1

E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2002 ISSN 1211-0442 ----------------------------------------------------------F.W.J. Schelling: Filosofick zkoumn bytnosti lidsk svobody a s tm souvisejcch p!edm"t#
Martin Malo $. vod V tto eseji se pokusm interpretovat Schelling!v spis, kter se stal zkladem jeho pozdn filosofie svobody a zrove" vyjad#oval cestu n$meck klasick filosofie k iracionalismu. Nejedn se zde o prost zkoumn pojmu svobody, ale o nvrh celho filosofickho systmu, ve kterm bude mt svoboda podstatn postaven. Tato nevelk kniha nen nijak strukturovna a %len$na do kapitol, co %ten#i pon$kud st$uje orientaci v pochopen Schellingova systmu. Autor zde sice postupuje po ur%itch krocch, kdy si odpovd na jednotliv otzky p#irozen$ souvisejc s pojmem svobody a nebo vyplvajc z v textu uvedenho pojet, ale argumenta%n postup je nejasn a zast#en, jednotliv p#edpoklady a zv$ry nejsou formulovny odd$len$ a %asto je pouvno p#m$r! a metafor. Autor se tak sna ze zsady postupovn od jednoduho ke sloit$jmu o p#edb$n zjednoduen tvrzen, ke kterm se opakovan$ vrac aby je opravil a ve sv$tle novch poznatk! p#epracoval. Dal %astou metodou je nejasn formulace, kdy se pouije na prvn pohled vzjemn$ protich!dnch tvrzen ve snaze vyjd#it vztah jazykem t$ko uchopiteln vztahy ani-ani.1 Schellingovi jde o vyjd#en jeho vnmn identity, zachycen hrani%nho pojmu, ale %ten# se mnohdy t$ko brn pocitu, e se jedn o snahu o zkomplikovat oponent!m monosti argumentace, protoe takov nejasn a intuitivn pojet znemo"uje kritick vyvrcen. Pokusm se tedy krtce p#edstavit zkladn mylenky a argumenty, jak jsem mne p#i %ten tto knihy zaujaly. 2. Problm neslu%itelnosti svobody a fil. systmu P#ed zkoumnm vlastn svobody upozor"uje na skute%nost, e a%koliv je pocit svobody kadmu bezprost!edn" vtpen, vyskytuje se nzor, e pojem svobody je neslu%iteln s jakmkoliv systmem usilujcm o jednotu a celost. Sna se proto filosoficky pojmout jak sm pojem svobody, tak jej zkoumat v souvislosti s celkem v$deckho nzoru sv$ta. Kad filosofie vzdvajc se rozumu (systmu) nebo svobody je jen zbab$lm nikem od problmu, kter je vzpruhou veho thnut za poznnm a bez n$ho je filosofie bezcenn.2
1 2

