 X 180 (a 145) cm, orien­
tovaná Z-v, byla celá vyložena deskami, po
nichž zůstaly silné vrstvy zhumusovatělého
dřeva. Na dně jám y|byly tři trámce o roz­
měrech asi 80 x 14 cm, položené napříč
hrobu ve vzdálenostech asi 60 cm od sebe.
Na nich spočíval sarkofág o rozměrech
507.
 160 x-58 x 24 cm, vydlabaný z kmene
stromu a překrytý deskou. Uvnitř sarkofágu
ležela kostra asi 51etého děvčete, z níž se
uchovaly jen beztvaré zbytky lebky se zuby.
Mezi nimi ležel náhrdelník (1) se dvěma zá-
věsky (2— 3) a čtyři náušnice (4— 7). V mís­
tech břišní dutiny byl srp (8) a pod ním nůž
(9), v místech levé ruky byly korálky (10),
a v místech pravého chodidla stálo vědérko
(11), u něhož ležely dva prsteny (12— 13).
1. Náhrdelník ze 65 korálků: 26 korálů
z bronzového pozlaceného plech uje trojbo-
kých a jsou zdobené granulováním (1,0 X
X 0,8 cm ); 19 příěně členěných korálků z bě-
lavého, nazelenalého, zeleného, hnědého a
šedého skla; 19 kotoučkovitých korálků
z týchž barevných druhů skla; 1 soudečkovitý
korálek je z foukaného skla (tab. 79/5).
2.— 3* Dva bronzové pozlacené závěsky —
knoflíky, zdobené protlačovanými spirálami
(0,9 cm).
4.— 5. Dvě párové stříbrné,náušnice z hra­
něného drátu, jejichž dolní oblouk, se dvou
stran zesílený filigránem a ukončený granulo­
vanými uzlíčky, zdobí hrozníček (2,4, 1,8
cm; tab. 79/3).
6.— 7. Dvě stříbrné pozlacené náušnice
s velkou trojcípou lunicí z filigránního drátu.
Dolní oblouk je ukončený bubínky trojbokého
tvaru, které zdobí granulované kosočtverce.
Ke spodnímu okraji lunice se připíná soudeč­
kovitý košíček z filigránního drátu (6,5, 3,8
cm; tab. 79/6— 7).
8. Železný srp (35,0, 3,3, 0,6 cm — ve
zlomcích) s uchovalou dřevěnou rukojetí
(9,6, 3,8 cm, tab. 79/2).
9. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné hraněné pochvě (12,9,2,0— 1,3 cm;
tab. 7911, obr. 1214).
10. Deset kotoučkovitých korálků z mo­
drého skla (z „náramku“ ?; tab. 7914).
11. Konické vědérko kruhového průřezu
(jehož dužiny se uchovaly) je po celém po­
vrchu obité železným plechem a obroučkami.
Pod okrajem je opatřené čtyřmi závěsnými
kroužky (14,5, 10,5, 11,2 cm; tab. 50/2).
12.— 13. Dva prsteny z bronzového plechu,
zdobené na širokých štítcích zdvojenými rý­
hami ve tvaru kosočtverce a puncováním
(2,2, 1,5 cm).
508
1 3 0 8 — Hrob 123151 — 9/C
Jáma 180 x 60 x 80 cm, orientovaná
Z-v. Z kostry muže, dlouhé 140 cm, uchovala
se jen rozpadlá lebka, zbytky drobných kostí
a dlouhé kosti nohou. Bez milodarů.
1 3 0 9 — Hrob 124/51 — 10)0
Jáma 140 X 50 x 135 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v. Dno hrobu bylo na ploše 112 X
x 40 cm vyloženo deskami, stejně jako stěny
jámy do výšky 20 cm. Z kostry asi 21etého
dítěte se uchovaly jen mléčné zuby, po jejichž
pravé straně ležel kousek zlata (1); u pravého
boku byl nůž (2). Zásyp obsahoval kování
z vědérka (3) a korálek (4).
1. Amorfní kausek— kapká taveného zlata
nepravidelného tvaru (0,9 X 0,4 cm; váha
0,18 g; tab. 84/25).
2. Železný nůž (ve zlomcích).
3. Zlomek železné obroučky (12,2, 1,4 cm)
a zlomek závěsu vědérka s hraněným hře­
bíkem (3,6, 1,3 cm).
4. Příčně členěný korálek z šedobílého
vláknitého skla (2,0, 0,8 cm).
131< k— Hrob 125/51 — 10/C
Jáma 2 x ? X 95 (a 95) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi 7 - 81etého dítěte se uchova­
ly jen zuby, u nichž ležely dva knoflíky (1 —
2); asi v místech pravé ruky byl nůž (3).
1.— 2. Dva párové stříbrné knoflíky, zdo­
bené granulovanými kosočtverečky (2,1 X
X 1,5 cm; tab. 78/12).
3. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
1 3 1 1 — Hrob 126/51 — 9/C
Jáma 210 x 80 x 120 (a 140) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, měla vnitřní dřevěnou kon­
strukci, z níž se místy uchovaly jen málo zře­
telné sledy zhumusovatělých zbytků a místy
otisky štípaných desk. Z kostry asi 30— 401e-
tého muže zůstaly jen zbytky lebky a sledy
dlouhých kostí. U pravé ruky ležel nůž (1)
a za chodidly talíř (2).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele (ve zlomcích).
2. Zlomek dřevěného talíře, jehož vodo­
rovný široký okraj je od prohloubené části
oddělený úzkým žebérkem. Pod okrajem jsou
 zbytky dvou bronzových nýtků. Větší část
talíře byla rozpadlá na drobné kousky ( 0 asi
12,0, v. 3,0 cm; obr. 26).
1312 — Hrob 127/51 — 9/C
Jáma 180 x 53 x 130 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v. Rozpadlá kostra asi 601etého indi­
vidua ležela naznak, s lebkou na týlu, s levou
rukou podél těla, pravou ohnutou do klína
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1313 — Hrob 128151 — 9/C
Jáma 170 x 60 x 120 (a 130) cm, orien­
tovaná SZZ-jw. Kostra asi 501eté ženy,
dlouhá 155 cm, ležela naznak, s lebkou uchý­
lenou do prava, s rukama podél těla a noha­
ma nataženýma. Bez milodarů.
1314 — 1315 — Dvojhrob 129 — 130/51 — 9/C
Jáma 154 x 50 x 100 (a 150) cm, orien­
tovaná Z-v, měla vnitřní dřevěnou konstrukci,
z níž se uchovaly jen málo výrazné stopy.
Z kostry asi 12—-151etého dítěte zůstaly jen
zbytky lebky. Asi 20 cm nad nimi ležely sko­
řepiny lebky novorozeněte. Oba pohřby byly
bez milodarů.
1 3 1 8 — Hrob 131/51 — 9/B
Jáma ? x ? x 75 (a 155) cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se uchovaly jen nezře­
telné zbytky kostí. Asi za chodidly stál hrnek
(!)•
1. Hnědošedý hrnek s široce přehrnutým v dřevěných pochvách, které po celé délce
okrajem, zdobený na výduti jednoduchou
vlnovkou mezi dvěma obvodovými rýhami
(10,4, 9,8, 9,0, 6,3 cm).
I3T7 - 1318 — Dvojhrob 132— 133/51 — 9/C
Jáma 240 x 110 x 200 (a 165) cm, orien­
1 3 1 9 — Hrob 134/51 — 9/C
tovaná JVV-szz. Její dno a stěny byly do
výšky 110 cm vyloženy deskami. Na dně byla
volně stojící komora o rozměrech 190 x 50 x
x 60 cm; v jejích čelech byly otvory, jim iž
byla prostrčena široká fošna, která byla na
přesahujících částech zajištěna před vysunu­
tím vždy dvěma závlačkami, prostupujícími 1 3 2 0 — Hrob 135/51 — 9/C
kolmo fošnou. Na víku komory ležela kostra
asi lOIetého chlapce, z níž se uchovaly jen
zbytky lebky, žeber a dlouhých kostí. U le­
vého boku byl nůž (1) a u pravého kolena
lunice (2). Uvnitř komory, na zmíněné za­
sunuté desce, ležela kostra asi 201eté ženy,
dlouhá 160 cm, z níž se uchovaly jen zbytky
lebky a zlomky dlouhých kostí. Po stranách
dolní čelisti byly tři a tři náušnice (3— 8)
a pod ní dva knoflíky (9— 10), k nimž přilé­
haly dva nože (11— 12), ležící v místech
hrudi. Za lebkou, mezi komorou a stěnou
hrobu, stálo vědérko (13).
1. čepel železného nože se zbytky kožené
pochvy.
2. Železná dvojcípá lunice se dvěma otvory
k zavěšení (5,2, 1,7 cm).
3.— 4. Dvě párové náušnice z bílého kovu,
jejichž dolní oblouk z hraněného drátu je
ukončený granulovanými uzlíčky a opatřený
klasovitým hrozníčkem (3,3, 2,3 cm; tab.
78/5— 6).
5.— 6. Dvě párové náušnice z bílého kovu,
jejichž dolní oblouk, zesílený filigránem a
granulací,je opatřenýčtyřbokým hrozníčkem.
Spodní oblouk ještě vyplňuje lunice z filigrán-
ního drátu (3,8, 1,9 cm; tab. 78/7—8).
7.— 8. Dvě párové náušnice, jejichž dolní
oblouk, zesílený filigránem, je opatřený čtyř­
mi bubínky, které zdobí křížky, sestavené
z granulovaných kosočtverečků (4,0,2,4 cm;
tab. 78/9— 10).
9.— 10. Dva měděné, pozlacené gombíky,
zdobené palmetami mezi arkádami (2,5X
X 2,0 cm).
11.— 12. Dva železné nožíky, zasunuté
lpí na sobě (9,7, 2,6, 2,5 cm).
13. Rozpadlá železná rukojeť a zlomky že­
lezných obrouček (na nichž lpí zbytky tka­
niva) z válcovitého vědérka.
Jáma 170 x 50 x 50 (a 155) cm, oriento­
vaná JZZ-svv, byla na dně a na stěnách
okolo dna vyložena deskami. Z kostry asi
601etého individua se uchovaly jen zuby
a zlomky dlouhých kostí. Bez milodarů.
Jáma 165 x 50 X 65 (a 155) cm, oriento­
vaná S W -jz z , byla na dně a na stěnách
okolo dna vyložena deskami, z nichž zůstaly
jen nezřetelné zbytky zhumusovatělého dřeva.
509
 Z kostry ženy se uchovaly jen zlomky lebky.
V místech pravé ruky stál hrnek (1), u něhož
ležel přeslen (2), a v místech levé ruky nůž
(3).
1. Červený hrnek s římsovitě profilovaným
okrajem, zdobený na výduti třemi obvodo­
vými rýhami (14,6, 12,7, 19,4, 7,4 cm).
2. Dvojkonický přeslen z plavené hlíny,
šedohnědě vypálený (2,7, 2,0 cm; tab. 79/9).
3. Zlomky čepele železného nože.
1321 — Hrob 136151 — 9jC
Jáma 180 x 65 x 140 (a 145) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, byla na dně a na bocích do
výšky asi 20 cm vyložena deskami. Kostra asi
251eté ženy, dlouhá 170 cm, ležela naznak,
s lebkou na týlu, s rukama podél těla a no­
hama nataženýma. Bez milodarů.
1322 — Hrob 137151 — 9jC
Jáma 180 X 60 x 160 (a 85) cm, orieinto-
vaná JZŽ-svv. Kostra asi 601eté ženy, dlouhá
140 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Kosti lýtkové byly
asi od poloviny přeseknuty výkopem základů
novodobé budovy. Bez milodarů.
1323 — Hrob 138j51 — 9/C
Jáma 90 x 40 x 50 (a 160) cm, oriento­
vaná JZZ-svv. Kostra asi 61etého dítěte,
dlouhá 85 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s pravou rukou podél těla, levou slo­
ženou do klína a nohama nataženýma. Asi
v místech levého ramene ležel knoflík (1).
1. Bronzový knoflík (s odraženým ouškem),1327 — Hrob 142/51 — 9/B
zdobený filigránními, hustě k sobě řazenými
kroužky (2,0 X 1,9 cm).
1324 — Hrob 139/51 — 9/C
Jáma 120 x 50 x 110 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v. Z kostry asi 31etého děvčete
se uchovaly jen zbytky lebky, u nichž ležely
náušnice (1— 2); v nohách hrobu stál hrnek
(3).
1.— 2. Dvě párové bronzové náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený uzlíčky, je
opatřený jedním bubínkem (ve zlomcích).
3. Hnědočerný hrnek s lehce prohnutým nových vlnovek, nad nimiž je jednoduchá
hrdlem, zdobí pás hřebenových rýh, po je ­
hož stranách jsou pásy nepravidelných hře­
510
benových vlnovek (12,4, 9,8, 11,3, 7,7 cm;
tab. 43/4).
1325 — Hrob 140/51 — 9/C
Jáma 130 x 50 x 90 (a 155) cm, oriento­
vaná Z-v, byla na dně vyložena deskami.
Z kostry asi 2— 31etého dítěte se uchovaly jen
skořepiny lebky se zuby a nepatrné třísky
dlouhých kostí. Bez milodarů.
1326 — Hrob 141/51 — 10/B
Jáma 150 x 45 x 125 (a 145) cm, orien­
tovaná JVV-szz. Z kostry asi 21etého děvčete
se uchovalo jen několik zubů a nepatrné sledy
dlouhých kostí. V místech hrudi ležel ve dvou
řadách náhrdelník (1), na němž byla zavě­
šena lunice (2).
1. Náhrdelník z 84 korálků: 43 korálků
kotoučkovitéhó tvaru je ze žlutého, modrého
a zeleného sklá* 19 korálků příčně členěných
je z modrého, šedého, hnědého a nazelena­
lého skla, 17 korálků z černého skla je zdo­
beno žlutými nitěmi, 2 bezbarvé kotoučovité
korálky zdobí červená zatavovaná vlnovka,
1 červený korálek kotoučkovitého tvaru zdobí
žlutá zatavovaná vlnovka, 1 kuličkovitý ko­
rálek modré barvyzdobí podélně zatavované,
bílé nitě a 1 korálek válečkovitého tvaru
z černého sklá zdobí spirálóvitě vinutá, žlutá
niť {tab. 78/11).
2. Bronzová lunice, jejíž dva cípy se srdco-
vitě uzavírají a na vnitřní straně se lístkóvitě
rozvětvují (4,0, 3,4, 0,5 cm; tab. 78/11).
Jáma 125 x 50 x 120 (a 150) cpi, orien­
tovaná JZ-sv, byla na dně a na bocích asi do
výšky 25 cm vyložena deskami, z nichž se
uchovaly silné vrstvy zhumusóvatělého dřeva.
Z dětské kostry se neuchovaly nej menší
zbytky. Asi v místech pánve byla přezka (1)
a asi v místech pravého chodidla stál hrnek
(2). Zásyp obsahoval kousek strusky (3).
1. Obdélníkovitý rámeček železné přezky
(4,2, 3,5, 0,8 cm).
2. Hnědočerný hrnek s přehnutým okra­
jem, nad výduti zdobený třemi pásy hřebe­
vlnovka a pod nimi pás obvodových rýh
(14,3, 11,3, 12,3, 7,7 cm, tab. 41/2).
 3. Přeražený kousek železité strusky (4,4,
3,8, 2,9 cm).
1 3 2 8 — Hrob 143151 — 10jB
Jáma 190 x 60 x 30 (a 150) cm, oriento­
vaná JZZ-svv.Z kostry asi 401eté ženyse ucho­
valy jen zbytky lebky se zuby. V místech
levé ruky ležely dva nože (1— 2) a v nohách
stálo vědérko (3). Zásyp obsahoval uhlíky
a střep z nádoby (4).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (10,6, 1,4, 0,9 cm).
2. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
3. Vědérko válcovitého tvaru, okované
úzkými železnými obroučkami ( 0 asi 15,5,
š. obrouček 0,9 cm, ve zlomcích).
4. Šedohnědý střep od dna hradištního
hrnku s lištovitě nadzvednutým okrajem.
1 3 2 9 — Hrob 144/51 — 9/B
Jáma 210 x 80 x 150 (a 155) cm, orien­
tovaná JZZ -sw . Kostra asi 601etého indi­
vidua ležela naznak, s lebkou zvrácenou na­
zad, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů.
1 3 3 9 — Hrob 145/51 — 10/B
Jáma 145 x 75 x 125 (a 175) cm, orien­
tovaná Z-v, byla okolo dna obložena des­
kami, z nichž zůstaly humusovité vrstvy zčer­
nalého dřeva do výšky 40 cm. Z kostry děv­
čete se uchovaly jen zbytky lebky, u nichž
ležela náušnice (1), tři knoflíky (2— 4), kou­
sek zlata (5) a korálek (6); asi v místech
pravé ruky ležel nůž (7).
1. Zlatá náušnice, jejíž dolní oblouk, zesí­ 1333 — Hrob 148/51 — 10/B
lený filigránem a ukončený filigránními uz­
líčky, zdobí hrozníček ze čtyř zrn (1,5, 1,3 cm
váha 0,65 g; tab. 84/27).
2. Nezdobený zlatý knoflík, jehož ouško je (1— 2); u levého kolena byl nůž (3). Za cho­
podloženékruhovitouploténkou (1,8 X 1,5cm ;
váha 1,7 g; tab. 84/28).
3-—4 . Dva párové nezdobené zlaté knof­
líky, jejichž ouška obepíná u kořene prstenec
z filigránního drátu (l,0X 0,6cm , váha 1,0 g;
tab. 84/32— 33).
5. Amorfní kousek — nepravidelná kap­
ka zlata (podobná jako v hrobě čís.
124/51).
6. Korálek z černého skla, zdobený nepra­
videlnými mřížkami ze žlutých nití.
7. Zlomek železného nože se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli.
»3 1 — Hrob 146/51 — 9/B
Jáma 200 X 80 X 120 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v. Z kostry muže se uchovaly jen
zbytky dlouhých kostí. Na kolenou ležela se­
kyra (1) a za chodidly stálo vědérko (2).
1. Neforemná železná sekyra s dlouhými
trny na otvoru, v němž se uchovaly zbytky
dřevěného topora. Plochý úzký týl se rozši­
řuje do dvou cípů. Je obalená zbytky kože­
ného „pouzdra“ (20,4, 9,1, 5,0 cm).
2. Dřevěné vědérko oválného tvaru, obité
čtyřmi širokými žebrovanými obroučkami
(š. 2,0 cm). Pod držadlem, upevněným na
závěsu ve tvaru „vlaštovčího ocasu“, jsou po­
hyblivé kroužky k zavěšení (asi 22,0, 20,0 X
X 13,0 cm).
1332 — Hrob 147/51 — 10/B
Jáma 120 X 40 x 90 (a 170) cm, oriento­
vaná Z-v.Z kostry asi 4-51etého dítěte se ucho­
valy jen skořepiny lebky, třísky žeber
a zbytky dlouhých kostí. Na levém rameni
ležel knoflík (1) a za chodidly stál hrnek (2).
1. Knoflík z tmavomodrého skla se zata­
veným železným ouškem (1,5, 1,1 cm).
2. Světlehnědý hrnek s plochým přehnu­
tým okrajem a značkou „můřích noh“ na
dně (tab. 45/5) zdobí nad výdutí čtyři obvo­
dové rýhy (15,6, 11,3, 13,5, 7,2 cm; tab. 41/3;
obr. 17/1).
Jáma 120 x 40 x 110 (a 170) cm, orien­
tovaná Z-v. Z kostry děvčete se uchovaly jen
zbytky zubů, u nichž ležely dvě náušnice
didly — v dolíku, vyhloubeném 20 cm pod
úroveň dna hrobu — stál hrnek (4).
1.— 2. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
dolní oblouk, ukončený uzlíčky, zdobí hroz-
níčky ze čtyř zrn (1,5, 1,3, cm, váha 1,0 g;
tab. 84/21— 22).
3. Z rozpadlého nože se uchovaly jen zlom­
ky čepele se zbytky dřevěné pochvy.
4. Šedohnědý hrnek s krátce přehnutým
511
 okrajem zdobí jednoduchá vlnovka mezi
dvěma obvodovými rýhami (13,3, 10,7, 12,7,
8,0 cm; tab. 41/4, 4512).
1334 — Hrob 149151 — 10/B
Jáma 160 x 70 x 140 (a 160) cm, orientova­
ná Z-v. Na dně hrobu byla rakev o rozměrech
70 x 50 x 32 cm, z níž se uchovaly zbytky zhu-
musovatělého dřeva, okovaného osmi želez­
nými pásy (1). Víko bylo patrně klenuté, sou­
dě podle zahnutého kování. Z dětské kostry
nezůstaly ani nej menší stopy. Bez milodarů.
1. Osm železných pásových kování, na
nichž lpí zbytky dřeva. Čtyři z nich jsou širší
a pravoúhle lomená (š. 3,6 cm) a čtyři jsou
užší (š. 2,6 cm) a zaobleně ohnutá. Konce
kování prostupují hřebíky s širokými hlavi­
cemi (3,1, 1,5, 0,9 cm).
1335 — Hrob 150 j51 — 10/B
Jám a 120 x 40 x 70 (a 170) cm, oriento­
vaná Z-v. Z dětské kostry nezůstaly nejmenší
stopy. V místech nohou stál hrnek (1).
1. Hnědočerný hrnek soudkovitého tvaru,
zdobený dvěma pásy hřebenových vlnovek,
mezi nimiž je obvodový pás hřebenových rýh
(15,4, 11,3, 12,6, 6,9 cm).
1336 — Hrob 151/51 — 8/C
Jám a ? x ? x 90 (a 160) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry nemluvněte se uchovaly jen
skořepiny lebky a třísky dlouhých kostí. Bez
milodarů.
1337 — Hrob 152/51 — 8/D
Jáma ? X ? X 75 (a 160) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry novorozeněte se uchovaly jen
skořepiny lebky a třísky dlouhých kostí. Bez
milodarů.
1338 — Hrob 153/51 — 8/C
Jám a? x ? X 100 (a 95) cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se uchovaly jen zlomky
lebky, u nichž ležel střep z nádoby (1). Zásyp
obsahoval rohovec (2).
1. Světlehnědý střep od okraje hradištního
hrnku, zdobený na výduti jednoduchou
vlnovkou, pod níž je pás pěti širokých rýh.
2. Nepravidelný úštěp světlešedého ro­
hovce (4,6, 3,1, 1,8 cm).
512
1339 — Hrob 154/51 — 7/C
Jám a ? x ? x 140 (a 60) cm, orientovaná
Z-v. Z dětské kostry se neuchovaly ani nej­
menší zbytky. V nohách hrobu stál hrnek (1).
1. Hnědočerný hrnek s nevýrazně nad­
zvednutým okrajem zdobí jednoduchá vl­
novka rpezi dvěma obvodovými pásy (11,3,
9,5, 10,3, 5,9 cm).
1340— 1341 — Doojhrob 155— 156/51 — 8/C
Jám a 150 X 60 X 100 (a 160) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, byla na stěnách okolo dna
vyložena deskami, z nichž se uchovaly málo
zřetelné sledy zhumusovatělého dřeva. Kos­
tra asi 71etého dítěte (hrob čís. 156/51) ležela
naznak. U levého kolena byly dva knoflíky
(1— 2) a dva nože (3— 4). Na této kostře spo­
čívala kostra asi 12— 151etého dítěte, bez
milodarů. Poněvadž kostry obou dětí byly
značně rozpadlé, nebylo možné je přesně od­
lišovat. Zásyp obsahoval střep z nádoby (5).
1.—2. Dva stříbrné knoflíky, které zdobí
hustě k sobě řazená zrnka (1,7 X l,2 cm ).
3. Železný nůž s krevní rýhou po levé
straně čepele, na níž se uchovaly zbytky dře­
věné pochvy (12,0, 1,4, 0,6 cm).
4. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
5. Šedohnědý střep z výduti hradištního
hrnku.
1342 — Hrob 157/51 — 8/C
Jám a 220 x 140 x 180 (a 160) cm, orien­
tovaná Z-v, byla na dně vyložena deskami
a trámci o rozměrech asi 4,0 X 5,0 cm, které
byly od sebe vzdáleny asi 65 cm po celé délce
hrobu. Z kostry asi 401eté ženy se uchovaly
jen zbytky lebky a třísky dlouhých kostí. Po
stranách lebky byly náušnice (1— 2) a v mís­
tech pánve ležel nůž (3).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (2,6,1,8 cm,
jedna náušnice je ve zlomcích).
3. Nůž se širokým násadním trnem, vyta­
ženým z týlu čepele, na níž se uchovaly
zlomky dřevěné pochvy (12,3, 2,0, 1,3 cm).
1343 — Hrob 158/51 — 8/C
Na kostech hrobu čís. 157/51 ležela kostra
 asi 601etého muže (čís. 158/51) tak, že kosti
nohou ležely v původní poloze, kdežto kosti
trupu byly zpřeházeny. Zdá se, že hrob se
propadl do níže uloženého hrobu, obloženého
dřevy, takže se s kostrou čís. 157/51 těsně
převrstvil. Na vnitřní straně pravé stehenní
kosti ležely dva nože (1— 2). Levá polovina
pánve a prsty levé ruky, jež na ní spočívaly,
byly zbarveny patinou, ale z vlastního před­
mětu (prstenu?) neuchoval se ani zlomek.
Zásyp obsahoval ojedinělé uhlíky, střepy
z nádob (3), zlomek železa (4) a zrnko vikve.
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (9,5, 1,2, 0,6 cm, ve zlomcích).
2. čepel železného nože se zbytky dřevěné
pochvy (4,5, 1,3, 0,3 cm).
3. Střep z výduti hradištního hrnku, zdo­
bený dvěma rýhami, a jiný šedohnědý střep
z výduti, ale nezdobený.
4. Plochý zlomek železa (5,0, 0,8, 0,3 cm).
1344 — Hrob 159/51 — 8/C
Jáma 180 x 50 x 80 (a 150) cm, oriento­
vaná JZZ-svv. V dřevěné rakvi, sbité sko-
bami (1), ležela kostra asi 201eté ženy, dlouhá
150 cm, s lebkou na týlu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Po stranách lebky
byly čtyři a čtyři náušnice (2— 9) a na levé
pánevní kosti dva nože (10— 11).
1. Železná skoba s rozbíhavými rameny
(6,3, 2,2, 0,8 cm), část jiné a zlomky asi ze
dvou dalších podobných skob.
2.— 3. Dvě párové stříbrné náušnice, na
jejichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno
7 košíčků (3,3, 2,2 cm; tab. 78/18— 19).
4.— 7. Dva páry stříbrných náušnic, na je­
jichž dolní oblouk je hroznovitě navlečeno 7
košíčků (3,0, 2,0 cm).
8.— 9. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřenýklasovitými hrozníčky (2,8, 1,6 cm;
tab. 74/5).
10. Železný nůž s násadním trnem, sou­
měrně vytaženým z čepele, na níž lpí zbytky
dřevěné pochvy (8,9, 1,4, 0,7 cm).
11. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele (8,2, l,4,0,5cm ).
1345 — Hrob 160/51 — 8/C
Jáma 120 x 45 x 100 (a 150) cm, orien­
33 S taré Město
tovaná Z-v. Z kostry asi 7—81etého dítěte
se uchovala jen rozpadlá lebka, zbytky žeber
a třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
1346 — Hrob 161/51 — 8/C
Jáma 140 X 50 x 110 (a 100) cm, orien­
tovaná JZ Z -sw . Kostra asi 61etého dítěte,
dlouhá (jen do poloviny lýtkových kostí,
které byly směrem k chodidlům beze stopy
ztráveny) 95 cm, ležela naznak, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. U levé
stehenní kosti byl nůž (1).
1. Úzký železný nůž s dlouhým násadním
trnem (9,7, 1,1, 0,6 cm).
1347 — Hrob 162/51 — 7/D
Jáma 95 x 48 x 30 (a 170) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi ročního děvčete se u-
chovala jen rozpadlá lebka, žebra a zbytky
dlouhých kostí. Po stranách lebky ležely ná­
ušnice (1— 2).
1.— 2. Dvě kroužkovité stříbrné náušnice,
jejichž jeden konec je vždy opatřený granulo­
vaným uzlíčkem. Zdá se, že byly svinuty
z horního oblouku jiných (zlámaných) ná­
ušnic (1,0, 0,6 cm; tab. 78/1—2).
1648 — Hrob 163/51 — 7/C
Jáma 235 x 114 x 230 (a 160) cm, orien­
tovaná Z-v, byla vyložena deskami na dně
v šířce 60 cm a na stěnách do výšky 28 cm.
Kostra asi 501etého muže, dlouhá 176 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Na levé
pánevní kosti ležel nůž zavírák (1) s křesad-
lem (2), na vnitřní straně levého stehna byl
nůž (3), u levého kolena ležela sekyra (4) se
zbytky dřevěného topora, dlouhého 94 cm, kte­
ré přesahovalo otvor s trny o 5 cm , a u pravého
chodidla byl hrot oštěpu (5), jehož dřevce,
dlouhé 170 cm, dosahovalo úrovně lebky a
bylo okováno prstencovitým nákončím (6).
1. Železný nůž zavírák — břitva, zarezi-
vělá v plechových bočnicích (12,8, 4,0,
1,0 cm).
2. Plochý pazourkový úštěp — křesadlo
(1,6, 1,2, 0;2 cm).
3. Železný nůž se souměrně vytaženým ná­
sadním trnem, na němž se uchovaly zbytky
dřevěné násady (ve zlomcích).
513
 4. Ž elezn á sekyra s d lou h ým i ostny na
otvoru, v n ěm ž tkví zbytky dřevěného topora.
Ú z k ý o b d éln ík ovitý týl se rozšiřuje v cíp y
a ostří je pravidelně vykrojené (20,6, 9,8 ,
4 ,5 cm ).
5. K o rn ou tovitý hrot železn éh o oštěpu,
v n ěm ž se u ch o v a ly zbytky ratiště (6,8, 2,6
cm ; tab. 7618, obr. 3014).
6. Ž elezné prstencovité nákončí (3,0, 2,8
cm , v e zlom cích ).
1 3 4 9 — Hrob 164/51 — 7/C
J á m a ? x ? X 6 0 (a 160) cm , orientovaná
J Z Z -svv. K ostra asi 301etého m uže, dlou h á
167 cm , ležela naznak, s leb kou n a pravém
spánku, s rukam a p o d él těla a n oh am a n ata­
žen ým a. U lev éh o ch od id la stál hrnek (1).
1. S větleh n ěd ý hrnek s leh ce prohnutým
h rdélkem , tém ěř p o celém p ovrch u zdob en ý
b rázd o v á n ím a n a hrdle n ep ravid eln ou je d ­
n o d u ch ou v ln o v k o u (8,9, 8,6, 6,5 cm ).
1 3 5 0 — Hrob 165/51 — 7/C
U lev é steh enn í kosti hrobu čís. 166/51 ležel
sk la d kostí asi 601eté žen y. B ez m ilodarů.
1 3 5 1 — Hrob 166/51 — 7/C
J á m a 190 x 6 0 x 120 (a 160) cm , orien ­
to v a n á Z -v. K ostra žen y ležela naznak, s ru ­
k am a složen ým a d o k lín a a n o h a m a n a ta že ­ bí dolní oblouk ještě z plechu vystřižený, ,hroz-
n ým a. L ebka b y la stržena v p řiléhajícím
pískovišti. N a p ravé p án ev n í kosti ležela n á ­
ušnice (1 ).
1. B ronzová, p o zla cen á náušnice z hraně­
n éh o drátu, je jíž d o ln í ob louk , u k ončený gra­
n u lovan ým i u zlíčk y, j e op atřen ý k lasovitým
hrozníčkem , který j e na o b o u stranách u kon­
čen ý m alým i b ubínk y. P o d ob n ý b u b ín ek je
i n a trnu, u p ev n ěn ém n a h orn ím ob lou k u
náušnice (3,3, 1,4 cm ; tab. 78/3).
1352 — Hrob 167/51 — 7/C
J á m a 140 x 60 x 120 (a 160) cm , orien­
to v a n á Z -v, m ěla d n o p osypan é v á p n em
(tab. 15/2). Z kostry asi 6— 71etého d ěvčete se
u ch o v a ly je n zu b y, u n ich ž le ž e l nákrčník (1)
s am u letem (2) a náhrdelník (3 ). P o stranách
leb k y b y ly knoflíčky (4— 5) a n ad n im i náuš­
n ice (6— 7; tab. 16/1). O d d oln í Čelisti šikm o
k lev é straně hrudi ležely zbytky k ožen éh o
514
pásu (14,0, 5,5 cm), v místech levého boku
byl nůž (8) a v místech pravého chodidla
stálo vědérko (9; tab. 15/4).
1. Nákrčník (asi 18,0 x 8,0 cm), spletený
ze stříbrných nití v „trubičku“ ( 0 0,6 cm),
rozvětvuje se ve tři souběžné praménky
( 0 0,3 cm). Jeho volné konce jsou ukončené
válečkovitým kováním s oušky, které při
zapínání spojoval pohyblivý kroužek
(tab. 75/2).
2. Obloukovitě zahnuté, stříbrné dvojdílné
(zasouvací) pouzdérko (na amulet), opatřené
ouškem, je na spodní straně ploché, na lícní
klenuté a zdobené filigránem (4,2,1,1,0,8 cm ;
tab. 75/2).
3. Náhrdelník ze sedmi korálků; z mille-
fiorového skla je 6 korálků, z nichž dva jsou ku-
ličkovité, dva soudečkovité, jeden válečkovitý
a jeden dvojkonický; jeden korálek melouno-
vitého tvaruje z nazelenalého skla (tab. 75/6).
4.— 5. Dva nezdobené zlaté knoflíčky, je­
jichž ouška jsou u kořene zakroucená (1,8 x
X 1,1 ; 1,7 x 1,0 cm, zdeformované; váha 1,75,
1,85 g ; tab. 84/29— 30).
6.— 7. Párové zlaté náušnice z hraněného
drátu jsou opatřené na vnitřní straně dolního
oblouku dvojcípou úzkou lunicí, která je le­
movaná filigránem a po obou stranách zdo­
bená pyramidkami z hrubých zrn.Zespod zdo­
níček“ trojúhelníkovitého tvaru, zdobený
granulací stejně jako lunice (3,4, 2,0 cm;
váha 10,25 g; tab. 84/9— 10).
8. Železný nůž, jehož dřevěná pochva je
okovaná bronzovým prstencem ( 1,2, 0,8 cm,
ve zlomcích).
9. Oválné vědérko, obité třemi pásy želez­
ného plechu a obroučkami (14,5, 18,0 x
X 10,0 cm). Je opatřené lehce klenutou, že­
leznou pokličkou (13,7, 7,0 cm; tab. 52/1).
Na rzi lpí kousky tkaniva (tab. 96/1) a zbytky
dřevěných dužin. Pod okrajem jsou upevněné
dvě dvojice pohyblivých kroužků ( 0 2,8 cm ).
1 3 5 3 — Hrob 168/51 — 8/C
Jáma 80 x 45 x 150 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi půlročního až ročního
dítěte se uchovaly jen nepatrné zbytky lebky
se zuby. Asi uprostřed délky hrobu ležel nůž
( 1).
 1. Železný nůž š násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž lpí zbytky
dřevěné pochvy (14,2, 1,8, 1,0 cm).
1 3 5 4 — Hrob 169/51 — 8/C
Jáma 180 X 50 x 150 (a 75) cm, oriento­
vaná JZZ-svv, propadá se poněkud do hrobu
čís. 163/51. Z kostry asi 301eté ženy se ucho­
vala jen rozpadlá lebka a zbytky dlouhých
kostí. V místech hrudi ležel nůž (1j .
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (8,0 1,3, 0,7 cm, ve zlomcích).
1 3 5 5 — Hrob 170/51 — 7/C
Jáma 135 x 80 x 105 (a 160) cm, orien­
tovaná Z-v, měla na dně dřevěný rám, široký
asi 50 cm, který se jevil po levé straně tma­
vým humusovitým pásem, asi 8 cm širokým,
a po pravé straně asi stejně širokým pásem
šedobílým. Z dětské kostry se neuchovala ani
stopa. V levém rohu hrobu — v místech cho­
didel — stálo vědérko ( 1) a uvnitř něho byl
dnem vzhůru hradištní hrnek (2 ; tab. 20/4).
1. Vědro válcovitého, lehce konického tva­
ru, celé obité pásy železného plechu (š. 3,8
čm), které se střídají s úzkými obroučkami
(š. 1,2 cm), je velmi dobře uchovalé (22, 0,
18,0, 22,0 cm ; tab. 50/1).
2. Hnědočerný masivní hrnek s krátce pře­
hnutým okrajem je nad Výdutí zdobený dvě­
ma pásy ostře rytých, zdvojených vlnovek
(10,2, 8,7, 9,5, 5,6 cm; tab. 42/4).
1 3 5 6 Hrob 171/51 — 7/C
Jáma 110 x 40 x 105 (a 160) cm, orien­
tovaná Z-v. Z dívčí kostry se uchovaly jen
skořepiny lebky a mléčné zuby, u nichž ležely
dvě a dvě náušnice ( 1— 4) a rozhozený ná­
hrdelník (5), v místech pravého předloktí
dva nože (6— 7) a pod nimi napříč ležel třetí
( 8).
1.— 4. Čtyři stříbrné náušnice z hraněného
drátu, jejichž dolní oblouk, ukončený granu­
lovanými uzlíčky, je opatřený klasovitými
hrozníčky (2,2, 1,4 cm; tab. 74/15^-18).
5. Náhrdelník z 20 korálků: 7 korálků
příčně členěných je z vláknitého, stříbřitě
lesklého skla; 8 kotoučkovitých korálků je
z podobného materiálu; 4 korálky z černého 1 3 6 1 — Hrob 176/51 — 7/C
skla jsou zdobené žlutými nitěmi a 1 válečko-
v itý korálek j e spirálovitě ovin u tý žlu tou nití
{tab. 74/14).
6. č á s t železn éh o n ože s násadním trnem ,
oboustranně od sazen ým o d čepele, která m á
n a lev é straně krevní rýhu (6,3, 1,2, 0,6 cm ).
7. č á s t železn éh o n ože s násadním trnem ,
oboustranně odsazen ým o d čepele, na n íž se
u ch o v a ly zbytky dřevěné p o ch vy (5,0, 1,2,
0,8 cm ).
8. Z lom ek železn éh o n ože se zbytky dře­
věné poch vy na čep eli (4,6, 1,1, 0,5 cm ).
1 3 5 7 — Hrob 172/51 — 7/C
J á m a ? x ? x 80 (a 170) cm , orien to­
v a n á JZ Z -svv. Z kostry asi 81etého d ítěte se
u ch ovala je n rozp ad lá lebka se zbytky d lo u ­
h ých kostí. Bez m ilodarů.
1 3 5 8 — Hrob 173/51 — 7/C
J á m a ? x ? x 8 0 (a 170) cm , orientovaná?
Sklad kostí dospělého in d ivid u a (a dětské ko­
stry, srv. hrob čís. 294/51) b yl b ez m ilodarů.
1 3 5 9 — Hrob 174/51 — 7/C
J á m a ? x ? x 3 0 (a 180) cm , orientovaná
SZ Z -jvv. Z kostry asi 51etého d ěvčete se
u ch ovala je n rozpadlá lebka, která byla po­
rušena k ů lem v a lo v é konstrukce. U n í
le že ly dvě náušnice (1—-2) a u pravé p án evn í
kosti b yla železn á tyčinka (3).
1.— 2. D v ě párové stříbrné náušnice, j e ­
jic h ž d o ln í oblouk, ukončený očkem , je o p a ­
třený klasovitým hrozníčkem (1,7, 1,5 cm ).
3. Ž elezn á tyčinká (? ), n a je d n o m konci
odražená (8,4, 1,0 cm ).
1 3 6 0 — Hrob 175/51 — 7/C
J á m a 200 X 70 x 100 (a 70) cm , orien to­
v an á JZZ-svV. K ostra asi 501etého m uže,
d lou h á 166 cm , ležela naznak, s lebkou zvrá­
cen ou n azad , s rukam a p od él těla a noham a
n ataženým a. N ěkteré kosti b yly posunuty
z pů vod n íh o u ložen í. P od levým předloktím
ležel n ů ž (1) hrotem k tváři.
1. Ž elezn ý nůž s leh ce klenutým hřbetem
a násadním trnem , odsazen ým o d čep ele
(12,7, 2,3, 0,7 cm ).
Jáma ? x ? X 115 (a 180) cm, oriento-
515
 vaná Z-v. Kostra asi půlročního dítěte, dlou­
há 60 cm, ležela naznak, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Po levé straně dolní
čelisti ležel knoflík ( 1).
1. Poněkud zploštělý knoflík ze světlezele-
ného skla, opatřený železným ouškem (1,4 x
X 1,6 cm; tab. 74/4).
1 3 6 2 — Hrob 177/51 — 7/C
Jáma 130 X 70 x 162 (a 180) cm, orien­
tovaná Z-v, byla pod hrobem čís. 176/51. Na
jejím dně se uchovaly zbytky dřevěné rakve
bednovitého tvaru (vysoké 28 cm), která byla
okována železnými pásy (1). V ní zůstaly
z kostry asi 2— 31etého děvčete jen zuby,
u nichž ležel náhrdelník (2).
1. Zlomky železných pásových kování,
z nichž některé jsou pravoúhle zahnuté a na
koncích opatřené hřeby, kolem nichž se ucho­
valy zbytky dřeva (š. 3,0 cm).
2. Náhrdelník z 11 korálků: 6 korálků ko-
toučkovitého tvaru je z nazelenalého a na­
modralého skla (jeden se rozpadl), 1 korálek
soudečkovitého tvaruje z millefiorového skla,
3 korálky ze zeleného skla jsou podélně rýho­
vané, takže upomínají na t. zv. tvary melou-
novité, a 1 trojboký korál je z olova (srv.
hrob čís. 107/50).
1 3 6 3 — Hrob 178/51 — 7/C
Jáma ? x ? x 100 (a 180) cm, oriento­
vaná JZZ-svv. Kostra asi 501etého muže,
dlouhá 155 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Na vnitřní straně pravého lokte byl
nůž ( 1) a u pravého boku háček udice (2).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž lpí zbytky
dřevěné pochvy (13,5, 2,1, 0,6 cm).
2. Přelomený železný háček udice s očkem
(4,0, 1,5 cm).
1 3 6 4 — Hrob 179/51 — 7/C
Jáma 200 x 75 X 115 (a 180) cm, orien­
tovaná Z-v, byla po delších stranách dna
obložena dřevy. Kostra asi 25— 301eté ženy,
dlouhá 150 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Po stranách lebky byly dvě a dvě ná­
ušnice ( 1— 4), u pravého ramene dvě hro­
516
m ádky rozpadlých vaječných skořápek (5),
m ezi prsty lev é ruky ležel korálek (6) a na
vn itřn í straně lev éh o předloktí n ů ž (7).
1.— 2. D v ě párové stříbrné náušnice, na
jejich ž d oln í oblouk je h rozn ovitě n avlečen o
6 bubínk ů, které zdobí křížky, sestavené
z gran u lovan ých kosočtverečků (ve z lo m c íc h ).
3.— 4. D v ě párové stříbrné náušnice se slou ­
p ečkem , který zd ob í granulované trojúhel­
n íčky (ve zlo m cích ).
5. R o zp a d lé skořápky d vou vajec.
6. K orálek válečk ovitéh o tvaru ze světle-
m odrého skla.
7. Ž elezn ý n ů ž s n ásad n ím trnem ,odsaze­
n ý m o d čep ele, n a n íž se u ch ovaly zbytky
d řevěné, kůží p otažen é p och vy (12,7, 1,7,
0,6 cm ).
1 3 6 5 — Hrob 180/51 — 7/C
J á m a ? x ? X 100 (a 180) cm , orien to­
v a n á Z -v, b y la za h lou b en a d o zásyp u hrobu
čís. 181/51. Z kostry asi 2— 51etého d ítěte se
u ch o v a ly zuby. B ez m ilodarů.
1 3 6 6 — Hrob 181/51 — 7/C
J á m a 200 x 6 0 x 130 (a 180) cm , orien ­
to v a n á Z -v, b y la v y lo žen a dřevem , z n ěh o ž se
u ch o v a ly zh u m u sovatělé zbytky n a jejím dně
a n a stěn ách ok olo d n a. K ostra asi 401etého
m u že, d lo u h á 172 cm , ležela naznak, s lebkou
sk lon ěn ou k p ravém u ram enu, s rukam a pod él
těla a n o h a m a n atažen ým a. Bez m ilodarů.
Z ásyp ob sah oval zlom k y m alty.
1 3 6 7 — Hrob 182/51 — 7/C
J á m a ? x ? x 100 (a 180) cm , orien to­
v an á Z -v. Z kostry asi 51etého d ítěte se u ch o­
v a la je n rozp ad lá lebka se zu b y. B ez m ilo­
darů.
1 3 6 8 — Hrob 183/51 — 7/C
J á m a 180 x 6 0 x 130 (a 180) cm , orien ­
to v a n á J Z Z -sv v . K ostra asi 401eté ženy,
d lo u h á 150 cm , ležela n azn ak , s leb k ou n a
týlu, s rukam a složen ým a d o klína a noham a
n atažen ým a. B ez m ilodarů.
1 3 6 9 — Hrob 184/51 — 7/C
Jáma 160 x 55 x 165 (a 180) cm, orien­
tovaná Z-v, zasahovala o 35 cm pod dno
 hrobu čís. 181/51, a byla po celém obvodu
dna obložena dřevy. Z kostry asi 51etého
děvčete se uchovaly jen zuby, u nichž ležel
korálek ( 1).
1. Kuličkovitý korálek z matného tmavo­ zlata (5), u levé ruky ležela železná tyčinka (6)
modrého skla, zdobený jasně modrými, bíle
lemovanými oky (1,3 cm).
1 3 7 0 — Hrob 185/51 — 8/C
Jáma ? x ? X 135 (a 100) cm, oriento­
vaná JZZ-svv. Kostra asi 11— 12letého dítěte
ležela naznak, s lebkou na pravém spánku,
s rukama podél těla a nohama pokrčenýma
do prava. Bez milodarů.
1 3 7 1 — Hrob 186/51 — 8/C
Jáma ? x ? x 155 (a 100) cm, orientovaná
Z-v. Rozpadlá kostra asi 41etého dítěte ležela
naznak, s lebkou na týlu, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1372 — Hrob 187/51 — 8/C
Jáma 110 x 40 x 145 (a 100) cm, orien­
tovaná Z-v. Kosti asi 41etého dítěte byly
zčásti dislokovány, patrně hloubením hrobu
, čís. 185/51: dolní čelist a předloktí levé ruky
ležely na hrudi, pravá paže směřovala
1 3 7 5 — Hrob 190/51 — 8/C
vzhůru nad lebku, kosti pravé nohy byly po­
sunuty blíže k levé noze a lebka spočívala na
levém spánku. Bez milodarů.
1373 — Hrob 188/51 — 7/C
Jáma 205 x 45 x 95 (a 180) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv, byla vyložena deskami, po
nichž se uchovaly zbytky zhumusovatělého
dřeva po celém dně i na stěnách jám y do
výšky 45 cm. Rozpadlá kostra asi 50—601e-
tého muže ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U pravé lýtkové kosti byl nůž (1). Zásyp obsa­
hoval zlomky zvířecích kostí a zuby vepře.
1. Zlomky čepele železného nože se zbytky
dřevěné pochvy.
1 3 7 4 — Hrob 189/51 — 8/C
Jáma 185 X 50 X 205 (a 95) cm, oriento­
vaná Z-v, byla vyložena deskami, po nichž se
uchovaly zhumusovatělé zbytky dřeva na
celém dně i na stěnách jám y do výšky asi
20 cm. Rozpadlá kostra asi 601eté žený ležela
naznak, s lebkou na pravém spánku, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Pod levou
skalní kostí byly dvě náušnice ( 1— 2), párové
k nim byly pod lebkou (3 -4 ) spolu s kouskem
a nůž (7). Zásyp obsahoval střep z nádoby
( 8 ).
1.— 4. Dvě párové zlaté náušnice z hraně­
ného drátu, jejichž dolní oblouk, ukončený
uzlíčky, zdobí klasovité hrozníčky (2,1, 1,5
cm, váha 2,25 g; tab. 84/12— 13).
2.— 4. Dvě párové zlaté náušnice z hraně­
ného drátu, jejichž dolní oblouk, zesílený
filigránem a ukončený granulovanými uz­
líčky, zdobí klasovité hrozníčky (2,4, 1,6 cm;
váha 2,8 g; tab. 84/14— 15).
5. Kousek zlata ve tvaru plochého hranolu
se zaoblenými rohy (0,9, 0,6, 0,3 cm; váha
1,75 g; tab. 84/31).
6. Železná tyčinka (?), na jednom konci
zploštělá a po celé délce ovinutá železným
a bronzovým drátem (10,5, 1,0, 0,6 cm).
7. Přeražená čepel železného nože.
8. Světlehnědý střep od dna lužického
hrnce.
Jáma 200 X 50 x 135 (a 220) cm, orien­
tovaná J W -sz z , byla vyložena deskami,
z nichž se uchovaly zhumusovatělé zbytky
dřeva po celé délce dna i na stěnách jám y do
výšky asi 30 cm. Rozpadlá kostra 501etého
muže ležela naznak, s lebkou na levém spán­
ku, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. V místech levé poloviny hrudi ležel
kousek zlata ( 1), v místech levé dlaně nůž
zavírák (2), křesadlo (3), nůž (4) a ocílka
(5) a v nohách byly ostruhy (6— 7) s přez­
kami (8—9) a průvlečkami ( 10— 11); vpravo
od nich ležel nůž ( 12) a asi 10 cm vlevo od
levého chodidla stálo vědérko (13).
1. Zlomek hranolovitého kousku zlata (0,4,
0,3, 0,2 cm; váha 0,3 g; tab. 84/26).
2. Nůž zavírák — břitva, jejíž čepel tkví
v plechových boČnicích (12,1, 3,5, 1,7 cm).
3. Nepravidelný úštěp světlehnědého ro­
hovce — křesadlo.
4. Rozpadlý železný nůž, z něhož se ucho­
valy jen zlomky čepele se zbytky dřevěné
pochvy.
517
 5. Železná ocílka, rozpadlá na atypické
zlomky.
6.— 7. Dvě železné ostruhy, rozpadlé na
drobné zlomky.
8.— 9. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru, jejichž ploténky jsou opatřené dvěma
nýtky (2, 8,3 ,3 ; jedna z nich je ve zlomcích).
10.— 11. Dvě železné průvlečky třmínko-
vitého tvaru, jejichž osmiboké ploténky zdobí
tři plastická žebérka (2,2, 0,3, ve zlomcích).
12. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, naníž lpí zbytky
dřevěné pochvy, potažené kůží (11,5, 2,4,
1,4 cm).
13. Oválné vědérko (24,0, 18,0 x 9,0 cm),
obité pěti pásy železného plechu, které se
střídají s dvojicemi úzkých obrouček. Na ce­
lém povrchu lpí zbytky tkaniva a stébla trav.
Vědérko bylo opatřené železnou oválnou po­
kličkou (ve zlomcích).
1 3 7 6 — Hrob 191151 — 7/C
Jáma ? x ? x 50 (a 220) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry asi lOletého děvčete se uchovalo
jen několik zoubků, u nichž ležely náušnice
(1— 6) a náhrdelník (7). U levého boku byl
svalený hrnek (8), pod nímž ležel nůž (9),
a ještě o 25 cm níže bylo ve stěně jám y vě­
dérko (10). Dno jám y se propadalo do níže
uloženého hrobu čís. 192/51.
1.— 2. Dvě párové kroužkovité náušnice
z bronzového drátu (1,4, 1,1 cm; tab. 78/15).
3.— 4. Dvě bronzové kroužkovité náušnice
se spirálovitým ukončením (2,5, 1,3 cm; tab.
78/16— 17).
5.— 6. Z bronzových rozpadlých náušnic
se uchovaly jen duté nezdobené bubínky.
7. Náhrdelník z 5 korálků: tři z nich jsou
příčně členěné z tmavomodrého skla a dva
jsou kotoučkovité, jeden z modrého a druhý
z nazelenalého skla.
8. Šedohnědý hrnek s širokým přehrnutým
okrajem, který na vnitřní straně zdobí hustá
řada vrypů {tab. 45/1); podobné dva pásy
vrypů jsou i nadvýdutí (9,1, 8, 8, 8,4,4,5 cm;
tab. 42/1).
9. Z rozpadlého železného nože se ucho­
vala jen část čepele.
10. Vědérko válcovitého tvaru, obité třemi
železnými obroučkami (ve zlomcích).
518
1 3 7 7 — Hrob 192/51 — 7/C
Jáma 170 x 60 x 140 (a 220) cm, orien­
tovaná Z-v, byla na dně vyložena deskami,
z nichž se uchovaly jen zhumusovatělé zbytky
dřeva. Z dívčí kostry zůstal jediný zub, po
jehož stranách ležely dvě a dvě náušnice
( 1— 4). Asi v místech pravé poloviny hrudi
ležely dva knoflíky (5— 6), v místech pravé
dlaně prsten (7) a dva nože (8—9). Na dně
hrobu byly ojedinělé uhlíky.
1.— 2. Dvě párové zlaté náušnice z hraněného
drátu, jejichž dolní oblouk, ukončený granu­
lovanými uzlíčky, zdobí klasovité hrozníčky,
jejichž zrna se střídají s kroužky z filigránního
drátu (2,4, 1,7 cm; váha 4,65 g).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice s hroz­
níčky (ve zlomcích).
5. Stříbrný knoflík zdobí na výduti 8 elip­
sovitých ploch a na protilehlé straně ouška
trojcípá hvězda (2,4 X 1,6 cm).
6. Bronzový, zlacený knoflík s odlomeným
ouškem, zdobený tepanými spirálami (1,3X
X I , 7 cm).
7. Stříbrný prsten, jehož široký kruh, ovi­
nutý filigránními nitěmi, má nezdobený
kopulovitý buton (2,4, 0,6, buton 1,2, 0,7
cm).
8 . - 9 . Dva rozpadlé železné nožíky se
zbytky dřevěných pochev.
1 3 7 8 — Hrob 193/51 — 7/C
Jám a 300 x 70 x 230 (a 220) cm, orien­
tovaná Z-v, byla do výšky asi 80 cm vyložena
deskami. Na jejím dně ležel sarkofág o roz­
měrech 200 x 70 x 45 cm, vydlabaný z kme­
ne stromu, který krylo podobné (z kmene vy­
dlabané) víko, vysoké 25 cm. Síla boků sarko­
fágu byla asi 15 cm a dna asi 20 cm. Víko
bylo ke spodní části sarkofágu přibito šesti
železnými pásy ( 1) a dvěma svorkami (2).
Z dívčí kostry se uchovaly jen zbytky zubů,
po jejichž stranách ležely tři a tři náušnice,
(3— 8 ; tab. 20/1) a po levé straně lebky byl
nůž (9). Asi v místech levé poloviny hrudi
byly těsně při sobě dva knoflíky ( 10— 11)
a v místech pravé dlaně prsten (12). Podobný
prsten ležel i v místech levé ruky (13), u něho
byly vedle sebe dva nože (14— 15).
1. Šest železných pásových kování (š. 3,2
cm; ve zlomcích).
 2. Dvě široké železné skoby (š. 2,6 cm) ve 1380 — Hrob 195/51 — 7/C
zlomcích. Jáma ? x ? X 130 cm, orientovaná JZZ-
3. 6. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž -svv, byla zahloubena do zásypu hrobu čís.
dolní oblouk, ukončený uzlíčky, a polovina 193/51. V deskovém obložení o rozměrech
horního oblouku je zesílená granulací a fili- 120 x 60 x 12,5 cm se uchovaly na dně
gránem. Jsou opatřené klasovitými hrozníčky, hrobu jen zuby asi 51etého děvčete, u nichž
jejichž zrna se střídají s filigránními prstýnky ležel náhrdelník ( 1) a zlomek stříbrného
(3,8, 1,8 cm; váha 9,95 g; tab. 84/2—3). plechu (2).
4., 7. Dvě párové zlaté náušnice, na jejichž 1. Náhrdelník z 11 korálků: 6 korálků ko-
kruh z hraněného drátu je hroznovitě navle­ toučovitého tvaru je z modrého a žlutého
čeno osm nestejně velkých bubínků, zdobe­ skla, dva korálky příčně členěné jsou z mo­
ných kosočtverečky z jemné granulace (4,5, drého a bělavého skla, 1 válečkovitý korálek
3,1 cm; váha 20,0 g; tab. 84/1, 4). je z millefiorového skla, 1 šestiboký korálek je
5., 8. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž ze zeleného skla a 1 čtyřboký hranolovitý ko­
dolníobloukje opatřený bubínkem,zdobeným rálek je z tmavomodrého skla [tab. 77/2).
granulovanými kosočtverečky, a na vnitřní 2. Atypický zlomek stříbrného plechu(l , 6X
straně je vyplněný dvojcípou lunicí z plechu, X 0,7 cm).
na lícní straně zdobenou granulací. K vnitř­
nímu cípu lunice přiléhá nezdobený bubínek 1381 — Hrob 196/51 — 8/B
makovicovitého tvaru (3,3, 2,3 cm; váha Jáma 260 x 95 x 210 (a 220) cm, orien­
4,9 g; tab. 84/5— 6). tovaná JZZ-svv, byla na dně i na stěnách do
9. Rozpadlá čepel železného nože. výšky asi 70 cm vyložena deskami. Ve zbyt­
LQ.— 11. Dva párové zlaté knoflíky, jejichž cích dřevěné komory o rozměrech asi 200 x
povrch je rozdělený proužky z filigránního a X 65 x 30 cm ležela kostra asi 501eté ženy,
tordovaného drátku v osm trojúhelníkovitých z níž se uchovaly jen zbytky lebky se zuby,
polí. Kolem ouška i na jeho protilehlé straně po jejichž levé straně byla náušnice ( 1); pá­
jsou prstence z filigránního drátku (2,0, 1,5 rová k ní ležela pod týlní kostí (2). V místech
cm; váha 8,0 g; tab. 84/7—8). hrudi byl náhrdelník, jehož korály byly od
12.— 13. Dva stejné stříbrné prsteny, je­ sebe vzdálené 5— 8 cm (3), v místech břicha
jichž široký kruh z filigránního pletiva je ležela lunice (4), po levé straně lebky byly
opatřený vysokým butonem, zdobeným hru­ dva nože (5— 6) a po její pravé straně stálo
bou granulací (3,2,2,4, 0,7 cm; tab. 74/8—9). vědérko (7).
14. Železný nůž, zasunutý v dřevěné 1.—2. Dvě párové zlaté náušnice, jejichž
pochvě oválného průřezu ( 12, 8, 1, 8, 1,2 cm).dolní oblouk, zesílený filigránem a ukončený
15. Železný nůž, zasunutý v dřevěné granulovanými uzlíčky, je opatřený klasovi-
pochvě oválného průřezu (14,2, 2,0, 1,0 vitým hrozníčkem, jehož zrna ještě zdobí
cm). jemná zrnka, podložená prstýnky z drátu
(2,5, 1,5 cm; váha 4,4 g; tab. 84/19—20).
1379 — Hrob 194/51 — 7/C 3. čtyři stříbrné korály soudečkovitého
Jáma ? x ? x 148 cm, orientovaná Z-v, tvaru jsou opatřené puklicemi, jež zdobí
byla zahloubena do zásypu hrobu čís. 193/51. granulované trojúhelníčky (2,4 x 1,5
Z dřevěného obložení se uchovaly jen málo cm).
zřetelné humusovité sledy, ale po kostře ne­ 4. Stříbrná dvojcípá lunice s trubičkovi-
zbylo ani stopy. Asi v místech nohou stál tým ouškem, na líci bohatě zdobená pukli­
hrnek ( 1). cemi a klikatkovitým granulováním (6, 6,
1. černý hrnek s vyhnutým okrajem, který 3,5 cm; tab. 82/13).
je na vnitřní straně opatřený žlábkem pro po­ 5. Železný nůž s oboustranně odsazeným
kličku, zdobí proplétané vlnovky a pás obvo­ násadním trnem a krevní rýhou po levé straně
dových rýh (9,9, 10,1, 10,2, 5,9 cm; tab. čepele (11,6, 1,5, 0,5 cm).
42/3). 6. Přeražený železný nůž s násadním trnem,

