FARMA

ZVÍØAT
George Orwell
Z anglického originálu Animal Farm vydaného vydavatelstvím Penguin
Books Ltd. ve Velké Británii roku 1979 pøeložil Gabriel Gössel,
verše pøeložil Miloš Holub.
Doslov napsal Bohuslav Blažek.
Vydalo Vydavatelství a nakladatelství Práce v Praze roku 1991 jako svou
6849. publikaci.
2. vydání, v nakladatelství Práce a v tomto pøekladu 1.
 Elektronické vydání pøipravili
Robov
a
Atheneum - elektronická knihovna
 I.
Pan Jones, majitel Panské farmy, zamkl na noc kurníky, ale byl
pøíšernì opilý, takže na zástrèky zapomnìl. Potácel se pøes dvùr
a kužel svìtla z jeho lucerny poskakoval ze strany na stranu.
U zadních dveøí domu shodil holínky, natoèil si poslední sklenici
piva ze sudu v kuchyòce a dopotácel se do ložnice, odkud se již
ozývalo spokojené chrápání paní Jonesové.
Jakmile svìtlo v ložnici zhaslo, zaèal se z celé farmy ozývat
podivný šramot. Celý den se mezi zvíøaty povídalo, že starý Ma-
jor, výstavní støední bílý kanec, nìkolikrát ocenìný ve své kategorii,
mìl v noci podivný sen, který chtìl vyprávìt ostatním. Zvíøata se
tedy dohodla, že až pan Jones usne, sejdou se ve velké stodole.
Starý Major (tak mu odjakživa øíkal, ale na výstavy chodíval jako
“Krasavec z Wellingdonu”) byl po celé farmì vážen natolik, že
každé zvíøe rádo obìtovalo hodinu spánku, aby vyslechlo, co má
na srdci. Major už byl ve stodole, natažený na vyvýšeném místì,
na slámì pod lucernou visící z trámu. Bylo mu dvanáct let, a aèkoli
v poslední dobì znaènì ztloustl a pøerùstaly mu nikdy nestøíhané
kly, vypadal moudøe a velkodušnì a stále vzbuzoval respekt.
Zvíøata se pomalu scházela a uvelebovala se podle svého vkusu.
První pøišli psi Bára, Janina a Haryk, pak prasata, která se zabydlela
ve slámì hned pøed Majorem. Slepice se posadily na okenní rámy,
holubi v podkroví, ovce a krávy ulehly vedle prasat a zaèaly
pøežvykovat. Dva tažní konì, Boxer a Lupina, pøišli souèasnì
a opatrnì se uložili, aby neublížili menším zvíøátkùm ležícím
v slámì. Lupina byla statná, mateøsky vyhlížející klisna støedního
vìku a Boxer obrovský høebec, který mìl sílu dvou koní. Bílý
pruh na nose mu dodával pøihlouplý výraz – nebyl opravdu pøíliš
inteligentní, ale požíval všeobecné úcty pro svùj èestný charakter
a obrovskou výkonnost. Po koních pøišla bílá koza Majka a osel
Benjamin – nejstarší a nejmrzutìjší zvíøe na statku. Málokdy mluvil,
a když nìco øekl, tak to byla nìjaká cynická poznámka. Øíkal
napøíklad, že Bùh mu dal ocas, aby jím odhánìl mouchy, ale radìji
(4)
by se obešel bez ocasu – a bez much. Na rozdíl od ostatních se
nikdy nesmál. Když byl tázán proè, øíkal, že tu nevidí nic k smíchu.
Boxer a Lupina se právì uvelebili, když se do stodoly vbatolilo
hejno osiøelých káèátek, slabounce pípalo a bloudilo sem a tam,
aby našlo bezpeèný úkryt, kde by je nikdo nezašlápl. Lupina kolem
nich vytvoøila svou pøední nohou jakýsi val, za kterým se kachòátka
stulila a okamžitì usnula. Poslední pøiklusala Molina, bláznivá bílá
krasavice, která tahala bryèku pana Jonese. Rozložila se vpøedu
a zaèala pohazovat høívou v nadìji, že si nìkdo všimne v ní
vpletených rudých stužek. Pak ještì pøibìhla koèka, chvilku se
jako obvykle rozhlížela po nejteplejším místì a nakonec vklouzla
mezi Lupinu a Boxera, kde po celou dobu pøedla, aniž by
poslouchala.
Nyní zde již byla všechna zvíøata s výjimkou Mojžíše,
ochoèeného havrana, který spal na zábradlí za zadními dveømi
farmy. Když Major vidìl, že všichni se již pohodlnì usadili
a netrpìlivì èekají, odkašlal si a zaèal:
„Soudruzi, jistì jste již slyšeli, jaký jsem mìl vèera podivný
sen. Ale nejprve musím øíci nìco jiného. Již s vámi, soudruzi,
dlouho nepobudu. Než však zemøu, musím vám pøedat, co jsem
poznal. Mám za sebou dlouhý život, a když jsem lehával o samotì
v chlévì, zbývalo mi hodnì èasu k pøemýšlení. Myslím, že mohu
klidnì prohlásit, že rozumím podstatì života na této zemi stejnì
dobøe jako kterékoliv jiné zvíøe. A o tom chci mluvit.
V èem je, soudruzi, podstata života? Jen se podívejte. Naše
životy jsou bídné, upracované, krátké. Narodíme se, dostaneme
nažrat jen tolik, abychom nechcípli, ti, kteøí mohou, musí pracovat
až do vyèerpání, a jakmile nám dojdou síly a už nejsme užiteèní,
je nᚠživot krutì ukonèen. Žádné zvíøe v Anglii nezná štìstí
a odpoèinek. Žádné zvíøe v Anglii není svobodné. Zvíøecí život je
bída a otroctví. Taková je pravda, soudruzi.
Ale je takový øád pøírody? Je snad anglická pùda tak chudá, že
nezaruèí slušný život tìm, kdo ji obývají? Ne, soudruzi, tisíckrát

(5)
ne! Pùda Anglie je úrodná, podnebí je dobré, tady by našlo dost
potravy mnohem víc zvíøat, než tu žije dnes. Jenom naše farma by
uživila tucet koní, dvacet krav, stovky ovcí! A všichni by mohli žít
pohodlnì a dùstojnì, jak se nám ani nezdá. Proè tedy žijeme v tak
bídných podmínkách? Protože skoro všechen výtìžek naší práce
nám kradou lidé! A tady, soudruzi, je odpovìï na všechny naše
problémy. Ta odpovìï spoèívá v jediném slovu – Èlovìk. Èlovìk
je nᚠjediný opravdový nepøítel. Odstraòme Èlovìka a hlavní
pøíèina hladu a pøepracování zmizí!
Èlovìk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval.
Nedává mléko, nesnáší vejce, neutáhne pluh a neumí utíkat tak
rychle, aby chytil zajíce! Pøesto je pánem všech zvíøat, nutí je
pracovat a vrací jim jen tolik, aby je udržel pøi životì, a zbytek si
nechává. Naše práce obdìlává pùdu, nᚠtrus ji hnojí, pøesto nikdo
z nás nemá víc než svoji kùži. Vy krávy, které sedíte pøede mnou,
kolik tisíc litrù mléka jste daly za minulý rok. A co se s tím mlékem,
kterým jste mìly vykrmit svá pìkná telata, co se s ním stalo? Do
poslední kapky steklo do hrdla nepøátel! A vy slepice, kolik vajec
jste loni snesly a z kolika se mohla vylíhnou kuøátka? Vìtšinu jich
odnesli na trh, aby si Jones a jeho lidi vydìlali. A ty, Lupino, kde
mᚠta ètyøi høíbátka, co se ti narodila? Byla oporou a potìšením
tvého stáøí? Kdepak! Jakmile jim byl rok, všechna prodali a už je
neuvidíš! Ètyøikrát jsi porodila, døeš se na polích, ale dali ti za to
nìkdy nìco víc než trochu jídla a stáj?
Ale ani tyto ubohé životy nám nejsou souzeny prožít až do
konce. Já osobnì si nestìžuju, protože patøím k tem šastnìjším.
Je mi dvanáct let a mám pøes ètyøi sta dìtí. To je normální život
vepøe. Ale žádné zvíøe nakonec neunikne krutému noži. Selátka,
co tu sedíte pøede mnou, vás vykrmují na maso a do roka budete
všechna kvièet na øeznickém špalku. Tahle hrùza èeká na každého
– na krávy, prasata, slepice, ovce, na všechny. Boxere, ve chvíli,
kdy ti ochabnou svaly, zavolá Jones rasa, který ti podøízne krk
a tvým masem nakrmí lovecké psy. A když zestárnou psi a ztratí

(6)
zuby, Jones jim uváže kolem krku cihlu a utopí je v nejbližším
rybníku.
Copak není úplnì jasné, soudruzi, že toto zlo našeho života
pochází z tyranie lidských bytostí? Produkty naší práce nám budou
patøit pouze tehdy, zbavíme–li se Èlovìka! Mohli bychom získat
svobodu a bohatství témìø ze dne na den! Co tedy musíme udìlat?
Ve dne v noci, tìlem i duší pracovat na svržení lidské rasy. A to je
moje poselství, soudruzi: REVOLUCE! Nevím, kdy pøijde. Možná
za týden, možná za sto let, ale vím tak jistì, jako vidím pod nohama
tuhle slámu, že døíve èi pozdìji zvítìzí spravedlnost. A na to se
soustøeïte, soudruzi. Zbývá vám už málo èasu! A pøedevším
pøedejte toto mé poselství tìm, kteøí pøijdou po vás, aby budoucí
generace dovedly bitvu až do jejího vítìzného konce.
Nezapomeòte, soudruzi, že ve své odhodlanosti nesmíte
ochabnout. Nic vás nesmí zarazit. Neposlouchejte nikdy ty, kteøí
vám budou tvrdit, že èlovìk a zvíøe mají spoleèné zájmy, že
prospìch jednoho je prospìchem druhého. To vše jsou lži! Èlovìk
neuznává zájmy jiného tvora než sebe. A mezi námi zvíøaty musí
být dokonalá jednota a bojové soudružství. Všichni lidé jsou
nepøátelé, všechna zvíøata jsou si soudruhy!“
V tom momentì se strhl hluk. Zatímco Major mluvil, vylezly
ze svých dìr ètyøi veliké krysy, sedìly nyní na zadních nohách
a poslouchaly, Náhle si jich všimli psi a krysy jen taktak staèily
vletìt zpátky do dìr. Major zdvihl nohu a požádal o klid:
„Soudruzi! Ještì jednu vìc si musíme vysvìtlit. Jsou divoká
zvíøata jako krysy a králíci naše pøátelé èi nepøátelé? Hlasujme
o tom. Vznáším shromáždìní tuto otázku: Jsou krysy soudruzi?“
Hlasování bylo ihned provedeno a zdrcující vìtšina souhlasila
s tím, že krysy soudruzi jsou. Proti byli pouze tøi psi a koèka, ale
ta, jak vyšlo najevo, hlasovala pro i proti. Major pokraèoval:
„Øeknu už jenom pár slov. Chtìl jsem ještì zopakovat, že naší
povinností je uvìdomovat si nepøátelství vùèi Èlovìku a všemu,
co èiní. Každý, kdo chodí po dvou, je nepøítel! Každý, kdo chodí

(7)
po ètyøech nebo létá, je pøítel. A pamatujte si, že ani v boji proti
Èlovìku se mu nesmíme zaèít podobat. Dokonce zvítìzíme–li nad
Èlovìkem, nesmíme napodobovat jeho zvyky. Žádné zvíøe nesmí
nikdy bydlet v domì, spát v posteli, nosit šaty, pít alkohol, kouøit,
používat peníze èi obchodovat. Všechny lidské zvyky jsou špatné.
A pøedevším: žádné zvíøe nesmí nikdy tyranizovat jiné, slabé èi
silné, chytré èi prosté. Všichni jsme si bratry. Žádné zvíøe nesmí
nikdy zabít jiné zvíøe! Všechna zvíøata jsou si rovna.
A nyní, soudruzi, vám povím, jaký jsem mìl vèera sen. Tìžko
jej popsat. Byl to sen o zemi, jak bude vypadat, až zmizí Èlovìk.
Ale pøipomnìl mi nìco, co se mi dávno vytratilo z pamìti. Víte,
kdysi dávno, když jsem byl malé sele, zpívala mi moje matka
a ostatní prasnice píseò, z níž znaly jen nápìv a první tøi slova.
V dìtství jsem tu melodii umìl, pozdìji už jsem si na ni nedokázal
vzpomenout. Ale vèera se mi vrátila ve snu. A dokonce se mi
vybavila i slova. Slova, která kdysi zvíøata urèitì zpívala, ale pak
byla po generace zapomenuta. Tu píseò vám teï zazpívám,
soudruzi. Jsem starý a mùj hlas je hrubý. Ale až se nauèíte melodii,
mùžete si ji zpívat sami a lépe. Jmenuje se Zvíøata Anglie.“
Starý Major si odkašlal a spustil. Jak øekl, jeho hlas byl hrubý,
ale zpíval docela dobøe a melodie byla strhující, nìco mezi
Clementine a La Cucuracha. Slova znìla:

Já jsem zvíøe, ty jsi zvíøe,

my jsme všichni zvíøata,
budoucnost jak zlato záøí
veselá a bohatá.

Jednou pøijde slavná chvíle,

kdy bez lidí budem žít,
rodnou hroudu vlasti drahé
jen pro sebe budem mít.

(8)
 Kde jsou zvonce, kde je chomout,
kde je postroj z našich zad?
Ostruhy a kruté bièe
tìch se každý zbaví rád.

Moøe sena, moøe zrní,

každý bude spokojen.
Jetel, oves, boby taky
budou naše v onen den.

Jasné slunce nad Anglií

èistší voda potokù,
vítr bude vonìt jarem,
až shodíme jho otrokù.

Pøiložíme nohu k dílu

pro tu naši svobodu,
volnìji se bude dýchat
zvíøecímu národu.

Já jsem zvíøe, ty jsi zvíøe,

my jsme všichni zvíøata,
budoucnost jak zlato záøí
veselá a bohatá.

Píseò všechny neobyèejnì rozrušila. Než ji Major staèil

dokonèit, zvíøata už zpívala sama. Dokonce i ta nehloupìjší
pochytila melodii a pár slov, a chytøejší – jako prasata a psi – znala
celou písnièku v mžiku zpamìti. Pak, po nìkolika pokusech, se
Zvíøata Anglie rozeznìla po farmì v nádherném unisonu. Krávy ji
buèely, psi kòuèeli, ovce beèely, konì ržáli, kachny kvákaly. Píseò
se jim tak líbila, že si ji pøezpívali pìtkrát po sobì, a kdyby nebyli
vyrušeni, zpívali by ji až do rána.

(9)
 Hluk však probudil pana Jonese, který vyskoèil z postele
v domnìní, že na dvoøe je liška. Popadl pušku, jež vždycky stála
v koutì v ložnici, a vypálil do tmy nìkolik kulek. Kulky se zaryly
do zdi stodoly a shromáždìní se rychle rozprchlo. Všichni spìchali
na kutì – ptáci vyskoèili na høady, zvíøata se uvelebila do slámy.
Za chvíli celá farma spala.

II.
O tøi dny pozdìji starý Major tiše ve spánku zemøel. Jeho ostatky
zakopali na úpatí sadu.
Zaèínal bøezen. Následující tøi mìsíce se vyznaèovaly tajnou
aktivitou. Majorova øeè znamenala pro mnoho zvíøat na farmì
zbrusu nový pohled na život. Nevìdìla, kdy bude ona Majorem
pøedpovìzená Revoluce provedena, a nemìla dùvod se domnívat,
že ji ještì zažijí, ale vìdìla, že je nutné se na ni dobøe pøipravit.
Organizování a školení zvíøat leželo pochopitelnì na prasatech,
která byla považována za nejchytøejší. Mezi nimi pak byli nejvíce
uznáváni dva kanci, Kuliš a Napoleon, které si pan Jones krmil na
prodej. Napoleon byl velký, ponìkud divoce vypadající berkshirský
kanec, na farmì jediný svého druhu. Mnoho nemluvil, ale za to,
co øekl, se dovedl postavit. Kuliš byl mnohem živìjší, rychle mluvil,
ale nepovažovali jej za tak charakterní prase jako Napoleona. Jinak
byli na farmì kromì prasnic jen samí krmní vepøíci. Mezi nimi
vynikalo malé tlusté prase Pištík s velkými kulatými tváøemi,
jiskrnýma oèima, hbitými pohyby a pronikavým hlasem. Byl
brilantní øeèník, a když debatoval o nìjakém obtížném bodu, mìl
svùj zvláštní zpùsob poskakování ze strany na stranu a pøitom
mrskal ocáskem, což z nìjakých dùvodù pùsobilo velmi
pøesvìdèivì. Ostatní zvíøata øíkala, že dovede udìlat z èerného
bílé.
Tito tøi shrnuli uèení starého Majora do komplexního systému
uèení, kterému øíkali animalismus. Nìkolikrát týdnì v noci, když

(10)
pan Jones usnul, svolali do stodoly schùzi a vysvìtlovali jeho
principy ostatním. Zpoèátku se setkávali s apatií a zabednìností.
Nìkterá zvíøata mluvila o povinnosti být loajální k panu Jonesovi,
kterého nazývala „pán“, nebo dìlala primitivní poznámky jako „pan
Jones nás krmí, kdyby tady nebyl, chcípneme hlady“. Jiná kladla
otázky typu „proè nás má zajímat, co se stane po naší smrti?“
nebo „jestli má dojít k revoluci v každém pøípadì, co tedy záleží
na tom, jestli pro to nìco udìláme, nebo ne?“ A prasata
objasòovala, že právì takové úvahy animalismu naprosto odporují.
Nejhloupìji ze všech se zeptala bílá klisna Molina: „A bude poøád
cukr, i po revoluci?“
„Ne,“ øekl otevøenì Kuliš, „na farmì nemáme žádné prostøedky
na výrobu cukru. Mimo to – ty ten cukr nepotøebuješ. Dostaneš
sena a ovsa, kolik budeš chtít.“ „A budu moci poøád nosit stužky
ve høívì?“ opáèila Molina.
„Soudružko, ty tvoje stužky, které mᚠtak ráda, jsou znakem
otroctví. Copak nemùžeš pochopit, že svoboda je mnohem
cennìjší?!“
Molina pøitakala, ale nevypadala moc pøesvìdèenì.
Nejt잚í boj musela prasata svádìt s báchorkami, které šíøil
ochoèený havran Mojžíš, Jonesùv oblíbenec, lháø a vyzvìdaè, ale
obèas dobrý øeèník. Tvrdil, že existuje záhadná zemì, která se
jmenuje Cukrová hora, a do ní prý všechna zvíøata po smrti
odcházejí. Mìla být nìkde nahoøe na nebi, nad mraky, nedìle tam
byla celý týden a jetel kvetl celý rok. Zvíøata Mojžíše nemìla ráda,
protože vyprávìl pohádky a nepracoval, ale nìkterá vìøila
Mojžíšovi na slovo a prasata je musela tìžce pøemlouvat, že nic
takového jako Cukrová hora neexistuje.
Nejoddanìjšími žáky prasat byla dvojice tahounù Boxer
a Lupina. Tihle dva zøídkakdy nìco sami vymysleli, ale jak jednou
uznali vepøe za své uèitele, pøijímali všechno, co øekli, a pomocí
nejprostších argumentù to pøedávali ostatním. Nevynechali ani
jednu tajnou schùzi ve stodole a pøi zpìvu Zvíøat Anglie, kterým

(11)
shromáždìní vždycky konèila, udávali tón.
Revoluce se mìla odbýt mnohem døív a snadnìji, než kdokoli
pøedpokládal. Døíve býval Jones sice tvrdý pán, ale šikovný
hospodáø. Od té doby, co prohrál v soudní pøi peníze, to s ním šlo
z kopce. Stal se zasmušilým a zaèal pít víc, než mu bylo zdrávo.
Celé dny prosedìl ve svém kuchyòském køesle, èetl noviny, popíjel
a obèas hodil Mojžíšovi kùrku chleba, namoèenou do piva. Jeho
pomocníci zlenivìli a podvádìli ho, pole zarostla plevelem, do
stavení zatékalo, živé ploty potøebovaly pøistøihnout a zvíøata
hladovìla.
Nastal èerven a blížila se senoseè. Veèer pøed svatojánskou nocí,
která pøipadala na sobotu, se pan Jones tak nezøízenì opil v hostinci
U rudého lva, že se na farmu vrátil až v nedìli v poledne. Jeho
èeledíni podojili ráno krávy, ale pak šli na zajíce, aniž by se namáhali
nakrmit ostatní zvíøata. Jakmile se pan Jones vrátil, ulehl na
pohovku v obývacím pokoji, pøikryl si oblièej novinami a okamžitì
usnul, takže když pøišel veèer, zvíøata byla stále o hladu. Tím však
byla dovršena míra jejich trpìlivosti, Jedna z krav vyrazila dveøe
kùlny, v níž byly zásoby, a všichni se zaèali krmit. Vtom se pan
Jones probudil. Za chvíli pøibìhl i se ètyømi èeledíny a zaèali kolem
sebe šlehat bièi hlava nehlava. Ale zvíøata byla pøíliš hladová.
Aèkoliv podobný èin neplánovala, obrátila se jako na povel proti
Jonesovi a jeho pomocníkùm. Vyrazila proti svým trýznitelùm,
trkala do nich a kopala ze všech stran. Jonesovi s èeledíny se situace
vymkla zcela z rukou. Nikdy pøedtím u zvíøata podobné chování
nepostøehli, a náhlý odpor tvorù, jež mohli doposud tlouct a týrat,
je k smrti vydìsil. Zmohli se na chabý pokus o obranu a pak vzali
nohy na ramena. Za okamžik už všech pìt pádilo po vozové cestì,
ústící na hlavní silnici a zvíøata je vítìzoslavnì pronásledovala.
Paní Jonesová, která všechno vidìla z okna své ložnice, sbalila
v rychlosti do cestovní brašny pár vìcí a zadní cestou opustila
farmu. Mojžíš seskoèil z bidélka a zlostnì krákoraje, letìl za ní.
Zvíøata mezitím vyhnala Jonese a jeho kumpány až k silnici

(12)
a pøibouchla za nimi vrata s pìti závorami. Tak se stalo, že než si
staèila uvìdomit, co se dìje, povstání úspìšnì skonèilo: Jones
zmizel a farma byla jejich.
V první chvíli nemohla zvíøata svému štìstí ani uvìøit. Nejprve
všechna spoleènì obìhla poklusem celou farmu, jako by se chtìla
pøesvìdèit, že se zde už neskrývá žádný èlovìk, a potom bìžela
tryskem zpìt k budovám, aby zahladila poslední stopy Jonesova
nenávidìného režimu. Vylomila dveøe kùlny na konci konírny
a všechna udidla, nosní kruhy, øetìzy a strašlivé nože, jimiž Jones
kastroval vepøe a ovce, naházela do studny. Uzdy, ohlávky, klapky
na oèi a ponižující pytlíky na píci letìly do ohnì, v nìmž se na
dvoøe pálily odpadky. Nakonec se spálily bièe. Pøi pohledu na hoøící
bièe poskakovala všechny zvíøata radostí. Kuliš hodil do plamene
také stužky, jimiž byly ve sváteèní dny zdobeny høívy a ocasy koní.
Prohlásil pøi tom, že stužky nutno pokládat za èást odìvu, což
je znak lidí. „A všechna zvíøata musí chodit nahá,“ dodal pøísnì.
Jakmile tuto vìtu uslyšel Boxer, sundal svùj malý slamák, jímž
se v létì chránil pøed mouchami, a pøidal jej do ohnì.
Vše, co pøipomínalo pana Jonese, znièila zvíøata nevídanou
rychlostí. Napoleon je pak zavedl k zásobárnì a dal každému
dvojnásobnou porci zrní a psùm po dvou sucharech. Po tìchto
hodech byla sedmkrát zazpívána píseò Zvíøata Anglie a zvíøata se
odebrala na kutì. Tak dobøe se jim ještì nespalo.
Druhý den se všichni probudili za svítání jako obyèejnì. Náhle
si však uvìdomili tu nádhernou událost, která se stala vèera,
a vybìhli na pastvu. Kousek odtud byl pahorek, z nìhož mohli
pøehlédnout celou farmu. Zvíøata na nìj vybìhla a v prùzraèném
ranním svìtle se rozhlížela kolem. Všechno bylo jejich, vše, co
vidìla, bylo jejich! Z této myšlenky se jich zmocnilo takové
vzrušení, že se bláznivì rozbìhla dokoleèka, vyskakovala do
vzduchu, odrážela se mohutnými skoky, válela se v rose, nabírala
plné tlamy sladké letní trávy, vykopávala drny z èerné zemì
a nasávala její sytou vùni. Pak se vydala na prohlídku farmy.