Pln$ prosv$tlen, ani by p#estala bt v zklad$ temn; pospolu a p#ece odlien Sr 15

2 Konkrtn$ se vyhra"uje proti tvrzen: Jedinm monm systmem rozumu je pantheismus, ten je vak nutn" fatalismem.3 Zde nar na prvn p#irozen problm chpn v$c sou%asn$ imanentnch v bohu a sou%asn$ svobodnch. Kde se individuln svoboda zd bt v rozporu s boskou vemoc. Tento rozpor nen podstatn$ spjat pouze s pantheismem, ale zde vynik obzvl& z#eteln$. #kat, e B$h zadruje svou vemoc,, nebo e dopout svobodu, to nic nevysv"tl.4 Znamenalo by to, e by %lov$k p#estal v!bec bt. S. #e problm tvrzenm, e svoboda %lov$ka je sou%st Boha a jeho svobodn jednn je %innost pat#c k ivotu Boha. Svobodu vnm jako Bohu-podobnost a %lov$k Bohem stvo#en nem!e bt nesvobodn. Nesvoboda by naopak odporovala imanenci v Bohu, protoe B!h se m!e zjevovat pouze v tom, co je mu podobn - tedy svobodn. Nepochopen tohoto vztahu vid v nepochopen pojmu identity. Identita Boha s v$cmi vnman jako vklad pantheismu je myln$ chpna jako smen tvora a tv!rce (co odporuje i vlastnmu Spinosovi). B!h a v$ci nejsou nerozeznateln$ smeni, ale bytnosti nekone%n$ odlin v tom, e B!h je v sob$, sebou zaloen a pouze ze sebe pochopiteln, kdeto kone%n v$ci jsou v jinm, jinm zaloen a z tohoto jinho uchopiteln. Identitu (Boha a v$c) chpe S. jako vztah p#edchzejcho a nsledujcho; zavinutho a rozvinutho. H. Fuhrmans ve svm koment#i5 chpe tuto identitu veho jako sp#zn$nost a blzkost vech jsoucen tak, e jsou stejn bytnosti = kvalitativn$ identick. Odlinost je jen kvantitativn. Zvislost ale podle S. neimplikuje %m toto zvisl je a neru jeho svobodu. Spinos!v fatalismus nen tedy d!sledkem pantheismu, ale chpnm v$c pouze ve smyslu mechanick fyziky, kde nem!e bt prostor pro svobodu ji z podstaty samotnho pohledu na n$. Tento postoj nazv S. %istm realismem. Oproti n$mu stav nauku idealismu, nauku o svobod$, kterou se cel mechanick p#roda projas"uje v inteligenci a v!li. Ta je prabytm, posledn instanc. Je bezd!vodn, nezvisl na %ase, zaloena v sob$ sam. Idealismus vak sm o sob$ nen schopen pojmout svobodu v cel jej #i, protoe se obrac pouze k j a S. chce nalzt svobodu jako zklad p#rody a sv$ta v$c. Fichtovsk idealismus nedostate%n$ vysv$tluje organizaci (ducha) v p#rod$. Idealismus je pouze %ste%n systm neschopn #eit nejhlub obte z pojmu svobody.6 Reln pojem svobody je podle S. svoboda jako schopnost dobra a zla.7 3. Svoboda jako monost volby zla P#ijetm i tto zjednoduujc8 definice svobody se vak nevyhneme zsadnmu problmu neslu%itelnosti pojmu Boha (jako dokonal, dobr a vemocn bytosti, kter zakld ve byt) a pojmu svobody: tento problm zde vyvstane jako problm existence zla (monost konn zla). S. tvrd, e je to problm, s kterm se potkaj vechny systmy jeho doby a dokazuje,

3 4

str 15, F.H. Jacobi: ber die Lehre des Spinosa 1785 str 16 5 str.99 6 str. 27 7 Tento poznatek se zd bt hlavn S. vchodisko pro zkoumn svobody. Sm o sob$ je problm monosti zla a svobodnho rozhodnut pro zlo zajmavm tmatem, ale takov vnmn svobody je zna%n$ reduktivn. Neodpovd ani onomu ivoucmu pocitu kadho %lov$ka vlastn svobody. Neuznv svobodu jako kreativn otev#en jednn, ale degraduje ji na pouhou monost jednn podle zla, co nem!e bt pravou svobodou, protoe zlo nem!e bt pravou alternativou. Jak si vysv$tlit pak svobodu samotnho Boha, u kterho, jak S. pe svoboda pro zlo nen mon volba? Jedin$ pojet dobra jako n$%eho, co mus bt svobodnm kreativnm jednnm teprve vytvo#eno a dodate%n$ poznno, m!e chpat svobodu jako pozitivn na dobru a zlu nezvislou hodnotu. 8 S. ji samoz#ejm$ jako zjednoduujc nechpe, ale naopak jako vyjd#en sam podstaty svobody.

3 e nen omezen na p#edpoklad imanence v$c v Bohu.9 Problm zla se rozpad na nsledujc monosti: Zlo je reln positivn, tedy pochz (jako ve positivn) od Boha a B!h se dopout zla: neslu%iteln se svrchovan$ dokonalou bytost Positivita ve zlu je dobrem: tm ale nen vysv$tleno to zl ve zlu Ve zlu nen nic positivnho, zlo je jen nedostatek dobra, stupn$ nedokonalosti (men dl dobra) nedokonalost nen sama o sob$, ale pouze ve srovnn s dokonalejm.10 Positivno je svoboda, indiferentn k dobru a zlu. S. tvrd, e tento postoj p#edpokld schopnost zla v Bohu (spor s p#edpokladem Boha) a e svobodu (jako schopnost zla) nelze z Boha odvodit a jej ko!en mus bt nezvisl na Bohu.11 Dualismus S. nazv systmem seberozpolcen a zoufalstv rozumu.12 Teorie snac se dualismus p#ekonat tvrzenm o odpadnut (v$c, p!vodce zla) od Boha, zvislosti a pod#azenosti principu zla na principu dobra apod. Tyto teorie jsou jen zamlenm dualismem, protoe dualitu odsouvaj jinam (nap#. do p!vodnho Boha p#ed rozpolcenm, odpadnutm.) Nyn je S. ve fzi, kdy je definovn problm a nsleduje nvrh systmu, ve kterm bude vy#een. Jak p#edjm: tento systm nem!e bt ani realistick (Spinos!v materialismus postrdajc svobodu) ani idealistick (Leibnitz!v a Ficht!v neiv systm postrdajc p#rodu jako nutn ivotn zklad, a tedy sv$tu vzdlen: neschopn popsat skute%nost a prav p!vod zla v n.), ale mus bt filosofickou syntzou obou princip!.13