519
 souměrně vytaženým z čepele, na níž lpí zbyt­
ky dřevěné pochvy (12,3, 2,1, 0,8 cm).
7. Oválné vědérko, obité čtyřmi pásy že­ (11— 13). Vpravo u lebky, ale vně dřevěného
lezného plechu, které se střídají s dvojicemi
úzkých obrouček (asi 16,0, 16,0 x 9,0 cm, ve
zlomcích).
1 3 8 2 — Hrob 197/51 — 8/B
Jám a ? x ? x 140 cm, orientovaná JZZ-
-svv, byla vyhloubena v zásypu hrobu čís.
196/51. Sklad kostí asi 401etého muže byl bez
milodarů.
1 3 8 3 — Hrob 198/51 — 8/B
Jáma ? x ? x 150 cm, orientovaná JZZ-
-svv, byla vyhloubena v zásypu hrobu čís.
196/51. Z kostry asi 151etého dítěte se ucho­
valy jen zbytky lebky se zuby. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval zlomky malty.
1 3 8 4 — Hrob 199/51 — 8/B
Jáma 200 x 60 x 105 (a 215) cm, orien­
tovaná Z-v, byla na dně i na stěnách vylo­
žena deskami, z nichž se uchovaly jen htrmu-
sovité sledy. Rozpadlá kostra asi 601etého
muže, dlouhá 163 cm, ležela naznak, s lebkou
na týlu, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. U levého lokte leželo na zřetel­
ných zbytcích dřeva zaoblené pásové kování
( 1) s železnými hřeby (2) a téměř u ramena
téže ruky bylo jiné (3) prstencovité kování
(ze štítu?).
1. široké železné kování prstencovitého
tvaru, na vnitřní straně kryté zbytky dřeva
(š. 5,5, 0 6,0 cm).
2. Tři železné hřebíky se zbytky pásového
kování (k čís. 1?).
3. Užší prstencovité kování z železného
plechu (2,2, 0 9,0 cm).
1 3 8 5 — Hrob 200/51 — 8/B
Jám a 220 x 100 x 200 (a 240) cm, oriento­
vaná Z-v, byla zčásti dutá. Na jejím dně
bylo dřevěné „korýtko“, upravené ze dvou
šikmo k sobě skloněných, širokých desk, jež
byly překryty třetí; jeho šířka byla asi 60 cm
a výška 15— 20 cm. Uvnitř takto vzniklé troj-
boké dutiny se uchovaly z kostry asi 50 až
1 3 8 6 — Hrob 201/51 — 8/B
601eté ženy jen zuby, po jejichž stranách le­
žely čtyři páry náušnic ( 1— 8) se zbytky
520
vlasů. Podél levého ramene lajdy dva nože
(9— 10) a u lokte téže ruky další tři nože
obložení, stálo vědérko (14). V místech horní
Části kostry byla žlutozelená organická hmota.
I .—2. Dvě párové zlaté náušnice z hraně­
ného drátu, jejichž dolní oblouk, ukončený
granulovanými uzlíčky, zdobí hrozníček dvoj-
konického tvaru z hrubých zrn (2,5, 1,5 cm;
váha 4,3 g).
3.— 4. Dvě párové stříbrné, pozlacené ná­
ušnice, které jsou na 3/4 kruhu zesíleny gra-
nulací. Spodní oblouk je opatřený klasovitým
hrozníčkem, horní oblouk zdobí jednoduchý
hrozníček (3,5, 1,8 cm; tab. 82/1— 2).
5.— 6. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž kruh je ze 3/4 potažený jemným pleti­
vem. Spodní oblouk, ukončený granulova­
nými uzlíčky, zdobí dva protilehlé makovico-
vité bubínky (2,9, 1,9 cm; tab. 82/5—6).
7. Podobná stříbrná náušnice, ale po­
tažená jemnějším pletivem; bubínky jsou
upevněné na granulovaných podložkách
(3,3, 2,0 cm; tab. 82/3).
8. Podobná stříbrná náušnice, ale lehce
zlacená (tab. 82/4).
9. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (9,5, 1,6,
0,8 cm).
10. Železný nůž s odlomeným násadním
trnem od čepele, na níž lpí zbytky dřevěné
pochvy (9,5, 1,8, 1,0 cm).
I I . Železný nůž s násadním trnem, sou­
měrně vytaženým od týlu čepele, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (10,9, 1,9,
1,0 cm).
12. Přeražený železný nůž se zbytky dře­
věné pochvy na čepeli (9,5, 1,4, 0,9 cm).
13. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (9,3, 1,3, 1,1 cm, ve zlomcích).
14. Oválné vědérko (asi 19,0, 19,0 x
X 8,0 cm), obité čtyřmi pásy železného
plechu, které se střídají se čtveřicemi úzkých
obrouček, bylo uzavřené pokličkou, opatře­
nou držadlem ve tvaru kříže (ve zlomcích).
Jáma 150 x 60 x 160 (a 240) cm, orien­
tovaná Z-v, byla vyložena deskami, z nichž
 se uchovaly jen humusoví té sledy. Z dětské
kostry nezůstaly ani nejmenší zbytky. Bez
milodarů.
1 3 8 7 — Hrob 202/51 — 7/B
Jáma 210 x 48 x 62 (a 250) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá a se všech stran (na
dně i shora) obložena deskami. Takto vy­
tvořená dřevěná komora byla asi 19 —
20 cm od dna předělena deskovým mezi-
stropem do dvou etáží. Hrob byl překryt
mohylovitým násypem, 45 cm vysokým, který
přesahoval obrys jám y asi o 80 cm (obr. 2).
Ve spodní části komory se uchovaly z kostry
asi 251eté ženy jen zbytky lebky se zuby, po
jejichž stranách ležely v chomáčcích černých
vlasů dvě a dvě náušnice ( 1— 4).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený klasovitým hrozníčkem, jehož zrna
zdobí ještě pyramidky ze čtyř zrn (3,9,
l,9cm ).
3.— 4. Dvě párové stříbrné náušnice z hra­
něného drátu, jejichž dolní oblouk, ukon­
čený granulovanými uzlíčky, je opatřený ma­
lým hrozníčkem (1,9, 1,5 cm).
1388 — Hrob 203/51 — 7/B
Jáma 205 x 125 x 150 (a 250) cm,
orientovaná SZZ-jvv. Její dno bylo pro­
hloubeno ve sklípek o rozměrech 185 x 80 x
x 35 cm, který byl na dně i na obvodu vy­
ložen deskami. Z kostry muže se uchovaly
jen sledy dlouhých kostí. řMe?i,jtéh;Sn^ffi.i
kostmi ležely dva nože (1— 2), křesadlo (3)
a šipka (4). U pravého lýtka byla sekyra (5)
se zbytky dřevěného topora, dlouhého
65 cm, které bylo ukončené prstencovitým
nákončím (6). Zásyp hrobu obsahoval střepy
z nádob (7), brusli (8), pískovcové kameny a
zlomky malty.
1.— 2. Zlomky dvou rozpadlých železných
nožů, na jejichž čepelích se uchovaly třísky
dřevěných pochev.
3. Rohovcový, okrajově obitý úštěp se
zbytky povrchové kůry — křesadlo (2,0, 1,5,
1,0 cm).
4. Dvojkřídlá železná šipka s konickou
tulejkou (7,1, 2,0, 1,2 cm; tab. 81/12, obr.
30/9).
5. Železná sekyra s dlouhými ostny na
otvoru, v němž se uchovaly zbytky dřevě­
ného topora. Sekyra je v otvoru přeražená a
její týl se rozpadl (15,6, 6,0, 3,6 cm).
6. Prstencovité železné nákončí se zbytky
železného klínu, který byl vražen do týlu
topora a dosud vězí ve zbytcích dřeva (2,3,
2,0 cm; tab. 81/11).
7. Světlešedý a jiný šedočerný nezdobený
střep z výduti hradištních hrnků; další šedo­
černý střep z výduti hrnku zdobí brázdování.
8. Kostěná, souměrně zahrocená brusle
s noscem a s dolní plochou jemně vyhlaze­
nou; její týl je odražen (20,5, 3,7, 3,5 cm,
tab. 81/13).
1 3 8 9 — Hrob 204/51 — 7/B
Jáma 135 x 60 x 105 (a 255) cm, orien­
tovaná Z-v. N a dně hrobu, které se v nohách
propadalo o 35 cm, byl dřevěný rám o roz­
měrech 106 x 30 cm, upravený tak, že čela
přesahovala bočnice o 10— 15 cm. Z kostry
asi 4— 51etého dítěte se uchovaly jen zuby.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval tuří roh.
1 3 9 0 — Hrob 205/51 — 7/B
Jáma 220 x 80 x 130 (a 260) cm, orien­
tovaná SZ-jv. Na jejím dně se uchovaly
zbytky rakve bednovitého tvaru o rozměrech
200 x 67 x 27 cm, která byla sbita čtyřmi
skobami (1). V ní ležela rozpadlá kostra,
dlouhá 166 cm, s lebkou na levém spánku,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
Po stranách lebky byly náušnice (2— 3),
u pravé dlaně ležel nůž (4) a u levé ruky
přezka (5).
1. Zlomky čtyř rozpadlých železných skob.
2.— 3. Dvě párové kroužkovité náušnice
z hraněného stříbrného drátu (1,7, 1 ,4 cm).
4. Železný nůž, zasunutý v dřevěné pochvě,
zdobené na jedné straně podélným žlábkem
(11,6, 1,7, 0,8 cm).
5. Železná přezka oválného tvaru (1,8,
2,2 cm — ve zlomcích).
1 3 9 1 — Hrob 206/51 — 7/B
Jáma 130 x 70 x 80 (a 240) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, byla dutá. Její dno bylo
prohloubeno ve sklípek o rozměrech 115 x
X 36 x 18 cm, který byl vyložen a překryt
521
 deskami. Z kostry asi 2— 51etého dítěte se
uchovaly jen nepatrné zbytky lebky se zuby.
Bez milodarů.
1892 — Hrob 207/51 — 7/B
Jám a 205 x 90 x 80 (a 240) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá. Její dno bylo pro­
hloubeno ve sklípek o rozměrech 174 x
X 52 X 46 cm, který byl vyložen a překryt
deskami. Mimoto stěny vlastní jám y byly
na celém obvodu obloženy vždy dvěma des­
kami nad sebou, které zanechaly po sobě
nejen zhumusovatělé zbytky dřeva, ale i zře­
telné otisky. Z kostry chlapce se uchovaly jen
skořepiny lebky a několik zubů. Asi v mís­
tech levé dlaně ležel nůž ( 1) a nůž zavírák (2), 1396 — Hrob 211/51 — 7/B
v místech pravého lýtka byla sekyra (3),
obrácená ostřím к lebce. Zásyp obsahoval
střep z nádoby (4).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (10,6, 1,4,
1,0 cm). '
2. Železný nůž zavírák — břitva, jejíž
čepel zarezivěla v plechových bočnicích, 1397 — Hrob 212/51 — 7/B
které jsou trojnásobně ovinuté řemínkem,
zauzleným na vyčnívajícím týlu čepele
(11,1. 3,3, 1,9 cm; tab. 83/7).
3» Železná sekyra s ostny na otvoru, roz­
padla na téměř atypické kousky.
4. Hnědočerný střep od dna hrubého ležely náušnice ( 1— 2) a pod dolní čelistí
hrnce kultury lužické (?).
1393 — Hrob 208/51 — 7/B
Jáma 80 X 40 X 60 (a 240) cm, oriento­
vaná Z-v, byla dutá. Z deskového obložení
se uchovaly okolo dna nepatrné zbytky do
výšky asi 18 cm. Z kostry asi 6— 71etého
dítěte zůstaly jen zuby. Bez milodarů.
1394 — Hrob 209/51 — 7/B
Jáma 132 x 47 x 90 (a 240) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá. Stěny hrobu byly po
celé ploše vyloženy deskami, které po sobě
zanechaly nejen zhumusovatělé zbytky dřeva,
ale i zřetelné otisky. Na dně byla z fošen,
4,5 cm silných, komora o rozměrech 120 x
X 40 X 34 cm. Z kostry asi 151etého děvčete
se uchovaly jen zuby. Asi v místech břicha
ležely dvě náušnice ( 1— 2).
522
1.— 2. Dvě párové kroužkovité náušnice
z hraněného, lehce tordovaného, stříbrného
drátu ( 1, 2, 1,0 cm).
1395 — Hrob 210/51 — 7/B
Jáma 175 x 60 X 95 (a 240) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá a vyložena na všech
stranách deskami. Z kostry asi 601eté ženy
se uchovaly jen nepatrné zbytky kostí. Na
pravé lopatce ležel nůž ( 1).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, která je zasu­
nutá v dřevěné, kůží potažené pochvě (11,4,
1, 8, 1,0 cm).
Jáma 110 x 60 x 85 (a 240) cm, oriento­
vaná Z-v, byla dutá a vyložená na všech
stranách deskami. Z dětské kostry se uchovaly
jen zcela nepatrné zbytky kostí. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Hnědočervený střep z výduti hrubého
hrnce kultury lužické.
Jáma 96 X 40 x 70 (a 240) cm, oriento­
vaná JZZ-svv, byla dutá a vyložena na
všech stranách deskami. Z kostry asi 6— 81e-
tého děvčete se uchovaly jen zbytky lebky se
zuby a sledy dlouhých kostí. Po stranách
náhrdelník (3) se dvěma závěsky (4— 5).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený očkem, je
opatřený masivním klasovitým hrozníčkem,
ukončeným granulovanými bubínky, takže
upomínají na náušnice se sloupečkem (3,0,
1,7 cm).
3. Náhrdelník z 91 korálků: dva korálky
příčně členěné jsou z tmavozeleného a šedo-
černého skla; ostatní jsou kotoučkovitého
tvaru o 0 0,3— 0,9 cm; 5 z nich je ze
světležlutého, 1 z bílého a ostatní z tmavo­
modrého skla {tab. 75/4).
4 . - 5 . Dva párové bronzové závěsky- kno­
flíky, jejichž povrch je rozdělený řadami fili-
gránních kroužků v 8 polí. Na protilehlé
straně závěsného ouška je chaton s tma­
vomodrým sklíčkem (2,5 X 1,7 cm; tab.
75/5).
1398 — Hrob 213/51 — 7/В
Jáma 80 x 40 X 84 (а 240) cm, oriento­
vaná JZZ-svv, byla dutá a na všech stranách
vyložena deskami. Z kostry asi 1ročního
dítěte se uchovaly jen nezřetelné zbytky
lebky se zuby. Bez milodarů.
1 3 9 9 — Hrob 214/51 — 7/B
Jáma 100 X 40 X 95 (a 240) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, byla dutá a na všech stra­
nách vyložena deskami. Z kostry asi 51etého
dítěte se uchovaly jen zbytky lebky se zuby.
Bez milodarů. Zásyp obsahoval střepy z ná­
dob ( 1— 2).
1. Šedý nezdobený střep z výduti hradišt­
ního hrnku.
2. Světlehnědý střep od okraje a dva po­
dobné střepy z výduti hrubého hrnce kul­
tury lužické, zdobeného žlábkováním.
1 4 0 0 — Hrob 215/51 — 7/B
Jáma 185 x 50 x 90 (a 240) cm, oriento­
vaná JZZ-svv. Na dně byla komora o roz­
měrech 176 x 38 x 29 cm;- její boky byly
složeny ze dvou desk, 2,5 cm silných a 16,5
a 12,6 cm širokých. Víko ze dvou desk, asi
28,5 cm širokých, bylo střechovitě lomené.
Z kostry asi 61etého chlapce se uchovaly jen
zbytky lebky a prachovité sledy dlouhých
kostí. U levého boku ležely dva nože ( 1— 2).
Zásyp obsahoval střep z nádoby (3).
1. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od ostří (13,5, 1,5, 0,5 cm).
2. Násadní tm železného nože se zbytky
dřevěné rukojeti.
3. Hnědočervený střep z výduti hrubého
hrnce kultury lužické.
1 4 0 1 — Hrob 216/51 — 7/B
Jáma 195 x 60 x 130 (a 240) cm, orien­
tovaná JZZ-svv, byla na všech stranách vy­
ložena deskami, takže hrob zůstal dutý.
Kostra asi 601eté ženy ležela naznak, s leb­
kou na týlu, s rukama podél těla a nohama
nataženýma. U pravého boku ležely dva
nože (1— 2). Zásyp obsahoval střep z nádoby
(3) a zvířecí zub. Dno jámy se propadalo do
níže uloženého hrobu.
1. Železný nůž s širokým násadním trnem,
zasunutý do dřevěné pochvy, zdobené po­
délnými žlábky (18,2, 2,5, 1,5 cm; tab. 83/2,
obr. 12/5).
2. Železný nůž s trnem, oboustranně od­
sazeným od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (12,6, 1,8, 0,9 cm).
3. Hnědočervený střep z výduti hrubého
hrnce kultury lužické, zdobeného žlábková­
ním.
1 4 0 2 — Hrob 217/51 — 7/B
Jáma ? X ? x 40 (a 230) cm, oriento­
vaná JJV-ssz. Kostra asi 121etého dítěte,
dlouhá 80 cm, ležela naznak, s rukama podél
těla a nohama nataženýma. Drobné kosti
byly zčásti dislokovány. Zásyp obsahoval
tříšť kamenů a zlomky malty. Bez milodarů.
1 4 0 3 — Hrob 218/51 — 7/B
Jáma 100 x 60 x 156 (a 235) cm, orien­
tovaná Z-v, byla se všech stran vyložena
deskami, takže hrob zůstal dutý. Na jeho
dně byla dřevěná komora o rozměrech
82 X 46 x 42 cm, která spočívala na dvou
dvojicích pískovcových kamenů o rozměrech
21— 23 x 12— 17 x 3,0— 5,5 cm {tab. 7/3).
7L kostry asi 1— 2ročního dítěte se uchovaly
jen 4 zuby, po jejichž stranách ležely náuš­
nice (1— 2). Zásyp obsahoval střep z nádoby
(3) a rybí kůstky. Do hrobu zasahují čelní
kůly dřevěné konstrukce valu.
1. Bronzová náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený uzlíčky, je opatřený hrozníčkem
(2,2, 1,4 cm).
2. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený uzlíčky, je opatřený plochým gra­
nulovaným hrozníčkem (2,0, 1,5 cm).
3. Hnědošedý střep od okraje hradištního
hrnku.
1 4 0 4 — Hrob 219/51 — 7/B
Jáma 220 x 140 x 145 (a 240) cm, orien­
tovaná Z-v. Na jejím dně se uchovaly zbytky
rakve bednovitého tvaru, o rozměrech 135 X
X 58 x 42 cm, která byla okována 20 želez­
nými pásy ( 1), a to tak, že na každé horizon­
tální hraně byly dva pásy a na každé verti- '
kální hraně jeden pás. Na vnější straně želez­
ného kování lpěly zbytky tkaniva; (rakev
byla překrytá plátnem?). Z kostry asi 51etého
děvčete, dlouhé 100 cm, uchovaly se jen
. zbytky lebky a prachovité sledy dlouhých
kostí. Po stranách lebky byly dvě a dvě ná­
ušnice (2— 5) se zbytky řemínků a u levého
boku ležel nůž (6). Zásyp obsahoval uhlíky.
1. Železná pásová kování, opatřená na
koncích hřeby, kolem nichž se uchovaly
zbytky dřeva (ve zlomcích).
2.— 3. Dvě párové stříbrné, náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený očkem, je
opatřený klasovitým hrozníčkem (ve zlom­
cích) . ' 1 4 0 8 — Hrob 223/51 — 7/5
4.— 5. Dvě stříbrné pozlacené náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený filigránem, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem (2,3,1,5 cm).
6. Železný nůž s násadním trnem, obou­ kostra asi 201etého muže ležela naznak, s ru­
stranně odsazeným od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy (10,0, 1,7,
1,0 cm).
1405 — Hrob 220/51 — 7/5
V zásypu hrobu čís. 219/51 byly rozhozené
zlomky lebky a dlouhých kostí, lopatka a
drobné kůstky kostry ženy, jejíž hrob byl . cích kůže a dřeva dvě přezky (6— 7) s ná-
patrně zničen pohřbem čís. 219/51. K po­
rušenému hrobu patří bezpochyby i korálek
( 1) a knoflík (2), nalezený rovněž v zásypu.
1. Korálek kotoučkovitého tvaru ze světle-
žlutého vláknitého skla.
2. Stříbrný knoflík s odraženým ouškem,
na celém povrchu zdobený hrubou granulací
(1,5 cm).
1 4 0 6 — H rob221(51 — 7/5
V dolíku o průměru asi 60 cm a hloubce
48 (a 90) cm stála popelnice (1), naplněná
spálenými lidskými kostmi, mezi nimiž bylo
nákončí; (2; tab. 7/2).
1. červenohnědý nezdobený hrnec t. zv.
pražského typu se svislým okrajem a dnem,
prohnutým dovnitř (23,2,18,0,19,2,11,0 cm;
tab. 51/1).
2. Nákončí (?) z železného plechu obdél-
níkovitého tvaru, na jednom konci zaoblené
a v týlu opatřené nýtem (6,3, 2,2, 0,3 cm).
1 4 0 7 — Hrob 222/51 — 7/5
Jáma 190 x 65 x 200 (a 230) cm, orien­
tovaná Z-v, byla vyložena deskami, po nichž
zbyly jen málo zřetelné stopy. Z kostry asi
501etého muže se uchovaly zcela nepatrné
524
zbytky kostí. U levé ruky ležel nůž zavírák
( 1) a nůž (2).
1. Železný nůž zavírák — břitva, jejíž
plechové pouzdro je obalené kůží (12,0, 3,3,
2,0 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od hřbetní strany čepele, na níž se
uchovaly zbytky dřevěné pochvy (16,3, 1,6,
0,8 cm).
Jám a 245 x 80 x 170 (a 200) cm, orien­
tovaná Z-v, byla obložena deskami, po nichž
zbyly jen málo zřetelné sledy. Rozpadlá
kama podél těla a nohama nataženýma. Od
úrovně temene lebky ležel šikmo podél
pravé ruky meč ( 1), u jehož rukojeti byla
přezka (2), a pod čepelí, asi uprostřed její
délky, nákončí (3). U levé ruky ležel nůž (4)
a u levého kolena byla sekyra, zaseknutá do
země (5). Asi v místech kolen ležely na zbyt-
končími (8— 9). V místech chodidel byly
ostruhy (10— 11) s přezkami (12— 13), prů-
vlečkami, (14— 15) a nákončími (16— 17).
Za nohama leželo na bok svalené vědérko
(18). Kosti pánevní a kosti stehenní kryla
silná vrstva zbytků dřeva a kůže (19).
1. Železný meč, jehož hlavice i příčka čoč-
kovitého tvaru je tausována mosaznými drát­
ky. Na rukojeti se uchovaly zbytky dřeva a
kůže a na Čepeli třísky dřevěné pochvy (88,5,
příčka 9,0, čepel 5,2 cm; tab. 80/la-b).
2. Bronzová, zlacená přezka s obdélníko-
vitým rámečkem, na obvodu dolíčkovaným,
je opatřená destičkou se dvěma nýtky (3,0,
3,5, 0,6 cm; tab. 80/5, obr. 34/6).
3. Bronzové zlacené nákončí jazykovitého
tvaru, opatřené čtyřmi nýty, zdobí zvířecí
ornament, který je provedený klínovým řezem
(3,7, 2,2, 0,4 cm; tab. 80/3, obr. 35/12).
4. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné pochvě, která je u ústí zdobená
obvodovými žlábky (16,3, 2,5, 1,2 cm).
5* Železná sekyra s dlouhými ostny na
otvoru, v němž tkví zbytky dřevěného topora.
Břit je pravidelně vykrojený a úzký týl je
zobákovitě nadzvednutý (19,3, 4,0, 9,5 cm;
tab. 80/2).
 6. Dvě párové pozlacené přezky oválného Na jejich povrchu lpí zbytky tkaniva (12,3,
tvaru jsou opatřené zdvojenou ploténkou se
dvěma nýty, v nichž je pohyblivě upevněna
poutkovitá průvlečka (3,1, 2,2, 0,4 cm; tab.
80j 6, obr. 34j4).
8.— 9. Dvě párová pozlacená nákončí se
třemi nýtky v týlu jsou na líci zdobená mo­
tivem X , provedeným klínovým řezem (2,5,
1,4, 0,4 cm; tab. 80/4, obr. 35/11).
10.— 11. Dvě párové železné ostruhy s ku­
želovitými bodci, které zdobí tři obvodové
žlábky. Ramena ostruh z jednostranně klenu­
tého prutu jsou ukončená osmistrannými
ploténkami, které mají po stranách tři a tři
nýty (16,4, 7,6 cm).
12.— 13. Dvě párové železné přezky (ve
zlomcích).
14.— 15. Dvě párové železné průvleěky
třmínkovitého tvaru (ve zlomcích).
16.— 17. Dvě párová železná nákončí štít-
kovitého tvaru, na hřbetní straně střechovitě
lomená (2,3, 1,5, 0,7 cm).
18. Oválné vědérko je obité pěti pásy
železného plechu, mezi nimiž jsou úzké
obroučky. Rukojeť je upevněná na obdélní-
kovitých ploténkách (23,0, 20,0 x 7,5 cm).
19. Zbytky dřevěného a kůží potaženého
štítu (?) oválného tvaru, o rozměrech asi
60 x 45 cm.
M 09 — Hrob 224/51 — 7/B
Jáma 260 x 120 x 170 (a 200) cm,
orientovaná Z-v, měla na dně deskové ob­
ložení o rozměrech 218 x 48 x 26 cm, je­
hož bočnice přesahovaly čela asi o 10 cm.
Z kostry asi 40— 501etého muže se uchovaly
jen provlhlé zbytky lebky se zuby. Asi
v místech levého boku byly zbytky dřeva a
kůže ( 1), pod nimiž ležely dva nože za­
víráky (2— 3), pět křesadel (4), ocílka (5)
a brousek (6). U levého stehna ležel nůž (7), rem, analogickým jako na ostruhách (4,4,
a ještě níže přezka (8) s nákončím (9). Asi
u kolena ležela železná sekyra ( 10),
u nohou ostruhy ( 11— 12) se dvěma přez­
kami (13— 14), průvlečkami (15— 16) a ná-
končími (17— 18).
1. Zbytky nerekonstruovatelného štítu (?).
2.— 3. K sobě přirezivělé dva železné nože
zavíráky — břitvy, jejichž čepele jsou v ple­ 1410 — Hrob 225/51 — 8/B
chových bočnicích lichoběžníkovitého tvaru.
3,5, a 11,3, 3,2 cm; tab. 81/8).
4. Pět křesadel: nepravidelné úštěpy z bez­
barvého, bělavého a šedého rohovce, které
jsou na okrajích silně otlučené {obr. 15/8).
5. Ocílka — železná tyčinka kruhovitého
průřezu, jejíž oba konce jsou kuželovité
zúžené (7,5, 0,9 cm; obr. 14/1).
6. Brousek z jemného pískovce, vybroušený
do pravidelného čtyřbokého hranolu (10,5,
1,7, 1,5 cm; tab. 81/10).
I. Železný nůž s násadním trnem, souměr­
ně vytaženým od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (12,9, 1,5, 0,6 cm).
8. Přezka oválného tvaru (v níž vězí ná­
končí) se zdvojenou ploténkou v týlu (2, 6,
3.2 cm).
9. Úzké železné nákončí, podélně žebro-
vané (2,8, 1,0, 0,5 cm; obr. 35/6).
I d Železná sekyra s dlouhými ostny na
otvoru, v němž vězí zbytky dřevěného to-
pora. Dlouhý břit je lehce vykrojený a úzký
týl je zobákovitě nadzvednutý. Na rzi sekyry
lpí zbytky kůže a tkaniva (18,9,4,6,10,2 cm;
tab. 81/9).
II.— 12. Dvě párové železné ostruhy s ma­
sivními bodci, jejichž ramena z vysoko klenu­
tého prutu jsou ukončená velkými plotén­
kami, které jsou po stranách opatřené čtyřmi
a čtyřmi nýty. Celý povrch zdobí tausie
šachovnicového vzoru, v níž se střídají
proužky stříbra, mědi a mosazi (19,5,
5.3 cm; tab. 81/1— 2).
13.— 14. Dvě přezky oválného tvaru (na
nichž jsou přichyceny zbytky kůže) jsou na
líci zdobené obvodovými proužky stříbrné
tausie (5,1, 5,7 cm; tab. 81/6).
15.— 16. Dvě párové železné průvlečky
třmínkovitého tvaru, zdobené na oválných
ploténkách tausovaným šachovnicovým vzo­
3,2, 2,8 cm; tab. 81/5, 7).
17.— 18. Dvě párová železná nákončí jazy-
kovitého tvaru, opatřená v týlu pěti nýty,
jsou zdobená podobným šachovnicovým vzo­
rem, provedeným tausií z barevných kovů
(6,5, 4,6, 1,3 cm; tab. 81/3—4, obr. 35/15).
Jáma 100 x 50 x 120 cm, orientovaná JZZ-
525
 -svv. Z kostry asi 121etého dítěte se uchovaly
jen zuby. Asi v místech břicha ležel nůž (1).
1. Železný nůž se zbytky dřevěné pochvy
na čepeli (ve zlomcích).
1 4 1 1 — Hrob 226151 — 9IB
Jáma 167 x 60 x 175 cm, orientovaná
JZZ-svv. Ve zbytcích dřevěné rakve, obité
železnými pásy ( 1), neuchovaly se z dívčí
kostry ani nejmenší stopy. Uprostřed délky
hrobu (asi v místech břicha) ležely ve zbyt­
cích látky (tab. 96/8— 9) a kůže náušnice
(2— 3) a blízko nich korálek (4).
1. Ze šesti železných pásů se uchovaly jen
zlomky.
2.— 3. Dvě stříbrné náušnice, jejichž dolní
oblouk, ukončený granulovanými uzlíčky, je
. opatřený hrozníčkem (ve zlomcích).
4. Příčně členěný korálek z tmavomodrého1 4 1 4 — Hrob 229/51 — ,10/D
slda.
1 4 1 2 — Hrob 227/51 — 10/D
Jáma 270 x 230 x 130 (a 110) cm, oriento­
vaná. SZ-jv, byla na dně vymazána žlutou
hlínou. V nezřetelných zbytcích dřevěného 1 4 1 5 — Hrob 230/51 — 10/D
obložení ležela po levé straně hrobu kostra
asi 401etého muže, dlouhá 170 cm, s lebkou
na pravém spánku, s rukama podél těla a
nohama nataženýma. U levé skalní kosti byl
závěsek ( 1), na vnitřní straně levé loketní
Jtosti ležel srp ( 2), u levého boku váček
s ocílkou (3) a třemi křesadly (4) a nůž za­
vírák (5), v nohách byly ostruhy (6— 7) a
zlpmky dvou přezek (8—9).
1. Stříbrný závěsek — knoflík (ve zlom­
cích).
2. Železný srp se rozpadl na atypické
zlomky.
3. Železná ocílka se rozpadla na drobné
kousky.
4. Tři rohovcové úštěpy — křesadla,
okrajově značně obité.
5. Železný nůž zavírák — břitva, na jejímž
plechovém pouzdře lpí zbytky tkaniva (a
dvě z uvedených křesadel) — (11,8, 3,0,
1,5 cm).
6.—7. štíhlé železné ostruhy se rozpadly
na drobné kousky.
8.—9. Zlomky rozpadlých železných pře­
zek s průvlečkami třmínkovitého tvaru.
526
1 4 1 3 — Hrob 228/51 — 10/D
Uprostřed dna jámy hrobu čís. 227/51 byl
sklad kostí asi 501etého muže. Mezi nimi
byla část hrnku ( 1), zlomky ostruh (2) a
kování vědérka (3). Zdá se, že ke skladu
kostí patří i zlomky kostí, nůž (4) a obroučky
vědérka (5), nalezené v zásypu hrobu.
1. Spodní část světlehnědého hrnku, zdo­
bená hustými, ostře rytými rýhami.
2. Zlomky železných ostruh se štítkovitými
ploténkami na koncích ramen.
3. Zlomky obrouček z rozpadlého vědérka,
z něhož se uchovaly i zbytky dřeva.
4. Železný nůž s oboustranně odsazeným
násadním trnem (ve zlomcích).
5. Zlomky železných obrouček z vědérka
(š. 1,4, cm).
Po pravé straně na dně jám y hrobu čís.
227/51 se uchovaly zbytky lebky a sledy dlou­
hých kostí asi 601etého individua. Bez milo­
darů.
V navážkových vrstvách byla v hloubce
80 cm lebka asi 151etého dítěte, která po­
chází z dříve rozhozeného a blíže neidentifi­
kovatelného hrobu.
1 4 1 6 — Hrob 231/51 — 11/D
V navážkových vrstvách byla v hloubce
110 cm lebka asi 501etého individua, která
pochází z dříve rozhozeného a blíže ne­
identifikovatelného hrobu.
1 4 1 7 — Hrob 232/51 — 10/D
Jáma 200 X 70 X 110 (a 110) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv, byla vyložena dřevy, z nichž
se uchovaly jen málo zřetelné zbytky. Z kostry
asi 6— 71etého děvčete zůstaly jen zbytky leb­
ky se zuby a zlomky dlouhých kostí. Po stra­
nách lebky ležely náušnice ( 1— 2), kolem dol­
ní čelisti byl náhrdelník (3), v místech levé
ruky byly dva prsteny (4— 5), a asi v místech
levého lokte ležel nůž ( 6). Zásyp obsahoval
střep z nádoby (7) a spálené kůstky (8).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je ­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený hrozníčky (ve zlomcích).
 3. Náhrdelník z 813 kotoučkovitých ko­ 1 4 2 3 — Hrob 238/51 — 10/D
rálků z bílého, modrého, žlutého a červeného
skla (tab. 83/1).
4.—5. Dva podobné stříbrné prsteny
s oválnými štítky, zdobenými rostlinným
ornamentem a puncováním (2,3,1,5, 0,4 cm).
6. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné pochvě, která je u ústí i u hrotu 1 4 2 4 — Hrob 239/51 — 10/C
okovaná bronzovými prstenci (13,0, 2,6,
1,8 cm; tab. 81/14, obr. 12/6). Na povrchu
pochvy lpí zbytky tkaniva.
3. Hnědý střep z výduti hradištního hrnku.
8. Spálené lidské kůstky, patrně z dříve
již rozhozeného žárového hrobu.
1 4 2 5 — Hrob 240/51 — 11/D
1 4 1 8 — Hrob 233/51 — 10/D
Jáma 200 x 70 x 90 (a 110) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv. Z kostry asi 501etého muže
se uchovaly jen zbytky lebky a dlouhých
kostí. Bez milodarů.
1 4 1 9 — Hrob 234/51 — 10/D
Jáma 160 x 50 x 90 (a 110) cm, oriento­
vaná Z-v. Kostra asi 151etého dítěte, dlouhá
135 cm, ležela naznak; některé kosti byly
dislokovány tak, že se zdálo, jako by byly
shrnuty na bok. Pod pravou stehenní kostí
ležel nůž ( 1).
1. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele (13,3, 2,3,
0,9 cm).
1 4 2 0 — Hrob 235/51 — 10/D
Jáma ? x ? X 90 (a 110) cm, orientovaná?
Z kostry asi 6— 71etého dítěte se uchovala
jen rozpadlá lebka. Bez milodarů.
1 4 2 1 — Hrob 236/51 — 10/C
Jáma 170 x 60 x 110 (a 120) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv. Z kostry asi 10— llletéh o
děvčete se uchovaly jen zuby, po jejichž
stranách ležely náušnice ( 1— 2).
1.—2. Dvě párové stříbrné náušnice,
jejichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený čtyřbokými hrozníčky (ve zlomcích).
1 4 2 2 — Hrob 237/51 — 10/D