(13)
V nìmém obdivu zírala na pole, louku, sad, rybník a malý háj.
Zdálo se jim, že všechno vidí poprvé, a ještì poøád nemohla uvìøit,
že jim to patøí.
Pak se vydala v øadì zpìt ke stavením farmy a mlèky se zastavila
pøed vchodem do Jonesova domu. Také ten byl jejich, ale bála se
do nìj vstoupit.
Kuliš s Napoleonem nakonec vyrazili dveøe rameny a zvíøata
vcházela po jednom, opatrnì našlapujíce, aby nic nepoškodila. Po
špièkách kráèela z pokoje do pokoje, mluvila tlumeným hlasem
a pøi pohledu na neuvìøitelný luxus, na postele s péøovými
pokrývkami, zrcadla, žínìné pohovky, bruselské koberce a obrázek
královny Viktorie, povìšený nad krbovou øímsou, je mrazilo
v zádech.
Zvíøata sestupovala zrovna po schodech, když zjistila, že Molina
chybí. Vrátila se a našla ji v nejkrásnìjší ložnici. Z komody paní
Jonesové sebrala kousek modré stuhy, pøehodila si ji pøes krk a teï
se pøihlouple zhlížela v zrcadle. Zvíøata jí poøádnì vyhubovala
a vyšla z domu. Venku zakopala pár šunek, které pøedtím visely
v kuchyni na háku. Kromì nich a soudku v síòce, který Boxer
prokopl kopytem, se v domì nièeho nedotkla. Jednohlasnì se
usnesla, že budova má být zachována jako muzeum. Všichni
souhlasili, že v ní nikdy nesmí bydlet žádné zvíøe.
Když se pak zvíøata nasnídala, Kuliš a Napoleon je znovu
svolali.
„Soudruzi,“ pravil Kuliš, „je již pùl sedmé a máme pøed sebou
dlouhý den. Musíme totiž zaèít sklízet seno. Pøesto bych vám rád
nìco øekl.“
Prasata se nyní pøiznala, že se bìhem uplynulých tøí mìsícù
nauèila ze starého slabikáøe, který kdysi náležel dìtem pana Jonese
a který objevila na smetišti, èíst a psát. Napoleon poslal pro hrnce
s èernou a bílou barvou a zavedl shromáždìné k vratùm s pìti
závorami, jež oddìlovala farmu od hlavní cesty. Pak Kuliš, který
psal nejlépe, vzal mezi své dva paznehty štìtec, zamazal nápis

(14)
PANSKÁ FARMA a na jeho místo napsal FARMA ZVÍØAT. Tak
se ode dneška mìl statek jmenovat. Potom se vrátili na dvùr. Kuliš
s Napoleonem nechali pøinést žebøík a opøeli jej o vrata stodoly.
Vysvìtlili zvíøatùm, že se jim po tøech mìsících intenzívního studia
podaøilo soustøedit zásady animalismu do sedmi pøikázání, která
nyní napíšou na zeï. Tato pøikázání jsou nezmìnitelné zákony,
jimiž se na farmì musí zvíøata vždy øídit. S jistými potížemi (pro
prase to není nic snadného) se Kuliš vyšplhal po žebøíku a pustil
se do práce, zatímco Pištík o pár pøíèek níže držel plechovku
s barvou. Pøikázání psali na dehtovou zeï velkými bílými písmeny,
která se dala pøeèíst ze vzdálenosti tøiceti metrù, a znìla takto:

SEDM PØIKÁZÁNÍ
1. Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepøítel.
2. Každý, kdo chodí po ètyøech nohách nebo má køídla, je pøítel.
3. Žádné zvíøe nebude chodit obleèené.
4. Žádné zvíøe nebude spát v posteli.
5. Žádné zvíøe nebude pít alkohol.
6. Žádné zvíøe nezabije jiné zvíøe.
7. Všechna zvíøata jsou si rovna.

Nápis byl velmi úhledný, a až na to, že místo pít napsal Kuliš –
pýt–, a jedno –s– bylo vzhùru nohama, v nìm nebyla jediná chyba.
Kuliš pak pøikázání pøeèetl všem nahlas. Zvíøata pøikyvovala
v naprostém souhlasu a nìkterá chytøejší se jim zaèala ihned uèit
nazpamì.
„A nyní, soudruzi,“ volal Kuliš, odhazuje štìtec, „vzhùru na
senoseè! Uèiòme otázkou cti mít sklizeno døíve, než míval Jones
a jeho lidé.“
V tom okamžiku zaèaly krávy, které vypadaly už nìjakou dobu
podivnì, hlasitì buèet. Dvacet ètyøi hodin je nikdo nepodojil
a vemena jim témìø praskala. Po krátkém pøemýšlení poslala
prasata pro kýble a úspìšnì krávy podojila – jejich kopyta na to

(15)
byla jako stvoøena. Pøed zvíøaty se objevilo pìt kyblíkù plných
pìnivého hustého mléka a všichni si je se zájmem prohlíželi.
„Co se stane se vším tím mlékem?“ zeptal se nìkdo.
„Jones nám ho obèas pøidával do kaše,“ podotkla jedna slepice.
„Nestarejte se o mléko, soudruzi,“ vykøikl Napoleon a postavil
se pøed kýble. „Nìco s ním provedeme, ale senoseè je pøednìjší.
Soudruh Kuliš vás povede a jí pøijdu za chvilièku. Vpøed, soudruzi,
seno èeká.“
A tak se zvíøata vyhrnula na louku, aby zaèala se sklizní, a když
se veèer vrátila, všimla si, že mléko zmizelo.

III.
Pøi senoseèi se všichni poøádnì nadøeli, ale nakonec dopadla
mnohem lépe, než doufali. Práce byla nìkdy opravdu obtížná:
náøadí vymysleli lidé a nikoli zvíøata, a tak velká pøekážka spoèívala
v tom, že ani jedno zvíøe nedokázalo používat nástroje, které
vyžadovaly vzpøímený postoj. Prasata si však dovedla poradit
s každou tìžkostí. Konì znali každou píï pole a rozumìli tedy
kosení a hrabání sena lépe než pan Jones a jeho èeledíni. Prasata
sama sice žádnou práci nevykonávala, zato všechno øídila
a dohlížela na ostatní. Bylo samozøejmé, že se svými znalostmi se
ujala vedení. Boxer a Lupina se zapøáhli do žacího nebo
pohrabovacího vozu (teï už nebylo zapotøebí ani udidel, ani otìží)
a kráèeli vytrvale kolem role. Prase za nimi podle situace volalo:
„Zpomal, soudruhu!“ a „Hot, èehý, soudruhu!“ I nejmenší zvíøata
pomáhala pøi obracení a svážení sena. Dokonce i slepice a kaèeny
pobíhaly sem a tam a snášely ho po jednotlivých stéblech
v zobácích na kupky. Zvíøata nakonec sklidila o dva dny rychleji,
než obvykle trvalo Jonesovi a jeho lidem. A navíc – byla to nejvìtší
úroda, jakou kdy vidìla. Díky bdìlosti slepic a kachen nepøišlo
nazmar ani stéblo, a žádné zvíøe si nepøisvojilo ani zrnko.
Celé léto klapala práce na farmì jako hodiny. Všechna zvíøata

(16)
byla šastnìjší, než by si kdo mohl pøedstavit. Každé sousto píce
bylo pro nì opravdovým potìšením, nebo vše pocházelo z jejich
vlastní práce, nebyla to již almužna od nenávidìného pána. Když
odešli neužiteèní lidští pøíživníci, každý se mohl dosyta najíst.
A aèkoli nemìla žádné zkušenosti, získala mnohem více volného
èasu. Objevila se samozøejmì spousta potíží: pøi sklizni obilí musela
zvíøata napøíklad sešlapávat klasy jako za dávných èasù a vyfukovat
plevy vlastním dechem, protože na farmì nebyla mlátièka. Prasata
svou chytrostí a Boxer mohutnými svaly však dokázali zdolat
každou pøekážku. Boxer se stal pøedmìtem obdivu všech. Pracoval
pilnì již za Jonese, ale nyní døel za tøi a nìkdy to vypadalo, že
veškeré práce na farmì leží jen na jeho mocných bedrech. Celé
dny tlaèil a tahal a vždycky byl tam, kde byla práce nejt잚í.
Domluvil se dokonce s kohoutem, že bude ráno buzen o pùl hodiny
døíve než ostatní a do budíèku vykoná nìjakou dobrovolnou práci.
Jeho odpovìï na všechny problémy a potíže znìla: „Budu pracovat
lépe a radostnìji!“, a tato slova se stala Boxerovým heslem.
Podle svých možností ale pracoval každý. Slepice a kachny
uspoøily sbíráním klasù 75 kilogramù obilí. Nikdo na farmì nekradl,
nikdo si nestìžoval na pøídìly, žádné hádky, závist a žárlivost jako
za starých èasù. Jen Molinì se nechtìlo ráno vstávat, práci
nechávala èasto nedokonèenou a vymlouvala se, že má v kopytu
kámen. Koèka se také chovala podivnì, brzy si všimli, že jakmile
byla nìkde nìjaká práce, zmizela na celé hodiny a vracívala se jen
k jídlu, jako by se nechumelilo. Pokaždé však pøišla s tak
dokonalou výmluvou a pøedla tak pøítulnì, že ji zvíøata nemohla
podezøívat z nièeho špatného. Starého osla Benjamina revoluce
vùbec nezmìnila. Dìlal svoji práci pomalu a bez zájmu jako za
Jonese, nikdy se nesnažil podvádìt a zároveò nedìlal žádnou práci
navíc. O revoluci a jejích výsledcích se nikdy nevyjádøil. Když se
ho ptali, zda je teï šastnìjší než za Jonese, odpovídal: „Osli mají
dlouhý život. Nikdo z vás ještì nevidìl mrtvého osla,“ a zvíøata
se musela spokojit s tímto nejasným prohlášením.

(17)
 O nedìlích se nepracovalo. Snídali o hodinu pozdìji a pak se
odbývala ceremonie, která se nikdy nesmìla vynechat. Nejprve se
vztyèovala vlajka. Kuliš našel v kùlnì starý zelený ubrus paní
Jonesové, na který bílou barvou nakreslil kopyto a roh. Tuhle
vlajku pak každou nedìli ráno vytahovali v zahradì u domu na
stožár. „Vlajka je zelená,“ vysvìtloval Kuliš, „jako zelená pole
Anglie, zatímco kopyto a roh pøedstavují budoucí republiku zvíøat,
která vznikne, až bude celá lidská rasa poražena.“ Po vztyèení
vlajky vpochodovala všechna zvíøata do stodoly, aby se tu
zúèastnila velkého shromáždìní, zvaného „schùze“. Zde se
plánovala práce na pøíští týden, pøijímala rezoluce a diskutovala.
Rezoluce navrhovala výluènì prasata – ostatní zvíøata se sice
nauèila volit, ale rezoluce si nikdy vymyslet nedovedla. Nejaktivnìji
si pøi diskusích poèínali Kuliš a Napoleon, nikdy spolu ale
nesouhlasili. A navrhl první cokoli, druhý mu zaruèenì odporoval.
A dokonce, když bylo rozhodnuto o malém pøístøešku vzadu za
sadem, který se mìl stát útulkem zvíøat odcházejících do dùchodu,
což byla sama o sobì záležitost nenapadnutelná, rozpoutala se
vášnivá debata o dùchodové hranici pro jednotlivé skupiny zvíøat.
Schùze vždy konèily zpìvem Zvíøat Anglie a odpoledne patøilo
odpoèinku. Vepøi vydìlili kùlnu na náøadí jako své velitelství. Tady
po veèerech studovali v knihách, které pøinesli z domu – uèili se,
jak kovat, truhlaøit a další potøebné vìci.
Kuliš se ve volném èase také zabýval organizováním tzv.
zvíøecích rad. V tom byl neúnavný. Pro slepice založil „Radu pro
výrobu vajec“, pro krávy „Ligu èistých ocasù“, pro krysy a zajíce
„Radu pro doškolování divokých soudruhù“ (úèelem této rady
bylo ochoèit krysy a zajíce), „Hnutí za bìlejší vlnu“, pro ovce
a kromì toho zorganizoval kursy ètení a psaní. Vìtšina jeho
projektù však ztroskotala. Napøíklad pokusy ochoèit divoká zvíøata
ustaly skoro okamžitì. Krysy a zajíci se chovali poøád stejnì, a když
se s nimi jednalo laskavì, jen toho zneužívali.
Koèka se zpoèátku velmi aktivnì zapojila do „Rady pro

(18)
doškolování“. Jednoho dne byla vidìna, jak sedí na støeše a rozpráví
s vrabci, kteøí byli témìø v jejím dosahu. Povídala nìco v tom
smyslu, že všechna zvíøata jsou si nyní soudruhy a kterýkoli vrabec
že k ní mùže pøijít a sednout si na tlapku. Vrabce to však
nepøesvìdèilo.
Velmi úspìšné ale nebyly kursy ètení a psaní. Do podzimu byla
všechna zvíøata na farmì do jisté míry gramotná.
Prasata umìla èíst i psát perfektnì. Psi se nauèili èíst také
pomìrnì brzy, ale zase nemìli zájem o nic jiného než o sedm
pøikázání. Koza Majka umìla èíst o nìco lépe než psi a nìkdy po
veèerech pøedèítala ostatním z útržkù novin, nalezených ve smetí.
Benjamin si ve ètení nezadal s prasaty, ale svou schopnost nedával
najevo. Øíkal, že pokud ví, neexistuje nic, co by stálo za pøeètení.
Lupina se nauèila celou abecedu, ale neumìla dávat slova
dohromady, Boxer se nedostal dál než k písmenu D. Umìl nakreslit
kopytem do prachu A, B, C, D a pak stál a zíral na písmena se
klopenýma ušima, obèas potøásl høívou a marnì se snažil
rozpomenout, co pøijde dál. Nìkolikrát se mu podaøilo nauèit se
E, F, G a H, ale když se to nauèil, zjistil, že zapomnìl A, B, C a D.
Nakonec se spokojil s prvními ètyømi písmeny a psával je jednou
až dvakrát dennì, aby si osvìžil pamì. Molina se odmítala nauèit
víc než M, O, L, I, N a A. Umìla jméno hezky poskládat z proutkù,
které ozdobila nìkolika kvìty, a chodila pak v obdivu kolem svého
výtvoru.
Ostatní zvíøata na farmì se zarazila u písmene A. Vyšlo též
najevo, že ta hloupìjší jako ovce, kaèeny a slepice nejenže se
nedovedla nauèit ani písmenko, ale nedokázala si zpamìti
vzpomenout ani na sedm pøikázání. Po delším pøemýšlení zkrátil
Kuliš sedm pøikázání do jednoduchého hesla „Ètyøi nohy dobré,
dvì nohy špatné“. „Toto,“ podotkl, „obsahuje základní principy
animalismu. Kdo si naše heslo osvojí, bude uchránìn pøed lidským
vlivem.“ – Ptáci mìli pùvodnì námitky, nebo se jim zdálo, že
mají dvì nohy, ale Kuliš jim dokázal, že tomu tak není.

(19)
 „Ptaèí køídla, soudruzi, máte pro pohyb, nikoli k práci. Proto
jsou považovány za nohy. Charakteristickým znakem èlovìka je
„ruka“ – nástroj, kterým èlovìk páchá všechna pøíkoøí.“
Ptáci Kulišovým dlouhým výrazùm pøíliš nerozumìli, ale pøijali
vysvìtlení, a tak se všechna hloupìjší zvíøátka hned zaèala uèit
novou pouèku nazpamì. Heslo ÈTYØI NOHY DOBRÉ, DVÌ
ŠPATNÉ bylo napsáno na zeï stodoly hned vedle sedmi pøikázání
a vìtšími písmeny. Když se ho všichni nauèili nazpamì, ovcím se
pouèka velmi zalíbila a èasto, polehávajíce na pastvì, spustily
všechny spontánnì „Ètyøi nohy dobré, dvì špatné!“ Vydržely to
celé hodiny, aniž by se unavily.
Napoleona Kulišovy rady a ligy nezajímaly. Prohlásil, že
dùležitìjší než práce pro dospìlé je veï výchova mladých. Janina
a Bára brzy po senoseèi vrhly devìt pìkných štìòat. Jakmile byla
odkojena, odebral je Napoleon jejich matkám a øekl, že za jejich
výchovu bude zodpovídat on sám. Vzal si je na pùdu, kam se dalo
vylézt jen pøes kùlnu po žebøíku, a tam je držel v úplném odlouèení,
takže brzy celá farma na jejich existenci zapomnìla.
Tajemství, kam mizí mléko, se brzy vysvìtlilo. Každý den se
pøidávalo do krmení pro prasata. Právì dozrávala raná jablka
a tráva v zahradì byla plná padavèat. Zvíøata pokládala za
samozøejmé, že si je spravedlivì rozdìlí mezi sebe, ale jednoho
dne pøišel rozkaz, že všechna budou sebrána a odnesena na
komandaturu, kde budou k dispozici prasatùm. Nìkterá zvíøata
reptala, ale nic tím nezmìnila. Všechna prasata s tím souhlasila,
dokonce i Kuliš a Napoleon. Pištík byl povìøen, aby vìc vysvìtlil
ostatním.
„Soudruzi,“ zvolal, „jistì si všichni uvìdomujete, že my prasata
to nedìláme ze sobectví, èi že to snad znamená nìjaké privilegium.
Mnoho z nás ve skuteènosti jablka ani mléko nesnáší. Já osobnì
je nesnáším. Jíme je jen proto, abychom si zachovali zdraví. Jablka,
soudruzi, a to je dokázáno vìdecky, obsahují látky naprosto
potøebné pro vývoj prasete. My prasata pracujeme duševnì. Celé

(20)
zaøízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše
blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro „vás“! Víte, co by se
stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým
povinnostem? Jones by pøišel zpátky! Ano – Jones by se vrátil!
A soudruzi,“ jeèel Pištík témìø plaèky a poskakoval sem tam,
mrskaje ocáskem, „jistì nikdo nechcete, aby se Jones vrátil?“
Byla–li si zvíøata nìèím naprosto jista, pak tím, že nechtìjí
Jonese zpìt. Když se na celý problém podívala z tohoto úhlu,
neøekla už ani slovo. Bylo pøece úplnì jasné, že je v jejich zájmu,
aby si prasata uchovala dobrou kondici. A tak se nakonec všichni
bez øeèí shodli, že mléko a padavky (a také celá úroda jablek)
patøí jen prasatùm.

IV.
Než ubìhlo léto, rozšíøila se zpráva o událostech na Farmì zvíøat
témìø po celé zemi. Kuliš a Napoleon vysílali každý den hejno
holubù, kteøí mìli za úkol vmísit se mezi zvíøata na sousedních
farmách, vyprávìt jim o revoluci a uèit je melodii Zvíøat Anglie.
Pan Jones trávil vìtšinu svého èasu ve výèepu u Rudého lva ve
Willingdonu a stìžoval si každému, kdo byl ochoten ho poslouchat,
na tu šílenou nespravedlnost, která se mu stala, když ho banda
zvíøecích budižknièemù obrala o majetek. Ostatní farmáøi s ním
v podstatì sympatizovali, ale nikdo nebyl ochoten mu pomoci.
Každý tiše pøemýšlel, zda by Jonesùv krach nemohl nìjak využít
ve svùj prospìch. Zvíøata mìla štìstí, že se oba statkáøi, kteøí
sousedili s Farmou zvíøat, neustále hádali. První pøilehlý statek se
jmenoval Lišèín. Byla to obrovská zanedbaná staromódní farma
s vyèerpanými pastvinami a pøebujelým živým plotem, jejíž velká
èást už zarùstala lesem. Vlastníkem byl pan Pilkington,
lehkomyslný farmáø, který trávil vìtšinu èasu na honitbì èi
rybolovem – podle roèního období. Druhá farma – Straèín – byla
menší, ale podstatnì lépe udržovaná. Její majitel pan Frederick
(21)
byl šlachovitý mazaný chlapík, vìènì zapletený do soudních pøí,
a mìl povìst bezohledného obchodníka. Ti dva se tak nenávidìli,
že se nikdy nedokázali na nièem dohodnout – ani když se vìc
týkala spoleèného zájmu.
Nyní byli ale oba znepokojeni vývojem situace na Farmì zvíøat
a peèlivì dbali na to, aby se jejich vlastní zvíøata nic nedozvìdìla.
Nejprve pøedstírali, že jim nápad, aby zvíøata sama hospodaøila,
pøipadá k smíchu. Za ètrnáct dní bude po všem, øíkali. Roznášeli
fámy, že se zvíøata na Panské farmì (nepøestali ji tak nazývat,
název Farma zvíøat odmítali pøipustit) neustále rvou a chcípají
hlady. Za nìjaký èas, když zvíøata oèividnì hlady nepomøela, pøišli
Frederick a Pilkington s novou historkou: na statku se prý dìje
nìco strašlivého, zvíøata se navzájem požírají, muèí rozžhavenými
podkovami a mají spoleèné samièky. Tak to dopadá, když se poruší
øád Pøírody, øíkali Frederick a Pilkington.
Jejich øeèem však témìø nikdo nevìøil. Šíøily se neurèité
a zkreslené zvìsti o nádherné farmì, odkud byli vyhnáni lidé a kde
jsou zvíøata pány, a bìhem toho roku probìhla venkovem vlna
nepokojù. Vždy poslušní býci divoèeli, ovce nièily živé ploty
a spásaly jetel, krávy kopaly do díží s mlékem, konì se pøí honech
zastavovali pøed pøekážkami a shazovali jezdce. A navíc se všechna
zvíøata v okolí seznámila s melodií i slovy písnì Zvíøata Anglie.
Píseò se šíøila neobyèejnou rychlostí – když ji zaslechli lidé,
nedokázali ovládat vztek. Pøedstírali však, že jim pøipadá smìšná.
Øíkali, že nemohou pochopit, proè se zvíøata tak snižují s zpívají
takovou odrhovaèku. Každé zvíøe, které bylo pøi zpìvu pøistiženo,
dostalo na místì výprask. Pøesto se píseò potlaèit nepodaøilo. Kosi
ji prozpìvovali na živých plotech, holubi vrkali na jilmech, zaznívala
v hlomozu kováren i melodii kostelních zvonù. Kdykoli ji lidé
zaslechli, sevøelo se jim srdce strachy, nebo v ní cítili proroctví
svého brzkého zániku.
Poèátkem øíjna, když bylo obilí sklizeno a èásteènì i vymláceno,
pøiletìlo do dvora farmy ve velkém rozèilení hejno holubù. Jones,

(22)
jeho èeledíni s pùltuctem dalších z Lišèína a Straèína prošli branou
a blíží se po vozové cestì k farmì. Všichni mají hole, Jones rázuje
první a tøímá pušku. Je jasné, že chtìjí statek získat zpátky.
Jejich útok však zvíøata již dlouho oèekávala a byla na nìj dobøe
pøipravena. Kuliš, který nìkde našel a potom dlouho studoval knihu
o taženích Julia Caesara, vedl obranné operace. Rychle vydal
rozkazy a za okamžik stála všechna zvíøata na svých místech.
Když se lidé pøiblížili k farmì, spustil Kuliš první útok. Nad
lidi vyletìlo pìtatøicet holubù a z výšky na nì kálelo. Zatímco se
muži potýkali s ptáky, vyrazily zpoza køoví husy a zaèaly je
zlomyslnì štípat do lýtek. To byl ale jen malý bojový manévr, který
mìl vnést mezi nepøátele zmatek. Tento útok byl lehce odražen
holemi. Vzápìtí Kuliš zavelel znovu. Majka a Benjamin, všechny
ovce – a Kuliš v èele – zaèali vybíhat ze všech stran a vrhat se na
lidi. Benjamin se otoèil a kopal do nich svými kopýtky. Ale opìt
byli zahnáni holemi a okovanými botami. Náhle Kuliš zajeèel, což
znamenalo povel k ústupu a zvíøata vbìhla zpìt do dvora. Muži
se dali do vítìzoslavného køiku. Mysleli, že nepøítel se dal na útìk
– a tak se neuspoøádanì rozbìhli za zvíøaty. Pøesnì tohle Kuliš
plánoval. Jakmile byli lidé ve dvoøe, odøízli jim ústupovou cestu
tøi konì, tøi krávy a zbytek prasat, která doposud ležela v záloze
v kravínì. Kuliš vydal signál k útoku a sám se vrhnul na Jonese.
Ten na nic neèekal, zdvihl pušku a vypálil. Broky vyryly krvavé
šrámy na Kulišových zádech a usmrtily jednu ovci. Aniž by
zpomalil, vrhl se stokilový Kuliš celou svou vahou Jonesovi pod
nohy. Jones vletìl na hromadu hnoje a pøi letu vzduchem ztratil
pušku.
Nejdìsivìji však vyhlížel Boxer, který se vzepjal na zadní
a vyrážel obrovitýma okovanýma nohama. Hned prvním úderem
zasáhl jednoho chlapíka z Lišèína do hlavy tak, že se bezvládnì
složil do bláta. Nìkolik mužù pøi pohledu na nìj upustilo hole
a pokusilo se utéct. Propadli panice a za okamžik je zvíøata honila
kolem dvora. Byli mláceni, kopáni, kousáni. Ani poslední zvíøe na

