Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

Renesann
Mikul Kusnsk

filosofie

Izdroj vpisk: prof. Pavel Floss, Mikul Kusnsk - ivot a dlo renesannho filosofa, matematika a politika, Vyehrad 20011

iv

ot

1401, msteko Kues na ece Mosele; otec Henne Chrypffs (Krebs, loa. rodina) zmon podnikatel, loa, vina; tehdy to tam rozkvtalo zemdlstvm a obchodem Ipo ece s cel. zpad. a ji. Evropou/; Silvio Picolomin i (pap. Pius 11.) si cenil spodanosti a podnikavosti lidu tam lx Itlii! rozpory s otcem Ion studium a knihy, otec: loai ~ ani jeho jmno si nenechal, dal si Kusnus Ipodle Kues/, ve 12 odchod z domu vlastnosti: mlad MK etrn, skromn, podnkav, ctidostiv, tvrd k sob i jinm; jako crkev. politik redukoval spnek na 4 hodiny denn; uml nadit i popravy po odchodu z rod. il na hrad Manderscheid s Ulrichem M Isyn pna! 2 roky (asi 1413-1414) studium v nizoz. Deventeru, kola du Fratres vitae communis;mli vyuovat a duch. vst m. mlde; zde se seznmil s devotio moderna (hledn nitern vroucnosti vry x pouze rituln vnjnosti - to podnceno pv. v echch, milovsk reformo hnut; zaklad. niz. d.m. Geert Groot dlel v Praze, kdy tu psobil Mil; Radewijn, pokra., stud. na PraUniv.) MK a Ulrich M. pak ~ Heidelberk, univ. (zaps. 1416) nepznivo, duch Marsilia z Inghen (1330-1396) dvno vyprchal ~ MK ~ Padova univ. (prva, ale zajm.spe filosofie, teol., prod. vdy); 1417-22 posl. P. Beldornandise /astrologie, hudba, matematika!; MK miluje matematiku, seznam. se s Paolo de1Pozzo Toscanellim (1397-1482), pozdji znamen. matematik a geogr; krktick polemiky s MK o matice . v Pad. potkal Gulianiho Cesariniho, kard. a pap. legta lorgan. ki. vpravy x echm; vdce basilej. snmu, pozdji snm opustil - 1433/; oe uvedl MK do politiky crk. a svt. MK s nm peel od konciliarist do opa. tbora Padova = duch ital. humanismu a ran renes. Salutati ~ jeho k Leonardo Bruni (Aretino, + 1444) : peklady Platna IApol., Kritn, Gorg., Faidn/, taky Ar istotela 2. k Salutatiho Poggio Braccciolini - objevil adu dosud neznm. rukopis lQuintillianus, Cicerol - MK poznal toto v okruh kard. Orsiniho - Ipozdji jeho sekretem! mnich Ambrogio Traversari, dal vz. humanista - pekl. cr. otce, Dionsia Areopagitu; Epikura, pedsokratiky MK vystudovaly Padov prva, ale nevn. se jim Iprohrl 1. soud. pil ~ v crk. sprv, nejdv mal, pak vt msta v klterech, v kostelech filosofii stud. v Koln lu domin. Heimerika van den Velde (1425)/, uil tam prvo na kated. kole zde se setk. s dlem Ekchardta (nedop. ho ale pro ir znmost mezi lidmi, i kdy uznv jeho moudrost), novoplatonik IPseudodionsia, nov. Raymunda Lulla! stal se nakonec sekret. kard. Orsiniho ast na basilej. koncilu s Cesarinim, aktiv. jedn s husit. vyslanci 2.pol. 30.1et pape. poselstvo do Caihradu, svr. Turky; sezn. se s dlem vchod. otc 1437 - usiluje o smen vech mo. rozhdanch stran v Evrop lcsa-pap., VaZ cr., koncilu a kuriel 1438 koncil ve Ferrae, Florencii (1439), o vyrov. s V crkv (pomoc v boji x Turkm) zde sez. s byzant. novoplat. Gemisthem Plethonem (1355-1450), hl. mluv. byzan. deleg., ajeho ital. kem kard. Bessarionem (1399/1400-1472) 40.lta - politika, pap. zmocnnec snm v Mohui (1441), Frankfurtu (1442), Norimberku (1444) - pzv. "Herkules Eugenian'' Ihjil energie, pozice tehd. pap. Evena IV.! 1447 e uznv pap. Mikule V., MK se zaslouil, e uzav. s nm 1448 v Aschenbachu konkordt a ~ kardinlem ~ 1450 pchod do ma; chce z udlat duchovo amoc. centrum Z kesan. 1450 i vysvc. na biskupa brixen., prosazuje crk. reformu v Nm. a Nizozem, nav. cestovn, inspek. atd. konflikty: 1452 se jej pokusili zabt lidi z cr. mnich mu pr podal otrven k k polben; 1454 opt konflikt, s hrab. Sisgis. Tyrolskm, opt mu lo o ivot; MK nebyl konflik. , spe schop. vyjednva posled. 6 let ivota spe koncetr. na filosofii + 1464 v mal. ital. mst Todi, pi pape. posln, pohben v kostele San Pietro in Vincoli v m, srdce zazdno na chru kostela v Kues

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

Pehled dl MK
od 1430 Sermones Sermo I - In principio erat Verbum (patrn Vnoce 1430) 1433-34 De concordantia catholica 1440 (dokoneno) De docta ignorantia I-III 1442 De coniecturis 1445-7 Opuscula (De Deo abscondito; De quaerendo Deum; De filiatione Dei; De data patris luminum; Coniectura de ultimis diebus; De genesi) 1445-59 Matematick spisy 1449 Apologia doctae ignorantae 1450 Idiota de sapientia; Idiota de mente; Idiota de staticis experimentis 1453 De pace fidei cum epistola ad Ioannem de Segovia 1453 (dokoneno) De visione Dei 1458 De beryllo 1459 De principio 1460 De possest 1460-61 Cribratio Alcorani 1461-62 De non-aliud 1462-63 De ludo globi 1462-63 De venatione sapientiae 1463-64 Compendium 1464 De apice theoriae

VOD DO ETBY SPIS MIKULE KUSNSKHO

/pouze nadpisy ozna. ms. slicemi jsou pvod. dlen z knihy/

I. Prolegomena
obecn vznam MK vlivn, mocn, vestrann, v centru duch. dn Zpadu, ale nezaloil teol. ani filos. kolu, bez pm. k v 16.stol. vliv na Kopernka, Carola Bovilla, G. Bruna v 17.stol. zapomenut, vjimen ne, u ns nap. ne JAKomensk osvcenstv a klasic. nm. fil. - povaovn jen za pedch. G. Bruna /tj. myI. coincidentia oppositorum - CI povauje Umberto Eco za klovou MK mylenku/ 19.stol. histor. fil. jej povauj za myslitele II. du, teprve filosofov jako Jaspers a Heinrich Rombach jej ad na ped. msto v djinch fil. Rombach: MK : 1/ zakld nov typ ontologie (pedchdce funkcionln.-systmovho a strukturlnho mylen) 2/ tvo filos. zklady exakt. matem. prod. vd PF: do jist mry je MK dlo celek, kt. je skloubenm rznorodch nzor, tko vyloite!. jednm jasnm, bezprobl. vkladem spis De pace fidei - urit pedchdce ekumeny filosofie 14. a 16.stolet hl. rys: novtor. rozlet, touha po n o v m, vrchol v program. eklekticismu /e.g. Komens. uit. J.H. Alsted/ v umn pozd. renes. toho obdobou m a n r i s m u s pedchoz scholastika racionalistick, sevenj, systemati.; tak od 17.sto!. fi!. exaktnj, systemati. novtorstv renes. fil = asto k r i t i c k , bo i v podoba (radik. nominalismus) jindy s k I a d e b n podoba - Eckhart, Kusnus, Ficino, Paracelsus, Patrizzi renes. otevena (x scholast.) mnoha podntm, velmi irok pramenn zkladna ~ pozdji kritizuje R.Descartes (navrhuje metodologick rigorismus), ovem i RD navazuje na 1. Aconcia a J. Zabarellu u v pozdn renes. se hled zpsob, metoda, jak irok vdn metodicky zvldnout