I pouh concursus ji p#edpokld doput$n zla Bohem. Str. 28 Spinosa. Pro S. by takov zlo bylo p#li slab a neiv. Jak bychom mohli bt sv$dky opravdu intenzivnho pocitu p!soben zla, fascinace zlem, posednut atd. Ctme, e zlo m opravdovou slu a vlastn energii a je pot#eba s nm bojovat. Zlo je pouze degradovno na pasivn rove", co (jak S. upozor"uje) ani %asto neodpovd p#irozenmu chpn jeho pojmu. Navc S. argumentuje: schopnost zla je vlu%n$ lidskou vlastnost, nem!e bt tedy nedokonalost, protoe %lov$k je v p#rod$ tvor nejdokonalej. Mm pocit, e tento postoj je opravdu nep#ijateln, protoe je jen zast#enm dualismem. Negativno (tendence ke zlu) je vlastnost prost#ed, kter mus bt p#ekonna. Dobro je od Boha, ale mimo Boha je jaksi odporujc prost#ed, podmnky v kterch se z idej tvo# v$ci. (z!statek p!vodn antick matrie) P!vod tohoto odporu z!stv nevysv$tlen. Leibnitz klade limitujc podmnky do #e v$%nch pravd, kter jsou v bom rozumu nezvisl na bo v!li. B!h tedy dopout zlo necht$n$. To je jist$ v rozporu s jeho vemoc. 11 'ten#i se to nyn jev, jako nesmysln: Jak m!e mt svoboda p!vod v n$%em na Bohu nezvislm spor s p#edpokladem Bosk vemoci a prap!vodu veho. S. si tm p#ipravuje p!du pro vlastn systm, kde podrob zkoumn strukturu Boha. 12 Je zajmav, jak nep#ijateln dualismus pro v$tinu myslitel! je. Sm v sob$ neskrv dn rozpor a byl by jednoduchm #eenm. Jeho nep#ijatelnost pochz ze snahy vybudovat celistv jednotn systm. Jeho p#ijet by muselo vst k rezignaci na jednozna%n ukotven morlnch hodnot a nakonec k smazn rozdlu mezi dobrem a zlem. 13 Ji toto vchodisko zakld dualitu v S. systmu, kter se pak thne a ke genezi Boha (protoe z jednoho nem!e bt vysv$tlena). Jak uvidme dle, #een sjednocen, kter ob$ nakonec spojuje, je umst$no do oblasti iracionln a temn, %m se problm sp obejde, ne vysv$tl.
10

4. Rozlien zkladu a vlastn existence Vchozm tvrzenm je rozlien mezi bytnost, pokud existuje, a bytnost, pokud je pouhm zkladem existence14 (1). Ve (kad v$c i B!h) mus mt zklad (Grund) sv existence, fundament, na n$m spo%v, ono je reln vs. existujc ve vlastnm smyslu, byt, o n$ b$, tedy idelno.15 Jedn se ji o star S. mylenku a asi proto, v tomto spise nen ble zd!vodn$na. Kad v$c, pokud existuje, mus mt zklad sv existence.16 {Rozlien vlastn existence a tohoto zkladu, kter nen v$c samou umo"uje S.ovi skloubit princip relna a idelna a poslze dobra a zla. Je to pokra%ovn kartesinsk duality materilna (sv$ta p#rody, res extensa) a idelna (ducha, res cogitans) v %lov$ku, a zrove" antickho rozlien hmoty a ideje ve v$ci. Pokud chceme udret dui, jako n$co od t$la odlinho, tto dualit$ se nevyhneme. Oboj mus mt p!vod v Bohu. Je otzkou, zda toto odlien je to nutn #een pro udren svobody. Je zajmav, jak tato dualita umo"uje vysv$tlit dualitu dobra a zla (i kdy u S. neplat zjednoduujc vztah: materilno = p!vod zla, idelno = dobro). Zlo je stle spojovno s pudovost a p#rodnost, s tm nzkm a p#rodnm v %lov$ku, jakoby vyt$sn$no z vlastnho j, ze samotnho ducha, kter m!e bt jen sveden n$%m nim.} Protoe v n$ Boha ani p#ed nm nen nic, mus chovat B!h zklad sv existence v sob$ samm (2). Tento zklad je p#roda v Bohu (podobn$ jako zklad v %lov$ku je to p#rodn, pudov, iracionln?), bytnost od Boha neodlu%iteln ale odlin. Tento zklad Boha v ur%itm smyslu p#edchz, ale ne %asov$, ani jako priorita bytnosti. V kruhu, z n"j ve vzchz, nen rozporu v tom, e to co plod, je samo zplozeno svm plodem. Nic tu nen ani prvn ani posledn, jeto se ve vzjemn" p!edpokld, nic nen to druh, a p!ece nic nen bez druhho. Zklad Boha p#edchz, ale nemohl by existovat bez Boha existujcho actu.17 V$ci, jako kone%n a tedy od Boha odlin, nemohou vznikat v Bohu, ale nemohou vznikat ani mimo Boha, tedy vznikaj v tomto bom zklad$ (3).