(23)
statku si nenechalo ujít pomstu a každé ji provádìlo podle svého.
I koèka seskoèila náhle se støechy na záda jednoho èeledína a zaala
mu drápy do krku, až se rozjeèel bolestí. Jakmile se na chvilku
odkryla ústupová cesta, lidé bez váhání vyrazili ze dvora a pádili
pryè po hlavní cestì. A tak se po pìtiminutové invazi neslavnì
vraceli touž cestou, kterou pøišli, a v patách mim bìželo hejno
syèících hus, které je štípaly do lýtek.
Utekli až na jednoho. Vzadu na dvoøe strkal Boxer kopytem
do mladíka ležícího tváøí v blátì a snažil se jej otoèit. Hoch se
nepohnul.
„Je mrtev,“ øekl Boxer smutnì. „Nechtìl jsem, aby to dopadlo
takhle. Zapomnìl jsem, že mám podkovy. Kdo mi ale uvìøí, že
jsem to neudìlal schválnì?“
„Žádný soucit, soudruhu!“ køièel Kuliš, jemuž stále krvácely
rány. Válka je válka! Dobrá lidská bytost je mrtvá lidská bytost!“
„Ale já jsem nechtìl nikoho zabít, ani èlovìka ne,“ opakoval
Boxer s oèima plnýma slz.
„Kde je Molina?“ vykøikl nìkdo.
Molina opravdu chybìla. Na chvíli to vzbudilo velký rozruch.
Zvíøata se bála, že ji lidé poranili nebo dokonce odvlekli s sebou.
Nakonec ji ale našli schovanou ve stáji, s hlavou zaboøenou do
sena, Utekla hned, jak zaslechla výstøel. A mezitím, co ji ostatní
hledali, probral se zdánlivì mrtvý mladík, který byl jen omráèený,
a prchl nejkratší cestou.
Rozèilená zvíøata se shromáždila a každé co nejhlasitìji
vypoèítávalo své zásluhy v bitvì. Následovala improvizovaná
oslava vítìzství. Byla vztyèena vlajka a nìkolikrát zaznìla píseò
Zvíøata Anglie. Pak se konal dùstojný pohøeb zabité ovce. Nad
hrobem, na který zasadili keø hlohu, promluvil Kuliš. Ve svém
projevu zdùraznil, že každé zvíøe musí být pøipraveno položit za
farmu život, bude–li tøeba.
Poté se zvíøata jednomyslnì usnesla zavést vojenský øád Zvíøe–
hrdina I. tøídy, který byl také hned udìlen Kulišovi a Boxerovi.

(24)
Jako øád posloužila mosazná medaile (ve skuteènosti staré mosazné
ozdoby pro konì, které našla v kùlnì) a mìl se nosit jen v nedìli
a o svátcích. Pak byl zaveden také øád Zvíøe–hrdina II. tøídy a byl
in memoriam udìlen mrtvé ovci.
Zvíøata se dlouho nemohla dohodnout, jak bitvu pojmenovat.
Nakonec se rozhodla, že do historie farmy se dnešní událost zapíše
jako Bitva u kravína, protože právì od nìj byl veden útok ze zálohy.
Puška pana Jonese zùstala ležet v blátì, nìjaká munice byla již
døíve nalezena v domì, a proto zvíøata rozhodla, že umístí pušku
k patì stožáru, jako by to bylo dìlo, a že dvakrát roènì, 12. øíjna
ve výroèní den Bitvy u kravína a o svatojánské noci, v den výroèí
revoluce, bude z Jonesovy pušky vypálena slavností rána.

V.
S blížící se zimou pøibývaly i starosti s Molinou. Ráno chodívala
pozdì do práce s omluvou, že zaspala, a stìžovala si na záhadné
bolesti, pøestože chu k jídlu mìla vynikající. Pod rùznými
záminkami odbíhala k napajedlu, kde postávala a zhlížela se ve
svém obrazu ve vodì. Ale proslýchalo se také, že v tom je nìco
závažnìjšího. Jednoho dne, když se Molina bezcílnì potulovala
dvorem, pohazovala svým dlouhým ocasem a žvýkala stéblo sena,
vzala si ji Lupina stranou.
„Molinko,“ øekla, „musím ti nìco vážného øíci. Vidìla jsem tì
dnes ráno, jak se natahuješ pøes živý plot, oddìlující Farmu zvíøat
od Lišèína. A na druhé stranì plotu stál jeden z èeledínù pana
Pilkingtona. Byla jsem sice dost daleko, ale jsem si skoro jista, že
jsem vidìla, jak s tebou mluví a ty jsi mu dovolila, aby tì hladil po
nose. Co to má znamenat, Molino?“
Molina se zaèala vzpínat a bušit kopyty do zemì. „To není
pravda! Nehladil mì!“
„Molino! Podívej se na mne – dávᚠmi své èestné slovo, že tì
ten muž nepohladil?“
„Není to pravda!“ opakovala Molina – do tváøe se ale Lupinì
(25)
nepodívala a v pøíští chvíli se rozbìhla a utekla do polí.
Lupina chvíli pøemýšlela a pak, aniž by cokoliv øekla ostatním,
odešla do Molininy stáje. Kopýtkem odhrnula trochu slámy; pod
slámou byl schován kostkový cukr a nìkolik svazkù stužek rùzných
barev.
Za tøi dny Molina zmizela. Pár týdnù se o ní nevìdìlo, ale pak
jednou holubi pøinesli zprávu, že ji vidìli ve Willingdonu. Byla
zapøažena do hezké èervenoèerné bryèky, stojící pøed hospodou.
Rudolící tlusoch v kostkovaných kalhotech a kamaších, který
vypadal na hospodského, ji hladil po nozdrách a krmil cukrem.
Molina mìla èerstvì pøistøiženou høívu, do pramene nad èelem
vpletenou šarlatovou stužku a vypadala prý velmi spokojenì, øíkali
holubi. Zvíøata už o ní nikdy nemluvila.
V lednu pøišlo skuteènì ošklivé poèasí. Zem promrzla na kámen
a na polích se nedalo pracovat. Ve velké stodole probìhlo mnoho
schùzí a prasata se zabývala plánováním èinnosti pro nastávající
sezónu. Obecnì bylo uznáno, aby prasata, evidentnì chytøejší než
ostatní zvíøata, rozhodovala o všech politických otázkách farmy
– jejich rozhodnutí pak musela být ratifikována vìtšinou hlasù.
Tato úmluva mohla fungovat vcelku dobøe, kdyby nedocházelo
k neshodám mezi Kulišem a Napoleonem. Ti se hádali
i v momentech, kdy o nic nešlo. Jestliže jeden z nich navrhl osít
vìtší plochu jeèmenem, bylo jasné, že druhý bude požadovat vìtší
plochu pro oves; a jestliže jeden tvrdil, že nìjaké pole se hodí pro
zasázení zelí, pak druhý prohlásil, že se hodí jen a jen pro øepu.
Oba mìli své stoupence, a tak nìkteré diskuse byly velmi rušné.
Na schùzích svými brilantními projevy získával vìtšinu obvykle
Kuliš, ale Napoleon získával podporu v obdobích mezi schùzemi.
Zvláštì velký úspìch míval u ovcí, jež si už dávno oblíbily a pøi
vhodných i nevhodných pøíležitostech beèely své „Ètyøi nohy
dobré, dvì nohy špatné“. Nyní tímto skandováním èasto
pøerušovaly schùze v rozhodujících momentech Kulišových
projevù.

(26)
 Kuliš prostudoval nìkterá starší èísla „Farmáøe a chovatele“,
která našel v domì, a byl plný plánù na inovace a vylepšení. Mluvil
uèenì o melioracích, siláži a pevné podestýlce, a vypracoval složité
schéma, podle kterého by každé zvíøe mìlo konat svoji potøebu
pøímo na poli, každý den na jiném místì, aby se ušetøila práce
s rozvozem hnoje. Napoleon s žádnými svými plány nepøišel, ale
tiše øíkal, že Kulišovy plány nebudou k nièemu; zdálo se, že hraje
na èas. Ale nejvážnìjší rozpory se ukázaly v otázce vìtného mlýna.
Na podlouhlé pastvinì, nedaleko od budov farmy, byl malý
pahorek, tvoøící nevyšší místo na statku. Po prùzkumu okolí Kuliš
prohlásil, že právì zde by mìl stát vìtný mlýn, který by pohánìl
dynamo a dodával farmì elektøinu. Elektøinou by se svítilo ve
stájích, v zimì by se jí vyhøívaly. Pohánìla by také cirkulárku,
øezaèku píce, šrotovník a elektrické dojení. Zvíøata o podobných
zaøízeních nikdy neslyšela (farma byla zastaralá a mìla jen
primitivní stoje), poslouchala tedy v úžasu, zatímco Kuliš rozvíjel
obrazy fantastických strojù, které za nì budou dìlat tu nejt잚í
práci, a ona se budou moci rekreovat na polích èi vzdìlávat se
ètením a konverzací.
Kulišovy plány vìtného mlýna byly dokonèeny bìhem nìkolika
týdnù. Mechanické detaily pocházely vìtšinou ze tøí knih, které
kdysi patøily panu Jonesovi – „Tisíc užiteèných rad domácím
kutilùm“, „Každý sobì zedníkem“ a „Elektrikáø zaèáteèník“. Za
svoji pracovnu požíval Kuliš pøístøešek, kde bývaly inkubátory –
mìla hladkou døevìnou podlahu, na které se dalo kreslit. Zavíral
se tam celé dlouhé hodiny. Otevøenou knihu mìl zatíženou
kamenem, vzrušenì poskakoval sem a tam a køídou, již si uchytil
do paznehtu, kreslil jednu èáru pøes druhou a rozèilenì pøi tom
pokvikoval. Plány jako komplikovaná zmì høídelí a ozubených
kol brzy pokrývaly pøes polovinu podlahy. Ostatní zvíøata pokládala
Kulišovy malùvky za zcela nerozluštitelné, ale dìlaly na nì velký
dojem. Každé zvíøe se alespoò jednou dennì chodilo na plány dívat.
Pøišly i slepice a kaèeny, celé nervózní, aby køídové èáry

(27)
nepošlapaly. Jen Napoleon se držel zpátky. Od poèátku se prohlásil
za nepøítele vìtrného mlýna. Jednoho dne si však pøišel plány
neèekanì prohlédnout. Dupal po místnosti, prohlížel si zblízka
každou podrobnost, nìkolikrát zafunìl a pak pøemýšlivì postál.
Náhle zvedl nohu, vymoèil se na plány a beze slova odešel.
V otázce vìtrného mlýna byla farma rozštìpená. Kuliš
nepopíral, že je èeká tìžká práce. Kameny bude tøeba opracovat
a postavit na sebe, dále budou muset vyrobit plachty a sehnat
dynama a kabely. (Jak ty se opatøí, to Kuliš neøíkal.) Tvrdil, že vše
mùže být hotovo za rok. Pak se ale, jak øíkal, ušetøí tolik práce, že
postaèí, když zvíøata budou pracovat jen tøi dny v týdnu. Na druhé
stranì Napoleon argumentoval, že úkolem dne je zvýšit produkci
žrádla, a pokud budou plýtvat èasem na stavbu vìtrného mlýna,
zemøou všichni hlady. Zvíøata se rozdìlila na dvì skupiny pod
hesly „Volte Kuliše a tøídenní pracovní týden“ a „Volte Napoleona
a plné žaludky“. Jediný Benjamin se nepøidal k žádné skupinì.
Neuvìøil ani tomu, že by nìkdy mìlo být víc žrádla, ani tomu, že
mlýn snad ušetøí práci. Øíkal, že a už s mlýnem, èi bez nìj, pùjde
život dál tak, jak šel vždy, to jest špatnì.
Mimo rozmíšek v otázce vìtného mlýna tu byl také problém
obrany farmy. Bylo naprosto jasné, že i když lidé byli v Bitvì
u kravína poraženi, podniknou další a odhodlanìjší pokus zmocnit
se znovu farmy a nastolit opìt vládu pana Jonese. Mají pro to teï
o dùvod víc – zpráva o jejich porážce se roznesla po celé zemi,
takže zvíøata v sousedních farmách byla vzdornìjší než obvykle.
Pochopitelnì že Kuliš a Napoleon mìli na otázku obrany rozdílné
názory. Podle Napoleona si zvíøata mìla opatøit zbranì a nauèit
se je používat. Podle Kuliše zase mìla vysílat další a další holuby
mezi zvíøata na jiné farmy a podnìcovat tam povstání. Jeden
argumentoval, že pokud se zvíøata nebudou umìt sama bránit,
budou ovládnuta; druhý zase øíkal, že když dojde k povstáním
všude, nebude už potøeba se bránit. Zvíøata poslouchala nejprve
Napoleona, pak Kuliše, a nemohla si uspoøádat v hlavì, kdo má

(28)
pravdu. Vlastnì souhlasila vždy s tím, kdo právì mluvil.
Koneènì pøišel den, kdy byly Kulišovy plány dokonèeny. Na
nadcházející nedìlní schùzi se hlasováním mìlo rozhodnout, zda
se zaène s prací na stavbì vìtrného mlýna. Když se zvíøata
shromáždila ve velké stodole, vystoupil Kuliš, a pøesto že byl èasto
pøerušován beèením ovcí, pøednesl své zdùvodnìní stavby mlýna.
Pak vystoupil s odpovìdí Napoleon. Øekl velmi tiše, že celý vìtrný
mlýn je nesmysl a že nikomu nedoporuèuje, aby hlasoval pro;
mluvil stìží pùl minuty a zdálo se, že je mu témìø jedno, jak jeho
proslov zapùsobí. Poté opìt vyskoèil Kuliš, pøekøièel ovce, jež
znovu zaèínaly beèet, a vášnivì obhajoval své plány. Až doposud
byly sympatie zvíøat rozdìleny témìø rovnomìrnì; Kulišovo
nadšení je však teï uchvátilo. Záøivými slovy vykresloval obraz
Farmy zvíøat, jakou bude, až se zvíøata zbaví otrocké práce.
Nechával se svými pøedstavami unášet mnohem dál než jen
k øezaèkám nebo cirkulárkám. Elektøina bude sloužit pro pohon
mlátièek, pluhù, bran, válcù, sekaèek a samovazaèù; bude dodávat
svìtlo do každé stáje, horkou i studenou vodu, i topit. Jakmile
domluvil, nebylo již pochyb o tom, jak budou zvíøata volit. Ale
v tomto okamžiku se postavil Napoleon, podivnì se na Kuliše
podíval a z hrdla mu vyšlo pištivé zakvièení, jaké od nìj ještì nikdo
pøedtím neslyšel.
Zvenèí se okamžitì ozvalo hrozné štìkání a do stodoly se vøítilo
devìt obrovských psù s obojky pobitými ocelovými trny. Vrhli se
rovnou na Kuliše, který taktak staèil vèas vyskoèit a vyhnout se
jejich chòapajícím èelistem. Ve vteøinì vylétl ze dveøí, psy v zádech.
Vydìšená s ohromená zvíøata sledovala bez dechu ze dveøí štvanici.
Kuliš bìžel napøíè dlouhou pastvinou vedoucí k cestì. Bìžel tak
rychle, jak jen mohl, psy však mìl v patách. Náhle uklouzl a zdálo
se, že už ho dostanou. Opìt se ale vzchopil a bìžel ještì rychleji,
pak ho psi zase zaèali dohánìt. Jeden z nich skoro dosáhl svými
zuby Kulišovi na ocas, ten se mu ale staèil vysmeknout. Pak ještì
z posledních sil zasprintoval, prorazil díru v živém plotì a navždy

(29)
zmizel.
Mlèky a vydìšena vracela se zvíøata zpìt do stodoly. Psi se
vrátili za malou chvíli. Zpoèátku nikoho ani nenapadlo, odkud se
vùbec vzali – brzy se to však objasnilo. Byla to štìòata, jež Napo-
leon odebral jejich matce a pak je v soukromí vychovával. I když
nebyli ještì plnì dorostlí, byli velcí a mìli divoký vlèí výraz. Drželi
se pøi Napoleonovi a zvíøata si povšimla, že se k nìmu lísají stejnì,
jako se psi døíve lísali k panu Jonesovi.
Následován svou smeèkou, vystoupil Napoleon na vyvýšené
místo, odkud kdysi mluvil starý Major. Oznámil, že ode dneška se
ruší v nedìli ranní schùze. Øekl, že jsou zbyteèné a ztrácí se jimi
èas. Od teï se veškeré otázky, spojené s prací na farmì budou
øešit ve zvláštním výboru prasat, jemuž bude pøedsedat on.
Zasedání budou uzavøená a rozhodnutí pak sdìlována ostatním
zvíøatùm. Zvíøata se nadále budou v nedìli dopoledne scházet,
aby vzdala èest vlajce, zazpívala Zvíøata Anglie a pøevzala rozkazy
na další týden. Diskutovat se však již nebude.
I pøes šok, který pro nì znamenalo Kulišovo vyhnání, byla
zvíøata tímto sdìlením ponìkud rozèarována. Nìkterá by snad
i protestovala, kdyby mìla po ruce nìjaké vhodné argumenty.
Dokonce i Boxer byl vyveden z míry. Klopil uši a potøásal hlavou,
snažil se uspoøádat si v hlavì myšlenky. Nakonec stejnì nevymyslel
nic, co by mohl vyslovit. Ale i mezi prasaty se našlo pár
pochybovaèù. Ètyøi podsvinèata v první øadì zaèala nesouhlasnì
kvièet, vyskoèila a zaèala jedno pøes druhé mluvit. Psi, sedící kolem
Napoleona, však náhle hrozivì zavrèeli; podsvinèata zmlkla a zase
se posadila. Ovce pak spustily „Ètyøi nohy dobré, dvì nohy špatné“
a beèely dobrých patnáct minut, takže další diskuse byla
znemožnìna.
Pištík byl pozdìji vyslán, aby po farmì vysvìtlil nové
uspoøádání.
„Soudruzi,“ øekl, „jsem pøesvìdèen, že každé zvíøe si jistì
uvìdomuje, jak velkou obì na sebe vzal soudruh Napoleon, když

(30)
pøijal povinnost vést ostatní. Nemyslete si, soudruzi, že vést je
snad nìjaké potìšení! Naopak, je to hluboká a tìžká odpovìdnost.
Nikdo si neuvìdomuje lépe než soudruh Napoleon, že všechna
zvíøata si jsou rovna. Byl by šasten, kdyby vás mohl nechat
rozhodovat samotné. Ale vy byste nìkdy mohli rozhodnout špatnì!
Soudruzi, a kam bychom se pak dostali? Pøedstavme si, že byste
se napøíklad rozhodli pro Kuliše s jeho vidinou vìtrného mlýna –
pro toho Kuliše, který – jak dnes víme – nebyl nic jiného než
zloèinec!“
„Ale v Bitvì u kravína bojoval stateènì,“ øekl nìkdo.
„Stateènost není všechno,“ øekl Pištík. „Dùležitìjší jsou loajalita
a poslušnost. A pokud jde o Bitvu u kravína, jsem pøesvìdèen, že
pøijde èas, kdy vyjde najevo, že Kulišovy zásluhy v této bitvì jsou
znaènì pøehnané. Disciplína, soudruzi, železná disciplína! To je
heslo dneška. Jeden chybný krok a máme nepøítele v zádech.
Soudruzi, jistì byste nechtìli, aby se Jones vrátil?“
A opìt – na tento argument odpovìï nebyla. Jistìže nikdo
nechtìl, aby se Jones vrátil. Pokud mìly nedìlní schùze pøispívat
k jeho návratu, pak tedy rozhodnì musely pøestat. Boxer, který
už si mohl všechno v klidu promyslet, vyjádøil všeobecnou náladu
takto: „Když to øíká soudruh Napoleon, musí to být pravda!“ A od
té doby ke svému osobnímu mottu „Budu pracovat lépe
a radostnìji!“ pøidal slogan „Napoleon má vždycky pravdu!“
A to už se zima nachýlila ke konci; byl èas na jarní orbu.
Místnost, kde Kuliš kreslil své plány, byla uzamèená a mìlo se za
to, že plány vìtného mlýna byly z podlahy smyty. Každou nedìli
v deset hodin dopoledne se zvíøata scházela ve velké stodole, aby
vyslechla pøíkazy na další týden. Lebka starého Majora, nyní již
holá, bez masa, byla vykopána z hrobu a umístìna na špalek vedle
pušky u paty stožáru vlajky. Po vztyèení vlajky musela zvíøata
pøed vstoupením do stodoly projít uctivì kolem lebky. Dnes už
uvnitø nesedávala pohromadì, jako kdysi. Napoleon s Pištíkem
a dalším prasetem jménem Minimus, jež mìlo pozoruhodný tal-

(31)
ent skládat písnì a básnì, sedávali v popøedí na vyvýšeném
prostranství, devìt psù kolem nich tvoøilo pùlkruh a za nimi sedìla
ostatní prasata. Zbytek zvíøat sedìl èelem k nim v hlavním prostoru
stodoly. Napoleon èetl týdenní rozkazy pøísnì, témìø vojensky,
a po jediném pøezpívání písnì Zvíøata Anglie se zvíøata rozešla.
Tøetí nedìli po Kulišovì vyhnání Napoleon zvíøata ponìkud
pøekvapil sdìlením, že vìtrný mlýn se pøece bude stavìt. Dùvody,
které ho vedly ke zmìnì názoru, neuvedl: pouze zvíøata varoval,
že splnìní tohoto nároèného úkolu vyžaduje ještì tvrdší práci.
Možná bude i tøeba snížit pøídìly žrádla. Nicménì všechny plány
již jsou pøipraveny až do nejmenšího detailu. Zvláštní výbor prasat
na nich pracoval celé poslední tøi týdny. Podle propoètù bude stavba
vìtrného mlýna a dalších vylepšení trvat dva roky.
Toho veèera Pištík všem soukromì vysvìtlil, že Napoleon ve
skuteènosti nikdy nebyl proti vìtrnému mlýnu. Naopak, byl to
právì on, kdo jej od poèátku podporoval, a plány, které nakreslil
Kuliš na podlahu inkubátoru, byly ukradeny z Napoleonových
listin. Vìtrný mlýn byl vlastnì výtvor Napoleona. Nìkdo se otázal,
proè tedy proti mlýnu tak ostøe vystupoval? Tady se Pištík zaèal
tváøit velmi vychytrale. Byla to, jak øekl, mazanost soudruha
Napoleona. On byl jen „jako“ proti vìtrnému mlýnu, byl to jen
manévr, jak se zbavit Kuliše, který byl nebezpeèný a mìl na zvíøata
špatný vliv. Nyní, když byl Kuliš odklizen, mùže plán v klidu
pokraèovat bez jeho rušivého vlivu. Tomu se øíká, tak pravil Pištík,
taktika. Nìkolikrát zopakoval: „Taktika, soudruzi, taktika!“
a pøitom poskakoval a s veselým smíchem mrskal ocáskem. Zvíøata
si sice nebyla úplnì jista, co to slovo znamená, avšak Pištík mluvil
tak pøesvìdèivì a tøi psi, kteøí náhodou byli s ním, vrèeli tak
hrozivì, že jeho vysvìtlení bylo pøijato bez dalších otázek.