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

Descartes = dualismus, kvantitativismus, mechanicismus - pli zk ideov zkladna nov filosofie (PF) ~ retardujcm momentem pozdji Kusnv styl psan odkojen devotio moderna; filos. hleda a novtor, tak u fil. a teol. text opout defin. s c h o I a s t i c. d i s k u r s (inic. Abelardem v Sic et non - uit jak v Akvin. sumch, tak u quaestiones disputatae) = (I) shrnut vech reprezentativ. tvrzen pro a proti jednotl. filos. a teol. problm, (2) jejich analza (3) vysloven zvren teze nepe scholast. zevrubn, spe nad h a z u jet e z e ~ K spisy spe filos. rozvrhy (ne system. traktty) rezignuje zmrn na zevrubnost a "objektivitu" scholastiky (ovem pokus o objekt. teze z konce ivota viz De non-a/iud a De apice theoriae) scholast. objektivita dna paradigm. poznn = ADEQUATIO (shoda) rozumu s poznvanou vc x Kusnus - ASSIMILATIO - vytven takovch kognit. "obraz" vc, jimi si je nae mysl pipodobuje nic mimo lids. mysl neuchopujeme pmo ~ pomhme si pklady, pibliuj ns k poznvanmu u zkl. metaf a teol. problm dokonce nesta jedna, ale cel s analogi, jejich pluralita vede aspo trochu k pochopen pokud pe v dialozch (nkdy jednou z postav, v De apice th. dokonce explic.), tak proto, aby ivou a pehlednou formou pedvedl teni sv nzory a vyzval k domylen (x Platon - spolen hledn pravdy, neidentifikuje se s dnou postavou)

status renesance - status Kusna HUMANISMUS (PF:) - konec. 14.stol., ran epocha renesance (PF:) v umn nikdo nepochybuje, e renes. samostatn epocha, ale ve filosofii a pr. vdch pochybnosti renes. ve fil. a pr. vdch pr jen pe c hod n ob dob , zatek emancipace fil. od teol. PF: neteba pehnt ani, e zrozen modernity, ani e pli poplat. stedovku, konen prv v ren. napsno Kladivo na arodjnice (hony na arodjnice vrcholily 1550 a 1650, vrchol zaalp. renesance) person. trida Kusnus - Kopernk - Paracelsus (stedovk: Aristotels - Ptolemaios - Galnos) MK chpn dokonce jako pechod mezi stedovkem a renesanc Itj. zde ranm novovkem/ - i dnes, tj. u nkt. pozitiv., scient. a marxist - Hans Blumenberg - Die Legitimitdt der Neuzeit - K. pr sice nkdy novovtj, ale protoe chce zachrnit stedovk, tak jen naznauje to, co pr ekl naplno a Bruno

hlavn rysy novtorstv renesannho mylen celek jsoucho pestv bt chpn jako hierarchicky zbudovan stavba nyn jako vrstevnat uspodan univerzum ve se v nm vemu podob - detailn rozprac. s c h mat a a n a log i e vesmr-lovk-Iids.vtvory revize, kritika Aristotela ~ r e d u k c e k a t e g o r i na 2: (1) LOCUS (msto, nyn SPATIUM, prostor)} a + substancionaliz. je (dali jim vlastnosti Ar substance) (2) RELATIO (vztah) T. Campanella - prostor = prvn substance G. Bruno - prostor = jedin substance Patrizzi - prostor nm stojcm nad substanc, hypostaze B. Telesio (senzualista) - prostor = nehmotn pedpoklad existence vech smyslov vnmatelnch vc izomorfu pojet prostoru ~ vt. pozornost zkoumn vzjem. VZTAH a vliv vc, jejich proporce vyjadovny matematicky ~ RELATIO nen nco akcidentlnho, ale podstatn pro zkoumn vc Kusnus - otevel tyto tendence 2 vcmi (1) koncepce neohraniitelnho prostoru (2) nekonenost vztah nekone. potu vc v nm mat e mat i k a - nesouvisela s korpuskulrn identifikac (ta typic. v novovku) nen v rozporu s pesvdenm, e makrokosmos k val i t a t i vn rozrznn univerzum = velk iv organismus, ve vetn hmoty oiveno st e d o v k - formy, esence ~ r e nes.: duchov rz. forem dokonalosti, ve pronikaj a d a I c h y m i e a piroz. magie - zkoumaj produ, pedn disciplny, skryt sly, kvality vc

kS'?..

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

p r i o r i z a c e kr s y - pravda i dobro nahleny jejm prizmatem, estetic. nroky hlavn e leg a n c e (krsa mluvy, zprostedkovn mezi lids. duchem a realitou) a p r a v d i v poznn n e odd Ii tel n r e nes. a n t rop o log i e = jdro ren. estetiky - lovk = obraz Boha intelektem, svobodnou vl a pedevm schopnost tvoit: je druhm stvoitelem - stoj ve stedu univerza /Pomponazzi/, koncetruje v sob jeho dokonalost, a proto je bytost s mimodnm dstojenstvm - je sprvce stvoen, ne vykois. prodyl, m kultivovat a v intencch Stvoitelovch dotvet

Kusnus - zdroje jeho filosofie (v 16.1 17.stol. Descartes vdom revolu. ahistorick) v 15.stol. Kusnus - revolu. tradicionalistainspirovn nejhloubji novoplatonismem : Proklem (zrodky nauky o kontrakci, Elementa theologiae, 103. propozice) a Dionsiem (Areopagitou) augustin. iluminismem, modif chartreskou kolou Eckhartem dal vlivy: lullismus a hermetismus zkl. mylenka coincidentia oppositorum pr jej napadla v mystic. zitku (oslnn) na irm, nekone, moi C.O. = shoda protiv vech kone. vc v jejich nekone. Zkladu m to jist pvod v jeho touze po dobovm pekonn lids. spor (crkev-husiti; V - Z kes) v Bohu n o min a I i s m u s zavedl mezi niter. zbo. kesana a Boha bolest. distanci, ztrtu dvry v tomto vztahu Ockham: Bh by mohl chtt, aby ho lovk nenvidl (experiment s pojmem absolutn moci Bo) Mikul z Autrecourtu /trekrul jet radiklnj; (PF:) MzA = nejvt. destruktor scholastiky pvod toho odcizen Boha - voluntarist. pojet Boha (u incioval Jan Duns Scottus) 14.st. - oddlen toho, co vrchol. scholast. syntet. (Bh-stvoen; rozum-vra; teol.-filos.; nbo.-politika) vytv (1) nov koncept univerza (2) lidsk mysli (3) hled nejadekvt. jmno pro Boha opr se o tradici, ale t k r i t i z u j e, byt' si v /pythag. + platon. pojet sel, Arist. princip sporu, jeho dualist. pojet ltky a formy, jeho pasivn pojet privace, novovplat. koncepci due svta, Albertovy vklady prody ovliv. arab. fil.! kritizuje i sv autority - Prokla a Divie nap. i pro novoplat. hierarcho schma

II. Kusnovo pojet Boha a univerza

ran prameny MK mylen (1) kzn In principio erat verbum /ji kol. r. 1430/ (2) lullismus a hermetismus (3) augustinismus v IPEV e zkl. kest. teol. tmata: povaha byt Boho, jeho trojjedinost, vztahy t Bos. osob, dvod a smysl vtlen druh Bo osoby, tj. slova, Jee Krista triadick chpn svta a lovka; christolog. vahy ~ vznam. antropo!. dsledky srovnv jmna pro Boha - maj ho rz, nboenstv a nrody vzdl, i nevzdl. ~ spojuje to lidstvo MK: Bh dostv rz, jmna, pesto e je vude a ve vem jeden krom Boha nen nic nejvyho a nekonenho, je jednoduch --LPF') zde tedy jet MK n~c:hpe svt (stvoen) jako nekonen univ. (to a v De Docta Ignorantia)

--_.~~~~ vdomost .
i.

