Eleň.Lry, . lb|ikď,2' Ód.

l' Did\eklika,2' kn' ÚsudLy rozufuu

2' čt'sl'Annnoni. čislého

proto, Že Wbec nebeÍeohled na dÍuhnlízoÍu,na to, zdaje smyslol.ý' či tévnitřnímohutnostiuÍčovalo ve vzlahuk inleligibilnímu(ovšemjen
intelektuáIní- Tím si sám sebenepředstavuji'ani jak jsem. ani jak se rnyšlenému) světu.
sobějevím' nýbřžmys|ímsi sebejen jako kaŽdýobjekt vůbec,od Toby všaknepfivedlovšechnypokusyv racioná|ní psychologiiani
jehoždřuhu názoru abstrahuji.JestliŽe si tu sám sebe představuji jato o kousekdál. Díky oné obdivuhodné mohutnosti, kt€ r ou mi nejdřív
J!'jekr myšlenek'nebo i jako d'vod myšlení,neoznačujítyto Způsoby zjewje vědomímorálního zákona' bych totiž sice měl pÍincipurčení
představováníkategorii substáncenebopříčiny,neboékategoriemijsou je
své€ x istence' který čistě intelektuální,alepomocí jakých predikátů?
tyto funkce myšlení(souzení)tehdy,kdyžjsou aplikovány na náš Pomocížádných jiných než těch'kterémi musíbýtdány ve srnyslovém
smyďový názor' ktery bych ovšemmusel mít'kdybych se chÍšlpoz,1at. názoru;atakbychseznovuocitltam,kdejsembylv Íacionálnípsycho.
Nyní si všakchci být vědom sebepouzejako myslícíhoa to, jak je logii, totiŽu pořeby smyslovýchnázoÍu,abych dodal významsvýn
dánomévlastníJáv názoru.nechávámstranou.v tomtopřípaděby Já rozvažovacím pojmůmsubstance,příčinyatd',pomocínichŽjedině
mohlo být mně' kteťýmyslím'ale nikoli pokudmyslím,pouhýmje- mohumíto soběsamémpoznání;takovénázorymi všaknikdy nemo.
vem; ve vědomímne saméhov pouhémmyšleníjsefijsoucnen sa- hou pomocidostatse za fuanicezkušenosti' Přestoby mneto opÍavňo-
Din' o němžmi tíÍnvšakještě neník myšlení nic dáno. valo aplikovattyto pojmy v ohledu praktickém' kteréŽ.opoužitíje
Avšakpokudvěta:'Já myslím.říkátolik,co:,Já existujijato mys. přece vždyzaměřenona předměty zkušenosti, a to analogickypodle
lící..,pak v níJá nenípouhoulogickoufunkcí,nýbř určujeexistenci jejich významuv použití teoretickém, iotiŽ na svobodu a jejísubjek.'
subjektu (kteÍýje však Zíroveňi objektem)' a nenímožnábez vniř- jen
jelikoŽ tímrozumím logickéfukce subjekfu a predikátu. důvodu
níhosmyslu,jehožnázornám vždypředsta}l.lje objektnikolijako věc a nás|edku' jimiŽ jsou uřčovánajednání n€ b o účinky podle oDěch zá- B 432
B 430 samuo sobě,nýbržpouzejako jev' v tomtoJá tedy už n€ n í pouhá konůtak, že mohou být zliÍoveň vždy vysvětlovány podle přírodních
sponlaneita myšlení'nýbrŽi feceptivitanázoru'tj. myšlení mnesamé. ákonů' podle katego.iísubstancea příčiny,třebažepocházejíz úplně
ho aplikované na empirickýnl'or téhož subjektu.v tomtonázoruby jinéhoprincipu' To bylo třeba říci, jen abychom se \Ts.říhali nedoÍo.
pak myslícíJá muselohledatpodmínkypouŽívání svých logických zumění,jemuŽje snadnovystavenanaukao názorunás samýchjako
funkcíke kategoriím substance,příčinyatd',aby sejako objektsárno je\,lr' v následujícímvýkladu budememítpříeŽitost ji pouŽít.
soběneoznačovalojen pomocíJá' nýbržaby označovalo takédruhsvé
existence'lj' aby se poznávalojako noumenon'cožal€ nenímoŽné,
protoŽevnitřníempi.ickýnázorje smyslovýa nenabízí nic neŽdata
jevu' která nemohouobjektl] čistéhoýědoní poskytnoutnic, co by se
Last oruna
vztahovalok poznáníjehooddělenéexistence,nýbržmohousloužit
pouzepÍopotřebuzkušenosti' Antinomie čistéholozumu
ovšemza předpok|adu,žeby se jednou vyskytl nikoli ve zku-
šenosti, nýbrŽv uřčitýcbaprioměplatnýchzíkonecho používání čis- v úvďu k druhému oddílunašehodíajsme ukázati'ževeškeré tran.
téhorozumu'týkajících se nďí existence(ledynejenv logickýchpÍa. scendentálnízdání čistéhoÍozumuse zakládá na dialektických úsud.
vidlech) - podnět k tomu,abychomo sobě zce|aa priori předpokládáIi, cích. jejichž schémanán lo8ika podává ve třech formálních dÍuzích
Žejsme ohledněsvévlasÍní exisknce4'konodlim1aŽe tutoexistenci rozumových úsudkůvtbec' tak jako se |ogickéschémakategoriívy- A a0ó
takésami určujeme,pak by se tímodhalila spontaneita,kterou by byla jadfuje čtyřmifunkcemi všechsoudů.Pryn' druň těchtoÍozumářských
uÍčitelná našeskutďnost,anižbychomk.omu pořebovali pďmínky úsudků se týkal nepodmíněné :edno|ysubjektiyníclpodmínekveš-
empirickéhonázoru; a zde bychom si všimli, Že ve vědomínašíexis- kerych př€ d stav vůbec (subjektu, neboli duše)ve shodě s koteqoic.
tenceje a pŤioriobsaŽ€ n o něco,co můžesloužitk tomu' aby to nďi bni rozumovýÍni úsudky' jejichž vyšší premisa vyjadřuje j ako přincip
B 43] existenci'úPlněurčiteli]ou jen smyďově' přecejen vzhledemkjis- vztah predikátu k subjekfu. Druhý dnlh dia|ekt|ckéhoargrrmentutedy B 433

268 269
 EkBe,I|' I' ln?ika' 2' od.l.Dial.klika' 2' kn,Ú'udk,' 2' čós| I' kap' bs|énkosnoloqicath idejí
učinísvým obsabem- pod|e ana|ozies hypoteticwmiÍozu.r:lo!ýn:li shledalaplatnýmia osvoji|asi je, nýbrŽproto,jakužnaznačuje název
úsudky- nepodmíněnou jednotuobjektivních podmínekvjevu' stejně ,'rozumovýÍozpoťl. aby je př€ d vedtajako ideu' která se ve svém osl'
jako je térnatemtřetíhodÍuhu.o k|erý půjdeve třelí části'nepod zdání,nedás|oučit sjevy'
ňujícím'alc falešném
míněnájednotaobjektivních podmín€ k moŽnostipředmětů vóbec.
Je ale zvlášlní,želranscendentá|níparalogismus, pokudjde o ideu
subjektunďeho nyšlení'vyvo|ávápouze''ďnosEannézdánía Že pí, Kapitola první. s}srám tosnoloBicach idejí
tvrzeníopaku nelze najílžád|lézdánívyp|ýýajícízrozumový€h pojlnú.
výbodaje zce|ana straněpneumatismu, ačkolitennenůže Popřítsvou přesností podle
Abychom mohli tylo idejevypočítat se systematickou
dědičnou vadu'totiŽžese přes všechen příznivýdojemrozplýváv oh- jednohoprincipu,musíme'za ptýél poznamena\že rozvaŽováníje jen
nivézkoušcekitiky v pouhýdým' znížmohouvzniknoutčisté a transcendentální pojmy.
tou mohutnoýí.
Zce|ajinak to všakdopádá,kdyžrozum aplikujernena objektivní a Že řozum vlastněvúbecŽádtté pojmy nevytváří'nýbržženanejvýšA a09
A 40? ry',r'ztljevt],kde sice uplalňuje- jak s€ domnívá svújprincip ne- poJn) od nevyhnutelnýchomezenímoŽné
osýobo.ujefozýažovací
podnÍněné jednoty s velkou přesvědčivostí, ale brzy se zaplete.lo seje tak rozšřit za hraniceempirického' avšak
zkušeňosli'a pokouší
takových rozporů'Že je s ohledem na kosmologii nucen od svého přesb ve sPojenís Íím.Děj€ se to tak' Že k podmíněnému' k(eÍé je B 43ó
poŽadavkuus(oupit.
dáno' vyžadujerozumna sÚaněpodmínek(za nichžrozvažovánípod-
Zde se totižukazujenový íenoménlidskéhorozumu,toližzce|a řizuje všechnyjevy syntetické jednotě)absolutnítota|i|u,a tímčiní
pnrozenáantithetika, nadkterounemusínikdohloubata uměl€ vvmý ideu.Činítak proto,aby dodalempirické
z kategorietransc€ n dentální
B 414 llel naslrahy'nýbÍŽve k|erése rozumo(tLa.a- od sebe.a ''ce ;e\; j€ j ího rozvíjení ažk n€ p odmíněnému ceŽ se
syntézepros|řednictvím
hnutelnČ' čÍm,se s|cechránipřed b|Udemdomné|ého Dřesvědče;i. nikdy nevyskytujeve zkušenosti' nýbrŽjenv ideji) absolutníúplnost.
avŠak zároveňse ocilrív pokusenÍ buď se oddatskepriciéb€ z nadéJi' Rozum to vyžadujepodle zásaóy: Je'li dlino podmíněné' je &ia i celý
nebopřijmoutdogrnatickývzdor a tvrdošíjně sázel na určitátvrz€ Í í, ýouhm podnínek' a tedy i to' co je naprosto nepodníněné'jehožpÍo-
anižby poskyt|sluchudůvodúm opačné stŤanya spravedlivěje posou. jedině Ínožné' Transcendentální
střednictvímbylo ono podÍníněné
di|' obojí znam€ n á smí zdravéfilosoÍie,ačkoliby se onenvzdor dal
idejetedy nebudou,za prv4 ničímjinýmnežkategoriemirozšiřenými
nazyaÍ|akéeuthanasiíěistéhořozumu' ažk n€ p odmíněnému. abudeje možné sestavitdo tabulky,kteÍábude
Dřívenežukážemeprojevy roztržkya rozvÍatu, kterévyvolal tento uspořádanápodlejejich záh|^víAvšak,za druhé'nebudouse k tomu
rozpor mezi zákony (antinořnie)čistého rozumu.před|ožíme uÍčilé hodit všechnykategorie,nýbržjen ty' v nichŽ tvoří syntézaurčitou
výk|ady'kterépomohouvysvětlita ospravedlnilmetodu'jiŽ pň zp.a
řal|' a sice řadu navájem podřízených(nikoli pňřazených) podmínek
covánísvéhopředmětupoužíváme' všecbnytranscendentáIní ideie. knějakémupodmíněnému' RozumpoŽadujeabsolubítotalitu' jen po-
je' se týkajíabsolUlnilolalily v syntéze jeýj' na-7yýánPojry !v.ja' kud jde o vzestupnouřadu podmÍnekk danémupodmíněnému' De. Á 4l0
A 408 a to zčástiprávěkvůIitétonepodmíněné tolaliG,na níŽjezaloŽeni po- ji tudíž,kdyžjeřečo sestupné linii nlisledků' ani lehdy'když
požaduje
jem felku stě|a.k|eryje sam ta|éjen ideou'zčá\|iproro'Žetrahc;n.
se mluví o agregátupodmínekkoordinovanýchs těmilo následky.
dentníidejeusilujípouzeo syntézujevů, a tedyo empiřickousyntézu, již př€ d po' B 437
Podmínkyjsou totižvzhledemk danémupodmíněnému
B 435 zatímcoabso|utní.otalitav syntézepodmínekvšechmožnýchvěcí je třebapovažovat j€ za dané'namísto
kládány a spolus podŤníněným
vúbecbudepodnětemk ideá]učistého rozumu'kt€ r y je naprostoodliš toho, abychom- protoženásledky nečinísvépodmínkyÍnožnými'
ný od pojmusvěta,i kdyžse k němuároveň vztahuje'Takjako se te-
nýbÍŽje naopak předpokládají- při pos|upuk násl€ d kúm (nebo
dy paralo8ismyčistého rozumusta|yzáklademdialektickéDsYcho|o- při sestupuod danépodnínky k podmíněnému) by|i bez starosti, zda
gie. ukaŽtnam anttnomieČ'slého rozumutranscendenlá|ni z;s;dy do- řadakončí, činikoli. otázka jejítota|itynenívůb€ c předpokladem ro-
mněléčisté(racionáIn' kosmologi€ . nikoli proto, aby je tato věda