Str. 31 str. 31 poznmka Fuhrmans. 16 Toto tvrzen nen prv$ dostate%n$ zd!vodn$no 17 Str. 33, Zklad tedy nen Bohem, ale ani mimo Boha. Toto ani-ani je typick pro cel spis a %ten# se t$ko ubrn pocitu, e S. nejasnm ur%enm, kter nem!e bt napadeno z dn strany, zamluje strukturu svho systmu.
15

14

5. Monost zla V dalm textu pak S. popisuje, jak si lze tento zklad p#edstavit: jak se z n$j utv# postupn$ rozum a cel sv$t - nov bytnosti r!zn$ dokonal podle mry relna a idelna, jak vznik a t$lo a na prazkladu nezvisl (tedy samostatn a svobodn) due. Tato pas je pon$kud nejasn$ formulovan, pokusm se vyjd#it zkladn mylenky a argumenta%n kroky. 1. Prap!vodn zklad Zklad Boha je popisovn jako touha v"%nho Jedno zrodit sebe sama.&8 V!le bez rozumu, ale v!l tohoto rozumu, kter chce zrodit. Rozum jet$ nev$dom. Je neuchopiteln a nepopsateln, ji dvno (ne v %ase) zast#ena pod rozumem, kter se z n povznesl. Naim smysl!m se ukazuje ji jen #d, pod nm ale tume p!vodn chaos, kter mus bt #dem krocen. Tento chaos je vak rozumem nerozptliteln, stle p!sob v zkladu. Ve sv$tl tedy pochz ze tmy, #d z chaosu, rozum z nerozumu, realita tvor! z nereality.19 Nutnost tohoto p!vodnho ne-#du plyne jednak z nutnosti, e p#ed vm positivnm muselo bt negativn: sv$tlo za%n ve tm$, rozum je z nerozumu; jednak z pocitu jaksi skrytosti p!vodnho chaosu, kter i v tomto sv$t$ n$jak vnmme pod povrchem. 2. Reflexe zkladu: vznik Boha Tato touha, nemajc dn jin objekt, se chpe sebe sama, a B!h zhldne sebe ve svm obraze. Vznik B!h zplozen v Bohu: P#edstava = Rozum = Slovo. B!h o sob$. Nepot#ebuje sv$t ke sv realizaci, stvo#en je svobodnm aktem. 3. Vznik Ducha Duch jako spojen slova a touhy (spolup!soben obou princip!) se stane svobodn$ tvo#c v!l. V prvotn$ neuspo#dan p#rod$ tvo# tvary.20 4. Lien sil Sv$tlo prostupujc do neuspo#danosti p!sob lien sil. To dv rozvjet onu jednotu, kter je v p#rod$ neuv$dom$le obsaena. 5. Protoe prvotn p#roda je zklad bo existence, chov v sob$ bo bytost = ivot. 6. Touha je principem kontrakce, sna se uchovat ivot v sob$ a uzav#t se. 7. Proti-p!sobenm rozumu (sv$tla) a touhy vznik jednotliv, uchopiteln; rozum dv vyvstat skryt ideji. 8. Odlien sly jsou ltkou, t$lem. 9. iv spona, centrum sil, odkaz k p!vodu z boho zkladu: due. 10. Rozum je na p!vodnm zkladu nezvisl: due je odd$len nezvisl bytnost. 11. Postupnm lienm spolup!sobcch princip! vznikaj bytosti na r!zn rovni: mry lien sil, mry dokonalosti. 12. Kad tvor je spojenm princip!: 1) Zklad bytosti, odlienost od Boha, oblast jet$ neprosv$tlen, slep v!le jet$ neuchopena rozumem. 2) Rozum jako univerzln v!le, podrobuje si a). 13. 'lov$k: nejdokonalej bytost, odlien vech sil. V!le je v jednot$ s prav!l (rozumem). Veker moc temna i sv$tla. 'lov$k je zp!sob, jakm si B!h zamiloval sv$t. 21
18 19

Str. 33 Pon$kud nejasn$ uvd S. na tomto mst$, e B!h p#ebv v %istm sv$tle, nebo& je od sebe. 20 Prvotn p#roda je nejsp onen p!vodn zklad.