1/1
),

u Cen a n ev d o m o st - nejadekvtnj metoda, jak poznat Boha + jak o B. nejmn problematicky mluvit bn vdn se opr (I) o smyslov vnmn, to zachycuje jen povrch vc /~ nkdy klame/ (2) o rozum, omezen, realizuje se jen v rozliovn ale Bh je nehmotn, nekonen bytost, nepedstaviteln ns pesahuje MK se opr o Diviovu negativ. teologii, uznv jej vt pravdivost ne pozit. teologie, ale neuspokojuje negat. teol. neme bt vyvrchol. "posvtn disciplny" teol.; je pouze nstrojem oitn lids. mysli od neadekvt. pedstavo Bohu

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

Divi a MK chtj proniknout z roviny pouze jsoucho do sfry "nadjsoucho" (HYPERSIOS) (Div.) MK: nelze ci ani e Bh je, ani e nen, ani e je a nen, ani to vechno pospolu, nebo Bh stoj mimo a nad vemi tmito tvrzenmi nroky na "nadjsoucnost" spluje nejlpe idea (absolut.) nekonenosti, tj. dle MK Boha MK: MAXIMIT AS = INFINITAS ABSOLUT A bh m i jin jmna, ale pro MK m nejvt. vznam v ontoteol. IA (i na kon.ivota tvrd, e Bh = POSSE '. INFINITUM "nekonen moci" - spis De apice theoriae) -zkladn ontol. teol. trida Bh = absol. bytost, odpoutna od v omezenosti, ~ v pravm smyslu nekonen ~ nevysloviteln pevyujc vechna jednotliv jsoucna (De docta ignor. ) mezi Bohem (absol.maximem) a kone. jednotlivinami nen nepeklenuteln propast, ale univerzum zkladn trida (1) Bh (2) univerzum - prostedkuje mezi absol. maximem (1) a kone. jednotlivinami (3) (3) jednotliviny (2) = vekerenstvo, vesmr, svt - soubor vech jednotliv existuj. jsoucen MK: (2) nen jen soubor jednotlivin, je to naopak, prv (2) zakld existenci rozdlnch jednotlivin (3) jednota konstitutivn, ne mnohost; Byt ajedno (tradi. nauka o transcentlich) bytost. a neoddl. souvisej (2) = jednota a nerozdlnost, mnohost a rozdl. z n vznik a podle du prody - i v podob protikladnosti

--

"skloubenost" - CONTRACTlO Rombach: nauka o kontrakci stedobodem MK filosofie Proklos to inicioval: "byt je ivot i rozum, v ivot je byt i rozum, v rozumu (ns) byt i ivot". MK pouv termn v subs. adj. i adverb. tvaru vlastnosti (1) - MAXIMIT AS (lA) + nekonenost + jednota vlastnosti (2) - jako (1), ale v omezen, "sklouben" podob (2) je konen nekonenost - kontrakce absolutn nekonenosti (1) vechny (3) jsou zase rznmi kontrakcemi (2) kad bytost je jedine. a zvltnm zpsobem tmto univerzem a vechny ostatn vci jsou v n prosted. univerza (MEDIANTE UNlVERSO) skloubeny po jejm zpsobu kad vc kontrahuje po zpsobu sv specific. povahy kontr. dvoj: (I) na rovni druhu I (II) jednotliviny (1 - lovk v sob skloubuje univerzum "lidsky", pes "psovsky", medvd "medvdovsky") existuj jak obecnj. formy kontr., tak i individuln kontr. = zavren procesu gradace skloubenosti (1) Bh = jednota absolutn (2) univerzum = jednota kontrahovan mezi (2) a (3) stoj nkolik rovn vzjemn se kontrahujcchjednot MK v Docta II, 6.kap. rozliuje 4 ro vn u n i ve r z a I i ty 1. univerzum - pvod. univerz. jednota vekerenstva 2. kontrakce 1. - deset kategori (obecnost) 3. rody a druhy jako kontrakce 2. 4. jednotlivinyjako kontrakce 3. kontrakce je tedy ur. proces; MK tm navazuje na spor o povahu univerzli, je to jeho een nauka o dokonalosti jako kontrakc ~ eliminace negat. antropomorfismu viz dsledky inovace kosmologie

[spor o univerzlie] formulace: Porfyrios - Boethios - doplnn Abelard 2 zklad. pozice (1) r e a I i s m u s - obec. pojmy existuj reln (2) a n t i r e a I i s m u s (pozdji n o min a I i s m u s) - obec. pojmy existuj jen intencionln, pouze v naem poznvajcm intelektu MK se svm uenm o kontrakci stav mezi ob pozice hls se k umrn. realistm lin rebusl - MK: univerz. neexistuj ve vcech aktuln, ale jen kontrahovan x nominalistm ale - kontrak. povaha obec. pojm neznamen, e jsou jen vtvorem naeho rozumu analogie s geometri - pmky a plochy ptomny v tlese jako univerz. kontrah. ptomny ve vcech MK: UNIVERSALIA, GEl\TERALIA ET SPECIALIA - vzjemn se kontrahujc roviny jednot -jedine. zpsobem vsledn skloubeny v kadm konkrtnm lovku ~ "vechno univerzln, rodov a druhov v tob, Juline, julianizuje" (De coniecturis)