270 2',11
 EleÚenry' Il- l,8i*4' 2' odd'Dialek|ita'2' l<n'Us,d*J' 2' č|1'| 1' kap'sls|.fu kosňolo8ickýchidejí
Zcela uplynulýčasažk danémuokamžikusi takéDutněmyslíme nýbrŽpřiřazeny'n€ n íjedna částpodmínkou moŽnostijiné části,a pro.
jako daný (i kdyŽ ne námi určitelný)'Nicméněu budoucíhočasu' sloř sám o soběnevytváfi- na rozdílodčasu- Žádnouřadu.Nicméně
jelikoŽ nenípodmínkou'jak dospětk přítomnosli,je Pro pochopcní syntézarozmanitých čá5típřostoru, pomocínížho aprehendujeme'je
přílomnostizcela lhos(ejné. jak s nímnaložíme. totižzda ho necháme přestosukcesivní'probíhátedyv časea obsahujeřadu.A protoŽev té-
někdeskončit'nebopokačovatdo nekonďna' Mějme řadun. n.,, ve io řadě agregovaný€ hProstorů (napřjkladstopna prutu)jsou'počínaji
kteréje r. dáno jako podmíněné vzhledemk |n.ale samoje z'Ioveň ce jedním danýÍn'dalšípímyš|enévždyPodňínkou hrÚke píeócho.
podmínkouo; nechéřada stoupáod podmíněného n k Ž' (r,ř, i atd.)' zích' je tfuba povaŽovati měiení pÍos|o|ýza sy ézuřady podmínek
a podobněnechťsesfupujeod podmínky|l k podmíněnému o (P' g, ř' k danémupodmíněnému, přestoŽese stŤana podmíneksamaosoběne. A 413
atd'):musímpak předpokláda( prvnířadu'abychmohl považovat 't za lišíod strany'na kl€ r é leŽípodmíněné. v důsl€ d kučehožse zóá, žeÍe.
A a]l dané.a a je podle rozumu(tolality podmínek)možné jen prostřed. a pro8Ías v prostoÍu jsou totožné'Protože všakjedna částprosto. B 440
8res
nictvímonéřady' ajeho možnostneáleŽína následnjící íaděo, p, q, ru nenídruhouČtisti prosLorudana'nýbrŽpouzeo
B 438 r, kteráby prototakénemohlabýt povaŽovánaza danou,nýbň jen za na každýomezenýprostordívattéžjako na podmíněný'předpoklá.
dabilis. dajícínějakýjiný prostorjakopodmínku svékanice atd.s oh|edemna
syntézuřady na slraněpodmínek,kterápostupuje- pďíÍajícrou' omezeníje tedy poíup v p.ostorulakér€ g resem a transcendentální
ježje nejbližší danéÍnujevu - k vzdálenějšírnpodmínkám, budunazý. idea absolutnítotalily syntézyv řadě podmínekse týká i prostoru'
ýa|'reqíesiýnÍ'zaÍífrco||,.která postupujena straněpďmíĎěnéhood Mohu se ptátpo absolutnítotalitějevův proslorupráYě tak' jako se
nejbliŽšíto nás|edkuk vzdá|enějším' nazql p'ot.esiýn/syntézou ' Prv- mohuptátpo absoluhítotalitějevu v up|ynulém čase.LzeJi ovšemna
nívycházíod antecedentia' dluhá ústí do consequentia.Kosmolo8ické tytootázkyWbec odpovědět'budemoŽné rozhodnoutpozději'
ideje se tedy zabývajítolalitou regresivnísyntézya tykajíse ante. za druhé'realitav prostoÍu'|:' hnola, je Íedy|ÍmpodmÍněným'
cedentia'a nikoli consequentia- TýkajíJi s€ consequentia,je to Iibo. jeboŽ vni.řnímipodmínkamijsou jeho části'a částičástíjsouvzdá.
volný' a niko|i nutnýproblémčistého rozumu,poněvadŽk úplné po. lenýmipodmínka'ni' lakžetu existujere8resivní syntéza' jejížabsoluG
chopitelnosti toho,coje dánov oblaslijevu'poaebujemeznátdúvďy, nítota|itupoŽadujerozum'a kteránemúže vzniknoutjinakneždoko.
a niko|inásledky' nalým dělením'jehožp.osťednictvím se můžerealitahmotyrozply.
Abychom ledy podle labu|kykate8ofiísestavilitabulkuidejí,ve. noutbuďv nic,net'oa|espoňv to,co užneníhmolou.nýbrŽněčímjed.
zmeme'za prvé,dvě původní quantavšechnašichnázon],časa pro- noduchým' I /dejetudlŽíadapodminek a poslupk nepodminěnému'
stor'Časjesám o soběřada (a formáInípodmínkavšechřad),a proto ^ -..
Za třen' po|Udjdeo kale8orierealného v/tahum€ 7 ijevy' kJ|egone i#
je v něm řeba vzhknem k danépřítomnostaprioměroz|išovat ante- subslancese srymi akcrdentyse nehodi7a transcendendalni ideu:li.
^ ..^ ceden|iajakopodmínky(to minulélodconsequentja (tohobudouciho]' s ohiďem na ni nemározumdůvodpostupovatre8resivněk podmín'
i ;i; rranscendenlální ideaabso|ulnitotall(yiady podminekk danému pod. kám. AkcidentyjsoutotiŽ(pokudinherujínějakésubstanci)naYzájem
míněnému se pÍototýkájen veškerého minulého času.Podlerozumové koordinoványa netvořířadu.Jdeli všako substanci.nejsoujívlastně
idejeje tedycelý uplynu|ýčasjako pďnínka daného okamžikunulně suboÍdinovány' nýbržjsouzpúsobem existenc€ substance samé'Co by
Ínyš|enjako daný.Pokudvšakjdeoprostor'nenívněmsamémo sobě se pňtom ješlě mohlo zdát' ž€ je ideoutranscendentá|ního rozumu,byl
žádnýrozdí mezi progresema regřesem;tvořítotižasregál' a|e hikoli by pojeíí| subs,anciólna'ProtoŽevšaktentopojem neznarnenánic
řad|' neboťvšechnyj€ho části€xistují současně'Přítomnýčásovýbod jinéhoncžpojemsubsisfujícího předmětuvůbe.,pokudsijím myslíme
bych mohl vzh|edemkUplynulémučasupovažovatjen za pďÍníněný, pouzetranscend€ n !álnísubjektbeze všechpredikátů,zatímcozde je
ale nikdy za jeho podÍnínku, poněvadŽtentookamžikvzniká aŽ díky řečjeno nepodmíněném v řadějevů'pakjejasné,žesubslanciáIno v ní
tomutouplynulémučasu(nebospíšeskrze uplývánítoholo Předcház€- íemůŽe tvořit ádný článek.TotéŽplatío substancích ve spo|ečenství,
jícíhočasu).JelikoŽsi všakčásdprostoÍu nejsoltvzájemněpodříz€ n y' kleréjsou pouhýmiagregátya nejsous€ ř azeny Podle Žádného expo.
2',72 273
 Elenenl,' II' Logika'2, odr!'Diale,|ika' 2' kn' Úsu.!,\' 2-č@t I, kd1' s|s|éfu l<osnoloqických id.jí

nentu'je|ikožsi nejsounavzá'iempodřízenyjakopodmínkysvéÍnoŽ. Nejprv€ je zde třebapoznamenat, Že ideaabso|utní totalityse netýká A 41ó

nosti,cožse určitědaloříci o prostorech,jejicbžhraniceneby|anikdy ničehojinéhoneŽexpozicejevů,tudížžese ne|ýkáčistého rozvažo-
uÍčena o sobě,nýbržvŽdynějakýmjinýmpíostořcm. Zbývá tedypou. vacíhopojnu celku věcí vůbec.Jevy jsou zde tedy zkoumányjako
zekate9oÍie kauzality, k|eníposkytuje řadu příčink danémuúčinku, danéa rozum požadujeábsolutníúplnoslpodÍnínek jejich možnosli'
B 442 v nížmůžeme postupovatod účinku jako podmíněného k příčináÍn pokud tyto podmínkylvoří řadu' a tedy naprosto(tj. ve všecbohle-
jako podmínkám. a tak zodpovědělot'ku rozumu' dech)úplnousyřjlézu'pomocínichžmůŽebýt jev exponovánpodle
A 415 Za čtvíé'z pojmůmoŽného, skutďnéhoa nutného neplynežádná zákonůrozvažování'
íAd^'|edaže|o nahodiléý existenci má bý| vždy považovánoza pod. Za druhé'rozum hledá v !étosynlézepodmínek'pokráču,jící v řa.
míněné' jež podle pÍavid|arozvažování odkazujena podmínku'pod dách,vlastnějen to nepodmíněné' a sice regresivně'a je |o h|€ d áníja. B 4-44
nížjetotoňahodilénutné'a tulo podmÍnku odkazujena nějakouvyšší koby úplnostiv řadě prem.s'kteréjako celek užžádnoudalšínepřed
podmínku'ažrozum pouzev totalilětétořady najdenepodmíněnou pok|ádají'To|o nePodníněněje yždy obsaŽenoý absolu|ní|o|alitě
řad}' kdyŽ si ji představím€v obrazotvomosti'Avšaktatonaprosto
Existujítedy jen čtyňkosmologickéideje.a to podle č|yřdruhů dokonalásyn!éza je opětjen ideou;neboťčlověkn€ m ůŽe- alespoň
kategorií,vybeÍeme.lity, kterénulně tvoří v syntézerozmanitosli předem- vědět'zdaje takovásyntéza l}loŽnái u jevů'KdyŽ si všechno
představujemepomocípouhýchčislýchrozvažovacích pojmů'bez
podmíneksmyslového názoru,můŽemeÍovnou říci' Žek danému pod-
B 443 1' Absolu|níúPlnosl míněnému je dána i celá řada navzájemsubordinovaných podmínek]
neboťpodmíněné je dáno jedině prostřednictvím podmÍnek'U pou-
ho ce lku všechjeýn'1,'
dané hýchj€ v ů se s€ * áváme se zvláštním omezením způsobu'jakjsou dány
pďmíDky' totižse sukcesivnísyntézou rozmanitostjnázoru,klerá má A 4]?
2. AbsoluhíúpInost 3' Abso|utníúplnost být v Íe8resuúplná-Avšakzatímje.ještěpÍoblémem' zdaje tatoÚpl.
nostsmyslověmožná'Rozumvšakmá ideutétoúp|nosti bezohleduna
danéhocelkuýjeýu. nějak1'hojeýu ýnbec. možnostnebonemožnoýadekvátnějí přiřazovatempirické pojmy'Je.
likožtedy v absolutnítolalitěřegr€ s ivní syntézyrozmanitostiv jevu
4' Absolutú úPlnos| Godle návoduka|egoíií, kteréjipředstavuj íj ako řadu podmínek k da.
1óýisloýi existence nénu podníněnému) je nepodmíněné nutněobsaŽeno;i kdyžpone. B 445
toho' co je v jeýu Prcněnlivé',4 chámenerozhodnuto' zdaajak n1ábýitatotolalitauskutečněnA, vychá'
zí lu rozum od ldejetot.tlily'přestožejeho konečným cíI€ m je vlastně
nepodňíněné' at jižce|éÍady,nebojednéjejí části'
:.5 ''Ábsolutni tolalita znamená tota|ilu rozmanitosti vě.i o sobě smé aje Toto nepodmíněné si můžeme mysl€ t buď tak' žeexistujepouz€
něčím'co si ProliřďÍ ýzh|edemk je!ůmjaro Pouhým PřcdstáváĎ' s njm'Ž s. v celéřadě' v nížby ledy byly všechnyčlánkybez výjimky podmí'
s.tkáváĎcjeÍ v progresu' a nikÓli mimÓ nčjo sobč.... E clxv' Ák' Xxm' něné'ajen jejich celek by byl naprostonepodmÍněný' a pak se tento
řegresnazývá n€ k onečnýmineboje ono absolutněn€ p odmíněné jen
?.6 ''N.ní nÚak obtÍžné jednoučástítétořady'.jíž jsou ostatÍíjejíčlánkypodřízeny'avšakona
myslct si formu svěia. tj' commerciDĎ substfucí
i^kÓ phaenoÚ.aa, nebot jsou v Prcstoru a č6.j avšak substance jáko noume.a sama žádnéjiné podmíncenepodléhá.?l, v prvnímpřipaděje řada
nemajÍcxistcnci' a moŽnost svčtajc Pak ncvysvětlitcl'á' Je'|i tato Ďožnost
předpokládána' rÍúžeexistolat vícc světů...- E clxvl' Ak' XX[I' 40' ,.7 Absolutní.c|ct řády podminékk íějákémudánémupodmíněnémújo
(Pozn. vyd.) vŽdy nePodmíněný' mimo ni již nejsoužádné
Poněvadž PodmÍíky'vzhledem