6 14. 'lov$k je zrove" nezvisl (zrozen ze zkladu) i duchem, protoe je jednotou sv$tla a tmy, tak jak to bylo v p!vodnm vy#%enm slov$ v$%nm duchem. 15. 'lov$k je uskute%n$nm Boha.22 16. Oba principy jednoty jsou ale v %lov$ku odd$liteln: Monost dobra a zla.23 Odhalen nejhlubho zkladu, jako n$%eho, co m sp charakter cht$n, ne rozumu, povauji za dobr poznatek. P#i studiu p#rody, kter bylo asi S. blzk, se opravdu (i p#es obdiv k dokonale propracovanm formm a systm!m) zd neadekvtn povaovat rozum za hlavn #dc princip. Zd se dokonce, e je v konkuren%nm boji ivota nstrojem slouc v!li prosadit se. Zlo, kter vnmme u p#rod$ nen opravdovm zlem, ale pouhou nedokonalost. S. sprvn$ umstil zlo a do sfry v$domho jednn v %lov$ku. P#esto se ale rozum nad v!li povznese a v %lov$ku doshne schopnosti zcela ji ovldnout. (Jeho blahodrn p!soben je patrn i v #i p#rody, kde vy, dokonalej druhy, se p#eci chovaj lepm zp!sobem24.) 6. Skute%nost zla Pro% je poruen rovnovhy boskho principu uskute%n$nm zla? Lidsk nezvisl duch m slu vymanit se z #du (z centra) a ustanovit vlastn pozici v nesouladu s univerzln v!l s #dem. V tto situaci ale ztrc svoji slu, protoe je ve sporu se sebou samm a p#estv bt opravdovm duchem (opravdovm duchem je jen v souladu s duchem absolutna), nedoke ji plnit svoji funkci spony sil a ztrc nad nimi moc. Rozb$sn$n sly vzbuzuj neovladateln p#val dost a cht%! (protoe sla je forma v!le a dosti). Takto vznik ivot odtren od Boha, vlastn a falen a ten je realitou zla. S. jej p#irovnv k chorob$, kdy na opravdovm ivot$, jako zkladu se formuje nerovnovha vedouc k jeho neprav form$. Zlo je tedy stejn podstaty jako dobro, je to zp!sob uchopen prosv$tlenho prazkladu nezvislm svobodnm duchem. Nem vlastn bytnost a jen se p#iivuje na bytnosti dobra. Vznik dobra (lsky) umo"uje tento vznik zla, ale prostupovnm sv$tla se zlo od dobra odd$luje a odpad do nicoty. Zlo je nutn k bomu zjevovn. Bez monosti p#evrcen princip! by se %lov$k rozplynul v Bohu, nebylo by pohybu lsky. Lska se m!e projevit jen ve svm prot$jku. 25

S. sprvn$ vnm %lov$ka nejen jako bytost rozumovou, ale tak jeho p#rodn, iracionln, nev$domou sloku. V tomto smyslu nen jasn, co mn plnm prostoupenm temnho zkladu rozumem. Ur%it$ dosahuje u %lov$ka nejvy mry, p#esto i v n$m z!stv mnoho neprosv$tlenho. 22 Nen ale pro skute%nost Boha nutn. Jedn se o jaksi dal, zrcadlov uskute%n$n. Duch v %lov$ku je podobn v$%nmu duchu: Bo osob$. 23 Nevysv$tluje se jasn$, pro% m %lov$k monost tyto principy odd$lit tedy prav p!vod zla. Argumentuje se samostatnost ducha nad sv$tlem i tmou, lidskou svobodou a nezvislost na univerzln v!li. Kdyby byla identita nerozlu%iteln, nebyl by rozdl mezi Bohem a %lov$kem. Navc, pokud chpeme svobodu prv$ jako tuto monost odd$len princip!, pak je B!h nutn$ nesvobodn. 24 Argument sporn, protoe morln hlediska ur%ujeme jako lid. P#irozen$ povaujeme za lep, to co je bli. 25 Str. 45 Zde se %lov$k, jako nositel zla, ukazuje jako pro Boha nutn. Stvo#en je sice svobodnm aktem, pokud je B!h dobr, mus chtt realizaci lsky a tm i %lov$ka.