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

(PF:) takto kad jednotlivina pov absolutnosti, tj. neopakovatel. jedinenosti jejho zpsobu kontrakce univerza reln (IN ACTU) jsou jen Bh /jedine. veobecnina! a jednotliviny /skloubuj v sob vechny stupn obecnosti vychzejc z Boha! ~ jednotliviny se podlej na ur. form nekonenosti univerza, ne prostorov, ale poetn a vztahov (protoe nekone. potem individu existuje nekon. poet vztah) dvoj aspekt kontrakce - dvoj nebezpe kontrah. individua rozhodn 1\TEJSOUpedchdci leibniz. mond bez oken, nejsou posled. metaf instancemi procesu kontrakce kad jednotlivina kontr. tehdy, je-Ii sama kontrahovan s jinmi jednotlivinami, k nim se pirozen vztahuje ~ k o n t r a k c e = (I.) s k I o u b o v n + (II.) v z tah o v n! K' s pklad: oko kontrahuje vekerenstvo vidnm, ale vskutku jen tehdy je skloubujcm okem, je-Ii ptomno v ivm tle, tj. vztaeno k jin entit, tj. k uritmu pirozenmu celku, jeho je soust (PF:) v univerzu ve kontrahuje na zklad veobec. vztaenosti veho ke vemu (PF:) kontrah. jednotliviny nesmme ani monadizovat ani udlat z nich jen obsah.vyprzdnn uzly vztah (tj. jen I. nebo jen II.) MK vid I. i II. dky koincidenci v jednot (viz hl. Docta II.) novoplatonismus a Kusnsk Plotinos - descenden koncept: absol. HEN - z nj vyvr NS ~ pScH a indiv. due ~ HL zvl. arab. myslitel tento koncept obohacujc elementy aristotel. kosmoologie tohle zn MK v podob z 11.stol. od Avicenny Proklos to koriguje ascendenc - z HEN nevychz prvn intelekt, ale byt (TO ON), ivot (BIOS) a pak rozum (NS) - teprve pak vznik sfra rozum. du, ijcch bytost (rostl. a ivo.), neiv bytosti (NEKRA SMATA) a konen HL , hmota MK s tmhle descen. ani ascendennm schmatem nepracuje, m tridu: Bh - univer - jednotliviny "vekerenstvo je pouze sklouben maximum ... cel vekerenstvo vstoupilo v byt jednoduchm vyzenm skloubenho maxima z maxima absolutnho" jednotliviny vstoupily v byt zrove s vekerenstvem; jedntl. jsou samm univerzem v kontrah. podob! samo univerzum je v kad vci onou vc, v kadm tvoru onm tvorem (PF:) na stupnch emanace zaloen ontol. nobilita nem ji u K. sv oprvnn (PF:) ~ dem o k r a t i z a c e s k u te n o s t i, msto struktury konenho potu emanujcch a ontol. rzn dokonalch svt ~ K: struk. neset. podob jedinho univerza v nekone. potujednotl. jsoucen dokonalost - PERFECTIO nen ontol. nobilitn zajitn emanac, hierar. schmatem ~ dok. = optiml. funkcionalita kadhoho jsoucho pdle zpsobu jemu vlastn kontrakce univerza srovnn sice k, e nco nkdo hdnj cty ne druh, ale v pdostat tomu tak nen MK ztoto.- i e di n e n o st = dokonalostvc = ojedinlm soubhem individual. princip ~ jejich ojedin. harmonickou proporc ~ neopakov. kontrakc harmonie ili uspodanosti celho univerza nsledovnci? - Komensk ? MK nem v thle eliminaci novoplat. z kest'. obdoby - ani u Komenskho, kt. jinak MK aspekty rozvjel!!! JAK koncept "svt" vychz. z Boha a za aktiv. lids. kooperace s Bom plnem se zase k nmu vracej - je to vrchol christianizace novoplatonismu - posledn ontol. "vstup" z Boha, hmotn svt, (MUNDUS MATERlAUS) vyloen jako potek ascenden. obratu k nmu, l. to umocuje, protoe je zase vrchol ascenden. rozvoje prody; BTW asceden. vtev eman. schmatu ideov. zklad prvn. pdoob evolucionismu 18.st. Kusnova kosmologie propaguje nov metody ven a men zastv revolun nauku o pohybu Zem iniciuje cestu k Newtonovu a Leibnizovu infinitezimlnmu potu univerzumje nekonen Ido t doby jen Filn ad. piznvali nekonenost Bohu, ale ne stvoen, K. je prvn/ umonil svou inovac Kopernkovu astronomii a Galileiho fyziku (PF:) prv filosofie promuje paradigmata, celkov pohledy na svt atd., ne sama vda, ta konzervativn (pF:) origin. filos. vize skutenosti vedou k vdec. pokroku, ne prost fungovn vdy (PF:) Rombach: budoucnost je minulost filosofie univerzum = kontrah. nekoneno ~ nem absol. sted ani abs. hranice ~ sted vesmru vude, obvod nikde

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

(PF:) MK aplikoval 2. tezi Knihy24 filosof, Iko\. r. 12001 - Bh = "SPHAERA INFINITA", sted vude, obvod nikde teze 23. a 24 - o tom, e Boha lze poznvat "nevdnm" K24fpsobila u na myslit. l3. a 14.st. (Albert, Tom, Bonaventura aj.), ale a Eckhart z n pmo cituje dle MKje univerzum nekone. i proto, e nememe stanovit jeho hranice, nen to dkaz, e je nekone., spe, e nen konen Ito = aplikace jeho metody "uen nevdomosti ':1 dsledky tto inovace r e I a t i v i z a c e tradi. aristote\. fyziky. - pojm. dvojice k I i d - P oh y b, tj. naprost klid neexistuje, protoe nen ani abso\. pevn sted a hranice, obvod klid je pouze nam zdnm, rozum usvd z omylu klid-pohyb ztratily abso\. - ontologicko-axiolog. smysl, maj te n e u t r l. v z n a m termn popisujcch vzj. vztahy vc (dkaz nap. astronomic.- starovk parohy hvzd dnes nenajdeme) - na tuto krit. nave Kopernk a Bruno Neee na Pop. st. - koncepce djinnho asu - tvoiv faktor postup. zrn lids. vdn! t e z e o p oh y b u Zem nic ve vesmru v klidu, ani dn planeta ani Zem - nkdo tvrd, e MK hlsal jen pohyb Z. kolem osy, ale viz 1I.kniha De docta ig. !kap. 11, 159, AI revize a pebudovn t e o r i e o 4 k o n s t i t u t. e lem e n tec h sublunrn sfry - zem, voda, vzduch, ohe (x dokonal. teru v nadlunr. sfe planet, hvz a v 8. sfe stlic, kruhov pohyb, dokonalost sama, dn znik, ani vznik - je to COELUM, "nebe") ~ trval promnlivost --+ pomjivost veho pozemskho - tato 2stup. KOSMOLOGICK arist.- ptolemaiov. pedstava i v Krdu I! Stvoitele nebe i zeml MK: sublunr t a k y ne por u it e ln , smrt zde nem msto (souhlas s Vergilem) v z n i k a z n i k se tk jen zpsob byt, ne jejich konstitutiv prvk z n i k - "kdy se vlivy jaksi shrnut v jedno individuum rozkldaj, take zpsob byt tak i tak hyne" (viz Rombach: MK fil. = ne metafyzika, ale funkc. ontologie - vci = uzly fukc) ve stedovku tA elem. jdrem fyziky (tj. nauky o smyslov. podstatch, NE exakt. a experiment.!) elementy byly vlastn chpna jako skupenstv a ohe mimo n jako energetic. princip fyzikl. djstv; elem. se vr kolem sted i vesmru v sousted. kruzch rozlien: t k - (zem, voda), pirozen smuj "dol" - I e h k (vzduch, ohe) - "nahoru" samovoln se vracej do svch "piozench mst", pokud vytreny nsilm z nich elem. se pohybovaly, ale msta, co je ohrani., se nepohybovaly Ito kritiz. u Jan Filoponos a pak pa. terministl K u s n u s - zruil rozdl sub. a superlunr. sfry --+ pnos k procesu divinizace svtskho ~ (1) exakt. vda o svt a (2) demokracie - oboj v novovku, (PF:) zk1. kultur. pnos kesanstv A) e lem e n t y - nesoustedn, nen sted vesmru; ale Bh stanovil jejich pesn pevn objemy tak smovn "nahoru" a "dolu" nesmysln, pozice relativn, vesmr nekonen z elem. stvoena i vechna nadlunrn, nebes. tlesa; plyne to z jeho "kontrakce" i z pozorovn (napr. pr u Slunce to videt a Zem musi byt taky takova) MK parmenidov. chpe jako zkl. jen 2 e lem. - zemi a ohe - voda a vzduch = nstroje jejich vzjem. psoben (pevzal to B run o, O nekone., univerzu a svtech) uen o 4 elem. peilo ve 2.scholastice a ke K o m e n s k m u (spojil to s Paracels. uenm o 3 konstitut. principech vc, soli, sry, rtuti) i v sam renes. se s elem. pracovalo dl, jen reduk. poet teprve Rob e r t B o y I e lang1. chem./ zsadn odmtnul vodu, vzduch atd. jako nj. zkl. 4 elem. B) vci I sti infinitnho univerza rozdln, ale ne proto mn dokonal jedna nad druhou nobilita Zem (I.) Z. nen mn neurozen kvli velikosti, to by odpor. i pvod. nauce pokud jde o Merkur, kt. jet men! la pitom je Merk. zde nebes. tleso!!!1 - obhajoba paradoxy (II.) Z. nen jen pasiv. pijmatel nebes. vliv, sama psob na nebes. tlesa, pasiv. jeklam pozice pozorovatele, z jin planety vidno jinak - plyne to z kontrakce = ve psob na ve --+ ve zrove aktiv. i pasiv. --+ s o c. a p o I i t. k o n s e k ven c e - ontolog. demokratismus --+ u MK sice ne moc v polit. ale v antropologii ano: De ludo globi (pozdn dlo) - kad lovk "m v sob krle a soudce tch vc, kter jsou vlastn lovku jakoto lovku, protoe zvata je neznaj." podporoval k o n c i I i a r i s m u s x papei, pak ovem opustil a zpt k papei, pro vt. jednotu crkve - konciliarismus se obrazil v anglic. revoluci 17.sto1. - parlament> krl) --+ a n t rop o log i e: pro MK Zem vzneen hvzda (pozdji takto mluv Koper., Bruno, Kepler), jedna z nich, ~ lov k = svho druhu d o k o n a I - ne stedov. pojet, ale zde dok. = maxim\. naplnn monost urit pirozenosti, resp. optimalitujejho zpsobu kontrakce univerza '