2',74 275
 Elcňd|,' II' ln.ikó,2' Ódd' Dialek|ika,2'kn. Usudky'2' čtiý
A 418 a paíe pÍiori bez hranic (bez začálku)'tj. je nekonďná' a př€ s to zcela
daná' avšakregre'sv nínenínikdy dokončena můŽebýt nazývlínneko.
B 41ó nečnýmjen potentialiter' ve druhém případě existuje nějaký první
článek řady' ktery se vzhledem k uplynulémučasunazýýá počátkem
Jlita' vzhledem k prostoru hrÚicí sýě|a' ýzh|eóeÍn k čístem nějakého
celku daĎéhov jeho hřanicích jednoduchýň' vzhledem k píčinám
abso|n|níspontQneitou(svobodou)' vzhledem k exislenci proměnli.
ýých !ěcí abso|\tní Dřírodní ^uhoslí'
Máme dva výrazy: Jyel a příroda, k|e.é občas sp|ýýa]í.PflnÍ ýýÍaz
znamená matematický c€ | ek všech jevĎ a totalitu jejich syntézy ve
velkém, stejBě jako v ma|ém'tj' jak v postupu tétosyntézy pomocí
skládání. tak pomocí dělenÍ'Tentýž světje vŠaknazýván přírodou,1{
pokud je povaŽován za dynamický celek a nehledímeJi na agŤegaci
B 441 v prostoru nebo čase,abychoÍnji vytvoři]ijako určitouveličiÍu,nýbrž
hledímeJi na jednotu v elďr"nci jevů' Pak se podmínka loho. co se
děje' nazývá příčinou'a nepodmír'ěnákauzalita píčiny vjevu svobo.
dou, zatímcopodmíněnákauzalila se v uŽšímsmyslu n^zývá přÍodnÍ
příčinou.Podmíněnév exist€ n ci vůbecse nazývá náhodným' a nepď'
míněnénutným. Nepodmíněnánutnost./?ý' se můženazývat pírodnÍ
Ideje' jimiž s€ nynÍ zabýváme' Jsem više nazval kosmologickými
ide]'emi'a to zčástiproto' žesvětem se rozumíúhm všechjevůa žeta.
ké našeideje jsou zaměřeny jen na to nepodmíněnémezi jevy, zčásti
i proto' žeslovo '.svět..znamenáv transcendentátnímsřnyslu absolutní
|otalilu úhmu existujícíchvěcí a rny zaměřujeme svotr pozomostjedl.
A 420 ně na úplnostsynlézy(i kdyžvlastnějen v reg.esuk podmínkám).
k nimžby mohlbýt Podmíněn' TentoabsolutnÍ
celel tarovéřady je vša}jen
ideou'íebo spíšeProblemalickým po,jncm'jehoŽmoŽnostmusíbýt zkoumá.
na' á sice z hlédiskazPůsobu'jakby v íčmmč|obýt obsažčno nepodmííěné
jako vlastnilránscendenlí|ní idca.o ktcrÓujdc.
:j3 Píroda cháPanájakopij rÓa.nos|,Íj'adjec|iý.(fornalnei' zn^meni'
souvislostu.čeÍí nčjáké !ěi podleý!ířnÍhop.jnciPukauza]ity'Naprotitomu
subs,an|iýe (Nte rialner) ÍozumíĎePřÍodouúhň,ie!ů'souYisejících 2cela
Podle vnjlřníbÓprinciPukauzaliry'v P.vnímvýzňánu nluvíme o !ň.o2e.
nostitekutéhmory.Óhně ald' á použivámctohotoslovajen adjekt'vně;na'
Proti tomu'kdyžnIuvímeo vécechpfuody' mámcna mysli nějakýexisfujicÍ
276
2' ka1 An|i|h.|ikdčisdhorozvmu
Vzhledem k tomu, že tyto ideje jsou navíc všechny lranscendentní,
a ačko|i co do druhu nepíekračojísvt1jobjekt' 'otiž jevy' nýbrž mají co
dělatpouze se smyslovým světem (nikoli s noumeny)' přesto dovádějí
syntézuaŽ ke srupň'' který překračujeveškeřou možnou zkuŠenosl,
a tak je můžemepodle méhomíněnívšechnyzcela vhodně nazýýa|po.
.146
JD) syára' Resto bych - vzhledem k rozdíu mezi mat€ m aticky a dyna' B
-
micky nepodmíněným'k němuŽ Íegr€ s sÍněfuje nazýva| první dva
pojmy světa v užšímvýznamu (pojmy světa ve velkém a malém),
?'^rímcozbýýa]ící dýa transcend.ntníňi pojn\ přírod). Toto rozlišo'
vánínemá zatímještězvláíní důležitost,avšakpozdějjmůženabýt na
ro.umu
K^pito|adr|\há'Antithetika čis|ého
Jelithetikou každýsouhrn dogmatických nauk. pakantithelikou rozu'
mím nikoli opačnádogmatická tvrzení'nýbrŽ rozpor zdánlivě dogma.
tických poznatků(h€ s jn cum antithesi),aniž bychořn přiznávalijed.
.omu před dÍuhýmnějaký přednostnínárok na souhlas' Antithetika se ^ 42l
tedy vůbecnezabývá j€ d nostrannými tvrzeními' nýbřž zkoumá pouze
vzájemný spor všeobecných rozumových poznatků a jeho příčiny'
Transcendentálníantithetlkaj€ zkoumánímantinomie čistého rozumu,
jejích píči a výs|edku' Jestližerozum n€ u platňujeme pouze při po'
užívánírozvažovacíchzásad na předměty zkuŠenosti'nýbrŽ tÍoufáme B 449
siony zásady rozšiřovát za hranice zkušenosti,pak v znik^jÍdialektické
poučky' kterénemají naději' žeje zkušenostpotvrdí. ani se nemusÍ
obávat' žeje vyvrátí,a každá7 nichj€ sama o sobě nejen bezrozporná,
nýbrž dokonce nrchází v přirozenoýi rozumu podmínky svénutnosti,
jenŽe protikladná poučkamá naneštěstí pro své tvrzenídůvody právě
tak platné a nutné'
otázky' které se při takové dialeklice čiýého rozumu přirozeně
nabízejí'jsou tyto: l- Při klerých větách je vlastně čistýrozum nevy.
hnutelně podrob€ D antinomii? 2' Najakých příčináchjelato anlinomie
založena]3' zda|i ajakým způsobemzůstávái přes tento rozpor rozu'
mu otevř€ n a cesta kjis|otě?
Dialektická poučkačistéhorozumu se proto musí od všech oýat.
ních dial€ k tických vět lišit !ím' Že se ne|ýká libovolné otázky, kEíou A 422
klademe s určitýmsvévolnýmúmyslem'nýbrž týká se takovéotázky'
277
 Ekn.nry' II' losika' 2. add'Dialektikb'2' kn' Úsu.!\\' 2-čds| 2' k,p Anli|he|ik,či'I.hÓ rozunu

na nižmusíkáždý|idskýrozum ve svémvývoji nutně narazitla za !ýkájistotyitím,ž€ se pokouší v podobném sPoru,myš|eném na obou

druhé,žetato poučkavč€ t ně svéhoprotik]adunevytváň.jennějaké slranáchpoctivěa vedenéms rozvaŽováním, odhalitpříčinunedoÍo.
vyumělkované zdání'kterézmizíhned'jakjenahlédneme. nýbÍž tvoří zumění,aby -jako to činímoudřízákonodárci- z rozpakósoudcůpři B 452
B 450 přirozenýa nevyhnulelnýklam.kteď nás stálejďtě klame'i kdyžnás právníchsporechsamipro sebenačerpa|i Poučení o nedostatcích a ne.
užnepodvádí' a můž€býl ledy sice zneškodněn' ale nikdy vyhlazen. přesnostechve s}ych zákonech'Antinomie,kteráse objevujepři apli.
Taková dialektická naukase nebudevztahovatk jednotěrozva' kaci zákonů'je při našíomezenémoudrostitou nejlePšízkouškou
Žováníve zkuš€ n ostních pojmech'nýbržkjednotěrozumuv pouhých nomothetiky'neboťumoŽňuje,aby rozum,kt€ r y si při abstraktní spe.
idejích'jejÍŽpodÍníĎky. je'|i tatosyntézaadekvátní rozumovéjednotě. kulaci snadno nevšimne svých chybných kroků' byl upozorněn na
jsou (protožese májako syntéza podl€ pravidelv prvéřadě shodovat sporné mom€ n .y v uřčenísvých zásad.
s rozvaŽováním, a přece se má zároveňjako jejich absolutní jednola Ta|o skePtickámetodaje všakpodstatněvlastnÍjedinětÍaĎscen-
shodovats rozumem)pro rozvažování příiš velké,aje'|i tatosyntéza dentálnííilosofii.a ná každém jinémpoli zkoumánívyjma tohotose
přiměřená.ozvaŽování' jsou pro rozumpřílišma|é.z toho tedy musí lze ovšeÍn bez ní obejít'V matematice by její použitínemělosmysl,
vznikÍoutrozpor.kteÍému se nelzevyhnout,ať10zkoušímejakkoli' protoŽev ní nelzeskryt ani učinitnenápadnými žádnánesprávnátvr-
Tatorozumářskátvrzeníledy vytvářejídialeklickébojiště,kde vítě' zení' je|ikož důkazy tu musÍ vždy postupovat Podle vodítkačistého
zí každástrana,kterámá povolenípodniknoulútok, a určitěpod|ehne názoru'a sice prostřednictvím vždy € v identní syntézy. v experimen.A 425
A 423 ten' kdoje nucenpoýupovatpouzedefenzivně-Protojsou si i statní tálnífi|osofii sice můŽe být odklad kvů|i pochybám užiteěný' ale ne.
rytíň'al se zasazujíza dobrou'nebošpatnou věc,jen tehdyjistl,žesi můŽe v ní aspoň dojí k žádnému n€ d orozuměnÍ. které by se nedalo
odnesouvěnecvÍtěze'kdyžse postárajíoto' áby měli přednostníprávo snadno odstÍanit' ave zkušenosli musíbýt nakonec obsaženy poslední
na posl€ d ní Útok a nebylipovinni vyslavovatse novémuvýpadupro. prostředkyk rozhďnutísporu,aťjiŽbudounalezenydříve'nebopoz'
tivnfta' snadno si lze předsravit,že lidéna tolo kolbištěodedávna ději- Morálka nám můžesYézásady spo|us praktickýmidúsledky
vstupovalidost často'Že ná obou slranáchbyla vybojovlínačetnáví' poskytovattakéin € o nc.eto, přin€ j menšímv možnýchzkušenostech' B 45]
B 45l tězství,avšakpokud šloo posl€ d ního'kterýspor rozhodl,bylo vŽdy a lak se vyhnout nedorozumění plynoucíÍnu z abstrakce. NapÍoti lomu
postaránoo to' aby bojovnÍkza dobrouvěc sám podrŽelbojiště.a to tanscendent.ílní tvrzenÍ- kterási osobujídokoncenáhledypřesahující
tak' Žejeho přotivnftoviby|onapřišlězakázánovzítdo rukouubraň. pole veškeré moŽnézkušenosti- nejsouani v lakovésituaci,žeby
JakoneýrannÍ soudcové musímezcetapominoutotízku.je-li (o dobrá, jejich absaaktnísyntéza moh|abýt a Prioridánav nějakém názoÍu'ani
nebošpatnávěc' o kterouzápasnícibojují,a nechatje'aby svůjspor nejsou uzpůsobeny tak, aby nedorozumění mohlo bý' odhaleno přo.
rozhodlinejprvemezi sebou'Možná.Že kdyŽse navzájemvíceunaví' střednictvím nějaké zkuš€ n osti' Tra's€ e ndentální ťozum ledy n€ p ři.
neŽ si uškodí'sami od sebe nahlédnounicolnostsvéhosporu a ro. pouštížádnýjiný prubířskýkámenÍteŽpokus sjednotilvš€ c hna svá
zejdousejako dobřípřále]é' tvÍzení pod sebousamým,a pťotonejprYepÍovést svobodnoua nepo.
Tuto metodu,jak přihlÍžet sporutvrzení'nebok němu spíšesami t|ačovanou soutěžtěchtotvřzenímezi sebounavzáiem,a tu hodláme
dát podnět,nikoliproto,aby byl konečně rozhodnutve prospěcbjedné
nebo druhéstrany' nýbrŽpřoto, abychomzkoumali' zda nenÍjeho
předmětpouhýmbludem'za kterýmse každýmaměhonía při němž
A 424 nemůŽe nic získat.ledažeby se mu hnedzce|avzepřel:tentopostup'
pravím'můŽeme nazýva|skeplickounetodou.Tzto metodase zce|a
|išíod skep|icisňujakozásadyumělecké a vědecké nevědomosti'která
podkopávázák|adyveškerého poznání'aby mu pokud možnonikde :]9Antinomienástédujípo
sobépod|ePořadÍtansceíd.ntáIních
idejí kte.é
neponechalažádnouspolehlivosta jistotu' skeptickámetodase totiŽ