21

7 7. D"jiny p!rody a d"jiny ducha Ze samho po%tku tedy pochz dv$ odlin v!le. V!le zkladu, zcela nezvisl, a v!le lsky, ze zkladu vzel, kter j nem!e odporovat, protoe je lskou. Nezvisl zklad j dv relnou existenci. V!le zkladu bud hned v prvnm tvoru vlastn v!li stvo#enho, aby vznikla individualita a lska se m$la kde uskute%"ovat. D$jiny p#rody jsou d$jinami prostupovn principu sv$tla (rozumu, toho, co vzelo z Boha jako z osoby) tmto zkladem, soupe#enm obou princip!, ale kon% plnm prosv$tlenm zkladu a vznikem ducha v nejdokonalej stvo#en bytosti. D$jiny p#rody maj cl: vrcholem je %lov$k, ke ktermu sm$#uj, duchovn bytost. Za%naj d$jiny ducha (lidsk d$jiny), kter jsou analogi p#edelho zpasu jen na vy rovni. Msto sv$tla nastupuje duch (vy bytnost, stojc nad sv$tlem i tmou, svobodn, nezvisl), srovnatelnm soupe#em mu nem!e bt jen p#rodn princip temna, ale duch rozdvojen, duch zla probuzen ve stvo#en, tedy opravdov zlo, jak ho znme. (p#rodn zklad jet$ nebyl zlem) I zde maj d$jiny cl. Je jm %lov$k, ale %lov$k bosk, ideln: Kristus.26 Vsledek d$jin, je tedy op$t jasn, zlo nem!e dojt uskute%n$n, je jen prost#edkem pro uskute%n$n dobra. Vznik zla, jako ducha, ze zkladu se zde vysv$tluje jako reakce na vznik ducha lsky, jako obrana p!vodnch vldnoucch sil zkladu (maj v sob$ boskou moc boho zkladu: analogie s antickmi bohy p#rody). Zklad se ct ohroen slc moc lsky, kter thne po sjednocen (kdeto zklad je individualita) a proto se mobilizuje do siln$j a mocn$j podoby: do aktivnho zla. 8. Povaha lidsk svobody 'lov$k thne jak k dobru tak ke zlu svoj p#irozenost. Jak se rozhodne, je vsledkem jeho svobody. Jak ale probh svobodn rozhodovn uvnit# samotnho %lov$ka. S. odmtne pojet svobody jako nahodilosti, kde je chpna jako nedeterminovan rozhodnut pro jednu z variant. Jednn, kter je vsledkem %ist nahodilosti, nem!e bt podrobeno morlnmu soudu, a nen svobod$ o nic bl, ne jednn deterministick. Opravdov ko#en svobody je mimo %as v sebekladen %lov$ka, v jeho p!vodnm rozhodnut o sv vlastn bytosti. Jednn je determinovno, ale prv$ tmto vnit#nm principem, kter je vsledkem svobodnho rozhodnut. 'lov$k tedy v %ase nutn$ jedn, podle toho, jak je, ale nese za to plnou zodpov$dnost. D$n v %ase tedy probh deterministicky, ale rozhodnut pro zlo %i dobro v %lov$ku nen autoritativn ur%en Boha vloen p#i stvo#en, ale svobodn sebeur%en kadho jedince.