Jáma ? x ? x 80 (a 120) cm, orientovaná
Z-v. Z kostry novorozeněte se uchovaly jen
zbytky kostí. Bez milodarů.
Jáma 150 x 50 x 120 (a 120) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv. Kostra asi 5Ietého dítěte,
dlouhá 120 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohamá na­
taženýma. Bez milodarů.
Jáma 180 x 90 x 110 (a 128) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv. Kostra asi 601etého muže,
dlouhá 158 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Bez milodarů.
Jáma 110 x 65 x 70 (a 110) cm, orien­
tovaná Z-v, byla vyložena dřevy, po nichž
zbyly jen málo zřetelné sledy. Z kostry asi
51etého dítěte, ležící naznak, uchovaly se jen
zbytky lebky a dlouhých kostí. Bez milodarů.
1 4 2 6 — Hrob 241/51 — 11/D
Jám a 120 x 50 x 70 (a 95) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 601eté ženy se ucho­
valy jen kosti trupu. Kosti nohou byly zpičeny
patrně již při výkopu přiléhajícího sklepa.
Bez milodarů.
1 4 2 7 — Hrob 242/51 — 11/D
Jáma 200 x 80 x 60 (a 95) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv. Kostra asi 501etého muže,
dlouhá 178 cm, ležela naznak, s lebkou na
týlu a dolní čelistí skleslou, s levou paží podél
těla, pravou ohnutou na hrud a nohama na­
taženýma. Bez milodarů. Na dně hrobu
ležel pazourek ( 1), pocházející patrně ze
zásypu.
1. Paleolitický, bíle patinovaný a hrubě
obitý pazourkový úštěp (1,9, 1,5, 1,0 cm).
1 4 2 8 — Hrob 243/51 — 11/D
Jáma 200 x 90 x 78 (a 110) cm, oriento­
vaná SZZ-jw. Kostra asi 501eté ženy, dlouhá
162 cm, ležela naznak, s lebkou na týlu,
s rukama podél těla a nohama nataženýma;
poněkud se propadala do níže uloženého
hrobu čís. 246/51. Pod lebkou ležela náuš­
nice ( 1) a u levé ruky nůž (2).
1. Bronzová oválná náušnice (2,1,1,7 cm),
jejíž konce se stýkají na užší straně (tab. 79/8).
527
 2. Železný nůž se souměrně vytaženým
násadním trnem od čepele (ve zlomcích).
1429 — Hrob 244/51 — 11/D
Jám a 110 x 50 x 85 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 31etého děvčete
se uchovala jen spodní čelist a skořepiny
lebky, po jejichž stranách ležely náušnice
(1—2). U dolní čelisti byla brož (3), zá-
vések (4) a náhrdelník (5).
1.— 2, Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, zesílený granulací, zdobí
klasovité hrozníčky (2,3, 1,4 cm; tab. 82/10—
//).
3. Bronzová terčovitá brož, na obvodu
půlkruhovitě vykrajovaná do šesti cípů, je
zdobená protlačovaným rostlinným orna­
mentem a perlovcem ( 0 4,6 cm; tab. 82/12,
obr. 42/13).
4. Bronzový závěsek — knoflík, zdobený
hustě k sobě řazenými prstýnky z filigránního
drátu (deformovaný).
5. Náhrdelník ze tří korálků: šestiboký
korálek z černého skla, kotoučkovitý korálek
z hnědočervené sklovité pasty a příčně čle­
něný korálek z nazelenalého skla.
1 4 3 0 — Hrob 245/51 — 10/C
Jáma 240 x 80 x 100 (a 145) cm, orien­
tovaná Z-v, měla na dně zbytky desky.
Kostra asi 401etého muže, dlouhá 167 cm,
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Bez milo­
darů.
1 4 3 1 — Hrob 246/51 — 11/D
Jáma 200 x 90 x 120 (a 110) cm, t. j.
42 cm pod hrobem čís. 243/51, orientovaná
SZZ-jvv, byla vyložena deskami, z nichž
zbyly málo znatelné zbytky. Kostra asi
251etého muže, dlouhá 172 cm, ležela na­
znak, s lebkou na týlu, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. Bez milodarů.
1 4 3 2 — Hrob 247/51 — 11/D
Jáma 75 x 35 x 93 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v, byla na dně a na stěnách okolo dna
obložena deskami. Z dětské kostry se neucho-
valy ani nejmenší zbytky. Na dně hrobu le­
žela spálená kůstka ( 1).
528,
1. Spálená lidská kůstka, patrně z dříve
rozhozeného žárového hrobu.
1 4 3 3 — Hrob 248/51 — 11/D
Jáma 90 x 45 x 60 (a 86) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 8— 91etého dítěte
se uchovaly jen zuby a skořepiny lebky. Asi
v místech pravé ruky ležela rolnička ( 1),
pod níž byl nůž (2).
1. Bronzová rolnička vejčitého tvaru, zdo­
bená mezi štěrbinami svislými rýhami, řaze­
nými pod dvěma obvodovými rýžkami (3,3,
2,0 cm; tab. 80/8).
2. Železný nůž (ve zlomcích).
1 4 3 4 — Hrob 249/51 — 11/D
Jám a 180 x 65 x 75 (a 86) cm, oriento­
vaná Z-v. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
145 cm, ležela naznak, s lebkou na levém
spánku, s rukama podél těla a nohama na­
taženýma. Pod levým loktem byl nůž (1).
1. Železný nůž s násadním trnem, sou­
měrně vytaženým z široké čepele (ve zlom­
cích).
1 4 3 5 — Hrob 250/51 — 10/D
Ve staré ornici, v hloubce 85 cm pod ny­
nější úrovní, byly zbytky lebky asi 30— 401e-
tého individua. Bez milodarů.
143« — Hrob 251/51 — 10/C
Jám a 220 x 60 x 135 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá, neboť byla vyložena
deskami, silnými 3— 4 cm, které tvořily ko­
moru o rozměrech 210 x 45 x 73 cm.
Z kostry asi 251etého muže se uchovaly jen
zuby a sotva znatelné sledy dlouhých kostí.
V místech pravé ruky ležely na sobě dva
nože (1— 2), u pravého kolena sekyra (3) se
zbytky tkaniva (tab. 96/3), na nohou byly
ostruhy (4— 5) s přezkami (6— 7), průvleč-
kami (8— 9) a nákončími ( 10— 11).
1.— 2. Dva železné nože v dřevěných
pochvách, které lpí po celé délce na sobě
(l2yL 1,4, 2,2, cm).
3. Železná sekyra s dlouhými ostny na
otvoru, v němž vězí zbytky dřevěného to-
pora. Přeražený břit je hluboce vykrojený a
úzký týl vybíhá v cípy (12,3, 4,2, 8,4 cm).
4.— 5. Dvě párové železné ostruhy, na
 nichž lpí zbytky kůže, jsou opatřené na kon­
cích úzkých ramen obdélníkovitými plotén-
kami se dvěma nýtky (ve zlomcích).
6.— 7. Dvě párové železné přezky oválného
tvaru (2,6, 3,2 cm; obr. 3413).
8.— 9. Dvě párové železné průvlečky třmín-
kovitého tvaru s oválnými destičkami (2,3,
1,3, 2,0 cm).
10— 11. Dvě párová železná nákončíjazy-
kovitého tvaru, opatřená dvěma nýty (2, 8,
0,7 cm).
1 4 3 7 — Hrob 252/51 — 11/D
Jáma 200 x 85 x 170 (a 120) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv. Kostra asi 301eté ženy
ležela naznak, s lebkou na týlu, s rukama
podél těla a nohama nataženýma. Po stra­
nách lebky byly dvě a dvě náušnice ( 1— 4).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž dolní oblouk, ukončený očkem, je opa­
třený klasovitým hrozníčkem (1,9, 1,2 cm).
3.— 4. Dvě párové bronzové náušnice, je­
jichž spodní oblouk, ukončený očkem, je
opatřený válečkovitým sloupečkem, na jehož
obou koncích jsou bubínky. Sloupečky i bu­
bínky zdobí hustě k sobě řazené prstýnky
z filigránního drátu (3,3, 1,7 cm; tab. 75j3).
1 4 3 8 — Hrob 253/51 — 11/D
V hloubce 70 cm pod kostrou čís. 252/51,
ale v téže hrobové jámě, uchovaly se z kostry
asi 25— 301etého muže jen nepatrné zbytky.
U levého boku ležel nůž ( 1) a nůž zavírák
(2) s křesadlem (3).
1. Železný nůž (ve zlomcích).
2. Železný nůž zavírák — břitva (ve
zlomcích). Na jeho povrchu lpí křesadlo.
3. Plochý pazourkový úštěp světlehnědé
barvy — křesadlo, na okrajích silně otlu­
čený (3,0, 2,1, 0,7 cm; obr. 15/7).
1 4 3 9 — Hrob 254/51 — 11/D
Jám a 315 x 70 x 120 (a 135) cm, orien­
tovaná Z-v. Z kostry asi 201eté ženy se
uchovaly jen zuby, po jejichž stranách
ležely náušnice ( 1— 2).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, je­
jichž spodní oblouk, zesílený granulací, je
opatřený čtyřmi bubínky, které zdobí granu­
lované trojúhelníčky (ve zlomcích).
34 Staré Město
1 4 4 0 — Hrob 255/51 — 11/D
V hloubce 50 cm pod kostrou čís. 254/51
ležela v téže jám ě kostra asi 50—601etého
muže. Kosti nohou spočívaly v původním
uložení; na nich ležely kosti trupu a lebka,
takže se vytvořil částečný sklad. Bez milo­
darů.
1 4 4 1 — Hrob 256/51 — 10/D
K západnímu okraji kostry čís. 255/51
dosahavaly kosti nohou kostry asi 601etého
muže, orientované Z-v, která spočívala na­
znak, s rukama podél těla a nohama nata­
ženýma. Bez milodarů.
1 4 4 2 — Hrob 257/51 — 11/D
Jám a 120 x 50 x 70 (a 135) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 51etého dítěte se
uchovaly jen zbytky lebky a sledy dlouhých
kostí. Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Tmavohnědý nezdobený střep z vý-
duti hradištního hrnku.
1 4 4 3 — Hrob 258/51 — l l / C
Jám a 135 x 45 x 120 (a 125) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá. V rakvi bednovitého
tvaru o rozměrech 120 x 37 x 53 cm, sbité
skobami ( 1), uchovaly se z kostry asi 4— 51e-
tého děvčete jen zuby, po jejichž pravé
straně ležela náušnice (2). Asi v místech
levé dlaně byl nůž (3).
1. Zlomky čtyř rozpadlých železných skob.
2. Zlatá kroužkovitá náušnice, na jednom
konci ukončená očkem (1,1, 0,7 cm; váha
0,25 g; tab. 84/24).
3. Z železného nože se uchoval jen ná-
sadní trn se zbytky dřevěné rukojeti.
1 4 4 4 — Hrob 259/51 — 11/D
Jáma 250 x 85 x 200 (a 137) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv, měla na dně komoru o roz­
měrech 200 x 40 x 35 cm. Prostor mezi
komorou a stěnami hrobu byl vyplněn du­
sanou světlešedou jemnou hlínou. Z kostry
asi 501etého muže se uchovaly jen zbytky
lebky a zlomky dlouhých kostí. Bez milodarů.
Zásyp obsahoval střep z nádoby (1).
1. Hnědočervený střep od dna popelnice
t. zv. pražského typu z hrubé, písčité hlíny.
529
1 4 4 5 — Hrob 260151 — 11/C
Jáma 160 X 60 X 130 (a 135) cm, orien­
tovaná SZ-jv. Z kostry asi 251etého muže
se uchovaly jen zuby. Bez milodarů.
1 4 4 6 — Hrob 261/51 — 11/C
Jáma 160 X 70 X 120 (a 130) cm, orien­
tovaná Z-v, byla dutá. Na jejím dně byly
zbytky dřevěné komory, vysoké asi 50 cm.
Z kostry asi 51etého děvčete se uchovaly jen
zbytky lebky, po jejichž pravé straně ležela
náušnice (1). Zásyp obsahoval uhlíky a
zlomky spálených kostí (2).
1. Stříbrná náušnice, jejíž dolní oblouk,
ukončený očkem, je opatřený hrozníčkem ze
tří zrn ( 1,2, 1,0 cm).
2. Zlomky spálených lidských kostí, které
patrně pocházejí z dříve rozhozeného žáro­
vého hrobu.
1 4 4 7 — Hrob 262/51 — 11/C
Jáma ? x ? x 25 (a 130) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry asi 21etého děvčete
se uchovaly jen zuby a sledy dlouhých kostí,
u nichž ležela náušnice ( 1).
1. Bronzová kroužkovitá náušnice s mean-
drovitým ukončením (ve zlomcích).
1 4 4 8 — Hrob 263/51 — 10/C
Jáma 230 x 90 x 160 (a 150) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv, měla dno vysypané jemným
žlutým pískem. V e zbytcích duté komory
o rozměrech 195 x 50 x 22 cm se uchova­
ly z kostry asi 30— 401etého muže jen zbytky
lebky a dlouhých kostí nohou. Asi u levého
boku ležel nůž ( 1), v místech chodidel byly
ostruhy (2—3) s přezkami (4— 5) a průvleČ-
kami (6— 7). Zásyp obsahoval střep z ná­
doby (8).
1. Železný nůž (ve zlomcích).
2— 3. Dvě párové železné ostruhy s obdél-
níkovitými ploténkami na koncích ramen
(ve zlomcích).
4.— 5. Dvě železné přezky oválného tvaru
(2,4, 3,4 cm), na nichž lpí zbytky trav.
6.— 7. Dvě železné průvlečky třmínkovité-
ho tvaru, na jejichž šestihranných ploténkách
jsou zbytky kůže (2,5,1,2,1,7 cm; obr. 34/19).
8. Světlehnědý střep z výduti hradištního bocích pod rukojetí opatřené pohyblivými
hrnku.
530
1 4 4 9 — Hrob 264/51 — 11/C
Jáma 120 x 65 X 60 (a 130) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv. Její stěny, které se sbíhaly
tak, že dno bylo široké pouhých 30 cm, byly
obloženy do výšky 15 cm deskami {obr. 3,
tab. 7/1). Z kostry asi 7— 81etého dítěte se
uchovaly jen zuby. Bez milodarů.
1 4 5 6 — Hrob 265/51 — 10/C
Jáma 230 x 100 X 185 (a 150) cm, orien­
tovaná SZZ-jw . Na jejím dně byly zbytky
pětiboké rakve, dlouhé 195 cm a vysoké
30 cm; její bočnice se od dna, širokého 60 cm,
rozbíhaly na šířku 70 cm. Víko bylo střecho-
vitě lomené. Rakev byla sbita 15 železnými
pásy (1). Z kostry muže nezůstaly ani nej-
menší zbytky. V místech levého boku ležel
nůž zavírák (2), v místech chodidel byly
ostruhy (3— 4) s přezkami (5— 6), průvleč-
kami (7— 8) a nákončími (9— 10). V místech
pravého chodidla ležela sekyra ( 11), ostřím
k noze. Asi u levého kolena, ale vně rakve,
bylo svalené vědérko ( 12).
1. Patnáct železných pásů tupoúhle zahnu­
tých, jejichž konce jsou opatřené masivními
hřeby, kolem nichž se uchovaly zbytky dřeva;
jsou dvojí velikosti (17,6 x 4 ,0 ,12,0 x 2,5 cm).
2. Železný nůž zavírák — břitva s plecho­
vými bočnicemi, na nichž lpí zbytky tkaniva.
Obdélníkovitý týl čepele přesahuje bočnice
(10,8, 3,0, 1,1 cm; obr. 16/3).
3.— 4. Dvě párové železné ostruhy s dlou­
hými bodci, které jsou obvodově rýhované.
Ramena z vysoko klenutého prutu jsou ukon­
čená ploténkami se dvěma nýty (17,4,8,3 cm ).
Na rzi lpí kousky kůže z obuvi.
5.— 6. Dvě železné přezky oválného tvaru,
u nichž se uchovaly zbytky řemínků (2,6,
3,2 cm).
7.— 8. Dvě železné průvlečky třmínkovi-
tého tvaru s oválnými ploténkami (ve zlom­
cích).
9.— 10. Dvě párová železná nákončí jazy-
kovitého tvaru, v týlu poškozená.
LI Železná sekyra s úzkým týlem, v otvoru
přeražená a rozpadlá.
12. Oválné vědérko, obité pěti pásy želez­
ného plechu a stažené obroučkami, je na
závěsnými kroužky (25,0, 19,0 x 8,0 cm).
1 4 5 1 — Hrob 266/51 — 10/C
Zásyp hrobu čís. 265/51 obsahoval zlomky
lebky a dlouhých kostí asi 201etého individua,
které pocházejí z dříve rozhozeného hrobu.
Bez milodarů.
1452 — Hrob 267/51 — 11/C
Jám a 136 x 48 x 95 (a 150) cm, oriento­
vaná Z-v, byla dutá a vyplněná dřevěnou ko­
morou, vysokou 45 cm. Z kostry asi 12— 151e-
tého děvčete se uchovaly jen zuby, kolem
nichž ležel náhrdelník ( 1) se dvěma závěsky
(2— 3), u nichž se uchovaly zbytky tkaniva
(tab. 96/4); po jejich stranách byly pak dvě
a dvě náušnice (4— 7). V místech pravé ruky
ležely dva nože (8— 9), za lebkou hrnek ( 10)
a za chodidly džbán (11). Zásyp obsahoval
část koňské čelisti.
1. Náhrdelník z 277 korálků, mezi nimiž
převládají korálky z černého skla, jež zdobí
žluté nitě, pak korálky kotoučkovitého tvaru
a korálky příčně členěné (tab. 82/7).
2.—3. Dva bronzové závěsky — knoflíky
melounovitého tvaru (ve zlomcích).
4.— 7. čtyři bronzové náušnice, jejichž
spodní oblouk, ukončený uzlíčky, je opatřený
jednoduchým hrozníčkem (2,0, 1,4 cm).
8.—9. Dva železné nože v dřevěných
pochvách, které lpí po celé délce na sobě
(11,5, 1,4, 2,1 cm).
10. Šedohnědý hrnek s lehce prohnutým
hrdélkem, zdobený na výduti dvěma pásy
drobných vlnovek; dno má zvednutý okraj
(7,7, 9,1, 9,9, 6,3 cm; obr. 17/6).
11. Červenohnědý džbán (byzantského
charakteru) s odraženým hrdélkem a vyrytou
značkou kříže na dně. Od kořene ucha se
rozbíhají po výduti tři plastická žebérka
(28,2, 4,0, 15,2, 12,7 cm; tab. 51/4).
1 4 5 3 — Hrob 268/51 — 11/C
Zásyp hrobu čís. 267/51 obsahoval rozházené
dlouhé kosti a zlomky lebky kostry asi 20 —
251etého muže. Bez milodarů.
1 4 5 4 — Hrob 269/51 — 11/C
Jáma 210 X 70 X 100 (a 150) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv, byla vyložena deskami. Z kos­
try asi 301eté ženy se uchovaly jen zbytky
lebky a zlomky dlouhých kostí. Bez milo­
darů. Zásyp obsahoval zvířecí zuby a zlomky
malty.
1 4 5 5 — Hrob 270/51 — 11/C
Zásyp hrobu čís. 269/51 obsahoval dlouhé
kosti a zlomky lebky kostry asi 25— 301etého
muže. Bez milodarů.
1 4 5 6 — Hrob 271/51 — 11/C
Jáma 135 x 35 x 90 (a 150) cm, oriento­
vaná SZZ-jw . Na jejím dně byla z desk,
1.5 cm silných, komora 26 cm vysoká, která
po celém obvodu přiléhala ke stěnám jámy.
Z kostry asi 7— 81etého dítěte se uchovaly jen
zuby. Bez milodarů.
1 4 5 7 — Hrob 272/51 — 11/C
Jáma 200 x 65 x 80 (a 140) cm, oriento­
vaná SZZ-jvv. Na jejím dně byly zbytky
dřevěné komory o rozměrech asi 175 x 50 x
x 30 cm. Z kostry asi 401etého muže se
uchovaly jen skořepiny lebky s několika zuby
a zbytky dlouhých kostí. U levého boku podél
stehenní kosti ležela sekyra se zbytky topora
(1), u níž byl nůž (2) a nůž zavírák (3) s kře-
sadlem (4). Mezi těmito předměty stálo vě-
dérko (5). V nohách byly ostruhy (6— 7)
s přezkami (8— 9), průvlečkami ( 10— 11) a
nákončími (12— 13). Po pravé straně lebky
ležel kousek zlata (14) a za chodidly rozpadlý
hrnek (15).
1. Štíhlá železná sekyra s dlouhými ostny
na otvoru a s úzkým, dolů skloněným tý­
lem; ostří a trny jsou odražené (17,0, 4,0,
8.5 cm).
2. Železný nůž s násadním trnem, odsaze­
ným od čepele, na níž se uchovaly zbytky
dřevěné pochvy (13,5, 2,3, 1,3 cm).
3. Železný nůž zavírák — břitva (podélně
rozpadlá) s plechovými bočnicemi lichoběž-
níkovitého tvaru, na níž lpí zbytky tkaniva
(11,9, 2,0—3,0, 1,1 cm).
4. Nepravidelný rohovcový úštěp — kře-
sadlo, okrajově obitý (2,4, 1,3, 0,9 cm).
5. Rozpadlé dřevěné vědérko válcovitého
tvaru, z něhož se uchovaly rukojeť se závěs­
nými ploténkami a zlomky úzkých obrouček
(ruk. 20, 0, š. obr. 0,8 cm).
6.— 7. Dvě párové železné ostruhy, na
nichž lpí zbytky kůže z obuvi. Ramena jsou
531
 ukončená štítkovitými ploténkami (ve zlom­
cích).
8.—9. Dvě železné přezky oválného tvaru
(ve zlomcích).
10.— 11. Dvě železné průvlečky třmínkovi-
tého tvaru mají oválné destičky, které zdobí
plastická žebérka (2,6, 2,4, 1,8 cm).
12.— 13. Dvě železná nákončí jazykovitého
tvaru, na nichž lpí zbytky tkaniva (ve zlom­
cích).
14. Zlomek zlatého proužku (0,9, 0,5,
0,1 cm; váha 0,4 g; tab. 84/23).
15. Šedohnědý široký hrnek s vyhrnutým
okrajem a dolíkem ve dně zdobí nad výdutí
dva pásy hřebenových vlnovek (13,4, 14,1,
14,4,9,1 cm).
1458 — H rob273/51 — l l/ C
Jáma 190 x 60 x 90 (a 140) cm, oriento­
vaná SZ-jv. Kostra muže, jehož lebka nebyla
nalezena, ležela naznak, s rukama pod pá­
nevními kostmi a nohama nataženýma. Bez
milodarů.
1459 — Hrob 274/51 — 10/C
Jáma 170 x 60 x 110 (a 140) cm, orien­
tovaná SZZ-jw, měla dno vymazáno světle-
šedou jemnou hlínou. Z dřevěného obložení
o rozměrech 146 x 37 x 21 cm se uchovaly
zřetelné zbytky desek, 4 cm silných, které na
bocích přesahovaly kratší čela. Z kostry asi
12— 131etého dítěte zůstaly jen zuby se zbyt­
kem dolní čelisti. Po levé straně lebky stál
hrnek ( 1) a v místech levé dlaně ležel nůž ( 2).
1. Hnědočerný hrnek s římsovitě profilo­
vaným okrajem a otiskem desky na dně
zdobí nad výdutí dvojitá vlnovka mezi dvěma
zdvojenými obvodovými rýhami (13,7, 10,4,
12,3, 8,2 cm; tab. 42/2).
2. Železný nůž s násadním trnem, obou­
stranně odsazeným od čepele, na níž se ucho­
valy zbytky dřevěné pochvy, potažené kůží
(12,5, 1,6, 1,1 cm).
1460 — Hrob 275/51 — 10/C
Jáma 180 x 60 x 105 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v. Na jejím dně byla komora o roz­
měrech 170 x 40 x 35 cm, jejíž víko přesa­
hovalo horní okraj asi o 10 cm. Z kostry asi
601eté ženy se uchovaly jen zbytky lebky a ne­
532
patrné třísky dlouhých kostí. V místech levé
ruky ležel korálek ( 1).
1. Kotoučkovitý korálek ze žlutého vlák­
nitého skla (ve zlomcích).
1461 — Hrob 276/51 — l l/ C
Jáma 225 x 85 x 140 (a 140) cm, orien­
tovaná Z-v. Její dno a stěny byly do výšky
asi 115 cm vyloženy deskami. Na dně byla
volně stojící komora o rozměrech 210 x 50 x
x 38 cm, upravená z desek asi 5 cm silných.
V jejich čelech asi 25 cm nad dnem, byly
úzké podélné otvory, jimiž byla prostrčena
27 cm široká fošna, na obou koncích zajištěná
vždy dvěma kolíčky — závlačkami (d. 14,0,
0 2,5 cm). Na dně hrobu se uchovaly z kos­
try dospělého individua jen zbytky lebky a
dlouhých kostí. Bez milodarů. Zásyp obsa­
hoval uhlíky.
1462 — Hrob 277/51 — 10/C
Jáma 220 x 70 x 160 (a 150) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv. Na jejím dně byla komora
o rozměrech 200 x 50 x 50 cm. Z kostry asi
25— 301eté ženy se uchovaly jen rozpadlá
lebka a třísky dlouhých kosti. Po stranách
zubů býly dvě a dvě náušnice ( 1— 4), v mís­
tech levého ramene korálek (5) a zlomek zla­
tého plechu (6) . Asi u levé dlaně byl nůž (7)
a stranou od pravého chodidla stálo vědérko
(8).
1.— 4. čtyři stříbrné náušnice z hraněného
drátu, jejichž spodní oblouk, ukončený gra­
nulovanými uzlíčky, je opatřený klasovitými
hrozníčky (3,0, 1,7 cm; tab. 82/9).
5. Skleněný korálek tmavomodré barvy,
opatřený bradavkovitými výčnělky, které
zdobí modrá, bíle lemovaná oka (tab. 82/8).
6. Trojúhelníkovitý ústřižek zlatého plechu,
probitý 13 nepravidelně rozmístěnými otvory
(1,8 x 1,5 cm; váha 0,5 g; tab. 84/11).
7. Železnýnůž s násadním trnem, souměrně
vytaženým od čepele, na níž se uchovaly
zbytky dřevěné pochvy (13,0, 1,4, 0,7 cm).
8. Rozpadlé vědérko oválného tvaru, z ně­
hož se uchovaly jen třísky dřeva, zlomky ma­
sivní rukojeti a zdvojené úzké obroučky.
1463 — Hrob 278/51 — 11/B
Jáma ? x ? x 85 (a 160) cm, orientovaná
 Z-v. Z kostry asi lOletého dítěte se uchovala
jen rozpadlá lebka a zbytky dlouhých kostí.
Bez milodarů.
1464 — Hrob 279/51 — 10jB
Jáma 150 x 50 x 140 (a 80) cm, oriento­
vaná Z-v. Z kostry dítěte se neuchovaly ani
nejmenší zbytky. Jen v nohách hrobu stálo
vědérko ( 1).
1. Z dřevěného válcovitého vědérka zůstaly
jen zlomky obloukovité rukojeti a úzkých
(0,8 cm) obrouček (asi 20,0, 17,0 cm).
1465 — Hrob 280/51 — 11/C
Jáma 220 x 60 x 100 (a 145) cm, orien­
tovaná V-z (naopak). Na dně a na stěnách
jámy byly nezřetelné zbytky dřevěného ob­
ložení. Kostra asi 601etého muže, dlouhá
170 cm, ležela naznak, s lebkou zvrácenou
nazad, s rukama podél těla a nohama nataže­
nýma. Pod dolní čelistí byl nůž, (1) násadním
trnem obrácený do prava. Nad kostmi nohou
ležela dnem vzhůru spodní část hrnce (2), vy­
plněná uhlíky a popelem.
1. Přeražený (neúplný) železný nůž, na
jehož čepeli se uchovaly zbytky dřevěné
pochvy.
2. Spodek hnědošedého tenkostěnného
hrnce, na jehož dně je plastická značka kříže,
zdobí dva pásy hřebenových rýh ( 0 dna
10,2 cm).
1466 — Hrob 281/51 — 11/C
Jáma 210 x 65 x 115 (a 150) cm, orien­
tovaná SZZ-jvv, měla dno prohloubené ve
sklípek o rozměrech 185 x 50 x 30 cm,
který byl vyložen deskami. Od boěnic, 20 cm
širokých, ležely šikmo směrem ke dnu dvě
desky, 28— 30 cm široké, tak, že tvořily „ko­
rýtko“. Z kostry asi 501eté ženy se uchovaly
jen zbytky lebky se zuby, po jejichž stranách
byly náušnice ( 1— 2). Asi v místech levé ruky
ležel nůž (2).
1.— 2. Dvě párové stříbrné náušnice, jejichž
spodní oblouk, ukončený granulovanými
uzlíčky, je opatřený klasovitými hrozníěky
(2,3, 1,5 cm).
3.Železnýnůžsnásadním trnem,oboustran­
ně odsazeným od čepele (16,3,2,1,0,9 cm).
1 4 6 7 — Hrob 282/51 — 10/B
Jáma 120 x 60 x 110 (a 165) cm, orien­
tovaná Z-v. Z rakve bednovitého tvaru,
o rozměrech asi 85 x 45 x 22 cm se uchovaly
zřetelné zbytky dřeva a šest rohových ko­
vání (1). Z kostry asi 21etého dítěte zůstaly
jen zuby. V rohu rakve u pravé nohy stál
hrnek (2).
1. Šest rozpadlých železných pásových ko­
vání, která jsou na koncích opatřená velkými
hřeby, kolem nichž se uchovaly zbytky dřeva
(d. hřeb. 3,3, 0 hlavic 2,2 cm).
2. Světlešedý hrnek s krátce přehrnutým
plochým okrajem zdobí nad výdutí šest ob­
vodových rýh; dno má poněkud vyvýšený
okraj (12,2, 8, 8, 11,2, 6,4 cm).
1 4 6 8 — Hrob 283/51 — 10/C
Jáma 150 X 46 x 110 (a 160) cm, orien­
tovaná Z-v, měla dno pokryto deskami. Z kos­
try asi 71etého dítěte se uchovaly jen zuby
a nepatrné zlomky dlouhých kostí. Asi v mís­
tech levé ruky ležel nůž (1).
1. Železný nůž se rozpadl na atypické
zlomky.
1 4 6 9 — Hrob 284/51 — 10/C
Jáma 110 x 48 x 140 (a 150) cm, orien­
tovaná Z-v. Na jejím dně byla komora o roz­
měrech asi 100 x 40 x 30 cm. Z kostry asi
6— 71etého děvčete se uchovaly jen zuby.
Po stranách lebky ležely v chomáčcích vlasů
náušnice (1— 2) a v místech břicha nůž (3)
s dalšími dvěma náušnicemi (4— 5).
1.— 2. Dvě bronzové, pozlacené náušnice,
jejichž spodní oblouk, zesílený filigránem
a granulováním, je opatřený masivním hroz-
níěkem (3,6, 2,0 cm).
3. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné, kůží potažené pochvě (8, 8, 1,3,
0,9 cm).
4.— 5. Dvě párové (do sebe zavěšené)
bronzové, pozlacené náušnice, jejichž spodní
oblouk, ukončený uzlíčky z ovinutého drátu,
je opatřený malým hrozníčkem (2,5,1,7cm).
1 4 7 0 — Hrob 285/51 — 10/C
Jáma 130 x 45 x 135 (a 150) cm, orien­
tovaná Z-v. N a jejím dně byla dřevěná ko­
mora o rozměrech asi 115 X 40 x 34 cm.
533
 Z kostry asi 51etého děvčete se uchovaly jen je přeražená a týl má rozpadlý na několik
zuby, po jejichž stranách ležely v chomáčcích kousků.
vlasů náušnice ( 1— 2). V místech dolní čelisti 3. Železný nůž s násadním trnem, obou­
byl náhrdelník (3) se dvěma závěsky (4— 5) stranně odsazeným od široké čepele (ve zlom­
a v místech levé ruky nůž (6). cích).
1.— 2. Dvě bronzové, pozlacené náušnice, 4. Železný nůž zavírák — břitva, zasunutá
jejichž dolní oblouk, zesílený tordovaným v plechových bočnicích (ve zlomcích).
drátem, je opatřenýhrozníčkovitýmzávěskem 5. Železná ocílka tvaru C (ve zlomcích).
(2,6, 1,7 cm). 6. Rohovcový úštěp — křesadlo, okrajově
3. Náhrdelník z 10 korálků: 6 korálků silně obitý (2,5, 1,9, 0,8 cm).
příčně členěných je z modrého a z nazelena­ 7. čepelovitý rohovcový úštěp — křesadlo
lého skla, 1 korálek soudkovitého tvaruje z na­ (2,6, 1,5, 0,6 cm).
zelenalého skla a tři duté korálky soudkovi­ 8. Železné šídlo se zbytky dřevěné násady
tého tvaru jsou stříbřité a zlatohnědé barvy. (7,7, 0,7 cm).
4 —-5. Dva párové pozlacené, bronzové zá­ 9.— 10. Dvě párové železné ostruhy s dlou­
věsky, svisle žebrované ( 1, 0X 1,5 cm). hými bodci, jejichž ramena jsou ukončená
6. Železný nůž, na jehož čepeli se uchovaly obdélníkovitými ploténkami (18,6, 9,4 cm).
třísky dřevěné pochvy (11,0, 1,3, 0,8 cm). Na rzi lpí zbytky tkaniva a travin.
11.— 12. Dvě párové železné přezky ovál­
1471 — Hrob 286151 — 10IC ného tvaru se zbytky řemene a tkaniva, na
Jáma 120 x 40 x 95 (a 145) cm, oriento­ nichž jsou navlečené průvlečky (3,5, 3,7 cm).
vaná Z-v, byla na dně vymazána světlešedou 13.— 14. Dvě železné průvlečky třmínko-
jemnou hlínou; její stěny byly obloženy des­ vitého tvaru, opatřené oválnými ploténkami
kami, po nichž zůstaly jen prachovitý sledy. (2,3, 2,1, 1,3 cm).
Kostra asi 71etého dítěte ležela naznak, s leb­ 15.— 16. Dvě párová železná nákončí jazy-
kou zvrácenou nazad, s rukama podél těla kovitého tvaru, v týlu odražená (3,5, 2,0,
a nohama nataženýma. Bez milodarů. Pod 0,6 cm).
nebožtíkem leželo množství velkých uhlíků. 17. Z rozpadlého dřevěného vědérka ovál­
ného tvaru se uchovaly jen zlomky rukojeti
1 4 7 2 — Hrob 287151— 10/B se závěsy a zlomky úzkých obrouček.
Jáma 270 x 165 x 250 (a 160) cm, orien­ 18. Hnědočerný hrnek s krátce přehrnutým
tovaná Z-v. Na jejím dně byla rakev bedno- okrajem a otiskem desky na dně zdobí nad
vitého tvaru o rozměrech 250 x 66 x 40 cm, výdutí dva pásy nezřetelných zdvojených
.sbitá 18 železnými pásy (1). Uvnitř rakve vlnovek, mezi nimiž je pás obvodových rýh
ležela naznak kostra asi 501etého muže, s leb­ (10,9, 9,3, 10,7, 8,0 cm).
kou zvrácenou nazad, s rukama podél těla
a nohama nataženýma. U pravého boku byla 1473 — Hrob 288151 — 10(B
sekyra (2) se zbytky dřevěného topora, které Ve vlhkém zásypu hrobu čís. 287/51 byly
směřovalo k nohám, u ní ležel nůž (3), nůž kosti asi 601etého muže (hrob čís. 288/51).
zavírák (4), ocílka (5) se dvěma křesadly Kostra byla nepochybně rozhozena pohřbem
(6— 7) a šídlo (8). Na nohou byly ostruhy čís. 287/51, ale ještě v době, kdy svalstvo ne­
(9— 10) s přezkami ( 11— 12), průvleČkami božtíka nebylo zcela ztrávené, neboť lebka
(13— 14) a nákončími (15— 16). Za pravým s dolní čelistí a několika obratli, stejně jako
chodidlem stálo vědérko (17) a za levým cho­ některé kosti rukou a nohou, ležely v přiro­
didlem hrnek (18). zeném sledu. Bez milodarů.
1. Zlomky z 18 železných pásových kování,
která jsou na koncích opatřená hřeby, kolem 1474 — Hrob 289/51 — 10jC
nichž se uchovaly zbytky dřeva. Jáma 220 x 80 x 160 (a 150) cm, orien­
2 . Železná sekyra s ostny na otvoru, v němž tovaná Z-v. N a jejím dně se uchovaly z dře­
se uchovalo kus dřevěného topora. V otvoru věné rakve jen zbytky pásových kování ( 1).