218 219
 E!.menb^' II. InBika' 2' o.!d' Dialek|ika' 2' kn- Úsu.!k,' 2, čó!| 2 kaP. Antnh.Iika. l. ailinonie

Prýní ro4)or Ira|1scendentálních ídejí

Teze Antrteze
! 411 světmápočátek
v čase je takéuzavřenv hÍanicích'
a co doprostoru nýbrŽje j,k co do ča5u'
anihranicev pro.loru. tak
A 426 s\ět nemapočalet lff
co do prostoru
nekonečný'

Důkaz Důkaz
PředPok|ádejn€ ' že svět nemá počátek v čase|k€ kaŽdémudanému Předpokládejme. žesvět má pďátek' Poněvadžpočátekjeexistence'
okamžiku tedy uplynula věčnost,a tedy nekonďná řada po sobě násle- jížpředcházíčas.v němžvěc není'musel předcházeti nějakýčas'
dujících stavůvěcí ve svě.ě. Avšak nekonečnostnějaké řady přece v němŽsvětnebyl.tj.prázdnýčas'v prázdném časeale nemůževznik-
spočÍváprávě v tom' že nikdy nemůžebý! završenasukcesivní syn. nout nějakáYě., protožežádnáčásttakového časuneobsahujevzble.
tézou' N€ k onďná uplynulá řada udátostí ve světě tedy není možná, dem kjiné částinějakouodlišující podÍnínku'
Podmínku neexistence
tudížpďátek světaje n!tnou pďmínkoujeho existence'To bylo aeba (aťuž předpokládáme'že vzniká sama od sebe' nebo z nějakéjiné
dokázatjako první' Ve světětedysice může
příčiny). začímnohořad věcí'avšaksvětsám
Pokudjde o dru,o! částteze. předpokládejme zase opak; svět tak n€ m úŽemítžádnýzačárek, aje tedyvzhledemk minuléÍnučasuneko'
bude nekonečnýmdaným celkem současněexistujícíchvěcí. Avšak
. .. v e l l l o s t n é i d k é hloý a t r l a .t l e r e n e n i d j n o u v n t L iu í č i t ý c h r a n l ck ď Pokudjde o druhoučástantiteze'přijměmenejprveopak.totiŽŽ€
i:;:
d e h on a z o r u ' " n e m ů Ž e mm e y s l e l j ' n a kn e Žp o m o c í s y n | e zČy á s t ia' t o světje co do prostorukonečný aomezený'Nacházísetak v prázdném.
l d I t l u( a k o v é h ok v a n t am ů Z e m em y \ t e |j e n p o m o c i 7 á v r š e n é syn|el} neomezenem proslorusetkavaIibychoÍn se redynejense vzlahem
nebo opakovanýrn přidáváním určitéjednolkyk ní sářné',lIAbychom vécít P|o.'|ou. nýbÍž ise ý?'|^hem " ".'
Ýécik prosloru.lelitožjepak svět Ť;;;
si mysleli svět' který vyp|ňuje všechny pÍostory,jako jeden celek,
'.
abso|u|nÍcelek.m'moněl' se neýysky|uje Žádnýpiedmé| nazoru.a tu.
musela by býlsukcesivní syntézačástínekonečného světapovažována d펞ádné correlafumsvěta,s nímžby se tentosvětnacházelve vztahu,
za zavrŠenou'tj. nekonďný časby musel být považován za uplynulý byl by vztahsvětak prázdnému prosloruvztahemtohotosvětak ždd'
vypočítánímvšech koexistujícíchvěcíi coŽ n€ n í možné'Nekonečný némupřerlňětu' Aýšak|akovývztah,tudíži ohraničení světaprázd-
agregát skulečnýchvěcí proto nemůž€ být považov'ínza daný celek' ným prostorem'jeničímlsvěl t€ d y není€ o do prostoÍuvůb€ c omeze.
a tedy ani za celek daný Jouč6ně. sýě| |udíŽneníco do rozsahu v pro. ný, tj-pokudjde o rozpíos|Íaněnost'je
nekon€ č ný.,J3
s(oÍuIelo'?.u),. nib|Ž je uzaviený ve s\ich hrdnIcrch:|o jsme měli
dokázatjako dÍuhé' :'? ',Kosnologickýdůkazclistencenutnébytostijédůkazem Pnního by'
batelc.ncbojeÍě ob@nčji'jcdú*azeĎo hybate!i'kteryPPnízačíná'U něho
]50Na nějaké neurči(čtvanlum
se Ďůžemc divarjako na celck. kdyŽje pak musízači.ati kauzalita'proložepojempočátkuvŽdy Předpok|ádáčts'
Uzavřcno do určitých hranic. i kdyŽ nesmimc jeho rola|itu konslruoval mě v němžřadanebyla.v lomtočse hybatelještě n.mohImítkauzďit!' musela
icnim' tj. sukcesivni synlézoujeho částÍUž hanice rorižÚ.čujíj.ho úplrcst' redyačit PúsobitÉpdepotom'.. E cl'vlll' Ak' xxm' 40 {Pozn'vyd')
Plolo'c odřczávají vš.' coje naýíc. 1l{ PlosrÓ.je pouzeformouvněiŠího názoru(forňá|nímnázorcm)'.ÝŠak
:lIPojem totality nenív lomto
Přípádě ničÍmjinýn nežpředstavo! zavŇe nenÍskutečným Předmělem. který múže býl naz(ráňŽvnějšku'P.ostoÍelis
nésyntčzyjehočáslí'ProtoŽc tím' Žetenlopojcm nemůŽomeabstráhovatzná tujicípicd všemiYěcĎi, kterého uÍčují(vyplňujíncboohraničují)'
nebokteré
zoru cclku (ktery je v toDto příPadě nemoŽný)' múŽeDe ho
PřincjmcnšíĎ spíše poskytuji jeho
u.čitý' formé odpovídajícÍ?aPill.ký nózor' nenÍpod
v ideji Pocbopi{jen Pomocísyntézyěi.lí poýupuiicí aŽ k závršenÍn.koneina nav€ m ''absolutniprosro.'.ničímjiným néŽpouhoumoŽnoýívnějšíchjevú'

280 28r
 Elenenry' , Iagikg' 2' r.M Dialeklik,' 2, |4' ÚsudLj^'2- a's| 2. kap- Anlnhetika. 1. antihoni.