26

Fuhrmansova interpretace, poznmky na str. 49

9. Zjev dobra a zla v %lov"ku Prav svoboda je v souladu se svatou nutnost, ji poci'ujeme p!i bytostnm poznn, kdy duch a srdce, vzny pouze svm vlastnm zkonem, svobodn" p!itakvaj tomu, co je nutn.27 Protoe zlo je nesvrem obou zmi"ovanch princip!, dobro je jejich shodou a jejich spona mus bt bosk, protoe jsou sjednoceny nepodmn$n$. Jejich spojen tedy nem!e bt vsledkem lidskho rozhodnut, ale jsou ji vdy spojeny od Boha. Jen %lov$k ijc v Bohu, tj. v souladu s tmto bom po#dkem ije mravn$.28 Nem!e tedy bt dobra (samostatnho libovolnho rozhodnut pro dobro) bez religiozity. Tm mn S. jednn v souladu s Bohem, take se nerozhoduje ad hoc podle morlnch p#kaz!, ale p#irozen$ ije jedinm nutnm ivotem, morln %lov$k prost$ nem!e jednat jinak. $0. Pokud je zjeven Boha ve sv"tu svobodnm %inem, jak ho ospravedlnit vzhledem ke zlu? S. odmt povaovat Boha za abstraktn princip, a p#edstavuje ho jako osobnost s vlastnm v$domm, duchem a svobodu. Jedin$ tak lze obhjit tvo#en jako svobodn %in. Existence ducha je vak podmn$na spojenm relna a idelna, zkladu a samostatnosti. Mme tedy dva v$%n po%tky touhu zkladu po zrozen sebe sama a v!li lsky, v$domou a svobodnou. Svobodu tvo#en nen mon chpat jako volbu z monost, protoe pro Boha existuje jen jedna cesta, p#estoe neforemn hmota zkladu nabz nekone%n$ variant. Pro Boha, jako %istou lsku, existuje jen jedna volba, nem!e chtt sv$t jin. V bohu nen rozdl mezi monost a skute%nost. B!h chce pouze lsku a tvo#enm vtiskv do prahmoty #d aby lsku zjevil. V jeho v!li nen ani nznak zla ani jako pouhho nstroje.29 P#esto nutn$ p#edvdal, e pr!vodnm jevem bude zlo30. Nelze ale odmtnout stvo#en kv!li zlu, protoe by to znamenalo odmtnut lsky. Stvo#en je svobodn, ale mravn$ nutn %in. Pro boha jako dobrho nemohlo bt alternativy, ne lsky ve stvo#en.31 B!h se nem!e stavit zkladu na odpor, protoe jeho zruenm by p#estal bt B!h jako osobnost. $$. Ungrund K %emu bylo prvn rozlien bytnosti na zklad a existenci? Aby se S. vyhnul dualismu obou princip!, mus je spojit v n$jakou ob p#edchzejc bytnost: ungrund.32 Tento ungrund p#edchz vechny protiklady, na rovni ungrundu nelze o protikladech hovo#it. Je to zvltn bytnost indiference, neprotikladovost. Relno a idelno jsou v indiferenci jako ne-protiklady, v disjunkci a kad pro sebe. To je dualita ale zde akceptovateln, protoe indiferenci je lhostejn. Zklad i existujc maj stejnou bytnost: je j
27 28

str. 61 Zde se projevuje vliv k#es&ansk vry: %lov$k od sebe nem ve sv svobod$ moc potla%it zlo. Pot#ebuje Boha, aby se stal skute%n$ dobrm. 29 P#esto se mi zd instrumentln chpn zla jako nevyhnuteln. Pokud B!h tvo# (dopout) zlo spolu se sv$tem, a zlo nen prost#edkem, stv se necht$nm vedlejm produktem. Nutnost mus bt op$t od Boha. Tato nutnost jako ur%it #d ve zjevovn je nstrojem pro toto zjevovn. 30 Protoe o sob$, v ko#eni sv identity je zlo dobrem, r!zn je hel pohledu. 31 Analogie mravnho jednn u %lov$ka. 32 Str. 73 p#ekldna jako bezednost

9 indiference, kter ale nem!e bt jinak, ne, e se rozv$tv ve dv, %m se potvrzuje skute%nost rozd$len ideality a reality a nutnost Boha jako osobnosti. Principy se z bezednosti d$l, aby se na konci d$jin op$t slou%ili tentokrt v identitu, kter byla v bezednosti nemon. Oba principy se tak spojuj v duchu, ten je spojujc lskou, identita v duchu ale nen identitou dobra a zla, ale %istm dobrem, protoe jen dobro m prav byt a spo%v prv$ v identit$ jako lsce. Zlo je jen zvrcenou nepravou identitou, proto nem v bom duchu msto.33 Cel vvoj, sp$n od ungrund ke kone%nmu splynut v duchu je projevem svobody (protoe principy mohou bt i odd$len) a lsky (protoe lska je tm, co spojuje co by mohlo bt i nespojeno). Z pohledu lsky, je tedy toto d$n nutn, ale lska sama je mysliteln jen svobodn.34 $2. Zv"r V zv$ru nebudu hodnotit udritelnost Schellingova filosofickho systmu, ani vznam tohoto dla pro dal filosofick mylen, ale pokusm se ukzat, jakm zp!sobem naplnil S. o%ekvn v uchopen bytnosti lidsk svobody, protoe to povauji za hlavn cl jeho prce. Pokud chceme se Schellingem nalzt opodstatn$n svobody, nelze ji odvodit z %istho monismu. Svoboda je mon jen jako monost volby a ta p#edpokld mnohost a individualitu. S. sprvn$ poznal, e svoboda (v jeho pojet monost dobra a zla, tedy monost obrtit po#ad princip! reality a ideality) je to, co je nutn$ spojeno s individualitou a mnohost. pak by se %lov"k (resp. v lid, zt$lesn$n mnohosti a odd$lenosti od jednoho) kdyby v n"m byly oba principy prv" tak nerozlu%n jako v Bohu v$bec od Boha neodlioval; rozplynul by se v Bohu,35 Pro opodstatn$n mnohosti (kone%nosti) je pot#eba mt alespo" dva principy (dualismus), ktermi prostupovnm a kombinovnm je mon mnohosti doshnout. Protoe nen jasn, jak by mohl jeden alternativn princip odpadnout od jedinho nekone%nho Boha, je pot#eba dualismus udret i v Bohu samotnm. To vede k rozlien na zklad bo existence a vlastn existenci.36 Schelling uchopil problm svobody p#es jeho definici jako monost rozhodnut pro dobro %i zlo. Jak ji bylo uvedeno, je to pojet omezujc a v kone%nm d!sledku svobodu zabjejc, p#esto je sprvn$ pochopeno, e bez monosti zla nen svoboda mysliteln. Kad rozhodovn mus bt rozhodovnm pro lep, nebo hor variantu. Pro S. se tedy stv kolem vysv$tlit p!vod zla. Je z#ejm, e pro vysv$tlen duality dobra a zla se nabz ji tematizovan dualita reality a ideality (zkladu a vlastn existence, principu temna a sv$tla, puzen a rozumu co je stle tot). Nen vak mon umstit ko#en zla do Boha ani na po%tku (jako jeho zdroj) ani na konci (clem je %ist dobro).
33