VI.
Po celý ten rok døela zvíøata jak otroci. Byla pøi tom ale šastna;
nelitovala žádného úsilí èi obìtí, protože si dobøe uvìdomovala,

(32)
že to, co dìlají, dìlají jen pro svoje dobro a pro dobro tìch, kdo
pøijdou po nich – a ne pro nìjakou bandu líných lidských zlodìjù.
Pøes jaro a léto byl šedesátihodinový pracovní týden a v srpnu
Napoleon ohlásil, že se navíc bude pracovat také v nedìli
odpoledne. Tato práce byla pøísnì dobrovolná, ale každé zvíøe,
které by se jí snad nezúèastnilo, èekalo zkrácení pøídìlù žrádla na
polovinu. I tak však bylo nutné nechat nìkteré úkoly stranou. Žnì
dopadly o nìco hùøe než ty loòské a dvì pole, kde mìla být
zasázena øepa, ležela ještì zaèátkem léta ladem, protože se
nepodaøilo vèas dokonèit orbu. Z toho se dalo pøedpokládat, že
nadcházející zima bude krušná.
Vìtrný mlýn pøinášel neoèekávané potíže. U farmy sice byl
dobrý vápencový lom, a ve skladištích se našlo dost písku
a cementu, takže všechen stavební materiál byl po ruce, ale
zpoèátku neøešitelný problém pøedstavovalo pro zvíøata lámání
kamene na potøebnou velikost. Zdálo se, že to nepùjde jinak než
pomocí špièákù a sochorù, s kterými ovšem zvíøata zacházet
neumìla, protože žádné nedokáže stát na zadních nohách. Po
týdnech marného úsilí napadla nìkoho spásná myšlenka – využít
gravitaèní síly. Na dnì lomu se povalovaly obrovské balvany, které
nemohla použít pro jejich velikost. Zvíøata kolem nich uvázala
lana a pak je všechna dohromady, krávy, konì, ovce, každé zvíøe,
jež mohlo pomoci – i prasata nìkdy v kritických okamžicích
pøiložila ruku k dílu – vytahovala pomalu po úboèí lomu nahoru
nad svah, odkud je pak svrhávala, aby se dole roztøíštily. Pøeprava
již rozbitých kamenù pak byla pomìrnì jednoduchá. Konì je
odváželi na kárách, jednotlivé kusy vytahovaly ovce a Majka
s Benjaminem se zapøáhli do staré bryèky a pøispìli svým dílem.
Do konce léta byla shromáždìna dostateèná zásoba kamenù a za
dozoru prasat se zaèalo se stavbou.
Byla to však pomalá a vyèerpávající døina. Èasto se namáhali
celý den, než se podaøilo vytáhnout jediný velký balvan, a nìkdy
se stalo, že se pak po dopadu na dno lomu na menší kusy nerozdìlil.

(33)
Bez Boxera, který mìl sílu jako snad všechna ostatní zvíøata
dohromady, by se asi nedokázalo nic. Když balvan zaèal
prokluzovat a zvíøata se již vidìla stažena dolù jeho vahou, Boxer
se zapøel do lana a balvan zarazil. Pohled na Boxera, jak kousek
po kousku táhne lano, lapá po dechu, obrovské boky má zalité
potem a kopyta zarývá do zemì, naplòoval každého obdivem.
Lupina ho obèas varovala, že se nesmí tolik pøepínat, ale Boxer ji
nikdy neposlechl. Jeho dvì hesla „Budu pracovat lépe a radostnìji“
a „Napoleon má vždy pravdu“ jako by pro nìj byla dostaèující
odpovìdí na všechny problémy. Domluvil se s kohoutem, aby ho
ráno probudil o tøi ètvrtì hodiny døíve místo o pùl hodiny.
A v øídkých okamžicích oddechu, kterých tak jako tak už mnoho
nebylo, chodíval do lomu, nakládal káru kamením a sám ji tahal
na staveništì.
I pøes tìžkou práci se bìhem léta zvíøatùm nevedlo nejhùø.
Nemìla sice o nic víc žrádla než za dnù pana Jonese, ale nemìla
ho snad ani ménì. Výhoda toho, že krmila jen sebe a nemusela se
starat o pìt marnotratných lidí navíc, pøevažovala nad øadou jiných
nevýhod. A zpùsob práce zvíøat byl v øadì pøípadù úèinnìjší a šetøil
práci. Napøíklad odplevelování polí se dìlo s peèlivostí, jaké lidé
nikdy nebyli schopni. A protože žádné zvíøe nyní nekradlo, nebylo
nutné oddìlovat pastviny od polí ploty, což ušetøovalo spoustu
práce s udržováním živých plotù a branek. Nicménì v prùbìhu
léta zaèal statek pociovat nedostatek rùzných materiálù. Chybìl
parafinový olej, høebíky, provazy, suchary pro psy a železo na
podkovy pro konì, tedy vìci, které si farma vyprodukovat sama
nemohla. Pozdìji bude zapotøebí osiva a umìlých hnojiv, i rùzného
náøadí a strojù pro vìtrný mlýn. Jak tohle všechno opatøí, to si
nikdo nedovedl ani pøedstavit.
Jedno nedìlní dopoledne, když se zvíøata shromáždila, aby
vyslechla pøíkazy, oznámil Napoleon, že se rozhodl pro novou
hospodáøskou politiku. Od nynìjška bude Farma zvíøat obchodovat
se sousedními farmami. Pochopitelnì, že nì za komerèním úèelem,

(34)
ale jen proto, aby mohla získat nejpotøebnìjší materiál. Vìtrný
mlýn musí stát nad vším ostatním, øekl. V souèasné dobì proto
dojednává prodej fùry sena a èásti letošní úrody jeèmene, a pozdìji,
bude–li nutné získat další peníze, domluví se prodej vajec, pro
které je ve Willingdonu vždy odbyt. Jak øekl Napoleon, slepice by
tuto obì mìly uvítat jako svùj zvláštní pøínos pro stavbu vìtrného
mlýna.
A zvíøata opìt zažívala zvláštní tíseò. Nikdy se nebude jednat
s lidmi, nikdy se nebude obchodovat, nikdy se nebudou používat
peníze – cožpak to nebylo v nejstarších rezolucích, pøijatých na
první triumfální schùzi po vyhnání Jonese? Všechna zvíøata se na
pøijetí takových usnesení pamatovala, nebo si alespoò myslela, že
se pamatují. Ètyøi podsvinèata, která protestovala, když Napo-
leon zakázal schùze, se nesmìle ozvala, okamžitì však byla
umlèena rezolutním vrèením psù. Pak zaèaly ovce beèet své
obvyklé „Ètyøi nohy dobré, dvì nohy špatné“ a chvilkové napìtí
bylo rozptýleno. Nakonec vyzval Napoleon máchnutím nohy ke
klidu a oznámil, že všechno již domluvil. Zvíøata nebudou muset
pøicházet do styku s lidmi, což by pochopitelnì nebylo žádoucí.
Rozhodl se, že celé bøemeno pøevezme na svá bedra. Jistý pan
Whymper, advokát z Willingdonu, již souhlasil, že bude fungovat
jako prostøedník mezi Farmou zvíøat a okolním svìtem. Vždy
v pondìlí ráno si pøijde na farmu pro instrukce. Napoleon svoji
øeè zakonèil obvyklým zvoláním „A žije Farma zvíøat!“ a po
pøezpívání Zvíøat Anglie dostala zvíøata rozchod.
Pištík pak obcházel farmu a zvíøata uklidòoval. Ubezpeèoval
je, že rezoluce proti obchodování a požívání penìz, nejenže nebyla
nikdy pøijata, ale nebyla ani pøeložena ke schválení. Je to úplný
výmysl, jehož vznik má poèátek nepochybnì ve lžích rozšiøovaných
Kulišem. Nìkterá zvíøata nicménì stále pociovala urèité
pochybnosti. Pištík se jich však ostøe zeptal: „Soudruzi, není
pravdìpodobnìjší, že se vám to jen zdálo? Máte o takových
rezolucích nìjaké dùkazy? Je to snad nìkde na papíøe?“ A protože

(35)
nebylo pochyb, že nic takového nikde zapsáno není, pøijala zvíøata
vysvìtlení, že se zmýlila.
Jak bylo dohodnuto, každé pondìlí dopoledne pøicházel na
farmu pan Whymper. Byl to drobný mužík s licousy, který pùsobil
prohnaným dojmem, celkem podøadný advokát, ale dostateènì
mazaný, aby si s pøedstihem uvìdomil, že Farma zvíøat bude
potøebovat zprostøedkovatele a že objednávky by mohly být
výhodné. Zvíøata pozorovala jeho pøíchody a odchody se
smíšenými pocity, a kde bylo možné, vyhnula se mu. Nicménì
pohled na Napoleona, jak stojí na ètyøech nohách a udìluje pokyny
Whymperovi, stojícímu zpøíma, je naplòoval hrdostí a èásteènì
i smiøoval s novým vývojem. Jejich vztahy k lidem už nebyly jako
døív. Nenávist lidí vùèi Farmì zvíøat se teï, když prosperovala,
nezmenšila, spíše naopak – nenávidìli ji ještì víc. Každý èlovìk
považoval za otázku svého pøesvìdèení, že farma døíve èi pozdìji
zbankrotuje: a hlavì – že vìtný mlýn bude prohra. Po hospodách
si lidé na nákresech vìtrného mlýnu navzájem dokazovali, že stavba
musí spadnout, a když ne, tak že v žádném pøípadì nebude
fungovat. Ale a chtìli nebo nechtìli, pøi pohledu na to, jak zvíøata
dokázala své záležitosti zvládnout, získala farma u lidí urèitý
respekt. V tomto ohledu bylo pøíznaèné, že zaèali Farmu zvíøat
nazývat jejím správným jménem a pøestali pøedstírat, že jde
o Panskou farmu. Také pøestali udržovat styky s Jonesem, který
už se vzdal nadìje získat svùj statek a odstìhoval se do jiné èásti
zemì. Mimo pana Whympera nebyl nikdo z vnìjšího svìta s farmou
ve styku, ale stále se šeptalo, že Napoleon má v úmyslu uzavøít
buï s panem Pilkingtonem z Lišèína, èi panem Frederickem ze
Straèína dùležité obchodní dohody – ale nikdy s obìma souèasnì,
jak se øíkalo.
Asi v té dobì se prasata náhle pøestìhovala do Jonesova domu,
a zaèala tam bydlet. A zvíøatùm se opìt zdálo, že si vzpomínají na
nìjakou rezoluci, již kdysi pøijala. A opìt je musel Pištík pøemlouvat
a vysvìtlovat, že tomu tak není. Jak øekl, bylo naprosto nezbytné,

(36)
aby prasata, která jsou mozkem farmy, mìla k dispozici místo,
v nìmž bude klid potøebný pro práci. Dùstojnosti Vùdce (v
poslední dobì, když mluvil o Napoleonovi, tituloval ho „Vùdce“)
pøísluší bydlet v domì, a nikoli v obyèejném chlívku. Nìkterá
zvíøata byla pøesto zneklidnìna, když slyšela, že prasata nejenže
žerou v kuchyni a používají obývací místnosti pro odpoèinek, ale
také spí v postelích. Boxer to jako obvykle odbyl svým „Napo-
leon má vždy pravdu“, ale Lupina, která byla pøesvìdèena, že si
urèitì pamatuje na pravidlo týkající se postelí, se odebrala za
stodolu a snažila se vyluštit Sedm pøikázání, která tam byla
zapsána. Když zjistila, že sama není schopna pøeèíst víc než
jednotlivá písmena, došla pro Majku.
„Majko,“ øekla, „pøeèti mi Ètvrté pøikázání. Neøíká se tam nìco
o tom, že se nesmí spát v postelích?“
S urèitými potížemi se Majce podaøilo nápis pøeèíst. „Žádné
zvíøe nebude spát v posteli „s prostìradly“, øekla koneènì.
To je podivné, pomyslela si Lupina, že si nevzpomínám na
prostìradla ve Ètvrtém pøikázání. Když to ale je jasnì napsáno na
zdi, bude to tak. A Pištík, který šel v doprovodu dvou èi tøí psù
náhodou kolem, rád uvedl celou záležitost na správnou míru.
„Tak soudružky, jistì jste slyšely, že my, prasata, teï spíme
v domì v postelích. A proè by ne? Snad si nemyslíte, že se nìkdy
pøijalo nìjaké usnesení proti „postelím“? Postel, to je prostì místo,
kde se spí. Když se to tak vezme, je i otep slámy ve stáji postelí.
Pøijalo se usnesení proti prostìradlùm, která zavedli lidé. My jsme
prostìradla odstranili a spíme mezi dekami. Ano, postele jsou
pohodlné. Ale ne víc, než potøebujeme, soudružky, pøi naší
namáhavé duševní práci. Snad byste nás, soudružky, nepøipravily
o zasloužený odpoèinek? Nechcete pøece, aby nás naše povinnosti
utýraly? Jistì byste si nepøály, aby se Jones vrátil?“
V tomto bodì ho zvíøata okamžitì ujistila, že nechtìjí, aby se
Jones vrátil, a o spaní prasat v domì se už nemluvilo. A když bylo
o nìkolik dní pozdìji oznámeno, že od nynìjška budou prasata

(37)
ráno vstávat o hodinu pozdìji než ostatní zvíøata, nikdo si ani
nepostìžoval.
Pøišel podzim – zvíøata byla unavená, ale šastná. Mìla za sebou
perný rok a po odprodeji èásti sena a zrní nebyly zásoby na zimu
pøíliš hojné, ale všechno vynahrazoval vìtný mlýn. Po žních pøišla
øada slunných dnù a zvíøata døela víc než jindy, když se snažila
zeï mlýna vyhnat o dalšího ètvrt metru do výšky. Boxer vstával
i v noci a pracoval sám jednu èi dvì hodiny pøi svitu mìsíce. Ve
vzácných chvílích volna chodila zvíøata kolem napùl rozestavìného
mlýnu, obdivovala sílu a kolmost jeho stìn a žasla, že vùbec byla
schopna nìco tak impozantního postavit. Jen starý Benjamin
odmítal nadšení nad vìtrným mlýnem a jako obvykle utrousil jen
záhadnou poznámku, že osli žijí dlouho.
Pøišel listopad a s ním nárazy jihozápadních vichrù. Stavba se
musela pøerušit, protože na míchání cementu bylo pøíliš vlhko.
Jedné noci pøišla tak silná vichøice, že se budovy kymácely
v základech a se støechy stodoly odnesl vítr nìkolik tašek. Slepice
se probudily, kvokaly hrùzou, protože se jim zdálo, že nìkdo
v dálce slyší ránu jako z dìla. Když ráno zvíøata vyšla ze stájí,
zjistila, že stožár vlajky je zlomený a jeden jilm na konci sadu
vyvrácený z koøenù jak øedkvièka. A vzápìtí zaznìl z hrdel všech
zvíøat zoufalý sten. Jejich zrakùm se naskytl hrùzný pohled: vìtrný
mlýn se zbortil.
Zvíøata se jako na povel rozbìhla ke staveništi. Napoleon, který
zøídka zrychloval krok, bìžel jako první. Ano, tady ležel výsledek
jejich døiny, srovnaný se zemí, všude kolem rozházeno kamení,
jež tak pracnì shromažïovala. Zvíøata nìmì stála a zoufale zírala
na spouš kolem. Napoleon beze slov pøecházel sem a tam, obèas
jen zafunìl. Ocásek se mu napøímil a ostøe jím mrskal ze strany na
stranu, což u nìj znamenalo intenzívní dušení èinnost. Náhle se
zastavil, jako by jej nìco napadlo.
„Soudruzi,“ øekl potichu, „víte, kdo za tohle všechno mùže?
Víte, kdo v noci pøišel a strhl vìtný mlýn? KULIŠ!“ zaøval náhle

(38)
hlasem tura. „Kuliš to provedl! Jen tak ze zlomyslnosti, aby
rozvrátil naše plány a pomstil se za své potupné vyhnání. Pod
pláštíkem noci se ten zrádce pøiplížil a znièil nám témìø celoroèní
práci. Soudruzi, tady na místì teï vynáším nad Kulišem trest smrti.
Komu se podaøí pøivést ho pøed soud, dostane pytel jablek, a kdo
se ho zmocní živého, dostane øád Zvíøe–hrdina II. tøídy a dva pytle
jablek!“
Zvíøata byla nevyslovitelnì šokována skuteèností, že právì Kuliš
byl schopen takového èinu. Ozývaly se výkøiky rozhoøèení a všichni
zaèali promýšlet zpùsoby, jak Kuliše chytit, kdyby se nìkdy vrátil.
Témìø okamžitì byly v trávì, kousek od pahorku, objeveny praseèí
stopy. Daly se sledovat jen pár metrù, ale jak se zdálo, vedly
k otvoru v živém plotu. Napoleon je oèichával a pak prohlásil, že
patøí Kulišovi. Vyslovil i názor, že Kuliš asi pøišel od Lišèína.
„Soudruzi, neztrácejme ani chvíli,“ øekl Napoleon, jakmile stopy
prozkoumali. „Musí se udìlat spousta práce. Hned dnes zaènìme
znovu s výstavbou vìtrného mlýna, a budeme ho stavìt pøes celou
zimu, a mrzne, snìží èi prší. Ukážeme tomu hnusnému zrádci, že
naše práce se jen tak lehko znièit nedá. Pamatujme, soudruzi, že
nemáme na vybranou: naše plány je tøeba naprosto pøesnì plnit.
Kupøedu soudruzi! A žije vìtný mlýn! A žije Farma zvíøat!“

VII.
Byla to krutá zima. Vichøice byly vystøídány plískanicemi
a snìžením a pak krutým mrazem, který povolil až koncem února.
Na pøestavbì vìtrného mlýna se zvíøata èinila, jak jen mohla, nebo
si byla dobøe vìdoma toho, že ostatní svìt je pozoruje a že závistivé
lidské bytosti by se radovaly a jásaly, kdyby stavba nebyla
dokonèena vèas.
Lidé pøesto pøedstírali, že nevìøí tomu, že vìtrný mlýn znièil
Kuliš. Øíkali, že mlýn spadl proto, že stìny nebyly dostateènì silné.
Zvíøatùm bylo jasné, že to není pravda. Pøesto se rozhodla, že
tentokrát nepostaví jen pùlmetrové stìny jako pøedtím, ale
(39)
zmohutní je o dalšího pùl metru. To ale znamenalo shromáždit
ještì mnohem víc kamení. Lom byl dlouho zavátý snìhem a nedalo
se v nìm pracovat. Práce trochu pokroèily v holomrazu, který
následoval, byla to však krutá døina a zvíøata již nepracovala
s takovou radostí jako døíve. Bylo jim poøád zima a vìtšinou také
mìla hlad. Jen Boxer a Lupina neztráceli odhodlání. Pištík mìl
èasto proslovy o budovatelském nadšení a o pracovní cti, vìtšina
zvíøat však nacházela více nadìje a inspirace v Boxerovì síle a jeho
nikdy neselhávajícím „Budu pracovat lépe a radostnìji!“.
V lednu zaèalo docházet krmivo. Pøídìly zrní byly drasticky
sníženy a bylo oznámeno, že na vyrovnání bude zvýšen pøídìl
brambor. Pak se ale zjistilo, že vìtší èást úrody brambor zmrzla,
protože krechty nebyly poøádnì zakryty. Brambory zmìkly
a ztratily barvu a jen málo bylo poživatelných. Zvíøata nemìla
nìkdy i nìkolik dní mimo øezanky a otrub co žrát. Zdálo se, že je
èeká hladomor.
Tuto skuteènost bylo tøeba dùslednì skrýt pøed okolním svìtem.
Povzbuzeni zøícením vìtrného mlýnu, vymýšleli si lidé o Farmì
zvíøat stále nové lži. Znovu a znovu se hovoøilo o tom, že zvíøata
møou hladem a nemocemi, neustále mezi sebou bojují, uchylují se
ke kanibalismu a požírají svoje mláïata. Napoleon si dobøe
uvìdomoval, že pokud by vyšla najevo fakta o stavu zásob krmiv,
mìlo by to velmi nežádoucí dùsledky, a proto se rozhodl využít
pana Whympera k šíøení právì opaèného dojmu. Doposud se
zvíøata dostávala s Whymperem pøi jeho pravidelných týdenních
návštìvách jen do velmi omezeného styku, vlastnì se s ním
nestýkala vùbec. Nyní však bylo nìkolik zvíøat, hlavnì ovcí,
vybráno, aby obèas v doslechu pana Whympera pronášela jakoby
náhodné poznámky o zvýšení pøídìlù. Napoleon navíc naøídil, aby
všechny prázdné kádì ve skladišti byly až skoro po okraj naplnìny
pískem, pøes který se nasypala vrstva zrní. Pod nìjakou vhodnou
záminkou byl pak pan Whymper provádìn skladištìm, aby kádì
zahlédl. Na základì tohoto podvodu mohl venku vykládat, že na

(40)
Farmì zvíøat žádný nedostatek není.
Nicménì koncem ledna zaèalo být jasné, že bude nutné nìjaké
zrní opatøit. Napoleon se tou dobou objevoval jen málo na
veøejnosti, trávil celý èas v domì, hlídaný u každých dveøí svými
psy, Když se objevil, byl to spíše obøad – kráèel v doprovodu šesti
psù, kteøí ho neprostupnì obklopovali a hrozivì štìkali na každého,
kdo se snad pøíliš pøiblížil. Èasto se stalo, že se neobjevil ani v nedìli
dopoledne, svoje pøíkazy pøedával prostøednictvím nìjakého jiného
prasete, obvykle Pištíka.
Jednou v nedìli dopoledne Pištík oznámil, že slepice, které
právì zaèaly zase kvokat, se budou muset vzdát svých vajec.
Prostøednictvím pana Whympera Napoleon pøistoupil na smlouvu,
kterou se zavázal k dodávkám ètyø set vajec týdnì. Výtìžek
z prodeje tìchto vajec umožní zakoupit dostatek zrní a krmiv pro
farmu až do nastávající skliznì.
Když to slepice uslyšely, spustily hrozný náøek. Byly už døíve
upozornìny, že tato obì možná bude nutná, ale nevìøily, že k tomu
nìkdy skuteènì dojde. Protestovaly, že odeberou–li se jim nyní
vejce, bude to vražda, protože se právì pøipravují pro jarní
reprodukci. A tak poprvé od doby, kdy byl vyhnán pan Jones, se
na farmì vyskytlo nìco, co pøipomínalo vzpouru. Pod vedením tøí
mladých èerných minorek se slepice odhodlaly postavit se
Napoleonovým zámìrùm na odpor. Jejich protest spoèíval v tom,
že vyletìly na stropní trám, odkud snášely vejce, která se
pochopitelnì rozbíjela o podlahu. Napoleonova reakce byla rychlá
a nelítostní. Naøídil okamžitì zastavit slepicím pøídìly zrní
a pohrozil trestem smrti každému zvíøeti, které snad bude
pøistiženo, že jim podá i jen jediné zrníèko obilí. Na dodržování
tìchto rozkazù dohlíželi psi. Slepice vydržely pìt dní, pak
kapitulovaly a vrátily se zpìt na svoje kukanì. Bìhem této doby
devìt slepic zemøelo. Byly zakopány v sadu a rozhlásilo se, že
zemøely na slepièí mor. Whymper se o této záležitosti nedovìdìl
nic: vejce byla dodávána dle smlouvy, jednou týdnì je odvážela