534
 Kostra asi 50— 601etého muže ležela naznak,
s rukama podél těla a nohama nataženýma.
U pravé ruky byla sekyra (2), u levé ruky byl
nůž (3), nůž zavírák (4) a křesadlo (5). Na 1 4 7 6 — Hrob 291/51 — 10/B
nohou ležely ostruhy (6— 7) s přezkami
(8—9), průvlečkami ( 10— 11) a nákončími
(12— 13). Za levým chodidlem byl na bok
svalený hrnek (14). Asi 50 cm nad lebkou
(tedy ještě v zásypu hrobu) bylo ohniště
o průměru asi 70 cm, jehož podloží bylo
červeně propálené a promíšené velkými uh­
líky. Zásyp obsahoval zvířecí kosti.
1. Zlomky železných pásových kování, je­
jichž konce jsou opatřené velkými hřeby,
kolem nichž se uchovaly zbytky dřeva.
2. Stihlá, železná sekyra s ostny na otvoru; končí m (9), které leželo nad pravým cho­
horní okraj břituje poněkud vytažený. Votvo-
ru je přeražená a týl má rozpadlý.
3. Železný nůž, jehož čepel je zasunutá
v dřevěné pochvě, zdobené rytými soustřed­
nými kroužky, které se uchovaly jen ve zbyt­
cích (12,7, 1,8, 1,0 cm).
4. Železný nůž zavírák — břitva, na níž se
uchovál nýt, spojující plechové bočnice s po­
hyblivou čepelí (10,8, 3,3, 1,6 cm).
5. Nepravidelný rohovcový úštěp —
křesadlo, okrajově obitý (2,2, 1,5, 0,6
cm).
6.— 7. Dvě párové železné ostruhy se štíh­
lými kuželovitými bodci zdobí husté příčné
rýhování. Ramena, na nichž se uchovaly
zbytky kůže z obuvi, jsou ukončená štítkovi-
tými ploténkami (ve zlomcích).
8.—9. Dvě párové železné přezky ovál­
ného, poněkud hraněného tvaru (3,5, 3,5
cm).
10.— 11. Dvě železné průvleěky třmínko-
vitého tvaru s oválnými ploténkami (3,0, 2,2,
1,7 cm).
12.— 13. Dvě železná nákončí jazykovítého
tvaru, zdobená plastickým žebérkem ( 1, 8,
2,2, 0,5 cm).
14. Šedohnědý hrnek s krátce přehrnutým dová žebérka (čepele: 14,0, 13,5, 11,5; ruko­
okrajem zdobí nad výdutí jednoduchá hustá
vlnovka mezi dvěma obvodovými rýhami
(13,3, 9,0, 11,0, 6,2 cm).
1 4 7 5 — Hrob 290/51 — 10/C
Jáma 150 x 55 x 90 (a 150) cm, orien­
tovaná JJZ-ssv. Z kostry dospělého individua
se uchovaly jen zbytky lebky a nepatrné
třísky dlouhých kostí. Bez milodarů.
Jáma 250 x 80 x 165 (a 155) cm, orien­
tovaná Z-v. Stěny okolo dna byly vyloženy do
výšky 25— 30 cm deskami. Z kostry muže se
uchovaly jen zcela nepatrné sledy kostí.
V místech lebky byl rozpadlý kožený před­
mět (?), kovaný stříbrnými svorkami ( 1),
u dolní čelisti ležel nůž ( 2), asi u levého lokte
byla ocílka (3) s křesadlem (4), tři nože
(5— 7) a nůž zavírák (8). Po pravé dlouhé
straně hrobu ležela dřevěná tyč, sledovatelná
v délce 80 cm, ukončená válečkovitým ná­
didlem. Po levé straně chodidel byla ploska
(10). Zásyp obsahoval střep z nádoby (11)
a spálené kůstky ( 12).
1. Kožený předmět (?), z něhož se ucho­
valy jen atypické ploché kousky, spjaté třemi
svorkami — proužky stříbrného ohnutého
plechu (1,7, 2,0, 0,6 cm), které na volných
koncích prostupují vždy dva nýtky. (Proužky
upomínají na zlacené kování dřeva z hrobu
čís. 309/49.) Kromě toho byl zmíněný kožený
předmět okován kruhovitým terčem, rovněž
ze stříbrného plechu, který je probitý čtyřmi
otvory ( 0 terče 3,0 cm ). — (Zbytky pokrývky
hlavy?; tab. 77/12— 14).
2. Železný nůž s dlouhým násadním trnem,
odsazeným od hřbetní strany čepele ( 11, 0,
1,9, 1,0 cm).
3. Železná ocílka (v atypických zlomcích).
4. Nepravidelný rohovcový úštěp — kře­
sadlo, hrubě obitý (3,0, 2,0, 1,7 cm).
5.— 7. Tři železné nože, jejichž čepele jsou
zasunuté v dřevěných pochvách, z nichž
jedna je ukončená železným prstencem. Vše­
chny rukojeti z dutých kostí jsou ukončené
bronzovým „náprstkovitým“ kováním, které
přidržují hřebíčky; kování zdobí tři obvo­
jeti: 7,0; bronzová kování: 0 1,4, 1,5, 1,7,
v. 1,0 cm; tab. 83/5—5, obr. 12/2).
8. Železný nůž zavírák — břitva, jehož ple­
chové bočnice jsou třikrát ovinuté řemínkem
(přeražený).
9. Bronzové duté válečkovité nákončí, na
jednom konci zaobleně uzavřené, je na dru­
5X5
 hém konci (u ústí) zesílené obvodovou lištou
(8,2, 0 2,3 cm). K ústí dosedá prstenec z že­
lezného plechu (2,5, 0 2,7 cm), v němž tkví
zbytky dřeva, a na povrchu lpí zbytky tka­
niva (tab. 83)6).
10. Rozpadlá dřevěná ploska (asi 20,0 x
X 16,0 cm), jejíž váleěkovité hrdélko je oko­
vané prstencem z železného plechu (2, 2,
0 4,2 cm). Hřbetní (klenutá) strana plosky
byla uprostřed okována kruhovitým terčem
( 0 6,0 cm) mezi dvěma železnými pásy
(13,3, 2,7 cm). Železné kování plosky (hrdél­
ko, terč a ozdobné pásy) zdobí geometrický
vzor, provedený perlovcem {obr. 25).
11. Hnědý střep od dna popelnice praž­
ského typu, jehož hlína je promíšená velkými
pískovcovými zrny.
12. Spálené lidské kosti, pocházející patrně
z dříve porušeného žárového hrobu.
1 4 7 7 — Hrob 292/51 — 10/B
Jám a 220 x 75 x 150 (a 135) cm, orien­
tovaná Z-v. Z kostry muže se neuchoval ani
536
nejmenší zbytek. Jen v místech levé ruky
ležela ocílka ( 1) s křesadlem (2).
1. Železná ocílka tvaru C se značně rozší­
řeným obloukem (7,6, 4,2 cm).
2. Nepravidelný pazourkový úštěp— kře-
sadlo, hrubě obitý (3,3, 2,3, 1,7 cm).
1 4 7 8 — Hrob 193/51 — 111B
Jáma ? x ? x 46 cm, orientovaná?. Na
dně nepravidelného dolíku stála popelnice
( 1), vyplněná spálenými lidskými kostmi.
1. Šedohnědý hrnek s měkce prohnutým
hrdlem je na výduti zdobený dvěma pásy hře­
benových vlnovek mezi dvěma obvodovými
rýhami a nad nimi řadou šikmo k sobě sklo­
něných, několikanásobných vpichů (17,8,
15,4, 17,0 10,4 cm; tab. 51/2).
1 4 7 9 — Hrob 294/51 — 7/C
Ve skladu kostí dospělého individua (hrob
čís. 173/51) zjistil dodatečně J. Pavelčík
tříšť lebky asi půlročního dítěte. Bez milo­
darů.
 IV . O J E D I N Ě L É N Á L E Z Y
1. Železná ocílka ve tvaru C, jejíž zahnuté
konce jsou široce rozevřené (8,6, 4,0, 0,8 cm).
2. Železný nůž zavírák — břitva, jejíž čepel
zarezivěla mezi plechovými bočnicemi (zčásti
rozpadlá).
3. Velký železný klín kruhovitého průřezu,
jehož týl je silně roztepaný (20,2, 2,3 cm).
4. Železné pásové kování z rakve, pravoúhle
zahnuté, je opatřené na obou koncích hřebem,
kolem něhož se uchovaly zbytky dřeva (19,0,
3,0, 0,4 cm).
5. Podobné železné pásové kování (14,0, 5,0,
0,3 cm).
6. Podobné železné pásové kování z rakve
(14,5, 3,6, 0,3 cm).
7. Železný nůž, jehož násadní trn je odsazený
od čepele (12,0, 1,8, 0,3 cm).
8. Čepel železného nože (9,0, 1,5, 0,4 cm).
9. Část čepele železného nože (6,6,
0,4 cm).
10. Podélně zahnutá čepel železného nože
(7,3, 1,6, 0,4 cm).
11. Hrot železného nože (5,2, 1,3, 0,3 cm).
12. Střední výsek čepele železného nože (6,5,
1,3 cm).
13. Železný nůž s oboustranně odsazeným ná-
sadním trnem (11,5, 1,8, 0,4 cm).
14. Čepel železného nože (10,0, 2,3, 0,5 cm).
15. Zlomky železného nože se zbytky dřevěné
pochvy na čepeli.
16. Železné Sídlo, v týlu patrně odlomené
’ (11,5, 0,5 cm).
17. Železný hřeb s masivním trnem a širokou
hlavicí (4,9, 0 hl. 2,7 cm).
18. Železná listovitá šipka s tulejkou (7,4, 1,5,
1,2 cm; tab. 76/7, obr. 30/10).
19. Železné „teslo“ s obdélníkovitým otvorem
v korýtkovitě zahnutém plochém týlu. Asi polo­
vina čepele je odražena (16,3, 2,4, 2,9 cm; tab.
77/10).
20. Zlomek železného tesla“ s obdélníkovi­
tým otvorem v malém plochém týlu (8, 0, 1, 6,
1,4 cm; tab. 77/11).
21. Velký kus železité strusky (11,7, 10,0,
5,0 cm).
22. Peckovitý kus železité strusky.
23. Bronzový knoflík, jehož povrch je rozdě­
lený dvojicemi filigránních drátů ve čtyři pole,
jež vyplňují hustě k sobě řazené prstýnky (1,3,
1,8 cm).
24.— 25. Dvě (do sebe zavěšené) pinsety
z bronzových proužků, jejichž roztepané konce
jsou proti sobě zahnuté (4,7, 0,9, 0,4 cm; tab.
1,5, 56/2, 3).
26.— 27. Dvě bronzové náušnice, jejichž spod­
ní oblouk, ukončený granulovanými uzlíčky, je
opatřený krátkým hrozníčkem z vinutého drátu
(ve zlomcích).
28.— 29. Dva zlomky bronzového plechu,
z nichž jeden zdobí podélné žlábkování.
30. Knoflík z tmavomodrého skla, jehož ouško
je odraženo ( 1,2 cm).
31. Korálek z foukaného, stříbřitě lesklého
skla, soudečkovitého tvaru.
32. čtyřdílný, příčně členěný korálek z vlák­
nitého světlemodrého skla.
33. čtyřdílný, zcela podobný korálek.
34. Silně vydřený brousek z nepravidelného
úštěpu tmavošedého pískovce (7,4, 2,5, 1,5 cm).
537
 35. Střep od dna a jiný z výduti hrubé popel­
nice pražského typu.
36. Velké hnědočervené střepy od dna a z vý­
duti téže popelnice pražského typu.
37. Velký šedohnědý střep z výduti popelnice
pražského typu s nízkým, svislým okrajem.
38. Střep ze světlešedého hrnku, jehož dno
má lištovitě vyvýšený okraj ( 0 dna 6,7 cm).
39. Šedohnědý střep od okraje hrnku, jehož
výduť zdobí dvě široké brázdy.
40. Hnědočervený střep od dna hrnku, jehož
okraj je lištovitě nadzvednutý ( 0 dna 8,6 cm ).
41. Světlešedý střep hrnku s římsovitým okra­
jem, zdobený brázdami.
42. Asi 1/4 velkého šedohnědého hrnce, který
na výduti zdobí dvě jednoduché vlnovky (max.
0 asi 22,0 cm).
43. Tři střípky od okraje hradištních hrnků.
44. Šedočerný střep od dna hrnku.
45. Sedm střípků z výduti nádob, zdobených
rýhami a jednoduchými nebo hřebenovými
vlnovkami.
46. Šest šedočerných střepů z výduti hradišt­
ních hrnků, zdobených obvodovými rýhami.
47. Sedm nezdobených střepů z výduti nádob.
48. Šedočerný střep z výduti hrnku, zdobe­
ného dvěma jednoduchými vlnovkami.
49. Šedohnědý střep, zdobený jednoduchou
vlnovkou mezi dvěma obvodovými rýhami.
50. Světlehnědý střep s široce přehrnutým
okrajem, který má na vnitřní straně schůdek
pro pokličku; jeho výduť zdobí obvodové rýhy.
51. Tři střepy od okraje hnědočerných hrnků.
52. Rozpadlý neúplný hrnek šedohnědé barvy
s přehrnutým okrajem zdobí pod hrdlem dva
pásy jednoduchých vlnovek mezi širokými pásy
brázd.
53. Dno šedočerného hrnku, na němž je plas­
tická značka ve tvaru kroužku ( 0 1,6 cm).
54. Světlešedý střep hradištního hrnku s ši­
rokým přehrnutým okrajem.
55. Spodní část hrnku světlehnědé barvy, zdo­
bená brázdováním ( 0 dna 6,2 cm ).