Poauímka k pnní an|inomii Po8ámka k pnní ontinomii

Í.K |ezi It. K antitezi
Áň U |ěchrovzájemněsi odporujíclch argumentú jsem neh|edal Žádné Důkaznekone.nostidane 5vétoveřady a úhmu\vétaje ,aloŽen na A ar@l
lÍiky,jako třebaabychpodal nějaký(iak se řftá) advokátskýdůkaz' lom' Že v opačném piiPadéby muselhÍán'c'5!ětatvoř|rpÍidný čas'
kterýby využívalnepozomostiprotivníkave svůjp.ospěcha ochotně
a t€ d y i PrázdÍýproýor' Je mi ovšemznámo'ž€ se proti tomutodů-
souhlasils jeho odvolávánímse na nějakýšpatné pochop€ n ý zákon, sledku hledajívýŤnluvy'kdyŽ se tvrdí,žejsou docela dobře moŽné
aby pak mohl na jeho vyvÍácení zatoži(svévlastníneoprávněné ná. hránicesvěta co do časua prostoru,anižbychom protopotřebovali
roky. Každýz těchtodůkazůjevyvozenz povahyvěci a výhďa, kte' předpokládatabsolutní časpředpďátk€ m světaneboabsolutní prosloÍ
rou by Íám mohIy poskytnoutchybnéÚsudky dogmatikůna obou rozpÍostíÍaj ícíse mimoskutečný svět'cožnenímožné. s posledníčástí
stranách'je ponechánastránou. tohotomíněnífilosofůz tz'Ďni.oý} školyjsem docelaspokojen'PÍo.
zdánlivě jsem mohl tuto tezi dokázati tak, Že bych podle zvyku íor je pouzeformouvnějšího názorua nenískutečným předmětem'
dogmatikůnejprveuvedl nějaký chybný pojem nekonečnosti dané kteryby rnohlbýt nazíránzvnějšku, a neníani korelátemjevů'nýbržje
velikosti./veloňéčIdje takováve|ikost'nad niŽ (t,j.nad množství da. formoujevůsamých'Prostorse tedynemúže absolutně(sámp.o sebe)
nýchjednotek'kteréjsou v ní obsaŽené) užn€ n í možnávělší.Avšak vyskytovatv existencivěcíjakoněcourčujíciho' pro|ože nenípředmě-
žádnéÍnDoŽství nenínejvělší.poněvadžIze vŽdy přidat ještějednu tem.nýbržjenformoumožnýchpředŤnětů' Tedy věcijakojevy uřčujÍ
nebovícejednotek' ProtonenÍmožnáani nekonďná danávelikoí. ani prostor.tj. způsobují' Že ze všechjeho možnýchpredikátů(velikosti
(ják co do up|ynu|é řady,tak co do roz|ohy)nekonďný svěr,a světje a vztahu)ty čiony patříke skl!ďnosti; ale naopakpřostorjakoněco'
ledy z obou saan ohraničený. Tak bych mohl postupovalve svém co existujepro seb€ , nemůže určovatskutečnoslvěcís ohledemna
dúkazuIten!opojemse ále neshodujes lim' co ro'Umimenekon€ č ným ve|ikosta tvar'poněvadž sámo soběneníničím skutečným' Prostor(ať
*lk.* Nepředsravujeme si pod nim.jalJ" ý./ri. ledyjeho Poj;m u' je plny'nebopra'dny']stedymů'ebytUrcilěvymezen jety. avšak
o'.^ D/A'
" -": nenípojmem'?a]iŽa. nybrŽJe tímmyŠten pouzejeho vz|ahk |'bo. jev} nemohouby| vymeze^yn.iakyn Prazdhýnproýorcn' k|e|yle kii
'-
volněpiedpokládané jednotce'vzh|edem k n'Žje nekonečný celek mimo né'Tolé, p|atlo Čase'PilpuíímeJt tolo vše'pak Je ovšemne.
vělšín€ Ž každé číslo'A podleloho,zda se předpok|ádájednotka větší
nebo Ín€ n ší'by|o by i samo nekonečnovětšÍnebo menší;nicméně
nekonečnoýby zůslávalasamao soběstáI€ táŽ,protoŽeexistujepouze buď exiíruji |i o sobč.ícbo mohou.lijcíě piistouPitk daíýň jevÚm' Em.
ve vzlahuk tétodanéjednotce' púickýnázol se tédyneskládázjevů a pÍosloru(z vnímá'Ía Pnízdného íá
i kdyžby se takovšemvůb€ c nepozna- nýbržjsoujensPojeíyvjed
|á absolutní zoru)'IednoĎeííkorclátemddhéhov syntéze'
ve|ikostce|ku,o klerézde takénenířď. niizorujako látkaa foma' chcemoJij€ d en z těchto
'om a téĎŽeempirickém
Pravý (tÍanscendentální) pojem nekonečnosti 'ie takový' žesuk- dvoufakto.ůPoslavnvně rohodruhého (proíormimovšechÍyjery)'vznikají
cesivÍ'ísynlézaj€ d noty nemůže být při proměřováníuÍčitého kvanta z toho vŠelij.káprázdnáurčení vnějšího názoru'kteťávŠaknejsouĎoŽnýmj
nikdy ukončená.Žs, Z |ohoz€ e la nepochybněptyne,ževěčnost skuteč- vjehy,jako .apřftlad Pohybneboklid světav nekonečném PrázdÓémp.osto
ných,po soběnásledujících stávůnemůŽeuplynout ru' coŽje určení vzájennéhovztahuobou' kteréíemůže bÍ nikdy vnímáno'
k určitému danému
(přítomnému) okamŽiku,a želedy světmusímítpočátek- a p.otojc takéPr€ d ikátem pouhého Pmys|u'
'59snadno 5i všimn€me' Že s. |ííncnce Í1ci:Prózdný Proslor' je'li ohroní
lJ, Toto'kvantum lák ioýón j.ýJ'Íudit rro'|o| ý? Jý.tc' n.odporu,ePiinejmen{lmlranscend.n.
obsahuje množstýí(dfuých j.dnotek)' L1..éjc vělší být s ohledcmna íě přiP!šlěn(i kdyžse tÍĎ hĎ€ d
rálnim PrinciPůfra může
ncž kaŽdéčíslo'cožjc ňatematický pojem Dekoneěna'
nelvrdii.ho moŽnost).

282 283
 Elenent,' ]I' Ia|ik!' 2' odd' DiLlekti,!,2' kn' Úsudk}' 2' čl1't 2' kAp' Anfuhetika' 1' dhlinonié

Pokud jde o dfuhoučástteze,odpadásice těžkosts nekonečnou' spomé'Ž€ musímetyto dvě ne.věci, prázdný prostor mimo svět
a přestouplynuvšířadou.neboťÍozmanitost a prázdný časpřed světem,bezpodmínečně přijmout. přijímámeli
co do Íozprostraněnoýi
nekonečného světajedánasračaflá' Nicméně'abychommys]eli!ola- nějakoufuanicisvě!a'aťjižco do pÍostoru
neboco do času.
Iitutakového množství.nemůžeme se odvolávatna hranice.kterétuto Pokud jde o vytáčku.pomocínížse pokoušíme vyhnoutonomu
totalilusamy od sebevytvlířejív názoru,nýbrŽmusímeospravedlnit (v
důdedkua podlenížříkáme.žemá.li svět časua prostoru)hránice'
svůjpojem,kteryv takovém případěnemůže postupovat musínekonďnéprázdnourčovatexistenciskutečných věcíco do je
od celkuk ur.
čitému mnoŽstvíčástí.
ale musídokazovatmoŽnostcelku sukcesivní jen
jich velikosti, pak tato vytáčkaskytě spočívá v tom' Že místo
synlézoučástí'ProtoŽetato syntézaby pak muselatvořit nikdy ne. sň|slovéhosýětomámeia rnyslibůhvíjaký inteligibilnísvět'a místo
zavrŠitelnou
řadu' nelzesi řnys]etjejítotaI:tu
před ní,a fudížanijejím prvníhopďátku (exis|ence. jíŽpředcházíčasnebytosi myslímeexis.
p.ostřednictvím.v tomtopřípaděje totiŽsám poj€ m totalilypředsta. rerci ýůbec.kleÁ nepředpokllidó ye sýětěžádnoujinou podmínku;že
vou zavrŠenésyntézyčástia loto završení, a tedyanijeho pojem,ne místohranicÍozprostraněnosti si myslíme/ne..světového celku,a tak
se snažímevyhnoutčasua pros|oru'Zde je všakřečjen o mundus
phaenomenoďea o jeho v€ I ikosti' u něhoŽnelze v žádnénpřipadě
abstÍahovat od zmíněných podmíneksmyslovosti,aniŽbychomzničili
jeho jsoucno.Jeji smyslovýsvětomezený'nacházíse nutněv neko'
nďném prázdnu'PokoušímeJise totoprázdno,a tudíŽpÍostorvůbec
jako podmínkua píori možnostijew' odstranit'odpadnecelý smyý
lový svět. v našíúlozeje nám všakdán jedině tentosvět. Mundus
neníničímjiným n€ ž obecnýn pojmemsvětavůbec.
intelligibilisz6|
v němŽabstsahujemeod všechpodmíneknázoru tohotosvěta,a s ohle-
dem naj€ h o pouhýpojemprotonenívůb€ c možnážádDásyntetická
věta'ani kladná'ani zápomá'

4 'jcvícÍm s svčtč..(Pozn'vyd.)

76' ''rozumný svět..(Pozn' vyd')

284 285
 Eleh.nl'' Il' Logiko,2' o.a. Díal.].lika.2' kn' Úsud,\' 2' č|isl
I 2 ^aP' An|i|h.Iúa' 2' o"|i,oni.

Druhý roqor trans cendentálntc h idej í

Teze Anttteze
B 462
Ái]7 K a ž d ás l o ž e n ás u b s l a n c ev e s v ě l ě s e s k | á d áz j e d n ď U c h y c h č á 5 Ú an j .
Žádná složenávěc ve světěse nesk|ádázj€ d noduchých částía nikde 9_p
kde neexistujenicjinéhone'jednodUché.nebo to. coje 2 nčhos1oženo'
v němneexistujen'cj€ d nďuchého'

Důkaz Důkaz
Předpokládejme,žeby s€ s|oŽené subslanccn€ s kládaly z jcdnodu- Předpok|ádejl€ : složená v& (jakosubstance) se sk|ádázjednoduchých
chýchčástí, pakby po myšleném zJušeníveškeré složenostin;zbývala částí. Protož€ každývnější vztah,a tudíŽvše,co se skládáze substancí'
ŽádnásloŽ€ n á částa (pÍoloŽe jednoduché část|neeYisluJ0ani ;ádná je možnéjenv prostoru,musíse ze stejného počtučástí,z kolika se
jednoduchá,nezůýaloby tudíž!Ób€ c nic, a neby|abyLedy
dán^žádná skládá to složené' sk|ádati prostor.kteryto zaujímá.Píostorse Pak
substance'Buď tedy nelz€ v myšlenkáchzÍušitveškeré sloŽenínebo neskládáz jednoduchých áístí'nýbrŽz prostorů. Každáčástsloženého
musípojehozrušenízústat něcoexistÚícihobezjakéhokolisloženÍ lj. předmětu tedy musízau.'ímatnějaký ProstoÍ'Uplně pÍvníčástivšeho
€ o sijednoduchého'v prvnÍrn případěby všaksloženenesestava|o oDět jsou všakjednoduché'Jednoduchétudížzaujímáurčitý
sloŽeného
ze subslancííproloŽeu téchje sto'enijen nahodiloUrelacrsubstancÍ.
prostor'Protožepak všechnoreálné'ježzaujímáuÍči!ý prostor,zah|.
bez.niŽ|ylo substancemusíexistovaljako trvalá jsoucnapro sebe,.
Ř !fu nuje rozmaíitostprvků,jeŽ se na.hÁzejínavzájemmimo sebe,a je
Je||kožpak lenlo pir.pádodpoÍujepředpotIadu.7bývájen ;ruhý přÍ- (n€ b o.
a aj69.:j:: tedy s|ožené, a sice (jakoŽtoreálněsložené) nikoli z akcidentů
pad' totiŽŽc se s|oŽené íjsoucno ve rvělě sk|ádáz ied.
subslanciá|n ty nemohoubýt bez substancenavzájemmimo sebe)'ale z€ substancí,
noduchýchčasr{'!.
bylo by totojednoduché sloŽené ze subslancí; cožsi protiřečí'
z loho b€ z prostř€ d ně p|yne,Ževěci ve světěisouzce|ajcdnoduchá
DÍuhávětaantiteze, ževe svě!ěneexisfujevĎbec nic jednoduchého,
Jsoucna'Že složenost je pouzejejich vnějšímslavem a žerozrtmie jen to|ik,žeexistenceněčeho !_!!!
zde má znamenat naprostojednoduchého
mu\i mys|etjako prvni 'ublekty veškeré kompoztce.a tudÍž je musí nemúŽebýt vysvětlenaz Žádnézkušenosti nebo vnímání'ani vnější'
mysletpřed toutokompozicÍjako jednďuchá jsoucna_ p;es6:e tyo
alli vnitřní a ženapÍostojednďuché j€ t€dy pouhou ideou'jejížobjek.
e|emeniámísubstancenemúžeme z tohotostavuspojeníDikdy úpině tivní rcalitu nelze nikdy vykázatý něj^kémoŽnézkušenosti,a nemá
vyjmouta izolovat.
tedyv expozici.'evů žádné pouŽitíani př€ d mět' PředPokládejmctotiž.
žeby pro tuto transcendentální ideu by|o možnonaléztPředmětve
zkušenostii empirickýnázortohotopředmětuby pak muselbýtpoznán
jako lakový'kteryneobsahuje vůbecžádnouÍozmanitost Prvhlnachá.
zejícíchse navájem mimo sebea spojenýchvjednolu. ProtožePak
z n€ u vědomovánísi takovéÍozmanitosti n€ l ze vyvozovatjejíúplnou
nemoŽnost v nějakém názoruobjektu,cožjevšakpro absolutní simpli-
citu naPÍostonutné'Plyne odtud,Že na tuto simplicitu nelze soudit
5r '.v ' nld.k|Úďn I ob|ó(|.
. slá!á'ro. Jc.t|tte b) |o v.škeré dět.ni piived.no}c tonci' z ádného vjemu'aťužje jakýko|i.Protožetedy něco takového jako
zD c o , c j e d m d u c h ťv' . W y d Ó v e o b | . í l n e m r : ztcy r a i t c n l p i . ' naprostojednoduchýob.iektnemůŽ.být nikdy dáno v nějakémožné
v myšlcnkach nic. - E clýfl'
lrutío.ne'bývá zkuš.nosti'sÍnyslovýsvět všaknusí být povážovánza úhmveškeré
ii: iiŤi:;á.]J;::'"i:]
možné zkušenosti. nenív něm nikdedánonic iednoduchého'
286 281
 I

Elenat,' ' 1o8ib,2. od.!' Didl.k|ika' 2' k,' Úsldky,2' č|'sI 2. kaP.Antith.tika,2antinonie

Tato druhá věta antitezejde mnohemdál nežprvní, kt€Íá \rylučuje

jednoduchépouze z názoru složeného' zalímcodruháje odstraňuje
z celépřírodyiprotolakémohlabýt tatovětadokázánanikoli z pojmu
danéhopředmětuvnějšího nýbržjen zjeho vztahu
názoru(složeného).
k možŤé zkušenosti vůbec.