(41)
hokynáøova bryèka.
Po celý ten èas se neobjevily žádné zprávy o Kulišovi. Øíkalo
se, že se skrývá na nìkteré ze sousedních farem, buï v Lišèínì èi
ve Straèínì. Napoleon tou dobou vycházel se sousedy ponìkud
lépe než døíve. Ve dvoøe byla složena hromada døeva, které tam
dovezli pøed deseti lety, když se proøezával bøezový hájek. Døevo
už bylo dobøe proschlé a pan Whymper Napoleonovi doporuèoval,
aby ho prodal; zájem mìl jak Pilkington, tak pan Frederick. Na-
poleon mezi obìma zájemci váhal, nebyl schopen se rozhodnout.
Bylo pozoruhodné, že kdykoliv se mìl Napoleon domluvit s panem
Frederickem, rozneslo se, že se Kuliš skrývá v Lišèínì; když to
vypadalo na dohodu s panem Pilkingtonem, zase se øíkalo, že Kuliš
je ve Straèínì.
Zaèátkem jara náhle vyšla najevo otøesná skuteènost, Kuliš
navštìvuje tajnì farmu pod pláštíkem noci! Zvíøata byla tak
rozrušena, že v noci témìø nemohla spát. Jak se øíkalo, pod
pøíkrovem temnoty se vždy pøiplížil a páchal všemožné nepravosti.
Kradl zrní, pøevracel konve s mlékem, rozbíjel vejce, šlapal po
sadì, ohryzával kùru ovocných stromkù. Cokoliv se nepovedlo,
kladlo se obvykle za vinu Kulišovi. Rozbilo–li se okno èi ucpal
odtok, vždy se našel nìkdo, kdo øekl, že v noci pøišel Kuliš
a provedl to; když se ztratil klíè od zásobárny, byla celá farma
pøesvìdèena, že Kuliš ho hodil do studny. Podivné ovšem bylo, že
zvíøata tomu vìøila i poté, co klíè byl nalezen pod pytlem zrní.
Krávy jednomyslnì odpøisáhly, že Kuliš se vplížil v noci do stájí
a ve spánku je vydojil. Také se øíkalo, že krysy, s nimiž byly pøes
zimu dost potíže, jsou s Kulišem ve spojení.
Napoleon prohlásil, že Kulišovy èiny bude tøeba plnì prošetøit.
V doprovodu svých psù provedl dùkladnou inspekci všech budov
farmy; ostatní zvíøata ho sledovala z uctivé vzdálenosti. Každých
pár krokù se Napoleon zastavil a proèichal zem, zda nenese stopy
po Kulišovi. Proèenichal všechny kouty, stodolu, stáje, kurníky,
zelináøskou zahradu. Kulišovy stopy zjistil témìø všude. Vždy zaryl

(42)
rypák do zemì, nìkolikrát zafunìla a pak ze sebe vyrazil: „Kuliš!
Byl tady! Zøetelnì ho cítím!“ Pøi slovì „Kuliš“ všichni psi
krvežíznivì zavrèeli a vycenili špièáky.
Zvíøata byla k smrti vydìšena. Kuliš se jim zdál být nìèím
neviditelným, co prostupuje vzduch kolem nich a znamená pro nì
nedefinovatelnou hrozbu. Veèer je Pištík svolal a se vzrušeným
výrazem ve tváøi prohlásil, že jim musí oznámit závažnou zprávu.
„Soudruzi!“ køièel a nervóznì poskakoval, „vyšla najevo hrozná
vìc. Kuliš se zaprodal Frederickovi ze Straèína, který se na nás
chystá zaútoèit a naši farmu zabrat! Kuliš ho pøi tom má vést! Ale
ještì nìco horšího: myslili jsme si, že Kulišova zrada byla
zpùsobena jeho ješitností a ambicemi. To jsme se ale, soudruzi,
mýlili. Víte, co byl skuteèný dùvod? Kuliš totiž byl Jonesovým
spojencem od úplného zaèátku! Po celou dobu byl Jonesovým
tajným agentem. Dokazují to dokumenty, které zde zanechal
a které jsme nedávno objevili. Mnì samotnému to vysvìtluje
mnohé, soudruzi. Copak jsme na vlastní oèi nebyli svìdky toho,
jak se nás – naštìstí neúspìšnì – pokoušel porazit a znièit pøi Bitvì
u kravína?“
Zvíøata byla ohromena. To byla ohavnost, nekoneènì pøesahující
zkázu vìtného mlýna. Nìkolik minut trvalo, než se jim podaøilo
vùbec tuto skuteènost strávit. Všichni pøece ještì mìli v pamìti –
vlastnì mysleli, že mají v pamìti – Kuliše pøi Bitvì u kravína – jak
je v èele útoku, jak je všechny povzbuzuje, jak se nezastavuje ani
v momentu, kdy byl zasažen broky z Jonesovy pušky. Nedokázali
si nejprve dát dohromady, jak pøitom mohl být na stranì pana
Jonese. I Boxer, který se jen zøídkakdy tázal, byl zmaten. Ulehl,
zavøel oèi a usilovnì se snažil uspoøádat si myšlenky.
„Já tomu nevìøím,“ øekl, „Kuliš bojoval pøi Bitvì u kravína
stateènì. Vidìl jsem to na vlastní oèi. Copak jsme mu také hned
po bitvì nedali øád Zvíøe–hrdina prvního stupnì?“
„To byla právì naše chyba, soudruhu. Protože dnes víme – je
to všechno èerné na bílém v tajných dokumentech, které jsme

(43)
objevili – že ve skuteènosti usiloval o naši porážku.“
„Byl ale zranìn,“ øekl Boxer. „Všichni jsme pøece vidìli, jak
byl zalit krví.“
„To bylo jen souèástí úmluvy!“ køièel Pištík. „Jonesùv výstøel
ho jenom škrábnul. Mohl bych vám to ukázat napsané jeho vlastní
rukou, kdybyste umìli èíst. Bylo domluveno, že v kritické chvíli
dá Kuliš signál k útìku, aby vyklidil prostor pro nepøítele. Skoro
se mu to povedlo – dovoluji si dokonce prohlásit, že by se mu to
povedlo, kdyby nezasáhl nᚠhrdinný Vùdce, soudruh Napoleon.
Cožpak si nevzpomínáte, jak právì ve chvíli, když Jones se svými
muži vpadl do dvora, se náhle Kuliš obrátil a utíkal pryè, a øada
zvíøat za ním? A nevzpomínáte si ani, že právì v této chvíli, kdy
se mezi námi šíøila panika, postavil se do našeho èela soudruh
Napoleon a s výkøikem „Smrt lidstvu!“ se zakousl Jonesovi do
nohy? Na to se pøeci jistì pamatujete, soudruzi?“ vykøikoval Pištík
a mrskal ocáskem.
Když teï Pištík popsal celou scénu tak barvitì, zaèínalo se
zvíøatùm zdát, že si vzpomínají. V každém pøípadì si pøipomnìla
ten kritický okamžik bitvy, kdy se Kuliš obrátil na útìk. Ale Boxer
stále nebyl pøesvìdèen.
„Nevìøím, že by Kuliš byl zrádcem už od poèátku,“ øekl
nakonec. „Co udìlal potom, to je vìc jiná. Jsem ale pøesvìdèen,
že pøi Bitvì u kravína se choval jako správný soudruh.“
„NᚠVùdce, soudruh Napoleon,“ oznámil Pištík velmi pomalu
a zøetelnì, „kategoricky prohlásil – „kategoricky“, soudruhu – že
Kuliš byl Jonesùv agent od úplného poèátku – ano, a ještì dlouho
pøed tím, než se na Revoluci vùbec pomyslelo.“
„To je ovšem nìco jiného,“ øekl Boxer. „Když to øíká soudruh
Napoleon, tak to musí být pravda.“
„To je správný pøístup, soudruhu!“ pochválil ho Pištík, ale
zvíøata postøehla, že na Boxera z jeho mrkavých oèek vyšlehl velmi
zlý pohled. Na odchodu ještì dùraznì pøipomenul: „Upozoròuji
všechna zvíøata na této farmì, že je tøeba mít oèi dokoøán. Dá se

(44)
pøedpokládat, že Kulišovi tajní agenti jsou mezi námi, a to i teï!“
O ètyøi dny pozdìji, v pøedveèer, naøídil Napoleon všem
zvíøatùm, aby se shromáždila ve dvoøe. Když tam nastoupila, vyšel
z domu Napoleon, dekorovaný obìma svými øády (nebo nedávno
si udìlil øády Zvíøe–hrdina I. tøídy a Zvíøe–hrdina II. tøídy),
provázen devíti obrovskými psy, kteøí hrozivì vrèeli, až zvíøatùm
stydla krev v žilách. Zvíøata znehybnìla na svých místech, jako by
tušila, že teï se stane nìco strašného.
Napoleon stál a pøísnì pøehlížel shromáždìní. Pak vydal vysoké
zakviknutí. Psi se okamžitì vrhli vpøed, chytili ètyøi prasata za uši
a vlekli je, kvièící bolestí a hrùzou, k Napoleonovým nohám. Uši
prasat krvácely a psi, jakmile ucítili krev, na chvíli jako by ztratili
rozum. Ke všeobecnému pøekvapení se tøi z nich vrhli na Boxera.
Ten velkým kopytem staèil jednoho psa zachytit ještì ve skoku
a srazit ho k zemi. Pes kòuèel o milost, dva druzí se odplížili
s ocasem mezi nohama. Boxer tázavì pohlédla na Napoleona, zda
má psa rozdrtit kopytem èi pustit. Napoleon ponìkud zmìnil barvu
a výraz oblièeje a pøíkøe Boxerovi naøídil, aby psa nechal být. Boxer
zvedl kopyto a pes se s kòuèením a vytím odplížil.
Pozdvižení pomalu opadalo. Ètyøi zatèená prasata èekala, tøásla
se strachem, vinu vepsanou ve tváøích. Napoleon je vyzval, aby
pøiznala své zloèiny. Byla to právì ta podsvinèata, která
protestovala, když Napoleon zakazoval nedìlní shromáždìní. Nyní
bez jakéhokoliv zdráhání pøiznala, že byla v tajném spojení
s Kulišem po celou dobu od jeho vyhnání, že s ním spolupracovala
pøi znièení vìtrného mlýna a že se s ním úèastnila jednání
o zaprodání Farmy zvíøat panu Frederickovi. Dodala, že Kuliš se
jim soukromì pøiznal, že byl Jonesovým agentem již dlouhé roky.
Jakmile skonèila své doznání, psi jim okamžitì prokousli hrdla
a Napoleon se strašným hlasem zeptal, zda se nìkterá další zvíøata
chtìjí pøiznat ke svým zloèinùm.
Pøedstoupily tøi slepice, které vedly vzpouru kvùli vejcím,
a prohlásily, že se jim Kuliš zjevil ve snu a vyzýval je, aby

(45)
neposlouchaly Napoleonovy rozkazy. Také tyto slepice byly ihned
utraceny. Pak vystoupila husa a doznala, že pøi minulých žních
ukryla šest klasù obilí a v noci je pak snìdla. Jedna ovce pøiznala
moèení do napájecí jímky – jak øekla, navedl ji k tomu Kuliš –
a další dvì ovce doznaly vraždu starého berana, zvláštì vìrného
pøívržence Napoleona, který dostal zápal plic, když jej honily kolem
ohnì. Na místì byly utraceny. A pak pokraèovala šòùra doznání
a poprav, až pøed Napoleonem byla navršena hromada mrtvol
a vzduch ztìžknul pachem krve, který zde nebyl znám od doby,
kdy byl vyhnán Jones.
Když bylo po všem, zbývající zvíøata, mimo prasata a psy, se
odplížila pryè. Byla otøesena a znièena. Nevìdìla, co je šokovalo
víc – zda zrada zvíøat, jež se spojila s Kulišem, nebo kruté
zúètování, jehož byla svìdkem. Za starých èasù byla zvíøata také
obèas svìdky podobnì otøesného prolévání krve, všem se ale zdálo,
že to, co se mezi nimi odehrálo dnes, bylo mnohem horší. Od
doby, kdy z farmy zmizel Jones, až do dnešního dne nezabilo ani
jedno zvíøe druhé. Dokonce ani jediná krysa nebyla zabita. Zvíøata
se odebrala k pahorku, kde stál rozestavìný vìtrný mlýn, a zde se
k sobì pøitulila, jako by se chtìla navzájem zahøát. Lupina, Majka,
Benjamin, krávy, ovce, celé hejno hus a slepic – vlastnì všichni
kromì koèky, která náhle zmizela tìsné pøed tím, než Napoleon
naøídil zvíøatùm, aby se shromáždila ve dvoøe. Jen Boxer zùstal
stát. Pøecházel sem a tam, mrskal svým dlouhým èerným ocasem
a obèas zafrkal. Nakonec øekl:
„Já tomu nerozumím. Nikdy bych nevìøil, že takové vìci se
budou dít na naší farmì. Chyba musí bít nìkde v nás samotných.
Jak já to vidím, jediným øešením je pracovat usilovnìji. Od nynìjška
budu vstávat ráno o celou hodinu døíve.“ A tìžkým krokem se
odebral do lomu. Tam naložil dvì plné fùry kamení po sobì a odtáhl
je ke staveništi. Pak si teprve šel lehnout.
Zvíøata se stulila kolem Lupina. Z pahorku, kde ležela, krásnì
pøehlédla okolní krajinu. Mìla na dohled vìtší èást plochy Farmy

(46)
zvíøat – dlouhou pastvinu, táhnoucí se až k silnici, louky, lesík,
napajedlo, pole se zelenajícím se jeèmenem a èervené støechy
budov statku s dýmem, stoupajícím z komínù. Byl krásný jarní
veèer. Travinami a køovinami živého plotu pronikaly záøivé paprsky
zapadajícího slunce. Snad nikdy se jim farma – a s trochou
pøekvapení si zvíøata uvìdomovala, že to je jejich vlastní farma,
majetek výluènì a jen jejich – nezdála být tak nádherným místem
pro život. Lupina shlížela z pahorku, oèi zalité slzami. Kdyby
vyslovila, co jí procházelo hlavou, pak by øíkala, že když se pøed
léty rozhodla bojovat za svržení lidské rasy, takhle si budoucnost
nepøedstavovala. Že po takových scénách hrùzy a krveprolévání
oné noci, kdy je poprvé starý Major vyzýval k Revoluci, netoužili.
Pokud ona sama nìjak vidìla budoucnost, pak to byla budoucnost,
ve které by spoleènost zvíøat byla osvobozena od hladu a bièe,
zvíøata si byla navzájem rovna a každé pracovalo podle svých
schopností, slabší byla ochraòována, tak jako ona chránila ztracená
kaèátka tu noc, kdy mluvil starý Major. Místo toho – a nikdo neví
proè – se zvíøata doèkala èasu, kdy se nikdo neodvažuje vyjádøit
svùj názor, protože všude se potulují vrèící psi, a kdy musí pøihlížet,
jak jejich druhové jsou poté, co se doznali k otøesným zloèinùm,
trháni na kusy. Ani nepomyslela na nìjaké povstání èi neposlušnost.
Vìdìla, že i dnes je to mnohem lepší, než bylo kdysi za dnù Jonese,
a hlavì bylo tøeba dìlat vše pro to, aby se zamezilo návratu lidí.
A se stane cokoliv, zùstane vìrná, bude pilnì pracovat, plnit
pøíkazy, jež dostane, a uznávat vedení Napoleona. Ale nebylo to
pøesnì, v co doufala a o co spolu s ostatními usilovala. Pro tohle
zvíøata nestavìla vìtrný mlýn, neèelila brokùm z Jonesovy pušky.
Takové myšlenky ji napadaly, i když se jí nedostávalo slov, jak je
vyjádøit.
Nakonec, v nutkání nìèím nahradit chybìjící slova, zaèala si
pobrukovat píseò Zvíøata Anglie. Ostatní zvíøata, sedící kolem ní,
se postupnì pøidávala. Pøezpívala píseò tøikrát za sebou – velmi
procítìnì, ale pomalu a smutnì, jak ji ještì nikdy nezpívala.

(47)
 Právì skonèila potøetí, když pøišel Pištík, doprovázený tøemi
psy, že jim musí nìco dùležitého sdìlit. Oznámil, že dle zvláštního
výnosu soudruha Napoleona je píseò Zvíøata Anglie zrušena. Od
nynìjška je její zpìv zakázán.
Zvíøata byla ohromena.
„Proè?“ zvolala Majka.
„Není jí už tøeba, soudruzi,“ øekl odmìøenì Pištík. „Píseò Zvíøata
Anglie byla písní Revoluce. Ale Revoluce už je nyní dovršena.
Poprava zrádcù dnes veèer byla jejím posledním aktem. Jak vnitøní,
tak vnìjší nepøítel byl poražen. V písni Zvíøata Anglie byla
vyjádøena naše touha po lepší spoleènosti ve dnech budoucích.
Tato spoleènost však již dnes existuje. Je proto jasné, že tato píseò
již neplní žádný úèel.“
Jakkoliv byla zvíøata zastrašena, pøece jen by teï zaèala
protestovat, avšak v témže okamžiku spustily ovce své obvyklé
beèení „Ètyøi nohy dobré, dvì nohy špatné“, což pokraèovalo
nìkolik minut a znemožnilo jakoukoliv diskusi.
A tak píseò Zvíøata Anglie už nikdy nezaznìla. Místo ní složil
básník Minimus píseò jinou, která zaèínala slovy:

Farmo zvíøat, Farmo zvíøat,

jen s tebou budem vždy stát!,

a ta se pak zpívala dopoledne po vztyèení vlajky. Ale nìjak ani

slovy, ani melodií zvíøatùm nepøirostla k srdci tak jako píseò Zvíøata
Anglie.

VIII.
Po nìkolika dnech, kdy zdìšení z poprav trochu opadlo, si
nìkterá zvíøata vzpomnìla – èi myslela si, že si vzpomínají – že
v Šestém pøikázání se praví: „Žádné zvíøe nezabije jiné zvíøe.“
A i když se nikdo ani neodvážil zmínit se o tom nahlas v doslechu
vepøù a psù, mìli všichni pocit, že popravy, kterých byla zvíøata

(48)
svìdky, se s pøikázáním nesluèují. Lupina požádala Benjamina,
aby jí Šesté pøikázání pøeèetl, a když jí Benjamin jako obvykle
øekl, že se odmítá do takových záležitostí míchat, došla si pro
Majku. Majka jí tedy ono pøikázání pøeèetla. Znìlo: „Žádné zvíøe
nezabije jiné zvíøe „bez dùvodu“.“ Nìjak se stalo, že poslední dvì
slova se z pamìti zvíøat vytratila. Alespoò se nyní pøesvìdèila, že
pøikázání porušeno nebylo, nebo zde existoval naprosto jasný
dùvod pro popravu zrádcù, spolèených s Kulišem.
Zvíøata ten rok pracovala ještì víc, než v roce pøedchozím.
Pøestavba vìtrného mlýna, který mìl mít stìny dvakrát tak silné
než døíve, jeho dokonèení do stanoveného termínu a navíc
pravidelné práce na farmì byly obrovským bøemenem. V nìkterých
obdobích se zvíøatùm dokonce zdálo, že pracují déle a nedostávají
víc žrádla, než tomu bylo v dobách, kdy farma patøila panu
Jonesovi. V nedìli dopoledne jim Pištík pøedèítal z dlouhého pruhu
papíru sloupce èísel, která prokazovala, že produkce potravin
rùzného druhu se zvýšila o 200 procent, 300 procent, èi 500
procent, podle toho, o jaké položky šlo. Zvíøata nemìla dùvod,
proè tomu nevìøit, zvláštì když si už tak moc jasnì nepamatovala
podmínky pøed Revolucí. Byly ale dny, kdy by radìji mìla ménì
èísel a více žrádla.
Veškeré pøíkazy byly nyní pøedávány Pištíkem nebo nìkterým
jiným prasetem. Napoleon se na veøejnosti neobjevoval èastìji než
jednou za dva týdny, a když vycházel, tak pouze v doprovodu své
psí suity a èerného kohouta, jenž kráèel pøe ním. Sloužil jako
trubaè, dlouze zakokrhal, vždy než Napoleon promluvil. Øíkalo
se, že i v domì Napoleon obýval místnosti oddìlené od ostatních.
Jídlo dostával také servírované zvl᚝, hlídán dvìma psy, na
sváteèním znaèkovém porcelánovém servisu, který se našel
v pøíborníku obývacího pokoje. Bylo také rozhodnuto, že na
Napoleonovy narozeniny a pøi dvou výroèích bude vypálena rána
z Jonesovy pušky.
Mezi zvíøaty se nyní již nesmìlo o Napoleonovi mluvit jen jako

(49)
o „Napoleonovi“, ale pouze formálnì jako o „našem Vùdci,
soudruhu Napoleonovi“ a prasata pro nìj ráda vymýšlela tituly
jako Otec všech zvíøat, Postrach lidstva, Ochránce ovcí, Pøítel
kaèen a podobnì. Ve svých projevech mluvil Pištík se slzami
v oèích o Napoleonovì moudrosti, dobrotì srdce, jeho hluboké
lásce ke zvíøatùm, a jsou kdekoliv, zvláštì k tem ubohým zvíøatùm,
která ještì musí žít v nevìdomosti a otroctví na jiných farmách.
Napoleonovi se bìžnì zaèaly pøipisovat zásluhy za každý úspìch
èi šastný krok. Èasto bylo možné zaslechnout, jak jedna slepice
øíká druhé: „Pod vedením našeho drahého Vùdce, soudruha
Napoleona, jsem snesla pìt vajec za šest dní.“ Dvì krávy
u napajedla hlasitì sdìlovaly, že „díky vedení soudruha Napoleona
je tato voda velmi lahodná!“.
Všeobecná nálada na farmì byla dobøe vyjádøena v básni
s názvem Soudruh Napoleon, již složil Minimus:

Sirotkù spása
Fontána štìstí
Lahodnou šlichtou nám kbelíky plní.
Zøím–li jej, srdce mi jásá...

Kdo má tak klidné a laskavé oèi?

Pouze a jedinì on!
Kdo?
Soudruh Napoleon!

Šlechetné prase
Všechno nám dává
Po dvakrát dennì se dosyta najím.
Zeptej se, èí je to práce?

Kdo mi vždy poskytne voòavou slámu?

Pouze a jedinì on!

(50)
 Kdo?
Soudruh Napoleon!

Rodí se sele.
Doroste brzy.
Od prvních chvilek se uèí,
kdo Farmì zvíøat se zasvìtil cele.

Zakvièí sborovì nesmìlá hlásky:

Kdo je hoden té nesmírné lásky?
Pouze a jedinì on!
Kdo?
Soudruh Napoleon!

Napoleon tuto báseò schválil a nechal ji napsat na stìnu velké

stodoly, na opaèný konec, než bylo Sedm pøikázání. Nad báseò
byl umístìn portrét Napoleona z profilu, vyvedený Pištíkem bílou
barvou.
Pøes pana Whympera mezitím Napoleon pokraèoval ve složitém
jednání s Frederickem a Pilkingtonem. Hromada døíví ještì stále
nebyla prodána. Z obou zájemcù mìl vìtší snahu døevo získat pan
Frederick, nebyl však schopen nabídnout odpovídající èástku.
Souèasnì se také znovu objevily povìsti, že se Frederick se svými
èeledíny pøipravují na útok proti Farmì zvíøat, kde chtìjí znièit
vìtrný mlýn, jehož budování v nich vzbuzuje zuøivou žárlivost.
Kuliš se stále mìl skrývat se Straèínì. Uprostøed léta zvíøata opìt
šokovalo vystoupení tøí slepic, které doznaly, že inspirovány
Kulišem utvoøily tajný spolek, jehož cílem mìlo být zavraždìní
Napoleona. Byly okamžitì utraceny a provedla se další opatøení
na zvýšení Napoleonovy bezpeènosti. V noci hlídali jeho lože ètyøi
psi, každý v jednom rohu postele, a podsvinèeti jménem Šilha
pøipadl úkol ochutnávat veškerou Napoleonovu stravu, aby se
zjistilo, zda není otrávená.