Protoe dualita doba a zla nen odvoditeln z jednoho dobrho principu, udruje S. dualitu (modifikovanou, neobsahujc zla, ale m zlo v potenci) a do po%tku Boha. Zde se spojuj v nepochopitelnm ungrundu, kter ru protiklady a proto jen tady mohou bt v jednom. Cel d$jiny jsou vsledkem interakce t$chto princip! v %ase, vlastn$ jejich sjednocovnm a prostupovnm, %m se hled jejich sprvn forma slou%en (dobro) a zavrhuje nesprvn (zlo). Tm, e zlo a dobro nejsou principy ale vztahy mezi principy umonil, p#i jejich zachovn od po%tku a do konce, vznik a znik zla. 34 Pokud by bylo spojen nutn, nedalo by se mluvit o lsce. Pokud ale lsku chceme, nem!eme jednat jinak. 35 Str. 45 36 S. se ale brnil dualismu a oba principy se na za%tku a na konci d$jin spojuj v jedno. Vlastn d$n ale probh v mnohosti. Ponechme stranou, jak se poda#ilo prap!vodn spojen nespojitelnho.

10

Dobro a zlo nejsou proto tyto principy samy, ale jsou vztahem t$chto zkladnch princip!, co umo"uje prom$nlivost dobra a zla (vznik a znik) p#i zachovn v$%nosti toho, co z Boha pochz princip! samch, a o%it$n Boha od jakhokoli zrodku zla. Je otzkou, jak je s p#edstavou Bo osobnosti slu%iteln (pro S. ale nutn) neschopnost vyho principu v!%i principu nimu udret si svoji nadvldu, tedy neschopnost Boha p!sobit v!%i svmu zkladu a zabrnit tak zlu. Je ale jist, e pro vysv$tlen svobody je to nezbytn. Domnvm se, e S. je blzko tvrzen, e svoboda je pro aktualizaci dobra nutnm nstrojem, e dobro se vyjev a ve svobodnm aktu. To povauji za mylenku sympatickou, ale p#ipad mi ve sporu s p#esv$d%enm, e v Bohu existuje %ist dobro ji p#ed stvo#enm, e stvo#en je aktem svobodnm a e ideje jsou v Bohu jasn a %ist ji p#ed vm d$nm. Kdyby B!h pot#eboval sv$t teprve pro hledn dobra (byl jen %istou lskou) a svoboda byla jeho nstrojem, pak by se zlo, jako nutn hledn, cesta, p#ekonvn, jevilo jako opodstatn$n daleko jasn$ji. Individualita, mnohost a rozdlnost by tm byly vysv$tleny. To by ovem p#edpokldalo odmtnut konstantnch idej jako n$%eho hotovho, ale pojet idej, jako toho co se teprve v existenci hled. Zlo z!stane stle zlem pro jedince, ale varianta pro sv$t umo"ujc v!bec pohyb. To, e Schellingovo pojet Boha je nakonec se svobodou neslu%iteln, se projevuje z#eteln$ji v tvrzen, e opravdov svoboda se stv svobodu volby pro dobro, pro ivot v Bohu, kdy religizn %lov$k se nepot#ebuje rozhodovat, ale jedn v souladu s bom #dem. Literatura Schelling, Fridrich Wilhelm Joseph: Filosofick zkoumn bytnosti lidsk svobody a s tm souvisejcch p#edm$t!. Koment#e: Ch. Herrmann, H. Fuhrmans, W. Schulz P#eklad: Miroslav Pet#%ek jr. Filsofick stav 'SAV, Praha 1992 ISBN 80-70007-031-5