Po^Iinka k drl,hé antinomii Poznámka k druhéantinomii

I. K tezi II. K antitezi
" = vluvÍm.li o nějakém
' ''
celku'kreryse nutněskládáz jednoduchých Proti tétovětě o nekonečné děli|elnostihmoty'jejíždůkazje pouze El!!
A 439
Ča-sli.rozumiml'mjen subíanc'alrucelekjakov|astní compos|tum. tj. matematický, uvádějÍsvénárni|kymonodis!é, k|eííj sou podezřelíjiŽ
nahodiloujednoturozmanitosti'kÍerá- jeli dá'a (a|espoňv myš- !ím,ženejjasnější mateřnatické důkazynechtějíuznatza náhledydo
|enkÁ.h) odděleně - je Náděna do vzájemnéhospojeni a tímvytváří povahyprostoru'Íakolikje skutečně formá|nípodmíÍtkou moŽnosti
jedÍo. Prostor bychom vlastně neměIinazývatcompositum,íýbrŽ veškeÍé hmoty,nýbřžžese na ně dívajípouz€ jako na zÁyéryz ab.
totum'poněvadž jehočástijsou moŽnéjen v Íámcicelku,aniko|ice|ek střakbích.ale libovolnýchpojmů,kterénelz€ vztahovatke skutďným
přostřednictvímčástí'V krajnímpřípaděby se mohI nazývatcom- věcem. stejně jako kdyby bylo vúbecmožnévymyslet nějakýjiný
positum idea|e'nikoli všakcompositun reale.To jc všakjen sub- dÍuhnázoru. nežkteď je dán v původnímnázoru prostoru'a jako
lilnos|.PoněvadžprostornenÍsloženinou ze substancí (aniz reá|ných kdyby se určení tohotopřostorua priorizároveňne.ýka|avšehotoho'
akcidentú)' pakjestližev něm veškeÍé složenízruším'nesmízbývat coje moŽnéjenproto,žeto tentoprostorvyplňuje.Dopřejemeli jim
nic' ani bodi nebo(tenje možný|enJakohraniceprostorula ledy sluchu,muselibychomsi vedl€ matemalických bodů'kteÍé jsoujed'
:'Á PÍoslora časse tedy nest|ádajiz jednoduchých nýbržpouzehranicíprostoru,mysletj€ š lě
;; ' něčehos|oŽeného)' noduché, a|e nejsoučástí,
čásď.Ani lo' co patři pouzeke stavunějakésubslance.máJijiž nějá. fyzikálníbody.kteréjsousicetakéjednoduché, ale májítu přednost'že
kou velikost(například změna)'se nesk|ádázj€ d noduchéhoitj' uÍčitý jako částiprostorutentoprostorsvoupouhoua8ÍegacÍ vyplňují.AniŽ
stup€ ň změny nevznikápřínlstkemmnohajed!ďuchých změn' Náše bych zde opakovalobecnáajasná vyvrácenítohotonesmyslu,s nímŽ
usuzovánÍ ze složeného najědnďuchéPlatÍjeno věc€ c h' ježexis.ují se lak častosetkáváme'stejnějako je zcela marnéchtítjen pomocí
samypro sebe'Avšakakcidentynějakého stavuneexistují samostatně. diskurzivníchpojmůodmudrovatevidencimatematiky.poznamená.
B 4ó9
Důkaznutnos(ijednoduchého jako součástivšehosubstanciá|ního vám jen. Že kdyžje tu filosofie šikanovánamatematikou'děje se tak
složeného'aa tímcelou zá|ežitost vůbec,můž€ m € tedy snadnozne. proto' ž€ zapomíná,že v tétootázce se jedná pouze o jeýy a jejich
hodnotit'kdyžho rozšiřujeme pmišdalekoa chcemcho uplatňovat na pďmínky ' Zde lotiŽ nestač ro.važoýacínupojmu s|oženého
ík čisl'ém\
všechnosložené bez rozdílu,jak sejižskutďně častěj i stálo. na|ézt pojemjednoduchého' nýbržk nózorus|oženého (hmoty)je třeba
Mluvímzde ostatnějenojednoduchém, kteréjeve ďoženém nuE|ě naléan&orjednoduchého. ato nenípodleákonů smyslovosti'a ludíž
^ -.^ dano' jelikožtolo mů Že byt v néj a*o ve sve sou.risli
rozloŽeno ' vlast. ani u předÍnětůsmys|ů,u1bec možné'I když o celku ses!ávajícÍhoz€
ffi - nr vyznams]ovanoIal Uak ho pouŽiva]
.. Leibni7)by se ovŠem mél subslancí'kterýje myšlenpouzečistýmrozumem'vždyPIatí.Žepřed
lykatj€ n lakového jednoduchébo' j ežj€ dáno b"4,roslředn.jako jed. každýmsložením|akovéhocelku musímemítněco jednoduchého,
nep|aúto o tofumsubstantiale phaenom€ n on,lóŽ
kteŤé jako empirický
:ý vydání A: ,jcdnoduchého
'iako součástivšohosubíanciál.íhoa ío.
,6l
,,sDbíanciáIní,jev(cÍse cetek.. (Poz'' vyd')

288 289
 Elan?nD' lI LA|i,a' 2' o.!d' Diol.L!i*'' 2' |,' Úludb' 2' čds| 2' kap- An|i|heliko' 2' anÍinÓhE

noduchásubstance(napíkladv sebevědom''a ňiko|ijako prvek s|o- íázor v prostorumá tu nutnouvlast.ost,žežádnájehočástneníjed.

Ženého'kt€ r ý by€ h om mohli léPenazývat atomus.A protožechci noduchá.protoženeníjednoduchá Žádnáčás!prostoru.Nicméněmo.
dokazovatjednoduchésubstancejen se zřetelemk složenému. jako nadisté by|inatolikbyslří'Žese nepokoušeli vyhnouttélo těžkostitím'
jeho elementy'Ínoh|bych luto lezi druhéaílinomienazývattÍanscen- Žeby kladli prostorjakopodmínkumožnoýipředmětů vnějšího názo.
de |Á|Ííatomislikou.PÍolož€ všaktoto slovo by|ojiŽ dávno použito ru (těles),nýbrŽŽe předpok|ádalipředmětya dynamickývztah sub.
k označení zv|áštniho způsobuvysvětlovánÍ těl€ s ných jevů(mo|e.u- stancívůb€ c jako podmínkuprosloru'o tě|esechmámeovšemurčilý
larum)'a tedy předpokládáempiricképojrr'y,nechťse nazývádialek- poj€ m pouzejako o jevech;ale tělesajako jevy nutněpř€ d pok|ádají
tickou zásadounon,dolo?ie ' prostorjakopodmínkumožnoslivšechvnějšíchjevů' a talovytáčkaje
prolo mamá.jako ostatněbyla již dostatečně odmítnuta výš€ v tÍan.
scendenlílní estetice'Kdyby to byly věci samyo sobě'pak by ovšem
důkazmonadistů platil.
Druhédia|eklické tvrzeníse vy?načuje tou zvláštností, žemá proti ! 11!
sobědogmatické tvrzení'kterésejako j€ d iné ze všechrozumářských
tvrzenípokoušína předměluzkušenosti otevřenědok&at skutečnos!
toho,co jsme výš€ přisoudili pouze lranscendentálním idejÍm.totiŽ
abso|utnísimplicitu substanceitotiž,Že předmětvnitřniho smyslu,
mys|ící Já' je naprostojednoduchousubstancí. AniŽ bych se zde nyní
do toho pouštěI(proloŽeto bylo výšeposouzenopodrobněji)'pozna.
menámpouze,žekdyŽjeněcomyšl€ n ojenjakopředmět'aniŽbychom
k jeho názorupřidávali nějakésyntelickéurčení (iak se to děje pÍo-
s!ředni€ t vímzcela ho|épředslavyJá)' nemúže být v rakovépředstavě
postiž€ n onic rozmanitého a ŽádnésloŽení. JelikoŽpredikáty'pomocí
ni€ h Ž tentopředmětmyslím.jsou navícpouzenázoryvnitřnÍhosmys.
lu' nemůže se v nich ani vyskytovatnic' co by dokazovalonějakou
rozmanitostprvkůvně sebenavzájem'a tedyreálnésložení. Jens€ b e
vědoÍní tedy zpúsobu.ie' ženemůže protožesubjekt'kteřý Ínys|í' je
zároveňsvým v|astnímobjektem' samo seberozdělit (ačko|imůže
Íozdělitv sobě obsažená neboťvzhledemk sobě sanémuje
uÍčení);
každýpředmětabsolutní jednotou'Nicméněje.li t€ n to subjeklzkou.
mán zyň;jšt' jako předmětnázoru'pak by přecejen vykazovals|o
Ženos(ve svémjevu' Tak ale musíbýt zkoumánvždy'kdyŽ cbceme
vědět'je.li v něm nějaká rozmanitoslprvkůýně sebe naýzájem'či
nikoli.