(51)
 Asi v této dobì bylo oznámeno, že Napoleon dohodl prodej
døeva panu Pilkingtonovi. Také zaèalo jednání o výmìnì nìkterých
produktù mezi Farmou zvíøat a Lišèínem. Vztahy mezi
Napoleonem a panem Pilkingtonem, fungující vlastnì jen
prostøednictvím pana Whympera, byly nyní témìø pøátelské. Zvíøata
pochopitelnì panu Pilkingtonovi nevìøila jako èlovìku, ale mìla
ho radìji než pana Fredericka, kterého nenávidìla a bála se ho.
Jak léto plynulo a stavba vìtrného mlýna se blížila ke konci, zvìsti
o pøipravovaném útoku byly èastìjší a èastìjší. Øíkalo se, že
Frederick proti nim pøivede dvacet ozbrojených mužù, že již
podplatil magistrát i policii, takže až se Farmy zvíøat zmocní,
nebude ze strany úøadù mít žádné potíže. Mimoto ze Straèína
obèas proskakovaly hrùzné zprávy, jak pan Frederick týrá svá
zvíøata: starého konì utloukl k smrti, krávy mu chcíply hlady, psa
zabil tak, že ho hodil do pece, po veèerech se bavil tím, že nutil
kohouty bojovat spolu s žiletkami pøivázanými k paøátùm.
Zvíøatùm se vaøila krev v žilách, když slyšela, jaké vìci se dìjí
jejich soudruhùm, a nìkdy žádala, aby mohla v jednom šiku vyrazit
k útoku na Straèín, vyhnat lidi a zvíøata osvobodit. Pištík jim však
radil, aby se nedopouštìla neuvážených èinù, že je tøeba spoléhat
na geniální strategii soudruha Napoleona.
Nepøátelství vùèi Frederickovi pøesto sílilo. Jedno nedìlní
odpoledne se objevil ve stodole Napoleon a vysvìtlil, že vlastnì
nikdy neuvažoval o tom, že by hromadu døeva prodal panu
Frederickovi. Bylo by pod jeho dùstojnost, jak øekl, jednat
s darebákem takového formátu. Holubùm, kteøí byli stále vysíláni,
aby šíøili ducha revoluce, bylo zapovìzeno zastavovat se v Lišèínì
a také dostali pøíkaz zmìnit své døívìjší heslo „Smrt lidstvu“ na
„Smrt Frederickovi“. Koncem léta byla odhalena další Kulišova
špatnost. Obilí bylo plné plev a bylo zjištìno, že pøi jedné ze svých
noèních návštìv Kuliš smíchal semena plevele s osivem pšenice.
Houser, který se spiknutí úèastnil, doznal Pištíkovi svoji vinu
a okamžitì spáchal sebevraždu spolknutím jedovatých bobulí.

(52)
Zvíøata se nyní také dozvìdìla, že Kulišovi nikdy nebyl – jak se
øada z nich dosud domnívala – udìlen øád Zvíøe–hrdina I. tøídy.
Byla to pouhá pøežívající legenda, kterou kdysi po Bitvì u kravína
rozšiøoval sám Kuliš. Nejenže nebyl dekorován žádným øádem,
ale naopak byl dokonce pokárán za zbabìlost, již v této bitvì
projevil. Když tohle zvíøata uslyšela, neubránila se úžasu, ale Pištík
je celkem brzy pøesvìdèil, že se opìt projevuje jejich selhávající
pamì.
Na podzim, po namáhavém a vyèerpávajícím úsilí – nebo
souèasnì bylo také tøeba dostat pod støechu úrodu – byl koneènì
hotov vìtrný mlýn. Zbývalo sice ještì nainstalovat strojní zaøízení
a Whymper jednal o jeho koupi, ale jako stavba již mlýn stál. I pøes
všechny potíže, pøes nezkušenost zvíøat, primitivní nástroje,
veškerou smùlu a Kulišovu zradu byla stavba dokonèena pøesnì
v urèený den! Znavenì, ale s hrdostí obcházela zvíøata svoje
mistrovské dílo, jež bylo v jejich oèích ještì krásnìjší, než když
ho postavila poprvé. Zdi byly navíc dvakrát tak silné. Tentokrát
by ho mohl znièit snad jen dynamit! A když pomyslela na to, jak
se nadøela, jaké potíže musela pøekonat a jakou obrovskou zmìnu
v jejich životì pøinesou otáèející se ramena mlýnu, toèící se dy-
namo... Když na tohle všechno zvíøata pomyslela, spadla z nich
veškerá únava, zaèala kolem mlýna tanèit a zpívat radostí. I sám
Napoleon si v doprovodu psù a kohouta pøišel hotovou práci
prohlédnout. Osobnì pogratuloval zvíøatùm k jejich úspìchu
a oznámil, že mlýn se bude jmenovat Napoleonùv mlýn.
O dva dny pozdìji byla zvíøata svolána do stodoly na
mimoøádnou schùzi. Témìø onìmìla pøekvapením, když jim Na-
poleon oznámil, že hromadu døíví prodal panu Frederickovi. Zítra
pøijedou Frederickovy vozy a zaènou døíví odvážet. Po celou dobu,
kdy se zdálo, že se Napoleon pøátelí s panem Pilkingtonem, vedl
ve skuteènosti tajná jednání s panem Frederickem.
Veškeré styky s Lišèínem byly pøerušeny. Pilkingtonovi byly
zaslány výhružné dopisy, holubi dostali pøíkaz vyhýbat se Straèínu

(53)
a heslo „Smrt Frederickovi“ bylo zmìnìno na „Smrt
Pilkingtonovi“. Napoleon souèasnì zvíøata ujistil, že povìsti
o pøipravovaném útoku na Farmu zvíøat byly naprosto nepravdivé
a zprávy o krutém zacházení pana Fredericka se zvíøaty silnì
pøehnané. Všechny tyto fámy nepochybnì pocházely od Kuliše
a jeho agentù. Zdá se, že Kuliš se vùbec nikdy ve Straèínì
neskrýval, že tam ve skuteènosti nikdy ani nevkroèil: žije si, jak se
proslýchá, v pomìrném pohodlí v Lišèínì a dlouhá léta je vlastnì
pomocníkem pana Pilkingtona.
Prasata byla nad Napoleonovou prohnaností u vytržení. Tím,
že se na oko spøátelil s Pilkingtonem, donutil Fredericka zvýšit
nabídku o 12 liber. Ale skuteèná Napoleonova genialita, jak
podotkl hrdì Pištík, se projevila v tom, že nevìøil vlastnì nikomu,
ani Frederickovi. Frederick chtìl za døíví zaplatit nìèím, èemu se
øíká šek, což byl, jak se ukázalo, pouhý kousek papíru, na kterém
byl napsán slib, že se zaplatí. Ale na Napoleona nevyzrál. Ten
totiž vyžadoval, aby Frederick zaplatil v opravdových pìtilibrových
bankovkách ještì pøed odvezením døeva. Døevo je už tedy
zaplacené a ze sumy, která za nìj byla utržena, se zakoupí stroje
do vìtrného mlýna.
Mezitím bylo døevo rychle odvezeno. Poté byla svolána další
mimoøádná schùze ve stodole, na které si zvíøata mìla prohlédnout
Frederickovy bankovky. S blaženým úsmìvem a obìma svými øády
spoèíval Napoleon pohodlnì na loži ze slámy, bankovky vedle
sebe, úhlednì uspoøádané na porcelánovém talíøi. Zvíøata po
jednom uctivì procházela kolem, oèi navrch hlavy. Boxer dokonce
bankovky oèichal.
O tøi dny pozdìji bylo ale na statku velké pozdvižení. Smrtelnì
bledý pan Whymper se na svém kole øítil pøes dvùr a vpadl do
domu. V pøíštích chvílích byl z místností obývaných Napoleonem
slyšet strašlivý øev. Zpráva o tom, co se stalo, se rozšíøila po farmì
rychlostí blesku. Bankovky byly falešné! Frederick dostal døevo
zadarmo!

(54)
 Napoleon okamžitì svolal zvíøata a hromovým hlasem vyøkl
ortel smrti nad Frederickem. Až Fredericka zajmeme, øekl, zaživa
ho uvaøíme. Souèasnì každého varoval, že po tomto hanebném
èinu lze oèekávat nejhorší. Frederick by mohl se svými èeledíny
provést v každé chvíli svùj dlouho oèekávaný útok na farmu. Na
všechny pøístupové cesty k farmì byly vyslány hlídky a do Lišèína
byli mimoto vysláni ètyøi holubi se smíølivým poselstvím, které by
snad mohlo pomoci znovu nastolit dobré vztahy s panem
Pilkingtonem.
K pøepadení došlo hned druhý den ráno. Zvíøata právì snídala,
když pøibìhly hlídky se zprávou, že Frederick se svými muži už
prošel branou. Zvíøata jim stateènì utíkala v ústrety, avšak
tentokrát nemìla dosáhnout tak snadného úspìchu jako pøi Bitvì
u kravína. Bylo proti nim patnáct mužù s dvanácti puškami, ze
kterých zaèali pálit, jakmile se pøiblížili na padesát metrù. Silná
palba zvíøata brzy zahnala na útìk, pøestože Boxer a Napoleon se
snažili je seøadit. Øada zvíøat byla zranìna. Zvíøata se uchýlila do
budov statku a opatrnì vykukovala skulinami a dìrami po sucích.
Celá velká pastvina, vèetnì vìtrného mlýna, byla v rukou nepøítele.
Na chvíli se zdálo, že i Napoleon je v koncích. Beze slova pøecházel
sem a tam, ocásek napøímený, mrskal jím do stran. Vysílal zoufalé
pohledy smìrem k Lišèínu. Kdyby zvíøatùm pomohl pan Pilkington
se svými èeledíny, nebylo by ještì všechno ztracené. Ale právì
v této chvíli se vrátili ètyøi holubi, kteøí tam den pøed tím byli
vysláni. Jeden z nich nesl v zobáèku na kousku papíru poselství
od pana Pilkingtona. Byla na nìm tužkou napsána tøi slova: „Dobøe
vám tak.“
Frederick se mezitím zastavil se svými muži u vìtrného mlýna.
Zvíøata nepøítele znepokojenì pozorovala. Dva muži nesli páèidlo
a železnou palici. Chtìli mlýn vyvrátit.
„To je nemožné,“ køièel Napoleon. „Postavili jsme zdi dost
silné, to se jim nepodaøí ani za týden. Odvahu, soudruzi!“
Ale Benjamin pozoroval pozornì pohyby obou mužù. Svým

(55)
náøadím kutali u základù mlýna otvor. Pomalu, jakoby pobavenì,
pokyvoval Benjamin svou dlouhou bradou.
„Já jsem si to myslel,“ øekl. „Víte, co dìlají? Za chvíli do té díry
vloží støelný prach.“
Vydìšená zvíøata èekala. Teï se nemohla odvážit ven z úkrytu.
Po nìkolika minutách vidìla, jak se muži rozbíhají na všechny
strany. A pak se ozval ohlušující výbuch. Holubi vzlétli do vzduchu
a všechna zvíøata, s výjimkou Napoleona, padla na zem a skryla
oblièeje. když opìt vstala, visel nad místem, kde stál vìtrný mlýn,
mrak èerného kouøe, jejž pomalu odnášel vánek. Vìtrný mlýn už
neexistoval!
Tento pohled okamžitì zvíøatùm vrátil všechnu odvahu. Strach
a zklamání, pociované pøed malou chvílí, byly pøekonané hnìvem
nad tímto zrùdným násilným èinem. Ozval se mohutný øev pomsty
a bez èekání na jakékoliv pokyny se zvíøata naráz vyøítila na
nepøítele. Tentokrát je nezastrašily kulky, svištící jim kolem hlav.
Byla to divoká a krutá bitva. Lidé støíleli znovu a znovu, a když
se zvíøata pøiblížila na dosah, mlátili je holemi a kopali botami.
Jedna kráva, tøi ovce a dvì husy byly zabity a skoro všechna zvíøata
utrpìla zranìní. I Napoleonovi, který øídil operace zpovzdálí,
ustøelil brok koneèek ocásku. Ale ani lidé nevyvázli z bitvy bez
úhony. Tøi z nich mìli rozbité hlavy Boxerovým kopytem, další
propíchnuté bøicho kravským rohem, jiné roztrhané kalhoty. A když
se náhle objevilo devìt psù Napoleonovy osobní stráže, kteøí dostali
pokyn vyrazit zpoza živého plotu mužùm do boku a zaèít zuøivì
štìkat, zmocnila se mužù panika. Vidìli, že jim hrozí nebezpeèí
obklíèení. Frederick na nì proto zavolal, aby utekli, dokud to ještì
jde. A v pøíští chvíli se dali zbabìlí nepøátelé na útìk. Zvíøata je
pronásledovala až na konec pole, a ještì jim pøidala nìkolik
posledních ran, když se muži prodírali ven živým plotem.
Zvíøata zvítìzila, ale bylo to krvavé vítìzství. Pomalu se vlekla
zpátky k farmì. Pohled na jejich mrtvé kamarády, ležící v trávì,
nìkterá rozplakal. Po malé chvíli se všichni zastavili na místì, kde

(56)
se tyèil vìtrný mlýn. Ano, byl pryè. Zmizel témìø do posledního
kamene. I základy byly zèásti znièeny. Pro pøípadnou pøestavbu
by se tentokrát nedaly použít shromáždìné kameny, protože i ty
tentokrát zmizely. Síla výbuchu je rozmetala na stovky metrù.
Prostì mlýn jako by nikdy neexistoval.
Jak se zvíøata pøibližovala k farmì, bìžel jim naproti Pištík,
kterého bìhem bitvy nebylo nikde vidìt. Mrskal ocáskem a záøil
spokojeností. Ze smìru od budov farmy zvíøata slyšela výstøely
z pušky.
„Proè se z té pušky støílí?“ zeptal se Boxer.
„Na oslavu našeho vítìzství!“ køièel Pištík.
„Jakého vítìzství?“ øekl Boxer. Koleno mu krvácelo, ztratil
podkovu a rozštíplo se mu kopyto. V zadní noze mu uvízlo asi
deset brokù.
„Jakého vítìzství, soudruhu? Copak jsme nevyhnali nepøítele
z našeho území – z posvátného území Farmy zvíøat?“
„Ale oni nám znièili vìtrný mlýn. Pracovali jsme na nìm celé
dva roky!“
„A co na tom záleží? Postavíme si nový vìtrný mlýn. Když
budeme chtít, postavíme si tøeba šest vìtrných mlýnù. Vy si,
soudruzi, vùbec neuvìdomujete, jakou velkou vìc jsme dokázali.
Nepøítel se zmocnil našeho území a my – díky vedení soudruha
Napoleona – jsme toto území získali do poslední pídì zase zpìt!“
„Pak jsme tedy získali zpìt to, co jsme pøedtím už mìli.“
„A to je naše vítìzství,“ øekl Pištík.
Vraceli se do dvora. Broky pod kùží Boxerovy nohy bolestivì
pálily. Vidìl pøed sebou tìžkou práci na nové stavbì mlýna, a už
si pøedstavoval své úkoly. Zároveò ho však vlastnì poprvé napadlo,
že je mu jedenáct let a že jeho mohutné svaly také už nejsou tak
silné, jak bývaly.
Když ale zvíøata vidìla vlát zelenou vlajku a slyšela opìt støelbu
z pušky – vystøelilo se celkem sedmkrát – a vyslechla Napoleonovu
øeè, ve které jim gratuloval k tomu, jak si vedla, nakonec se jim

(57)
pøece zdálo, že dosáhla velkého vítìzství. Zvíøatùm, která v bitvì
padla, byl vystrojen dùstojný pohøeb. Boxer a Lupina táhli pohøební
vùz a na èele prùvodu kráèel sám Napoleon. Celé dva dny byly
vìnovány oslavám. Zpívalo se, øeènilo, støílelo z pušky, každé zvíøe
dostalo jako zvláštní dárek jedno jablko, každý pták dvì hrsti zrní
a každý pes tøi suchary. Bylo oznámeno, že bitva se bude nazývat
Bitva u vìtrného mlýna a že Napoleon zavedl nový øád, Øád zelené
vlajky, kterým se dekoroval. Ve všeobecné euforii se na nešastnou
aféru s bankovkami zapomnìlo.
O nìkolik dní pozdìji našla prasata ve sklepì bednu whisky.
Když se do domu nastìhovala, zøejmì ji nìjak pøehlédla. V noci
se pak z budovy ozýval hlasitý zpìv, do kterého se – ke
všeobecnému pøekvapení – mísily úryvky písnì Zvíøata Anglie.
Asi o pùl desáté byl zahlédnut Napoleon, na hlavì starý tvrïák
pana Jonese, jak vyráží ze zadních dveøí, bìhá po dvoøe a zase
mizí ve dveøích. Ráno však nad domem vládlo hluboké ticho.
Neobjevilo se ani jedno prase. Až asi v devìt hodin se ukázal Pištík,
kráèel pomalu a vrávoravì, zakalené oèi, ocásek schlíplý, každý
jeho pohyb signalizoval vážné onemocnìní. Svolal zvíøata a sdìlil
jim, že pro nì má velmi špatnou zprávu. Soudruh Napoleon umírá!
Ozval se velký náøek. Pøed dveøe domu byla položena sláma
a zvíøata chodila po špièkách. Se slzami v oèích se jedno zvíøe
ptalo druhého, co by si poèalo, kdyby jejich Vùdce snad zemøel.
Zaèalo se povídat, že se Kulišovi nakonec podaøilo Napoleona
otrávit. V jedenáct hodin se Pištík objevil znovu a vydal další
prohlášení. Jako svùj poslední èin na této zemi vydal soudruh
Napoleon následující pøíkaz: pití alkoholu se zakazuje pod trestem
smrti.
Do veèera se však stav Napoleona trochu zlepšil a druhého
dne ráno mohl Pištík zvíøatùm sdìlit, že soudruh Napoleon se
uzdravuje. Veèer téhož dne se Napoleon zase pustil do práce a jak
se zvíøata dozvìdìla druhý den, dostal pan Whymper za úkol
opatøit ve Willingdonu nìjaké knížky o vaøení piva a destilování.

(58)
O týden pozdìji Napoleon pøikázal, aby malá pastvina za sadem,
která pùvodnì mìla být urèena pro zvíøata v dùchodu, byla zorána.
Tráva již je prý vyèerpána a je nutno provést nový osev. Brzy se
však ukázalo, že Napoleon naøídil, aby se zde pìstoval jeèmen.
Asi v této dobì došlo ke zvláštní pøíhodì, kterou si nikdo nebyl
schopen vysvìtlit. Jedné noci, asi ve dvanáct hodin, bylo ze dvora
slyšet silný rachot. Zvíøata vybìhla ze stájí. Byla mìsíèná noc.
U paty konce stìny velké stodoly, v místech, kde byla napsána
pøikázání, ležel zlomený žebøík. Vedle nìj, neschopný pohybu, se
válel Pištík a poblíž se našla lucerna, štìtec a pøevržený plechovka
bílé barvy. Psi okamžitì utvoøili kolem Pištíka kruh, a jakmile byl
schopen chùze, eskortovali ho do domu. Žádné zvíøe nemìlo ani
potuchy, co to mìlo znamenat, s výjimkou Benjamina, který
pokyvoval bradou a zdálo se, že ví, oè jde. Neøekl však nic.
Ale o pár dní pozdìji si Majka, když èetla Sedm pøikázání,
povšimla, že mezi nimi je jedno další, které si zvíøata zapamatovala
špatnì. Vždy si mysleli, že Páté pøikázání zní „Žádné zvíøe nesmí
pít alkohol“, ale byla tam ještì dvì další slova, na která se
zapomnìlo. Ve skuteènosti toto pøikázání znìlo: „Žádné zvíøe
nesmí pít alkohol „pøes míru“.“

IX.
Boxerovo naštíplé kopyto se hojilo dlouho. Pøestavba vìtrného
mlýna zaèala den po ukonèení oslav vítìzství a Boxer odmítl vzít
si by jeden den volna. Považoval za otázku cti, že na nìm nikdo
nepozná bolest. Veèer mezi ètyøma oèima pøiznal Lupinì, že ho
kopyto trápí. Lupina mu na nìj pøikládala obklady z bylinek, které
sama pøedžvýkala, a spolu s Benjaminem Boxerovi radila, aby si
trochu odpoèinul. „Koòské plíce nevydrží vìènì,“ øíkala mu. Ale
Boxer ji nebral vážnì. Øekl jí, že už má jen jeden cíl – vidìt ještì
pøed svým odchodem do dùchodu vìtrný mlýn pracovat.
Když byly kdysi tvoøeny zákony Farmy zvíøat, byla pro odchod
do dùchodu stanovena hranice dvanáct let pro konì a prasata,
(59)
ètrnáct let pro krávy, devìt pro psi, pro ovce sedm a pro slepice
a husy pìt let. Odsouhlasily se i pomìrnì velkorysé dùchody.
Doposud se vlastnì žádné zvíøe ještì dùchodu nedožilo. V poslední
dobì se však tato otázka zaèínala èím dál tím víc probírat. Když
bylo nyní malé pole za sadem vyhraženo pro jeèmen, mluvilo se
o tom, že by roh dlouhé pastviny mìl být oplocen a upraven na
pastvinu pro pøestárlá zvíøata. Pro konì by pøídìl mìl èinit tøí kola
obilí dennì, v zimì sedm kilo sena a o veøejných svátcích navíc
mrkev èi jablko. Boxerovy dvanácté narozeniny pøipadaly na konec
léta pøíštího roku.
Žilo se špatnì. Zima byla krutá jako minulá a žrádla bylo ještì
ménì. Pøídìly byly znovu zkráceny, s výjimkou pøídìlù pro prasata
a psy. Pištík vysvìtloval, že pøílišné rovnostáøství by odporovalo
principùm animalismu. Každopádnì si snadno poradil s tím, jak
ostatním zvíøatùm dokázat, že ve skuteènosti „není“ nedostatek
žrádla, i když se jim to snad zdá. Jistì, v souèasné dobì bylo nutné
pøistoupit k úpravì pøídìlù (Pištík vždy hovoøil o „úpravì“, nikdy
o snížení), ale ve srovnání s dobou, kdy vládl pan Jones, je zlepšení
obrovské. Ostøe a rychle proèítal seznamy a èísla a podrobnì
prokazoval, že mají více ovsa, více tuøínù, než mìli za doby pana
Jonese, že pracují kratší dobu, že pitná voda má lepší kvalitu, že
žijí déle, že je menší úmrtnost novorozených mláïat a že ve stájích
mají více slámy a ménì blech. Zvíøata tomu všemu vìøila. Po pravdì
øeèeno, Jones a všechno ostatní z oné doby se jim už ze vzpomínek
dost vytratilo. Vìdìla, že dnes se žije tìžko, že mají èasto hlad
a èasto jim je zima a že pokud zrovna nespí, tak pracují.
Nepochybnì to však za starých poøádkù bylo horší. Ráda tomu
vìøila. Mimoto tenkrát byla otroky, dnes jsou svobodná. A to je
právì ten hlavní rozdíl – jak Pištík nikdy nezapomnìl upozornit.
Bylo teï tøeba živit mnohem více krkù. Na podzim témìø
souèasnì slehly ètyøi prasnice a vrhly jedenatøicet selátek. Mladá
prasátka byla strakatá, a protože Napoleon byl jediný kanec na
farmì, nebylo moc pochybností o otcovství. Bylo oznámeno, že

(60)
jakmile se nakoupí cihly a døevo, postaví se v zahradì škola.
Prozatím uèil mladá selátka sám Napoleon v kuchyni domu.
Cvièení se konalo v zahradì a selátkùm se doporuèovalo, aby si
nehrála s jinými mladými zvíøaty. V té dobì se také zavedlo
naøízení, že potká–li se na cestì prase s jiným zvíøetem, musí toto
zvíøe ustoupit z cesty. Všechna prasata, a již mìla jakoukoliv
hodnost, získala také výsadu nosit v nedìli na ocásku zelené stužky.
Farma mìla pomìrnì úspìšný rok, stále jí však chybìly peníze.
Musely se koupit cihly, písek a vápno na stavbu školy. Také bylo
tøeba zaèít spoøit peníze na nákup strojù pro vìtrný mlýn. Nesmìlo
se zapomenout na svíèky a olej do lamp pro dùm, cukr pro
Napoleonovu kuchyò (jiným prasatùm cukr zakazoval, protože
by po nìm tloustla) a obvyklé potøeby jako náøadí, høebíky, dráty,
uhlí, lana a suchary pro psy. Prodala se fùra sena a èást úrody
brambor a smlouva na prodej vajec byla zvýšena na poèet šesti set
týdnì, takže toho roku slepice sotva vysedìly dost kuøat, aby se
stav drùbeže udržel na dosavadní úrovni. Pøídìly, které byly
v prosinci sníženy, byly v únoru sníženy znovu a bylo zakázáno
používat ve stájích lampy, aby se ušetøil olej. Ale prasata si žila
celkem blahobytnì, alespoò soudì podle toho, jak pøibývala na
váze. Jednoho odpoledne koncem února se od malého pivovaru
za kuchyní, která za èasù pana Jonese nebyla používána, táhla
teplá, bohatá a pøíjemná vùnì, jakou zvíøata nikdy pøedtím necítila.
Nìkdo øekl, že takhle voní jeèmen, když se vaøí. Zvíøata hladovì
èichala vùni – vaøí se snad kaše k veèeøi? Ale žádná kaše nebyla
a pøíští nedìli bylo oznámeno, že od nynìjška bude veškerý jeèmen
k dispozici prasatùm. Pole za sadem již bylo jeèmenem oseto.
A brzy se proslechlo, že prasata nyní dostávají pøídìl pùl litru piva
dennì, Napoleon sám dva tupláky, které mu servírují na znaèkové
porcelánové polévkové míse.
I když zvíøata musela snášet velké útrapy, byly èásteènì
zatlaèovány do pozadí skuteèností, že život byl dnes dùstojnìjší
než døíve. Více se zpívalo a více øeènilo, konalo se víc prùvodù.