U lo ž e n í: Předměty čís. 1 a 2 z Klečkova písečníku (část I.) a předměty, získané ze systema­

tického výzkumu (část III. a IV .), jsou uloženy jako státní depositum Archeologického ústavu
č s . akademie věd v Moravském museu v Brně. Předměty čís. 3— 5 z Klečkova písečníku (část I.)
a předměty, pocházející ze záchranného výzkumu (část II.), jsou uloženy v místním museu ve
Starém Městě.

538
 Přehled označení a dislokace hrobů
Běžné číslo Registrované Neregistrované
Poloha
hrobu hroby hroby

0 1/?? — 200/?? „Na valách“ — náhon

0 1/? — 500/? „Na valách“ — písečník
1— 374 1/AZ — 364/AZ „Na valách“ — písečník
375— 450 1/NS — 72/NS „Nový svět“ v
451— 524 1/St — 70/St „Stodůlky“
525— 613 1/48 — 89/48 „Na valách“ — Sch. zahrada
614— 990 1/49 — 377/49 „Na valách“ — Sch. zahrada
991— 1185 1/50 — 195/50 „Na valách“ — Sch. zahrada
1186— 1479 1/51 — 294/51 „Na valách“ — Sch. zahrada
Celkem.............................. 1479 ...................... 7 0 0 .......... hrobů:......................................... 2179

Hroby podle chronologického sledu objevů a výzkumů na pohřebišti

Počet Počet neregi­

Rok objevu — registrovaných strovaných Registrační čísla hrobů
výzkumu hrobů
hrobů
16. stol? 200 1/?? — 200/??
1876 1 .... 364/AZ
1897— 1924 500 1/? — 500/?
1908 3 361—363/AZ
1921— 1922 20 332—351/AZ
1923 8 352—359/AZ
1924 17 1— 11/AZ, 321—324/AZ, 1/St
1925 19 12—21/AZ, 2/St, 63—69/St
1926 16 22—37/AZ
1927 6 38—41/AZ
1928 176 42— 197/AZ, 4— 17/St
1929 54 198—250/AZ
1930 9 251—259/AZ
1931 41 260—294/AZ, 18—20/St
1932 34 295—318/AZ, 331/AZ, 3/St, 21—28/St
1933 19 1— 16/NS
1934 34 325/AZ, 327—328/AZ, 17— 14/NS, 29—30/St
1935 32 327—329/AZ, 45—72/NS
1936 1 360/AZ
1938 1 326/AZ
1939 14 31—44/St
1940 5 45—49/St
1941 11 329—330/AZ, 50—60/St
1948 89 1 _ 89/48
1949 378 1 _ 377/49, 70/St
1950 195 1 — 195/50
1951 296 1 — 294/51, 61—62/St
Celkem 1479 700

539
 Obrazová část

O b razová část je rozdělena n a tři části: o b razy (obr. 1—47) zařazené do textu, tab u lk y (tab . 1— 101) a p lán y
(pl. I — I I I ) , p řiřazen é za textem . O b razy -p ero v ky nezachycují většinou dochovaný vzh led n ález ů (které vykazují
poškození různého d ru h u ), ale přin ášejí je jic h rekonstrukce, ab y tím více vynikl tv ar, jin d y výzdoba a rozličné d etaily
technického provedení. Skutečný stav uch o v án í je p a trn ý n a fotografiích tabulek. К je d n o tliv ý m rep ro d u k o v an ý m
p řed m ětů m není uváděn o v legendě m ěřítko, p o něvadž se přesné rozm ěry zazn am en aly v popisech h ro b ů . N a ta b u l­
kách nejsou v nálezových celcích rep ro d u k o v án y je n p ře d m ěty atypické, ty, je ž m ají věrné analogie v jin ý c h hrobových
celcích, a nálezy, dochované p ouze ve zlom cích.

И ллю страции разбиты н а три группы : рисунки (1— 47), включенные в текст; вклейки (1— 101) и планы
(I— I I I ) , в конце текста. Рисунки пером в большинстве случаев воспроизводит предметы не в том виде, к ак
они были н айдены (с повреж дениями разного рода), но даю т их реконструкцию , чтобы ярче выделить форму,
украш ение или детали технического исполнения. И х настоящ ий вид п оказан н а фотографиях-вклейках. К н еко ­
торым изображениям не д ан ы размеры предметов, потому что они точно указаны в описаниях могил. Во вклейки
не попали нетипичные предметы, поскольку таковы е имеются вдругих комплексах, а такж е предметы, н ай д ен ­
ные только в обломках.