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

C) n o b i I i z a c e lov k a - umonna nobilizac Zem D) e I i min a c e dobovho pehnanho a n t rop o mor fi s mu: vcijosu na prvnm mst pro sebe a teprve pak pro druh, by ve vztazch s druhmi (x Stvoitel: ve stvoeno pro lovka x MK mn antrpomorf. - Msc a hvzdy nejsou lucerny pro lovka, aby vidl, jak p jet v 17.sto1.) planety se pohybuj psob. ivl, hl. nadnejc sly ohn (tepla) /pozdji pdoob. i u Bruna! to ve ~ MK zdrenliv i k tel e o log i s m u u prod. dj a bytost (prost ne vechny bytosti jsou tu pro jin a nebo pro lovka, jak to uila patristika a scholastika; nerozumnm bytostem my rozumn nememe jednodue rozumt, je to tk) odklon od antropomorfismu n e n u MK potkem dep e r s o n a I i z a c e vd n/co podle nk.autor pedpoklad vzniku novodob. exakt. discipln, ponaje Kusnem otevenou cestu ke kopernikanismu; a dal depers. jsou darwinismus a freudismus/, protoe m vc intelektu, tm prohloubenj personalita lovka, nebo intel. nejvce manifestuje lids. specifinost angl. novoplatonik H. Mor e /spis Psychathanasia! - naopak, k o per n i k a n i s m u s = triumfrozumu, due nad smysly, tlem, akt afirmujc zklady personality ~ due nesmrteln (vzvu platonikm hledat dkazy nesmrtel. due vykl prvn Marsilio Ficino/

s vt = rozvinut (EXPLlCA nO) ili konkretizace toho, co je v Bohu zavinut a nerozlien (COMPLlCAnO) ~ Boha a vekerenstvo nelze identifikovat s t v oe n vc i nejsou v Bohu tmito vcmi, ale Bohem - teprve mimo Boha jsou vci sebou sammi - MK = pklad e antropocentrismus nerovn se vdy antropomorfismus a malign egoismus; navc MK nem v univerzu sted!!! I. stoj ve stedu jen obrazn, t Bh = duchovn sted veho, lovk = deus parvus, vznamov sted univerza; l. hraje mimod. roli pro dovren dokonalosti skutenosti, m k tomu (1) intelekt a (2) schopnost tvoit

III. Kusnovo pojet lovka, mylen a tvorby

(antropologie a gnoseologie)

boj o i n d i v i d u I n pojet in tel e k t u (gnoseologie - antropologie a etika - politologie) mylenka kolektiv. vdom pro moder. lovka nepijateln (snad jen kol. n ev d o m, u Junga) suverenita lids. bytosti, polit. demokracie a prvn stt (m ido-kes. zklad) hl. gnoseol. soustav. spis Idiota de mente problm individulnosti lidsk rozumov due (12.kap.) proti Sigeru Brabantskmu, hl. pa. averroistovi a jeho spisu Quaestiones in libros Aristotelis De anima 111a proti ''jistm peripatetikm" 1277 a v e r r o i s m u s i a r i s t o tel i s m u s mezi 219 zakz. tezemi odsouz. pa. bisk. Tempierem; dokonce i 1 teze Tome Akvinskho!, pak a 117 A. tez (Vilm de la Mare, Correctoriumfratris Thornae) T. Akvinsk ale nejrozhodnj. zastnce individuality lids. intelektu a odprce averroismu (kolektiv. pojet) prv nkt. fra n ti k ni tendovali dky augustin. iluminaci lids. rozumu svtlem rozumu boskho k chpn nejvy kognitivn aktivity Iids. rozumu (tj. inn rozum, INfELLECTUS AGENS) ijako nco, co stoj nad individul. lids. du (PF: nen to pmo averroismus, ale afinitn mylen, tj zpsob chpat IA ne jakou soust due, ale nco stojcho nad n) averroismus (1) ohrouje: zkl. kest'. filosofick momenty: nauku o stvoen svta, o nesmrtelnosti rozumov lids. due, o prospnosti spoluprce filosofie a teologie (2) hls: vnost svta, existenci jedinho, vem lidem spole. intelektu, rozliuje 3 druhy pravdy spole. intelekt je v aristotelismu spe ortodoxn vc /viz 5. kapit. III. knihy O dui/ 1) komenttoi - Alexandr z Afrodsiady 2) arab. myslitel: AI-Kind, Avicenna, Averroes 3) kest'. myslitel ped latin. aver. - e.g. Dominik Gundissalino, Jan Blund 4) po Tom. (tj. jeho odporu) jet obnova AV. Janem z Jandunu a radik. nomin. Mik. z Autrecourtu IA = nco, co nen soust a nejvy mohutnost individul. lids. due (x kest'. - pochz pmo od Boha) IA u Arab zakomp. do emana. kosmol. schem. - IA = "due svta" = ontol. nejni. z 10 vychzejcch z absol. bos. jednoty ~ lids. individua mysl pouze tmto spole. jedinm rozumem celho lids. rodu - kt. jako due svta = i dc princip cel podmsn sfry univerza - nelze zde mluvit o pm. psoben Bom, tedy o jeho prozetelnosti indiv. rozdly mezi vykladai: e.g. Avicenna - i pes to lids. due nesmrteln; Averroes se vyvjel

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

v stedov. Evrop znali jen Averr. Velk koment - radikln tvrzen, e lAje spolen, a v 15. a 16.stol. ijin komete, nejednoznan, ne tak radik. ~ reakce: Alexander Halsk, Filip Kancl - individul. pojet IA (s y n t z a arist. a august. gnoseol.) ovem i tak je podncovn a dovrovn psobenm jinch las, tj. andlskch i samot. Intel. boho kdy nastoup latin. averroismus ~ uvdomn si vech konsekven. mezi kes. mysliteli: tak morln T.Akvinsk: (De unitate intellectus contra Averroistas) - ifnot indiv. IA, nerne exis. ani o nj se oprajc indiv. vle ~ ohroen princip morlky, odpovdnosti jednotlivce za jeho iny srovnn Akvinsk - Kusnsk v ppad boje o indiv. IA pro MK je averr. spolen IA i novoplaton. rozplvn due po smrti v dui svta nepijateln kesansky Akvinsk i MK chpou kad lids. individuum jako ARCTlSSlMA UNIO (neju, nejdvrnj jednotu) Tom: nadindiv. IA by se nemohl oprat o z fantazmat individ. tvoen pojmy! (= indiv. zakotv. ve vnit. smyslu imaginace) MK: zakotvuje indiv. IA dokonce ve smyslech vnjch - indiv. rozli. schopnost zraku ~ nerne to bt jinak ani u vy schopnosti rozumov, tj. u IA MK: vbec due indiv. (arist. argument!), protoe formu individualizuje ptomn ltka mezi Summou a De docta ign. jist struktur. analogie (3dly, l.dl o Bohu /onotheologie/, 3.dl o vtlen. Bohu /christologie/; rozdl ale ve 2.sti: Tom: antropologie, etika, st. politika x MK: kosmologie, fyzika - tj. vesmr, proda) nauka makrokosmos-mikrokosmos - analogick mylen renesance po De docta ign. dochz k pormn MK mylen a filosofie: jaksi r e I a t i v i z a c e nauky o k on t r a k c i slc rtorikou m a k r o k o s m o s - m i k r o k o s m o s (lovk) a n a log i c k my len (tj.dle podobnosti makr-mik) rozbili a myslitel novovku (T. Ho b b e s aj.) vII. De docta ignor. jen zmnka (univ. ustrojeno jako jednot. dy v l), ale pot v dalm dle tato nauka mak.mik sl m dl vce - protoe Mim-nauka prostedek pro ostatn jak pochopit jeho uen o kontrakci pojem CONCENTRATIO (zhutn) - asi pedchdce Kus. pojmu kontrakce MK pnos ke star makr.-mikr. nauce 1) penesl ji z lovka na ve c h n y sti u n i v e r z a (mikrokosmizace vech st makrosvta) 2) makrokos. je n e k o n e n = mak. je sklouben bostv ~ jednota, d vzjem. spjatosti veho