(61)
Napoleon naøídil, aby se jednou týdnì konala takzvaná spontánní
demonstrace, jejímž úèelem bylo oslavovat úspìchy a výdobytky
Farmy zvíøat. V urèenou dobu zvíøata pøerušila práci a ve
vojenském šiku pochodovala napøíè farmou. Na èele byla prasata,
pak konì, pak krávy, ovce a drùbež. Prùvod uzavírali psi. Úplnì
první pochodoval Napoleonùv èerný kohout. Boxer a Lupina vždy
nesli roztažený transparent zelené barvy, na kterém bylo kopyto
a roh, s nápisem „A žije soudruh Napoleon!“. Po prùvodu se
pøednášely básnì, složené na poèest Napoleona, Pištík pronesl
øeè, ve které zvíøata seznámil s posledním zvýšením produkce
potravin a nìkdy se také vypálila rána z pušky. Nejvìtšími pøíznivci
tìchto spontánních demonstrací byly ovce, a stalo–li se, že si nìkdo
snad zaèal stìžovat (nìkterá zvíøata se obèas pokusila, pokud
zrovna nebyla poblíž žádná prasata èi psi), že jen zbyteènì marní
èas postáváním v zimì, ovce jej svým beèením „Ètyøi nohy dobré,
dvì nohy špatné!“ okamžitì umlèely. Celkem ale zvíøata takové
oslavy mìla ráda. Vyhovovalo jim, když si mohla pøipomínat, že
pøes všechno jsou svými vlastními pány a vše co dìlají, dìlají pro
sebe. Pøi všech tìch písních, prùvodech, Pištíkových seznamech
èísel, výstøelech z pušky, kokrhání kohouta a plápolání vlajek se
jim lépe zapomínalo na prázdné žaludky – alespoò na chvíli.
V dubnu byla Farma zvíøata vyhlášena republikou a bylo tøeba
zvolit prezidenta. Byl jediný kandidát, Napoleon, a ten byl také
jednomyslnì zvolen. Téhož dne se zveøejnily novì objevené
dokumenty, které odhalovaly další podrobnosti o Kulišovì
komplotu s Jonesem. Ukázalo se, že Kuliš se nejen pokusil zpùsobit
porážku pøi Bitvì u kravína strategickými prostøedky, jak si zvíøata
snad ještì pamatovala, ale dokonce otevøenì bojoval na Jonesovì
stranì. Byl to právì on, kdo vlastnì vedl síly nepøítele a kdo se
vrhal do bitvy se slovy „A žije lidstvo!“ na rtech. Zranìní na
Kulišovì zadku, na které si nìkterá zvíøata snad ještì pamatovala,
mu zpùsobily zuby soudruha Napoleona.
Uprostøed léta se náhle na farmì po nìkolikaleté nepøítomnosti

(62)
objevil havran Mojžíš. Vùbec se nezmìnil, stále nepracoval a jako
døív poøád mluvil o Cukrové hoøe. Sedával na kùlu, èechral si svá
èerná køídla a každému, kdo byl ochotný ho poslouchat, vyprávìl
dlouhé hodiny. „Tam nahoøe, soudruzi,“ øíkal významnì a svým
velkým zobákem ukazoval k nebi, „tam nahoøe, hned za tím
tmavým mrakem na obzoru, tam leží Cukrová hora, ta šastná
zem, kde my, ubohá zvíøata, nakonec všechna spoèineme
a odpoèineme si od našeho strádání!“ Tvrdil dokonce, že pøi
jednom ze svých delších výletù tam byl a zahlédl nekoneèná pole
jetele a keøe, ovìšené koláèi a kostkovým cukrem. Nìkterá zvíøata
mu vìøila. Když dnes byl jejich život špatný a mìla hlad, tak je jen
spravedlivé, že nìkdo pro nì existuje lepší svìt. Postoj prasat
k Mojžíšovi nebylo snadné urèit. Prasata sice tvrdila, že jeho
pøíbìhy o Cukrové hoøe jsou výmysly, zároveò ho však nechávala
na farmì, nemusel pracovat a dennì dostával sklenièku piva.
Jakmile se Boxerovi zahojilo kopyto, zaèal pracovat ještì
usilovnìji, než kdykoliv pøed tím. Toho roku všechna zvíøata døela
jako otroci. Mimo bìžné práce na farmì a pøestavby vìtrného
mlýna se v bøeznu zaèala stavìt škola pro selata. Dlouhé hodiny
práce bez žrádla se nìkdy pøežívaly obtížnì, ale Boxer nikdy
nevynechal. Mluvil i pracoval tak, jako by mìl stále dost sil, jen
jeho vzezøení se ponìkud zmìnilo. Kùži už nemìl tak lesklou jako
kdysi a boky mu propadly. Zvíøata øíkala, že Boxer se zase zmátoøí,
jakmile vyrazí nová tráva, ale jaro pøišlo a Boxer na váze nijak
nepøibral. Když na svahu k vrcholku lomu zapøažený do káry
napínal svaly proti tìžkému nákladu, zdálo se, že ho drží na nohách
snad jen síla vùle. V takových chvílích jeho rty jako by formulovaly
slova „Budu pracovat lépe a radostnìji“; vyøknout je už sílu nemìl.
Lupina a Benjamin ho znovu a znovu varovali, že by mìl víc brát
ohled na své zdraví. Boxer je ale neposlouchal. Blížily se jeho
dvanácté narozeniny. Boxer se však nejvíce staral o to, aby než
odejde do penze, staèil shromáždit dostatek zásob kamení pro
mlýn.

(63)
 V létì se jednou pozdì odpoledne farmou rozletìla zpráva, že
Boxerovi se nìco stalo. Šel sám odtáhnout fùru kamení od lomu
k vìtrnému mlýnu. Ukázalo se, že poplach nebyl nadarmo. Za
chvíli pøiletìli dva holubi se zvìstí: „Boxer se strhal! Leží na boku
a nemùže se postavit!“
Polovina zvíøat z farmy se okamžitì rozbìhla k pahorku, kde
se stavìl mlýn. Boxer tam ležel, mezi ojemi káry, krk natažený
neschopen ani zvednout hlavu. Oèi se mu leskly boky mìl zbroceny
potem. Z huby mu vytékal pramínek krve. Lupina k nìmu pøiklekla.
„Boxere!“ zvolala, „co je ti?“
„Myslím, že vìtrný mlýn budete muset dokonèit beze mne,“
øekl slabým hlasem Boxer. „Už jsme nahromadili pìknou hladu
kamení. Stejnì mi zbýval už jen jeden mìsíc. Abych pravdu øekl,
tìšil jsem se na penzi. A protože Benjamin také zestárnul, snad
bude moci odejít do dùchodu se mnou, aby mi dìlal spoleènost.“
„Musíme okamžitì sehnat pomoc,“ øekla Lupina. „Bìžte nìkdo
povìdìt Pištíkovi, co se stalo.“
Zvíøata okamžitì bìžela k domu farmy, aby vše oznámila
Pištíkovi. U Boxera zùstala jen Lupina a Benjamin, který si lehl
vedle Boxera a odhánìl od nìj svým dlouhým ocasem mouchy.
Asi za ètvrt hodiny se objevil Pištík, plný soucitu a zájmu. Øekl,
že soudruh Napoleon s velkým zarmoucením pøijal zprávu
o nehodì jednoho ze svých nejoddanìjších pracovníkù na farmì
a již zaøizuje vše pro pøijetí Boxera na ošetøení do nemocnice ve
Willingdonu. Zvíøata byla ponìkud zneklidnìna. Mimo Molinu
a Kuliše zatím žádné zvíøe farmu neopustilo a zvíøatùm se nezdálo,
že by bylo právì nejbezpeènìjší svìøit Boxera do rukou lidem.
Avšak Pištík je snadno pøesvìdèil, že veterináø ve Willingdonu
bude schopen Boxera léèit lépe než zvíøata na farmì. Asi o pùl
hodiny pozdìji, když se Boxer trochu vzpamatoval, postavila ho
zvíøata na nohy a pomohla mu odvléci se do stáje, kde mu Lupina
s Benjaminem pìknì podestlala, aby si mohl lehnout.
Pøíští dva dny Boxer zùstával ve stáji. Prasata mu poslala velkou

(64)
láhev rùžové medicíny, kterou našla v lékárnièce v koupelnì,
a Lupina mu medicínu dvakrát dennì po jídle podávala. Po
veèerech u nìj ležela a povídala si s ním, zatímco Benjamin odhánìl
mouchy. Boxer tvrdil, že je všechno dobré, že se dá do poøádku
a pak by mohl žít ještì tøi roky. Tìšil se na klidné dny, které bude
trávit v rohu velké pastviny. Poprvé v životì tak bude mít možnost
studovat a pøemýšlet. Zbytek svého života zamýšlel zasvìtit tomu,
aby se nauèil zbývajících tøiadvacet písmen abecedy.
Lupina a Benjamin však mohli být s Boxerem jen po pracovní
dobì a uzavøená kára pro Boxera pøijela v poledne. Zvíøata byla
na poli, kde jednotila øepu pod dozorem jednoho prasete, když
najednou s ohromením zpozorovala Benjamina, ženoucího se
tryskem od budov farmy a hlasitì hýkajícího. Poprvé v životì vidìla
zvíøata Benjamina rozèileného a poprvé jej vlastnì vidìla bìžet.
„Rychle, rychle!“ køièel. „Honem utíkejte! Odvážejí Boxera!“
Zvíøata, aniž by èekala na povolení prasete, nechala práce a hnala
se k farmì. A skuteènì: tam již stála kára se dvìma zapøaženými
koòmi, na boku káry nìjaký nápis, na kozlíku jakýsi prohnanì
vypadající mužík s tvrïákem na hlavì. A Boxerova stáj byla
prázdná.
Zvíøata se shromáždila kolem káry. „Sbohem, Boxere,“ volali
všichni. „Sbohem!“
„Blázni! Blázni!“ køièel Benjamin, poskakoval kolem nich
a tloukl rozèilenì kopyty do zemì. „Vy blázni! Copak nevidíte, co
je napsáno na boku káry?“
Zvíøata se zarazila a ztišila. Majka zaèala písmena slabikovat.
Ale Benjamin ji odstrèil a do hlubokého ticha èetl:
„Alfréd Simmonds, koòský øezník a klihaø, Willingdon.
Dodávky kostí, masa, kùží. Copak nechápete, co to znamená?
Boxera odvážejí na porážku!“
Z hrdel zvíøat se ozvaly výkøiky hrùzy. V té chvíli muž na kozlíku
pobídl bièem konì a kára vyjela ze dvora. Všechna zvíøata ji
následovala a zoufale køièela. Lupina se protlaèila dopøedu. Kára

(65)
zaèínala zvyšovat rychlost. Lupina se snažila rozhýbat své staré
kosti, aby klusem staèila rychlosti káry. „Boxere!“ køièela, „Boxere,
Boxere, Boxere!“ A v tu chvíli, jako by slyšel, co se venku dìje,
objevila se Boxerova hlava s bílou skvrnou nad nozdrami na chvíli
v malém okénku na boku káry.
„Boxere!“ køièela zoufale Lupina. „Boxere! Vystup! Rychle
vystup! Jedeš na smrt!“
Všechna zvíøata hned zaèala køièet: „Vystup, Boxere, vystup!“
Ale kára už zaèala zrychlovat a vzdalovala se jim. Boxer asi
nerozumìl, co na nìj Lupina køièela. Ale za malou chvíli zmizela
jeho tváø v okénku a bylo slyšet bubnování kopyt uvnitø káry. Boxer
se snažil dostat ven. Byly èasy, kdy staèilo pár úderù Boxerových
kopyt a z káry by byla jen hromádka tøísek. Ale bìda! Jeho svaly
byly ochablé, zvuk kopyt pomalu slábl, až utichl. Zvíøata zaèala
v zoufalství apelovat na solidaritu dvou koòù, zapøažených v káøe.
„Soudruzi, soudruzi!“ køièela. „Neodvážejte našeho bratra na
smrt!“ Ale hloupá zvíøata, pøíliš nevìdomá, než aby byla schopna
si vùbec uvìdomit, co se dìje, jen sklopila uši a zrychlila klus.
Boxerova tváø se už v okénku neobjevila. A bylo už pøíliš pozdì,
když nìkoho napadlo káøe nadbìhnout a zavøít hlavní vrata; kára
jimi v pøíštích chvílích projela a rychle zmizela v dálce. Boxera už
nikdo víc nevidìl.
O tøi dny pozdìji bylo oznámeno, že zemøel v nemocnici ve
Willingdonu i pøes veškerou péèi, jakou jen lze koni poskytnout.
Tuto zprávu zvíøatùm oznámil Pištík. Uvedl, že byl pøítomen
posledním chvílím Boxera.
„Byl to jeden z nejdojemnìjších momentù, jakých jsem kdy byl
svìdkem,“ øekl Pištík, stírající si paznehtem slzy. „Byl jsem do
poslední chvíle u jeho lože. A ke konci, když už skoro nemohl
mluvit, pošeptal mi do ucha, že nejvíc ho trápí, že se nedožil
dostavby vìtrného mlýna. ‘Kupøedu, soudruzi,’ šeptal. ‘Kupøedu
ve jménu Revoluce. A žije Farma zvíøat! A žije soudruh Napo-
leon! Napoleon má vždycky pravdu!’ To byla jeho poslední slova,

(66)
soudruzi.“
Zde se Pištíkovo chování náhle zmìnilo. Na chvíli se odmlèel,
jeho oèka vystøelovala podezøívavé pohledy na všechny strany.
Øekl pak, že se mu donesla hloupá a zlá pomluva, která kolovala
bìhem odvozu Boxera. Nìkterá zvíøata si povšimla, že na boku
káry, odvážející Boxera, bylo oznaèení Koòský øezník, a to svádìlo
k závìru, že Boxer je snad odvážen na jatka. „Je témìø
neuvìøitelné,“ pravil Pištík, „jak mohou nìkterá zvíøata být tak
hloupá. Znáte snad pøece,“ vykøikoval podráždìnì, mrskal
ocáskem a poskakoval na místì, „našeho milovaného Vùdce,
soudruha Napoleona, ten by nìco takového nikdy neudìlal.
Vysvìtlení je ve skuteènosti velmi prosté. Káru døíve vlastnil koòský
øezník, pak ji koupil zvìrolékaø, který nestaèil zamazat starý nápis.
Tím právì vznikl omyl.“
Zvíøata si obrovsky oddechla, když to uslyšela. A když Pištík
pokraèoval v barvitém popisu posledních chvil Boxera na jeho
smrtelném loži, když hovoøil o péèi, jež mu byla vìnována a o
drahých lécích, které soudruh Napoleon platil bez ohledu na cenu,
zmizely poslední zbytky jejich podezøení a smutek nad ztrátou
kamaráda byl trochu vyvážen pomyšlením, že Boxer alespoò
zemøel šastný.
Napoleon sám se objevil další nedìlní dopoledne na shromáždìní
a pronesl krátký projev na poèest Boxera. Øekl, že se nepodaøilo
zaøídit pøevoz ostatkù jejich oplakávaného soudruha k pohøbení
na farmì, že však zaøídil, aby z vavøínù, jež rostou v zahradì, byl
uvit velký vìnec, který pošlou na Boxerùv hrob. A bìhem nìkolika
dní zamýšlejí prasata uspoøádat vzpomínkovou slavnost na jeho
poèest. Napoleon svoji øeè zakonèil pøipomenutím dvou oblíbených
hesel Boxera: „Budu pracovat lépe a radostnìji“ a „Soudruh Na-
poleon má vždycky pravdu“ – to jsou hesla, jak øekl, která mùže
každé zvíøe pøijmout za své.
V den, kdy mìla být poøádána slavnost, pøivezla hokynáøova
dodávka na farmu velkou døevìnou bednu. V noci pak byl z domu

(67)
slyšet hlasitý zpìv, následovaný jakoby hlukem hádky. Vše konèilo
kolem jedenácté hodiny tøeskem skla. Druhý den se v domì až do
poledne nic nepohnulo, a po farmì se šuškalo, že si prasata nìjakým
zpùsoben opatøila peníze na nákup další bedny whisky.

X.
Roky plynuly. Roèní doby se støídaly, zvíøatùm rychle ubíhaly
jejich krátké životy. Pøišel èas, kdy staré doby pøed Revolucí si už
s výjimkou Lupiny, Benjamina, havrana Mojžíše a nìkolika prasat
nikdo nepamatoval.
Majka byla mrtvá, Bára, Janina a Haryk byli mrtvi. Také pan
Jones zemøel – nìkde v útulku pro alkoholiky. Kuliš byl zapomenut.
Zapomenut byl i Boxer. Vzpomínalo na nìj jen pár bývalých druhù.
Lupina byla teï stará klisna, trpìla reumatismem a slzely jí oèi.
Už dva roky pøesluhovala, do penze však zatím žádné zvíøe
neodešlo. O vyèlenìní kousku pastviny pro pøestárlá zvíøata se už
dávno pøestalo mluvit. Napoleon byl nyní skoro dvoumetrákový
kanec. Pištík byl tak tlustý, že jen s potížemi otevíral oèi, zarostlé
sádlem. Jen Benjamin se témìø nezmìnil: trochu zešedivìl kolem
brady a od Boxerovy smrti byl ještì zasmušilejší a zamlklejší.
Na farmì nyní žilo hodnì zvíøat, i když pøírùstky nebyly tak
velké, jak se kdysi pøedpokládalo. Narodilo se mnoho zvíøat, pro
které Revoluci znamenala jen jakousi tradici, pøedávanou ústnì;
další zvíøata, která byla na farmu dovezena, o nìèem takovém pøed
svým pøíchodem vùbec neslyšela. Mimo Lupinu vlastnila teï farma
ještì tøi konì. Byla to krásná a silná zvíøata, dobøí pracovníci
a kamarádi, ale jinak hlupáci. Nikdo z nich nebyl schopen dostat
se v abecedì za písmeno B. Vìøili všemu, co se jim øeklo o Revoluci
a o zásadách animalismu, zvláštì slyšeli–li to od Lupiny, kterou
velmi respektovali. Chápali však zøejmì jen velmi málo z toho, co
jim Lupina vykládala.
Farma nyní již lépe prosperovala a byla lépe organizovaná. Její
území se dokonce rozšíøila o dvì pole, která byla zakoupena od

(68)
pana Pilkingtona. Vìtný mlýn byl koneènì úspìšnì dostavìn
a farma vlastnila svùj fukar na seno a mlátièku a zvíøata vybudovala
rùzné další budovy. Whymper si koupil lehký dvoukolový koèár.
Vìtrný mlýn však nebyl používán k výrobì elektøiny, ale k mletí
obilí a vydìlával farmì pìkné peníze. Zvíøata pracovala pilnì na
stavbì dalšího vìtrného mlýna; až ten bude dokonèen, mìlo by
v nìm být instalováno dynamo. Ale o takových pøíjemných vìcech,
o nichž kdysi uèil zvíøata snít Kuliš, o stájích s elektrickým
osvìtlením a teplou a studenou vedou, o tøídenním pracovním
týdnu, o tom se již nemluvilo. Napoleon takové pøedstavy zavrhl
jako odporující duchu animalismu. Opravdové štìstí, jak øíkal,
pøedstavuje pilná práce a skromný život.
Zdálo se, že i když se statek vzmáhá, zvíøata zùstávají stále
stejnì chudá. Pochopitelnì s výjimkou prasat a psù. Asi to bylo
také tím, že na farmì zvíøata bylo tolik prasat a tolik psù. Ne že by
tato zvíøata svým zpùsobem nepracovala. Jak Pištík neustále
trpìlivì vysvìtloval, práce s kontrolou a organizováním statku byla
nekoneèná. Vìtšinou šlo o takovou práci, že ostatní zvíøata by na
ni nestaèila a nerozumìla jí. Pištík vysvìtloval, že prasata musí
dennì trávit dlouhé hodiny nad záhadnými záležitostmi, jimž se
øíkalo „spisy“, „zprávy“, „zápisy“ a „memoranda“. Byly to velké
listy papíru, hustì popsané; jakmile byly takto popsané, okamžitì
se spalovaly v peci. Tato èinnost byla pro blaho farmy nanejvýš
dùležitá, jak øíkal Pištík. Prasata ani psi však svou prací
neprodukovali žádné potraviny – a pøitom jich bylo tolik a byli
vždy pøi chuti.
Život ostatních zvíøat byl – alespoò co pamatovala – stále stejný.
Mìla hlad, spala na slámì, pila z jímky, døela na polích. V zimì
trpìla chladem, v létì je obtìžovaly mouchy. Ta starší nìkdy pátrala
v pamìti a snažila si vzpomenout, zda se jim za starých dnù hned
po Revoluci, bezprostøednì po vyhnání pana Jonese, daøilo lépe,
nebo hùøe. Nemohla si vzpomenout. Nebylo nic, na èem by se
dalo srovnávat: museli se spoléhat jen na Pištíkovy seznamy èísel,

(69)
které neúprosnì prokazovaly, že všechno je lepší a lepší. Problém
byl neøešitelný – zvíøata mìla navíc málo èasu na zkoumání
takových vìcí. Pouze Benjamin tvrdil, že si pamatuje každou
podrobnost ze svého dlouhého života a ví, že nikdy nic nebylo èi
nebude lepší èi horší, protože jak øíkal – hlad, strádání, zklamání,
to je nezmìnitelný zákon žití.
A pøesto se zvíøata nikdy nevzdala nadìje. Ani na chvíli je
neopouštìla pýcha a radost z toho, že mohou patøit k Farmì zvíøat.
Stále byli jedinou farmou v celém kraji – vlastnì v celé Anglii –
kterou vlastnila a øídila zvíøata. Žádné zvíøe, ani ti nejmladší, ani
nováèci, pøivezení z farem vzdálených dvacet i tøicet kilometrù, si
toho nikdy nepøestávalo vážit. A když slyšela zvíøata výstøely
z pušky, vidìla vlát na vrcholu stožáru zelenou vlajku, prsa se jim
dmula pýchou a hovor se stáèel na hrdinné dny v minulosti, vyhnání
pana Jonese, vypracování Sedmi pøikázání, na velké bitvy, pøi
kterých byli lidští vetøelci na hlavu poraženi. Žádný ze starých snù
nebyl zapomenut. V republiku zvíøat, kterou pøedpovìdìl kdysi
starý Major, za které na zelená pole Anglie nevkroèí jediná lidská
noha, v tu stále zvíøata vìøila. Jednou se stane skuteèností – nebude
to asi brzy, možná že se jí žádné dnes žijící zvíøe nedoèká, ale ten
den pøijde. Dokonce i melodii písnì Zvíøata Anglie bylo snad možné
obèas zaslechnout, jak je tajnì pobrukována. Znalo ji vlastnì každé
zvíøe na farmì, i když nahlas se ji neodvážil zazpívat nikdo. Zvíøata
mìla možná tìžký život, možná se všechny jejich nadìje nesplnily;
byla si však vìdoma toho, že nejsou jako jiná zvíøata. Trpìla sice
hlady, ale nebylo to tím, že by je týrali hladem lidé; pracovala sice
do úpadu, ale alespoò pracovala pro sebe. Nechodil mezi nimi
nikdo na dvou nohách. Žádné zvíøe neoslovovalo druhé „pane“.
Všechna zvíøata si byla rovna.
Jednoho dne po ránu naøídil Pištík ovcím, aby ho následovaly.
Odvedl je na kousek úhoru na druhém konci farmy, který zarostl
mladými bøízkami. Ovce tam zùstaly celý den pod Pištíkovým
dozorem. Veèer se Pištík vrátil do domu sám – protože bylo teplo,

(70)
øekl ovcím, aby zùstaly venku. Nakonec tam ovce zùstaly celý
týden, pøièemž po celou dobu je ostatní zvíøata ani nezahlédla.
Pištík s nimi trávil témìø celé dny. Jak øekl, uèí je nové písni
a potøebuje na to naprostý klid.
Jednoho pøíjemného veèera, právì když se ovce vrátily,
zaslechla zvíøata, která pøicházela z práce a blížila s k budovám,
ze dvora vydìšené koòské ržání. Zvíøata se v rozpacích zastavila.
Ržání patøilo Lupinì. Ozývalo se znovu a znovu – zvíøata se proto
rozbìhla a utíkala do dvora. A tam uvidìla to, co Lupina.
Bylo to prase kráèející na zadních nohách.
Ano, byl to Pištík. Trochu kymácivì, jak nebyl zvyklý pohybovat
se v této poloze, ale v perfektní rovnováze pøecházel pøes dvùr.
A o malou chvíli pozdìji vyšla ze dveøí domu dlouhá øada vepøù
na zadních nohách. Nìkterým to šlo lépe, nìkterým hùøe, jeden èi
dva by asi potøebovali hùl jako oporu, všichni ale pøešli dvùr
úspìšnì. Pak se ozvalo štìkání psù, ostré kokrhání èerného
kohouta a ze dveøí vyšel sám Napoleon, majestátnì vztyèený, hrdì
se rozhlížející. Smeèka jeho psù poskakovala kolem.
V paznehtu držel biè.
Zavládlo zdìšené ticho. Ohromená a vystrašená zvíøata se
semkla k sobì a pozorovala dlouhý zástup prasat, pomalu
pochodující po dvoøe. Jako by se svìt obrátil vzhùru nohama. Ale
pak pøišla chvíle, kdy první šok pominul a zvíøata – i pøes strach
ze psù a dlouhodobì vyvinutý návyk nikdy si nestìžovat, nikdy
nekritizovat, a se dìje cokoliv – chtìla zaèít protestovat. Ale
právì v tuto chvíli, jako na povel, zaèaly všechny ovce najednou
beèet:
„Ètyøi nohy dobré, dvì nohy „lepší“! Ètyøi nohy dobré, dvì
nohy „lepší“! Ètyøi nohy dobré, dvì nohy „lepší“!“
To trvalo bez pøestávky pìt minut. A když ovce zmlkly,
pøíležitost k protestu již minula, protože prasata vpochodovala
zpátky do domu.
Benjamin ucítil na rameni zafunìní. Ohlédl se. Byla to Lupina.