D ie B ilderbeilagen sind in d re i G ru p p en geg lied ert: in d e n T e x t ein gereihte A bbild u n g en (A bb. 1—47),
T afeln (Taf. 1— 101) u n d P län e (Pl. I — I I I ) , die n ac h d e m T ex te h inzugefügt sind. D ie in F ederzeichnung aus­
geführten A b b ild u n g en zeigen zum eist n ic h t das heutige A ussehen d e r F u n d e (die v erschiedenartige Beschädigungen
aufw eisen), sondern veran sch au lich en ih re R eko n stru k tio n , u m ih re F o rm o d er ih re V erzieru n g u n d verschiedene
E inzelheiten ih re r technischen A usführung um so m eh r zu r G eltu n g zu brin g en . D e r tatsächliche S tan d d e r E rh a ltu n g
ist aus d en Fotografien d e r T afeln ersichtlich. In d e r L egende zu d en einzelnen re p ro d u zierten G egenständen
ist kein M a ß ta b angegeben, w eil die g en au en A usm aße in d en B eschreibungen d e r G rä b e r v e rm erk t sind. A u f den
T afeln sind in d en F u n d ein h eiten n u r atypische G egenstände n ic h t rep ro d u z ie rt, d a n n solche, d e ren getreue A na­
logien sich in F und ein h eiten aus an d e re n G rä b e rn vorfinden, u n d schliesslich F u n d e, die n u r in B ruchstücken
erh alten sind.

F oto: N egativy terén n ích sním ků a m a te riá lu ze zách ran n éh o výzkum u zap ů jč il A rcheologický ústav ČSA V
v Praze a v B rně. K o p ie O . P laň av a, M oravské m useum v B rně. — T e ré n n í sním ky ze system atického výzkum u
V . H ru b ý , kopie O . P la ň a v a — M oravské m useum v B rně, a J . Škvařil — A Ü Č SA V v Brně. — N álezy ze syste­
m atického výzkum u J . Š kvařil — A Ü Č SA V v Brně. M ikrofotografie tk an in In g . J . Jankovský — Vyšší prům yslová
škola tex tiln í v Brně.

Ф о т о с н и м к и : Н егативы снимков местности и материала, найденного при обследовании ранее повреж­

денных могил, предоставили Археологический И нститут Чехословацкой А кадемии Н ау к в П раге и в г. Брно.
К опии О . П лан ява (М оравский музей в г. Брно). Снимки местности, подвергшейся систематическому исследо­
ванию, В. Грубый; копии исполнены О . П ланявой (М оравский музей, г. Брно) и И . Ш кварчилом (Археологи­
ческий И нститут Чехословацкой А кадем ии Н а у к в г. Брно). М икрофотоснимки тканей исполнены И . Я нков­
ским. (П ромышленное текстильное училищ е в г. Брно).

Lichtbilder: N egative d e r T e rra in a u fn a h m en u n d des M aterials aus d e r R ettu n g sg ra b u n g v o n A. Z elnitius

w u rd en vom A rchäologischen In s titu t d e r T schechoslow akischen A kadem ie d e r W issenschaften in P rag u n d in B rno
zur V erfügung gestellt. K o p ien von O . P laň av a, M ährisches M useum in Brno. — T e rra in a u fn a h m e n aus d e r syste­
m atischen G rab u n g von V . H ru b ý , K o p ien von O . P laň av a, M ährisches M useum in Brno, u n d J . Škvařil, A rchäo­
logisches In stitu t d e r Tschechoslow akischen A kadem ie d e r W issenschaften in Brno. M ikroaufnahm en d e r G ew ebe
von In g . J . Jankovský, H ö h ere T extilgew erbeschule in Brno.

K resb y a úprava tabulek: V. Pospíšil, grafik, B rno — V . H ru b ý — J . Soušek, grafik, M oravské m useum
v Brně.

Р и с у н к и и о ф о р м л ен и е в к л е е к : В. П оспиш ил (г. Брно),В .Грубы , И . Соуш ек (М оравский музей в г. Брно).

Zeichnungen und Ausführung der Tafeln: V . Pospíšil, G rap h ik er, B rno — V. H ru b ý — J . Soušek, G ra p h i­
ker, M ährisches M useum in Brno.
TABULKA 1

Poloha Starého Města na křižovatce pravěkých obchodních tratí ve středním

Pomoraví.

Положение Старого Места на перепутьи исконных торговых путей в сред­

нем Поморавьи.

Die Lage von Staré Město am Kreuzwege uralter Handelsstrassen im mitt­

leren Marchtale.
TABULKA 1
TABULKA 2

1 poloha „Na valách“ ■— a) Klečkův písečník, b) Schildrova zahrada. 2 Kleč­

kův písečník. V pozadí je val, v jehož podélném profilu jsou otvory po kůlech
konstrukce.

1 Район „На валах“ ; а) Клечковский песчаник, b) сад Шильдера. 2 Клеч-

ковский песчаник. На заднем плане вал, в продольном профиле которого
видны ямы от кольев его конструкции.

1 Lage des Gräberfeldes „Na valách“ ; a) Klečka’sche Sandgrube; b) Schildcr’-

scher Garten. 2 Klecka’sche Sandgrube. Im Hintergründe befindet sich der
Wall, in dessen Längsprofile von den Pfählen der Konstruktion stammende
Löcher zu sehen sind.
TABULKA 2
TABULKA 3

1 Klečkův písečník. Původní úroveň pohřebiště se zářezy hrobů. Vpravo ji

překrývá těleso valu, vlevo recentní navážka. 2 mlýnský náhon a val v Klečkově
písečníku.

1 Клечковский песчаник. Первоначальный уровень могильника с ямами

могил: справа его накрывает вал, слева — новейшие свалки. 2 Мельничный
лоток и вал на Клечковском песчанике.

1 Klecka’sche Sandgrube. Ursprüngliches Niveau der Begräbnisstätte mit Ein­

schnitten der Gräber: rechts überdeckt es der Wallkörper, links neuzeitliche
Aufschüttung; 2 Mühlgraben und Wall in der Klecka’schen Sandgrube.
TABULKA 3
TABULKA 4

1 pohled z Klečkova písečníku. Podélný profil Schildrovy zahrady s výrazným

spádem к mlýnskému náhonu (vlevo). 2 zvlněná původní úroveň nad hro­
bem č. 200/51, překrytým válem.

1 Вид с Клечковского песчаника. Продольный профиль сада Шильдера.

Скат к мельничному лотку (слева). 2 Просевший первоначальный уровень
могильника над могилой № 200 51, накрытой валом.

.1 Blick von der Kleeka’schen Sandgrube. Längsprofil des Schilder’schen

Gartens mit markantem Abhang zum Mühlgraben hin (links). 2 Gewelltes
ursprüngliches Niveau der Begräbnisstätte über dem Grabe Nr. 200/51,
der vom Wallkörper überdeckt ist.
TABULKA 4
TABULKA 5

1 čelní stěna valu s otvory po kůlech. 2 základy středověkého domu.

1 Лицевая сторона вала с ямами после кольев. 2 Фундамент средцевекового

дома.

1 Stirnwand des Walles mit von Pfählen stammenden Löchern. 2 Fundamente

eines mittelalterlichen Hauses.
TABULKA 5
TABULKA 6

1 zbytky neolitické pece. 2 hradištní sídlištní objekt с. V, porušující hrob

č. 178/50.

1 Остатки неолитической печки. 2 Объект поселения т. наз. „градиштной“

эпохи № 5, повредивший могилу № 178/50.

1 Reste eines neolithischen Ofens. 2 Burgwallzeitliches Siedlungsobjekt Nr. V,

das Grab Nr. 178/50 störend.
TABULKA 6
TABULKA 7

1 zářez hrobu č. 264/51, překrytý válem. 2 žárový hrob č. 221/51. 3 dno

hrobu č. 218/51. 4 hrob č. 2/48.

1 Яма могилы № 264/51. 2 Могила с трупосожжением № 221/51. 3 Могила

№ 218/51. 4 Могила № 2/48.

1 Der vom Wallkörper überdeckte Einschnitt des Grabes Nr. 264/51. 2 Brand­
grab Nr. 221/51. 3 Boden des Grabes Nr. 218/51. 4 Grab Nr. 2/48.
TABULKA 7
TABULKA 8

1 hrob č. 277/49. 2 hrob č. 190/50. 3 detail hrobu č. 5/48. 4 detail hrobu č. 80/48.

1 Могила № 277/49. 2 Могила № 190/50. З Деталь могилы № 5/48. 4 Деталь

могилы № 80/48.

1 Grab Nr. 277/49. 2 Grab Nr. 190/50. 3 Detail des Grabes Nr. 5/48. 4 Detail
des Grabes Nr. 80/48.
TABULKA 8
TABULKA 9

1 hrob č. 81/48. 2 otisky desk hrobu č. 73/48. 3 rýsující se deskové obložení

hrobu č. 74/48. 4 hrob č. 110/50.

1 Могила № 81/48. 2 Могила № 73/48. З Могила № 74/48. 4 Могила №

110/50.

1 Grab Nr. 81/48. 2 Abdrücke der Holzbretter im Giabe Nr. 73/48. 3 Reste
der Holztäfelung im Grabe Nr. 74/48. 4 Grab Nr. 110/50.
TABULKA 9
T A B U L K A 10

1 dvojhrob č. 144 a 149/49. 2 dvojhrob č. 51— 52/51. 3 hrob č. 329/49. 4 dvoj-

hrob č. 96— 97/50.

1 Двойная могила № 144, 149/49. 2 Двойная могила № 51, 52/51. 3 Могила

№ 329/49. 4 Двойная могила № 96, 97/50.

1 Doppelgrab Nr. 144 und 149/49. 2 Doppelgrab Nr. 51 und 52/51. 3 Grab
Nr. 329/49. 4 Doppelgrab Nr. 96 und 97/50.
TABULKA 10
TABULKA 11

1 hrob č. 81/49. 2 hrob č. 15/48. 3 hrob č. 299/49. 4 hrob č. 248/49.

í Могила № 81/49. 2 Могила № 15/48. З Могила № 299/49. 4 Могила

№ 258/49.

1 Grab Nr. 81/49. 2 Grab Nr. 15/48. 3 Grab Nr. 299/49. 4 Grab Nr. 248/49
TABULKA 11
T A B U L K A 12

1 dvojhrob č. 114— 115/50. 2 dvojhrob č. 155— 156/50. 3 hrob č. 113/49.

4 hrob č. 107/49.

1 Двойная могила № 114— 115/50. 2 Двойная могила № 155— 156/50.

3 Могила № 113/49; 4 Могила № 107/49.

1 Doppelgrab Nr. 114— 115/50. 2 Doppelgrab Nr. 155— 156/50. 3 Grab

Nr. 113/49. 4 Grab Nr. 107/49.
TABULKA'12
T A B U L K A 13

1 hrob č. 137/49. 2 hrob č. 291/49. 3 dutý hrob č. 88/51. 4 hrob č. 96/49.

1 Могила № 137/49. 2 Могила № 291/49. З Могила № 88/51. 4 Могила

№ 96/49.

1 Grab Nr. 137/49. 2 Grab Nr. 291/49. 3 Hohle Grube des Grabes Nr. 88/51.
4 Grab Nr. 96/49.
T A B U L K A 14

1 hrob č. 279/49. 2 hrob č. 112/50. 3 hrob č. 176/50. 4 detail hrobu č. 176/50.

1 Могила № 279/49. 2 Могила № 112/50. З Могила № 176/50. 4 Деталь

могилы № 176/50.

1 Grab Nr. 279/49. 2 Grab Nr. 112/50. 3 Grab Nr. 176/50. 4 Detail des
Grabes Nr. 176/50.
TABULKA 14
T A B U L K A 15

1 detail hrobu č. 33/48. 2 hrob č. 167/51. 3 detail hrobu č. 126/49. 4 detail

hrobu č. 167/51.

1 Деталь могилы № 33/48. 2 Могила № 167/54. 3 Деталь могилы № 126/49.

4 Деталь могилы № 167/51.

1 Detail des Grabes Nr. 33/48. 2 Grab Nr. 167/51. 3 Detail des Grabes
Nr. 126/49. 4 Detail des Grabes Nr. 167/51.
TABULKA 15
T A B U L K A 16

1 detail hrobu č. 167/51. 2 detail hrobu č. 309/49.

1 Деталь могилы № 167/51. 2 Деталь могилы № 309/49.

1 Detail des Grabes Nr. 167/51. 2 Detail des Grabes Nr. 309/49
TABULKA 16
T A B U L K A 17

1 hroby č. 209 a 204/49. 2 hroby č. 79, 108 a 112/50.

1 Могилы №№ 209 и 204/49. 2 Могилы №№ 79, 108, 112/50.

1 Gräber Nr. 209 und 204/49. 2 Gräber Nr. 79, 108, 112/50.
TABULKA 17
T A B U L K A 18

1 dutiny hrobů č. 89, 94 a 100/51. 2 pohřby v okolí hrobu č. 168/49.

1 Пистоты в могилах №№ 89/51, 94/51, 100/51. 2 Погребения вокруг могилы

№ 168/49.

1 Hohlräume der Gräber Nr. 89/51, 94/51, 100/51. 2 Beerdigungen in der

Umgebung des Grabes Nr. 168/49.
TABULKA 18
T A B U L K A 19

1 hrob č. 116/51. 2 detail hrobu č. 116/51.

1 Могила № 116/51. 2 Деталь могилы № 116/51.

1 Grab Nr. 116/51. 2 Dertail des Grabes Nr. 116/51.

TABULKA 19
T A B U L K A 20

1 detail hrobu č. 193/51. 2 detail hrobu č. 151/50. 3 detail hrobu č. 194/50.

4 detail hrobu č. 170/51.

1 Детальмогилы № 193/51. 2 Деталь могилы № 151/50. 3 Деталь могилы

№ 194/50. 4 Деталь могилы № 170/51.

1 Detail des Grabes Nr. 193/51. 2 Detail des Grabes Nr. 151/50. 3 Detail des
Grabes Nr. 194/50. 4 Detail des Grabes Nr. 170/51.
TABULKA 20
T A B U L K A 21

1 hrob č. 176/50, překrytý sídlištním objektem č. IV. 2 hrob č. 32/51.

1 Могила № 176/50, придавленная строением № IV. 2 Могила № 32/51.

1 Grab Nr. 176/50, überdeckt durch das Siedlungsobjekt Nr. IV. 2 Grab
Nr. 32/51.
TABULKA 21
T A B U L K A 22

1 hrob č. 81/51. 2 hrob č. 217/49.

1 Могила № 81/51. 2 Могила № 217/49.

1 Grab Nr. 81/51. 2 Grab Nr. 217/49.

TABULKA 22
T A B U L K A 23

1 hroby č. 20— 21/48. 2 hrob č. 42/49.

1 Могилы №№ 20—21/48. 2 Могила № 42/49.

1 Gräber Nr. 20— 21/48. 2 Grab Nr. 42/49.

TABULKA 23
T A B U L K A 24

1 hrob č. 1/AZ. 2—3 hrob č. 17/AZ. 4 hrob č. 16/AZ. 5—6, 19—20 hrob č.
12a/AZ. 7 hrob č. 12b/AZ. 8—9 hrob c. 19/AZ. 10—11 hrob č. 33/AZ. 12, 14
hrob č. 13/AZ. 13 hrob č. ?/?. 15 hrob č. 14/AZ. 16 hrob č. 20/AZ. 17 hrob
č. 5 1/AZ. 18 hrob č. 3/AZ. 21 hrob č. 10/AZ. 22 hrob č. 29/AZ.

1 Могила № 1/AZ. 2— 3 Могила № 17/AZ. 4 Могила № 16/AZ. 5— 6,

19—20 Могила № 12a./AZ. 7 Могила № 12b/AZ. 8— 9 Могила № 19/AZ.
10—-11 Могила № 33/AZ. 12, 14 Могила № 13/AZ. 13 Могила №.
15 Могила № 14/AZ. 16 Могила № 20/AZ. 17 Могила № 5 1/AZ. 18 Могила
№ 3/AZ. 21 Могила № 10/AZ. 22 Могила № 29/AZ.

1 Grab Nr. 1/AZ. 2—3 Grab Nr. 17/AZ. 4 Grab Nr. 16/AZ. 5—6, 19—20
Grab Nr. 12a/AZ. 7 Grab Nr. 12b/AZ. 8—9 Grab Nr. 19/AZ. 10—11 Grab
Nr. 33/AZ. 12, 14 Grab Nr. 13/AZ. 13 Grab Nr.?/?. 15 Grab Nr. 14/AZ.
16 Grab Nr. 20/AZ. 17 Grab Nr. 5 1/AZ. 18 Grab Nr. 3/AZ. 21 Grab Nr.
10/AZ. 22 Grab Nr. 29/AZ.
T A B U L K A 25

1 hrob č. 59/AZ. 2 hrob č. 46/AZ. 3—6 hrob č. 2 1/AZ. 7 hrob č. 88/AZ.

8— 9 hrob č. 228/AZ. 10—12 hrob č. 89/AZ. 13 hrob č. 66/AZ.

1 Могила № 59/AZ. 2 Могила № 46/AZ. 3— 6 Могила № 2 1/AZ. 7 Могила

№ 88/AZ. 8— 9 Могила № 288/AZ. 10— 12 Могила № 89/AZ. 13 Могила
№ 66/AZ.

1 Grab Nr. 59/AZ. 2 Grab Nr. 46/AZ. 3—6 Grab Nr. 2 1/AZ. 7 Grab Nr.
88/AZ. 8—9 Grab Nr. 228/AZ. 10—12 Grab Nr. 89/AZ. 13 Grab Nr. 66/AZ.
TABULKA 25
T A B U L K A 26

1—3 hrob č. 58a/AZ. 4— 5, 10 hrob č. 99/AZ. 6 hrob č. 88/AZ. 7—8 hrob č.

95/AZ. 9 hrob č. 68/AZ. 11 hrob č. 52/AZ.

1—3 Могила № 58a/AZ. 4—5, 10 Могила № 99/AZ. 6 Могила № 88/AZ.

7—8 Могила № 95/AZ. 9 Могила № 68/AZ. 11 Могилу № 52/AZ.

1— 3 Grab Nr. 58a/AZ. 4— 5, 10 Grab Nr. 99/AZ. 6 Grab Nr. 88/AZ.

7— 8 Grab Nr. 95/AZ. 9 Grab Nr. 68/AZ. 11 Grab Nr. 52/AZ.
TABULKA 26
T A B U L K A 27

1 hrob č. 84/AZ. 2 hrob č. 38/AZ. 3— 5 hrob č. 97/AZ. 6 hrob č. 96/AZ.

7 hrob č. 109/AZ. 8 hrob č. 37/AZ. 9 hrob č. 66/AZ. 10 hrob č. 87/AZ. 11 hrob
č. 310/AZ.

1 Могила № 84/AZ. 2 Могила № 38/AZ. 3— 5 Могила № 97/AZ. 6 Могила

№ 96/AZ. 7 Могила № 109/AZ. 8 Могила № 37/AZ. 9 Могила № 66/AZ.
10 Могила № 87/AZ. 11 Могила № 310/AZ.

1 Grab Nr. 84/AZ. 2 Grab Nr. 38/AZ. 3—5 Grab Nr. 97/AZ. 6 Grab Nr.
96/AZ. 7 Grab Nr. 109/AZ. 8 Grab Nr. 37/AZ. 9 Grab Nr. 66/AZ. 10 Grab
Nr. 87/AZ. 11 Grab Nr. 310/AZ.
TABULKA 27
T A B U L K A 28

l a — b hrob č. 96/AZ.

la —b MorHAa № 96/AZ.

l a — b Grab Nr. 96/AZ.

TABULKA 28
T A B U L K A 29

1—2 hrobě: 122/AZ. 3 hrob č. 199/AZ. 4—8 hrobě. 121/AZ. 9 hrob č. 194/AZ.
10 hrob č. 98/AZ. 11 hrob č. 113/AZ. 12 hrob č. 149/AZ.

1—2 Могила № 122/AZ. З Могила № 199/AZ. 4—8 Могила № 121/AZ.

9 Могила № 194/AZ. 10 Могила № 98/AZ. 11 Могила № 113/AZ. 12 Мо­
гила № 149/AZ.

1—2 Grab Nr. 122/AZ; 3 Grab Nr. 199/AZ; 4—8 Grab Nr. 121/AZ; 9 Grab
Nr. 194/AZ. 10 Grab Nr. 98/AZ. 11 Grab Nr. 113/AZ. 12 Grab Nr. 149/AZ.
TABULKA 29
T A B U L K A ЗО

1, 4—6 hrob č. 204/AZ. 2 hrob č. 184/AZ. 3 hrob č. 213/AZ. 7 hrob č. 219/AZ.

8 hrob č. 225/AZ. 9 hrob č. 229/AZ. 10 hrob č. 185b/AZ.

1, 4— 6 Могила № 204/AZ. 2 Могила № 184/AZ. З Могила № 213/AZ.

7 Могила № 219/AZ. 8 Могила № 225/AZ. 9 Могила № 229/AZ. 10 Могила
№ 185b/AZ.
A

1, 4—6 Grab Nr. 204/AZ. 2 Grab Nr. 184/AZ. 3 Grab Nr. 213/AZ. 7 Grab
Nr. 219/AZ. 8 Grab Nr. 225/AZ. 9 Grab Nr. 229/AZ. 10 Grab Nr. 185b/AZ.
TABULKA 30
T A B U L K A 31

1— 3, 10 hrob č. 124/AZ. 4—5 hrob č. 233/AZ. 6 hrob č. 330/AZ. 7 hrob

č. 11/AZ. 8 hrob č. 132/AZ. 9 hrob č. 145/AZ.

1— 3, 10 Могила № 124/AZ. 4— 5 Могила.№ 233/AZ. 6 Могила № 330/AZ.

7 Могила № 11/AZ. 8 Могила № 132/AZ. 9 Могила № 145/AZ.

1— 3, 10 Grab Nr. 124/AZ. 4— 5 Grab Nr. 233/AZ. 6 Grab Nr. 330/AZ.

7 Grab Nr. 11/AZ. 8 Grab Nr. 132/AZ. 9 Grab Nr. 145/AZ.
TABULKA 31
T A B U L K A 32

1— 2 hrob č. 121/AZ. 3, 9 hrob č. 272/AZ. 4 hrob č. 196/AZ. 5 hrob č. 132/AZ.

6— 7 hrob č. 83/AZ. 8, 10 hrob č. 274/AZ. 11— 13 hrob č. 278/AZ.

1— 2 Могила № 121/AZ. 3, 9 Могила № 272/AZ. 4 Могила № 196/AZ.

5 Могила № 132/AZ. 6— 7 Могила № 83/AZ. 8, 10 Могила № 274/AZ.
11— 13 Могила № 278/AZ.

1—2 Grab Nr. 121/AZ; 3, 9 Grab Nr. 272/AZ; 4 Grab Nr. 196/AZ; 5 Grab
Nr. 132/AZ; 6— 7 Grab Nr. 83/AZ; 8, 10 Grab Nr. 274/AZ; 11— 13 Grab
Nr. 278/AZ.
TABULKA 32
T A B U L K A 33

1—10 hrob č. 119/AZ..11 hrob č. 302/AZ. 12 hrob č. 80/AZ.

1— 10 Могила № 119/AZ. 11 Могила № 302/AZ. 12 Могила № 80/AZ.

1—10 Grab Nr. 119/AZ. 11 Grab Nr. 302/AZ. 12 Grab Nr. 80/AZ.
TABULKA 33
T A B U L K A 34

1— 4 hrob č. 103/AZ. 5— 6 hrob č. 209/AZ. 7— 8 hrob č. 307/AZ. 9 hrob č.

243/AZ. 10 hrob č. 184/AZ. 11— 13 hrob č. 291/AZ. 14— 16 hrob č. 264/AZ.
17 hrob č. 271/AZ. 18 hrob č. 315/AZ. 19 hrob č. 277/AZ.

1—4 Могила № 103/AZ. 5— 6 Могила № 209/AZ. 7— 8 Могила № 307/AZ.

9 Могила № 243/AZ. 10 Могила № 184/AZ. 11— 13 Могила № 291/AZ.
14— 16 Могила № 264/AZ. 17 Могила № 271/AZ. 18 Могиліа № 315/AZ.
19 Могила № 277/AZ.

1—4 Grab Nr. 103/AZ. 5— 6 Grab Nr. 209/AZ. 7—8 Grab Nr. 307/AZ.
9 Grab Nr. 243/AZ. 10 Grab Nr. 184/AZ. 11— 13 Grab Nr. 291/AZ. 14— 16
Grab Nr. 264/AZ. 17 Grab Nr. 271/AZ. 18 Grab Nr. 315/AZ. 19 Grab
Nr. 277/AZ.
TABULKA 34
T A B U L K A 35

1— 5 hrob č. 295/AZ. 6 hrob č. 315/AZ. 7 hrob č. 180/AZ. 8 hrob č. 210/AZ.

9 hrob č. 172/AZ. 10 hrob č. 85— ?/AZ.

1—5 Могила № 295/AZ. 6 Могила № 315/AZ. 7 Могила № 180/AZ.

8 Могила № 210/AZ. 9 Могила № 172/AZ..10 Могила № 85— ?/AZ.

1— 5 Grab Nr. 295/AZ. 6 Grab Nr. 315/AZ. 7 Grab Nr. 180/AZ. 8 Grab
Nr. 210/AZ. 9 Grab Nr. 172/AZ/ 10 Grab Nr. 85— ?/AZ.
TABULKA 35
T A B U L K A 36

1, 7 hrob č. 330/AZ. 2 hrob č. 324/AZ. 3 hrob č. 110/AZ. 4 hrob č. 318/AZ.

5 hrob č. 156/AZ. 6 hrob č. 360/AZ.

1, 7 Могила № 330/AZ. 2 Могила № 324/AZ. З Могила № 110/AZ.

4 Могила № 318/AZ. 5 Могила № 156/AZ. 6 Могила № 360/AZ.

1, 7 Grab Nr. 330/AZ. 2 Grab Nr. 324/AZ. 3 Grab Nr. 110/AZ. 4 Grab
Nr. 318/AZ. 5 Grab Nr. 156/AZ. 6 Grab Nr. 360/AZ.
TABULKA 36
T A B U L K A 37

1— 4, 7— 11 hrob č. 106/AZ. 5— 6 hrob č. 106/AZ? 12 hrob č. 273/AZ. 13 hrob

č. 316/AZ.

1—4, 7— 11 Могила № 106/AZ. 5— 6 Могила № 106/AZ? 12 Могила

№ 273/AZ. 13 Могила № 316/AZ.

1— 4, 7— 11 Grab Nr. 106/AZ. 5— 6 Grab Nr. 106/AZ? 12 Grah Nr. 273/AZ.

13 Grab Nr. 316/AZ.
T A B U LK A 37
T A B U L K A 38

1 hrob č. 6/NS. 2 hrob č. 25/St. 3 hrob č. 318/AZ. 4 hrob č. 21/St. 5—8 hrob
č. 1/NS. 9 hrob č. 3/St. 10 hrob č. 6/NS. 11 hrob č. 12/NS. 12 hrob č. 50/St.

1 Могила № 6/NS. 2 Могила № 25/St. З Могила № 318/AZ. 4 Могила №

21/St. 5— 8 Могила № 1/NS. 9 Могила № 3/St. 10 Могила 6/NS. 11 Могила
№ 12/NS. 12 Могила № 50/St.

1 Grab Nr. 6/NS. 2 Grab Nr. 25/St. 3 Grab Nr. 318/AZ. 4 Grab Nr. 21/St.
5—8 Grab Nr. 1/NS. 9 Grab Nr. 3/St. 10 Grab Nr. 6/NS. 11 Grab Nr. 12/NS.
12 Grab Nr. 50/St.
TABULKA 38
T A B U L K A 39

Hrob č. 105/50.

Могила № 105/50*

Grab Nr. 105/50.

TABULKA 39
T A B U L K A 40

1 hrob č. 70/49. 2 hrob č. 93/49. 3 hrob č. 99/49. 4 hrob č. 107/49.

1 Могила № 70/49. 2 Могила № 93/49. З Могила № 99/49. 4 Могила №

107/49.

1 Grab Nr. 70/49. 2 Grab Nr. 93/49. 3 Grab Nr. 99/49. 4 Grab Nr. 107/49.
TABULKA 40
T A B U L K A 41

1 hrob č. 35/51. 2 hrob č. 142/51. 3 hrob č: 147/51. 4 hrob č. 148/51.

1 Могила № 35/51. 2 Могила № 142/51. З Могила № 147/51. 4 Могила №

148/51.

1 Grab Nr. 35/51. 2 Grab Nr. 142/51. 3 Grab Nr. 147/51. 4 Grab Nr. 148/51.
TABULKA 41
T A B U L K A 42

1 hrob č. 191/51. 2 hrob č. '274/51. 3 hrob č. 194/51. 4 hrob č. 170/51.

1 Могила X» 191/51. 2 Могила № 274/51. З Могила № 194/51. 4 Могила №

170/51.

1 Grab Nr 191/51. 2 Grab Nr 274/51. 3 Grab Nr. 194/51. 4 Grab Nr. 170/51.
TABULKA 42
T A B U L K A 43

1 hrob č. 11/51. 2 hrob č. 79/51. 3 hrob č. 78/51. 4 hrob č. 139/51.

1 Могила № 11/51. 2 Могила № 79/51. З Могила № 78/51. 4 Могила №

139/51.

1 Grab Nr. 11/51. 2 Grab Nr. 79/51. 3 Grab Nr. 78/51. 4 Grab Nr. 139/51.
TABULKA 43
T A B U L K A 45

1 hrob č.191/51. 2 hrob č. 148/51. 3 hrob č. 119/49. 4 hrob č. 93/49. 5 hrob

č. 147/51. 6 hrob č. 67/50.

1 Могила № 191/51. 2 Могила № 148/51. З Могила № 119/51. 4 Могила №

93/49. 5 Могила № 147/51. 6 Мотила № 67/50.

1 Grab Nr.191/51. 2 Grab Nr. 148/51. 3 Grab Nr. 119/49. 4 Grab Nr. 93/49.
5 Grab Nr. 147/51. 6 Grab Nr. 67/50.
TABULKA 45
T A B U L K A 46

1 hrob č. 119/49. 2 hrob č. 67/50.