projevy stupu a promny nauky 1) didaktika mak-mik o s I a b u j e individulnost i interiorizujc skladebnost kontrakce 2) viz ne: MK mluv najednou o "vy" a "ni" prod (x De docta ignor. - MK: nelze mluvit o stupnch dokonalosti mezi jednotlivinami) lovk - NEXUS, sted jsoucna, MUNDUS PARVUS De coniecturis - kontrakce m indiv. charakter, ale MK uvauje i o druhovm, obec. lidskm tvaru k-ce SPECIES HUMANA (Iids. druh) - ontol. sted (MEDIUM) / spojen (CONEXIO) dvou hlav. sfr jsoucho o n t o 1. charakteris. tch 2 sfr (p orn j i v o sti n e p orn j i vos t) g n o s e o 1. char - (s e n s u I n o st / r a c i on I n o st) HUMANIT AS (lidskost) ten typ jsoucho, v nm koncentrovan existuje to, co mimo lovka v univerzu existuje oddlen Idiota de mente - jet silnj potvrzen, e I. a lidsk druh = sted, centrum - podle u Eriugenovsk tradice lovk = NEXUS (spojen) toho, co je v univerzu bytostn rozdln, protikladn, tj. tlesn a netles. podoby jsoucho ~ MK: lovk = nejvy forma dokonalosti ni prody (NATURA INFERlOR) a potkem (INITlUM) prody vy kvantit. a kvalit. g rad a c e tohoto pojet l, vDe ludo globi - lovk = MUNDUS PARVUS (mal svt) ~ vyzauje (RELUCET) dokonalost celho univerza (PERFECTlO TOT ALIT ATIS UNIVERSI) vraznji ne univerzum samo problmy: kontrakce vs. makr.lmikr. kontrakce = v kontrahujcm je ve po jeho zpsobu makr.lmikr. - vesmr se v lovku ur. zpsobem odr, d se ci z r cad I ~ opak ne u kontrakce? tj. je v mikr. makrosvt po svm zpsobu? MK - v I. je obsaeno (EINSCHLIESSEN, nm. kzn) ve - (PF:) nejde o kontrakci, ale prost zahrnut bez kontrahujc transformace

'~C'

,~

'}/'
~.

,.

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

co ve vesmru oddlen a v lovku koncentrovno, je v I. r e I n (nap. vegetativnost + smyslov ost, afektivnost), ale ne po svm zpsobu, ale nap. veget. a sensitivnost v I. "h u m a n i z o v n y" vym duchovo principem, kt. rostl. a ivoichov nemaj (PF:) z vr - mak. nen v lovku ani po jeho ani po svm zpsobu, ale a n a log i c k y (obdobn)- dno schopnost mikros. pipodobovat se relnmu msto kosmologie. orientov. k o n t r a k c e ~ gnoseol. zamen a s i m i I a c e asimilace sted. pozic: s u b j e k t i v i smus (kontrakce uplatn. v gnoseol.) A adekva. ob j e k t i v i m u s o s I a b e n prosted. role univerza ~ u I. jej zeslen!!! (I. pozoruhodnj> andl, kt. intelekt. v) resp. u lidsk mysli toto zeslen prosted. role, vznamu; zmna u MK se odehrla v dekd mezi Uenou a Soukromnk o mysli vliv na zmny asi i MK's c h r i s t o log i e (3.kniha De docta) Kristus ontologicky prostedkuje mezi absolutnm maximem a univerzem JK = prototyp pravho a plnho lidstv ~ umonuje to penos i na I., resp. na to nejbo. v nm, jeho ducha (mysl)

\11
\
\
I'

~
celkov posun k epistemologii 3.desetilet MK tvorby, 3 gnoseol. spisy, mluv "Idiota" ("Soukromnk", nm. "Laik") dialogy: Idiota de sapientia, Idiota de mente, Idiota de staticis experimentis De mente nejzsad. pro MK dal vvoj MKgnoseologie 1) ped De mente De docta: lids. poznn se konstit. na 3 stupnch, triadicky - srny s Iy-r o z u m -i n tel e k t a v posled. spisech iCompendium, De apice theoriae) sp d u a I i s m u s - srny s lov / in t e-I e k t u I n poznn De coniecturis (O domnnkch) - meznk vvoje MK, za. v 1440 ~ spousta vc zDe docta (1. Koch :) MK pr z 3 st peprac. na 2 a revize nauky (o coinc. opposit.) koncept veobsahujc mysli, kter se stv principem jednoty veho pe mn a fil. na fi los o fi i d uch a : ontol. role u n i v e r z a (De doc.) ~ pebr mys I (duch), res. intelekt (INTELLECTUS) 2) Demente lidsk mysl I) aktr poznn - d i ni. formy poznn (smyslov pOZ.a imaginaci) 2) oivujc princip tla ptomna celmu kognitiv. procesu (ASSIMILATIO, pipodobovn) mys I = pipodobovac sla, pronik vechny akty lids. poznn a vede poznn ke stle vt dokonalosti, take se "vidnm pNpodhuje tomu, co lze vidt, slyenm tomu, co lze slyet, ichnim vonnmu, dotykem hmatatelnmu, itm smyslovmu, obraznost obraznmu, rozumem rozumovmu". srny s lov pozn. - nejni, ale nutn pro rozumov; zen sm.~ ochuzen i vy. forem poznn (viz hl. pozdn spis Compendium) spis Com pen d i u m (nkdy 1463-4, pozdn, konec ivota) lidsk duch - kosmograf, na nmst za hradbami msta koncipuje mapu okol. svta hradebn systm m pt v s pti branami = pt lidsk. smysl kosmografvysl ven do krajiny ztchto bran sv posly - ti pinej zprvy ~ na jejich zklad zane kreslit svou mapu p o zn n skutenosti tedy = nco jako v y tv e n m ap y lids. intelektem je-li nj. z bran trvale zavena ~ nedostate. popis svta, chyb zprvy danho smyslu kosmograf (lids. mysl) m kol - udret vemi prostedky brny oteven a trvale pijmat zprvy novch vyslanc ~ tm svj popis init pravdivjm kdy je popis vech smyslov. vc hotov, ukonen, zakresl jej do mapy, kdy pedtm ve dobe uspod a vztahov vym, pak vyslance propust, uzave brny a obrt se k vnitnmu nahldnut do zkladu du svta (MK: to je Bh, ale o tom vyslanci nic nesdlili:) (PF:) Comp. = 1) dleitost smysl. poznn 2) aktivn pojet poznn 3) nedokazuje, e by se K noil vc a vc do mystic. viz, to ani vDe apice, posled.spise

v:
, '\J

Iv

I
1\
1\ 1\

1\

\1I I
IIi ,.1

I II li

'II
\\1
li
,I

\~
11
11

II I,
*,1
\11

I
10

t ~-~e'"~~u0
j4i&~-v
.::