290 291
 Ekn.,ry' II' LaBik',2. odí!'DidleRlika'2- kn Úsudk,,2' čÍisI
Třetí rozpor
Teze
|fi Kauzarrra podlepiirodnichzákonůneníjedina'z nlžmohoubýtod.
'.'' ješ|ě
!ozenyveŠkeÍé Jevy\véra'K jej|ch\ }svět|eni
je nutnopíijmout
kauzalituprosřednictvímsvobody.
Důkaz
PředpokládejÍne'že ne€ x istuje Žádnájiná kauzalila než podle pňrod.
ních zákonů; pak vše' .o sé dale. předpokládá nějaký předcházející
stav,poněmž io podle určiléhopÍavid|anevyhnutelněnásleduje' Před.
cházejícístav však sám musíbýt něčÍm'co se stalo (co vzniklo v čase'
neboťto předtím neby|o),protoŽe kdyby to bylo vždy' nebyl by jeho
následek vznikl, nýbržbyl by muse|existovat stále' Kauzalira příčiny'
jejímžpÍostřednictvímse něco děje'je tedy sama něčíÍí|' co se událo
a co podle přírodnfto zákona opěl předpok|ádá néjaký píedcház'jicí
stav ajeho kauzalitu' ten ale právě tak předpokláďí opět nějakýještě
slaŤšístav atd' JestIiže se tedy vše děje pod|e pouhých pírodních
Ltl! zákonů' existuje vždyj€ n nějaký subaltemí.nikdy vša} první začátek'
a na stÍaněpříčinpocházejícíchjedna z druhétedy neexistuje vúbec
žádnáúplnostřady' Přírodníákon však spočívápávě vtom, Že se b€ z
dostatečnéapriorně určenépříčiny nic neděje' věta' Že by veškerá
kauzálita byla možnájen pod|€ přírodníchzákonů,odporuje tudíŽve
svéneomezenéobecnosli sama sobě. a prob.ato kaualita lenúže být
přijatajakojediná'
Je tedy nutno přijmout kauzalitu' jejímžprostřednictvím se něco
děje, aniŽ by přÍčinatakovéhodění byla dá|e určovánaještěnějakou
jinou' předcházejícípříčinouPodle nutných zákonů. tj' je nutno při.
jmon.'absoluhí spoh|anei'' přÍčin- totiŽ to. Že řada jevn' která pro'
bíhá podle přírodních zákonů. je s (o začítsama od sebe , ^ |edy
transcendentálnísvobodu' bez níždokonce ani v běbu přírody není
pořadíjevůna straně příčinnikdy úp|né'
292
2. kap. Antiihaika,3. antinonie
Irans cenden|álních idej í
Annteae
nýbržvševe světěse dějepouzepodlepíÍodních! 4 4
Žádnásvobodanení,
zákonú.
Důkaz
Předpokládejte' žeexistuje syÓ}o/d v transcendentálnímsmyslu jako
zvláštnídruh kauzality' podle kterémohou probíbat události světa.
lo(iŽ mohutnost začítnepodmíněně nějaký stav, a tedy i řadu jeho
následků; touto spontaneitou pak naprosto začnenejen určitá řada'
nýbrŽ i určenítétospontaneity samék vytvoření řady' lj' kauzalita'
lakž€ nepředchází nic, čímby byIo toto probíhajícíjednání určeno
podle s.álých zákonú' Každý začát€ k jednání však předpokládá stav'
kdy příčinaješlě nejedná' a dynamicky přvní začátekjednání před-
pokládá stav' který nemá s př€ d cházejícím stavem léžepříčinyvůbec
ŽádDoukauzá|nísouvisloý' tj' žádnýmzpůsobeřnz něj neplyne. Tran.
scendentálnísvoboda stojí tedy Proti kauzá|nímuzákonu, a podobné . -.
s p o j e n ís U k c e \ i v n í csht a v ůp ů s o b | c Í p c hi í ť t np' o d l e n é h ď n e n Im ď n d
':' í ]' '
l e d n o l dz k u Š e n o 's st |n i m ž s e t e d y a n i v Ž á d n é7 k u š e n o s l i n e s e t k á v á m e .
je tudíŽpÍázdnýmryplodem myšlení-
Nemáme proto nic nežpř1.od!' v níŽmusímehl€ d at souvislost a řád
světových událostí' svoboda (nezávislosi) od zákonů přírody' je sice
orýobozenín od llonuceni ale takéosvobozením od ýodí|ka yšech
pravidel. Ne|ze totiŽ říci' Že do kauza|ity běhu světa vstupují Ínísto
přírodníchzákonů zákony svobody' Kdyby lotiž byla svobodá určena
podle zákonů' neby|a by svobodou' nýbrž opět ničímjiným než pří.
rodou' PřÍroda a transcenden!áInísvoboda se tedy lišípodobně jako
zákonnost a bezzákonnost, z nichž přvní sice zatěžujenaše rozva.
Žování obtíŽíhl€ d at původudálostív řadě příčinstále výše,poněvadŽ
jejich kauzalita je vždy podÍníněná'ale jako odškodněnínáÍnslibuje
Úplnou a zákonitou jednotu zkušenosti' zatímco šalba svobody sice
slibuje bádajícímurozvažováníuklidněnÍv řadě příčin,jelikoŽho vede
k nepodmíněnékauzalilě, která začínájednatsama od sebe,která však
- ProtoŽ€ je sama slepá'přetrhává vodítko pravidel' ježjedinéumož.
ňuje naprosto souvislou zkušenost.
293
 T
2- kap. Antithetika,3. afiihohie
E1eňenty']I. lasika' 2. a&l' Dialekíika'2' kn' Úsudb-' 2' čósI

Po.,ómka k třetíantinomii Pouám|.a k !ieIi antinomii

I. K tezi IÍ' K antitezi
B ! ' ! r r o n * e n o e n r u t n i' d e d Š v o b o d yn e l v o i ' s i c e a n i / d a I e k ac e l } o b . d h obhájce vš€ m ohoucnosrt přlrodyl transce nden|a ni b".t*"t",ty xxl]s
q ao'
p s y c h o l o g i c t e t ' o p o i m IUo h o l oj m é n a k. l e Ď j e 7 v é l j ic a s l i e m p I n c k y . z odporuk nauceo svoboděhájil svou vělu protijejímrozumářským
;ýbrŽ tvoříjenom obsah absolutní spontanei!y jednáníjako vlastní závěrůmnásledovně:Napřijínuite.li ýe sýětěfiic nalenA|ickJ prvního
zákiad jeho imputability' přesto je však vlastnímkam€ n em Úrazu pro co do č6u' nemusílehledat ani nic dynamickyPnn{ho co do kauzality.
filosofii, která narážína nepřekonalelnépotíŽe.máJi přjpustit takový Kdo vám pňkízal vymysletsi nějakýnaprostop.vnístavsvěta,a tÍm
abso|utní počátekpostupněuplývajícířady jevů.a abystesvéob.
druh nepodmíněnékauzality' To. co uvádělo v otázce svobody vůle
spekulativnírozum odjakŽjvado rozpaků.je tedy vlaslnějen /ranJ.Pň
razotvomostiposkytli nějakýbod klidu - vytyčithraniceneomezené
přírodě?Protožesubs|ance na světěvždybyly - přinejmenším si tako-
dentóIni a týká se po|rze tobo, zda musímepřijmout nějakou mohul.
vý předpokladvynucujejednola zkuš€ n osli-, nečinínám takéŽádnou
nost. která by sama odJťó? začínalařadu sukcesivníchvěcí nebo sta
vů.otázku.jakje laková mohutnoý moŽná.nenínutnébýts to zodpo
potíŽpřipus.it,ževždyexistovaloi střídáníjejich s'aw' tj' řadajejich
vědět, a to pÍávětak'jakoje nutnéspokojit se u kauzality podle přírod změn.a žetedy ne|zehledatžádný'ani matematicky'ani dynamicky
prvnízačátek'Možnosttakovéhonekonečného původubez prvního
ních zákonů s tím, že apriomě poznáváme. že taková kauzalita musí
být předpokládána, i kdyŽ možnost.jakje proslřednictvímurčitéexis'
článku.vzh|edemk němužby všeostatnípouze následovalo'nelze
tence kladena existelce něčebojlrlého.na Žádný způsobnechápeřne'
\Ysvětlit,pokudjdeojehomožnost' chceteJi všakpřolo tutohádaĎku
pírody odhodit'pak zjistíte'žejstenuceniodvrhnoulmnohozáklad.
a m u s i m e s e p | o l o p i i d l Ž o l d l p o u / e / t u i e n o Ý i T u t o n U l n o \ lp N n ň o
začátkuv řadějevů ze svobodyjsme sice v]astnědokfuali'jen nakolik ních syntetickýchvlastnostl-(základníchsil), kterépÍávětak málo
je io Žádoucí pro pochopitelnost vzniku svěla, zatímco na všechny doka2ele pochopi|'a nJkonec5evám mu\|Ýál poho'<tivou samamoi ^ o.,EJJ
'. .'
nesteaujici stavy se můzemedívatjako na posloupnoí podle pouhých
nos|/ményvúbc' Kd)by\|eloti,ne(hledaIi nl 7ákIadě 7kuŠenosli. Že
E 4?! Dírodních zákonů' ProtoŽe tím však pře.ejen bylo dokázáno (i kdyŽ skut€ č něje' nikdy bysle si nemohli á priori vydumát'jak je taková
A a50 je nepřetržitá posloupnostbytía nebytímožná-
nitoti nuttednuto)' Že řada v časejc s to začítúplněsama od sebe'
nám nyní dovoleno nechat začínatruznéřady co do kauzalily samo' I když se transcendentální mohutnoslsvobodypÍozaÍím z no]Jze
připouští' aby proměnysvětamohlyzačít' přecejenby muselabýt tato
statně i LlpÍostředběhu svělá a substáncímtohoto svěla přiznávat mo
hutnos! jednání ze svobody' A nenechme se přitom zdrŽoval nedo'
mohutnostpřinejmenším mimo svět(i kdyŽbudevŽdytroufalouopo.
rozuměním. Že toliž prolože sukcesivnířada ve svěÉ můŽemít jen
vážlivostípředpokládátřnino úhmvšechmožnýchnázoÍůpředmět'
komparativĎě první začálek'jelikoŽ ve světě přece vŽdy nějaký ýav kteď nemůŽebýt dán v žádném nožnémvjenu). Avšakpřipisoval
věcí předchází - není za běhu světa moŽný Žádný absolutnízačálek substancímtakovoumohutnostve světě samémnemůže být njkdy
řad' Nemluvíme zde 1otižo absolutně prvním začátku podle Času' dovoleno.poněvadŽby pak z většíčástizmizelasouYislostjevů vzá.
jemněs€ nutněurčujících podle všeobecných zákonů'kteÍounazývá-
nýbrŽ o absolutně prvním začátkupodle kauzality' JestliŽe (například)
nyní zcela svobodně a bez nutně určujíciilovlivu přírodních příčin me přÍďou. a s toutosouvislostíby zmizel i znakempiricképravdy.
vstanu ze svéhokřesla. začínálouto udáIostí,včetnějejícbpňrozených kteÍýodlišu,je zkušenostod snu' vedle takovébezzákonné mohutDosti
svobodysi totiŽlze so(vaještě mysletpřírodu'protože jejízákonyj sou
následků do nekonečna'úpině nová řada. (řebaŽe co do časuje tato
událostjen pokračovánímnějaképředcházejícířady. Toto rozhodnutí
vlivem svobodyneustáleměněny'a hÍajevú. kteráby byla podlepou-
a čln totiž vůbec nelcží v pos]oup'oýi pouhých přírodních účinků
hépřÍody pravidelnáa rovnoměmá,je tímmatenaa stává se nesou.
a neníjejicb pouhýrn pokačováním' UrčujícÍpřírodnípříčiny'
jde li vislou.