1 Могила № 119/49. 2 Могила № 67/50.

1 Grab Nr. 119/49. 2 Grab Nr. 67/50.

TABULKA 46
T A B U L K A 47

Hrob č. 312/49.

MornAa № 312/49.

Grab Nr. 312/49

 TABULKA 47

.
T A B U L K A 48

1 hrob č. 63/48. 2 hrob č. 82/48. 3 hrob č. 8.0/48. 4 hrob č. 56/48.

1 Могила № 63/48. 2 Могила № 82/48. З Могила № 80/48. 4 Могила №

56/48.

1 Grab Nr. 63/48. 2 Grab Nr. 82/48. 3 Grab Nr. 80/48. 4 Grab Nr. 56/48.
TABULKA 48
T A B U L K A 49

Hrob č. 271/49.

MoriiAa № 271/49.

Grab Nr. 271/49

TABULKA 49
T A B U L K A 50

1 hrob 170/51. 2 hrob č. 122/51. 3 hrob č. 89/49. 4 hrob č. 257/49.

1 Могила № 170/51. 2 Могила №.. 122/51. З Могила № 89/49. 4 Могила

№ 257/49.

1 Grab Nr. 170/51. 2 Grab Nr. 122/51. 3 Grab Nr. 89/49. 4 Grab Nr. 257/49.
TABULKA 50
T A B U L K A 51

1 hrob č. 221/51. 2 hrob č. 993/5] . 3 hrob č. 30/48. 4 hrob č. 267/51.

1 Могила № 221/51. 2 Могила № 293/51. З Могила № 30/48. 4 Могила №

267/51.

1 Grab Nr. 221/51. 2 Grab Nr. 293/51. 3 Grab Nr. 30/48. 4 Grab Nr. 267/51.
TABULKA 51
T A B U L K A 52

1 hrob č. 167/51.. 2 hrob č. 35/50.

.1 Могила № 167/51. 2 Могила № 35/50.

1 Grab Nr. 167/51. 2 Grab Nr. 35/50.

TABULKA 52
T A B U L K A 53

1— 6 hrob č. 22/48. 7 hrob č. 68/48. 8a—b hrob č. 78/48. 9— 14 hrob č. 5/48.

1— 6 Могила № 22/48. 7 Могила № 68/48. 8a—b Могила № 78/48. 9— 14 Мо­

гила № 5/48.

1—6 Grab Nr. 22/48. 7 Grab Nr. 68/48. 8a— b Grab Nr. 78/48. 9— 14 Grab
Nr. 5/48.
TABULKA 53
T A B U L K A 54

1— 4 hrob č. 23/48.

1— 4 MornAa № 23/48.

1— 4 Grab Nr. 23/48.

TABULKA 54
T A B U L K A 55

1—13 hrob č. 24/48. 14—15 hrob č. 56/48. 16—25 hrob č. 33/48. 26 a—c
hrob č. 71/48.

1—13 Могила № 24/48. 14— 15 Могила № 56/48. 16—25 Могила № 33/48.

26a—c Могила № 71/48.

1—13 Grab Nr. 24/48. 14—15 Grab Nr. 56/48. 16—25 Grab Nr. 33/48.
26a— c Grab Nr. 71/48.
TABULKA 55
T A B U L K A 56

1 hrob č. 4/48. 2 — 3 hrob č. ?/??. 4, 8— 9 hrob č. 6/48. 5 hrob č. 34/48. 6 hrob

č. 52/48. 7 hrob č. 15/48. 10, 13—14 hrob č. 19/48. 11—12 hrob č. 77/48.
15—16 hrob č. 22/48.

1 Могила № 4/48. 2— 3 Могила № ?/??. 4, 8— 9 Могила № 6/48. 5 Могила

№ 34/48. 6 Могила № 52/48. 7 Могила № 15/48. 10, 13— 14. Могила №
19/48. 11— 12 Могила № 77/48. 15— 16 Могила № 22/48.

1 Grab Nr. 4/48. 2—3 Grab Nr. ?/??. 4 ,8 —9 Grab Nr. 6/48. 5 Grab Nr. 34/48.
6 Grab Nr. 52/48. 7 Grab Nr. 15/48. 10, 13—14 Grab Nr. 19/48. 11—12
Grab Nr. 77/48. 15—16 Grab Nr. 22/48.
TABULKA 57

1 hrob č. 74/48. 2—3 hrob č. 76/48. 4 hrob č. 80/48. 5—8, 11 hrob č. 25/48.
9— 10 hrob č. 26/48. 14 hrob č. 82/48. 11 hrob č. 82/49. 12 hrob č. 33/49.
13 hrob č. 64/49. 15— 16 hrob č. 54/48.

1 Могила № 74/48. 2—3 Могила № 76/48. 4 Могила № 80/48. 5—8, 17 Мо­

гила № 25/48. 9— 10 Могила № 26/48. 14 Могила № 82/48. 11 Могила №
82/49. 12 Могила № 33/49. 13 Могила № 64/49. 15— 16 Мовила № 54/48.

1 Grab Nr. 74/48. 2—3 Grab Nr. 76/48. 4 Grab Nr. 80/48. 5—8, 11 Grab
Nr. 25/48. 9—10 Grab Nr. 26/48. 14 Grab Nr. 82/48. 11 Grab Nr. 82/49.
12 Grab Nr. 33/49. 13 Grab Nr. 64/49. 15—16 Grab Nr. 54/48.
TABULKA 57
TABULKA 58

1—2 hrob č. 174/49. 3—4, 8—11, 21 hrob č. 119/49. 5 hrob č. 21/49. 6 hrob
č. 108/49. 7 hrob č. 86/49. 12—13 hrob č. 66/49. 14—15 hrob č. 130/49.
16 hrob č. 26/48. 17—18 hrob č. 57/49. 19 hrob č. 109/49. 20 hrob č. 16/49.

1— 2 Могила № 174/49. 3— 4 , 8 — 11 , 21 Могила № 119/49. 5 Могила

№ 21/49. 6 Могила № 108/49. 7 Могила № 86/49. 12— 13 Могила № 66/49.
14— 15 Могила № 130/49. 16 Могила № 26/48. 17— 18 МогиЛа № 57/49.
19 Могила № 109/49. 20 Могила № 16/49.

1—2 Grab Nr. 174/49. 3—4, 8—11, 21 Grab Nr. 119/49. 5 Grab Nr. 21/49.
6 Grab Nr. 108/49. 7 Grab Nr. 86/49. 12—13 Grab Nr. 66/49. 14—15 Grab
Nr. 130/49. 16 Grab Nr. 26/48. 17—18 Grab Nr. 57/49. 19 Grab Nr. 109/49.
20 Grab Nr. 16/49.
TABULKA 58
TABULKA 59

l a — c, 2 hrob č. 156/49. 3 hrob č. 107/49. 4— 7 hrob č. 210/49. 8— 9 hrob

č. 156/49. 10— 12 hrob č. 143/49. 13 hrob č. 244/49.

la — c , 2 Могила № 156/49. З Могила № 107/49. 4— 7 Могила № 210/49.

8— 9 Могила № 156/49. 10— 12 Могила № 143/49. 13 Могила № 244/49.

1а— с, 2 Grab Nr. 156/49. З Grab Nr. 107/49. 4—7 Grab Nr. 210/49.
8—9 Grab Nr. 156/49. 10—12 Grab Nr. 143/49. 13 Grab Nr. 244/49.
TABULKA 59
T A B U L K A 60

1—2 hrob č. 260/49. 3—5 hrob č. 205/49. 6— 7 hrob č. 134/49. 8—9, 12—14
hrob č. 126/49. 10—11 hrob č. 208/49. 15—16 hrob č. 185/49. 17 hrob č. 203/49.
18 hrob č. 202/49.

1—2 Могила № 260/49. 3—5 Могила № 205/49. 6— 7 Могила № 134/49.

8— 9, 12— 14 Могила № 126/49. 10— 11 Могила № 208/49. 15— 16 Могила
№ 185/49. 17 Могила № 203/49. 18 Могила № 202/49.

1—2 Grab Nr. 260/49. 3—5 Grab Nr. 205/49. 6—7 Grab Nr. 134/49. 8—9,
12—14 Grab Nr. 126/49. 10—11 Grab Nr. 208/49. 15—16 Grab Nr. 185/49.
17 Grab Nr. 203/49. 18 Grab Nr. 202/49.
TABULKA 60
TABULKA 61

1—13 hrob č. 251/49. 14—15 hrob č. 259/49.

1—13 Могила № 251/49. 14—15 Могила № 259/49.

1—13 Grab Nr 251/49. 14—15 Grab Nr. 259/49.

TABULKA 61
T A B U L K A 62

1—12 hrob č. 266/49.

1—12 MornAa № 266/49.

1—12 Grab Nr. 266/49.

TABULKA 62
T A B U L K A 63

Rekonstrukce jezdecké soupravy z hrobu č. 266/49.

Могила № 266/49.

Rekonstruktion der Ausstattung des Reiters aus dem Grab Nr. 266/49.
T A B U L K A 64

1— 2 hrob č. 281/49. 3— 4, 9—10 hrob č. 213/49. 5 hrob č. 245/49. 6 hrob

č. 285/49. 7— 8, 11— 13 hrob č. 239/49. 14—15 hrob č. 250/49. 16— 17, 25
hrob č. 224/49. 18— 19, 24, 26— 28 hrob č. 252/49. 22 hrob č. 238/49. 20—21
hrob č. 284/49. 23 hrob č. 143/50.

1—2 Могила № 281/49. 3— 4, 9 —10 Могила № 213/49. 5 Могила № 245/49.

6 Могила № 285/49. 7—8, 11— 13 Могила № 239/49. 14— 15 Могила
№ 250/49.16— 17, 25 Могила № 224/49.18— 19, 24,26— 28 Могила № 252/49.
22 Могила № 238/49. 20—21 Могила № 284/49. 23 Могила № 143/50.

1—2 Grab Nr. 281/49. 3— 4, 9— 10 Grab Nr. 213/49. 5 Grab Nr. 245/49.
6 Grab Nr. 285/49. 7— 8, 11— 13 Grab Nr. 239/49. 14—15 Grab Nr. 250/49.
16— 17, 25 Grab Nr. 224/49. 18— 19, 24, 26—28 Grab Nr. 252/49. 22 Grab
Nr. 238/49. 20—21 Grab Nr. 284/49. 23 Grab Nr. 143/50.
TABULKA 64
TABULKA 65

1—4, 7, 17 hrob č. 297/49. 5—6, 8—9 hrob č. 253/49. 10, 12 hrob č. 277/49.
11, 13—16 hrob č. 287/49. 18 hrob č. 292/49.

1—4, 7, 17 Могила № 297/49. 5— 6, 8—9 Могила № 253/49. 10, 12 Могила

№ 277/49. 11,13—16 Могила № 287/49. 18 Могила № 292/49.

1—4, 7, 17 Grab Nr. 297/49. 5—6, 8—9 Grab Nr. 253/49.’ 10, 12 Grab
Nr. 277/49. 11, 13—16 Grab Nr. 287/49. 18 Grab Nr. 292/49.
 TABULKA 65

15 16
T A B U L K A 66

1— 10, 15 hrob č. 282/49. 11—12 hrob č. 290/49. 13—14 hrob č. 261/49.

16 hrob č. 279/49.

1—10, 15 Могила № 282/49. 11—12 Могила № 290/49. 13— 14 Могила

№ 261/49. 16 Могила № 279/49.

1—10,15 Grab Nr. 282/49. 11—12 Grab Nr. 290/49. 13—14 Grál) Nr. 261/49.
16 Grab Nr. 279/49.
TABULKA 66
T A B U L K A 67

1—5 hrob č. 286/49. 6 hrob č. 103/50. 8— 9 hrob č. 167/50. 7 hrob č. 107/50.

10—13 hrob č. 299/49. 14— 17, 20—22 hrob č. 298/49. 18 hrob č. 143/50.
19 hrob č. 81/50.

1— 5 Могила № 286/49. 6 Могила № 103/50. 8— 9 Могила № 167/50.

7 Могила № 107/50. 10—13 Могила № 299/49. 14— 17, 20—22 Могила №
298/49. 18 Могила № 143/50. 19 Могила № 81/50.’

1—5 Grab Nr. 286/49. б Grab Nr. 103/50. 8—9 Grab Nr. 167/50. 7 Grab
Nr. 107/50. 10—13 Grab Nr. 299/49. 14— 17, 20—22 Grab Nr. 298/49.
18 Grab Nr. 143/50. 19 Grab Nr. 81/50.
T A B U L K A 67
T A B U L K A 68

1— 8 hrob č. 309/49.

1— 8 MornAa № 309/49.

1— 8 Grab Nr. 309/49.

TABULKA 68
T A B U L K A 69

1—7, 15—16 hrob č. 317/49. 8 - -12 hrob č. 323/49. 13—14 hrob č. 151/50.

1—7, 15—16 Могила № 317/49. 8—12 Могила № 323/49. 13— 14 Могила

№ 151/50.

1—7, 15—16 Grab Nr. 317/49. 8—12 Grab Nr. 323/49. 13—14 Grab Nr.
151/50.
TABULKA 69
T A B U L K A 70

1, 13 hrob č. 348/49. 2—4 ,1 4 hrob č. 313/49/ 5 hrob č. 34 50. 6 hrob č. 74/50.

í 7 hrob č. 64/50. 8—9 hrob č. 41/50. 10 hrob č. 361/49. 11 hrob č. 326/40.
12 hrob č. 349/49.

1, 13 Могила № 348/49. 2— 4, 14 Могила № 313/49. 5 Могила № 34/50.

6 Могила № 74/50. 7 Могила № 64/50. 8— 9 Могила № 41/50. 10 Могила
№ 361/49. 11 Могила № 326/49. 12 Могила № 349/49.

1, 13 Grab Nr. 348/49. 2—4 ,1 4 Grab Nr. 313/49. 5 Grab Nr. 34/50. 6 Grab
Nr. 74/50. 7 Grab Nr. 64/50. 8—9 Grab Nr. 41/50. 10 Grab Nr. 361/49.
11 Grab Nr. 326/49. 12 Grab Nr. 349/49.
TABULKA 70
T A B U L K A 71

1, 2 5, 11 hrob č. 119/50. 3, 6 hrob č. 176/50. 4 hrob č. 53/50. 7 hrob č. 86/50.

8—10 hrob č. 89/50. 12 hrob č. 121/50. 13 hrob č, 106/50. 14 hrob č. 80/50.
15 hrob č. 182/50. 16 hrob č. 57/50.

1, 2, 5, 11 Могила № 119/50. З, 6 Могила № 176/50. 4 Могила № 53/50.

7 Могила № 86/50. 8— 10 Могила № 89/50. 12 Могила № 121/50. 13 Могила
№ 106/50. 14 Могила № 80/50. 15 Могила № 182/50. 16 Могила № 57/50.

1, 2, 5, 11 Grab Nr. 119/50. З, 6 Grab Nr. 176/50. 4 Grab Nr. 53/50. 7 Grab
Nr. 86/50. 8—10 Grab Nr. 89/50. 12 Grab Nr. 121/50. 13 Grab Nr. 106/50.
14 Grab Nr. 80/50. 15 Grab Nr. 182/50. 16 Grab. Nr. 57/50.
T A B U L K A 71
T A B U L K A 72

1 hrob č. 183/50, 2—3, 15 hrob č. 156/50. 4—7 hrob č. 54/50. 8—14 hrob
č. 190/50. 16 hrob č. 76/50. 17 hrob č. 77/50. 18 hrob č. 172/50. 19—21 hrob
č. 194/50.

1 Могила № 183/50. 2— 3, 15 Могила № 156/50. 4— 7 Могила № 54/50.

8—14 Могила № 190/50. 16 Могила № 76/50. 17 Могила № 77/50. 18 Мо­
гила № 172/50. 19—21 Могила № 194/50.'

1 Grab Nr. 183/50. 2—3, 15 Grab Nr. 156/50. 4—7 Grab Nr. 54/50. 8—14
Grab Nr. 190/50. 16 Grab Nr. 76/50. 17 Grab Nr. 77/50. 18 Grab Nr. 172/50.
19—21 Grab Nr. 194/50.
TABULKA 72
T A B U L K A 73

1—4 hrob č. 300/49. 5—6 hrob č. 302/49. 7 hrob č. 26/50. 8 hrob č. 345/49.
9 hrob č. 52/50. 10 hrob č. 16/50. 11, 15—16 hrob č. 51/50. 12, 21a, b , 22
hrob č. 50/50. 13— 14 hrob č. 35/50. 17 hrob č. 43/50. 18 hrob č. 178/50.
19 hrob č. 175/50. 20 hrob č. 191/50. 23—24 hrob č. 179/50. 25 hrob č. 30/50.

1— 4 Могила № 300/49. 5— 6 Могила № 302/49. 7 Могила № 26/50. 8 Мо­

гила № 345/49. 9 Могила № 52/50. 10 Могила № 16/50. 11, іЬ—16 Могила
№ 51/50. 12, 21а, Ь, 22 Могила № 50/50. 13—14 Могила № 35/50. 17 Могила
№ 43/50. 18 Могила № 178/50. 19 Могила № 175/50. 20 Могила № 191/50.
23—24 Могила № 179/50. 25 Могила № 30/50.

1—4 Grab Nr. 300/49. 5—6 Grab Nr. 302/49. 7 Grab Nr. 26/50. 8 Grab
Nr. 345/49. 9 Grab Nr. 52/50. 10 Grab Nr. 16/50. 11,15—16 Grab Nr. 51/50.
12, 21a, b , 22 Grab Nr. 50/50. 13—14 Grab Nr. 35/50. 17 Grab Nr. 43/50.
18 Grab Nr. 178/50. 19 Grab Nr. 175/50. 20 Grab Nr. 191/50. 23—24 Grab
Nr. 179/50. 25 Grab Nr. 30/50.
TABULKA 73
T A B U L K A 74

1 hrob č. 62/51. 2 hrob č. 27/51. 3 hrob č. 34/51. 4 hrob č. 176/51. 5 hrob

č. 159/51. 6— 7 hrob č. 2/51. 8— 9 hrob č. 193/51. 10—11 hrob č. 44/51.
12 hrob č. 40/51. 13 hrob č. 49/51. 14—18 hrob č. 171/51.

1 Могила № 62/51. 2 Могила № 27/51. З Могила № 34/51. 4 Могила №

176/51. 5 Могила № 158/51. 6—7 Могила № 2/51. 8—9 Могила № 193/51.
10— 11 Могила № 44/51. 12 Могила № 40/51. 13 Могила № .49/51. 14—18
Могила № 171/51.

1 Grab Nr. 62/51. 2 Grab Nr. 27/51. 3 Grab Nr. 34/51. 4 Grab Nr. 176/51.
5 Grab Nr. 159/51. 6— 7 Grab Nr. 2/51. 8—9 Grab Nr. 193/51. 10—11 Grab
Nr. 44/51. 12 Grab Nr. 40/51. 13 Grab Nr. 49/51. 14—18 Grab Nr. 171/51.
TABULKA 74
T A B U L K A 75

1 hrob č. 47/51. 2, 6 hrob č. 167/51. 3 hrob č. 252/51. 4—5 hrob č. 212/51.

1 Могила № 47/51. 2, 6 Могила № J67/51. З Могила № 252/51. 4— 5 Могила

№ 212/51.

1 Grab Nr. 47/51. 2, 6 Grab Nr. 167/51. 3 Grab Nr. 252/51. 4—5 Grab
Nr. 212/51.
TABULKA 75
T A B U L K A 76

la —b hrob č. 116/51. 2—4, 6 hrob č. 35/51. 5 hrob č. 10/51. 7 hrob č. ?/??.

8 hrob č. 163/51. 9 hrob č. 87/51. 10— 11 hrob č. 86/51.

la —b Могила № 116/51. 2—4, 6 Могила № 35/51. 5 Могила № 10/51,

7 Могила № ?/??. 8 Могила № 163/51. 9 Могила № 87/51. 10— 11 Могила
№ 86/51.

la —b Grab Nr. 116/51. 2—4, 6 Grab Nr. 35/51. 5 Grab Nr. 10/51. 7 Grab
Nr. ?/??. 8 Grab Nr. 163/51. 9 Grab Nr. 87/51. 10— 11 Grab Nr. 86/51.
TABULKA 76
T A B U L K A 77

1 hrob č. 85/51. 2 hrob č. 195/51. 3—9 hrob č. 117/51. 10—11 z rozhozených

hrobů. 12—14 hrob č. 291/51.

1 Могила № 85/51. 2 Могила № 195/51. З—9 Могила № 117/51. 10—-11 из

разрытых могил; 12— 14 Могила № 291/51.

1 Grab Nr. 85/51. 2 Grab Nr. 195/51. З—9 Grab Nr. 117/5f. 10—11 aus
zerstörten Gräbern. 12— 14 Grab Nr. 291/51.
TABULKA 77
T A B U L K A 78

1—2 hrob č. 162/51. 3 hrob č. 166/51. 4 hrob č. 101/51. 5—10 hrob c. 133/51.
11 hrob č. 141/51. 12 hrob č. 125/51. 13 hrob č. 109/51. 14 hrob č. 102/51.
15—17 hrob č. 191/51. 18—19 hrob č. 159/51.

1— 2 Могила № 162/51. З Могила № 166/51. 4 Могила № 101/51. 5— 10 Мо­

гила № 133/51. 11 Могила № 141/51. 12 Могила № 125/51. 13 Могила №
109/51. 14 Могила № 102/51. 15—17 Могила № 191/51. 18—19 Могила
№ 159/51.

1—2 Grab Nr. 162/51. З Grab Nr. 166/51. 4 Grab Nr. 101/51. 5—10 Grab
Nr. 133/51. 11 Grab Nr. 141/51. 12 Grab Nr. 125/51. 13 Grab Nr. 109/51.
14 Grab Nr. 102/51. 15— 17 Grab Nr. 191/51. 18—19 Grab Nr. 159/51.
 TABULKA 78

/ }£
T A B U L K A 79

1— 7 hrob č. 122/51. 8 hrob č. 243/51. 9 hrob č. 135/51.

1 — 7 Могила № 122/51. 8 Могила № 243/51. 9 Могила № 135/51.

1— 7 Grab Nr. 122/51. 8 Grab Nr. 243/51. 9 Grab Nr. 135/51.

T A B U L K A 80

1— 6 hrob č. 223/51. 7 hrob č. 114/51. 8 hrob č. 248/51.

1 — 6 Могила № 223/51. 7 Могила № 114/51. 8 Могила № 248/51.

1 — 6 Grab Nr. 223/51. 7 Grab Nr. 114/51. 8 Grab Nr. 248/51.

TABULKA 80
T A B U L K A 81

1—10 hrob č. 224/51. 11—13 hrob č. 203/51. 14 hrob č. 232/51.

1—10 Могила № 224/51. 11— 13 Могила № 203/51. 14 Могила № 232/51.

1—10 Grab Nr. 224/51. 11—13 Grab Nr. 203/51. 14 Grab Nr. 232/51.
TABULKA 81
T A B U L K A 82

1— 6 hrob č. 200/51. 7 hrob č. 267/51. 8 — 9 hrob č. 277/51. 1 0 — 1 2 hrob

č. 244/51. 1 3 hrob č. 196/51. 1 4 — 1 5 hrob č. 261/49.

1 — 6 Могила № 200/51. 7 Могила № 267/51. 8 — 9 Могила № 277/51.

1 0 — 1 2 Могила № 244/51. 1 3 Могила № 196/51. 1 4 — -15 Могила № 261/49.

1—6 Grab Nr. 200/51. 7 Grab Nr. 267/51. 8—9 Grab Nr. 277/51. 10—12
Grab Nr. 244/51. 13 Grab Nr. 196/51. 14—15 Grab Nr. 261/49.
TABULKA 82
TABULKA 83

1 hrob č. 232/51. 2 hrob č. 216/51. 3—6 hrob č. 291/51. 7 hrob č. 207/51.

1 Могила № 232/51. 2 Могила № 216/51. З— 6 Могила № 291/51. 7 Могила

№ 207/51.

1 Grab Nr. 232/51; 2 Grab Nr. 216/51; 3—6 Grab Nr. 291/51; 7 Grab Nr.
207/51.
 TABULKA 83

6
TABULKA 84

1 — 8 hrob č. 193/51. 9 — 1 0 , 2 9 — 3 0 hrob č. 167/51. 1 1 hrob č. 277/51. 1 2 — 1 5 ,

3 1 hrob č. 189/51.1 6 hrob č. 23/48. 1 7 — 1 8 hrob č. 40/51. 1 9 — 2 0 hrob č. 196/51.
2 1 — 2 2 hrob č. 148/51. 2 3 hrob č. 272/51. 2 4 hrob č. 258/51. 2 5 hrob č. 124/51.
2 6 hrob č. 190/51. 2 7 — 2 8 , 3 2 — 3 3 hrob č. 145/51.

1— 8 Могила № 193/51. 9 — 1 0 , 2 9 —ЗО Могила № 167/51. 1 1 Могила №

277/51. 1 2 — 1 5 , 3 1 Могила № 189/51. 1 6 Могила № 23/48. 1 7 — 1 8 Могила
№ 40/51. 1 9 — 2 0 Могила № 196/51. 2 1 — 2 2 Могила № 148/51. 2 3 Могила
№ 272/51. 2 4 Могила № 258/51. 2 5 Могила № 124/51. 2 6 Могила № 190/51.
2 7 — 2 8 , 3 2 — 3 3 Могила № 145/51.
А

1— 8 Grab Nr. 193/51. 9 — 1 0 , 2 9 — 3 0 Grab Nr. 167/51. 1 1 Grab Nr. 277/51.

1 2 — 1 5 , 3 1 Grab Nr. 189/51. 1 6 Grab Nr. 23/48. 1 7 — 1 8 Grab Nr. 40/51.
1 9 — 2 0 Grab Nr. 196/51. 2 1 — 2 2 Grab Nr. 148/51. 2 3 Grab Nr. 272/51.
2 4 Grab Nr. 258/51. 2 5 Grab Nr. 124/51. 2 6 Grab Nr. 190/51. 2 7 — 2 8 ,
3 2 — 3 3 Grab Nr. 145/51.

T A B U L K A 85

Korálky z foukaného skla. 1 hrob č. 66/49. 2 hrob č. 119/49. 3 hrob č. 2/51.

4 hrob č. 122/51. 5 hrob č. 109/49. 6 hrob č. 54/48. Korálky z taženého skla.
7 hrob č. 122/51. 8 hrob č. 141/51.9 hrob č. 122/51. 10 hrob č. 141/51. 11 hrob
č. 119/49. 12 hrob ě. 117/51. 13 hrob č. 171/51. 14 hrob č. 286/49. 15 hrob
č. 224/49. 16 hrob č. 171/51. 17 hrob č. 54/48. 18 hrob č. 54/48. 19 hrob č.
267/51. 20 hrob č. 267/51. 21 hrob č. 47/51. 22 hrob č. 286/49. 23 hrob č. 141/51.
24 hrob č. 285/51. 25 hrob č. 267/51. 26 hrob č. 2/51. 27 hrob č. 171/51.
28 hrob č. 267/51. 29 hrob č.141/51. 30 hrob č. 267/51. 31 hrob č. 232/51.
32 hrob č. 232/51. 33 hrob č.267/51. 34 hrob č. 267/51. 35 hrob č. 232/51.
36 hrob č. 232/51. 37 hrob č. 47/5,1. 38 hrob č. 224/49. 39 hrob č. 267/51.
40 hrob č. 267/51. 41 hrob č.267/51. 42 hrob č. 179/51. 43 hrob č. 141/51.
44 hrob č. 66/49. 45 hrob č. 232/51. 46 hrob č. 171/51. 47 hrob č. 171/51.
48 hrob č. 141/51. 49 hrob č. 141/51. 50 hrob č. 267/51. 51 hrob č. 212/51.
52 hrob č. 252/51. 53 hrob č. 74/48. 54 hrob č. 54/48. 55 hrob č. 195/51.
56 hrob č. 244/51. 57 hrob č. 195/51. 58 hrob č. 2/51. Korálky z mačkaného
skla. 59 hrob č. 167/51, 60 hrob č. 14/51. 61 hrob č. 202/49. Korálky z navíje­
ného skelného vlákna. 62 hrob č. 267/51. 63 hrob č. 212/51. 64 hrob č. 212/51.
65 hrob č. 171/51. 66 hrob č. 267/51. 67 hrob č. 267/51. 68 hrob č. 267/51.
69 hrob č. 171/51. 70 hrob č. 286/49. 71 hrob č. 252/49. Korálky s kovovým
jádrem. 72 hrob č. 2/51. 73 hrob č. 224/49. 74 hrob č. 66/49. 75 hrob č. 2/51.
76 hrob č. 267/51. 77 hrob č. 300/49. 78 hrob č. 300/49.
Pokračováni na následující straní
T A B U L K A 84
POKRAČOVANÍ TABULKY 85

1 Могила № 66/49. 2 Могила № 119/49. З Могила № 2/51. 4 Могила №

122/51. 5 Могила № 109/49. 6 Могила № 54/48. 7 Могила № 122/51.
8 Могила № 141/51. 9 Могила № 122/51. 10 Могила № 141/51. 11 Могила
№ 119/49. 12 Могила № 117/51. 13 Могила № 171/51. 14 Могила № 286/49.
15 Могила № 224/49. 16 Могила № 171/51. 17 Могила № 54/48. 18 Могила
№ 54/48. 19 Могила № 267/51. 20 Могила № 267/51. 21 Могила № 47/51.
22 Могила № 286/49. 23 Могила № 141/51. 24 Могила 285/51. 25 Могила
№ 257/51. 26 Могила № 2/51. 27 Могила № 171/51. 28 Могила № 267/51.
29 Могила № 141/51. ЗО Могила № 267/51. 31 Могила № 232/51. 32 Могила
№ 232/51. 33 Могила № 257/51. 34 Могила № 267/51. 35 Могила № 232/51.
36 Могила № 232/51. 37 Могила № 47/51. 38 Могила № 224/49. 39 Могила
№ 267/51. 40 Могила N° 261/51. 41 Могила № 267/51. 42 Могила №
179/51. 43 Могила № 141/51. 44 Могила № 66/49. 45 Могила № 232/51.
46 Могила № 171/51. 47 Могила № 171/51. 48 Могила № 141/51. 49 Могила
№ 141/51. 50 Могила № 267/51. 51 Могила № 212/51. 52 Могила № 252/51.
53 Могила № 74/48. 54 Могила № 54/48. 55 Могила № 195/51. 56 Могила
№ 244. 57 Могила № 195/51. 58 Могила № 2/51. 59 Могила № 167/51.
60 Могила № 14/51. 61 Могила № 202/49. 62 Могила № 672/51. 63 Могила
№ 212/51. 64 Могила № 212/51. 65 Могила № 171/51. 66 Могила № 267/51.
67 Могила № 267/51. 68 Могила № 267/51. 69 Могила№ 171/51. 70 Могила
№ 286/49. 71 Могила № 251/41. 72 Могила № 2/51. 73 Могила № 224/49.
74 Могила № 66/49. 75 Могила № 2/51. 76 Могила № 267/51. 77 Могила
№ 300/49. 78 Могила № 300/49.