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

n poj e t lids. mys I i mysl - vytv svou kognit. aktivitou 3 r o v i n y p o zn n (1) smyslov vnmatel. vci vn lovka ~ vdy o prod (2) kognitiv. Vtvoryuvnit I. (resp. uvnit lids. mysli) ~ matemat. vdy (aritm., geom.) (3) toho, co vn I. v nadsmyslov oblasti, tj. Boha -eteologle (nejvy vda) ad (3) - (PF:) je to vI. metafyzika, tj. jej st, "pirozen teologie" ad (1) pon smysly, pokrauje imaginac, vrchol v rozumu - pouze pont o smysl. vcech formy vc zde ne opravdov, ale zastnny hmotnou mnlivost, jen domnnka, pravdpobon poznn, ne pravda, nejde to o (1) ct rozum zde vak u dospv dky "fantazmatm" (pedstavm) k pojmovmu poznn vc (rozumov. pipodobnnm) -enejist, spe obrazy forem ne jejich pravda ad (2) MK - poznn vc jako asimilace, pipodobnn se formm o sob s c h o I a s t i k a - IA tvo pojmy z fantazm. a identifikuje se s nehmot. formami vc K u s n u s - rozum nedosahuje k samot. formm, jen si o nich tvo sv obrazy kdy mysl obrac od smysl. vc a no se, uzavr sama do sebe a nen jen fkc oivujc due, kdy se uchopuje sama ~ m o n ost v y h o P o zn n vrchol poznn: mys I nazrajc skutenost skrze svou nemnnost a bez pomoci svch nstroj je schopna pi pod o b nit se for mm, ne tak, jakjsou ve hmot, ale 'jak jsou v sob a o sob, a uchopuje nemnn bytnosti vc" asimilac k formm mysl vytv jsitotn matem. vdy+ zakou svou moc pipodobovat se vcem, pokud jsou v nutn spojitosti, a pdole toho o nich tvoit pojmy - je to k o g nit i vn t v o i vos tmy s I i, jej kreativ. aktivita - vytv pojmy (nutn, ne nahodil) a matem. entity (aritm. a geometric.) (PF:) MK ad hoc konstatuje, popis konkr. forem, ale jet nevyvozuje zsad. antrop. dsledky (to a v De beryllo)

~ III
!

c-

'
0.0~_..

iI..'~ ":. -.-

. ..,-_' ..""".~,,' ..'-;---.,,"'''h-''''_~'

' ....' .----.~.'""7'".;-~'......... --.--

spis De beryllo vrchol zkoumn tvoivosti mysli (za. v De mente) ovlivnn Hermem Trismegistem nov paradigma vztahu Bh-lovk-ostatn stvoen jsoucna m r a Bh = stvoitelem rel. jsoucen (ENTIUM REALIUM) a piroz. forem (obraz B. intelektu) lovk = tvrce rozumovch jsoucen (ENTIUM RATIONALIUM) a forem umlch ("pouhch" obraz jeho - lids. - intelektu) MK souhlas s RT - lovk = "druh bh" "lovk m svj vlastn intelekt silou svch vlastnch dl" ~ K (6.) : je to napros. jist pravda ti s f ry, jich lovk tvrcem: (1) OMNIUM NOTIONUM (vech pojm) (2) OMNIUM MATIlEMAT1CALIUM (veho matematickho) (3) OMNIUM ARTIFICIALIUM (veho vytvenho) - a to: produkty a) umn b) technic. doved. technic. dovednosti - akt, jm lovk pekonv produ (De ludo globi) typic. pro rozvinutou renesanci - ARS nen jen napodob. prody, ale i vytvoen neho, co sice nen proti prod, ale co ji pece jen pekrauje, protoe ona sama to nevytvoila (ale i aristot. Tom Akv. by npodb. myslel napodb. tvoiv sly prody, ne pmo jejch dl!)

ad 3. (nejvv.) stupe poznn - onto-teologick - mysl oprotn od hmoty (abstrakc) poznv Jedno, e jedno je ve a ve jedno, nahl tak i svou jednoduchost, vid jendo jako nutn, bez sla, veliiny a v jinakosti, l. zde je schopen nahldnout samu pravdu, proote pouv mysl sebe sam tak, jak je sama obrazem bom. A bh, kter je vecko, se v n obr. - mysl nahl samo Jedno, nebo je jeho pipodobnnm tyto teologick mylenky nejvy blaenost pe c hod, zmna u MK - vDe docta prvn pipodobnn bosk jednot UNIVERZUM, zde LID. MYSL ~ lovk = zprostedkovatel mezi bohem - vcmi, pejm i tady roli univerza z De dcota I. je mal, druh bh, prostedkuje boha vcem, ale nen stvoitel v pravmslova msylsu, netvo z nieho rozdl mezi stupni poznn II. (matem. a geom.) a ID (onto-teol.)

11

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

II.stupe poznn - lovk se Bohu pod o b III. stupe - l. se k Bohu p i b I i uj e pesto prv produkty II. stup. poznn, = teorie o sle a geom. entitch, pipsvaj k hlubmu nahldnut teologickch tajemstv poznn II. dky svmu pvodu (produkt mysli) t ran s par e n t n , vnitn prhled. a jasn s I a a g e o m. e n t i t Ypro mysl e v i den t n , mysl zde m pln a defin. poznn, dn nekon. zdokonalovn x smysl. vci i Bh a andl (9 chr, podle KM oblbence Divie Areopagity) takto evident. poznateln nejsou, nebo jsou mimo mysl formy v prod ponoeny do temnoty ltky a i to, co ns pesahuje (hl. Bh) zahaleno temnotou, ale tou z jasu boho svtla (viz Areopagita, pozn. autor vpisk) MK - een = mat e mat i k a; nekapituluje, nechce tpat ani v poznn II ani III De Deo abscondito(sta ne De mente) - blzko n o min a I i s m u (nepoznvme esence, podstaty vc, jak tvrd. realisto scholast., ale jejich rozdlnost, abychom mohli prakticky s nimi zachzet, vnjkov vdn rozdl. innost a podoby) De beryllo - jet radiklnj - 3 formy existence - p. s ohnm (tehdy 1/4 zkl. elem. filosofie) v mysli Bo -ta prav, rel. byt, zde ve vlastnm pvodu a rozum. dvodu sv existence v prod - tak reln existence v pojmov podob v naem intelektu - intencionln existence nen mezi nimi ontologick, ale fen o m e n I n r o zd I ! (ohe v bohu neexistuje se vemi smysl. kvalitami, kt.er jm zakoume vprod) pro ale v Bohu dokonalej. existence? - MK: nen ho tam (v Bohu) mn - jako u knec hodnosti u krle, kt. ji m pravdivji ne sm kne, i kdy ji neprojevuje

pechod k funkcionln ontologii ? vDe docta - jet r o zd I a b s o I ut n - k o n t r a h o van bytnost prvn (absol.) bytnost vci nen vc sama, ale Bh dvajc vemujsoucnost -+ "nejin" = t sklouben bytnost - zde u se nap. S. b. Slunce a Msce I i De beryllo - u pedchoz rozlien nem, nap. ohe v prod popsn jako by ani dnou bytnost neml (PF:) dkazem msto v D.b., kt. povaovno za hl dkaz MK's fu n k c i on I n on t o 10 gi e jsoucno = funkce a fkce = jsoucno (vc ve svt m vlastnosti jen vztahem k jinm, tj. vztahy nepat kjej bytnosti, netou vbec po svch vezdejch kvalitch, kdy se "odpout ze sliby svtu") Rombach - viz t sekce o kontrakci a pedtm o sublunru - jednotliv vci u MK nezaloeny dnm zvltnm metafyz. principem, ale jednodue jsou pouze "u z I y fu n k c " (PF nesouhlas, MK m i ltku a formu ve vcech jako jejich sloky; navc vci jsou pedevm pro sebe, teprve pak pro jin, jsou neopakovatel. sklouben univerza!!! -+ PF. kontrakce nen v tomto smyslu vlastn vbec funkcionalistick)

-+ vda: filosofie prody a prodovd. zkoumn

nen o poznvn esenc vc, ale v I a s t n o st a v z j e m. p s o b e n vc pouze (onto )teologie nm me ct, co vci jsou samy o sob zlepen vdn O prod - mat e mat i k a MK byl i matematik, napsal nkolik spisk o mat. (1445-1459), o kvadratue kruhu i mat. celkov (J. Koch:) De docta vyuv geometr. obrazce -+ O domnnkch uv u seln ady Idiota de staticis experimentis nejvy stupe vdn o prod - r o z u m o v pi pod o b n n se vcem r.p. se opr o s mys lov pi pod o b n n - v naich smyslovch orgech umonno velmi jemnm a receptivnm duchem, kterm jsou naplnny artrie a nervy toto poznn d due (tj. oivovac princip), spole. u zvat (konfuznj) a lid r.p. - zde vznikaj "m ech a nic k d o v e dno s t i a do mn n k y prod. i logic. druhu" r.p. = soubor vech vd o prod, dobov technice a logice (tehdy = technice mylen; je to jen kontradikn log. !) IDSE - mnoho npad, jak prohloubit a zpesnit poznn ve vdch a technic. doved. (geografie, chemie, farmacie, medicna, aplikace poznatk, emesla, matemat. vpoty na sestroj. mechanism) MK - pt se - lze vit i rozumnost, inteligenci,morlnost a jej opak, neest? - ale odmt parapsycho IDSE: MK: "rznost vhy je prostedek, jak se dotpat pravdivji k tajemstv vc a jak se mnoho dovdt pravdpodobnm dohadem" teba v it vechny vci, por o v n v at jejich vhy, srovnvat je s dalmi mitel. vlastnostmi i projevy v. vc (MK odkaz na bibli: Bh vechno stvoil v sle, me a vze; viz i De docta: Bh uil pi konstruovn univerza znalost vd QUADRlVIA - mat., geom., muz., astron., 1. rozvrh u Augustina a Boethia)

12

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

nov dlen vd ve stedovku a hl.v renes. ale u dochz k novmu dlen vd r o z dl e n vd (MK) De docta: matematika - o slech; geom. - mry; muzika - vhy ~ astro - celkov obraz univerza m u z i k a nen o hudb, ale o v en , tj. o harmonie, uspodn univerza, hudba = jen jej nejnzor. podoba h arm o n i e - vldne jen tam,kde existuje d proporc = vyvenost ~ ve sfe hmot. vc manifest. hl. uritmi vhovmi pomry pi srovnatel. objemech v en m lze prv proniknout do s k I a d b y sloench vc (e.g. slitin kov, dle.v mincov.) IDSE : sil o zpesnn poznn rz. formami kvantifikace mluv o vlivech vc na druh, hled cesty, jak ty vlivy mit v en tehdy jedinou kvantifika. metodou, pesn pstroje nebyly vhov mnostv nj. vci m pomoci urit rozsah vlastnost jin (povaha kov dle mnostv paliva, ne se tav) MK: "v h a vci je vlastn harmonick pomr, vznikl z rozmanit kombinace vc rozlinch" MK zkoum i ma g n e t i s m u s (to ji ve stedovku Petr Peregrin) zkoumn magnetis. vyvrcholilo 1600 - Gilbert - spis De magnete ... et de magno magnete tel/ure physiologia nova - nov cesty vdec. zkoumn mag. v druhy vod, vahy o ven vzduchu (pr by mohlo dobr por meteorlogii) (PF:) v re nes a n c i se vyvinul nzor, e voda nen element, ale iv slouenina, u vzduchu objeven tlak vzduchu (dl. pro meteorolog.) k van t i f i k a c e m (1) odstranit nepravdiv nzory nkt. alchymist (2) korigovat nedostate. poznn ze smysl zejmna v oborech o lids. ivot (farmacie, medicna) ~ MK hled nov formy lka. diagnostiky (tj. nezaloen jen na smyslech) ~ j a k o b j e k t i v i z o vat jevy MK chce menm (venm) stanovit stl p orn r y srovnvanch jev jednotl. vci (resp. jejich vlastnosti) odkazuj k sob navzjem - relevance vzjemnch pomr to plyne z paradigmatu analogie makro-mikrokosmos (panuje tu harmonie m-m i mezi stmi jejich) p rod a - pro por n - r e I a n povaha (tj. ta p. vnman lovkem)

kol matematiky zkoumn nutno o r g a n i z o vat mez i n rod n , mocn svta to maj podpoit MK anticipuje formulovn prvnch matem. prodovdnch zkon v 17.stol. mat e mat i z a c e prodnch jev - po. ve stedovku - Robert Grosseteste, Roger Bacon, ofxord. kalkultoi a Mikul z Oresme (PF:) MK - nkt. nvrhy problematick, ale dotehdy (1) nejglobl. koncept matematizace, (2) zaloen na MK ontologii m prohloubit a zpesnit i poznn o vcech ITL stupn poznn (onto-teol.) MK uplatuje mat. hlavn o Bohu, (mn) pro onto1. pojmy (substance, kvantita) t e o log i e: hl. pochopen mystria Bo trojjedinosti (PF: pozdji pseudok. triad. hereze Hege\ a marxismus) matematika, resp. matem. spekulace o onto-teologii se proln celm MK dlem, jeden z hl. konstit. prvk jeho mylen geometrie, meditace mohou objasnit, co lids. rozum nechpe, splvn protiklad v Bohu atd. RATIO je zvisl na smysl. vnmn a pedstavivosti, obrcen je k nim slokm due INTELLECTUS - odpoutan od veho hmotnho a konkrtnho geom. entity zobrazen ve hmot nejsou ideln, nemohou bt identick ~ pouze INTEL. um o nich pemlet, um uchopit ist formy, pedstavovat si jejich promny v nekonenu, odhalit jejich vzj. vztahy, kt. ve sfe smyslov se neprojevuj m e t o d a poznn - i n tel e k t u I n i m a g i n a c e - duch. zrakem nahlme, co se dje s rz. geom. entitami, kdy je do nekonena zvtujeme / zmenujeme - i n f i nit n d y n a m i z a c e - co se pro rozum zdlo diskontinuitn, vyjevuje inf. dyn. jako pekvap. kontinuitu (e.g. nekonen kruh se stv pm-

13

Renesann filosofie - Mikul Kusnsk

kou) ~ v nekonenu miz rozdly (mezi geom. entitami jako kruh a pmka); Bh analogizovn s nekone. pmkou I bodem obrazce i tlesa vznikly prv rozvinutm (EXPLlCA TlO) pmky (v pm. je plocha a tleso touto pmkou samou, teprve mimo ni plochou a tlesem) II vci v Bohu a mimo nj prv takto t roj i t str u k t u r a b o - (De apice theoriae) - jedin Bh je tajuplnou trojic boskch osob podobn: kad 3D tleso je obrazem tto trojit jednoty dlkou, vkou a kou, kt. nejsou oddlitelnou st tlesa (PF:) MK neuvauje o konkr. tlese, ale o "byt tlesa", o "dokonal dimenzionalit", kde vechny 3 D neexistuj bez sebe; jsou si principy (dlka principem vky atd.) analogie, jak chpat triadick jednoty vech onto1. rovin, od nejni. - nejvy: tleso (byt)-ivot, due (mysl) - Bh (PF:) MK zvol ur. atribut (e.g. nedlitelnost) a zkoum jej na vech rovnch (PF:) MK sice tvrd (De docta), e kes. filosof by neml uvaovat o Bohu podle vtvor (to je pohansk), ale prv proto pen vahu do matematic. a geom. entit, matem. pojmy neexistuj ve skute., ale jsou vtvory lids. mysli a ta stoj Bohu ze vech jsoucen nejbl ~ adekvt. poznn> skrze vci ponoen do ltky (PF:) nejde tak o d o s a en , ale o pi b l e n se pravmu poznn (PF:) poznn tak mon Bo v s t c n o st, nejen akt lids. sil; VERBUM DEI - bo slovo, duchov. strava, j lids. duch roste ~ c h r i s t o log i e trval soust MK's spekulace (De apicae) - Kristus = mejdokonalej. projev (PERFECTlSSlMA APPARlTlO) absolutnho POSSE"vede lovka slovem a pkladem k istmu a jasnmu poznn onoho POSSE, kt. je moc mocnho a silou silnho."

14