294 295
 Elena\' I lllika' 2, a&L Didleklilu' 2. kI' Úsudk,' 2' čtiý
o tuto událost. zcela přeýávají vládnout nad těmito přírodnímiúčinky.
Tato udáIostsice následujepo oněch' rvšak niko|i z nich' a proto musÍ
b ý l s i c e n e c o d o č a s ua' ] es o h l e d e mn a k a u z a l i t u ' n a z ý v á n aú p l n ě
prvním začálkemv řadějevů'
Po|řeba Íozxmv od\o|Áyat se v řadě přírodníchpříčin na nějaký
první začátekze svobody sejasně potvrzuje v tom' že všichni fi|oso
fové starověku (vyjma epikúrejskéškoly) 5e cítili nuceni Přijmout
k vysvětlenípohybůsvěla nějakéhop^,níhoh'bater"' tj. nějakou svo.
bodně jedna,jícípříčinu'která tuto řadu stavůprvní a sama od sebe
začala'Neodvažovalis€ totižvysvětlovat nějaký prvnÍzačát€ k z pouhé
přírody'
Čnry-roqor
Teze
B 480 .. \vé'u
p d ' i i n e ( o . c o j e b u ď j a } ' oj e h o . d 5 | .n e b o i d k o J e h op ň č | n d
; ;;; Ke
naprosronumym Jsoucnem.
Důka.
Smyslový svět jako celek všechjevů obsabuje zároveň i řadu změn'
Bez těchlo změn by nám lotiž nebyla dáná dokonce ani představa
časovéřady jako podÍnínkymožnostismystovéhosvěta-:ll Každázmě.
na j€ však podřízenasvépodmínce,která co do časupíedcházía z^níž
je nutná. Každépodmíněné, jeŽ je dáno. předpokládápak s ohledem na
svou exiýenci úplnouřadu podmínekaž k íaproslo nepodmíněnému'
kteÍéjediné je absolutně Ďulné' Musí t€ d y existoval něco absolutně
nutného'existuje.li nějaká změnajakojeho následek' Toto nutnésámo
však patří k smyslovému svělu' Za předpokladu. ž€ by bylo miÍno
tento svět. odvozova|a by totiŽ od něho řada světových změn svůj
p o e a t e l ' a n i Ž b y v š a ks J m d t a ( on u h a p ř i Č t n ap a t Í i l ak ( m y s l o v e m u
''i ]'i j
svélu'To viak nenl moŽne' PÍoloŽetot|Ž7JČalekčasoveřady můŽebyr
:55ČJsjako formální podĎinká ĎoŽnosti změn jiĎ sice objcktivnépřed
cházi' avšak subjektiwč. !e skutečnoslivčdoňije táro předst.va přecejeí
dán. takjako kaŽdájiní' lo(iŽjen z podnělu ýjemů'
296
2. kdp. Anrilhetiko, L anrinonie
trun s cendentálníc h idej í
q
Nikde' ani ve svělě' ani m j m o \ \ č l .n e e \ i ý ' l i e n d D r o \ l on u t n {b .v t o \ t : 4 8.1
A 4rl
jakojeho příčina'
Důk4.
Předpokládejte. Že svět sám je' nebo že v něm je nějaká nutná bytost'
Potom by byl v řadě jeho změn buď nějaký začálek'který by by| ne.
podmííěněnutný.tudíŽbez příčiny'coŽodporuje d}.namickémuzáko.
nu určenívšechjevů v časeinebo by řada sáma byla bez jakéhokoli
začálku' a - ačkoli ve všech svýcb částechĎahodilá a podmíněná
přeslo by byla v celku napÍostonutná á nepodmíDěná.coŽ si samo
p.otiřečí'poněvadŽ exiýence nějakéhomnožstvínemůžebýt nutná'
n e m á . l i n u h o u e x i s t e n c i os o b ěa n i j e d i n á j e b oč á ý '
Předpokládejte naopak' ženějakánaprosto nut ápříčinasvěta exis'
tuje mimo svět Pak by tato příčinaj ako nejvyššíč|áneký řadě příčin !_1!!
proměn světa nejpÍvezačínala,órjejichexistenci ajejich řadu. Pak by
:ó1slovo ',začííat..
se používáve dvojímvýznamu.Prní ýýznafrj. akliý'
ni pÍotožc Příčináza.íná(infit)nějákouřadDslavůJakosvůjúčinck,Druhý
ýýzn^frje Pasiýhí'pro|Óž.kauzalitazačíná(fit) v příčinč
samó' Usuzuji !u
z prvn'-t'o
významunadruhý'
297
 Ekhehq' II' Ijslka, 2 ' odd Dia Lektika' 2, kn, Usa{^)L' 2' čós1
určenjen tím, co časověpředchází' nusí nejvyššípodmínka začátku
existovat v čase,kdy tento časješ'ě nebyl (neboťzačátekje existencÍ,
jiŽ předchází čas,ve kterémvěc. klerá začíná'ještěnebyla)' Patří |edy
kauzalita nutnépříčinyzměn, a tedy i sama tato příčina'kčasu' a tedy
kjevu (ve kterémje časmožnýpouzejakojeho íorÍna)'neřnůžetudíž
bý! myšlenaodděleněod smyslovéhosvětajako Úhmu všechjevů'I ve
světě samémje tedy obsaŽenoněco naprostonutného(aťjiŽje to celá
svělová řada sama' nebo nějakájejíčáý)'
Pa.ná,nkake čtvrté anÍinomii
I. K tezí
;;;- A b ] c l . d o r j l d ] e \ l ' L e n c In u l n é h oi \ o u c n a 'n e s m I m/ d e p o u ž l lž á d n y
j ' n ) n e ž ( o l a o 1 o 8 i . r ' l l , s ' 4 " 4 l . t l e | ý l o | | žp o \ l U p u j eo d p o d T I n e
ného v jevu k nepodmíněnémuv pojmu' jelikož na nepodmí!ěnése
dívámejako na nutnou podmínku absolutnítotality řady' PokouŠetse
o důkazz pouhéideje nejvyššího ze všechjsoucenvůbecnáleŽíjinému
prjncjpu rozumu' a proto o něÍnbudeme nuset hovořil samoslatně.
cistý kosmo]ogický důkaznemůžedoklizal exiíenci nutnéhojsouc-
najinak, neŽ Že zároveň ponechá neÍozhodnuto,zda je jím svět sám.
.ebo nějaká od něho odlišná věc' Abychom to toliž zjislili' potře
bujeme k tomu zásady' kleréjiŽ nejsou kosmologické a nepostupují
v řadě jevů' nýbrž jsou to pojmy nahodilých jsoucen vůbec (pokud
.jsou uvaŽována jen jako předměty rozvaŽován'; dále potřebujeme
princip'jak taková jsoucna s nutnýmjsoucDen spojit pomocí pouhých
pojnů' což všepa!ří do l.anJ.endeňrnífilosofie, pro niž tu dosud není
Jeslliže všakjednou začnemedůkazkosmologicky, a to tím' Že mu
poloŽíme za Základ řadu jevů a regres v tétořadě podle empinckých
zákonůkáuzality. nemůŽemeod něj později ulécia přejít k něčemu'co
vůbecnepatřído !étořadyjakojejí článek'Za podmínkutotiŽ musíbýt
! !!! n č c op o v a Ž o v á n op r á v ě v t o n l é žv ý z n a m u ,v j a k é m b y l a c h á p á n a
A 458
relace podmíněnéhokjeho podmíncev řadě' kteÍámě]a k tétonejvyŠší
podmíncev nepřetržitém postupu vést.Pokudje tcnto vztah smyslový
a patříJi k možnémuenpirickému pouŽívánírozvažování,můŽenei
vyššípodmínka lebo příčinatento Íegresuzavřít jen podle zákonů
298
2. kap Antnhetika,l.ahtinahte
ale laké museia začí!jedDa!a její kauza]ita by patřila do času'avšak
pÍávěproto do úhrnujevů' tj' do svělai následně by nesměla ona sama.
lato příčina'leželmimo svět' coŽ odpo.uje našemupředpokladu' Ani
ve svě!ě' animimo něj (xle v kauzá]nímspojenís ním)tedy nenížádná
řlaprosto nutná bytost'
Poznámka ke čtyrtéantinomll
II. K antitezi
Domníváme li sc' Že při stoupánív řadějevů narážírnena obtíŽe'po. E r!!
kudjde o existenci nějakénaprosto nutnénejvyššípříčiny' nesmějíse
tyto ob!íŽezakládat napouhých pojmech o nutnéexistencivěci vůbec,
a býltedyjen ontologické.Dýbržmusí vycházet z kauzálniio spojení
s řadou jevů' aby k DÍpřijaly podmínku,kteráje sama nepodmíněná'
a musí tedy být kosmolosické a odvozenépodle empjrických zákonů.
Musí se totiŽ ukázal, že stoupánív řadě příčin(ve smyslovémsvělě)
nemůŽenikdy skončit u nějaké empiricky nepodmíněDépodmínky
a Že kosmologický argument nahodi]ostistaYůsvěta ajeho změn vy'
znívá proli přijetí nějaképrv!í a tu1ořadu naprosto prvotně zahajujícÍ
příčiny.
V !étoantinomii se však ob]evuje zvláštníkontrast' žeiotiž z téhož! 4!1
důvodu.z.éhož se v tezi vyvozovala existence nějaképrabytosti' se
v antitezi vyvozujejejÍnebytí.a sice s toužpřísností'Nejprve se říkalo:
EŠis|ujenunui b,tost' prcrožccclý uplynulý časobsahuje řadu všech
podmínek. a ludíŽ i nepodmíněné(nutné)'Nyní se Íká: Neeristuje
:,ádná nuÍnó b,"tast,pÍá!ě p.oto' že celý uplynulý časobsahuje řadu
všechpodmínek(kteréjsoutedy dohromady opětpodmíněné)'Příčina
tohoje následující:První argumenl hledíjen na a/'solutnítotalituÍ^dy
podmínek' z nichŽ jedna určujedruhou v čase.a získává tim nepod.
míněnéa nutné-Druhý argumentbere naproti tomu ý i)ýahnnahodilast
všeholoho, coje V časoyái.!./i určené(protožekaždémuprvku řády
předcházíčas,v němŽ musíbýt podmínkasama opět určenajakopod'
míněná),čímžvšechnonepodníněnéa veškeráabso]utnínuhostzce1a ci.u
299
 ELeÚenťj' I' lnqikn' 2, odd' Dialeklikl' 2. k,' Úsudk,,2' čdst 2' kaD' Anlnh.|ika' 1' ahÍihÓhne

smyslovosti' a tudíŽjen jako patřícík časovéřadě, a nutnéjsoucDo odpadají'způsobusuzovánív obou argumentechpřitom zcela od-
musíbýt povaŽováno za nejvyššíčlánek světovéřady. povídái prostému lidskémurozurnu,kteřýse častějiocitá v situaci'Že
Přes.o si lidé dovolj1i lakový skok (p'Ťdp&o!s € i 's dIXo-Yé'os)2$ se dostanesám se seboudo sporu'kdyžsvůjpředmětzvažujeze dvou
učinit' Usuzovali toliŽ ze změn ve světě na empirickou nahodilost. tj' odlišnýchstanovis€ k . Pán von Mairan polažoýalspordvou slavných
najejich závislost na empiricky určujících příčinách,a získali tak vze' astronomů, který vznikl z podobnétěžkostis volbou stanoviska'za
stupnouřadu empirických podmínek.coŽ lakébylo zcela správné'Pro. f€ n omén dostatečně pozoruhodnýna to' aby o něm napsalzvláštní
tož€ však přilom nebyli s to naléztŽádný první počáteka Žádný nei pojednání'Jeden toliž soudi|,žeMěsíc se oaičíkolem sýéosy. protoŽe
vyššíčlánek, opust']ináhleempirickýpojemna}odjlosti apňjaličistou je k Zemi přivrácenstále toutéž stÍanouidruhý so|,di|'žeMěsÍcse
kalegorii. která dosud dávaia podnět pouze k inleligibilní řadě, jejíŽ neo,áčí kolen sýéosJ,p|ávěproto'Žeje k zemi přivrácenstáIetoutéž
úplnostse zakládala na existenci naprostonutnépříčiny,která pak byla stranou,oba úsudkybyÍysprávné'pokud jsřne zaujáIi stanovisko'
osvobozena -jelikož neby|a ýázána n^ žádnésmysiovépodnínky i z něhožchtělkaždýz nich pohybMěsícepozorovat'
od časovépodmínky začí!sama svékauzálnípůsobení' Tento postupje
všaknaproslo neopráYněný,jak lze usoudit z nás]edujícíhovýkladu'
Nahodilé v čistémsmyslu kategorie je !o, čeho kontradiktorický
protikladje moŽný' Z empirickénahodilosti všaknelze vůbecusuzovat
E_!!.!na nahodilost inleligibilní. Co se mění' toho protiklad Úeho stavu)je
v nějakémjiném časeskutečný,tedy i moŽnýi tudížto není kontra.
diktorický protiklad předcházejíc'lo slavu' což by vyŽadova]o, aby
v témŽečase'v lrěmŽ byl předcházejícístav, mohl být na jeho místě
jeho prot'klad, na který nelze Ž tétozměny vůbec usuzovat' Těleso,
kterébylo v pohybu' by]o Á, a kdyŽ se zastavilo' by|a non A' Z iohr
pak' že po stavu Á následuje stav protikladný stavu,4, nelze vůbec
usuzovat' Že konlradiktorický pŤotikladstavu Á je možný.a Že stav Á
je 'udíŽ nahodilý; neboťk tomu by bylo třeba, aby v 1émže čase,kdy
exis'oval pohyb. mohl být mís1oněho klid Nevíme však nic víc,nežže
v následujícím čase skutečněbyl klid, a tudížbyl i moŽný. Avšak
pohyb v jednom časea klid v nějakémjiném časenejsou navzájem
konlradiktoricky protikladné'sukcese protlkladnýchurčení't.i'změna,
tedy v Žádnémpřípadě nedokazuje nahodilost podle pojmů čistého
rozvaŽování'a nemůŽetedy táké véstk existenci nutnébytosti podle
čistýchpojmů rozvaŽování'Změna dokazuje jen empirickou nahodi
|ost' .j. Že nový stav by sám pro sebe, bez příčiny,která páří do pře-
dešléhočasu,nemohl podle zákona kauza|ity vůbec vz'iknout' Tato
příčina- i kdyŽ je přijÍmánajako naprostonutná se přesto musív této
podobě vyskytovat v časea patřiI k řadějevů.

116
''Přcchod do,jinéhorodu.,.(Pozn' vyd')