Glasperlen aus geblasenem Glase. 1 Grab Nr. 66/49. 2 Grab Nr. 119/49. 3 Grab
Nr. 2/51. 4 Grab Nr. 122/51. 5 Grab Nr. 109/49. 6 Grab Nr. 54/48. Glasperlen
aus gezogenem Glase. 7 Grab Nr. 122/51. 8 Grab Nr. 141/51. 9 Grab Nr. 122/51.
10 Grab Nr. 141/51. 11 Grab Nr. 119/49. 12 Grab Nr. 117/51. 13 Grab
Nr. 171/51. 14 Grab Nr. 286/49. 15 Grab Nr. 224/49. 16 Grab Nr. 171/51.
17 Grab Nr. 54/48. 18 Grab Nr. 54/48. 19 Grab Nr. 267/51. 20 Grab
Nr. 267/51. 21 Grab Nr. 47/51. 22 Grab Nr. 286/49. 23 Grab Nr. 141/51.
24 Grab Nr. 285/51. 25 Grab Nr. 267/51. 26 Grab Nr. 2/51. 27 Grab Nr. 171/51.
28 Grab Nr. 267/51. 29 Grab Nr. 141/51. 30 Grab Nr. 267/51. 31 Grab
Nr. 232/51. 32 Grab Nr. 232/51. 33 Grab Nr. 267/51. 34 Grab Nr. 267/51.
35 Grab Nr. 232/51. 36 Grab Nr. 232/51. 37 Grab Nr. 47/51. 38 Grab
Nr. 224/49. 39 Grab Nr. 267/51. 40 Grab Nr. 267/51. 41 Grab Nr. 267/51.
42 Grab Nr. 179/51. 43 Grab Nr. 141/51. 44 Grab Nr. 66/49. 45 Grab Nr.
232/51. 46 Grab Nr. 171/51. 47 Grab Nr. 171/51. 48 Grab Nr. 141/51. 49 Grab
Nr. 141/51. 50 Grab Nr, 267/51. 51 Grab Nr. 212/51. 52 Grab Nr. 252/51.
53 Grab Nr. 74/48. 54 Grab Nr. 54/48. 55 Grab Nr. 195/51. 56 Grab Nr. 244/51.
57 Grab Nr. 195/51. 58 Grab Nr. 2/51. Glasperlen aus gepresstem Glase. 59 Grab
Nr. 167/51. 60 Grab Nr. 14/51. 61 Grab Nr. 202/49. Glasperlen aus einem auf­
gewickelten Glasfaden. 62 Grab Nr. 267/51. 63 Grab Nr. 212/51. 64 Grab
Nr. 212/51. 65 Grab Nr. 171/51. 66 Grab Nr. 267/51. 67 Grab Nr. 267/51. 68
Grab Nr. 267/51. 69 Grab Nr. 171/51. 70 Grab Nr. 286/49. 71 Grab Nr.
252/49. Glasperlen mit einem metallenen Kern. 72 Grab Nr. 2/51. 73 Grab
Nr. 224/49. 74 Grab Nr. 66/49. 75 Grab Nr. 2/51. 76 Grab Nr. 267/51. 77
Grab Nr. 300/49. 78 Grab Nr. 300/49.
 TABULKA 85

•jo i •b

62 63 64 65 67 68 69 70 71
TABULKA 86

Korálky z millefiorového skla. 1 hrob č. 167/51. 2 hrob č. 117/51. 3 hrob

č. 195/51. 4 hrob č. 33/48. 5 hrob č. 286/49. 6 hrob č. 167/51. 7 hrob č. 177/51.
8 hrob č. 167/51. 9 hrob č. 167/51. 10 hrob č. 119/49. 11 hrob č. 167/51.
Korálky se zatavovanou výzdobou. 12 hrob č. 33/48. 13 hrob č. 119/49.
14 hrob č. 286/49. 15 hrob č. 238/49. 16 hrob č. 33/48. 17 hrob č. 309/49.
18 hrob č. 277/51. 19 hrob č. 286/49. 20 hrob č. 141/51. 21 hrob č. 141/51.
22 hrobě. 33/48. 23 hrob č. 177/51. 24 hrob č. 14/51. 25 hrob č. 14/51. 26 hrob
č. 14/51. Korálky z jiných hmot. 27 hrob č. 252/49. 28 hrob č. 252/49. 29 hrob
č. 252/49. 30 hrob č.- 14/51. 31 hrob č. 224/49. 32 hrob č. 66/49. Rozvinutá
výzdoba korálků. 33 hrob č. 267/49. 34 hrob č. 267/51. 35 hrob č. 267/51.
36 hrob č. 267/51. 37 hrob č. 267/51. 38 hrob č. 286/49. 39 hrob č. 33/48.
40 hrob č. 195/51. 41 hrob č. 167/51. 42 hrob č. 181/49. 43 hrob č. 167/51.
44 hrob č. 309/49. 45 hrob č. 177/51. 46 hrob č. 286/49. 47 hrob č. 167/51.

1 Могила № 167/51. 2 Могила № 117/51. З Могила № 195/51. 4 Могила №

33/48. 5 Могила Na 286/49. 6 Могила № 157/51. 7 Могила № 177/51.
8 Могила № 167/51. 9 Могила № 157/51. 10 Могила № 119/49. 11 Могила
№ 167/51. 12 Могила № 33/48. 13 Могила № 119/49. 14 Могила 286/49.
15 Могила № 238/49. 16 Могила № 33/48. 17 Могила № 309/49. 18 Могила
№ 277/51. 19 Могила № 286/49. 20 Могила № 141/51. 21 Могила № 141/-51.
22 Могила № 33/48. 23 Могила № 177/51. 24 Могила № 14/51/25 Могила
№ 14/51. 26 Могила № 14/51. 27 Могила № 252/49. 28 Могила № 252/49.
29 Могила № 252/49. ЗО Могила № 14/51. 31 Могила 224/49. 32 Могила
№ 66/49. 33 Могила № 267/49. 34 Могила № 267/51. 35 Могила № 267/51.
36 Могила № 267/51. 37 Могила № 267/51. 38 Могила 286/49. 39 Могила
№ 33/48. 40 Могила № 195/51. 41 Могила № 167/51. 42 Могила № 181/49.
43 Могила № 167/51. 44 Могила № 309/49. 45 Могила № 177/51. 46 Мо­
гила № 286/49. 47 Могила № 167/51.

Glasperlen aus Millefioriglas 1 Grab Nr. 167/51. 2 Grab Nr. 117/51. 3 Grab
Nr. 195/51. 4 Grab Nr. 33/48. 5 Grab Nr. 286/49. 6 Grab Nr. 167/51. 7 Grab
Nr. 177/51. 8 Grab Nr. 167/51. 9 Grab Nr. 167/51.10 Grab Nr. 119/49. 11 Grab
Nr. 167/51. Glasperlen mit eingeschmolzener Verzierung. 12 Grab Nr. 33/48.
13 Grab Nr. 119/49.14 Grab Nr. 286/49. 15 Grab Nr. 238/49. 16 Grab Nr. 33/48.
17 Grab Nr. 309/49. 18 Grab Nr. 277/51. 19 Grab ě. 286/49. 20 Grab Nr. 141/51.
g l Grab Nr. 141/51. 22 Grab Nr. 33/48. 23 Grab Nr. 177/51. 24 Grab Nr. 14/51.
25 Grab Nr. 14/51. 26 Grab Nr. 14/51. Korallen aus anderen Stoífen. 27 Grab
Nr. 252/49. 28 Grab Nr. 252/49. 29 Grab Nr. 252/49. 30 Grab Nr. 14/51.
31 Grab Nr. 224/49. 32 Grab Nr. 66/49. Bandartig entwickelte Glasperlen-
verzierung. 33 Grab Nr. 267/49. 34 Grab Nr. 267/51. 35 Grab Nr. 267/51.
36 Grab Nr. 267/51. 37 Grab Nr. 267/51. 38 Grab Nr. 286/49. 39 Grab Nr. 33/48.
40 Grab Nr. 195/51. 41 Grab Nr. 167/51. 42 Grab Nr. 181/49. 43 Grab
Nr. 167/51. 44 Grab Nr. 309/49. 45 Grab Nr. 177/51. 46 Grab Nr. 286/49.
47 Grab Nr. 167/51.
TABULKA 86
TABULKA 87

1 základy apsidy kostela (pohled od SV ). 2 celkový pohled na základy kostela

(od SV).

1 Фундамент апсиды церкви (вид с северовостока). 2 Общий вид на

фундамент церкви (с северо-востока).

1 Fundament der Apsis der Kirche (Blick von NO). 2 Gesamtansicht der
Kirchenfundamente (von NO ).
TABULKA 87
T A B U L K A 88

1 celkový pohled na základy kostela (od S). 2 základy apsidy (od SZ).

1 Общий вид на фундамент церкви (с севера). 2 Фундамент апсиды церкви

(вид с северо-запада).

1 Gesamtansicht der Kirchenfundamente (von N). 2 Fundament der Apsis

der Kirche (von NW).
TABULKA 88
T A B U L K A 89

.1 základové zdivo v severozápadním rohu kostela. 2 druhotná výplň negativu

kostelních základů.

1 Кладка фундамента в северо-западном углу церкви. 2 Секундарное за­

полнение ям церковного фундамента.

1 Fundamentmauerwerk in der Nordwestecke der Kirche. 2 Sekundäre Aus­

füllung des Negativs der Kirchenfundamente.
T A B U L K A 89
T A B U L K A 90

1 hroby čís. 114/49 a 134/49, překryté základy kostela. 2 nejvyšší horizont

hrobů okolo základů kostela.

1 Могилы №№ 114/49 и 134/49, придавленные фундаментом церкви.

2 Самый высокий горизонт могил у фундамента церкви.

1 Gräber Nr. 114/49 und 134/49, von den Kirchenfundameri'ten überdeckt.

2 Höchster Gräberhorizont in der Umgebung der Kirchenfundamente.
T A B U L K A 90
T A B U L K A 91

1 tegule se střechy kostela (?) v původním uložení. 2 vlevo ■

— severozápadní
roh základů svatyně, vpravo — původní úroveň pohřebiště po odstranění
zříceného valu a recentních navážek.

í черепица с крыши церкви (?) в первоначальной кладке; 2 налево северо-

западный угол храма, направо — первоначальный уровень могильника
после удаления развалившегося вала и новейших свалок.

1 Tegulae in situ. 2 Links Nordwestecke des Gotteshauses, rechts ursprüng­

liches Niveau der Begräbnisstätte nach Beseitigung des eingestürzten Walls
und der neuzeitlichen Aufschüttungen.
T A B U L K A 91
T A B U L K A 92

1—2 zatímní přestřešení základů kostela.

1—2 Временное перекрытие фундамента церкви.

1— 2 Vorläufige Überdachung der Kirchenfundamente.

T A B U L K A 92
T A B U L K A 93

1, 4— 7, 9—-15 zlomky malty. 2-—-3, 8 zlomky hliněných dlaždic ze hřbitovního

kostela.

1, 4— 7, 9— 15 Обломки известки. 2— 3, 8 Обломки глиняных плиток из

кладбищенской церкви.

1, 4— 7, 9— 15 Mörtelbruchstücke. 2— 3, 8 Bruchstücke von Ton-Bodenfliesen

aus der Friedhofskirche.
T A B U L K A 93
T A B U L K A 94

1 —2 tegule. 3 rekonstrukce rakve z hrobu č. 22/48. 4 otisk desk z hrobu

č. 73/48.

1— 2 череписцы. 3 Реконструкция гроба из могилы № 22/48. 4 Отпечаток

досок в могиле № 73/48.

1— 2 Tegulae. 3 Rekonstruktion des Sarges aus dem Grabe Nr. 2^/48. 4 Bretter­
abdruck aus dem Grabe Nr. 73/48.
T A B U L K A 94
T A B U L K A 95

Výběr zvířecích kostí z hrobů „Na valách“. 1 hrob č. 358/49. 2 hrob č. 30/50.
3 hrob č. 62/48. 4— 5, 9 mimo hroby. 6 hrob č. 29/51. 7 hrob č. 354/49.
10 hrob č. 16/49. 8, 11—13 hrob č. 277/49.

1 Могила № 358/49. 2 Могила № 30/50. 3 Могила № 52/48. 4— 5, 9 наход­

ки вне могил. 6 Могила № 29/51. 7 Могила № 354/49. 10 Могила № 16/49.
8, 11—13 Могила № 277/49.

Auslese von Tierknochenfunden aus den Gräbern „Na valách“. 1 Grab

Nr. 358/49. 2 Grab Nr. 30/50. 3 Grab Nr. 62/48. 4 — 5,9 außerhalb der Gräber.
6 Grab Nr. 29/51. 7 Grab Nr. 354/49. 10 Grab Nr. 16/49. 8, 11—13 Grab
Nr. 277/49.
T A B U L K A 95
T A B U L K A 96

Výběr zbytků tkanin z hrobů „Na valách“. 1 hrob č. 167/51. 2 hrob č. 114/51.
3 hrob č. 251/51. 4 hrob č. 267/51. 5—6 hrob č. 323/49. 7 hrob č. 77/48.
8—9 hrob č. 226/51. 10 hrob č. 190/50. 11 hrob č. 119/51.

1 Могила № 167 51; 2 Могила № 114 51; 3 Могила № 251 51; 4 Могила
№ 267 51; 5— 6 Могила № 323 49; 7 Могила № 77 48; 8— 9 Могила №
226 51; 10 Могила № 190 50; 11 Могила № 119'51.

Auslese von Geweberesten aus den Gräbern „Na valách“ . 1 Grab Nr. 167/51.
2 Grab Nr. 114/51, 3 Grab Nr. 251/51. 4 Grab Nr. 267/51. 5—6 Grab Nr. 323/49.
7 Grab Nr. 77/48. 8—9 Grab Nr. 226/51. 10 Grab Nr. 190/50. 11 Grab
Nr. 119/51.
T A B U L K A 96
T A B U L K A 97

1 hrob č. 114/51 —- uvolněné fibrily z vlněného vlákna (zvětš. 7 5 0 x ) .2 hrob

č. 70/48 — vlákna pravého hedvábí (zvětš. 750 X ).

1 Могила № 114/51 — фибриллы, освободившиеся от волокна шерсти

(увеличение в 750 раз). 2 Могила № 70/48 — волокна чистого шелка (увели­
чение в 750 раз).

1 Grab Nr. 114/51 — aus einer Wollfaser freigelegte Fibrillen (Vergr. 750 x ) .
2 Grab Nr. 70/48— Fasern echter Seide (Vergr. 7 5 0 x ).
T A B U L K A 97
T A B U L K A 98

1 hrob č. 70/48 — jemné vlákno srsti se Zachovalými šupinkami (zvětš. 1350 X ).

2 hrob č. 114/51 — fibrily uvolněné z vlněného vlákna (zvětš. 9 0 0 x ) .

1 Могила № 70/48 — тонкое волокно шерсти,' с сохранившимися в нем

чешуйками (увеличение в 1350 раз). 2 Могила № 114/51 — фибриллы,
освободившиеся от волокна шерсти (увеличение в 900 раз).
*

1 Grab Nr. 70/48 — feine Fellfaser mit erhaltenen Schuppen (Vergr. 1350 X ).
2 Grab Nr. 114/51 —■aus einer Wollfaser freigelegte Fibrillen (Vergr. 900 X ).
T A B U L K A 98
T A B U L K A 99

1 hrob č. 114/51 — vlněné vlákno, stočené působením kyseliny sírové (zvětš.

650 x ). 2 hrob č. 114/51 — příčný řez vlněnými vlákny (zvětš. 750 x ).

1 Могила № 114/51—-волокно шерсти, свернувшееся под действие серной

кислоты (увеличение в 650 раз). 2 Могила № 114/51 — поперечный разрез
волокна шерсти (увелищение в 750 раз). .

1 Grab Nr. 114/51 — durch Einwirkung von Schwefelsäure eingedrehte Woll-

faser (Vergr. 6 5 0 X). 2 Grab Nr. 114/51 — Querschnitt durch Wollfasern
(Vergr. 750X ).
T A B U L K A 99
T A B U L K A 100

1 hrob č. 114/51 — poškozené vlákno vlněné (zvětš. 375 X ). 2 hrob č. 114/51 —

příčné trhliny hrubých vlněných vláken (zvětš. 750 X ) .

1 Могила № 114/51 — поврежденное волокно шерсти (увеличение в 375

раз-). 2 могила № 114/51 — поперечный разрыв толстых волокон шерсти
(увеличение в 750 раз). ,

1 Grab Nr. 114/51 — beschädigte Wollfaser (Vergr. 375 x ) . 2 Grab Nr.

114/51 — Querrisse grober Wollfasern (Vergr. 750 x )
T A B U L K A 100
T A B U L K A 101

1—2 hrob č. 167/51 — vlákna lýková (lněná) — (zvětš. 330 x ) .

1— 2 Могила № 167/51 — волокна лыковые (льняные) (увеличение в 330

раз).

1—2 Grab Nr. 167/51 —-Bastfasern (Flachs) — (Vergr. 33 0 x ) .

TABULKA 101.
 OBSAH

Úvodní s l o v a ................................................................................................................................................. 5
Prameny ................................................................................................................................ 8
Periodika a souborné p r á c e ....................................................................................................................... 9
L ite r a tu r a ..................................................................................................................................................... 11

Část první

ROZBOR ARCHEOLOGICKÝCH PRAM ENŮ A H ISTO RICK É ZÁVÉRY

P řed m lu va........................................................................................................................................................35

Úvodní kapitola ...........................................................................................................................................37

Z historie výzkumu polohy „Na valách“ .......................................................................................40
Kulturní profil polohy „Na valách“ ............................................................................................... 43

II

Staroslovanské pohřebiště „Na valách“ ........................................................................................... 46

Geologické pom ěry ...........................................................................................................46
Rozloha p o h ř e b iš tě ..................................................................................................................... 47
Povrch p oh řeb iště......................................................................................................................... 47
Dislokace h rob ů ..............................................................................................................................49
Zásyp hrobových j a m ..................... 50
Staroslovanský pohřební ritus „N a valách“ ...................................................................................52
Pohřby žehem ........................................................................................
Pohřbívání nezpopelněných t ě l ........................................................................................................ 54
Hrobové jám y .................................................................................................................................. 54
Úprava hrobových ja m .................................................................................................................56
Hroby podle počtu pohřbených in d iv id u í.............................................................................. 68
H r o b y ...................................................................................................................................... 68

3S Staré MĚato I
 D v o jh r o b y .............................................................................................................................. 69
H r o b k y .................................................................................................................................. 70
Sklady kostí.............................................................................................................................. 73
Orientace h r o b ů ..........................................................................................................................74
Poloha k o ste r .................................................................................................................................. 78
Rozložení milodarů v hrobech.................................................................................................... 80
Hliněných n á d o b ................................................................................................................. 82
V ě d e r ...................................................................................................................................... 84
Jiných dřevěných n á d o b .................................................................................................... 84
M e č ů ...................................................................................................................................... 85
S e k y r ............................................................................................................................ .'=J£5_
O struh...................................................................................................................................... 86
Kopí, oštěpů a š ip e k .............................................................................................................87
Š títů ...........................................................................................................................................88
Srpů....................................................................................................... 88
Přezek, průvleček a nákončí................................................................................................88
K řesa d el.................................................................................................................................. 89
Břitev a brousků..................................................................................................................... 89
N o ž ů .......................................................................................................................................90
K n o flík ů .................................................................................................................... 91
Prstenů...................................................................................................................................... 92
N á u š n ic .................................................................................................................................. 92
Náhrdelníků a n á r a m k ů .................................................................................................... 94
Rolniček a h r a č e k ................................................................................................................. 94
Křížků, relikviářů, plaket a broží ...............................................................................95
Přeslenů, hřebenů a n ů ž e k ................................................................................................95
Pohřební obřady a zvyklosti.................................................................................................................96
Pohřební hostina — s t r a v a ........................................................................................................ 96
Zažíhání ohňů na h r o b e c h ........................................................................................................ 98
Vykuřování h r o b ů ..........................................................................................................................99
Nádoby v hrobech a jejich rituální rozbíjení ................................................................100
Sepulkrální s y m b o lik a ................................................................................................... . 101
V am pyrism us................................................................................................................................ 102

III

Hmotná kultura Velké Moravy v nálezech z pohřebiště „Na valách“ .......................................... 105
Hospodářské a domácí n á s t r o j e .......................................................................................................105
S r p y ........................................................................................................................................... 1 0 5
Ž e r n o v y ......................................................................................................................................... 107
Háčky u d ic .....................................................................................................................................107
N ů ž k y ..............................................................................................................................................108

II
 N o ž e .- ..........................................................................................................................................108
P ř e s le n y ..................................................................................................................................... yLS-"-"
Jehly a š í d l a ............................................................................................................................. 114
Z á v a ž í..........................................................................................................................................114
Železná křesadla — ocílky ............................................................................................... 115
Kamenná křesadla...................................................................................... ..............................118
P r y sk y ř ic e .................................................................................................................... .... 120
H ř e b e n y ......................................................................................................................................120
B ř itv y ..........................................................................................................................................121
B r o u s k y ......................................................................................................................................122
Pinsety..........................................................................................................................................124
N á d o b y ...................................................................................... ....................................................... 125
Hradištní k e r a m ik a ................................................................................................................ 125
M a te r iá l.............................................................................................................................125
I V ypalování.......................................................................................................................... 125
{ Barva n á d o b ......................................................................................................................126
i Velikost n á d o b ................................................................................................................. 126
Tvar n á d o b .................................................................................................................... 126
Výroba k e r a m ik y ............................................................................................................129
Okrajová profilace nádob .......................................................................................... 131
Výzdoba n á d o b ................................................................................................................ 131
Úprava dna........................................................................................................................ 134
Datování keramiky........................................................................................................... 138
Vývoj slovanské keramiky .......................................................................................... 140
Význam keramiky pro otázku kmenových ú z e m í....................................................144
Keramika byzantského charakteru...................................................................................... 145
Vědra a o k o v y ........................................................................................................................ 151
P lo s k y .................................................................................................................... ..................... 161
T a l í ř e ............................................................................. .... 162
V ý z b r o j .............................................................................................................................................. 163
Meče v ' ........................................................ .............................................................................163
Sekyry c / ..................................................................................................................................... 168
Válečné n o ž e ............................................................ ................................................... .... 173
Kopí a oštěpy ........................................................................................................................ 176
Luky a šíp y . ....................................................................................................... .... 178
Štíty ..........................................................................................................................................181
Ostruhy ^ ................................................................................................................................. 182
Součásti výstroje a o d ě v u ................................................................................................................190
Přezky..........................................................................................................................................190
Průvlečky.................................................................................................. . . .194
N á k o n č í.....................................................................................................................................196
Pásová kování............................................................................................................................. 202

III
 K n o flík y ........................................................................... .......................................................... 203
Knoflíky sk le n ě n é ...............................................................................................................204
Knoflíky kovové ...............................................................................................................206
Výrobky z kůže a k o ž išin ....................................................................................................... 215
Pokrývka h l a v y .........................................................................................................................21'5
Zbytky t k a n i n ............................................................................................................................216
Šperky a ozdobné předm ěty............................................................................................................222
Náušnice podunajského p ů v o d u ...........................................................................................222
Kroužkovité n á u š n ic e ...................................................................................................... 222
Náušnice se spirálovitými z á v ě s k y .................................................................................226
Náušnice s trubičkovitými z á v ě sk y .................................................................................227
Náušnice s dutou k u lič k o u ..............................................................................................228
Náušnice byzantsko-orientálního charakteru........................................................................ 228
Náušnice s hrozníčky.......................................................................................................... 228
Náušnice s b u b ín k y .................................................................. < .................................... 238
Náušnice s košíčky...............................................................................................................240
Náušnice se sloupečkem...................................................................................................... 241
Náušnice lu n ic o v it é .......................................................................................................... 243
V a r i a .................................................................................................................................... 245
N á h r d e ln ík y ...................................... 246
Korálky z foukaného s k la .................................................................................................. 247
Korálky z taženého s k l a .................................................................................................. 248
Korálky z navíjeného skelného v l á k n a ........................................................................ 250
Korálky z mačkaného s k l a ..............................................................................................252
Korálky z millefiorového s k l a ......................................................................................... 252
Korálky se zatavovanou v ý z d o b o u ................. . ...........................................................254
Korálky s kovovým j á d r e m ..............................................................................................256
Korály k o v o v é ................................................................................................................... 258
Korály z jiných h m o t ...................................................................................................... 260
N ákrčník.........................................................................................................................................261
Závěsky náhrdelníků ...................................................................................................... 262
Křížky a relikviáře........................................................................................................................264
R o ln ičk y.........................................................................................................................................265
Z v o n e č k y ............................................................................. 266
Prsteny. J ........................................................................................................................ 267
N áram ky ................................................................................................................ 271
č e l e n k y .........................................................................................................................................271
Spony — b r o ž e ............................................................................................... 272
Jehlice ..................... 273
Rozličné jiné předměty .......................................................................................... 273
Kování r a k v í ................................................................................................... 273
Hřebíky . . . ........................................................................................................................274

IV
 B r u s le ......................................................................................................................................... 275
Dětský hudební nástroj — frčák . ........................................................ ......................... 276
T e s l a ......................................................................................................................................... 276
Předměty s neznámým pou žitím ................................................................ (279_„,
Milodary předslovanského p ů v o d u ...................................................................................... 279

IV

Hřbitovní s v a ty n ě ..................................................................................................................................... 280

Zjištěný s t a v .............................................................................................................................280
Rekonstrukce.............................................................................................................................282
D atován í..................................................................................................................................... 284
Závěry ..................................................................................................................................... 287

Datování pohřebiště a jeho z h o d n o c e n í.......................................................................................... 291

D atován í......................................................................................................................................291
Počet o s a d n ík ů ........................................................................................................................ 293
Přírodní p ro střed í................. ..................... .............................................................................295
Anthropologické p r o b lé m y ................................................................................................... 297
Zemědělství................................................................................................................................. 298
Chov domácích z v í ř a t .................................. .........................................................................299
L o v .............................................................................................................................................. 300
Tkaní lá te k ................................................................................................................................. 302
K oželužství.................................................................................................................... .... 302
H r n č íř s tv í................................................................................................................................. 303
Zpracovávání k a m e n e ............................................................................................................3Ó4
Dřevoobráběcí «řemesla............................................................................................................305
Těžba a zpracování železné rudy.......................................................................................... 306
Kovářství..................................................................................................................................... 307
Šperkařství................................................................................................................................. 308
Provenience n á l e z ů ................................................................................................................311
O b c h o d ..................................................................................................................................... 314
Vojenství .................................................................................................................................315
S ta v e b n ic tv í.............................................................................................................................316
Osobní h y g ie n a ........................................................................................................................ 316
Ekonomika a sociální struktura obyvatelstva ................................................................ 316
N á b o ž e n s tv í.............................................................................................................................322
Jméno o s a d y .............................................................................................................................324
Přehled individuí ze systematického výzkumu podle pohlaví a v ě k u ..........................326

V
 Sociální rozvrstvení lidu staroměstské o s a d y ........................................................................ 326
Celkový přehled individuí podle pohlaví a d o s p ě lo sti...................................................... 327

Resumé

Pe3yM9.............................................................................................................................................................. 328
Zusammenfassung.........................................................................................................................................345

Část druhá

ARCHEOLOGICKÉ PRAMENY

Popisy h r o b ů ................................................................................................................................................. 367

I. Zničené (neregistrované) h r o b y ..............................................................................................370
II. Záchranný v ý z k u m ................................................................................................................... 371
III. Systematický výzkum .................................................. '............................................................... 409
IV. Ojedinělé n á l e z y ....................................................................................................................... 537
Přehled označení a dislokace hrobů......................................................................................... 539
Hroby podle chronologického sledu objevů a výzkumů na p o h ř e b iš ti.........................539

O BR A ZO V Á ČÁST

Tabule 1— 101

PLÁNY

Plán 1— 3
 Č e s k o s l o v e n s k á a k a d e m i e v ě d

sekce filosofie a historie

MONUMENTAARCHAEOLOGICA

ACTA P R A E H IS T O R IC A , P R O T O H IS T O R IC A ET H IS T O R IC A
I N STITUTI ARCHAEOLOGICI
ACADEMIAE S C IE N T IA R U M B O H E M O SL O V E N IC A E
CURANTE JAROSLAVO BÓ H M EDITA

Tomus I I I

Dr V i l é m H r u b ý

STARÉ M ĚSTO
VELKOMORAVSKÉ POHŘEBIŠTĚ
„NA V A L Á C H “

Vědecký redaktor akadem ik Jan Eisner

Recensoval akademik Jaroslav Bóhm

Obálku navrhl Jaroslav Krouz

Graficky upravil Oldřich Dunka
Vydalo Nakladatelství Československé akademie véd
jako svou 308. publikaci
Odpovédný redaktor Dr Ladislav Uliák

Z nové sazby písmem Baskerville vytiskla tiskárna Práce 01, n. p.,

P raha I I — Form át pap íru 86 X 122 cm — 68,36 autorských
archů — 69,36 vydavatelských archů — H SV 105010/54/5605 —
D-02236

Náklad 1000 výtisků — vydání

Cena vázaného výtisku W k Kčs*