(71)
Její staré oèi byly zakalenìjší než jindy. Aniž by nìco øekli, odebrali
se spolu na konec velké stodoly, kde bylo napsáno Sedm pøikázání.
Minutu èi dvì tam stáli a dívali se na bílá písmena na èerném
podkladì.
„Mám už slabý zrak,“ øekla Lupina. „Ani za mlada jsem
nepøeèetla, co tam je napsáno. Zdá se mi ale, že zeï vypadá nìjak
jinak Je tam onìch Sedm pøikázání, jako døíve, Benjamine?“
A Benjamin poprvé porušil svoji zásadu, když jí pøeèetl, co je na
zdi napsáno. Nebylo tam nic mimo jediného pøikázání. To znìlo:

VŠECHNA ZVÍØATA JSOU SI ROVNA,

ALE NÌKTERÁ
JSOU SI ROVNÌJŠÍ

A tak potom už nebylo zvíøatùm divné, že druhý den prasata,

která dohlížela na práci na farmì, mìla všechna v paznehtech biè.
Nepøipadalo jim zvláštní ani to, že si prasata koupila rádio,
objednala zavedení telefonu a pøedplatila rùzné noviny. Nebylo
nic neobyèejného na tom, když se Napoleon procházel po zahradì
farmy s dýmkou v rypáku – ani když si prasata navlékla obleky ze
šatníku pana Jonese. Napoleon sám se objevil v èerném
pøevleèníku, kožených kalhotách a kamaších, zatímco jeho
oblíbená sviòka se objevila v nedìlních hedvábných šatech paní
Jonesové.
O týden pozdìji se jednou odpoledne na statek sjelo nìkolik
dvoukolových bryèek. Delegace sousedních farmáøù byla pozvána
na exkurzi na Farmu zvíøat. Byli provedeni celým statkem
a vyjádøili velký obdiv nad vším, co vidìli, zvláštì nad vìtrným
mlýnem. Zvíøata na poli jednotila øepu. Pracovala usilovnì, ani
nezvedala oblièeje od zemì. Nevìdìla, zda se mají bát víc prasat
nebo lidské návštìvy.
Veèer se pak z domu nesl hlasitý smích a rozpustilý zpìv. Když
zvíøata zaslechla smìs hlasù, náhle je pøepadla zvìdavost. Co se

(72)
asi dìje uvnitø, kde se vlastnì poprvé setkávají zvíøata s lidmi na
zásadách vzájemné rovnosti. Co možná nejtišeji se spoleènì plížila
do zahrady domu.
U branky trochu zaváhala, bála se jít dál, ale Lupina je zavedla
dovnitø. Neslyšnì se blížila k domu a ta zvíøata, která byla dost
vysoká, nakukovala do oken obývacího pokoje. U dlouhého stolu
sedìlo šest farmáøù a šest nejvýznaènìjších prasat. Napoleon sedìl
na èestném místì v èele stolu. Prasata sedìla ve svých køeslech
naprosto uvolnìnì. Celá spoleènost hrála rozjaøenì karty a teï
právì na chvíli partii pøerušila, patrnì proto, aby mohl být pronesen
pøípitek. Koloval velký džbán, z nìhož se nalévaly sklenice pivem.
Zvìdavých tváøí, nahlížejících do oken si nepovšiml nikdo.
Se sklenicí v ruce povstal pan Pilkington z Lišèína. Za malou
chvíli spoleènost požádá, jak øekl, aby si pøipila. Ale ještì pøed
tím by chtìl øíci nìkolik slov.
„Je pro mne velkým zadostiuèinìním,“ prohlásil, „a jsem si jist,
že i pro všechny ostatní pøítomné, že dlouhé období nedùvìry
a nedorozumìní nyní konèí. Byly èasy – ne že bych byl já èi
kdokoliv jiný z pøítomných tyto pocity sdílel – tedy byly doby,
kdy bylo na ctìné vlastníky Farmy zvíøat nahlíženo ne–li
s nepøátelstvím, tedy urèitì s jistou nedùvìrou ze strany lidí ze
sousedství. Došlo k urèitým politováníhodným incidentùm,
zaujímala se zcestná stanoviska. Panovalo pøesvìdèení, že exist-
ence farmy, kterou vlastní a øídí prasata, je snad nìco abnormálního
a mùže mít nezvratný vliv na sousední farmy. Nìkteøí statkáøi se
dokonce domnívali – aniž se øádnì seznámili se skuteèností – že
na takové farmì musí zavládnout chaos a nepoøádek. Znepokojoval
je možný dopad na chování vlastních zvíøat, nebo dokonce
i vlastních zamìstnancù. Ale tyto pochybnosti jsou nyní rozptýleny.
Dnes jsem se svými pøáteli navštívil Farmu zvíøat a na vlastní oèi
jsme ji celou prohlédli. Našli jsme tu nejen nejmodernìjší metody
øízení, ale i disciplínu a poøádek, které mohou být pøíkladem
leckterým farmáøùm jinde. Domnívám se, že mám právo prohlásit,

(73)
že podøízená zvíøata na Farmì zvíøat pracují více a dostávají ménì
žrádla, než jakákoliv jiná zvíøata v našem kraji. Já a mí kolegové
jsme dnes vidìli mnoho vìcí, jež nepochybnì bude tøeba bez
odkladu zavést i na našich farmách.
Svoji poznámku bych si dovolil zakonèit opìtovným
zdùraznìním pøátelských vztahù, které vládnou a mìly by nadále
vládnout mezi Farmou zvíøat a jejími sousedy. Mezi lidmi a prasaty
neexistovaly a nemìly by ani v budoucnu existovat žádné zájmové
støety. Jejich trampoty a tìžkosti jsou pøeci totožné. Cožpak
problémy se zamìstnanci nejsou všude stejné?“ Zde mìl pak
Pilkington pro spoleènost pøipravené vtipné podobenství, které
ho už pøedem rozesmálo tak, že dostal záchvat kašle a jeho nìkolik
brad zmìnilo barvu do ruda. Koneènì se uklidnil a mohl svùj
proslov ukonèit: „Jestliže vy máte svá nižší zvíøata, s kterými jsou
problémy, my zase máme své nižší tøídy!“ Tento bonmot zpùsobil
u tabule velké nadšení. Pan Pilkington opìt gratuloval prasatùm
k nízkým pøídìlùm žrádla a dlouhému pracovnímu týdnu zvíøat
a všeobecnì tuhému režimu, který na Farmì zvíøat vidìl.
Nakonec øekl, že nastala chvíle, aby všichni povstali a naplnili
sklenice po okraj. „Pánové,“ uzavøel pan Pilkington, „pronáším
pøípitek: A vzkvétá Farma zvíøat!“
Ozvalo se nadšené volání a dupání nohou. Napoleon byl tak
potìšen, že opustil své místo a obešel stùl, aby si pøiukl s panem
Pilkingtonem. když pozdvižení opadlo, svìøil se Napoleon, který
zùstal stát, že by také chtìl pronést nìkolik slov.
Jako všechny Napoleonovy projevy, byl i tento krátký a míøil
k jádru vìci. Øekl, že také on je šastný, že období nedorozumìní
je pryè. Dlouhou dobu kolovaly zvìsti – dle jeho mínìní je
rozšiøoval nìjaký zlomyslný nepøítel – že v jeho osobním úsilí i ve
snahách jeho kolegù je cosi podvratného nebo dokonce
revoluèního. Pøipisovala si jim snaha rozšiøovat revoluci mezi
zvíøata na sousedních farmách. Nic nemùže být vzdálenìjší pravdì!
Jejich jediným a výluèný pøáním, a dnes èi kdykoliv v minulosti,

(74)
bylo a je žít v míru a v normálních obchodních vztazích se sousedy.
Tato farma, kterou má èest mít pod kontrolou, dodal, je
družstevním podnikem. Listiny pozemkù a nemovitostí, jež jsou
v jeho držení, jsou spoleèným vlastnictvím všech prasat.
Dodal, že je pøesvìdèen, že nic z tìch starých podezøení již
nepøežívá, pøesto však byly v poslední dobì na farmì provedeny
urèité zmìny, které by dále mìly posílit vzájemnou dùvìru. Až
doposud mìla zvíøata na farmì takový trochu pošetilý zvyk
oslovovat se navzájem „soudruhu“. S tím bude konec. Dle
podobného zvyku neznámého pùvodu se vždy v nedìli dopoledne
pochodovalo kolem lebky kance, naražené na kùlu v zahradì. To
také skonèí, lebka už byla zakopána. Návštìvníci si jistì povšimli
zelené vlajky na vrcholu stožáru. Jestliže ano, pak si také všimli,
že již na ní není bílé kopyto a roh. Od nynìjška zùstane vlajka jen
èistì zelená.
K vynikající a pøátelské øeèi pana Pilkingtona by mìl jen jednu
kritickou pøipomínku. Pan Pilkington všude hovoøil o Farmì zvíøat.
Pochopitelnì nemohl vìdìt – že název Farma zvíøat byl zrušen.
Od nynìjška se farma bude jmenovat Panská farma, což vlastnì
je, dle jeho názoru, její pùvodní správný název.
„Pánové,“ uzavøel Napoleon, „pronesu stejný pøípitek, jako byl
ten pøedchozí, jen v jiné formì. Naplòte si sklenice po okraj,
pánové, zde je mùj pøípitek: A vzkvétá Panská farma!“
Ozvalo se stejné srdeèné volání jako pøedtím, a sklenice byly
vyprázdnìny do dna. Ale zvíøata, která celou scénu pozorovala
zvenèí, mìla najednou pocit, že se dìje nìco podivného. Co se to
mìnilo v tváøích prasat? Staré a zakalené oèi Lupiny pøebíhaly
z jedné tváøe na druhou. Nìkteré oblièeje mìly pìt brad, nìkteré
ètyøi, jiné tøi. Co se to ale na nich zmìnilo a rozplývalo? Potlesk
se pomalu uklidnil, spoleènost pokraèovala v pøerušené høe
a zvíøata se potichu plížila pryè.
Ale nevzdálila se ani na dvacet metrù, když se zarazila. Z domu
se ozývala zmì hluèných hlasù. Vrátila se zpìt a opìt nahlédla

(75)
oknem. Ano, probíhala tam zuøivá hádka. Ozývaly se výkøiky,
mlátilo se pìstmi do stolu, vrhaly se zuøivé pohledy a pronášela
vášnivá obvinìní. Zdá se, že pøíèinou hádky byla skuteènost, že
Napoleon i pan Pilkington zahráli najednou károvým esem.
Dvanáct rozèilených hlasù na sebe køièelo, a všechny si byly
podobné. Teï už nebylo pochyb o tom, že s tváøemi prasat se
nìco stalo. Zvenèí pohlížela zvíøata z prasete na èlovìka
a z èlovìka na prase, a opìt z prasat na èlovìka. Ale nebylo už
možné rozlišit, která tváø patøí èlovìku a která praseti.

listopad 1943 – leden 1944

(76)
 Farma našeho mládí

~~~~~~~~~~~~~~~~~
V krásné literatuøe druhé poloviny 20. století není bajka
v rozmìrech celé knihy jevem právì èastým. Bajky a analogie, které
pøesáhnou rozsahem anekdotu, jsou pociovány jako cosi
archaického. Kniha George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur
Blair) „Farma zvíøat“, napsaná na pøelomu roku 1943 a 1944, jako
by svým žánrem šla proti proudu èasu: vyprávìním o zvíøatech
charakterizuje politické vztahy a dìje mezi lidmi. Pravda, není tu
úplnì èistá bajka, nebo tato velmi lidská zvíøata se právì vùèi
lidem vzbouøila, bojovala s nimi a nakonec se jejich revoluèní
pøedvoj – prasata – s nimi pobratøil: je to tedy bajka i antibajka
zároveò.
Co je øeè øeèí, hovoøilo se o èemkoli buï pøímo, nebo
zprostøedkovanì, tedy jakoby o nìèem jiném. Ježíšovi uèedníci
byli zmateni mírou, v jaké Ježíš užíval „podobenství“, když mluvil
se zástupy. S nimi, svými nejbližšími, tak nemluvil. Zeptali se ho
na ten rozdíl (svìdèí o tom Matouš 13,10–17, Marek 4,10–12
i Lukᚠ8,9–10). Odpovìdìl jim: „Vám je dáno znáti tajemství
Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce
nevidìli a slyšíce nechápali“ (L 8,10).
To ovšem neznamenalo, že by se Ježíš dìlal tajemným, aby si
podržel tajemství. Zpøístupòoval tajemství všem, kdo se mu
otevírali, kdo pro toto semeno v sobì pøipravili pùdu. Zašifrování
sdìlení do podobenství bránilo tìm, kdo byli jen jalovì zvìdaví
a pøitom neochotni se obrátit, aby jeho slov zneužili – mimoto
jiné øímským správcùm. Víme však zároveò z takøka dvou tisícù
let zkušeností s evangelijní zvìstí, že její podobenství také mnohým
pomohla prohloubit nebo dokonce i probudit jejich víru.
Podobenství tedy jsou uzamèenou branou – která však právì
jakožto brána láká mnohé k pokusùm o odemèení.

(77)
 Kniha George Orwella „Farma zvíøat“ je jedno rozvinuté
a kompaktní podobenství, ze kterého se ani jedinou vìtou
nevystupuje mimo, do vysvìtlujícího komentáøe. Ježíš alespoò
k nìkterým svým podobenstvím podal výklad. Jsou však i jiné
zpùsoby, jak nabídnout posluchaèi nebo ètenáøi výkladový klíè.
Prasata na farmì zvíøat se v knize oslovují „soudruzi“. Stavba
vìtrného mlýna na výrobu elektøiny zase jasnì naráží na Leninovu
posedlost elektrifikací.
Výkladovým klíèem mùže tedy být urèitá obecnì známá dobová
reálie. Ovšem to, že se až dnes – ètyøi desetiletí po Orwellovì
smrti (zemøel v roce 1950) – komunisté zaèali oslovovat „pane“,
aby se podobnì jako prasata v samém závìru knihy více podobali
svým donedávna úhlavním nepøátelùm – lidem, je dokladem, že
„Farma zvíøat“ není jen podobenstvím autorovy doby, ale také
proroctvím.
Toto jsou tedy dvì základní ètenáøské radosti: v pøíbìhu zvíøat
z farmy rozpoznáváme trefnì zachycené rysy totalitních režimù –
a s jistým úžasem shledáváme, že nìkteré z nich v dobì, kdy autor
žil, nebyly ještì známy, a že je tudíž jasnozøivì domyslel
a pøedpovìdìl.
Tím však ètenáøova potìcha nekonèí. Orwellùv výklad není
jen vtipnì beletrizovaným výètem dobových a budoucích rysù
totalitarismu. Totalitní režimy jsou u nìho pøedvedeny jako
pøesvìdèivá „geneze systému“. Na poèátku této geneze je vzpoura
– „Rebellion“. Skupina zvíøat se rozhodla pøerušit nijak zvl᚝
krásný, nicménì pøirozený øád. Stále opilého majitele statku
vyhnala a ujala se moci na jeho majetku. Nový øád – „animalismus“
– v sedmi pøikázáních sliboval radikální odklon od všeho, co
zvíøatùm v jejich životì pøipadalo tíživé. Ukázalo se, že je to pouze
negativní projekt, který sice cosi starého škrtá, ale nepøichází
s nièím novým, co by se dalo dlouhodobì udržet pøi životì.
Výsledkem toho mnohaletého strádání a utrpení je, že se jedna
skupinka – prasata – vyšvihla na úroveò úhlavních nepøátel – lidí

(78)
– a všechna ostatní zvíøata jsou na tom buï stejnì jako pøed rebelií,
nebo ještì hùø.
Proè tuto skeptickou sociální filozofii nevyhnutelného
ztroskotání násilných sociálních pøevratù autor hlásá
prostøednictvím podobenství, když ho v Anglii neohrožuje totalitní
cenzura? Kdo jsou ti, které má jeho podobenství vyprovokovat
k myšlení?
Ten, kdo žije mimo totalitní režim, neuvìøí zvenèí, že by cosi
tak absurdního mohlo fungovat. Naopak ten, kdo žije delší dobu
pouze uvnitø, snadno podléhá maladaptaci a obludnosti mu zaèíná
být samozøejmá. Orwellovo podobenství atakuje slepotu takøíkajíc
na obou stranách železné opony. Tím, že svùj „prognostický
scénáø“ napsal v obecné rovinì podobenství, dìlá z nìho Orwell
„varovnou prognózu“: všude tam, kde se uèiní první násilný krok,
pøinese to podobné ovoce. Mimochodem, podobenství
umožòovala støízlivì pøijmout varování pøed podstatou sovìtského
režimu v dobì, kdy tato zemì bojovala a krvácela po boku
ostatních Spojencù, tedy kdy jí byl svìt ochoten mnohé odpustit.
Podobenství rovnìž brání sporùm, jaké by vyvolala realistická
novela, totiž zda je ten èi onen detail urèitého totalitního režimu
vìrnì vystižen – toto uhadování, co a koho mìl pøesnì autor na
mysli, vyvolává jeho pozdìjší chmurnì vizionáøský román –
prognóza o totalitarismu „1984“ –, a poukazuje rovnou k tomu,
co mají všechny takové režimy spoleèného. Zároveò to však není
nadmìrné, pøíliš abstraktní zobecnìní, které by se snadno mohlo
stát pro svou bezzubost pøijatelné i pro kritizované režimy.
V zrcadle „Farmy zvíøat“ se naši soudruzi ihned poznávali a je
pøíznaèné, že èesky vyšla od roku 1946 zase až nyní. Orwellova
kniha umožòuje najít spoleèný jazyk analýzy totalitního svìta pro
jeho vnitøní úèastníky i vnìjší pozorovatele, jazyk, který se neutíká
do scientistní nehodnotivosti, není však ani jen èistì emotivním
odsudkem.
Tam, kde pro ètenáøe „simulace aktuálního systému“ pøechází

(79)
v prognózu, je to tedy sugestivní „sebevyvracející se prognóza“,
totiž prognóza, která svým zveøejnìním vìdomì pracuje pro to,
aby nebyla naplnìna.
Jak Orwell dosahuje své pùsobnosti, jak se mu daøí uvádìt do
pohybu ètenáøovo myšlení? Ukazuje kupøíkladu nejen to, jak a za
jaké dìjinné situace se lži vyrábìjí (pøepisování jednotlivých
revoluèních pøikázání), ale i to, jak a proè se jim podléhá (zlí psi,
vše pøehlušující chór skandujících ovcí, technika veøejné sebekritiky
a pozdìji i veøejných poprav...), a už jde o lži urèené navenek
nebo dovnitø systému. V psychologické rovinì odhaluje
individuální motivy, pro které se lež mùže udržovat pøi životì
(každé ze zvíøat vidí svùj ráj v nìèem jiném), a v rovinì
sociologické upozoròuje, že tyto motivy zdaleka nejsou jen
individuální, ale právì naopak že jsou konstrukèními principy
nepravého spoleèenství (bez toho by demagogie prasat neuspìla).
Totalitarismus je spoleènost postavená na lži, i kdyby tou lží byly
vskutku krásné sliby vskutku trpícím jedincùm. Odtud jeho snadný
vzestup – odtud ale také jeho nevyhnutelný pád.
Co do výstižnosti tohoto simulaèního modelu, vytkl bych
„Farmì zvíøat“ jen jediné: vysvìtlení vedoucí úlohy prasat. Podle
poznatkù zoopsychologie prasata opravdu vynikají oproti jiným
domácím zvíøatùm inteligencí a v Orwellovì podobenství je vyšší
inteligence prasat klíèem k vysvìtlení úspìchù jejich demagogie.
Dìjiny se však ukázaly ještì ïábelštìjší a tento pøedpoklad se
v totalitních režimech stal spíše výjimkou.

Bohuslav Blažek

(80)
 George Orwell (vl. jménem Eric
Arthur Blair), nar. 1903 v Indii, patøí
k    nevýznamnìjším literárním
osobnostem 20. století. Jako satirik
bývá srovnáván s Jonathanem Swiftem
a spolu s Aldousem Huxleyem
a Franzem Kafkou oznaèován za
„proroka“ našeho vìku. Literát, editor
a žurnalista – od tøicátých let
pravidelnì pøispíval knižními recenzemi
a pozdìji literárními a politickými
úvahami do pøedních britských novin, bìhem války pracoval
v zahranièním vysílání BBC a roku 1945 byl váleèným
dopisovatelem listu Observer; voják – zúèastnil se obèanské války
ve Španìlsku; spisovatel – autor autobiografické knihy z prostøedí
paøížské a londýnské chudiny Down and Out in Paris and London
(1933, è. Troseèníkem v Paøíži a Londýnì, 1935); zkušenosti
z pobytu v Barmì zpracoval v knize Burmese Days (1934); ve
tøicátých letech dále napsal romány A Clergyman’s Daughter, Keep
the Aspidistra Flying, Coming Up for Air. Zážitky z obèanské války
ve Španìlsku popsal v knize Homage to Catalonia (è. Pocta
Katalánsku, 1991). Orwellovy eseje, èlánky a rozhlasové poøady
vyšly ve ètyøech svazcích Collected Essays, Jurnalism and Let-
ters. Svìtoznámým autorem se stal díky románu Animal Farm
(1945, è. Farma zvíøat, 1946) a románu 1984 (1949, è. 1991).
Zemøel roku 1950 na tuberkulózu.

Orwellùv román Farma zvíøat, napsaný formou bajky, je

podobenství o násilnou revolucí nastoleném spoleèenství, v nìmž
„jsou si všichni rovni“, a jeho postupné promìnì v systém, kde
vìtšina „rovných“ je ovládána hrstkou „ještì rovnìjších“. Osud
této knihy u nás jen potvrzuje obecnou platnost Orwellova
„pohádkového pøíbìhu“: poprvé vyšla v èeském pøekladu již roku

(81)
1946. O dva roky pozdìji byla zakázána a její autor patøil až do
doby zcela nedávné k nejnapadanìjším zahranièním spisovatelùm.
Roku 1981 vydalo román pod názvem Zvíøecí statek exilové
nakladatelství Index. Pro toto vydání byl pøevzat pøeklad Gabriela
Gössela, vydaný roku 1979 v samizdatové Edici Expedice.

(82)
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz